ROHOVÁ. B o t a n i c k ý i n v e n t a r i z a č n í p r ů z k u m p ř í r o d n í r e z e r v a c e

B o t a n i c k ý i n v e n t a r i z a č n í p r ů z k u m p ř í r o d n í r e z e r v a c e ROHOVÁ k. ú. Boršov u Moravské Třebové, Dlouhá Loučka, Křenov Pavel Lustyk, Svitavy, 2009 1

O B S A H Úvod Popis a lokalizace území Důvod ochrany Metodika práce Přírodní poměry Geomorfologie Geologie a pedologie Hydrologie Klimatické poměry Biogeografický region Vegetační a floristické poměry Historie botanického průzkumu Fytogeografická charakteristika Geobotanická rekonstrukce a potenciální přirozená vegetace Současný stav lokality Charakteristika vegetace Výskyt významných taxonů vyšších rostlin Zvláště chráněné a ohrožené taxony vyšších rostlin Návrh managementu, ochrana přírody Literatura Přílohy Floristický seznam taxonů vyšších rostlin Soupisy druhů na vybraných lokalitách a fytocenologické snímky Mapová příloha Fotodokumentace (na přiloženém CD, vč. popisů v EXIF). 2

Úvod PR Rohová byla vyhlášena dne 1. 8. 1998 Okresním úřadem v Svitavách na katastrálních územích Boršov u Moravské Třebové, Dlouhá Loučka a Křenov. V roce 2009 se novelou nařízení vlády 132/2005 Sb. ve znění 371/2009 Sb. (datum účinnosti od 3. 11. 2009) stalo území součástí evropsky významné lokality CZ0530020 - Hřebečovský hřbet. Popis a lokalizace území Přírodní rezervace Rohová se nachází mezi Svitavami a Moravskou Třebovou. Leží na významném geologicko-geomorfologickém útvaru kuestě Hřebečovského hřbetu, která tvoří východní okraj České křídové pánve. Území rezervace je rozdělené na dvě samostatné části tunelem a estakádou rychlostní komunikace. V minulosti bylo území ovlivněno těžbou žáruvzdorných jílovců lupků; bývalý areál dolů na rezervaci přímo navazuje. Rezervace představuje relativně přirozené a přírodě blízké porosty bučin a suťových lesů s fragmenty jedlin. Porosty mají místy pralesovitý charakter a vyskytuje se zde řada zvláště chráněných, ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů. Území bylo kontinuálně zalesněno, k plošnému odlesnění v minulosti nejspíše nedošlo, to i proto, že terénní konfigurace neumožňuje zemědělské hospodaření. Na části porostů se lesnicky hospodařilo, exponované části (prudké svahy a hrana kuesty) nebyly v minulosti významněji obhospodařovány. Na těchto lokalitách mohla probíhat jen toulavá těžba v podobě jednotlivého či skupinového výběru. Výrazněji se do starších pralesovitých porostů zasáhlo pravděpodobně až po roce 1970. V této době došlo k vybudování svážnic a ve větší míře mohly být těžebně rozpracovány porosty do té doby hůře přístupné. Za negativní vlivy z pohledu ochrany přírody v minulosti lze označit zavádění geograficky nepůvodních dřevin především modřínu, který byl přidáván do hospodářských porostních směsí. Vtroušeně se objevují i douglaska a borovice černá, ale svým nízkým zastoupením nesnižují významně hodnotu porostů. Významným negativním faktorem je však vysoké zastoupení smrku a nedostatečné zastoupení některých dřevin, především jedle. Proces přirozené obnovy některých dřevin výrazně ovlivňují vysoké stavy spárkaté zvěře. V severní části území probíhala v minulosti důlní těžba lupků (surovina k výrobě ohnivzdorných materiálů - šamotu), tato část území je poddolována. Těžební areál zasahuje do ochranného pásma PR. V porostech jsou patrné pozůstatky po těžební činnosti výsypky staré několik desetiletí a porostlé náletem (pestrá směs autochtonních dřevin) či výrazné propadliny nad horní hranou kuesty nad areálem lupkových dolů. V září 2009 byla otevřena naučná stezka Boršovský les, která na devíti zastávkách představuje flóru, faunu, les a jeho mimoprodukční funkce, hydrologii a geologii území a také historii. Její celková délka je 3,7 km s převýšením 150 m. Vede od hájenky v Boršově údolím Stříbrného potoka k rozcestí U vysokého mostu a dále pak po lesní cestě a Boršovském chodníku a k vyhlídkovému srubu nad silničním tunelem na Hřebči. Informační tabule Lesů ČR jsou rozmístěny rovněž podél lesní komunikace tvořící východní hranici rezervace. Týkají se historie i současného lesního hospodaření (demonstrační objekt LČR). Tato cesta, stejně jako ta, která prochází po západním (horním) okraji území je využívaná především cykloturisty. 3

