FLORISTICKÝ VÝZKUM ÚZEMÍ MEZI DŘEVOHOSTICEMI A PŘEROVEM

Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra botaniky FLORISTICKÝ VÝZKUM ÚZEMÍ MEZI DŘEVOHOSTICEMI A PŘEROVEM Diplomová práce Roman Otáhal Studijní program: N1501 - Biologie Studijní obory: Učitelství biologie pro střední školy Učitelství geologie a ochrany životního prostředí pro střední školy (BI-GEO) Forma studia: Prezenční Olomouc 2011 Vedoucí práce: Mgr. Martin Dančák, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl veškerou použitou literaturu. Želatovice, prosinec 2011 Podpis: 1

Poděkování: Mé poděkování patří především Mgr. Martinu Dančákovi, Ph.D., za odborné vedení, cenné připomínky, návštěvu vybraných lokalit a pomoc při determinaci druhů. Rodičům děkuji za podporu nejen při tvorbě celé diplomové práce. Dále můj dík patří Mgr. Jiřímu Vymětalovi za doprovod v terénu a stylistickou úpravu textu. 2

Bibliografická identifikace: Jméno a příjmení autora: Roman Otáhal Název práce: Floristický výzkum území mezi Dřevohosticemi a Přerovem Typ práce: diplomová Vedoucí práce: Mgr. Martin Dančák, Ph.D. Rok obhajoby práce: 2012 Abstrakt: V práci jsou zpracována data vlastního floristického výzkumu, který byl proveden v letech 2010 2011 v území mezi Dřevohosticemi a Přerovem, jehož hlavním cílem bylo zaznamenat současný stav flóry studovaného území. Bylo vybráno 23 lokalit, které víceméně pokrývají biotopovou rozmanitost území. Spadá sem biologicky hodnotné území PP Kamenice. Jsou zde také zahrnuty zajímavé lokality bez statutu chráněného území, např. floristicky zajímavé bývalé travertinové lomy, fragment lužního lesa či zachovalé louky v intenzivně zemědělsky využitém území. Významným nálezem je aktivní lesní pěnovcové prameniště na lokalitě číslo 18. Na základě terénního průzkumu byl sestaven seznam zjištěných druhů a jejich lokalizace. Seznam taxonů je doplněn o údaje z literatury. Celkový počet druhů je 508. Diplomová práce byla doplněna o dokladový herbář čítající 310 herbářových položek, který je uložen v herbáři katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (OL), dále také o mapové a fotografické přílohy. Klíčová slova: Flóra, cévnaté rostliny, Morava, PP Kamenice, travertinové kupy, lesní pěnovcové prameniště. Počet stran: 70 Počet příloh: 3 Jazyk: čeština 3

Bibliographical identification: Autor s first name and surname: Roman Otáhal Title: Floristic research of the area between Dřevohostice and Přerov (Central Moravia, the Czech Republic) Type of thesis (bachelor, master): master Supervisor: Mgr. Martin Dančák, Ph.D. The year of presentation: 2012 Abstract: The thesis comprises data of my own floristic research which was conducted between the years 2010 2011 in the area between Dřevohostice and Přerov. The main aim of the work was to document the current diversity and distribution of flora within the specified territory. There were 23 localities chosen with respect to their potential species richness and in order to cover as much habitat variation as possible. The localities included biologically valuable protected area Kamenice. Some interesting localities without statute of protected territory, e.g. former travertine quarries, fragment of the alluvial forest or well-preserved meadows in intensively agricultural inhabited area are also included. Notable is finding of active forest spring with tufa formation at the locality number 18. List of the vascular plant taxa with their localities was primarily based on own field research. The list was supplemented with floristic data from literature. The total number of species is 508. The thesis contains a herbarium with 310 specimens. This has been deposited at the Herbarium, Department of Botany, Faculty of Science, Palacký University in Olomouc (OL). The thesis also contains map and photograph supplements. Keywords: Flora, vascular plants, Moravia, Kamenice, travertine mounds, forest spring with tufa formation. Number of pages: 70 Number of appendices: 3 Language: Czech 4

OBSAH ÚVOD... 6 1 CÍL A METODIKA PRÁCE... 7 2 TOPOGRAFICKÉ VYMEZENÍ STUDOVANÉHO ÚZEMÍ... 8 3 FYZICKO-GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ... 8 3.1 Geomorfologická charakteristika zájmového území... 8 3.2 Geologická charakteristika zájmového území... 11 3.3 Pedologická charakteristika zájmového území... 12 3.4 Klimatická charakteristika zájmového území... 13 3.5 Hydrologická charakteristika zájmového území... 13 4 FYTOGEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA... 14 4.1 Regionálně fytogeografické členění... 14 4.1.1 Charakteristika fytochorionu 76a... 14 4.1.2 Charakteristika fytochorionu 21a... 15 5 VEGETACE... 15 5.1 Vegetace zájmových lokalit... 15 5.2 Potenciální vegetace zájmového území... 19 6 CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ VE STUDOVANÉ OBLASTI... 19 7 VLASTNÍ VÝZKUM... 20 7.1 Seznam a popis lokalit... 20 7.2 Celkový seznam zjištěných taxonů... 29 7.3 Významné druhy zájmového území... 56 8 CHRÁNĚNÉ A OHROŽENÉ TAXONY NA ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ... 61 9 ZÁVĚR... 64 10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 66 11 SEZNAM PŘÍLOH... 69 5

Úvod Floristický výzkum, který je náplní této diplomové práce, jsem prováděl v oblasti mezi obcemi Dřevohostice a Přerov, která patří k botanicky již velmi dávno zkoumaným krajům. Jedná se o území na hranici Moravské brány a Podbeskydské pahorkatiny. Oblast je charakteristická vysokým podílem zemědělské a zejména orné půdy, což je důsledek intenzivního zemědělského využití. Tato práce navazuje na moji práci bakalářskou, která se zabývala excerpcí dostupných floristických dat k vybrané oblasti (Otáhal 2009). Výstupem diplomové práce je zejména seznam taxonů cévnatých rostlin studovaného území, vycházející z vlastního terénního floristického průzkumu jarního, letního a podzimního aspektu, prováděného v letech 2010, 2011 a také ve dvou letech předešlých během tvorby bakalářské práce, doplněný o data z literárních údajů. Výzkum probíhal na 23 vymezených lokalitách. Mezi ně patří chráněné území PP Kamenice a zajímavé lokality bez statutu chráněného území, např. floristicky zajímavé bývalé travertinové lomy, fragment lužního lesa či zachovalé louky v intenzivně zemědělsky využitém území. Součástí práce je i dokladový herbář. Práce by měla sloužit jako zdroj informací pro orgány ochrany přírody v regionu, zejména kvůli nečekanému objevu aktivního pěnovcového prameniště v lese u Líšné, ale také pro zájemce odborníka či laika. 6

