SBORNÍK DOMÁCÍHO KUTILA
VÝSLEDKY XXI. KONSTRUKTÉRSKÉ SOUTĚŽE Porota XXI. konštruktérská soutěže zasedala ve složení: Ing. Karel Vacek (předseda), Ing. Zdeněk Nademlýnský, Josef Šťastný a Ing. Karel Juliš (členové). Svou práci skončila koncem března a zaslané konstrukce ocenila takto: První cena - nebyla udělena Druhá cena - nebyla udělena Třetí ceny - po 1500- Kčs - Invalidní tříkolka (Jaroslav Černý) - Oplachtění veslovacího člunu Monika (Josef Klaban) - Rohová kuchyňská linka na míru (Zdeněk Volf) - Závěsné zařízení pro TERRU a VARI, vyorávač brambor (Václav Votruba) Věcné ceny - předplatné USS na rok 1992 - Stojanová lampa (Jozef Begáň) - Zařízení na broušení hoblovacích nožů (Karel Bělík) - Drátošička na hotové spony velikosti 6 až 10 mm (Josef Čtvrtník) - Vyřezávání závitů úpravou koupených vratidel (Jindřich Fialka) - Uzávěrka diferenciálu pro jednoosý traktor (Miroslav Lánský) - Hriadeľ frézy na drevo (Zdeno Obhmčák) - Odrazky pro cyklisty (Václav Pavlas) - Motorová rikša (Ondřej Podolinský) - Poklop na šachtu skládky paliv (Ing. Zdeněk Sivala) - Nástroj na odstraňování ulomených vrutů (Eva Špelinová) Čtvrté ceny - po 800- Kčs - Hoblovací stroj /zrovnávačka, preťahovačka, šmirglovka/ (Jozef Begáň) - Prístroj na zatváranie konzerv (Gabriel Morvay) - Pomůcka na řezání závitů do M6 k ruční el. vrtačce (Zdeněk Podhorecký) - Minikolo (Vladimír Syrovátka) - Oboustranný pluh netradiční konstrukce (Jaroslav Zeman) Soutěže se zúčastnilo celkem 59 českých a 20 slovenských autorů, kteří dohromady zaslali 98 konstrukcí. Vzhledem k celkově nízké úrovni zaslaných příspěvků, využila porota práva některé ceny neudělit. Všem zúčastněným děkujeme, výhercům blahopřejeme a všechny kutily zveme k účasti v další, XXII. soutěži. VYPISUJEME XXII. KUTILSKOU SOUTĚŽ Porota rozdělí 30 000 Kčs Uzávěrka 31. 1. 1992 PROPAGAČNÍ TVORBA v.d. a TOP AGENCY a.s. vypisují soutěž pro domácí kutily, jejímž cílem je získat přehled o konstrukcích, které pomohou vyřešit problémy společné pro většinu čtenářů sborníku, nebo pro ně budou vhodnou inspirací. Okruh námětů, které můžete pro soutěž zpracovat, nijak neomezujeme. Máme zájem o všechny konstrukce a drobná zlepšení, které se v praxi osvědčily, jsou funkčně spolehlivé, jednoduché a laciné. Mohou se týkat jak oblasti bydlení a vylepšení domácnosti, tak chalupaření, chovu domácího zvířectva a obhospodařování pozemku či zahrady, oblasti sportu a všech koníčků, včetně nápadů pro děti. Do soutěže budou přijaty pouze realizované konstrukce a to za předpokladu, že autor spolu s přihláškou dodá úplný výrobní popis konstrukce a obrázkovou dokumentaci, kterou stačí vypracovat v tužce. U složitějších konstrukcí je vhodná i fotografie. Dodaný materiál musí být dostatečným podkladem nejen pro soutěžní porotu, ale i pro případné zveřejnění ve sborníku. K tomuto omezení nás vede zkušenost, že autoři odměněných konstrukcí po vyplacení odměny již nedoplní potřebné detaily nutné k připravení podrobného návodu. To byl také důvod, proč se odměněné konstrukce mnohdy neobjevily na stránkách sborníku. Nejzdařilejší konstrukce porota odmění cenami v celkové hodnotě 30 tisíc korun. V platnosti však zůstává, že porota má právo některé ceny neudělit, nebo je rozdělit, případně sloučit tak, aby ocenění odpovídalo počtu a kvalitě zaslaných konstrukcí. Autoři mohou kromě cen a honoráře za otištění ve sborníku počítat s tím, že o zdařilý nápad projeví zájem výrobci. Zasláním své práce do soutěže se nezříkají svých práv při zavedeníjé^ toho kterého výrobku nebo uplatnění nápadu do výroby. I. cena 8000 Kčs II. cena 6500 Kčs III. cena 5000 Kčs IV. cena 3000 Kčs V. cena 1500 Kčs VI. cena 1000 Kčs Věcné ceny po 100 Kčs v celkové částce 5000 Kčs. Poslední termín na zaslání soutěžních příspěvků je 31. leden 1992. K tomuto dni zašlete dokumentaci na adresu Redakce sborníku Udělej-Urob si sám", Melantrichova 20, 110 01 Praha 1 Protože agenda, spojená s evidencí příspěvků je časově náročná, uvítáme, nebudete-li čekat až na poslední chvíli. Výsledky soutěže otiskneme v letním sborníku. I když je patrné, že v posledním roce se mnozí z vás potýkají s problémy doslova existenčního rázu, věříme, že si i přesto najdete čas a zúročíte touto cestou mnohdy i několikaleté snažení. Na dobré nápady se za všechny čtenáře těší Redakce USS
Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 79 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala Propagační tvorba družstvo umělecké činnosti a výroby Celetná 25, 110 00 Praha 1 ve spolupráci s Top Agency a. s., Za viaduktem 8, 170 00 Praha 7, v červenci 1991 jako svou 3. publikaci Adresa redakce Melantrichova 20, 110 00 Praha 1 telefon 26 21 27 Adresa expedice Hájkova 1, 130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh.obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23, 161 00 Praha 6 1. vydání - náklad 41 720 64 strany, 87 obrázků, 10,90 AA, 11,12 VA Propagační tvorba Kčs TOP ISBN 80-900626-3-6 PT ISBN 80-85386-33-X ISSN 0139-5963 obsah PRO SVÉ KONÍČKY Oplachtění laminátové veslice Velkokapacitní vývojnice Valník za poníka Stahovák pastorků z měniče převodů DO DOMU A BYTU Posuvné dvere Knihovna s posuvnými regály Utěsnění oken a dveří Úprava stoupaček Nový výplet pro starou židli Spojení nábytku Universal DO CHATY A ZAHRADY Souprava na postřik stromů Klimatizační buňka Automatické zavlažování skleníku Úprava ruční sekačky Signalizácia výšky hladiny v nádrži Vodovod na chatu PRO AUTO A MOTO Clony před chladič Stahovák spojkového ložiska Stetoskop Závěs převodovky Dálkové ovládání vjezdových vrat II Redukce pro závitník STROJE A NÁSTROJE Strojní protahování na srovnávače MS-250 Vypínač k rozbrusovacej píle Vylepšení tloušťkovačky Třífázový motor na jednofázové síti Závity na krátkých trubkách 2 8 11 16 18 22 27 28 28 31 32 36 37 40 41 43 47 48 49 49 50 54 55 58 59 59 63