Důvod ochrany Předmětem ochrany jsou podle zřizovacího předpisu rozsáhlé přirozené a polopřirozené květnaté bučiny a suťové lesy s výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů a ojedinělý geomorfologický útvar. Metodika práce Zpracování botanického inventarizačního průzkumu proběhlo v letech 2008 a 2009. K jeho vypracování byly využity jak údaje historické (např. Kühn 1960), tak i údaje z mapování biotopů soustavy Natura 2000 (M. Boček, J. Jirásek, J. Vašíček) i údaje od dalších kolegů, kteří se zabývali ochranářským a botanickým průzkumem v tomto regionu (A. Cedzo, F. Jetmar, P. Novák, V. Sedláček, K. Sopoušek). Některé údaje pocházejí z mapování populací druhu Cimicifuga europaea, který byl v roce 1999 navržen Českou republikou do seznamu evropsky významných druhů vyšších rostlin (Směrnice Rady Evropy č. 92/43 EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), nakonec byl však evropskou komisí v roce 2001 odmítnut. Při jednotlivých terénních návštěvách byly prováděny floristické a fytocenologické zápisy a průběžně pořizována fotodokumentace. Použitá nomenklatura vyšších rostlin je podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002). Použitá jména syntaxonů jsou podle Přehledu vegetace České republiky (Moravec 2000) a příručky Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení (Moravec 1995). Zkratky veřejných herbářových sbírek jsou uvedeny podle seznamu (Vozárová & Sutorý 2001). Herbářové sběry jsou uloženy v herbáři autora. Proběhla řada terénních exkurzí, především do střední jádrové části rezervace. S nižší frekvencí byly navštíveny i části severní a jižní. Jednotlivé části porostů byly samostatně popisovány na pozadí prostorového vymezení biotopů v rámci projektu Natura 2000. K popisu byla použita Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů (Lustyk & Guth 2009). Popisy obsahují charakteristiky porostů a druhové soupisy, u významných (zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin) i jejich početnost, příp. vitalitu populací. Po ukončení prací v roce 2010 budou tato data uložena v databázi AOPK ČR v rámci mapovacího okrsku CZ1003. Přírodní poměry Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění (Demek 1987) náleží území zařazeno do oblasti Východočeské tabule, celku Svitavská pahorkatina, podcelku Českotřebovská vrchovina a okrsku Hřebečovský hřbet. Hřebečovský hřbet je součástí tzv. svitavsko-vysokomýtské synklinály (západní křídlo litické antiklinály) na východním okraji České křídové pánve. Dnešní silně erozně denudační reliéf je výsledkem tektonických pohybů v mladších třetihorách. Jde o typickou kuestu orientovanou téměř výhradně severojižním směrem. Západní svahy jsou ukloněny velice pozvolně, avšak čelo kuesty směrem do Moravsotřebovské kotliny tvoří příkrý až srázný, místy suťový a skalnatý východní až východoseverovýchodní svah. Jedná se o sesuvné území s četnými sruby skalních stěn. Největším skalním útvarem je Stěna mrtvých (též Stěna smrti) severovýchodně od obce Hřebeč nad horním úsekem staré silnice ze Svitav do Moravské 4

Třebové. Ve středních částech svahů dochází k sesuvům a svahovému ploužení (tzv. bulging). Výsledkem je nerovný boulovitý povrch s okrouhlými elevacemi, několik metrů hlubokými depresemí a podélnými příkopy a lavicemi, místy je však obtížné odlišit tvary vzniklé svahovými pohyby od starých průzkumných báňských děl na vyhledávání šamotového jílu (Hrádek in Nekuda 2002: 31). Svrchní část čela kuesty a plošina západně od zlomu hřebene je budována spodnoturonskými (až střednoturonskými) opukami, jemnozrnnými vápnitými pískovci a prachovci, místy i spongilitickými pískovci až spongility s vložkami chalcedonických rohovců. Geologický podklad východního úpatí čela kuesty je tvořen mořskými i sladkovodními cenomanskými glaukonitickými nebo železitými pískovci, jílovci a prachovci, je však překryt pláštěm hlinitých až hlinitokamenitých sedimentů z nadložních hornin turonu (cenomanské pískovce tvoří půdotvorný substrát především v jihovýchodní části lokality) tyto svahoviny pokrývají prudší a místy silně zvlněný svah ve střední části lokality téměř po celé severojižní délce, často se zde vyskytují sesuvná území. Na východním okraji území na již mírných svazích a plošinách tvoří geologický podklad prvohorní permské červenohnědé slepence, arkózové pískovce a písčité prachovce (permské souvrství je částečně zasunuto pod křídová souvrství). Z kvartérních sedimentů se kromě zmíněných svahovin a sutí vyskytují okrajově i deluviofluviální hlíny. V severní části lokality pod poddolovaným územím a v okolí bývalého areálu Moravských šamotových a lupkových závodů (doly Emil, Václav Theodor a Gerhard) jsou antropogenní uloženiny (staré haldy, navážky a výsypky). Roztroušeně se zde vyskytují také různé antropogenní útvary související s bývalou těžbou žáruvzdorných jílovců a nekvalitního uhlí. Jsou to jednak odkryvy po lámání kamene a opuštěné zasypané štoly, ale také stupňovité a příkopové svahové deformace pukliny v oblasti poddolovaného území na hraně hřbetu). Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí 440 660 m n. m. Nejvyšším vrcholem je kóta Roh (660,4 m). Zajímavostí je menší pseudokrasová jeskyně ve střední části PR označovaná jako jeskyně u Marienbildu nebo u Mariánského obrazu či Netopýří jeskyně. O jejím rozsahu jsou částečné informace (nákres) od O. Hrubého v rezervační knize. Pedologie Z půdních typů (Tomášek 2003) jsou v území nejvíce zastoupeny kambizemě, a to na bohatém podloží opukových svahovin kambizem typická mezotrofní až eutrická, případně pararendzinová (až pararendzina kambická), na chudém podloží pak kambizem typická oligotrofní, místy slabě podzolovaná až dystrická, v hlinitých úvalech částečně kambizem luvická. Na opukových suťových svazích s mělkou půdou se vyskytuje pararendzina typická až litická, ojediněle na odvápněných opukách či spongilitech ranker typický až kambický, na skalách až litozem typická, na vzácně se vyskytujících balvanových proudech i regozem psefitická. Maloplošně poblíž vodních toků a na prameništích se vytváří glej a pseudoglej, případně kambizem glejová či pseudoglejová. Hydrologie Část západní hranice lokality na severu (po hřbetnici) představuje hlavní středoevropské rozvodí Labe Dunaj. Území je díky reliéfu značně chudé na vodní toky, je odvodňováno lokálními přítoky Třebůvky. Nejvýznamnějším z nich je Stříbrný potok. Částečně zasahuje do lokality Udánecký potok, jehož prameny jsou dotovány z poddolovaného území a vyznačují se poměrně nízkou hodnotou ph a vysokým obsahem železitých solí (intenzivní rezavé zbarvení usazenin v korytě potoka). Časté jsou prameny a průsaky, které se vyskytují většinou 5

