TRITON
Klára Čížková TANEČNĚ-POHYBOVÁ TERAPIE
TITULNÍ LIST (DODÁ GRAFIK)
Klára Čížková Tanečně-pohybová terapie Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu nakladatele. Klára Čížková, 2005 Cover Karel Petřík, 2005 TRITON, 2005 Vydalo Nakladatelství TRITON, s. r. o. Vykáňská 5, 100 00 Praha 10, www.triton-books.cz ISBN 80-7254-547-7
Poděkování Děkuji PhDr. Antonínu Šimkovi a PhDr. Haně Junové za odborné konzultace. Dále děkuji Mimi Bergerové, Judith Bunneyové a všem absolventům výcviku v tanečně-pohybové terapii i jiným odborníkům, kteří svými připomínkami a rozhovory přispěli ke vzniku této publikace. 7
Obsah 1 Úvod...11 2 Léčebné využití tance v historii lidstva...13 3 Historie vzniku tanečně-pohybové terapie...23 3.1 Balet a moderní tanec...23 3.2 Vznik tanečně-pohybové terapie v USA...25 3.3 Vznik tanečně-pohybové terapie v Evropě...26 3.4 Tanečně-pohybová terapie v České republice...27 4 Tanečně-pohybová terapie a její vymezení...31 4.1 Tanec v umění a v psychoterapii...31 4.2 Vymezení pojmu tanečně-pohybové terapie...33 4.2.1 Definice...33 4.2.2 Pět teoretických principů tanečně-pohybové terapie...34 4.2.3 Cíle tanečně-pohybové terapie...35 4.2.4 Uplatnění tanečně-pohybové terapie...36 5 Teoretická východiska tanečně-pohybové terapie...39 5.1 Studie o neverbální komunikaci...39 5.2 James-Langova teorie původu emocí...40 5.3 Focusing...41 5.4 Koncept body-image...42 5.5 Vliv myšlenek W. Reicha a A. Lowena...43 6 Klíčové pojmy tanečně-pohybové terapie...49 6.1 Expresivní pohyb...49 6.2 Pohybový vzorec...50 6.3 Pohybový styl...51 6.4 Rytmus...52 7 Jednotlivé aspekty léčebného procesu při tanečně-pohybové terapii...57 7.1 Metodika léčebného procesu tanečně-pohybové terapie...57 7.1.1 Práce s pohybovým vzorcem...58 7.1.2 Tanec nebo pohyb jako způsob komunikace...59 7.1.3 Verbalizace...61 9
7.2 Průběh setkání v tanečně-pohybové terapii...62 7.2.1 Tanečně-pohybová terapie ve skupině...62 7.2.2 Individuální tanečně-pohybová terapie...64 7.3 Role terapeuta...65 8 Labanova analýza pohybu...71 8.1 Kvality pohybu kvalitativní popis pohybu a jeho analýza...72 8.2 Základní kvalitativní celky...75 8.3 Tvar pohybu...76 8.4 Kinesféra...77 8.5 Roviny, na kterých se pohyb odehrává...77 8.6 Frázování pohybu...78 8.7 Lidské tělo a jeho architektura...79 8.8 Diagnostika pohybu...80 9 Patologie v pohybu...83 9.1 Psychotické onemocnění...83 9.2 Obsedantně-kompulsivní porucha...85 9.3 Neurotické onemocnění...85 9.4 Pohyb v průběhu deprese...86 9.5 Seznam pohybových faktorů diagnostické pohybové škály...86 10 Jiné směry zaměřené na práci s tělem...93 10.1 Wilhelm Reich...93 10.2 Alexandr Lowen...95 10.3 Boadellova biosyntéza...97 10.4 Pesso Boyden System Psychomotor Therapy...98 10.5 Arnold Mindell a proces-orientovaná terapie...100 10.6 Rolfing...102 10.7 Feldenkraisova metoda...103 10.8 Srovnání s tanečně-pohybovou terapií...104 Literatura...109 Rejstřík...113 10
Kapitola první ÚVOD K napsání této publikace mě vedlo více důvodů. Jedním z nich je můj dlouholetý zájem o tanec jako takový, zejména o jeho propojení s vnitřním prožíváním člověka. Sama jsem měla možnost studovat tanec ve smyslu technické dovednosti i na tělo zaměřené improvizace. Z nějakého důvodu mi vždy byl tento způsob sebevyjádření blízký a zajímalo mě jeho propojení s oborem psychologie. Terapie tancem, stejně jako jiné směry v psychoterapii zaměřené na tělo, patří poslední dobou mezi metody, které se těší velkému zájmu. Využití tance jako terapeutického prostředku prožívá renesanci nejen na poli psychoterapie. Motivací k napsání této studie je tedy také snaha přiblížit tanečně-pohybovou terapii jako obor, který má svá teoretická východiska, rámec, ve kterém pracuje, a odlišit ho tak od způsobů využití tance, které nemají s psychoterapií jako takovou mnoho společného. Tato studie se přímo zaměřuje na tanečně-pohybovou terapii, která vychází z konceptů rozvíjených v USA a Velké Británii a je prezentována Americkou asociací tanečně-pohybové terapie či Laban Centre v Londýně. Existuje samozřejmě více přístupů, z nichž u nás nejznámější je například využití tance v primitivní expresi. Tyto přístupy již popsala a porovnala ve své doktorandské práci PhDr. Jaroslava Blížkovská. Nebudu se jimi tedy podrobně zabývat. Publikace je členěna do několika kapitol, ve kterých se zmiňuji o léčebných účincích, které byly tanci přisuzovány v historii, a popisuji vznik tanečně-pohybové terapie v souvislosti s moderním tancem. Dále se věnuji metodice tanečně-pohybové terapie a vymezení 11