1 Cíl a metodika práce Cílem diplomové práce bylo zachytit současný stav flóry území mezi Dřevohosticemi a Přerovem a doplnit tak chybějící údaje o studovaném území. Zvláštní pozornost byla věnována vzácným a ohroženým druhům. V práci jsou shrnuta rešeršní data získaná z dostupných literárních materiálů z práce bakalářské, doplněná o údaje z terénního průzkumu. Oblast byla objektem průzkumu v letech 2008 až 2011, na jehož základě bylo vybráno postupně 23 lokalit, které svou rozmanitostí a charakterem pokrývají většinu zde se vyskytujících biotopů. Lokality byly navštěvovány tak, aby byl zachycen jarní, letní i podzimní aspekt květeny. Na základě tohoto terénního průzkumu byl sestaven seznam druhů, jejich lokalizace a dokladový herbář čítající 310 herbářových položek, který je uložen v herbáři katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (OL). K určování rostlin byl použit Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002). Uvedené názvy jednotlivých rostlinných druhů jsou sjednoceny podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002). Názvy biotopů a vegetačních jednotek jsou sjednoceny dle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001). 7

2 Topografické vymezení studovaného území Zájmové území se nachází na střední Moravě, v Olomouckém kraji. Konkrétněji v jižní části okresu Přerov. Studovaná oblast se dá vymezit přibližně hranicemi katastrálních území sedmnácti obcí. Spadá do katastrů obcí Dřevohostice, Turovice, Nahošovice, Šišma, Hradčany, Domaželice, Líšná, Pavlovice u Přerova, Sušice, Čechy, Podolí, Radslavice, Tučín, Želatovice, Beňov, Přerov (svými částmi: Kozlovice a Újezdec) a Horní Moštěnice (ve směru od východní části území k západnímu). Přesněji jsou hranice patrné z mapy v příloze (viz Příloha č. 1: Mapa č. 1). 3 Fyzicko-geografická charakteristika území 3.1 Geomorfologická charakteristika zájmového území Z geomorfologického hlediska náleží zpracovávané území k Alpsko-himalájskému systému, provincii Západní Karpaty. Z provincie Západní Karpaty se v území nachází 2 subprovincie a 2 jejich oblasti Vnější Západní Karpaty s oblastí Západobeskydské podhůří, zaujímající převážnou část plochy, a Vněkarpatské sníženiny s oblastí Západní vněkarpatské sníženiny - na severozápadě zkoumaného území. Oblast Západobeskydského podhůří je zastoupena celkem Podbeskydská pahorkatina, podcelkem Maleník a podcelkem Kelčská pahorkatina - s okrsky Tučínská pahorkatina, Pacetlucká pahorkatina a Vítonická pahorkatina. Oblast Západní vněkarpatské sníženiny je zastoupena celkem Moravská brána, podcelkem Bečevská brána s okrsky Bečevská niva a Radslavická rovina (Portál veřejné správy České republiky: Geomorfologické členění ČR). Systém: Alpsko-himalájský Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: IX Vnější Západní Karpaty Oblast: IXD Západobeskydské podhůří Celek: IXD-1 Podbeskydská pahorkatina Podcelek: IXD-1A Kelčská pahorkatina 8

Okrsek: IXD-1A-1 Tučínská pahorkatina IXD-1A-2 Vítonická pahorkatina IXD-1A-7 Pacetlucká pahorkatina Podcelek: IXD-1B Maleník Subprovincie: VIII Vněkarpatské sníženiny Oblast: VIIIA Západní vněkarpatské sníženiny Celek: VIIIA-4 Moravská brána Podcelek: VIIIA-4A Bečevská brána Okrsek: VIIIA-4A-2 Dolnobečevská niva VIIIA-4A-3 Radslavická rovina Podbeskydská pahorkatina IXD-1 Součást Západobeskydského podhůří, členitá pahorkatina o ploše 1508 km 2. Střední výška je 353 m n. m., střední sklon 4 20, budovaná křídovými a paleogenními flyšovými horninami vnější skupiny příkrovů (podslezskou a slezskou jednotkou) s vyvřelinami těšínitů, krami kulmských hornin a bradly jurských hornin a neogenními a kvartérními sedimenty. Pásmo vrchovin, pahorkatin a brázd SV-JZ směru, s převážně erozně denudačním reliéfem na hluboce denudované příkrovové struktuře s četnými příkrovovými troskami, zbytky zarovnaných povrchů, průlomovými údolími a tvary vzniklými v důsledku kontinentálního zalednění. Ve sníženinách se nacházejí velké náplavové kužely. Nejvyšším bodem je Skalka (964 m n. m.) v okrsku Ondřejník. Kelčská pahorkatina IXD-1A Jihozápadní část Podbeskydské Pahorkatiny. Členitá pahorkatina úpatního typu tvořená širokými plochými hřbety se zbytky pliocenního zarovnaného povrchu, oddělenými neckovitými údolími s širokými údolními nivami. Plocha je 365 km 2 a střední výška 32,8 m n. m., nejvyšší bod Skalka (481 m n. m.) se nachází v Loučské brázdě. Tučínská pahorkatina IXD-1A-1 Okrsek západní části Kelčské pahorkatiny. Plochá pahorkatina s převážně erozně denudačním povrchem budovaná miocenními vápnitými jíly, písky a štěrky, flyšovými jíly, jílovci a 9

pískovci podslezské jednotky a kvartérními sedimenty. Plocha okrsku je 63 km 2, významným bodem jsou Švédské šance (298 m n. m.). Vítonická pahorkatina IXD-1A-2 Okrsek ve střední části Kelčské pahorkatiny. Členitá pahorkatina velká 120 km 2, budovaná flyšovými jíly, jílovci a pískovci podslezské jednotky, v tektonických oknech miocenními sedimenty, místy pokryvy spraší a sprašových hlín. Leží zde PP Kamenice, původní listnaté porosty s dřívějším výskytem Gentiana cruciata. Pacetlucká pahorkatina IXD-1A-7 Okrsek v jihozápadní části Kelčské pahorkatiny. 51 km 2 velká, členitá pahorkatina s převážně erozně denudačním povrchem budovaná flyšovými komplexy pískovců a jílovců podslezské jednotky na jihovýchodě a nezpevněnými miocenními sedimenty na severozápadě. Nejvyšším bodem je Pavelák (367 m n. m.). Maleník IXD-1B Podcelek v jihozápadní části Podbeskydské pahorkatiny. Členitá vrchovina o ploše 61 km 2 se střední výškou 336,1 m n. m., budovaná kulmskými drobami, pískovci a břidlicemi, devonskými vápenci a miocenními sedimenty. Na severozápadě výrazný okrajový svah spadající do Moravské brány. Řeka Bečva tvoří průlomové údolí s výrony CO 2 a krasovými jevy. Nejvyšším bodem je Maleník (479 m n. m.). Moravská brána VIIIA-4 Celek v severovýchodní části Západních Vněkarpatských sníženin. Plochá pahorkatina v povodí Moravy a Odry o ploše 539 km 2. Střední výška je 263,5 m n. m., střední sklon 2 02, vyplněná badenskými sedimenty, v severovýchodní části jsou uloženiny pleistocenního kontinentálního zalednění, rozsáhlé pokryvy spraší a sprašových hlín. Jedná se o příkopovou propadlinu směru SV-JZ na severovýchodní Moravě a ve Slezsku s plochým periglaciálním povrchem přecházejícím na jihozápadě plynule do Hornomoravského úvalu a na severovýchodě do Ostravské pánve. Je výrazně omezena zlomovými svahy vůči Nízkému Jeseníku a Maleníku. Nejvyšším bodem je Lučická Stráž (339 m n. m.) 10