na úpatí příkrého svahu čela kuesty (zřejmě v místech tektonického narušení hornin). Území spadá do povodí Moravy, dílčí povodí 4_10_02 Moravská Sázava. Klimatické poměry Dle klimatogeografického členění ČSR (Quitt 1971) leží lokalita v chladné klimatické oblasti CH7. Tato podoblast má středně dlouhé léto, mírné jaro a podzim, středně dlouhou mírně chladnou a vlhkou zimu s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota vzduchu za je přibližně 7 C, roční srážkové úhrny jsou 700 800 mm. Biogeografický region Dle biogeografického členění (Culek et al. 1996) leží PR Rohová na východním okraji Svitavského bioregionu (1.39). Ten je součástí hercynské biogeografické podprovincie a provincie středoevropských listnatých lesů. Zastoupené typy biochor: 5VD vrchoviny na opukách 5. v. s, 4BL rozřezané plošiny na permu. Vegetační a floristické poměry Historie botanického výzkumu Území Moravskotřebovska a Svitavska spadalo spíše do okruhu zájmů moravských botaniků a vzhledem ke své krajní poloze nestálo zpočátku v popředí zájmu především brněnských botaniků. První údaje lze nalézt např. v díle Flora des Brünner Kreises (1863) od profesora brněnské techniky Alexandra Makowskeho, rodáka ze Svitav. V druhé polovině 19. století navštěvovali území např. Gustav Niessl, místní florista Leonard Niessner, Antonín Hangirg a Adolf Oborny. V okolí Svitav a Moravské Třebové sbíral také svitavský učitel a muzejní konzervátor Peter Schreiber. V roce 1898 objevil na Hřebečovském hřbetu nový druh pro květenu Čech ploštičník evropský (Cimicifuga europaea) Theodor Novák (rodák z Litomyšle, syn spisovatelky Terezy Novákové), ovšem moravským botanikům byl tento výskyt pravděpodobně již předtím znám. Na počátku 20. století věnoval tomuto území pozornost Johann Hruby (např. Hruby 1906, 1915) a z tohoto období pochází již celá řada floristických údajů. (např. také Hornisch 1932). V meziválečném období působili v území např. K. Domin a J. Vicherek. Na počátku druhé poloviny 20. století se průzkumem území intenzivně zabýval prof. František Kühn, který je autorem několik regionálně zaměřených prací (Kühn 1954, 1960, 1968). V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století zde botanizovali Zdenka Hrubá a její syn Ivan Hrubý ze Svitav. Jejich herbářové sběry jsou uloženy v herbáři pardubického muzea (MP) a Městského muzea a galerie ve Svitavách. I. Hrubý se vedle botaniky také intenzivně zabýval malakozoologií a jistě není náhodou, že jeho syn Ondřej Hrubý byl hlavním iniciátorem při vyhlášení přírodní rezervace v roce 1998. V roce 1996 proběhlo mapování nadregionálního biocentra Boršovsko-Loučský les (Lustyk et al. 1996), vedené pracovištěm AOPK ČR v Brně. 6

V letech 2002 2004 se v území uskutečnilo mapování biotopů soustavy Natura 2000 (Boček 2003, Jirásek 2003, Vašíček 2002, 2004). V roce 2007 byl vypracován pro PR Rohová plán péče na období let 2007 2018 (Ekologická projekce 2007). V posledních desetiletích v území dále pracovali např. L Bureš a Z. Burešová, A. Cedzo, V. Faltys a H. Faltysová (především od 80. let až do konce 20. století), J. Hadinec, P. Kovář, P. Lustyk, V. Sedláček, H. Skořepa, K. Sopoušek, P. Unar, I. Vágnerová. Nástin historie botanických průzkumů v této části Českomoravského mezihoří uvádějí také např. Kovář & Hadinec (1996). Fytogeografická charakteristika Z hlediska fytogeografického (Skalický 1988) náleží území do fytogeografické oblasti mezofytika, obvodu Českomoravské mezofytikum, okresu Českomoravské mezihoří (63), podokresu Hřebečovská vrchovina (63i). Geobotanická rekonstrukce a potenciální přirozená vegetace Podle geobotanické rekonstrukční mapy (Mikyška 1968) jsou na Hřebečovském hřbetu rekonstruovány květnaté bučiny (sv. Eu-Fagion), bikové bučiny (sv. Luzulo-Fagion), suťové lesy (sv. Tilio-Acerion) a okrajově luhy a olšiny (sv. Alno-Padion). Mapa potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová et al. 1998) uvádí bučiny s kyčelnicí devítilistou (as. Dentario enneaphylli-fagetum), které přecházejí na bázi kuesty do bikových bučin (as. Luzulo-Fagetum). Bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum) Tento typ společenstva se vyskytuje převážně v nadmořských výškách 500 1000 m, kde osidluje zejména svahové polohy bez ohledu na orientaci svahu. Preferuje půdy na zvětralinách jak krystalických, tak sedimentárních, minerálně středně silných hornin. Ve stromovém patře převládá buk (Fagus sylvatica), často bývají přimíšeny klen (Acer pseudoplatanus), jedle (Abies alba) a smrk (Picea abies). Bylinné patro bývá většinou souvisle zapojené, s pokryvností kolísající podle zápoje stromového patra. Převažují druhy řádu Fagetalia a zastoupena je též většina druhu svazu Fagion. Biková bučina (Luzulo-Fagetum) Biková bučina představuje edafický klimax v submontánním až montánním stupni podmíněný minerálně chudými horninami. Vyskytuje se v rozpětí nadmořských výšek od 450 850 m. Osidluje půdy patřící k oligotrofní kyselé kambizemi s mělkým humusovým horizontem, tvořících se většinou na kyselých silikátových horninách krystalinika (žuly, ruly, fylity), na proterozoických břidlicích, silicitech a slepencích a na chudých mezozoických sedimentech. Stromové patro bývá často tvořeno pouze bukem (Fagus sylvatica), jako příměs se často vyskytuje v nižších polohách dub zimní, řidčeji letní (Quercus petraea, Q. robur), popř. lípa srdčitá (Tilia cordata). V bylinném patře jsou dominantními druhy Luzula luzuloides, Avenella flexuosa, řidčeji Calamagrostis arundinacea, Vaccinium myrtillus nebo Poa nemoralis. 7

