PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ

Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ Distanční studijní opora Věra Juříčková Opava 2012 Projekt č. CZ.1.07/2.2.00/15.0178 Inovace studijního programu ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě

Obor: psychologie Klíčová slova: duševní zdraví, duševní hygiena, prevence, rizikové faktory, psychická zátěž, stres, snydrom vyhoření, duševní onemocnění, faktory podporující duševní zdraví, time mamgement, sebepoznávání, člověk v sociálním prostoru, osobní pohoda. Anotace: Péče o duševní zdraví by měla být samozřejmou součástí našeho života. Obvykle však většina lidí tuto péči podceňuje a věnujeme se svému zdraví až v situaci, kdy se objevují první výraznější problémy. Duševní zdraví je ohroženo různými rizikovými faktory, stejně tak je mnoho faktorů ovlivnitelných, kterými můžeme našemu duševnímu zdraví prospět. Tato opora se snaží přiblížit péči o duševní zdraví ve všech souvislostech, z pohledu jedince a jeho možností, stejně tak z pohledu sociálního. Dospět k osobní pohodě by mělo být cílem každého jedince. Pouze jedinec duševně zdravý dovede žít a rozvíjet plnohodnotný život a poskytovat pevné sociální vztahy. Cílem opory je motivovat studenty k cílené prevenci, aby podporovali svoje duševní zdraví, dosáhli osobní pohody a žili šťastný život. Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě Autor: PhDr. Věra Juříčková. Ph.D. Lektoři: Jména lektorů ISBN

OBSAH 1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ...9 1.1 Zdraví...9 1.2 Duševní zdraví...11 1.2.1 Normalita osobnosti...11 1.2.2 Hranice duševního zdraví a nemoci...13 1.3 Duševní hygiena...13 1.3.1 Prevence...15 2 RIZIKOVÉ FAKTORY...17 2.1 Závislosti...18 2.1.1 Kouření...18 2.1.2 Alkohol...19 2.1.3 Drogy...22 2.1.4 Gamblerství...24 2.2 Rizikový sex...25 2.2.1 Pohlavní nemoci...25 2.3 Přejídání nebo hladovění...27 2.4 Nehody a úrazy...28 2.5 Nevhodný životní styl...29 3 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ...31 3.1 Psychická zátěž...31 3.1.1 Zdroje zátěže...33 3.1.2 Druhy stresu...33 3.1.3 Příznaky stresu...34 3.1.4 Možné reakce na stres...35 3.1.5 Připravenost ke zvládání zvýšené zátěže...36 3.1.6 Zvládání zátěže (copingové strategie)...37 3.1.7 Jak zvyšovat svou odolnost?...38 3.2 Nepříznivé psychické a sociální jevy...39 3.2.1 Syndrom vyhoření (burnout)...39 3.2.2 Workholismus...41 3.2.3 Mobbing...41 4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ...43 4.1 Psychické poruchy...43 4.1.1 Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek F10 19...44 4.1.2 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy F20 29...46 4.1.3 Poruchy nálady (afektivní poruchy) F30-39...47 4.1.4 Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy F40 49...49 4.1.5 Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory F50 59...51 4.1.6 Poruchy osobnosti a chování u dospělých lidí F60 69...51 4.1.7 Mentální retardace F70 79...52 4.1.8 Poruchy psychického vývoje F80 89...52 4.1.9 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a adolescenci F90 98..53 4.1.10 Jak přistupovat k lidem s duševním onemocněním...54 3

4.1.11 Dopady duševních nemocí...55 5 FAKTORY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ...60 5.1 Rytmus spánku a bdění...61 5.1.1 Fáze spánku...61 5.1.2 Poruchy spánku...62 5.1.3 Jak dobře spát...62 5.2 Rytmus práce a odpočinku...63 5.2.1 Osobní a pracovní tempo...65 5.2.2 Kvalitní odpočinek...65 5.2.3 Práce a volný čas...66 5.3 Zdravá výživa...67 5.4 Pohyb...68 6 TIME MANAGMENT...70 6.1 Time management...70 6.1.1 Analýza času...71 6.1.2 Důležitost a naléhavost...73 6.1.3 Vyvarovat se časových tísní...74 6.1.4 Etapizace...74 6.1.5 Delegování...74 6.2 Konkrétní rady na zefektivnění času...75 7 SEBEPOZNÁNÍ...79 7.1 Sebepojetí...79 7.1.1 Pohled druhých lidí...80 7.1.2 Srovnávání s druhými...81 7.1.3 Vliv kultury...81 7.1.4 Interpretace a hodnocení vlastní osoby...81 7.2 Sebeuvědomění...82 7.3 Sebeovládání a sebeřízení...84 7.3.1 Růstový životní program...85 8 ČLOVĚK V SOCIÁLNÍM PROSTORU...87 8.1 Podněty fyzické a sociální...87 8.2 Sociální kontakty...89 8.2.1 Neznámí lidé...89 8.2.2 Známí lidé...89 8.2.3 Nejbližší lidé...90 8.3 Konflikty a jejich řešení...91 8.3.1 Konfrontace (řešení typu vítěz-poražený)...92 8.3.2 Vyhýbání...92 8.3.3 Ústup...93 8.3.4 Kompromis...93 8.3.5 Spolupráce (řešení typu vítěz-vítěz)...93 8.4 Jak rozvíjet a podporovat sociální vztahy...95 8.4.1 Kompetence k vlastní osobě...95 8.4.2 Kompetence v oblasti mezilidských vztahů...96 9 ŠŤASTNÝ ŽIVOT...98 9.1 Osobní pohoda...98 9.1.1 Zdroje osobní pohody...99 9.2 Work life balance...101 4