Bečevská brána VIIIA-4A Podcelek v jihozápadní části Moravské brány. Plochá pahorkatina v povodí řeky Moravy. Příkopová propadlina vyplněná badenskými a čtvrtohorními usazeninami a omezená výraznými zlomovými svahy vůči Nízkému Jeseníku a Maleníku. Má plochý, převážně k jihu a jihozápadu skloněný periglaciální povrch s širokou nivou a výraznou hlavní terasou řeky Bečvy. Její plocha je 160 km 2 a střední výška 270 m n. m., nejvyšší bod Stráže (339 m n. m.) se nachází v Jezernické pahorkatině. Převládají zde pole a louky. Dolnobečevská niva VIIIA-4A-2 Okrsek v jihovýchodní části Bečevské brány. Jde o náplavovou rovinu na dolním toku řeky Bečvy s rozlohou 49 km 2, širokou až 2,5 km, na mladopleistocenních a holocenních sedimentech. Je málo zalesněná, převážně v severní části porosty dubů, místy porosty dubů a habrů, popřípadě buků. Radslavická rovina VIIIA-4A-3 Okrsek v jihovýchodní části Bečevské brány. Rovina o rozloze 15 km 2 tvořená badenskými a pleistocenními fluviálními, eolickými a svahovými sedimenty s plochým erozně akumulačním povrchem. Je nepatrně zalesněná porosty dubu a habru, také lužními porosty. Zpracováno podle: Demek & Mackovčin (2006). 3.2 Geologická charakteristika zájmového území Území leží na rozhraní Českého masivu a Vnějších Západních Karpat. Geologická stavba území byla formována variským vrásněním koncem karbonu a alpinským vrásněním v neogénu. Český masiv je zastoupen převážně zvrásněnými sedimenty starších prvohor. Na povrch vystupují v kerných strukturách Maleníku, pod povrchem jsou však přítomny na celém území. V horninách starších prvohor převládají spodnokarbonské flyšové sedimenty (označované jako kulm), které tvoření střídající se vrstvy slepenců, drob, prachovců a jílových břidlic (Šafář et al. 2003). Nadloží hornin Českého masivu je tvořeno třetihorními sedimenty Západních Karpat. Ty jsou zde nejvíce zastoupeny nezvrásněnými usazeninami neogenního moře karpatské předhlubně. Vrstvy těchto hornin, tvořené vápnitými jíly, písky a místy i štěrky, vyplňují 11

sníženiny zemského povrchu, zejména Moravskou bránu. Významným způsobem se na geologické stavbě podílí také denudované příkrovové těleso podslezské jednotky, které je součástí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. V silně zvrásněné a tektonicky značně postižené horninové výplni převládají paleogenní vápnité jílovce s hojnými rohovci, ale také vápnité pískovce. Příkrovové těleso podslezské jednotky, které se rozprostírá v převážné části Kelčské pahorkatiny, je nasunuto na horniny Českého masivu i na neogenní sedimenty karpatské předhlubně (Šafář et al. 2003). Kvartérní sedimenty jsou na území zastoupeny pleistocenními sedimenty říčních teras, sprašemi a travertiny, vysráženými z pramenů (v Tučíně a Želatovicích), a také holocenními nivními sedimenty (Šafář et al. 2003). 3.3 Pedologická charakteristika zájmového území Zpracovávanané území je tvořeno několika skupinami půd. Dle mapy ke klasifikaci půd podle TKSP (klasifikace podle taxonomického klasifikačního systému půd, který se používá na našem území) se zde vyskytuje černozem modální, luvická a černická; hnědozem modální; fluvizem glejová a glejová pelická; kambizem modální; luvizem modální, šedozem modální (černice); pseudoglej luvický (Portál veřejné správy České republiky: Klasifikace půd podle TKSP). Půdní poměry jsou většinou rozhodujícím faktorem určujícím ráz krajiny a pestrost jejího vegetačního pokryvu. Pedogeografické poměry jsou podstatnou měrou závislé na geologické stavbě území, na matečném substrátu. Značná členitost území se odráží na prostorové diferenciaci půdního pokryvu, zejména na jeho vertikální stupňovitosti (Šafář et al. 2003). Toky Bečvy, Moštěnky a četné přítoky těchto řek jsou lemovány nivními půdami, fluvizemí glejovou a fluvizemí glejovou pelickou, na středně těžkých nevápnitých nivních sedimentech. V zónách východně a jižně od Přerova se vyvinuly větší plochy černozemních půd černozemě modální aluvické na spraši a na sprašových překryvech slínů. Nivu Bečvy severovýchodně od Přerova lemují úzké pásy černozemě černické. Hnědozemě modální na spraši a sprašových hlínách se vyskytují v černozemní oblasti jižně a východně od Přerova. V pahorkatinných polohách přecházejí hnědozemě do luvizemí, především modální na sprašových hlínách. Kambizem modální leží na svahovinách drob a břidlic mezi Radslavicemi 12

a Sušicemi. Na severovýchodě území, jižně od Lipníka nad Bečvou se vyvinul pseudoglej luvický na sprašových hlínách (Šafář et al. 2003). 3.4 Klimatická charakteristika zájmového území Podle regionalizace Quitta (Quitt 1971) zasahuje na území klimatická oblast teplá (T), podoblastí teplá T2. Je charakteristická dlouhým, teplým a suchým létem s velmi krátkým přechodným obdobím s teplým až mírně teplým jarem i podzimem, krátkou mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Dlouhodobý průměr ročních teplot vzduchu činí 8,6 C (Přerov) až 8,2 C (Pavlovice u Přerova). Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou -2,4 C. Nejteplejším měsícem je červenec, kdy průměrná teplota dosahuje 18,0 C. Průměrný počet ledových dnů je 33, mrazových 104, letních 47 a 8 tropických (Šafář et al. 2003). Ve smyslu rozložení srážek v průběhu roku je v celém území pravidelný srážkový režim. Stoletý průměr ročních srážkových úhrnů (1881 1980) činí pro Přerov 643 mm a pro Pavlovice u Přerova 656 mm. Nejsušším měsícem bývá únor (Přerov 26 mm, Pavlovice u Přerova 27 mm). Od března srážkové úhrny rostou a maxima dosahují v červenci (Přerov 93 mm, Pavlovice u Přerova 91 mm). Ve vegetačním období je podíl srážkových úhrnů více než 60 %, což je příznivé pro vegetaci, tedy i pro zemědělskou výrobu. Průměrná roční délka trvání slunečního svitu činí 1775 hodin. Průměrná roční oblačnost, vyjádřená v desetinách pokrytí oblohy oblačností, má hodnotu 6,2. Jasných dnů je ročně průměrně 55, zamračených dnů je v roce průměrně 120. Relativní vlhkost vzduchu činí asi 81 %, v jednotlivých měsících se pohybuje od 78 % do 89 % v závislosti na teplotě vzduchu. Hlavní převládající směr vzdušného proudění je jižní, vedlejší východní (Šafář et al. 2003). 3.5 Hydrologická charakteristika zájmového území Celá studovaná oblast náleží k povodí řeky Moravy. Většinu vod z území odvádí řeka Moštěnka, ze severozápadu území řeka Bečva. Nivní úseky těchto toků mají retenční funkci a akumulují se v nich podzemní vody. V území se nenacházejí velké vodní plochy, ani zde není vybudována žádná velká přehradní nádrž (Šafář et al. 2003). 13