Současný stav lokality Charakteristika vegetace V rezervaci zcela výrazně převažuje lesní vegetace nad vegetací nelesní, která je zastoupena jen maloplošně. V dřevinné skladbě převládá buk se smrkem. Skutečné zastoupení smrku výrazně převyšuje jeho zastoupení potenciální. Tato dřevina by měla být jen vtroušena, a to především na vlhčích místech. Jako stanoviště potenciálního výskytu smrku se jeví ploché sníženiny na bázi prudkých svahových partií čela kuesty. Další příměs tvoří také jedle, klen a jilm. Tyto dřeviny však byly v důsledku lesnického hospodaření v minulosti výrazně potlačeny. Dále jsou zastoupeny borovice, bříza, lípa, dub, jasan. Ojediněle se objevuje také tis červený (Taxus baccata), jeho zastoupení v PR je zčásti i výsledkem repatriačních opatření. Z geograficky nepůvodních dřevin se vyskytuje významně modřín, vtroušeně pak douglaska a ojediněle borovice černá. Květnaté bučiny (sv. Fagion) Plošně nejvýznamnější typ lesní vegetace reprezentují různé formy as. Dentario-enneaphylli- Fagetum. Ve stromovém patře převládá buk (Fagus sylvatica), významnou příměs tvoří jedle (Abies alba) a klen (Acer pseudoplatanus), ten je častější v přechodných typech k suťovým lesům. Z dalších dřevin to jsou smrk (Picea abies) a jilm drsný (Ulmus glabra). Pokryvnost bylinného patra kolísá s ohledem na zápoj patra stromového, ve stejnověkých porostech buku bývá značně redukované. Charakteristickými druhy jsou svízel vonný (Galium odoratum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), kyčelnice (Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos), žindava evropská (Sanicula europaea), kopytník evropský (Asarum europaeum), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), kostřava lesní (Festuca altissima), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), strdivky (Melica nutans a M. uniflora), sveřep Benekenův (Bromus benekenii), ostřice lesní (Carex sylvatica), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia). Dále se ve vlhčích tpech vyskytují hojně netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) a devětsil bílý (Petasites albus), na svahových deluviích i česnek medvědí (Allium ursinum). Z kapradin se uplatňují papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris). Na chudších, mělčích a často skeletovitých půdách se můžeme setkat s maloplošnými výskyty bučiny as. Festuco-altissimae-Fagetum, která je charakterizována převládající kostřavou lesní (Festuca altissima) v bylinném patře. Místy byly zaznamenány i náznaky přechodu do as. Melico-Fagetum. Acidofilní bučiny (sv. Luzulo-Fagion) Druhově chudé acidofilní bučiny se vyskytují jen omezeně a maloplošně na bočních hřbítcích v nižších partiích svahů Hřebečovského hřbetu a místy na ochuzených podsvahových partiích. Ve stromovém patru převládá buk (Fagus sylvatica), přimíšena bývá jedle (Abies alba) a smrk (Picea abies). Pro bylinné patro je charaktristická absence náročnějších druhů. Vyskytují se v něm metlička křivolaká (Avenella flexuosa), jestřábník zední (Hieracium murorum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), bika hajní (Luzula luzuloides), borůvka (Vaccinium myrtillus) či lipnice hajní (Poa nemoralis), řidčeji i třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea). Tyto porosty lze ztotožnit s as. Luzulo-Fagetum. 8

Suťové lesy (sv. Tilio-Acerion) Svahové suťové lesy jsou zastoupeny jilmovými javořinami as. Mercuriali-Fraxinetum. Vyskytují se především na prudkém čele kuesty, na strmých svazích zpravidla s výchozy rozpadavých křídových skalek a na jejich úpatí, kde dochází ke kumulaci balvanů a jiného suťového materiálu. Půdy jsou zpravidla hlubší s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací odpadu. Ve stromovém patře převládá zpravidla klen (Acer pseudoplatanus), výraznou příměs tvoří buk (Fagus sylvatica) a občas také jilm drsný (Ulmus glabra). Z dalších dřevin lze jmenovat jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípu velkolistou (Tilia platyphyllos), jedli bělokorou (Abies alba), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a javor mléč (A. platanoides). Roztroušeně je přítomen také tis červený (Taxus baccata). V keřovém patru se vyskytují srstka angrešt (Ribes uva-crispa), zimolez obecný (Lonicera xylosteum), líska obecná (Corylus avellana), bez černý (Sambucus nigra) i b. hroznatý (S. racemosa), ojediněle svída krvavá (Cornus sanguinea). Diferenciálními druhy a druhy s vyšší stálostí v bylinném patře jsou kyčelnice (Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), pitulník horský (Galeobdolon montanum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kakost smrdutý (Geranium robertianum), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), hojně netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), vrbovka horská (Epilobium montanum), řeřišnice nedůtklivá (Cardamine impatiens), pižmovka mošusová (Adoxa moschatelina), čarovník alpský (Circaea alpina) a č. pařížský (Circaea lutetiana), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kapradina laločnatá (Polystichum aculateum), vzácně také ploštičník evropský (Cimicifuga europaea). Na svahových deluviích vytváří porosty česnek medvědí (Allium ursinum). Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami, mlaziny V těchto porostech silně pozměněných lesnickým hospodařením často zcela převažuje smrk (Picea abies), příp. je ve směsi s modřínem (Larix decidua); borovice lesní (Pinus sylvestris) je zastoupena jen v menší míře, stejně jako dřeviny původních porostů (buk, klen, jedle). V bylinném patru se v různé míře objevuje poměrně pestré spektrum bylin původních lesních typů nejčastěji květnatých bučin. Můžeme se zde setkat s obecně rozšířenými druhy: Galium odoratum, Mercurialis perennis, Poa nemoralis, Mycelis muralis, Viola reichenbachiana, ale také s některými vzácnějšími jako je Cephalanthera damasonium, Neottia nidus-avis a Daphne mezereum, v kyselejších typech také Galium rotundifolium a Festuca altissima. Nálety pionýrských dřevin Pionýrské dřeviny (Betula pendula, Populus tremula, Pinus sylvestris, Picea abies) tvoří v těchto porostech jak stromové, tak keřové patro. Bylinný podrost představují běžné druhy tř. Querco-Fagetea. Tyto porosty se vyskytují především v části nad areálem lupkových dolů, ale také k nim lze přiřadit sukcesně mladá stadia lesa s převahou břízy na čele kuesty, zvláště na severním okraji masivu Rohu v centrální části rezervace. Paseky Paseková vegetace je vyvinuta na několika místech v kalamitních polohách pod hranou kuesty, kde došlo k plošným vývratům. V této vegetaci se uplatňují především keře bezu hroznatého (Sambucus racemosa), zimolezu černého (Lonicera nigra), nálet břízy (Betula 9