9.2.1 Spiritualita...102 5

ÚVODEM Studijní opora věnovaná péči o duševní zdraví nás seznamuje se základy této problematiky. Zájem o spokojený a šťastný život můžeme sledovat v celé historii lidstva, stejně tak doporučení, jak toho dosáhnout. V součaných podmínkách života moderní společnosti se však cítíme stále více ohroženi. O to více vystupuje nutnost se v této oblasti vzdělávat a o své zdraví pečovat. Základem se jeví vymezení pojmu zdraví. Fyzické i duševní zdraví jsou spolu těsně provázány. Duševní hygiena se také nazývá psychohygiena. Věnujeme se rizikovým faktorům jako jsou různé formy závislosti, rizikové chování a především nevhodný životní styl. Psychická zátěž a stres jsou v dnešních podmínkách ohrožením pro všechny. Pokud se připojí i pracovní zátěž a následné selhání, mluvíme o syndromu vyhoření. Při souhře nepříznivých faktorů může dospět k duševním onemocněním, jejich přehled vás může s němi seznámit. Péče o duševní zdraví je však komplexní a neomezuje se pouze na pracovní nebo rodinný život. Můžete se u toho zamyslet ve výčtu faktrů, které mohou naše zdraví podpořit. Stejně tak k nim patří znalosti o time managementu, poněvadž efektivní využití času zmírňuje zátěž a umožňuje vyšší kvalitu života. Podmínkou našeho zlepšení je sebepoznávání. Jedná se jednak naší psychiky, kognitivních funkcí, emocí a osobnostních charakteristik, ale také se týká naší sociální stránky soužití s ostatními lidmi. Poslední kapitola je shrnutím a je zaměřena na osobní pohodu a šťasný život. Připomínám, že proud kritické psychologie výrazně varuje před nekritickým přejímáním všeho, co přinesla tradiční psychologie. Domnívám se, že tento postup by měl platit pro každé studium. Konfrontujte s teorií svoje vlastní zkušenosti, přemýšlejte, hledejte v jiných zdrojích pochybujte o jednoznačném výkladu. U tématu duševního zdraví neustále se vyvíjejícího v měnících se podmínkách socio-historické skutečnosti to platí samozřejmě. Obsah předmětu je rozvržen do devíti témat. Tato skripta jsou pouhým stručným přehledem probírané látky. Ráda bych Vás jako ve všech svých skriptech tímto textem motivovala ke studiu bohaté odborné literatury, která se nabízí v širokém spektru. Ať už četba knih bude vyvolána potřebou dozvědět se něco navíc ke studiu péče o duševní zdraví, psychologie vůbec, nebo k seminárním či závěrečným pracím, nebo také potřebou porozumět nebo pomoci klientu, obohatí také vždy vás samotné. Péče o duševní zdraví se vám vrátí v pocitu naplněného života. 6

RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Předkládaný studijní materiál je věnován problematice péče o duševní zdraví. Cílem textu je seznámit studenty se základními poznatky a možnostmi, jak se vyvarovat negativních vlivů a jak aktivně přispět k rozvíjení našeho duševního zdraví. Výuka je založena na propojení teoretických poznatků s aktivní prožitkovou vlastní zkušeností. Předpokládá se nejen rozšíření vědomostí, ale promýšlení a propojení teoretických poznatků do denního života a hledání významu péče o duševní zdraví pro člověka. Porozumění tématu podpoří propojení s dalšími předměty psychologie, psychiatrie, komunikace, sociologie, filozofie. Stejně tak můžete získané poznatky využít při studiu, v práci i osobním životě. Budete umět: přemýšlet o osobnosti jako o propojeném systému v bio-psycho socio úrovni, docenit význam duševního zdraví pro jedince i společnost, pochopit teorii celoživotního vývoje. Získáte: přehled o nejnovějším přístupu k oboru, informace o hlavních tématech vztahujících se k duševnímu zdraví, informace o dovlivnitelných faktorech rizikových i podporujících duševní zdraví. poznatky, jak je důležitá osobní pohoda. V textu se budete setkávat s mnoha pojmy, které budou pro vás nové. Doporučuji průběžně vyhledávat významy slov, kterým nerozumíte. Studium textu má smysl tehdy, když budete textu dobře rozumět a propojíte ho se svými zkušenostmi. Teprve s pochopením širších souvislostí je možné přemýšlet o duševním zdraví v širším kontextu. 7