Řeka Moštěnka, odvádějící vody z Podbeskydské pahorkatiny, pramení na svazích Kelčského Javorníku (865 m n. m., nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů) východně od města Bystřice pod Hostýnem v nadmořské výšce 710 m a je 44,5 km dlouhá. Jde o vodohospodářsky významný tok s průměrným průtokem u ústí 1,29 m 3 s- 1. Hydrologická stanice je v obci Prusy. Pstruhová voda horní část toku po Domaželice, mimopstruhová voda od Domaželic po ústí (Demek 1984). Řeka je od počátku 20. století regulována, aby nedocházelo k ničivým záplavám. Přesto se dále vylévá ze svých břehů. Největší povodně zasáhly její povodí v roce 1997. Na vymezené ploše má Moštěnka pravostranné přítoky Nahošovický potok, Šišemku, Podolský a Tučínský potok. Jižní část území odvodňují její levostranné přítoky Kozrálka (s levostranným přítokem Líšenkou) a Beňovský potok. Řeka Bečva, dlouhá 120 m s plochou povodí 1627 km 2 a průměrným průtokem 18 m 3 s- 1, má ve zkoumaném území levostranné přítoky potoky: Libuška, Libuše, Radslavický potok a Lučnice. Řeky Moštěnka i Bečva se vlévají do řeky Moravy; celé území tedy patří k úmoří Černého moře. 4 Fytogeografická charakteristika 4.1 Regionálně fytogeografické členění Do území zasahují dvě fytogeografické oblasti ČR mezofytikum (oblast vegetace a květeny odpovídající temperátnímu pásmu) a termofytikum (oblast s extrazonální teplomilnou vegetací a květenou v rámci temperátního pásma), a to ve fytogeografických obvodech Karpatské mezofytikum (fytogeografickým okresem 76 Moravská brána, podokresem 76a Moravská brána vlastní) a Panonské termofytikum (fytogeografickým okresem 21 Haná, podokresem 21a Hanácká pahorkatina; Skalický 1988). 4.1.1 Charakteristika fytochorionu 76a Většina studovaného území náleží do fytogeografického obvodu Karpatského mezofytika, které je představováno fytogeografickým okresem (fytochorionem) 76 Moravská 14

brána a podokresem 76a Moravská brána vlastní. V Moravské bráně se mísí termofyty s demontánními druhy (Šafář et al. 2003). Květena fytogeografického podokresu Moravská brána vlastní je rozmanitá a převládají v ní mezofyty nad termofyty; rozpětí vegetačních stupňů je od převážně suprakolinního až po v menší míře submontánní. Území je víceméně relativně srážkově chudé, reliéf krajiny je převážně plochý, jen v menší míře svažitý, podkladem jsou především půdy živné; je to krajina zemědělská, v malé míře lesnatá (Skalický 1988). 4.1.2 Charakteristika fytochorionu 21a Menší část zkoumaného území (jihozápadní okraj) spadá do fytogeografického obvodu Panonského termofytika. V rámci Panonského termofytika se pak jedná o fytogeografický okres 21 Haná a fytogeografický podokres 21a Hanácká pahorkatina. V přerovském okrese je krajina tohoto podokresu intenzivně zemědělsky využívána (Šafář et al. 2003). Fytogeografický podokres Hanácká pahorkatina má květenu víceméně rozmanitou, tvořenou termofyty a mezofyty; odpovídá vegetačnímu stupni kolinnímu. Území je víceméně relativně srážkově nedostatkové, reliéf krajiny je plochý až svažitý, podkladem jsou půdy živné; je to krajina kulturní, zemědělsky obdělávaná (Skalický 1988). 5 Vegetace 5.1 Vegetace zájmových lokalit V následující podkapitole jsou zaznamenány typy vegetace na zájmových lokalitách. Vegetace je zpracována podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001). M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod (svaz Phragmition communis) Přirozeně eutrofní vody, substrát dna je dobře zásobený živinami. Charakteristické je jen mírné kolísání vodní hladiny. Dominují druhy: Calystegia sepium, Lythrum salicaria, 15

Phragmites australis, Persicaria amphibia, Stachys palustris. Tento typ vegetace se vyskytuje na lokalitách č. 2 a č. 22. M1.7 Vegetace vysokých ostřic (svaz Magnocaricion elatae) Vegetace vysokých ostřic je vázána na různé typy mokřadů. V území je tvořena těmito charakteristickými druhy: Carex acutiformis, Carex riparia, Lysimachia nummularia, Lythrum salicaria, Phalaris arundinacea, Stachys palustris. Vzácně se vyskytující typ vegetace pouze na lokalitě č. 22. R1.3 Lesní pěnovcová prameniště (svaz Lycopodo-Cratoneurion commutati) Zastíněná pěnovcová prameniště v lesním podrostu s minerálně bohatou a silně bazickou vodou. V území je vegetace tvořena těmito charakteristickými druhy: Brachypodium sylvaticum, Cardamine amara, Chrysosplenium alternifolium, Equisetum telmateia, Geranium robertianum. Vzácný typ stanoviště vyskytující se na lokalitě č. 18. T1.1 Mezofilní ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion elatioris) Ve studovaném území nejrozšířenější typ luk. Jejich vegetace je tvořena těmito charakteristickými druhy: Achillea millefolium, Agrostis capillaris, Arrhenatherum elatius, Avenula pubescens, Bromus hordeaceus, Campanula patula, Cerastium holosteoides subsp. triviale, Crepis biennis, Dactylis glomerata, Daucus carota, Festuca pratensis, Festuca rubra, Galium album, Geranium pratense, Heracleum sphondylium, Knautia arvensis, Pastinaca sativa, Poa pratensis, Saxifraga granulata, Tragopogon orientalis, Trifolium dubium, Trifolium pratense, Trisetum flavescens. Ovsíkové louky se vyskytují na vyšších stupních aluviálních teras a na svazích, nejčastěji v blízkosti sídel. V území na lokalitách č. 9, 10, 11, 12, 13, 14, 17, 21, 23. T1.4 Aluviální psárkové louky (svaz Alopecurion pratensis) Čerstvé vlhké louky obvykle se vyskytující v zaplavovaných částech říčních niv. V území pouze na lokalitě č. 7, vegetace je tvořena těmito charakteristickými druhy: Deschampsia cespitosa, Elytrigia repens, Poa trivialis, Potentilla reptans, Ranunculus repens, Symphytum officinale, Taraxacum sect. Ruderalia. 16