pendula) a vysoké byliny třtina křovištní (Calamagrotis epigejos), starček Fuchsův (Senecio ovatus) aj. Vzácněji se vyskytuje i náprstník červený (Digitalis purpurea). Paseky po těžbě v hospodářských částech lesa jsou méně běžné. Zazemněné droliny (bez ztotožnění s fytocenologickou jednotkou) Stanovištěm tohoto biotopu jsou velmi nestabilní části svahů s častými nátržemi a drobnými sesuvy, které jsou situované do nejprudších partií čela kuesty (severní a východní hrana masivu Rohu, svah Z a SV od rozcestí U vysokého mostu). Lesní vegetace zde není vyvinuta buď vůbec, nebo jen v rozpadajících se torzech trpících značnou nestabilitou svahu. Půdní horizont je tvořen různě velkými opukovými frakcemi spolu s humózní zeminou a listovým opadem. Zařazení do biotopu zazemněných drolin je spíše provizorní. V případě výskytů na Hřebečovském hřbetu se nejedná o paseky po suťových lesích ale spíše o tzv. cyklické bezlesí, tedy svým významem zcela výjimečný typ biotopu. Při určitém stupni zatížení labilního suťového svahu vzrostlými dřevinami dochází k jejich vyvrácení, následuje pak opětovná ecese dřevin a proces se po určité době opakuje, přičemž silný vítr či zvýšené srážky mohou působit jako starter fáze rozpadu porostu. Skutečnost, že se jedná o unikátní stanoviště, podporuje i společný výskyt druhů Cimicifuga europaea a Senecio rupestris. Z dalších rostlin jsou na těchto stanovištích časté Actaea spicata, Athyrium filx-femina, Brachypodium sylvaticum, Campanula persicifolia, Cardamine impatiens, Circaea alpina, Daphne mezereum, Dryopteris carthusiana, D. filix-mas, Eupatorium cannabinum, Galium aparine, Geranium robertianum, Gymnocarpium dryopteris, G. robertianum, Chelidonium majus, Chrysosplenium alternifolium, Impatiens noli-tangere, I. parviflora, Lamium maculatum, Lonicera nigra, L. xylosteum, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Myosotis sylvatica, Petasites albus, Polystichum aculeatum, Ribes uva-crispa, Scrophularia nodosa, Senecio ovatus a Urtica dioica. Skály a skalky Většinou se jedná o nízké a silně rozpadavé křídové skalky v prudkých svazích čela kuesty v návaznosti na suťové polohy a biotopy blízké zazemněným drolinám. Jedná se o štěrbinovou vegetaci vápnitých skal a drolin sv. Cystopteridion. Tato stanoviště hostí řadu druhů, včetně těch, které jsou pro území Hřebečovského hřbetu nejvýznamnější, především z hlediska fytogeografického. Jsou to kozlík trojený rakouský (Valeriana tripteris subsp. austriaca), sleziník zelený (Asplenium viride) a starček skalní (Senecio rupestris), dále pak jsou kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), osladič obecný (Polypodium vulgare), silenka dvoudomá (Silene dioica), řeřišničník písečný (Cardaminopsis arenosa), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), sleziník červený (Asplenium trichomanes), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), z. výběžkatý (C. rapunculoides), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis), bukovník vápencový (Gymnocarpium robertianum), kakost smrdutý (Geranium robertianum), oman hnidák (Inula conyzae), pižmovka mošusová (Adoxa moschatelina) a ostřice prstnatá (Carex digitata). Kompaktní a větší skalní bloky se vyskytují jen výjimečně (např. tzv. Stěna smrti v severní části rezervace). Hostí stejné druhy jako rozpadavé skalky, ale pokryvnost vegetace je nižší. Suť Pouze v jediném místě nad areálem bývalých lupkových dolů se nachází otevřené suťové pole. Je tvořeno hrubou ostrohrannou frakcí. Okraje jsou porostlé náletovými dřevinami (Betula pendula, Sorbus aucuparia, Larix decidua a Pinus sylvestris) a keři (Frangula alnus, 10