(gaflí), podobně jako u plachetnice Optimist. To proto, že při něm lze pro stejnou plochu plachty použít podstatně kratší stožár, než při oplachtění vysokostěžňovém. Kratší stožár je výhodný při přepravě lodi automobilem a při uskladnění v době, kdy se loď nepoužívá. Protože je loď opatřena přídavnými bočními kýly, chová se ve větru jako opravdová plachetnice dobře křižuje a velmi dobře stoupá proti větru. Konstrukci oplachtění lze použít i pro jiný typ OPLACHTĚNÍ LAMINÁTOVÉ VESLICE # Jedním z nejrozšířenějších plavidel u jezer, rybníků a vodních toků je, laminátový veslový člun MONI- KA. Je 3,5 m dlouhý, 1,25 m široký a 0,66 m vysoký. Váží 70 kg a jeho posádku mohou tvořit čtyři osoby (maximálně 280 kg). Protože jde o loď jolového tvaru, přímo se nabízí k oplachtění. Snažil jsem se o jednoduché řešení pomocného oplachtění tak, aby nebyl nutný větší zásah do konstrukce lodi. Můj záměr se zdařil. Do špičky paluby lodi stačí vyvrtat jeden otvor 06 mm (pro oko na uchycení předního stehu) a další čtyři otvory 0 6 mm do zrcadla (na přišroubování kování pro úchyt kormidla). Jiný zásah není nutný. Pro vlastní oplachtění jsem použil méně obvyklý typ s vratiráhnem člunu přibližně stejné velikosti, stačí jen upravit přichycení bočních kýlů. POSTUP PRÁCE Stožár 1 zhotovíme ze smrkového dřeva (obr. 1). Slepíme ho podélně ze dvou dílů, do kterých předem vyhoblujeme nebo vyfrézujeme půlkulatou drážku. Po slepení stožáru tak vznikne dutina pro nasunuti lemu plachty s přišitým provazem. Ve vzdálenosti 850 mm od paty stožáru ukončíme drážku výřezem 5 dlouhým 900 mm. Na horní konec stožáru osadíme kladku 2, přes kterou povedeme spoušť plachty. Ve vzdálenosti 1905 mm od paty upevníme na stožár dva háčky 3 a kolmo na ně hřeben 4. Hřeben vypilujeme z ocelového profilu T 25 x 25 mm. Na stožár ještě přišroubujeme vidlici 6, která bude sloužit pro otočné upevnění ráhna. Do vidlice vložíme šroub 10 s okem a zespodu upevníme křídlatou maticí. Aby při upevňování stožáru nepropíchla jeho pata podlahu lodi, vyrobíme botku 9, kterou nasadíme na patu stožáru. Rozložíme tak tlak stožáru na větší plochu. Botka se skládá ze základní desk^ z vodovzdorné překližky asi 15 ar 2
20 mm tlusté, na kterou připevníme kroužek, jehož vnitřní průměr upravíme podle průměru paty stožáru. Na spodní plochu desky nalepíme molitan 10 mm tlustý, zabráníme tak spolehlivě klouzání stožáru po podlaze. Stožár upevníme k lodi třemi stehy s napínáky. Jedním předním, přivázaným k oku upevněnému ve špičce paluby a dvěma bočními, uchycenými na horní části příchytek pro boční fcýly. Vratiráhno 7 zhotovíme z duralové trubky 0 30 mm. Do obou konců vratiráhna narazíme koncovky 8, které vysoustružíme z tvrdého dřeva. Koncovky slouží jednak jako zátky k uzavření trubky (je tím zajištěna její nepotopitelnost) a jednak svým tvarem umožňují navlečení do provazových ok. Za jedno provazové oko se vypíná horní roh plachty a za druhé provazové oko je vratiráhno připevněno přes háčky 3 a ocelový hřeben 4 ke stožáru. Hřeben slouží pro vypínání plachty podle síly větru. Ráhno 11 vyrobíme z duralové trubky 0 42 mm (obr. 2). Do jeho konců narazíme ze stejných důvodů koncovky 12 a 13 vysoustružené z tvrdého dřeva. Na přední konce ráhna přišroubujeme k dřevěné koncovce 12 jednoduché kování 14 z nerezového plechu asi 1 až 1,5 mm tlustého, které nám umožní otočně spojit ráhno se stožárem. Oba díly kování 14 nasuneme na oko šroubu 10 a upevníme šroubem M8. Do otvoru v zadní koncovce ráhna 13 upevníme horní kladku otěže plachty. Spodní kladku otěže plachty přichytíme karabinami do úchytných ok, která jsou součástí lodi. Boční kýly 17 vyřízneme z vodovzdorné překližky 16 mm tlusté. Hrany ponořené části zhoblujeme tak, aby vznikl aerodynamický profil. Do otvoru 0 55 mm v horní části narazíme pouzdra 18, která slouží pro spojení s nosnou trubkou 19. Nosnou trubku 19 uřízneme z elektrické pancéřové trubky 0 38 mm. Do obou konců vsuneme výztuhy 20 (z tlustostěnné trubky vhodného průměru) a zhotovíme otvory se závitem M6 pro zajišťovací šrouby kýlu. Doprostřed trubky 19 privaríme kroužek (opět uříznutý z trubky vhodného průměru) s předem privarenou pákou. Pro uchycení obou kýlů na loď musíme vyrobit příchytky. Horní část příchytky 22 svaříme ze dvou upravených tenkostenných profilů Jäkl podle obr. 3. Z vnitřní strany privaríme šroub 115 mm dlouhý, kterým budeme spojovat obě části příchytek a ze spodní strany privaríme k otvoru 0 8 mm zapuštěním krátký šroub. Na vyčnívající krátký šroub nasadíme vlastní držák spojovací trubky a zajistíme maticí. Dolní část příchytky 23 zhotovíme podle obr. 3. Vnitřní plochy obou částí příchytek vylepíme pryží, aby se nepoškodil povrch lodi. Oba kýly včetně spojovací trubky jsou v příchytkách uloženy kyvné. Jejich polohu fixujeme šňůrkou vedenou od konce páky 21 přes kladku upevněnou u paty stožáru do záseku na lavičce. Kormidlo má běžnou konstrukci, se zvedacím listem a k lodi se připevňuje pouze nasunutím do speciálního kování 15, 16 (obr. 2) trvale připevněného k lodi. Knihu kormidla 25 vyrobíme z dubové fošny, k níž přišroubujeme plechovou objímku 26 pro dubovou kormidelní páku 29 a horní i dolní závěs 27, 28. List kormidla 24 vyřízneme z plechu 4 mm tlustého, nejlépe duralového. Plachta 30 má tvar nepravidelného čtyřúhelníku (obr. 4). Podrobný postup při šití neuvádíme, 3
4 POHLED S
5
6 Obr. 3
Obr. 4 asi 50 x 500 mm. Na oba spodní rohy a na horní roh plachty přinýtujeme sedlářské kroužky 0 asi 15 až 20 mm pro vyvázání plachty. Na spodní lem plachty nanýtujeme duté sedlářské nýty 0 6 mm v rozteči asi 150 mm. Slouží pro přivázání plachty šňůrou k ráhnu. Lepší řešení by patrně bylo zhotovit lepené dřevěné ráhno s drážkou a plachtu obšitou provazem do něho nasouvat, avšak duralové ráhno s přivázanou plachtou vyhovuje velmi dobře a je mnohem méně pracné. Loď s upevněným stožárem a bočními kýly vytaženými nad vodu lze běžně použít jako veslici, žádný díl při veslování nepřekáží. JOSEF KLABAN protože byl již ve sborníku vícekrát popsán. Na její přední lem přišijeme provaz 010 mm na horním konci opatřený kovovým (drátěným) očkem. Za toto očko se plachta vtahuje pomocí spouště do drážky stožáru. Po vytažení plachty se spoušť uváže na vazák upevněný na přední straně stožáru (proti kování ráhna). Na zadní stranu plachty přišijeme dvě kapsy na výztuhy rozměrů 7