základních pojmů. Samostatnou kapitolu tvoří Labanova analýza pohybu a téma využití pohybu v diagnostice. Na závěr podávám srovnání tanečně-pohybové terapie s jinými směry, které využívají práci s tělem. 12
Kapitola druhá LÉČEBNÉ VYUŽITÍ TANCE V HISTORII LIDSTVA Tanec zaujímal důležité místo a funkci v životě člověka od nepaměti a společně s hudbou patřil k nejtypičtějším prostředkům sebevyjádření. Byl vždy nedílnou součástí posvátných obřadů a rituálů, které se konaly u příležitosti důležitých událostí a mezníků v životě, jakými bylo například narození dítěte, iniciační obřady příslušníka kmenové komunity, sňatek, úmrtí apod. Znázorňoval často mýty, stvoření a vztah k bohům, umožňoval komunikaci s duchy předků. Rituály měly velmi důležitou psychohygienickou funkci, neboť pomáhaly jedinci smířit se s rytmy v přírodě a s procesy změny, zrání a dospívání. Tanec doprovázel také rituály, které se týkaly zemědělství a lovu, a samozřejmě byl také využíván při léčbě nemocí. Léčebné rituály jsou u přírodních národů většinou spojovány s osobou šamana, který rituál provádí, dále jsou u nemocného přítomni jeho příbuzní, často dokonce i celá komunita. Šamanismus byl doložen a popsán prvními evropskými cestovateli, kteří se vydali do různých končin střední a severní Asie. Později byly podobné magicko-náboženské jevy zaznamenány v Severní Americe, Indonésii, Oceánii a jinde. Eliade označuje šamanismus za jednu z archaických technik extáze, která je současně mystikou, magií a náboženstvím a která zpravidla existuje vedle jiných forem magie a náboženství. 1 Šamani byli v podstatě prvními terapeuty. Některé šamanské praktiky, jako čištění ran či přikládání bylinek, jsou fyzické, sugesce a rituály jsou spíše psychologické. Tyto praktiky nejsou u šamanů odděleny, prolíná se i verbální a neverbální složka léčebného procesu. 2 Lommel uvádí, že šaman 3 není totéž, co čaroděj nebo kouzelník, kteří ještě existují u všech skupin přírodních národů na celém světě. 13
Šaman je člověk, který v sobě kombinuje funkce a schopnosti, jež jsou v moderním světě rozděleny mezi kněze, lékaře a umělce. 4 Příkladem mohou být šamani na Šrí Lance, kteří se jmenují jakaduro, neboli učitelé démonů. Na jedné straně jsou tradičními šamany a léčiteli, ale zároveň jsou učiteli lidového umění. Jejich léčebná ceremonie tovil se nepořádá pouze pro osobu, která je nemocná duševně či tělesně, ale pro celou rodinu a kmenovou společnost. Přítomnost ostatních členů kmenové komunity napomáhá znovuintegrování takto postiženého člověka do společnosti. Tovil jako každá šamanistická metoda pracuje s duchy předků, démony a příšerami. Během tovilu jsou tancem a dramatem znázorňovány mýty o předcích, démonech, bozích a bohyních a pacient se s nimi setkává různým způsobem. 5 Šamanistické léčebné metody 6 Dříve než začal šaman léčit onemocnění, pečlivě diagnostikoval a rozlišil symptomy. Součástí diagnózy bylo určení příčiny onemocnění: 1. Ztráta duše: víra, že duše bloudí mimo tělo. Ke ztrátě duše může dojít, když člověk spí, nebo když kýchne. 2. Porušení tabu: šaman používá telepatickou percepci, aby objevil povahu přestupku, a nařídí veřejné doznání a akt odčinění. 3. Nemoc zapříčiněná očarováním: šaman přemáhá kouzla černé magie za pomoci svých vlastních sil, s použitím kouzelných formulí, rituálů a léčivých nápojů. 4. Vniknutí předmětu: léčba probíhala jako symbolické čištění. Šaman řekl pacientovi, aby snědl několik oblázků, a poté, co kameny prošly jeho trávicím traktem, byl pacient očištěn od nemoci. 5. Vniknutí cizího ducha: šaman musí najít a vyjádřit jiného ducha svým hlasem. Tento duch může být i duchem nedávno zemřelé osoby. Věřilo se, že nemoc je materiální či duchovní povahy a že se dá léčit vyjmutím této škodlivé substance z těla. 14