Corylus avellana, Lonicera nigra, Ribes uva-crispa ). Nápadné jsou trsy bukovníku vápencového (Gymnocarpium robertianum), přítomny jsou také kakost smrdutý (Geranium robertianum), sleziník červený (Asplenium trichomanes), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), vrbovka chlumní (Epilobioum collinum), lipnice smáčknutá (Poa compressa), turan ostrý (Erigeron acris), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis) a rozrazil lékařský (Veronica officinalis). Vznik tohoto ojedinělého geomorfologického útvaru spadá do období po druhé světové válce, kdy došlo k velkému skalnímu řícení ve svahu pod Hřebcovem a sesunula se část skalního masivu (Hrádek in Nekuda 2002: 31), pravděpodobně také v důsledku poddolování. Lesní prameniště Vyskytují se jen ojediněle na bázi čela kuesty v místech pramenů a průsaků. Jejich vegetace je druhově značně chudá s účastí na vlhkost náročnějších lesních druhů, ke kterým přistupují jen nejběžnější prameništní druhy jako řeřišnice hořká (Cardamine amara), blatouch bahenní (Caltha palustris), ostřice řídkoklasá (Carex remota), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum) a sítina rozkladitá (Juncus effusus). V kalužích na méně používaných lesních cestách bývají porosty hvězdoše kalužního (Callitriche stagnalis). Okraje lesních cest a skládky dřeva Narušované plochy ovlivněné především lesním hospodařením. Hostí běžné druhy těchto stanovišť, které snášejí častější mechanické narušování lesní technikou. Vedle zcela běžných druhů (např. Ajuga reptans, Lysimachia nummularia, Plantago major, Prunella vulgaris, Ranunculus repens) lze v příkopech lesních cest zaznamenat např. rulík zlomocný (Atropa bella-dona), jen velmi vzácně např. okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) či na rozcestí U vysokého mostu kerblík lesklý (Anthriscus nitida). Výskyt významných taxonů vyšších rostlin Abies alba (C4a) Roztroušeně v bučinách a suťových lesích na celém území rezervace. V některých porostech i zmlazuje a místy je jedle podporována výsadbami v oplocenkách. Allium ursinum Ve vlhčích humózních bučinách a v přechodných typech k suťovým lesům, na svahových a podlahových deluviích, často v plošně rozsáhlých porostech vytvářejících výrazný pozdně jarní aspekt. Anthriscus nitida Izolovaný výskyt na okrajích lesních cest na rozcestí U vysokého mostu. Tento horský druh s těžištěm rozšíření v alpsko-karpatském prostoru sestupuje místy i do nižších poloh, zpravidla podél vodních toků. Z Rohové jej uvádí Faltys (in Rybář a kol. 1989), ale v Květeně ČR (Slavík 1997) tento výskyt uveden není. 11

Asplenium viride (C3) Relativně hojně na jediné lokalitě (č. 3) na severozápadním úbočí kóty Roh (660,4). Sleziník zelený zde roste na nízkých rozpadavých skalkách spolu s kozlíkem trojeným rakouským (Valeriana tripteris subsp. austriaca), starčkem skalním (Senecio rupestris), sleziníkem červeným (Asplenium trichomanes), osladičem obecným (Polypodium vulgare) aj. Nejbližší známé lokality tohoto druhu leží východně od České Třebové v údolí Skuhrovského potoka a na východním svahu Malé Palice v Třebovských stěnách (Burešová & Bureš 1976). Cephalanthera damasonium (C3, 3, CITES) Jen na několika místech a v početně slabých populacích, vždy při okrajích lesních porostů. Výskyt v příkopu lesní cesty na západní (dolní) hranici rezervace v létě 2009 zanikl příkop byl prohlouben a zarovnán těžkou mechanizací. Cerastium lucorum (C4a) Rožec hajní byl nalezen pouze na jediné lokalitě na okraji lesní silničky u rozcestí U vysokého mostu. Je ovšem pravděpodobné, že se v území vyskytuje i jinde na podobných stanovištích. Cimicifuga europaea (C1, 1) V letech 2000 2009 jsem se zabýval studiem všech populací ploštičníku evropského (Cimicifuga europia) na území ČR a jednoznačně lze říci, že populace v PR Rohová je z nich nejpočetnější a nejvitálnější. Jedná se o významnou a na území naší republiky nejsevernější arelu tohoto druhu. Tvoří ji tři vzájemně oddělené lokality: a) Severní úbočí vrchu Roh (660,4 m). Nejbohatší a nejvitálnější populace v ČR (v roce 2008 bylo zaznamenáno 185 rostlin). Tato lokalita je známá již dlouhou dobu (např. 1882 leg. Tobisch, PRC; 1898 leg. Th. Novák, PRC; 1959 leg. F. Kühn, BRNM; Kühn 1960; 1973 leg. J. Vicherek, BRNU; Dostál 1989). Ploštičník zde roste na prudkém svahu s nátržemi a občasnými drobnými sesuvy, v zazemněné drolině s torzem smrkového porostu (porostní skupina 315 C 6). Jedná se o ekologicky unikátní stanoviště tzv. cyklické bezlesí, kde dochází na nestabilním opukovém svahu při určitém stupni zatížení vzrostlými dřevinami (zde smrku) k jejich vyvrácení; následuje opětovná ecese dřevin a proces se po určité době opakuje, přičemž silný vítr či zvýšené srážky mohou působit jako starter rozpadu porostu. Reliktní povahu této lokality podtrhuje i fakt, že v červnu 2008 zde byla po delší době objevena populace Senecio rupestris (cf. Lustyk & Šída 2008). [Lokalizace: 63i. Hřebečovská vrchovina, 6265d, Boršov (distr. Svitavy): PR Rohová, prudký svah VSV expozice na severním okraji masivu Rohu, ca 950 m S od kóty Roh (660,4) a asi 530 m VJV od rozcestí U vysokého mostu, 49 43'57,81"N, 16 35'6,17"E, 640 m n. m.] b) Svah východní expozice nad rozcestím Vysoký most v centrální části rezervace (porostní skupina 314 A 6). Nevelká populace (v roce 2008 bylo pozorováno 20 rostlin) byla objevena K. Sopouškem v roce 1998. Jedná se o prořídlý porost smrku a buku, v bylinném podrostu můžeme zaznamenat např. Circaea alpina, Gymnocarpium robertianum, Dryopteris carthusiana, Mercurialis perennis, Adoxa moschatelina či Actaea spicata. [Lokalizace: 63i. Hřebečovská vrchovina, 6265c, Boršov (distr. Svitavy): PR Rohová, prudký svah východní expozice, 120 m Z od rozcestí U vysokého mostu, 0,83 km SSV od kóty Horka (637,5), 49 44'2,03"N, 16 34'37,38"E, 550 m n. m.] 12