VELKOKAPACITNÍ VÝVOJNICE PRO FILMY I PAPÍRY # Zpracováváme-li najednou větší počet filmů zjistíme, že na našem trhu není vhodná velkokapacitní vývojnice. Snažil jsem se proto zvýšit objem tuzemské překlápěcí vývojnice Plastimat. Vyzkoušel jsem několik variant, než jsem dospěl k názoru, že při nastavování jejího těla lze zajistit naprostou těsnost a dokonalou pevnost spojů jedině mechanickou cestou v kombinaci s vytmelením. V takto upravené vývojnici lze zpracovávat nejen až pět kinofilmů nebo tři svitkové filmy 220 (popřípadě šest svitkových filmů 120 spojených za sebou), ale po vyjmutí vnitřních dílů i barevné fotografie až do formátu 24 x 30 cm. POSTUP PRÁCE Nejprve si opatříme potřebný materiál. Pokud budeme vyrábět jednu vývojnici (lépe je však vyrábět dvě) a máme-li doma normální vývojnici, kterou budeme i nadále využívat pro vyvolávání menšího počtu filmů, postačí nám koupit v prodejně FOTO-KINO jednu nádobu vývojnice a tři kusy středových trubek. Pokud žádnou vývojnici nemáme, zakoupíme ještě uzávěr nádoby, těsnicí kroužek uzávěru, víčko uzávěru, pět kompletních spirál (jejichž lehký chod vyzkoušíme, jinak je odmítneme) a nakonec jednu svorku zajišťující kompletní sestavu daného počtu cívek na středových trubkách. Opatříme si černou polyetylénovou či propylenovou trubku k rozvodu vody. Dále budeme potřebovat jedno kilogramové balení lepidla Epoxy 1200 s tvrdidlem P11, PŮLI pastu, černou tónovací pastu pro latexové barvy V 3000, izolepu, gumičky čtvercového (obdélníkového) profilu například na zavařování, nástroj na míchání epoxydu, vhodný je například jehlový kulatý pilník ze strany pilníku zbroušený do jehly, z druhé strany do polokoule. Ještě budeme potřebovat nůžky na odstřižení izolepy a kelímek na míchání lepidla Epoxy. Kelímek získáme odříznutím horní části silonové lahvičky (například od jedlé sody z prodejny drogerie). Kelímek si před prací ocejchujeme'vrypy, k nimž si zapíšeme příslušný počet kapek tužidla. Kelímek ocejchujeme pro 24, 48, 64, 80, 96 a 112 kapek. Tato množství jsou pro popisovanou výrobu nejvhodnější. Poslední pomůckou jsou dvě formy 1 a 2, které zhotovíme podle výkresu například z duralu, či jiného vhodného materiálu. Vnitřní opracování musí být mírně kuželové a s jemným a čistým povrchem, protože ten zároveň určuje vzhled vývojnice. Nádobu vývojnice orysujeme (na nádrhu) ve vzdálenosti 35 mm od dna i od horní strany se závitem a pilkou na železo odřízneme. Střed nádoby odložíme, protože ho, nebudeme potřebovat a obě odříz^>y nuté části 3 a 4 opracujeme na soustruhu podle výkresu nebo na smirkovém plátně a rovné desce. Nyní z černé PE nebo PP trubky vytočíme spojovací díl 5. Průměry označené hvězdičkou, musíme přesně lícovat s patřičným dílem. Opracujeme je tak, aby bylo nasunuti dílů těsné. Nyní spojovací trubku orysujeme po 120 (tedy tři otvory po obvodě) na obou krajních částech ve vzdálenosti 5 mm. Trubku 5, dno nádoby 4 i část závitovou 3 sesadíme a svrtáme nejprve vrtákem průměru 2 mm a potom otvor zvětšíme na 0 4,3 mm. Po označení celek opět rozebereme. Otvory ve dně 4 1 v závitové části 3 pak z vnitřní strany ručně zahloubíme kazetovým záhlubníkem. Musíme dosáhlý nout toho, aby hladké hlavy nerezových šroubů 6 nevystupovaly do vnitřku tanku. Pak ty části tanku, které mají být spojené, pečlivě odmastíme acetonem. Protože aceton materiál vývojnice naleptává, musíme dát pozor, abychom neznehodnotili vzhled později viditelných částí. Nyní naředíme malé množství lepidla Epoxy 1200 například množství, odpovídající 24 kapkám tužidla P11. Po dokonalém rozmíchání přidáme černou latexovou tónovací pastu (postačí asi 5 mm vytlačeného sloupce) a opět dokonale rozmícháme. Pak upraveným jehlovým pilníkem potřeme zavitou část nádoby 3 a odpovídající část spojovací trubky a celek správně 8
0104 096 DÉLKA PO SESAZENÍ A SLEPENÍ = 256 mm HLADKÝ POVRCH A MIRNY SESTAVA STŘÍDOVÉ TRUBKY TANKU g 11,5 + 15,5-12^+ 12 PyVODNÍ CELÝ DIL 1 POLOTOVAR PRO VÝROBU DILU 2 POLOTOVAR PRO VÝROBU DILU 9
orientované sesadíme. Z vnitřní strany vložíme nerezové šrouby 9 na kuželové ploše namazané stejným lepidlem. Lepidlo namažeme i na vyčnívající závitovou část šroubů a natočíme na né. obyčejné matice 4 a dotáhneme. Pak suchým hadrem pečlivě vytíráme vnitřní prostor až dokonale odstraníme lepidlo, vytlačené dotahováním matic M4. Nyní natočíme na závitovou část 3 uzávěr nádoby bez těsnicího kroužku a přiměřeně ho dotáhneme. Poznámka: Vzhledem k tomu, že vývojnice nemají ideálně hladkou a rovnou plochu závitové části, která se dotahuje na těsnicí kroužek uzávěru, doporučujeme její jemné dobroušení na lapovacím papíru položeném na rovné desce. Na vývojnici navlékneme formu 8, na kterou předem separujeme pastou PULLI. Postupujeme podle přiloženého návodu jen s tím rozdílem, že mezi nátěrem a leštěním čekáme minimálně 15 minut. Tuto práci pečlivě opakujeme minimálně čtyřikrát, jinak bychom formu bez poškození zálivky nikdy nesejmuli. Formu fixujeme v poloze těsně dotlačené na našroubovaný uzávěr nádoby nejprve jednou zavařovací gumičkou a pak ještě třemi dalšími. Poté opatrně odšroubujeme uzávěr nádoby, s jehož pomocí jsme usadili formu. Rozděláme Epoxy 1200 v množství odpovídajícím asi 96 kapkám tužidla, rozmícháme, potom přidáme asi 30 mm latexového tónovače a opět řádně rozmícháme. Trubku tanku postavíme spodní částí na rovnou plochu. Závitovou část omotáme izolepou hned od místa, kde nebude již epoxydová zálivka. Tím se vyvarujeme pozdějšího pracného odstraňování zatuhnuté epoxydové směsi. V této poloze pomalu, při současném otáčení tanku, naléváme ze silonového kelímku, který prsty zmáčkneme do korýtka epoxydovou směs do formy. Nalévat musíme pozvolna, směs musí stékat po stěnách formy až na její dno. To proto, abychom formu nezavzdušnili, v zálivce bychom měli nežádoucí vzduchové bublinky. Pokud nechtěně nalijeme větší množství směsi do formy najednou, další nalévání zastavíme a pokračujeme až po propíchnutí vzduchových bublin jehlovou částí pilníku. Po. nalití formy a sednutí zalévací hmoty odstraníme hadrem navlhčeným v acetonu zbytky zálivky ze všech nežádoucích částí. Nakonec opatrně odmotáme izolepu. Horní plocha zálivky musí být ideálně hladká, rovná a čistá. Druhý den formu opatrně a rovnoměrně odrazíme silonovou paličkou a stáhneme. Pokud jsme pracovali přesně podle pokynů, vzhled spojených dílů má charakter továrního výlisku. Nyní slepíme druhou stranu spojovací trubky 5 s dnem 4, spojíme namazanými nerezovými šrouby 6 a dotáhneme matice. Potom na rovnou podložku položíme již separovanou formu 7 pro vylití spodní části tanku a do formy vsuneme vývojnici až na doraz. Do formy musí jít těsně, aby lepidlo nevytékalo velkými mezerami. Naředíme Epoxy 1200 v množství odpovídajícím 112 kapkám tužidla nebo 0 něco více, přidáme asi 40 mm černé tónovací pasty a dokonale rozmícháme. Obalíme trubku vývojnice těsně nad formou a výš izolepou. Epoxydovou zálivku naléváme stejně, jako v předchozím případě. Pokud máme obavu, že forma dost netěsní a zalévací hmota by mohla protékat, postupujeme takto: Lepidla rozděláme pouze takové množství, které odpovídá asi 48 (64) kapkám tužidla, toto množství nalejeme do formy a necháme minimálně šest hodin zavadnout v Hmotnost tohoto malého množstvvj?)'