T3.4 Širokolisté suché trávníky (svazy Bromion erecti a Koelerio-Phleion phleoidis) Mírnější svahy, zpravidla orientované k jihu. Trávníky s dominancí válečky prapořité (Brachypodium pinnatum), případně sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus), v nižší vrstvě zpravidla s výrazným zastoupením kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola). V území výskyt pouze na lokalitě č. 1. Dále se zde vyskytují tyto charakteristické druhy: Arrhenatherum elatius, Carlina acaulis, Centaurea scabiosa, Dactylis glomerata, Fragaria viridis, Galium verum, Hypericum perforatum, Knautia arvensis, Leontodon hispidus, Plantago media, Potentilla heptaphylla, Ranunculus polyanthemos, Salvia pratensis, Securigera varia. K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny (svazy Berberidion a Pruno-Rubion radulae) Husté, často trnité křoviny, vysoké kolem 2 5 m, druhově bohaté, často velkoplošné nebo liniové. V území se vyskytují na lokalitách č. 6 a č. 16. Jejich vegetace je v území zastoupena těmito charakteristickými druhy: Aegopodium podagraria, Arrhenatherum elatius, Campanula rapunculoides, Campanula trachelium, Dactylis glomerata, Elytrigia repens, Euphorbia cyparissias, Galium album, Galium aparine, Geum urbanum, Securigera varia, Urtica dioica, Veronica chamaedrys, Cornus sanguinea, Corylus avellana, Crataegus x media, Euonymus europaea, Fraxinus excelsior, Prunus avium, Prunus spinosa, Rhamnus cathartica, Rosa canina. L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy (svaz Alnion incanae a podsvaz Alnenion glutinosoincanae) Třípatrové až čtyřpatrové porosty tvořené dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa) nebo jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a příměsí dalších listnáčů. V bylinném patře převažují vlhkomilné lesní druhy. V území je vegetace dále tvořena těmito charakteristickými druhy: Aegopodium podagraria, Caltha palustris, Cardamine amara, Chrysosplenium alternifolium, Circaea lutetiana, Crepis paludosa, Deschampsia cespitosa, Festuca gigantea, Galium aparine, Geum urbanum, Glechoma hederacea, Impatiens noli-tangere, Ranunculus repens, Stachys sylvatica, Urtica dioica, Acer pseudoplatanus, Alnus incana, Prunus padus, Salix fragilis, Sambucus nigra. Údolní jasanovo-olšové druhy se vyskytují v území na lokalitách č. 15, 18, 19, 20. L2.4 Měkké luhy nížinných řek (svaz Salicion albae) Světlé, zpravidla třípatrové přirozené porosty v širokých nivách nížinných řek, zpravidla do 200 220 m n. m., břehy řek a slepých říčních ramen. V území je vegetace 17

tvořena těmito charakteristickými druhy: Aegopodium podagraria, Galium aparine, Glechoma hederacea, Humulus lupulus, Lamium maculatum, Lysimachia vulgaris, Urtica dioica, Populus alba, Salix fragilis, Sambucus nigra. Tento typ vegetace se v území vyskytuje pouze na lokalitě č. 8. L3.2 Polonské dubohabřiny (svaz Carpinion) Lesy s převahou habru obecného (Carpinus betulus), lípy srdčité (Tilia cordata), dubu letního (Quercus robur), vyskytující se na rovinatých terénech i svazích s těžšími půdami, které mají nižší obsah skeletu a zpravidla jsou pseudooglejené, tedy nasáklé srážkovou vodou a hlavně na jaře dlouhodoběji zamokřené. Tento typ vegetace se v území vyskytuje pouze na lokalitě č. 15 a je dále tvořen těmito charakteristickými druhy: Aegopodium podagraria, Anemone nemorosa, Asarum europaeum, Athyrium filix-femina, Brachypodium sylvaticum, Campanula trachelium, Carex sylvatica, Fragaria vesca, Geum urbanum, Maianthemum bifolium, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Scrophularia nodosa, Viola reichenbachiana, Corylus avellana, Populus tremula, Sambucus nigra. L3.3 Karpatské dubohabřiny (svaz Carpinion) Lesy s převahou habru obecného (Carpinus betulus) nebo dubu zimního (Quercus petraea) vyskytující se na svazích nebo rovinatých terénech na flyšových pískovcích a jílovcích starších třetihor, lokálně překrytých mladšími sedimenty. Jejich vegetace je v území dále tvořena těmito charakteristickými druhy: Anemone nemorosa, Campanula rapunculoides, Campanula trachelium, Convallaria majalis, Dactylis polygama, Galium odoratum, Galium schultesii, Maianthemum bifolium, Poa nemoralis, Symphytum tuberosum, Veronica chamaedrys, Viola reichenbachiana, Corylus avellana, Fagus sylvatica, Tilia cordata. Lokality č. 4, 5, 20. L4 Suťové lesy (svaz Tilio-Acerion) Stromové patro je druhově bohatší než u jiných typů mezofilních listnatých lesů. V území je vegetace tvořena těmito charakteristickými druhy: Athyrium filix-femina, Campanula trachelium, Galium odoratum, Impatiens noli-tangere, Lamium maculatum, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Urtica dioica, Acer pseudoplatanus, Corylus avellana, Fagus sylvatica, Fraxinus excelsior, Ribes uva-crispa, Sambucus nigra, Tilia cordata, Tilia platyphyllos. Vzácně se vyskytující typ vegetace v PP Kamenice (lokalita č. 15). 18

L5.1 Květnaté bučiny (svaz Fagion, podsvazy Eu-Fagenion a Galio-Abietenion) Listnaté lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnáčů. Tento typ vegetace se v území vyskytuje pouze na lokalitě č. 20 a je dále tvořen těmito charakteristickými druhy: Galium odoratum, Impatiens noli-tangere, Mycelis muralis, Paris quadrifolia, Poa nemoralis, Acer pseudoplatanus, Carpinus betulus, Corylus avellana, Fraxinus excelsior, Quercus petraea, Tilia cordata. X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla Extenzivní sady s travinným podrostem. V území se vyskytují na lokalitách č. 11, 12, 14, 17; kde je stromový porost velmi rozvolněný a travinná vegetace v podrostu byla přiřazena k biotopové jednotce T1.1. 5.2 Potenciální vegetace zájmového území Podle mapy potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová et al. 1997) by většinu území pokrývaly lipové dubohabřiny (asociace Tilio-Carpinetum). Na jihu a východě ostřicové dubohabřiny (asociace Carici pilosae-carpinetum). A kolem vodních toků také střemchové jaseniny (asociace Pruno-Fraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae; Neuhäuslová et al. 1998). 6 Chráněná území ve studované oblasti Přírodní památka Kamenice je jediným chráněným územím nacházejícím se v celém studovaném území. V zemědělsky intenzivně využívané krajině tvoří přírodní památka Kamenice významný krajinotvorný prvek, který je fragmentem přirozeného listnatého háje v rozsáhlé erozní rýze ve vápnitých píscích. Přírodní památka o výměře 2,93 ha je vzdálena asi 2 km jižně od Turovic a byla vyhlášena v roce 1952 (Šafář et al. 2003). Její bližší charakteristika je uvedena v seznamu a popisu lokalit, lokalita č. 15 PP Kamenice. 19