c) Prudký svah SSV od kóty Hřebcov (mimo rezervaci, nedaleko za její severní hranicí). Výskyt ověřil po dlouhé době v roce 1998 K. Sopoušek. Vztahuje se k němu sběr prof. F. Kühna: Moravská Třebová, Hřebeč, východní svah kóty 623, severně od dolů, asi 120 rostlin, duben 1956, BRNU i následná publikace tohoto nálezu (Kühn 1960). Na prudkém osypovém svahu, ve starším prosvětleném smrkovém porostu spolu s Mercurialis perennis, Melica nutans, Circaea alpina, Gymnocarpium robertianum, G. dryopteris, Solanum dulcamara a Urtica dioica v bylinném patru, zde dnes roste 174 rostlin ploštičníku. [Lokalizace: 63i. Hřebečovská vrchovina, 6265b, Boršov (distr. Svitavy): lesní porost s převahou smrku v prudkém svahu východní orientace 0,52 km SSV od kóty Hřebcov (633,4), ca 0,6 km S od severní hranice PR Rohová, 49 46'22,74"N, 16 35'05,46"E, 570 m n. m.] Východní prudké čelo kuesty Hřebečovského hřbetu je místy obtížně přístupné. Tento fakt spolu s možností záměny sterilních rostlin ploštičníku se samorostlíkem klasnatým (Actaea spicata), dává mírnou naději na existenci nějakého dalšího výskytu v tomto území. Zvláště pod kótou Roh (660,4) je řada příhodných stanovišť (zazemněné droliny s řídkým porostem lesa), avšak druh se zde dosud objevit nepodařilo. Kolem roku 1998 zde druh možná viděl L. Urbánek (in verb.), ale pokusy o ověření tohoto údaje byly v roce 2008 úspěšné. Circaea alpina (C4a) Poměrně hojný druh suťových lesů. Vyskytuje se na vlhčích a humóznějších stanovištích zejména při rozpadavých opukových skalkách, ale setkat se s ním můžeme i jinde v podrostu bučin, které na tyto polohy navazují. Daphne mezereum (C4a) Roztroušeně jak v bučinách, tak v suťových lesích. Dentaria enneaphyllos (C4a) Roztroušeně v květnatých bučinách a v suťových lesích na méně exponovaných svazích. Epipactis helleborine (C4a, CITES) Na několika místech, vždy v okrajích lesních porostů. Při hranici rezervace (jihovýchodní cíp severní části nedaleko estakády silnice Svitavy Moravská Třebová) bylo nalezeno několik velmi statných rostlin vysokých zhruba 80 cm. Lonicera nigra Poměrně častý druh především v suťových lesích, zejména pak v blízkosti rozpadavých skalek na stanovištích tzv. cyklického bezlesí, kde jsou lesní porosty silně prořídlé. Nalezen byl ale i jinde, např. na suti nad areálem bývalých lupkových dolů (lokalita č. 8). Luzula luzulina (C2) Bika žlutavá je v ČR rozšířena v oblasti moravských Karpat a vzácně zasahuje až na Svitavsko. Izolované výskyty na Hřebečovském hřbetu a jižně a jihovýchodně od Poličky 13

(Šmarda 1961) představují v ČR nejdále na západ vysunuté lokality. Od Boršova ji uvádí např. Kühn (1960) a herbářovou položka je uložena v BRNU (Boršov, lesíky pod Hřebčem, nad obcí, 2. 6. 1959 leg. F. Kühn). Jedná se o nejvýchodnější lokalitu v subhercynské oblasti, nejbližší lokalita v Karpatské oblasti leží v Hostýnských vrších. Luzula sylvatica Kühn (1960) uvádí z katastru Boršova tento horský druh s poznámkou vzácně, pod doly. Výskyt je však velmi nepravděpodobný. Je možné, že šlo o záměnu s mohutnějšími rostlinami druhu Luzula pilosa. Lycopodium annotinum (C3, 3) Plavuň pučivá byla nalezena v několika plošně rozsáhlých a vitálních porostech na okraji lesní cesty na plató severního konce masivu Rohu. Monotropa hypopytis (C3) Hnilák smrkový byl nalezen pouze na jediné lokalitě v bučině těsně pod silnicí vedoucí od vstupu do areálu bývalých lupkových dolů (v serpentině) směrem do Moravské Třebové. Populace čítá zhruba 30 40 rostlin. Neottia nidus-avis (C4a, CITES) Hlístník hnízdák byl zaznamenán jen ojediněle v okrajích lesních porostů. Platanthera bifolia (C3, 3, CITES) Populavce asi dvaceti kvetoucích rostlin byla nalezena v bučině při východní (dolní) hranici rezervace, zhruba pod kótou Roh (660,4). Polystichum aculeatum (C4a) Roztroušeně v suťových lesích, na skalkách a zejména pak na těch rozpadavých na stanovištích tzv. cyklického bezlesí. Senecio rupestris (A2 C1, 1) Starček skalní byl donedávna považován za nezvěstný druh naší květeny. V roce 2007 byl nalezen O. Šídou u Vratíkova na Blanensku (Lustyk & Šída 2008). Ze severního úbočí vrchu Roh (660,4) byl uváděn již dříve, např. Kühn (1960), Rybář a kol. (1989: 286), Faltys & Paukertová (2000), Grulich (in Slavík & Štěpánková 2004: 272 274). Naposledy zde byl sbírán pravděpodobně v roce 1983: Moravská Třebová, SZ svah kóty Roh u Boršova, 24. 5. 1983 leg. V. Faltys, MP. Opět zde byl nalezen při terénní exkurzi dne 6. 6. 2008 v centrální části rezervace v místě výskytu druhu Cimicifuga europaea (porostní skupina 315 C 6), v horní části svahu. O pár dní později byl objeven i na několika dalších místech na 14