* je malá, takže nebude vytékat spárou mezi formou a dnem. Po šesti hodinách dolijeme formu bez nebezpečí. Druhý den opět formu rovnoměrně sklepneme silonovou paličkou a formu stáhneme. Nádobu po odjehlení omyjeme v jaru. Vývojnice osušíme, naplníme vodou, dotáhneme uzávěrem, nyní již s vloženým těsnicím kroužkem a vyzkoušíme jeho vodotěsnost v normální i převrácené poloze. Pokud chceme v tanku vyvolávat pouze barevné pozitivy, jsme s prací hotovi. Pokud však chceme vyvolávat filmy, musíme ještě vyhotovit středovou trubku, na kterou se navlékají cívky s navinutým filmem a zajišťují v příslušné drážce pružnou svěrkou. Středový díl vyhotovíme nejjednodušeji třech kusů originálních středů vývojnic. Podle výkresu jednotlivé díly 7, 8 a 9 upravíme a po naleptání acetonem nebo trichlorem je pečlivě podle sestavy spojíme. Získáme tak velmi kvalitní a pevný spoj. Je-li třeba, začistíme druhý den přetečené spoje jemným šábrem, který si vyhotovíme zbroušením tříhranného jehlového pilníku nebo skalpelem. Pro požadovaný počet vyvolávaných filmů připravujeme tato minimální množství roztoků: Kinofilmy Svitkové filmy 1 x 35 300 ml 1 x 60 500 ml 2 x 35 550 ml 2 x 60 1000 ml 3 x 35 800 ml 3 x 60 1400 ml 4 x 35 1025 ml 5 x 35 1300 ml IVO TICHÝ 10
VALNÍK ZA PONÍKA Koupili jsme si ponfka. Aby kromě zábavy byl i k užitku, vyrobili jsme čtyřkolový valník. Kola jsou motocyklová, podvozek je svařen z různých profilů a korba s bočnicemi jsou z prken. Vnější rozměry jsou 2060 x 1140 mm, výška 180 mm. Lehká konstrukce umožňuje nadzdvihnout vůz bez dalších mechanismů a zatfžit nákladem do 500 kg. -POSTUP PRÁCE Z uzavřeného T profilu (otočeného základnou dolů) svaříme rám 1 a to ze čtyř kusů, z nichž dva jsou 2000 mm dlouhé a dva 1100 mm dlouhé. Jejich konce seřízneme pod úhlem 45 (obr. 1). Z úhelníku uřízneme čtyři kusy výztuhy 2 a privaríme je zespodu k rámu 1. Ze stejného materiálu nařízneme, ohneme a svaříme dva nosníky 3. Privaríme je v rozteči 170 mm přesně do středu rámu 1. Z uzavřených profilů Jäkl svaříme stojiny 4 a obě privaríme do předních rohů rámu 1. Shora profil uzavřeme zavařením plíšku nebo zaražením zátky, šest závěsů 5 zhotovíme z úhelníku a plechu a celé privaríme opět zespodu na rám 1. Dvakrát dva závěsy po stranách jsou určeny ke sklápění bočnic, zbylé dva vzadu pro sklápění zadního čela. Podle přiložené točny 6 (v mém případě z vozíku elektromotoru k mlátičce) si v nosníkách 3 označíme a po té vyvrtáme čtyři otvory 012,5 mm. Pokud se nepodaří sehnat točnu z nějakého vyřazeného zemědělského stroje, vyrobíme ji z plechu asi 5 až 6 mm tlustého. Vyřežeme dva kruhy 0 300 mm a uprostřed vyřízneme otvor 0 20 mm pro střední čep. Horní plech privaríme k nosníku 3, který musíme v tom případě upravit. Rozteče 720 mm a 600 mm zůstanou, zvětší se pouze výška (asi o 200 mm). Dolní plech privaríme k nápravě 7, kterou předem.vytvarujeme pro hlavu středního čepu. Ten musíme před privarením nasadit do otvoru 0 20 mm. Nápravy 7 a 8 uřízneme ze silnostěnné trubky (obr. 2). Uprostřed přední nápravy 7, v místě, kde budeme šroubovat točnu, trubku zhraníme rozklepáním do čtyřhranu. Dále pod příslušnými úhly nařežeme z profilu Jäkl ramena, a to dvě šikmá 9 a čtyři svislá 10. Ramena svaříme se zadní nápravou (nerozklepanou) 8 a s výztuhami 2 v jeden celek. Pro celkové zpevnění vozu ještě privaríme podélné rameno 11 Nyní si připravíme vytvarované trubky 12 (například tak, že je nařízneme, ohneme a opět zavaříme), privaríme k nim trubku oje 13, držák 14, hák 15 a připravenou nápravu 7 (obr. 3). Do obou konců přední nápravy 7 narazíme čepy 16 a po obvodu privaríme. Nápravu přišroubujeme k otočnému dílu točny 6 a čep točny zajistíme Segerovou pojistkou nebo vyřežeme závit a našroubujeme, neboť při zatížení může dojít k jejímu přestřižení. Z kompletních motocyklových kol 16" (bez brzdových bubnů) 17 určených pro přední nápravu vyjmeme ložiska a nahradíme je novými 18. Mezi ně vložíme rozpornou trubku 19. Kola nasadíme na čepy 16, navlékneme kroužek 20 a dotáhneme maticí 21. Vyvrtáme průchozí díru 0 4,2 mm a zajistíme závlačkou 22. Do zadní nápravy 8 narazíme čepy 23 a opět privaríme. Kola 24 pro zadní nápravu použijeme rozměru 18". V brzdovém štítu zvětšíme díru 0 15 mm na 0 20 mm. Štít nasadíme na čep a podle výstupku na čepu (slouží k zachycení reakce brzdné síly) privaríme k čepu po dvou kouscích ocelového pásu tak, aby vytvořily jakousi drážku, do níž výstupek zapadne. Bubny však musí být natočeny v takové poloze,.aby ovládání brzdových klíčů, to znamená odvedení bovdenu, bylo ve svislé poloze směrem nahoru. Do kol dáme opět nová ložiska 18 a rozpěrku 19. Na čep nasuneme zpět brzdový štít, zkontrolujeme, zda výstupek zapadá do vytvořené drážky bez větší vůle, vložíme kroužek 25 a brzdový buben s kompletním kolem. Zajištění maticí a závlačkou je shodné jako u předního kola. Přední čelo 26 složíme z prken asi 25 mm tlustých, jejichž délka odpovídá přesné vzdálenosti mezi osazeními ve stojinách 4 a přišroubujeme je. Shora přišroubujeme ochranný plech 27. Obdobně sestavíme z prken podlahu 28 a přišroubujeme ji k rámu 1. Vyrobíme zadní čelo 29 i obě bočnice 30, a olemujeme je plechem 27. Pouze na zadní hranu bočnic použijeme jiný tvar ochranného plechu 31. Vznikne tak osazení pro doraz zadního čela. Podle obr. 3 vyrobíme druhou část závěsů 32 a šrouby M8 je spojíme se závěsy 5. Bočnici nasadíme na rám 1 vozu, závěsy 32 na ně priklopíme a označíme si polohu 11
Tvr Obr. 1 12
PŘEDNÍ NÁPRAVA 90mm ZADNÍ NÁPRAVA 100mm 024 13
14 ODRAZKY