1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ 1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Uvodní kaptitola seznamuje čtenáře se základními pojmy. Čím je pojem obecnější, tím obtížněji se vysvětluje. Pojem zdraví patří zrovna k takovým, které se zdají dobře sruzumitelné. Vysvětlit ho přesnými pojmy a ujasnit si, co je zdraví fyzické a duševní, patří do této části skript. Úzce s ním souvisejí pojmy duševní hygiena a prevence. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: vysvětlit pojem zdraví, ujasnit si pojem duševní zdraví, pochopit principy duševní hygieny. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Zdraví, Duševní zdraví, Duševní hygiena, Prevence 1.1 Zdraví Definovat zdraví se zdá zbytečný popis. Objevuje se v našich přáních, většina z nás ho pojímá za ústřední hodnotu. Jeho skutečný význam však pochopíme teprve tehdy, když se zdraví necítíme. Při studiu s překvapením zjistíme, že pojem samotný nemá jednotnotný význam v historickém kontextu. V antice žít zdravě znamenalo žít dobře a moudře. Často bylo zdraví spojeno s vnitřní vyrovnaností. Medicína se zabývala celkovým způsobem života člověka a jeho výživou. Až přibližně od 19. století se pojem zdraví zúžil na správné fungování, strukturu a znalosti z fyziologie. Pojem zdraví není ani jednotný v různých vědních disciplinách. Na zdraví je proto možné nahlížet také z různých úhlů pohledů. Lékař vnímá zdraví jako nepřítomnost nemoci. Sociolog je definuje jako dobrou funkčnost jedince v sociálních rolích. Humanista za zdravého označí toho, kdo se umí pozitivně vyrovnávat s úkoly, které nastanou. Idealista slučuje tři roviny fungování jako podmínku zdraví: tělesnou, duševní i sociální. (Křivohlavý, 2001) 9

Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Seedhouse (1995) popisuje teorie zdraví z pěti možných kritérií: 1. 2. 3. 4. Zdraví jako ideální stav člověka, jemuž je dobře - welness Zdraví jako stav, kdy funkce fungují normálním způsobem - fitness Zdraví jako zboží Zdraví jako určitý druh síly DEFINICE 1-1 Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí. (Křivohlavý, 2001, s. 40) ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 1 1. Co si vy představuje pod pojmem zdraví? 2. Co se vám vybaví při pojmu zdravý nemocný? OTÁZKY Jakým způsobem je zajištěno právo člověka na zdraví v České republice? Zdraví můžeme chápat jako jako prostředek k realizaci cíle nebo jako cíl sám o sobě. V současné době můžeme i v medicíně vidět snahu o komplexní léčbu pacienta, podobně jako v péči o duševní zdraví. Můžeme hovořit o třech aspektech zdraví subjektivním, objektovním a sociálním. Subjektivní aspekt zdraví vychází z našich vnitřních pocitů a vlastního vnímání. Je spojen, nepřítomností ubližujících projevů (bolest, horečka, nevolnost, úzkost, nespavost), pocitem přiměřené síly, výkonnosti, harmonie, radosti ze života, dobrým vzhledem, seberealizací, plným rodinným a sexuálním životem. Objektivní aspekt zdraví je spojen s názorem lékaře. Srovnává se s normou, porovnávají se normy měřených znaků (krevní tlak, cholesterol). Je vytvářen statisticky, jako průměr získaný od většího počtu jednotlivců. Sociální aspekt zdraví sleduje zařazení jedince do společnosti. Dobré zdraví umožňuje jedinci zařadit se do okolního sociálního a ekonomického prostředí, udržovat sociální kontakty, plnit očekávané společenské role. Snížená kvalita zdraví může tyto možnosti omezovat či vylučovat. Z hlediska sociálního je proto zdraví měřeno podle míry realizace jeho sociální role a uspokojováním sociálních kontaktů. 10