7 Vlastní výzkum 7.1 Seznam a popis lokalit Lokality byly vybrány na základě terénního výzkumu. Jako kritérium sloužila zachovalá vegetace a potenciální výskyt vzácnějších druhů rostlin. Lokality byly také vybrány tak, aby pokrývaly rozmanitost biotopů území. Vegetace většiny lokalit byla zařazena podle Katalogu biotopů České republiky interpretační příručky k evropským programům Natura 2000 a Smaragd (Chytrý et al. 2001). Přesná poloha uvedených lokalit je patrná z mapy (viz Příloha č. 1: Mapa č. 1). Lokality jsou fotograficky zdokumentovány (viz Příloha č. 2). Popisy lokalit, ke kterým neexistuje literatura, byly vypracovány na základě vlastního terénního výzkumu. 1 Travertinový kopeček Na Skalce Lokalita se nachází při severo-severovýchodním okraji obce Želatovice v nadmořské výšce 230 240 m, 49 26'50.0"N, 17 30'26.4"E. Jde o okolí bývalého dolu na travertin, na jehož místě je dnes vystavěn objekt drůbežárny. Dnes ložisko travertinu můžeme sledovat jen podle zbytků teplomilné květeny, která se ještě zachovala při úvozové cestě směřující od silnice na Tučín k jihovýchodu k potoku v terénním žlábku. Lokalita s výskytem zajímavějších druhů je asi 100 m dlouhá. V horní části, po jihozápadní straně, sousedí úvoz se zmíněnou drůbežárnou. Pod ní po této straně úvozu zůstal další zbytek teplomilné vegetace, ale jen v horní části svahoviny. Níže a stranou přechází původní suchomilná vegetace do kulturní louky nebo je přerušena ruderálními druhy bylin. Luční svah je vysázen ovocnými stromy. Pod drůbežárnou nad svahovinou vede cesta (Deyl 1993). Vyskytují se zde některé vzácnější druhy rostlin patřící mezi ohrožené taxony ČR (Procházka et al. 2001). Deyl (1993) zde uvádí druhy pipla osmahlá (Nonea pulla), žluťucha menší přímokvětá (Thalictrum minus subsp. elatum), svízel severní (Galium boreale), Otruba (1923 in Pospíšil 1970) také rozrazil klasnatý pravý (Pseudolysimachion spicatum subsp. spicatum). Deyl (1993) uvádí také další vzácnější druhy, např. mařinka psí (Asperula cynanchica), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), máčka ladní (Eryngium campestre), tolice srpovitá (Medicago falcata) a šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata). 20

Z výše uvedených rostlin se zde již bohužel nevyskytují druhy svízel severní (Galium boreale) a rozrazil klasnatý pravý (Pseudolysimachion spicatum subsp. spicatum). Po sesuvu části svahu v květnu 2010 nebyl nalezen ani poslední jedinec piply osmahlé (Nonea pulla). Porost kolem drůbežárny není bohužel sečen, zarůstá také svídou krvavou (Cornus sanguinea) a bezem černým (Sambucus nigra). Ani skladování hnoje přímo při úvozové cestě lokalitě neprospívá. 2 Břeh Tučínského potoka Břeh potoka s porostem rákosu obecného (Phragmites australis) a orobince širokolistého (Typha latifolia). Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by se vegetace lokality dala zařadit do biotopu rákosiny eutrofních stojatých vod. Dále zde roste např. sítina sivá (Juncus inflexus), opletník plotní (Calystegia sepium). Šíří se i slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus). Nachází se při severovýchodním okraji obce Želatovice v nadmořské výšce 225 m, 49 26'48.0"N, 17 30'31.4"E. Na západě hraničí s polní cestou, na východě s polem. 3 Lom Tučín Bývalý travertinový lom se nachází na severním okraji obce Tučín, asi 50 m západně od koupaliště, v nadmořské výšce 265 m, 49 27'20.9"N, 17 30'49.4"E. Rozloha je cca 70 x 55 m. Současná podoba lomu s jezírkem vznikla zavezením stěn lomu zeminou při rekultivaci v roce 1978. Díky travertinu se zde vyskytují vápnomilné druhy, např. rýt žlutý (Reseda lutea), tolice srpovitá (Medicago falcata), hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides). A okolo jezírka orobinec širokolistý (Typha latifolia) a rozrazil potoční (Veronica beccabunga). Z důvodu využití minerální spodní vody pro napouštění koupaliště hladina jezírka na dně lomu kolísá. Lokalita je pravidelně sečená. V roce 2009 zde přibyla informační tabule pro veřejnost. 21

4 Lesík u Tučína Přibližně 0,5 km severovýchodně od obce Tučín, 49 27'24.0"N, 17 31'16.8"E, se nachází lesík o rozměrech cca 220 x 40 m. Svažuje se od západu k východu v nadmořské výšce 270 250 m. Na jihu hraničí s polní cestou, na zbytku obvodu s polem. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) lze vegetaci zařadit ke karpatským dubohabřinám, s převahou druhů: habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus), bříza bělokorá (Betula pendula), bez černý (Sambucus nigra) a lipnice hajní (Poa nemoralis). 5 Lesík mezi Tučínem a Pavlovicemi Lesík o šířce asi 40 m a délce 340 m se nachází 0,8 km severo-severovýchodně od středu obce Tučín, přímo u silnice mezi Tučínem a Pavlovicemi, 49 27'37.8"N, 17 31'15.7"E, v nadmořské výšce 260 m. Podle katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by se vegetace lokality dala zařadit do biotopu karpatské dubohabřiny s výskytem např. lípy srdčité (Tilia cordata), buku lesního (Fagus sylvatica), břízy bělokoré (Betula pendula), bezu černého (Sambucus nigra), plicníku tmavého (Pulmonaria obscura), ostřice chlupaté (Carex pilosa), sasanky hajní (Anemone nemorosa) a lipnice hajní (Poa nemoralis). 6 Křoviny jihovýchodně od Tučína Údolní pás křovin, mírně se svažující k západu, leží 0,8 km jihovýchodně od středu obce Tučín, v nadmořské výšce 270 260 m, 49 26'59.5"N, 17 31'22.7"E. Je asi 200 m dlouhý a 20 m široký, ohraničený poli. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) lze vegetaci zařadit k vysokým mezofilním a xerofilním křovinám, s výskytem těchto druhů: líska obecná (Corylus avellana), třešeň ptačí (Prunus avium), habr obecný (Carpinus betulus), bez černý (Sambucus nigra), růže šípková (Rosa canina), orsej jarní hlíznatý (Ficaria verna subsp. bulbifera) aj. 22