Rozpiska materiálu otvorů. Do závěsů 32 vyvrtáme otvory a vyřízneme závity M6. Bočnice pak připevníme zevnitř korby šrouby M6 se zapuštěnou hlavou. Stejně upevníme i zadní čelo 29. Do horních rohů předního fa zadního čela připevníme bednové spony 33 a na bočnice háčky jako protikusy. Podle použití ruční brzdy (z osobního vozu) privaríme na rám dva držáky 34 (obr. 1). Přišroubujeme ruční brzdu 35 a od ní natáhneme lanko 0 3,15 mm a bovden 36 k zadním kolům. Pro menší spotřebu bovdenu jej přerušíme, podobně jako u jízdního kola. Lanko včetně bovdenu vedeme podle obr. 1 od ruční brzdy 35 přes první přední výztuhu 2 do které vyvrtáme díru 0 4 mm a zepředu zahloubení 0 8 mm (do poloviny tloušťky materiálu) pro opření bovdenu. Odtud vedeme holé lanko dále dozadu vyvrtanou dírou 0 8 mm ve druhé výztuze 2. V další, předposlední výztuze vyvrtáme dva otvory 0 4 mm, s roztečí 12 mm od sebe a opět s osazením 0 8 mm, v tomto případě zezadu. Levým otvorem vedeme lanko s bovdenem k brzdám levého kola. Uprostřed holého lanka přitáhneme elektrikárskou svorkou druhou větev lanka, vedoucího přeš pravý otvor a dále v bovdenu k brzdě pravého kola. Oj 37 zhotovíme z vyschlého březového kmene, a opracujeme ji do hladká, aby se kůň na bocích nedřel. Tlustší konec upravíme tak, aby šel volně zasunout do trubky 13. Oj zasuneme do trubky tak, aby vzadu přesahovala asi o 10 mm a podle otvorů v trubce vyvrtáme dva otvory. Jeden pro kolík 38 připevňující tzv. půlvážku 40 a druhý pro zajišťovací kolík 41, který drží oj v trubce i při manipulaci s kolíkem 38. Kování oje, půlvážku i brdečko 39 je nejlépe použít ze starého vyřazeného vozu. Neseženeme-li je, vyrobíme je podle obr. 3. Budeme-li chtít zapřáhnout pár poníků, musíme místo půlvážky 40 zhotovit vážku. Kovovou konstrukci natřeme základní barvou a pak krycím nátěrem, nejlépe černým. Dřevěné části natřeme ještě před složením, stejně jako ochranné plechy. Aby valník splňoval základní podmínky provozu na pozemních komunikacích (vyhláška FMD č. 41/1984 Sb.) musí být vybaven odrazkami podle obr. 3. Další podmínky pro potahová vozidla lze najít pod 72 v této vyhlášce. V novinách jsme se dočetli, že postroje na koně vyrábí pan Míro-, slav Cahák v čalounictví zemědělského družstva Posázaví v Jílovém. SVATOPLUK ZLÁMAL 15
STAHOVÁK PASTORKŮ Z MĚNIČE PŘEVODŮ % Náhradní díly na jízdní kola jsou velmi nedostatkové, a proto cyklisté uvítají přípravek, který umožňuje snadnou demontáž jednotlivých pastorků z měniče převodů (vícekolečka), aniž by se poškodily. Poškodí-li se jen jeden z pastorků, stačí ho vyměnit za nový a nemusí se nahrazovat celé vícekolečko. Přípravek ocení i ti cyklisté, kteří si chtějí podle svých požadavků na styl jízdy a terén jinak odstupňovat převodové poměry. K tomu slouží přiložený graf. VÝROBA PŘÍPRAVKU Těleso přípravku se skládá ze čtyř dílů, které navzájem svaříme. Základnu 1 i žebro 3 vyřízneme z plechu 10 mm tlustého. Stojinu 2 vyřízneme z téhož plechu až po té, co vyvrtáme deset otvorů 0 12,5 mm. Při svařování dbáme, aby tepelným pnutím nedošlo k deformacím. Pro správnou funkci přípravku je zvlášť důležité zachovat pravý úhel mezi stojinou a základnou. V základně 1 vyvrtáme středový otvor 0 10 mm pro trn a zhotovíme dvě podélné drážky 10 mm široké pro stavěči šrouby 6. V rozích přípravku vyvrtáme otvory 0 4,3 mm, do nichž vyřízneme závit M5. Budou sloužit pro upevnění pryžových nožek 7. Z kruhové oceli 0 40 mm vysoustružíme trn 4 se závitem M35 x 1,25 mm. Trn narazíme do středového otvoru základny a zajistíme ho privarením. Stavěči šrouby 6 osoustružíme z běžných šroubů, vložíme je zespodu do drážek základny a zajistíme maticemi 9 s podložkami 11. Tažný šroub 5 vysoustružíme z kruhové oceli 0 20 mm. V hlavě šroubu vyvrtáme otvor 0 9 mm. Na konci šroubu vypilujeme pilkou nebo pilníkem očko, do něhož vyvrtáme otvor 0 4 mm. Do tohoto očka začepujeme cyklistický úzký řetěz 8 (12,7 x 2,3 mm) s minimálně deseti články. Lépe je však vyrobit tažné šrouby s řetězem POČET ZUBŮ PASTORKU Graf slouží pro představu, jaké převodové poměry hnacích kol (talířů) a hnaných pastorků můžeme dosáhnout a zvolit si tak nejekonomičtější kombinaci. Postupujeme tak, že na svislé ose si vybereme převodové poměry tak, aby se nepřekrývaly a měly v žádaném rozsahu pravidelné přírůstky a pro ně si na křivkách hnacích talířů najdeme nejbližší velikost pastorků 16
ZKONTROLOVAT DLE VÍCEKOLEČKA Rozpiska materiálu dva. Druhý šroub slouží v protějším otvoru k zajištění aretační funkce stavěčích šroubů. Nakonec ještě upevníme ze spodní strany základny čtyři pryžové nožky 7, které zabezpečí stabilitu přípravku. DEMONTÁŽ PASTORKU VÍCEKOLEČKA Pastorkové vícekolečko měniče převodů jízdního kola našroubujeme na závit trnu 4. Stavěcími šrouby 6 zajistíme pastorkové vícekolečko proti pootočení na trhu. Matice 9 stavěčích šroubů 6 spolehlivě dotáhneme plochým maticovým klíčem č. 17. Tažný šroub 5 s řetězem provlečeme příslušným otvorem 0 12,5 mm v stojině tělesa 2 tak, aby bylo možno články řetězu 8 nasadit na ozubení nejmenšího pastorku vícekolečka, od něhož demontáž začínáme. Dotahováním matice 10 (plochým klíčem č. 19) pak bez větší námahy pastorek uvolníme. Aby se neprotáčela hlava tažného šroubu, přidržíme ji kouskem kulatiny vložené do otvoru. Jde-li povolování obtížně, pomůžeme si druhým tažným šroubem s řetězem, který navlečeme z druhé strany pastorku. Pojistíme tak aretační funkci stavěčích šroubů. KVĚTOSLAVA ŠlDLOVÁ 17
POSUVNE DVERE # Hlavnou výhodou posuvných dvier je zväčšenie úžitkovej plochy, čo sa najviac prejaví pri malých miestnostiach v panelových domoch (napríklad na spálni s plochou 10,15 m 2 to predstavuje 8,8 % celkovej plochy). Na našom trhu sú harmonikové posuvné dvere, ktoré nepovažujem za vyhovujúce. Pretože vlastná výroba posuvných dvier je pomerne pracná, považujem za najvhodnejšie upraviť pôvodné dvere na pusuvné (obr. 1). Náklady na úpravu neprekročia sumu 200 Kčs a za výhodu navyše považujem skutočnosť, že pôvodné presvetlenie predsiene sa zachová. Jedinou nevýhodou tohto riešenia je menšia svetlosť prechodu z 800 mm na 640 mm. V prípade, že vchod nie je v rohu miestnosti, je možné dosiahnuť 700 mm svetlosti. Úprava nie je zložitá, záleží na prispôsobení zárubne a samotných dvier. Pri zárubni 1 stačí iba namontovať vodiace lišty hornú 2 a dolnú 6 a priskrutkovať predný doraz 3 s gumovým obložením 4 (obr. 2). Pri dverách 7 je nutné odstrániť ich tvarovaný okraj priskrutkovaním krycích líšt 8, 9 a lišty 10 s nalepeným gumovým tesnením 11 (obr. 2, rez C-C), ďalej pripevniť nové úchytky 13 a 14, namontovať vodiace kolieska dolné 17 a horné 22 a pripevniť zadný gumový doraz 24. Dostatočnú tesnosť pri zatvorených dverách nám teda zaručuje predný gumový tlmič a gumové tesnenie 11, ktoré sa oprie o zárubňu (princíp ako pri stierači) a tým vyplní medzeru medzi dverami a zárubňou. Rozmery uvedené na výkresoch platia pre dvere 800 mm široké a 40 mm hrubé. Na iné typy dvier