1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ 1.2 Duševní zdraví Duševní zdraví je spojeno s osobní pohodou. Podle Rogerse je podstatou duševního zdraví takový stav, aby člověk mohl co nejvíce uplatnit své předpoklady ve smyslu "dobrého života" a stal se psychologicky svobodnou, osobnostně zralou, optimální, plně fungující osobou, tvořivým jedincem (Rogers, 1995). V tomto stavu emoční stability a spokojenosti dokáže duševně zdravý jedinec zvládat nároky všedních dnů, které jsou spojeny se zátěží. Neznamená to tedy, že člověk, který je bez symptomů poruch, nezažívá žádné problémy, žije ve skleníkovém prostředí. Duševně zdravý jedinec je spokojený a naplňuje se v oblasti sociálních vztahů se svými nejbližšími, zvládá pracovní nároky a adekvátně se adaptuje na změny. Zároveň kultivuje a obohacuje prostředí, ve kterém žije. Pozná se podle: 1.2.1 citové vyrovnanosti, schopnosti zvládat vlastní emoce a zároveň schopnosti se uvolnit schopnosti přijímat a zpracovávat informace, řešit problémy, logicky myslet a plánovat, podílet se na změnách, vytvářet nové věci komunikace, schopnosti uskutečňovat své plány, aktivní účasti na dění kolem sebe, správné adaptace našeho uspokojení ze situace, v níž se nachází naše tělo, duše, vztahy, duchovno schopnosti přizpůsobovat se situacím a reagovat na ně tak, abychom se cítili dobře. Normalita osobnosti Hranice mezi normálním a patologickým projevem není jednoznačná. Závisí na aktuálních sociokulturních podmínkách a na kritériích, které k posuzování použijeme. Rozlišení je proto velmi obtížné. Za normální a duševně zdravou obvykle považujeme osobnost: autoregulovanou, která má adekvátní pocit identity, sebehodnocení, sebecit a sebedůvěru a je schopna řešit své problémy relativně nezávisle a převážně sama; s adekvátními mentálními reprezentacemi světa, dostatečně objektivně percipující realitu; přizpůsobenou ustáleným společenským kritériím a jednající v jejich rámci; individualizovanou dispozičně i zkušenostmi získanými vzorci chování; integrovanou, tj. takovou, jejíž všechny složky fungují jednotně, celistvě a v koordinaci s jinými, její názory, postoje a způsoby chování jsou situačně i v čase adekvátně stabilní a která má adekvátní pocit životního smyslu. (Kohoutek, 2010) Pojem normální se chápe ve třech významech: statistickém normální je to, co je nejčastější, tedy průměrné; funkčním určitý systém plní správně svou funkci, tedy funguje; normativním provádíme hodnocení ve srovnání s určitou normou. 11

Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Norma je porovnávána a hodnocena: subjektivně vlastní odhad jednice; sociálním okolím názory lidí, se kterými je jedinec v kontaktu; zjišťováním přítomnosti nebo nepřítomnosti psychopatologických symptomů; při chování člověka v určité situaci. Chápání normy se může specifikovat podle různých hledisek: a/ parciální, tj. skupinová norma, b/ mediální norma přibližuje vzorce chování, které jsou prezentovány v médiích, c/ individuální, tedy subjektivní norma jak hodnotím sebe a druhé a co považuji na základě své zkušenosti za normální. Normalita je také chápána jako a/ duševní zdraví můžeme definovat jako opak nemoci, b/ optimální stav odpovídá ideálu doby historicky podmíněno ideál, který jedná úplně optimální strategií ve všech situacích je vlastně abnormální, c/ proces směřující k seberealizaci, schopnost aktivní přizpůsobivosti (adaptaci). Kritéria normality K tomu, co je považováno za projevy, které je možno objektivně hodnotit jako společensky normální v současné době, se vyjadřují mnozí autoři. Uvádím příklad autorky Syřišťové (in SVOBODA, 2006, s. 34): subjektivní uspokojení schopnost správného sebehodnocení pocit identity schopnost seberealizace autonomie, nezávislost, sebeurčení integrace osobnosti rezistence ke stresu tolerance k úzkosti adekvátní percepce reality schopnost přežití sociální adaptace ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 2 Jak rozumíte jednotlivým pojmům? Jak byste ohodnotili sami sebe? 12

1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ 1.2.2 Hranice duševního zdraví a nemoci Autoři Kinston a Cohen (1988, in Bedrnová, 2009, s. 83-84) uvádějí, že se každý jedinec v průběhu života pohybuje střídavě mezi čtyřmi stavy mysli: otevřeným odpovídá duševnímu zdraví neurotickým blíží se více normální reakci na stesové podněty nespavost, deprese, pschosomatické reakce objektivně narcistisckým jsou to již hraniční stavy, ohrožují integritu osobnosti, poruchy osobnosti stavem primárního vytěsnění dezintegrace psychiky, chybí kontakt s realitou, psychózy Duševní poruchy jsou kromě genetických podmínek úzce spojeny s nevyhovujícím životním stylem a tlakem současných kulturních stereotypů. Orientace na výkon, úspěch, konzum, podceňování prevence považované za luxus v tržním prostředí, nepřiměřená zátěž v různých sociálních rolích, často potom vedou k objevení různých psychických poruch. Gaussova křivka ukazuje rozložení psychicky zdravých osob a osob vykazujícíh patologii. Největší skupina lidí je v oblasti, kde se objevují různé patologické symptomy, především neurotické. Skupina lidí, kteří onemocní těžkou psychickou poruchou je poměrně malá. Paradoxně stejně tak malá je skupina lidí, kteří jsou absolutně psychicky zdraví. VĚTA 1-1 Lze dokonce s nadsázkou říci, že nikdo není absolutně psychicky zdráv a je jen otázkou času a situace, kdy se na uvedené křivce, charakterizující normální rozložení, posune blíže k duševní poruše nebo se od ní naopak vzdálí. (Bedrnová, 2009, s. 89) 1.3 Duševní hygiena V celé historii můžeme vidět snahy o nalezení návodů, jak žít spokojeně a vyhnout se nepříznivým vlivům. Základy duševní hygieny se objevují v zachycených zkušenostech a tradičních návodech předávaných z generace na generaci. Současně se ale duševní hygiena vyvíjela v rámci filozofie, odkud čerpají myšlenky i moderní přístupy. Například buddhismus zdůrazňuje individuální aktivitu jedince a nirvárna je prostředek k dosažení klidu a pohody. Antická filozofie přinesla např. Démokritův přístup k člověku jako systému, který by měl žít v rovnováze sám se sebou i s přírodou a světem. Renesance představuje rozvoj vědeckého poznání, tedy i medicíny a vědomostí o psychice. Rozvoj psychiatrie přichází v 18.století a ke konci 19.století nastává i rozvoj psychologie a zájem o duševní zdraví. Psychohygiena jako vědní obor, pečující o duševní zdraví, zdůrazňuje pozitivní kvality, nezbytné pro takový zdravý duševní život. V první polovině devadesátých let byl do Čech dovezen přístup otevřeného akceptujícího prožívání pod názvem focusing (zaostřování). 13

Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Focusing je způsob, jak poznávat své pocity, naslouchat jim, naučit se chápat co nám chtějí říct. Také nám ukazuje způsob, jak se prostřednictvím tělesných pocitů dostat k jejich smyslu. Focusing učí člověka orientovat pozornost na odraz životních problémů v tělesném prožívání. Duchovním předchůdcem focusingu byl známý psychoterapeut Carl Rogers, který zdůrazňoval, že změna prožívání může nastat až tehdy, jsme-li schopní sjednotit se i se svými těžkými pocity. A to je i podstatná součást nejen psychoterapie, ale také každodenní duševní hygieny. Vše psychologicky významné je doprovázeno a skryto v prožívání, a to je zakotveno tělesně a je celostního charakteru. (Vymětal, 2010). Péče o tělo i duši - psychohygienu lze rozdělit na dvě základní části tělesnou a duševní. Protože to, co se děje v našem těle, má vliv na psychiku a naopak naše prožívání se promítá do těla, měli bychom se své tělo i duši starat rovnoměrně. Vliv má samozřejmě i vyvážená strava, odpočinek, spánek, otužování, seberealizace a vyrovnané vztahy s lidmi. DEFINICE 1-2 Duševní hygiena je multidisciplinární obor zaměřující se na otázky hledání a nalézání efektivního způsobu života, optimální životní cesty pro každého z nás. (Bedrnová, 2009, s. 16) Jde tedy, o to, abychom si navzdory setkávání s nepříznivými vlivy a situacemi dokázali uchovat fyzické i duševní zdraví. Duševní hygienu můžeme chápat: v užším slova smyslu jako obor zabývající se uchováním duševního zdraví; v širším slova smyslu přistupujeme k duševní hygieně jako všestrannému zhodnocování osobního života; hledání harmonického rozvoje naší osobnosti, optimalizaci našeho životního stylu. Podobně je orientována biodromální psychologie (psychologie životní cesty), nebo managment osobního rozvoje. Toto komplexní pojetí kombinuje indiviuální možnosti jedince, jeho aktivní úlohu v této oblasti formou sebeřízení a zároveň v nutné souvislosti jedince v rámci sociálních vztahů v konkrétní historicko kulturní situaci. KONTROLNÍ OTÁZKA 1 Ze kterých oborů může čerpat duševní hygiena? Součástí duševní hygieny by měl být trvalý aktivní přístup k sobě samému i okolnímu prostředí, s cílem dosáhnout dobré pracovní výkonnosti, fungujících sociálních vztahů a subjektivní spokojenosti. Pokud je péče o duši zanedbávána, objevuje se celá řada nežádoucích příznaků. Zatímco odpočinek po fyzické námaze téměř vždy považujeme za 14

1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ samozřejmý, psychickému zdraví se věnujeme málo. Mozek také potřebuje údržbu a odpočinek, i když se zrovna aktuálně necítíme unavení, přetížení či vyčerpaní. Duševní hygiena má zásadní význam pro zdravý a plnohodnotný život každého z nás. Získané vědomosti slouží ovšem jako základna, ze které je možné se inspirovat, nikdy však nezachytí všechny možnosti a kombinace jedince a konkrétních situací. Právě hledání aktivního způsobu řešení problémů, které bude pro každého z nás originální, by mělo být cílem. Efektivnější však může být tehdy, když budeme připraveni na řešení problémů dříve, než jimi budeme pohlceni. 1.3.1 Prevence Prevencí v oblasti duševní hygieny rozumíme možnosti rozvoje jedince, které v případě setkání s problémy, pomohou překonat potíže. Není reálné, že se všemu negativnímu vyhneme. Profylaxe je spojena s praktickými tréninky, které posilují naše osobní možnosti a jsou specifikovány pro konkrétní situace. K ZAPAMATOVÁNÍ 1 Nezapomeňte, že prevence je snadnější než terapie. Bedrnová uvádí: Měli bychom proto být připraveni reagovat flexibilně a s určitou otužilostí či neochvějností takové situace zvládat. Znamená to, že na to, co budeme moci, se připravíme dopředu, a to, co nebudeme schopni předvídat nebo ovlivnit, se podle potřeby (a možností) naučíme buď ignorovat, nebo snášet. (Bedrnová, 2009, s. 23) PRO ZÁJEMCE 1 V české odborné literatuře :se můžeme setkat s mnohými autory, kteří se tématům duševního zdraví (psychohygieny) již dříve věnovali. BARTKO, D. Moderní psychohygiena. Praha: Panorama, 1980. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. MÍČEK, L. Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: SPN, 1988. OTÁZKY 1. Jaké zkušenosti máte s komplexním přístupem v lékařství? 2. Jaký význam přikládáte psychice při onemocnění a léčbě? 15

Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková SHRNUTÍ KAPITOLY První kapitola vysvělila základní pojmy, týkající se zdraví obecně, duševního zdraví a normality osobnosti. Duševní hygienu vnímáme v užším slova smyslu jako obor, jehož předmětem je uchování duševního zdraví. V širším slova smyslu přistupujeme k duševní hygieně jako všestrannému zhodnocování osobního života; hledání harmonického rozvoje naší osobnosti, optimalizaci našeho životního stylu všemu, co nám s naší aktivní účastí umožní prožít naplněný a spokojený život. 16

2 RIZIKOVÉ FAKTORY 2 RIZIKOVÉ FAKTORY RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Naše duševní i fyzické zdraví spolu úzce souvisí. Stejně tak spolu souvisejí faktory, které mohou zdraví ohrožovat. V současném způsobu života se objevují různá rizika, ať už v podobě závislostí, rizikového sexuálního chování nebo nevhodné životosprávy. Velmi často je vše propojeno s nevhodným životním stylem a neadekvátními hodnotami, které naše duševní zdraví nepodporují, ale naopak ohrožují. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: přiblížit rizikové faktory ohrožující fyzické i duševní zdraví, rozlišit rizikové faktory na ovlivnitelné a neovlinitelné, zamyslet se nad vlastním životním stylem a prevencí. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Kouření, Závislosti, Rizikový sex, Přejídání nebo hladovění, Nehody a úrazy, Nevhodný životní styl, neadekvátní hodnoty Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují naše zdraví. Mnohé z nich mohou našemu duševnímu i fyzickému zdraví prospívat, mnohé mohou však škodit. K nejvýznamnějším a nejčastějším rizikovým faktorům pro člověka žijící v západní civilizaci je stres. Vzhledem k rozsáhlosti tomuto tématu věnujeme celou další kapitolu. Převážná část rizik, která ohrožují zdraví, souvisí se způsobem života, takže je v našich rukou je ovlivnit. Jsou to faktory ovlivnitelné. Patří sem především kuřáctví, nepřiměřená a nevhodná výživa, spojené s nadváhou a obezitou, nízká pohybová aktivita, nadměrná duševní zátěž a stres, nadužívání alkoholu. Aktivní přístup ke zdraví, ovlivňování rizik a jejich snižování či vylučování ze života umožní zařadit do života účelnou prevenci. Problémem zůstává, že racionální znalost možností ovlivnění rizik je poměrně dost velká, ale ne vždy se daří znalosti uplatnit v praxi. K ZAPAMATOVÁNÍ 2 Vhodným uplatněním faktorů životního stylu by bylo možno zabránit až 80 % předčasných úmrtí na srdečně-cévní a nádorová onemocnění. 17

Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Jsou známy také rizikové faktory neovlivnitelné, které ovlivnit nedokážeme. Je to věk (s přibývajícím věkem riziko stoupá), pohlaví (některé nemoci se vyskytují častěji u žen, jiné u mužů) a dědičnost (některé nemoci jsou podmíněny vrozenými vlastnostmi). V této kapitole se soustředíme na ovlivnitelná rizika vyplývající z kouření, zneužívání drog a alkoholu, rizikového sexu, nezdravé výživy, úrazů a nevhodného životního stylu často ve spojení s neadekvátním hodnotovým žebříčkem. 2.1 Závislosti 2.1.1 Kouření Kouření je považováno za jev, který je multifaktoriálně podmíněn. Na závislosti se podílejí důvody fyziologické (nezanedbatelný je i vliv dědičnosti), psychologické i sociální. Původně se kouření týkalo především mužů. Současné statistiky vykazují téměř shodné údaje u mužů a žen. Výrazným problémem je snižující se věk kuřáků, kdy mnozí žáci základní školy jsou pravidelnými kuřáky. SAMOSTATNÝ ÚKOL 1 Najděte ve statistikách aktuální údaje o kuřácích (muži, ženy, podle věkových kategorií apod.) a diskutujte o nich. Kouření přináší uživatelům pozitivní hodnoty, kterými kuřáci argumentují v jejich prospěch (zvyšuje sebehodnocení, uklidňuje, zvyšuje možnosti sociálních kontaktů zejména s dalšími kuřáky, pomáhá překonávat nejistotu, přispívá k pocitům dospělosti u adolescentů). Kuřáci si nechcou přiznat negativa, která výrazně převažují nad tím, co jim kouření dává. V prvé řadě je to výrazně vyšší riziko onkologických onemocnění (uvádí se až 30% úmrtí na rakovinu je způsobeno kouřením). Ještě více kuřáků však onemocní kardiovaskulárním onemocněním, výrazným je nebezbečí infarktu. Kuřáci mají mnohé další zdravotní potíže, které mají chronický charakter (bronchitidu, dýchací obtíže, zvýšenou srážlivost krve, cévní problémy, žaludeční vředy a další). Samozřejmě se výrazně zvyšuje riziko u těhotných žen; kuřačky mají dítě s nižší porodní váhou a kouření celkově negativně ovlivňuje vývoj plodu. Kouření je také spojeno s dalšími faktory ohrožujícími zdraví kuřáci pijí více kávy, konzumují více alkoholu, kouření bývá prvotní závislostí před závislostí na drogách. Zvyšují také riziko nehody při řízení vozidel nebo riziko založení požáru. Byly prokázány negativní vlivy kouření na potenci mužů a schopnost otěhotnění žen. To, co kuřáci popisují jako pozitivum kouření, se rázem hroutí v situaci, kdy zejména kvůli zdravotním potížím, které se s jistotou dříve či později dostaví, chtějí přestat kouřit. Odvykání je spojeno se sníženou pozorností, sníženou výkonností všech kognitivních funkcí, naopak se zvyšuje úzkost, roste napětí, špatná nálada a dřáždivost. Vzhledem k náročnosti odvykání se racionálně zdá nejjednošší recept nikdy s kouřením nezačínat. 18