7 Louka severně od Kozlovic Tato lokalita leží 0,6 km severně od středu obce Kozlovice v nadmořské výšce 215 m, 49 28'7.6"N, 17 29'21.6"E. Rozlohu má cca 150 x 50 m. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) lze její vegetaci zařadit mezi aluviální psárkové louky. Roste zde např. psárka luční (Alopecurus pratensis), kostřava luční (Festuca pratensis), popenec obecný (Glechoma hederacea), pryskyřník zlatožlutý (Ranunculus auricomus agg.), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), rožec rolní pravý (Cerastium arvense subsp. arvense), kostival lékařský (Symphytum officinale) a také ocún jesenní (Colchicum autumnale). Louka je pravidelně sečená. 8 Fragment lužního porostu u Kozlovic Fragment lužního porostu se nachází 0,6 km severo-severovýchodně od středu obce Kozlovice, 49 28'7.3"N, 17 29'27.3"E. Rozloha je ca 130 x 60 m a nadmořská výška 215 m. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) lze vegetaci zařadit nejblíže k biotopu měkké luhy nížinných řek. Dominantními druhy jsou zde: vrba bílá (Salix alba), dub letní (Quercus robur), topol osika (Populus tremula) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). 9 Louka uvnitř lesa Kudlova Louka uvnitř lesa Kudlova leží 1,4 km severovýchodně od obce Sušice v nadmořské výšce 255 m, 49 29'25.9"N, 17 33'19.9"E. Při porovnání velikosti ze starších map se současným stavem je patrné, že má louka poloviční rozsah než dříve (došlo k zalesnění). V současnosti je její rozloha asi 70 x 100 m. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) lze vegetaci zařadit k mezofilním ovsíkovým loukám, s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius). Louka je relativně zachovalá, suššího typu, pravidelně kosená. 23

10 Luční porost při jihozápadním okraji lesa Kudlova Lokalita se rozkládá 1,3 km severo-severovýchodně od obce Sušice, 49 29'15.8"N, 17 33'21.1"E. Je dlouhá cca 180 m a svažuje se k severu, v nadmořské výšce 270 250 m. V nejširším místě měří 90 m (na jihu) a v nejužším 40 m (na severu). Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by bylo možné její vegetaci charakterizovat jako mezofilní ovsíkovou louku. Většinou je relativně zachovalá, z části zřejmě mírně hnojená (přinejmenším v minulosti). Na severozápadním okraji louky se vyskytuje porost černýše hajního pravého (Melampyrum nemorosum var. nemorosum). 11 Starý sad u Šišmy Starý, převážně jabloňový sad, extenzivně využívaný, s travinným podrostem. Leží 0,7 km severozápadně od obce Šišma, 49 28'9.5"N, 17 34'53.9"E. Nadmořská výška je 300 290 m (svažuje se mírně na jihozápad) a velikost cca 420 x 120 m. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by se vegetace lokality dala zařadit mezi mezofilní ovsíkové louky s nelesními stromovými výsadbami mimo sídla. Jedná se o kvalitní louku, pravidelně kosenou, místy je ale patrná slabá degradace. 12 Louka na severovýchodě Šišmy Louka ležící 0,3 km severovýchodně od středu obce Šišma, svažující k jihozápadu, s nadmořskou výškou 280 270 m, 49 27'57.1"N, 17 35'25.9"E. Velikost asi 90 x 70 m. Na jihu a západě sousedí se zahradami, na východě navazuje na louku švestková alej a na severu výběžek lesa. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by vegetace náležela k mezofilním ovsíkovým loukám, ovocné stromy okolo do nelesních stromových výsadeb. Louka je relativně zachovalá, ale nepravidelně sečená. 24

13 Louka u Hradčan Tato lokalita se nachází 1,1 km západně od obce Hradčany, 49 27'6.5"N, 17 33'25.5"E. Louka má rozlohu cca 320 x 120 m a je ukloněná k severovýchodu, v nadmořské výšce 280 260 m. Na severovýchodě je ohraničena údolním úzkým pásem dubohabřiny, na zbytku obvodu poli. Vlhký střed louky není kosen, podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by šlo o zachovalou mezofilní ovsíkovou louku s výskytem některých teplomilných druhů (např. Filipendula vulgaris, Salvia pratensis aj.). Místy je patrná degradace s vysokým zastoupením např. pcháče osetu (Cirsium arvense). 14 Sad u Nahošovic Starý sad je extenzivně využívaný, s travinným podrostem. Leží hned za okrajem obce Nahošovice na severovýchodo-východě, 49 26'22.3"N, 17 35'6.6"E. V mírném svahu, v nadmořské výšce 290 m. Velikost je cca 180 x 50 m. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by jej bylo možné zařadit k nelesním stromovým výsadbám mimo sídla v kombinaci s mezofilními ovsíkovými loukami. Jedná se o relativně zachovalou louku, druhově bohatou a pravidelně kosenou. 15 PP Kamenice Přírodní památku Kamenice o rozloze 2,93 ha tvoří háj při severozápadním úpatí vrchu Kamenice, asi 2 km jihozápadně od obce Dřevohostice, v katastrálním území Turovice, 49 24'39.7"N, 17 34'42.9"E. Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1952. Leží v nadmořské výšce 260 290 m. Osu území tvoří hluboká erozní rokle, zakončená svislými pískovými stěnami (viz Příloha č. 2: Fotografie č. 17). V 50. letech zde hojně rostla přeslička luční (Equisetum pratense), patřící mezi ohrožené taxony ČR (Procházka et al. 2001), na louce nad roklí vzácně bojínek tuhý (Phleum phleoides) a hořec křížatý (Gentiana cruciata), který patří mezi silně ohrožené taxony ČR (Procházka et al. 2001) a podle vyhl. MŽP 395/1992 Sb. je ohrožený (Ondráková 2004). Podobné lesní společenstvo se v dnešní kulturní krajině stává stále vzácnějším. Listnatý lesík představuje jeden z posledních zbytků přirozených lesních společenstev v této 25

oblasti. Zachovalo se zde dřevinné i bylinné patro, které se svou druhovou skladbou velmi blíží původnímu složení porostu (Anonymus 1981). V roce 1995 byla v území provedena inventarizační studie (Rybka 1995). Botanický inventarizační průzkum byl prováděn v období duben až září 1995. Za botanicky nejhodnotnější jsou považovány luční plochy v okraji chráněného území. Celkem bylo zjištěno 126 druhů vyšších cévnatých rostlin. Chráněné druhy nebyly bohužel ověřeny. Byl ale zjištěn výskyt jednoho exempláře vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), který patří mezi ohrožené taxony ČR (Procházka et al. 2001) a podle vyhl. MŽP 395/1992 Sb. je ohrožený. V letech 2010 a 2011 již nebyl nalezen. V současnosti je většina území porostlá listnatým lesem, pouze na severozápadě území, podél bezejmenné vodoteče, jsou zachovány fragmenty mezotrofních polokulturních luk a na severovýchodním okraji lesního porostu se vyskytují zbytky dnes už velmi degradovaných trávníků. Od doby vyhlášení přírodní památky je patrná degradace území, zapříčiněná splachy živin z okolních zemědělských pozemků, které vedou k eutrofizaci. Také myslivecká činnost, neobhospodařování lučních porostů a nedodržování zákonného 50-ti metrového ochranného pásma dle 37 Zákona o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, mají na lokalitu negativní vlivy. Přírodní památka tvoří významný krajinotvorný prvek v zemědělsky intenzivně využívané krajině. (Ondráková 2004). 16 Kamenice 2 Mez uprostřed intenzivních luk, na jižním svahu, s keřovým patrem, kde dominuje trnka obecná (Prunus spinosa). Lokalita je suššího charakteru, v bylinném patře s dominantními trávami. Vyskytují se zde např. černýš rolní (Melampyrum arvense, viz Příloha č. 2: Fotografie č. 19), který patří mezi ohrožené taxony ČR (Procházka et al. 2001), máčka ladní (Eryngium campestre) a kostřava žlábkatá (Festuca rupicola). Mez je široká jen asi 10 m a dlouhá 130 m, nadmořská výška je 260 m, 49 24'41.8"N, 17 34'22.9"E. Leží 1,6 km jiho-jihozápadně od středu obce Turovice. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) lze vegetaci zařadit mezi vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. 26