je nutné rozmery primerane upraviť. POSTUP PRÁCE Pri úprave zárubne treba najprv odstrániť pôvodné závesy, aby sa dvere mohli posúvať. Pokiaľ je zárubňa 1 demontovateľná, je možné ju prípadne otočiť. Z plechu 1,5 mm hrubého ohneme vodiacu lištu 2 (obr. 3) a závitoreznými skrutkami 5 ju pripevníme na hor-«nú časť zárubne. Pred pripevnením musíme lištu 2 natrieť rovnakou syntetickou farbou, aká je na zárubni. Z tvrdého dreva vyrežeme dolnú vodiacu lištu 6 a namoríme ju vhodným odtieňom. Jej časť širokú 70 mm urobíme o 1 až 2 mm širšiu než je svetlosť zárubne, a do otvoru zárubne ju jednoducho zatlačíme. Na tú stranu zárubne, na ktorú budeme dvere zatvárať, priskrutkujeme predný doraz 3 opäť závitoreznými skrutkami 5. Doraz zhotovíme z uholníku 20 x 20 x 2 mm. Na vyčnievajúcu časť dorazu nalepíme Chemoprénom gumový tlmič nárazu 4. Najvhodnejší je U-profil, ak ho nezoženieme, vystrihneme si zo starej automobilovej duše gumový pás^ 18 mm široký. 1( Úpravu dvier začneme odmontovaním pôvodných závesov a zámku s kľučkami a krytmi. Z tvrdého dreva vyrobíme krycie lišty 8, 9 a 10 a upravíme ich povrchovo (namoríme alebo nalakujeme) tak, aby zodpovedali danému vzhľadu :-?-=* * 18
ZVÝŠENIE ÚŽITKOVEJ PLOCHY Obr. 1 19
20 Obr. 2
Obr. 3 dvier. Lištu 9 priskrutkujeme skrutkami do dreva 12 na prednú stranu dvier. Na lištu 10 nalepíme tesnenie 11, ktoré vystrihneme z gumy 1 mm hrubej a 20 mm širokej. Pri posúvaní dvier sa potom tesnenie neodiera o stenu ale pri zatvorených dverách sa máličko ohne a oprie o zárubňu. Kryciu lištu 10 priskrutkujeme skrutkami do dreva 12 k zadnému okraju dvier a lištu 8 k hornému okraju. Z tvrdého dreva vyrobíme podložky 13, ku ktorým skrutkami do dreva 15 pripevníme držadlá 14. Styčné plochy natrieme lepidlom. Podložky 13 i držadlá 14 ešte pred montážou povrchovo upravíme rovnako ako krycie lišty. Podložky s držadlami potom priskrutkujeme skrutkami do dreva 16 k dverám 7 tak, aby prekryli otvory na zámke. Na spodnej hrane dvier musíme vyvŕtať, a potom dlátkom dokončiť krížové otvory na upevnenie spodných vodiacich koliesok. Namiesto koliesok použijeme ložiská 17, do 21
Rozpis materiálu ktorých zasunieme osy 18, na ktorých obidva konce spilujeme podľa obr. 3 do hĺbky 1 mm. Z plechu 1,5 mm hrubého zhotovíme úchytky 19 a 20, voľné konce osí do nich uchytíme a potom tento celok priskrutkujeme skrutkami do dreva 21 k spodnej hrane dvier (de!. F na obr. 2). Pri tom dbáme, aby kolieska boli uložené v jednej ose. Horné vodiace kolieska 22 použijeme hotové. Ak nám záleží na tom, aby chod dverí bol úplne tichý, je vhodné nahradiť kolieska z umelej hmoty kolieskami gumovými, alebo aspoň prilepiť na vonkajší obvod kolieska tenký gumový pás. kolieska pripevníme na dvere skrutkami do dreva 21, pod ktoré vložíme matici 23 pôsobiace ako dištančné krúžky. Kolieska podložíme tak, aby vôľa. medzi kolieskom a zárubňou na jednej strane a kolieskom a vodiacou lištou 2 na druhej strane nebola väčšia než 2 mm. Nakoniec ešte prilepíme na zadnú kryciu lištu 10 gumový doraz 24. Ak nie sú dvere v rohu miestnosti, pripevníme doraz na dolnú vodiacu lištu 6. Upravené dvere vložíme pod hornú kryciu lištu a spodné kolieska zasunieme do drážky v dolnej vodiacej lište. Ing. ONDREJ HANO KNIHOVNA S POSUVNÝMI REGÁLY V rodinách, kde se kupují a čtou knihy, bývá čas od času problém, kam je ukládat. Konstrukce knihovny, kterou uveřejňujeme, pojme veliké množství knih a přitom zabírá málo místa. Za čtyřmi předními pohyblivými regály je schováno dalších pět pevných regálů a sestavu uzavírají dva postranní díly (obr. 1). Přední knihovničky jsou zavěšeny na nosičích s jezdci, které se mohou snadno posunovat po kolejnici doleva a doprava. K tomu, abychom mohli vyhledat knihu v zadním regálu, stačí jen odsunout stranou přední díly. Čtyři přední regály jsou široké vždy 50 cm a hluboké 15,5 cm (obr. 2). Zadní díly jsou také 50 cm široké, ale hluboké 19 cm. Do předních regálů se dají uložit všechny paperbacky i většina vázaných knih běžného formátu tak, že nepřesahují hloubku regálů. Větší (a těžší) knihy můžeme ukládat do zadních regálů. Při pohledu na příčný řez sestavou (obr. 3) by mohl vzniknout dojem, že knihovna není dostatečně stabilní. Je to jen klam. Stabilita je zajištěna jednak zavěšením předních regálů na jezdcích, které přenášejí těžiště hmotnosti předních regálů na kolejnici upevněnou přibližně ve středu sestavy a jednak dvěma postranními díly, jejichž hloubka 38 cm vytváří dostatečně širokou spodní základnu sestavy knihovny. Do postranních dílů můžeme umístit reproduktorové soustavy trojkombinace, gramofonové desky a kazety. Na knihový nu pak dáme vlastní přehrávací zařízení. Celková výška knihovny je asi 114 cm, přičemž zadní díly jsou vysoké 112 cm (včetně soklu 3 cm), přední jsou vysoké 105 cm. Horní dvoudílná deska je tlustá 1,9 cm. Celá sestava je zpředu a po stranách opatřena krycí lištou širokou 7,5 cm. Základní šířka knihovny je asi 368 cm, ale je možné tuto šířku změnit přidáním nebo ubráním jednoho předního a zadního dílu sestavy. K výrobě budeme potřebovat laťovku tlustou 19 á 16 mm, překližku nebo sololit tloušťky 5 mm, tenkostenný ocelový profil Jäkl 30 x 30 x 2 mm a drobný materiál na zhotovení závěsů, nosičů a jezdců. 22
POSTUP PRACE Podle rozpisky materiálu si nařežeme potřebný počet jednotlivých dílů sestavy. Na přesnosti řezání a vrtání spojovacích otvoru bude záviset výsledný dojem, a proto pracujeme pečlivě. Abychom dosáhli naprosto přesné umístění otvorů 0 5 a 0 8 mm na postranicích předních a zadních regálů, zhotovíme si plechovou šablonu na vrtání. Rozměry šablon jsou stejné jako rozměry postranic 1 a 8 na obr. 5. Při vrtání podle šablon máme také jistotu, že vrták v materiálu neujede. Otvory 0 8 mm pro spojovací kolíky (dýbly) budeme vrtat jen do hloubky 13 mm, otvory 0 5 mm pro nosníky poliček 6 a 12 do hloubky 10 mm a otvory 08 mm pro vzájemné spojení zadních regálů nábytkovými spojovacími šrouby 33 budou průchozí. Šestice otvorů k 5 cm pro nosníky 6 a 12 umožňují Variabilní umístění poliček 5 cm nad nebo pod základní rozměr. Hloubku vrtání omezíme špalíky dřeva, které provrtáme a nasuneme na vrták, nebo využijeme dorazové tyčky, kterou je většina vrtaček vybavena (špalíky jsou však k tomuto účelu vhodnější). Než budeme regály sestavovat, upevníme na spodní desky zadních regálů 2 lišty soklu 4 lepidlem a hřebíky (obr. 3 a 