2 RIZIKOVÉ FAKTORY Kromě zdravotních důvodů jsou zřejmé také další důvody. Ekonomická náročnost kouření, zejména jsou-li oba partneři kuřáci, snižuje významně rozpočet rodiny. Za velmi negativní můžeme také považovat sobeckost kuřáků negativní důsledky kouření se odrážejí i na lidech v okolí, kteří pasivním kouřením jsou ohrožováni. Největší nebezpečí představuje kouření pro děti, které žijí v zakouřeném bytě. Zároveň je vyšší riziko, že jejich děti budou také kuřáky. Děti rodičů nekuřáků mají jistou výhodu, nejsou ovlivněny pasivním kouřením a mohou své rodiče vnímat jako vzory. Je u nich menší pravděpodobnost, že budou kouřit. Vždy je však vhodné hovořit o škodlivosti kouření. Děti se stávají závislými na nikotinu velmi rychle, a čím dříve se u nich kuřáctví rozvine, tím horší může zanechat následky na jejich zdravotním stavu. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 3 Vypočtěte roční výdaje rodiny na kouření, pokud oba partneři kouří 20 cigaret denně. Za vítané můžeme považovat současné snahy o omezování prostorů pro kuřáky v dopravních prostředcích, ve školách, v restauracích. Významně také posilují preventivní programy zaměřené na děti a mládež. K ZAPAMATOVÁNÍ 3 Jedna cigareta stojí kuřáka v průměru 5-15 minut života. (E.P. Eckhol, in Křivohlavý, 2001, s. 189) PRO ZÁJEMCE 2 Typickým začátkem pro pravidelné kouření je věk 12 až 13 let. Varující je snižující se věk, stejně jako počty mladých kuřáků. Byl dokonce zjištěn shodný podíl kuřáků mezi patnáctiletými lidmi a mezi dospělými - kouří přibližně 30 procent patnáctiletých a asi 30 procent dospělých. Dá se z toho usuzovat, že lidé, kteří začnou v tomto brzkém věku kouřit, často se kouření nezbaví ani v dospělosti. Z hlediska vývoje v této oblasti je velmi nemilou zprávou, že počet dětí, které v tomto věku pravidelně kouří, je dvakrát vyšší než před šesti lety a počet vykouřených cigaret je dvojnásobný.(dostupné z http://koureni.zdrave.cz/kourenia-deti/) 2.1.2 Alkohol Alkoholismus patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Možnost srovnání nabízí průměrná spotřeba alkoholu na osobu za určitý časový úsek, obvykle rok. 19

Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 4 Zjistěte aktuální ukazatele průměrné spotřeby alkoholu a porovnejte spotřebu udávanou v jednotlivých státech. Riziko konzumace alkoholu spočívá právě v ohrožování zdraví jedince. V malém množství alkohol uklidňuje nervy a vytváří pocit uvolnění. Zpomaluje se aktivita určitých částí mozku, zhoršuje se jemná motorika. Alkohol působí i duševní problémy, např. úzkosti, deprese, vztahovačnost, poruchy paměti, demenci. Přímý negativní vliv je spojen např. s cirhózou jater, vyšším výskytem nádorových a kardiovaskulárních onemocnění, Korsakovým syndromem. Alkohol také výrazně negativně ovlivňuje vývoj plodu. Pokud těhotná žena pije v průběhu těhotenství alkohol, vzniká fetální alkoholový syndrom. Ke známkám patří vrozené vady v oblasti hlavy a obličeje, nižší porodní váha a poškození mozku projevující se poruchami chování a nižším intelektem. Nepřímo alkohol zapříčiňuje sníženou kontrolu chování spojenou s větším rizikem automobilových nehod, s vyšší kriminalitou, s vyšší agresivitou. Ve dvou třetinách případů vražd byla oběť nebo agresor pod vlivem alkoholu. Alkohol je také často příčinou rizikového sexu. Vážné jsou i sociální důsledky závislosti na alkoholu; často je důvodem pro propuštění z práce, bezdomovectví.(křivohlavý, 2001, s. 197). O alkoholismu hovoříme tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti, nebo oběma. Při konzumaci alkoholu dochází k návyku, kdy k dosažení stejného stupně zážitku potřebujeme stále vyšší množství alkoholu. Průběh závislosti na alkoholu je různý. Liší se individuálně. Odlišuje se mimo jiné podle toho, jaký alkohol je zneužíván. Stupeň opilosti je tedy charakterizován jednak vnějšími projevy, a jednak obsahem alkoholu v krvi. Při konzumování alkoholu můžeme sledovat tři stupně intoxikace: 1. lehký (0,5 1,5 promile) snížení psychomotorické výkonnosti, mnohomluvnost, činorodost, výkonnost, pohotovost sociálního kontaktu, snížení zábran; 2. střední (1,5 2,5 promile) euforie nebo agresivita, silně snížená sebekritičnost, zábran, spavost; 3. těžký (přes 2,5 promile) poruchy vědomí, ztráta orientace, vztahu k realitě, úzkost, podráždění, poruchy řeči, rovnováhy, závratě. Vznik závislosti se projevuje ve 4 stádiích: 1. stádium počáteční: zvyšuje se frekvence pití a rostou dávky alkoholu, pije se veřejně; 2. stádium varovné: tolerance stoupá, stále častější stavy opilosti, objevuje se pití tajně, objevují se okénka - výpadky paměti, rizikové chování; 3. stádium rozhodné: roste tolerance alkoholu, okénka jsou již charakteristická, ztrácí spolehlivou kontrolu, vynucená abstinence a období pít s mírou, ztráta kontroly je trvalá, změny osobnosti, konflikty, společenský sestup, sexuální problémy; 4. stádium konečné (terminální): tolerance na alkohol se snižuje dotyčný se opije 20

2 RIZIKOVÉ FAKTORY rychleji, začíná od rána, opilost trvá i více dní, ztrácí sebekontrolu, vyhledává osoby pod svou sociální úrovní ke společnému pití, používá k pití i technické prostředky (Alpa, Okena, Líh), tělesné i duševní zdraví je oslabeno, jedinec je v přímém ohrožení života. (Nešpor, 2000) Pokud člověk, který je závislý na alkoholu, nemá jeho přísun, objevuje se abstinenční syndrom (může se objevit při hospitalizaci s fyzickým onemocněním). Možné projevy jsou následující: třes jazyka, víček, rukou, pocení, nevolnost, tachykardie, hypertenze, bolesti hlavy, nespavost, slabost, epileptický záchvat, poruchy nálad. Při těžké závislosti se mohou objevit i vážné duševní poruchy: Alkoholová epilepsie Zneužívání alkoholu a výskyt epileptických záchvatů spolu často souvisejí. V odvykacím stavu se může objevit epileptický záchvat u osob, u nichž se dříve epileptické záchvaty nevyskytovaly. Objevují se typicky 6 48 hodin poté, co skončilo pití alkoholu. Delirium tremens Je to život ohrožující stav, který vzniká po přerušení užívání alkoholu. Předchází mu stav charakterizovaný pocením, nevolností, zrychlenou srdeční činností, nespavostí. Je spojen s halucinacemi, dezorientací, poruchami paměti, výrazným třesem. Pacient může být zvýšeně aktivní, neklidný, agresivní či naopak zcela klidný, utlumený. Mohou být přítomny bludy. Tento stav může trvat několik dní a končí hlubokým spánkem. Na proběhlý stav je amnézie. Alkoholická halucinóza Projevuje se neklidem, úzkostí, bolestí hlavy, sluchovými iluzemi až halucinacemi. Alkoholická paranoidní psychóza Projevuje se bludy pronásledování a žárlivosti. Postihuje přednostně paranoidní psychopatické osobnosti. Objevuje se často při zvýšeném přísunu alkoholu. Alkoholová demence Projevuje se jako jiné demence postupným zhoršováním paměti, úsudku a duševních schopností. Alkoholová demence je reverzibilní, tzn. že může dojít k navrácení poškozených duševních schopností, pokud pacient dlouhodobě abstinuje. Léčba závislosti na alkoholu Léčba každé závislosti je velmi náročná, dlouhodobá, s nebezpečím relapsů (opakované propadnutí do závislosti). Obvykle je nutná ústavní léčba, kde je spojena farmakoterapie (antabus, emetin), psychoterapie, včetně snahy zapojit do léčby rodinné příslušníky. KONTROLNÍ OTÁZKA 2 1. Co znamená relaps? 21