17 Starý sad u Dřevohostic Starý třešňový sad vysázený na zvlněném terénu se nachází východně napůl cesty z Dřevohostic do Prusinovic, 2,1 km jižně od středu obce Dřevohostice, 49 24'27.4"N, 17 35'33.8"E. Severně lokalita sousedí s revitalizovaným objektem skládky. Na východě je ohraničena lesíkem, z jihu a západu ornou půdou. Velikost je asi 240 x 140 m a nadmořská výška 290 m. Lokalita je pravidelně kosená, suššího typu, většinou kvalitní. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) lze její vegetaci zařadit mezi nelesní stromové výsadby mimo sídla s mezofilními ovsíkovými loukami. 18 Les u Líšné Výběžek lesa náležející do katastru obce Líšná, leží cca 0,7 km jižně od středu obce, 49 24'21.9"N, 17 32'48.3"E, v nadmořské výšce 245 m, jeho rozměry jsou 550 x 90 m. Na severovýchodě i severozápadě je ohraničen ornou půdou, les pokračuje dále na jih. Protéká tudy potok Líšenka a jeho bezejmenný pravostranný přítok. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by se vegetace lokality řadila do biotopu údolní jasanovoolšové luhy. Vyskytuje se zde hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis, viz Příloha č. 2: Fotografie č. 23), patřící mezi vzácnější taxony vyžadující další pozornost (Procházka et al. 2001), a bradáček vejčitý (Listera ovata, viz Příloha č. 2: Fotografie č. 24 a 25), náležející mezi vzácnější taxony vyžadující další pozornost (Procházka et al. 2001) a podle vyhl. MŽP 395/1992 Sb. je ohrožený. Významným nálezem na této lokalitě je aktivní lesní pěnovcové prameniště, které při mapování biotopů v rámci soustavy Natura 2000 v předchozích letech nebylo zaznamenáno. Pěnovcové prameniště (celoevropsky chráněné stanoviště, prioritní habitat v rámci Natury 2000), se nachází na souřadnicích 49 24'17.5"N, 17 32'49.2"E. Prameniště má poměrně velkou plochu, několik desítek metrů (viz Příloha č. 2: Fotografie č. 26 a 27). 19 Pobřežní porost u Líšné Pobřežní pás vegetace při severo-severovýchodním okraji obce Líšná, 49 25'13.6"N, 17 32'51.8"E. Lokalita leží v nadmořské výšce 240 m a její rozměry jsou asi 400 x 40 m. 27

Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by bylo možné vegetaci zařadit mezi údolní jasanovo-olšové luhy. Jedná se o porost s bohatým keřovým patrem, v severní části je patrný vyšší výskyt stromovitých vrb. 20 Lesík u Beňova Malý lesík leží 1,7 km jihovýchodně od středu obce Beňov, 49 24'14.68"N, 17 30'50.633"E. Klesá na severozápad, v nadmořské výšce 310 285 m. Je 300 m dlouhý a 240 m široký, ohraničen ze všech stran polem. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by bylo možné vegetaci zařadit do těchto biotopů: na západě: údolní jasanovo-olšové luhy, uprostřed: květnaté bučiny a na východě: karpatské dubohabřiny. Květnatá bučina se zde vyskytuje v neobvykle nízké nadmořské výšce. 21 Louka na Švédských šancích Na návrší, 1,7 km severovýchodně od středu obce Horní Moštěnice, se nachází lesík, ve kterém je zbytek opevnění vojenského tábora. Na jihozápadě lesíku, ve svahu orientovaném na jihovýchod, 49 25'24.5"N, 17 28'47.6"E, leží louka (nadmořská výška 280 290 m). Má přibližně tvar čtverce, se stranou o velikosti cca 50 m. Na jihozápadě je otevřená do pole. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) má vegetace nejblíž k mezofilním ovsíkovým loukám. Je vlhčí, mírně degradovaná. Roste zde např. ovsíř pýřitý (Avenula pubescens), oman britský (Inula britannica), pcháč šedý (Cirsium canum), čistec bahenní (Stachys palustris), starček přímětník (Senecio jacobaea), také zplanělý kolotočník ozdobný (Telekia speciosa). Netypicky se zde vyskytuje nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer), patřící mezi vzácnější taxony vyžadující další pozornost (Procházka et al. 2001). 22 Rákosina u Beňova Rákosina leží 1,6 km severně od středu obce Beňov a 1 km severozápadně od středu obce Prusy, 49 25'52.9"N, 17 30'9.6"E. Lokalitu tvoří pás dlouhý asi 410 m a široký 140 m, probíhající v nížině od severovýchodu na jihozápad. Nadmořská výška území je 220 m. 28

Rákosina hraničí s poli, jen na jihovýchodním okraji tvoří hranici Tučínský potok. Rozsáhlé porosty zde tvoří rákos obecný (Phragmites australis), dále zde roste např. ostřice ostrá (Carex acutiformis), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi). Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by šlo o rákosiny eutrofních stojatých vod a vegetace vysokých ostřic. 23 Louka u Beňova Lokalita leží cca 1,6 km severo-severozápadně od středu obce Beňov, 49 25'47.8"N, 17 29'27.6"E. Louku tvoří pás 100 x 45 m, svažující k jihovýchodu, v nadmořské výšce 245 235 m. Na jihozápadě sousedí s remízkem, z ostatních stran s křovinami, za kterými je pole. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2001) by se vegetace dala zařadit mezi mezofilní ovsíkové louky. Je druhově bohatá a relativně zachovalá. Vyskytuje se zde pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum), který patří mezi ohrožené taxony ČR (Procházka et al. 2001) a podle vyhl. MŽP 395/1992 Sb. je ohrožený (viz Příloha č. 2: Fotografie č. 33). 7.2 Celkový seznam zjištěných taxonů Vysvětlivky k seznamu: - Jméno taxonu tučným písmem: druh nalezený mnou na lokalitách následujících čísel, případně i jinými autory ve zkoumaném území (následující údaje o lokalitách včetně jmen autorů) - Jméno taxonu neoznačené tučným písmem: druhy nalezené pouze jinými autory ve zkoumaném území, včetně údajů Acer campestre: 2, 18, 19, 20 Acer platanoides: 2, 3, 8 Acer pseudoplatanus: 4, 5, 8, 15, 18, 19, 20, 23 Acorus calamus: Turovice a Líšná, zdomácnělý na břehu tůní, rybníků a na bažinných lukách (Zavřel 1961) 29