4). Přední lišta soklu musí být připevněna nejméně 1 cm od okraje přední hrany spodní desky (obr. 6). Před vlastním sestavováním jednotlivých regálů si složení jednotlivých kolíkových spojů zkusíme nejprve nasucho" a teprve potom naneseme na kolíky a postranice iepidlo. Při sestavování regálů je Tiutné zkontrolovat, zda jsou dodrženy pravé úhly. Dobrou pomůckou je další laťka, kterou položíme úhlopříčně z rohu do rohu (obr. 7). Na jednom konci laťku probijeme hřebíčkem, který tvoří zarážku. Na druhém si pak označíme na laťce úhel, který svírá s regálem. V poloze druhé úhlopříčky postupujeme stejně. Pokud je nějaký rozdíl v úhlu, patřičným stlačením vyrovnáme konstrukci do správné polohy. Teprve pak utáhneme stahováky a pravoúhlost ještě překontrolujeme. Po zaschnutí lepidla můžeme přilepit a přibít hřebíčky zadní stěny 5, 11 a 19. V obou horních rozích zadní stěny 11 předních regálů vytvoříme výřezy, kterými při montáži prostrčíme nosič jezdce (obr. 11). Všechny viditelné hrany polepíme dýhou. Na postranice zadních regálů 1 připevníme lišty 7 profilu 3 x 1,6 cm, které vymezují vzájemný odstup (obr. 1 a 4). Přední lišty posuneme 1 cm dovnitř od přední hrany regálu. Zadní mohou lícovat se zadní hranou, nebo je také posuneme poněkud dovnitř. Před/ií lištu ukončíme u vrchní hrany spodní desky 2 a v jedné rovině s přední plochou postranice 1 upevníme príložky, kterými vyrovnáme mezery mezi regály tak, aby pojezdová dráha koleček 14 byla rovná (obr. 8). Na tuto dráhu nalepíme po celé délce pruh PVC, aby jízda koleček byla tichá. Na postranice předních skříněk upevníme gumové nárazníky (obr. 9). Hotové skříňky namoríme mahagonovým mořidlem, pak lehce obrousíme, znovu namoríme a obrousíme a nakonec nalakujeme lakem s # matným hedvábným nebo vysokým leskem. Ke kolejnici 23 privaríme deset konzolek 32 (obr. 10). Nemáme-li možnost svařovat, lze konzolky ke kolejnici upevnit šroubky M4 se zapuštěnou hlavou. Šroubky musí být krátké, aby do nich nenarážely kotoučky jezdce. Po celé délce tenkostenného profilu 23 vyfrézujeme nebo rozbrušovacím kotoučem probrousíme drážku širokou 7 mm pro průchod jezdců 24. Otřepy drážky pečlivě začistíme. Takto připravenou kolejnici položíme na sestavenou řadu zadních skříněk a označíme si obrys konzolek 32 na vrchní díly skříněk (obr. 11). Označené plošky zahloubíme dlátkem tak, aby po upevnění byly konzolky v jedné rovině s vrchními deskami regálů (obr. 12). Potom upevníme vruty vzdálenými 15 cm od sebe pravou polovinu kolejnice k pravé horní desce 21 (obr. 13). Zadní regály a pravý postranní díl sešroubujeme navzájem nábytkovými šrouby 33, položíme na ně desku, srovnáme a zespodu pevně přišroubujeme. Levou část desky připojíme kolíkovými spoji k pravé desce a zbývající část kolejnice přišroubujeme (obr. 14). Nakonec přišroubujeme zespodu levou část desky. Levý postranní díl zatím nepřipevňujeme. Jezdce 24 vyrobíme z ocelových destiček tlustých 5 mm, ke kterým privaríme svorníky 28 se závitem M8 (obr. 10). Na čepy 25 použijeme taženou ocel a kotoučky 26 zhotovíme z mosazi. Kotoučky z umělé hmoty by sice zaručovaly téměř nehlučný chod při pojíždění, mohly by se však časem, při 23
22 Obr. 1 POHLED NA SESTAVU SHORA Obr. 2 POHLED ZDOLA Obr. 3 24
Obr. 9 25
zatížení v jedné poloze, vytlačovat plošky na jejich obvodu a pojíždění by bylo obtížné. Otvory 0 6 mm v jezdci pro průchod čepů 25 vyvrtáme s mínusovou tolerancí, a čepy při sestavování jezdců do otvorů zalisujeme. Lisovat musíme opatrně, aby kotouček 26 zůstal volně otočný. Z druhé strany čepu přiložíme další podložku 27, druhý Rozpiska materiálu (Údaje pro jeden kus) 26
KOVÄNl KNIHOVNY (rozměry v mm) UTĚSNĚNÍ OKEN A DVERI # Převážná část tepelných ztrát u vytápěných prostorů vzniká netěsnostmi dveřních a okenních otvorů. Dosud používaný způsob utěsnění vložením těsnícího materiálu do spáry je poměrně nákladný a v mnoha případech nevýhodný. Jsou-li spáry mezi rámem a křídlem malé, kladou okna při zavírání značný odpor a těsnění se brzy opotřebuje. Naopak jsou-li větší, těsnění je jen symbolické. Mnohem výhodnější je použít k utěsnění latěk s nalepeným molitanem. Získáme tak totiž další dokonale těsný falc. Okna ani dveře nekladou při zavírání žádný odpor. Použijeme-li vhodný nátěr, nenaruší nový falc vzhled okenního či dveřního otvoru. KŘÍDLO DŘEVĚNÁ DVEŘÍ Připravíme si dřevěné smrkové laťky rozměrů 10 x 15 m. Na jejich užší stranu nalepíme lepidlem Chemoprén 140 molitan 5 až. 10 mm tlustý. Nejlépe je stáhnout truhlářskými svěrkami několik latěk dohromady a polepit je pruhem molitanu vcelku. Po zaschnutí lepidla (asi po 20 minutách) rozřízneme molitan žiletkou. Laťky s nalepeným molitanem pak přibijeme kolárskymi hřebíčky 20 mm dloukotouček a třetí podložku. Vyčnívající konec čepu (asi 1 mm) opatrně na okrajích roznýtujeme třemi záseky důlčíkem. Opět přitom dbáme na to, aby se kotouček lehce otáčel. Na svorníky 28 jezdců navlékneme matice 29, nasuneme nosiče 30 a upevníme další maticí 29. Nosiče jezdců při montáži zasuneme do otvorů v zadní stěně 11 předních regálů (obr. 12) a upevníme vždy třemi vruty k vrchním příčným dílům 9 (obr. 10). Ke spodním příčným dílům 9 předních regálů ještě upevníme nábytková kolečka 14 (obr. 8). Pak již můžeme zavěsit přední regály zasunutím jezdců do kolejnice. U každého regálu zkontrolujeme na obou stranách výšku zavěšení (kolečka 14 by měla být na přední ploše příčných dílů 2). Jestliže tomu tak není, seřídíme správnou výšku maticemi jezdce 29. Máme-li regály zavěšeny, upevníme k desce 21 levý postranní díl a celou horní desku doplníme krycí lištou 22 (obr. 1 a 3). -Sthými k okennímu rámu či dveřní zárubni tak, aby po zavření okna či dveří byl molitan stlačen asi o 2 až 3 mm. Pokud máme dveřní zárubeň ocelovou, přibijeme laťky k dveřnímu křídlu. Při únavě molitanu postačí laťky poklepem přitáhnout k okenímu či dveřnímu křídlu. LADISLAV VOLF ZÁRUBEŇ 27
ÚPRAVA STOUPAČEK # V dnešní době je v popředí zájmu efektivní využívání veškeré energie. Abych zlepšil předávání tepla do místnosti, rozhodl jsem se zvětšit plochu stoupaček ústředního vytápění. Hledal jsem rychlý, jednoduchý a dostupný způsob, který by nevyžadoval demontáž trubek, navařování atp. Nakonec jsem zvolil řešení, které je patrné z výkresu. POSTUP PRÁCE Na stoupačky přišroubujeme z přední i zadní strany dva stejné kusy plechu 1 (nejlépe hliníkového) tloušťky 2 až 4 mm. Šířka plechu záleží na vzdálenosti stoupaček od sebe. Délku plechu volíme asi 300 mm. Plech nesmí být v celé výšce místnosti bez přerušení. Mezi jednotlivými dvojicemi plechů by měla být mezera asi 100 mm pro lepší cirkulaci vzduchu. Plechy přitáhneme ke stoupačkám čtyřmi šrouby 2, které zajistíme zezadu maticemi. U delších plechů použijeme šest šroubů. Délku i průměr šroubů volíme podle průměru stoupaček a tloušťky plechů. JOSEF SETNIČKA NOVÝ VÝPLET PRO STAROU ŽIDLI # Leccos se v posledních letech stalo vzácností, například řemeslníci, kteří dovedou opravit výplet sedadla židle. Přitom na mnoha půdách se najdou židle, které už v obchodech neuvidíte. Mají jednu vadu, nedá se na nich sedět. Najdete-li takovou, nepalte ji. Pokuste se sami o její opravu. S vaší trpělivostí a naší radou by se vám to mělo podařit. Nedá se předpokládat, že bychom někde získali původně použité vy pletací materiály, kterými bývaly cizokrajné slámy, lýko a jiné rostlinné materiály. Postačující náhradou za ně je celofánová šňůra Viskocel. Je velmi pevná a pružná, takže se svými vlastnostmi téměř shoduje s původními výplety. Viskocelové šňůry se vyrábějí v různých barvách. Z nich nejvhodnější jsou žlutá, medová, hnědá a šedá. Můžeme použít i jiné barevné kombinace, pokud kostru židle očistíme, oškrábeme střepem skla nebo truhlářskou Cidlinou a napustíme například lahvově zeleným nebo tmavočerveným mořidlem. Je dobré si před započetím práce tyto 28
UPEVNIT 29
barevné kombinace vyzkoušet. Na výplet můžeme použít i tenčí provaz, výplet bude hezký, ale tvrdší a s provazem se bude hůře pracovat. Při vyplétání nemůžeme pracovat s celou potřebnou délkou šňůry. Tu musíme postupné nastavovat. Odméříme si asi 15 metrů šňůry, což je přijatelná délka, aby se při práci netvořily smyčky a uzly. Konce si označíme čísly 1 a 2 nebo odlišnými barvami, abychom se při práci lépe orientovali. Na obrázcích jsou označeny nohy židle A, B, C, D. V popisu budeme dále rozlišovat přední a zadní příčku a boční lišty. šňůru'položíme přes židli tak, aby polovina její délky (asi 75 mm) označená 1 směřovala před židli, a druhá polovina, označená 2, za židli (obr. 1). Konec 2 upevníme svorkou k zadní příčce u nohy A. Konec šňůry 1 vedeme vrchem přes přední příčku, ovineme ji a opět vrchem přetáhneme přes boční lištu u nohy B dolů (obr. 2). Šňůru stále pevně utahujeme a vedeme ji na vrchní stranu protější boční lišty u nohy C, a ovineme kolem ní smyčku (obr. 3). Další smyčku ovineme i přes přední příčku u nohy C a šňůru vedeme zdola na vrchní stranu zadní příčky u nohy D a ovineme přes ni smyčku. Konec šňůry 1 potom vedeme přes boční lištu u nohy D, vytvoříme smyčku a konec šňůry 1 vedeme přes protější boční lištu k noze A, kde tento konec upevníme svěrkou. Tím je ukončen okruh vyplétání koncem 1 (obr. 4). Pak uvolníme konec šňůry 2 a vedeme jej pod zadní příčkou a pod šňůrou 1 na vrchní stranu přední příčky u nohy B. Přes přední příčku a boční lištu u nohy B vytvoříme smyčky a konec 2 vedeme na vrchní stranu boční lišty u nohy C. Při vytváření smyček klademe šňůru těsně ke smyčkám, které jsme už vytvořili (obr. 5). U nohy C vytvoříme smyčku přes boční lištu a přes přední příčku, konec 2 vedeme přes zadní příčku u nohy D, vytvoříme smyčku a konec šňůry 2 upevníme u nohy D na boční lištu. Konec šňůry 1, který byl doposud upevněn (obr. 4 a 5) na liště u nohy A uvolníme, ovineme dolů kolem boční lišty, vytvoříme smyčku a ovineme přes zadní příčku. Potom vedeme konec šňůry 1 na vrchní stranu přední příčky k noze B a zde šňůru upevníme. Teprve teď uvolníme konec 2 upevněný na boční příčce u nohy D vedeme jej přes lištu dolů a potom dál na horní stranu boční lišty k noze A, kde šňůru upevníme. Tím je ukončen okruh vyplétání koncem 2 (obr. 6). Dál budeme pokračovat tak, že uvolníme konec 1 na přední příčce, vytvoříme obě smyčky u nohy B a šňůru vedeme dál (podle obr. 3). Stejným způsobem se střídají okruhy vyplétání koncem 1 a koncem 2. Pokud bychom se dopustili chyby, rozpleteme příslušný okruh až k výchozí situaci podle obr. 3 a znovu pokračujeme dál. Postupně se naše pohyby zautomatizují a potom už práce postupuje rychleji. Po každých čtyřech okruzích musíme výplet utáhnout poklepem na dřevěný klínek ve směru šipek (obr. 7), aby jednotlivé smyčky byly těsně u sebe. Jak se nám postupně 30
otvor uprostřed výpletu zužuje, musíme vždy vytvořit smyčku, do níž prostrčíme konec šňůry a smyčku pozorně utahujeme (obr. 8). Dbáme při tom na to, aby pokládání smyček bylo pravidelné, bez křížení a případné nedostatky hned srovnáme. Jakmile vnitřní otvor dosáhne velikosti asi 5 x 5 cm, vycpeme ze spodní strany novinovým papírem pomocí dřevěné špachtle (obr. 9) kapsovité prostory (všech osm trojúhelníků) výpletu. Z vrchní strany zkontrolujeme, zda jsme přitom neshrnuli nebo nezkřížili výplet. Potřebujeme-li novou šňůru, navážeme ji námořnickým uzlem (obr. 10). Nejvhodnější místo pro nastavení je v situaci podle obr. 3, kdy těsně po vytvoření obou smyček u nohy B je šňůra na spodní straně výpletu a navázání šňůry nebude vidět. Pokud už nemůžeme vnitřním otvorem výpletu protáhnout ani prsty (obr. 11), zhotovíme si z kousku izolovaného drátu očko, kterým budeme šňůru protahovat. Poslední okruh vyplétání zakončíme zatažením šňůry dospodu. Oba konce výpletu svážeme na spodní straně a všechny paprsky výpletu stejnoměrně urovnáme (obr. 12). JOSEF ŠŤASTNÝ NETRADIČNÍ SPOJENÍ NÁBYTKU UNIVERSAL # Především mladí lidé již mnoho let vybavují svůj první byt stavebnicovým nábytkem, který se i později stane vybavením například dětského pokoje. Jedním z velmi rozšířených typů je stavebnicová řada Universal, ze které lze vhodným seřazením skříní, skříněk a polic sestavit několik typů nábytkových stěn. Jednotlivé kusy jsou vzájemně spojeny šrouby, provlékanými předem vyvrtanými otvory (obr. 1 šrouby vyznačené). Ve snaze o nekonvenční řešení a v neposlední řadě i z úsporných důvodů jsem některé skříňky spojil pouze v rozích. Tímto způsobem jsem uspořil tři skříňky a sestava vyhlíží netradičně. Záda sestavy volných částí tvoří buď přímo zeď, nebo je můžeme vytvořit vhodným plošným materiálem, například sklem, zrcadlem, překližkou apod. Spojení v rozích provedeme vždy dvěma ocelovými kolíky 0 3 mm. Abychom vyvrtali otvory přesně pod úhlem 45, zhotovíme si z plechu přípravek podle otištěného obrázku. DRAHOMIŘ DLABAL ROHY SKŘÍNĚK' REZ A -A 31