rozpadavých křídových skalkách SZ Z od místa prvního nálezu. Jeho populace čítá několik desítek rostlin. Otevřená místa na nestabilním SV SZ svahu Rohu dávají tomuto krátkověkému druhu možnost rozvoje. Jeho limitujícím faktorem je především nízká míra konkurence dalších rostlin. Má tendenci osidlovat místa s toulavým stínem, v relativní blízkosti vzrostlých stromů, které bezpochyby částečně tlumí největší teplotní i vlhkostní extrémy. Stanoviště můžeme charakterizovat jako rozvolněná se sníženou konkurencí, teplotně a světelně příznivá, ale nikoli extrémní. Lze je také označit termínem cyklické či fluktuující bezlesí. Lokalizace: 63i. Hřebečovská vrchovina, 6265d, Boršov (distr. Svitavy): PR Rohová, prudký svah VSV expozice na severním okraji masivu Rohu, ca 950 m S od kóty Roh (660,4) a asi 530 m VJV od rozcestí U vysokého mostu, 49 43'57,81"N, 16 35'6,17"E, 640 m n. m. 63i. Hřebečovská vrchovina, 6265d, Boršov (distr. Svitavy): PR Rohová, křídové skalky na prudkém srázu na S SSZ okraji masivu Rohu, ca 0,99 km S 0,8 km SSZ( S) od kóty Roh (660,4), 600 620 m n. m. Taxus baccata (C3, 2) Tis červený se v území vyskytuje roztroušeně v bučinách a suťových lesích, zpravidla pod hranou čela kuesty. V několika posledních letech zaznívají názory na možnost reintrodukce této dřeviny na sesuvná stanoviště tzv. cyklického bezlesí ve snaze tato místa výsadbou stabilizovat. Je nutné poznamenat, že tento záměr se mi jeví jako velmi problematický a v žádném případě nelze takovýto management doporučit bez opory v dalším studiu lokality. Domnívám se, že je třeba ponechat tyto plochy zcela bez zásahů a opustit představy a snahy o zpevňování svahů, které by mohly (a je to velmi pravděpodobné!) vést ke změně stanovištních podmínek a k oslabení populací vzácných rostlinných druhů. sdělení H. Skořepy (in litt.) Z ekologických nároků tisu červeného vyplývá, a naznačují to i historické prameny, že se vyskytuje obvykle v podrostu lesa. Hofman (1969) cituje zajímavou zprávu o výskytu tisu v oblasti Hřebečovského hřbetu, publikovanou v lesnickém časopise Mitteilungen z roku 1845. Anonymní autor podepsaný pouze W. (s největší pravděpodobností se pod ní skrývá tehdejší známý lesník H. C. Weber) v ní píše o početných a svým věkem pozoruhodných exemplářích tisu, které se vyskytují v mýtných jedlobukových porostech ( in den schlagbaren Buchen- und Tannenbeständen ). Tedy nikoliv v enklávách ostrůvkovitého bezlesí. Tyto drobné plochy bezlesí v blízkosti hrany kuesty byly a jsou v oblasti Rohové přirozeným projevem dynamiky porostů. Monitoringem tisu se v roce 2004 zbývala také I. Vágnerová (Vágnerová 2004). Ulmus glabra Roztroušeně v suťových lesích, především tedy na svazích čela kuesty. Valeriana tripteris subsp. austriaca (C2) Kozlík trojený rakouský je ve východní části svého areálu vzácným taxonem (cf. Holub & Kirschner in Slavík 1997: 520). Dokládají to nejstarší literární údaje uváděné již A. Obornym (Oborny 1882 1886) z Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd. Na severu Moravy má taxon zhruba dvě desítky lokalit. Izolované mezní výskyty v PR Rohová a u Sklenného ve Žďárských vrších (cf. Holub & Kirschner l. c.) leží v západní části celkového areálu 15

poddruhu. Vzhledem k těžišti výskytu v montánním stupni, specifické ekologii stanovišť suťových lesů, skalních útvarů a skalnatých údolí, lze konstatovat, že tento oreofytní druh jen ojediněle sestupuje do nižších poloh. Lokalita na prudkém severozápadním úbočí kóty Roh (660,4) je známa již delší dobu (např. Kühn 1960); v roce 2009 se v rámci tohoto inventarizačního průzkumu podařilo objevit další populaci i na východním úbočí Rohu v prudkém suťovém svahu vzdáleném zhruba 700 m JJV směrem. Kozlík zde roste na nízkých rozpadavých skalkách v prudkém svahu v malé populaci čítající 12 rostlin. Stanoviště je jedním z více případů tzv. cyklického bezlesí v této části Hřebečovského hřebene. Lokalizace: 63i. Hřebečovská vrchovina, 6265d, Boršov (distr. Svitavy): PR Rohová, křídové skalky na prudkém srázu na S SSZ okraji masivu Rohu, ca 0,99 km S 0,8 km SSZ( S) od kóty Roh (660,4), 600 620 m n. m. 63i. Hřebečovská vrchovina, 6265d, Boršov (distr. Svitavy): PR Rohová, prudký suťový svah východní expozice s nízkými osypovými skalkami ca 0,33 km SSV( S) od kóty Roh (660,4), 49 43'38,94"N, 16 35'14,41"E, ca 640 m n. m. Veronica montana (C4a) Poměrně často při okrajích květnatých bučin, vždy jen v malém počtu rostlin Zvláště chráněné a ohrožené taxony vyšších rostlin Dle vyhlášky č. 395/92 Sb. se na lokalitě v současnosti nacházejí 2 taxony z kategorie kriticky ohrožených (Cimicifuga europaea a Senecio rupestris), 1 taxon z kategorie silně ohrožených (Taxus baccata) a 3 taxony z kategorie ohrožených Cephalanthera damasonium, Lycopodium annotinum a Platanthera bifolia. Celkem 21 taxonů je zařazeno do Červeného seznamu cévnatých rostlin České Republiky (Procházka 2001). Jsou to z kategorie nezvěstných taxonů (A2) Senecio rupetris (znovu byl nalezen v České republice v letech 2007 a 2008), z kategorie kriticky ohrožených taxonů (C1) Cimicifuga europaea, z kategorie silně ohrožených taxonů (C2) Luzula luzulina a Valeriana tripteris subsp. austriaca, z kategorie silně ohrožených taxonů (C3) Asplenium viride, Cephalanthera damasonium, Lycopodium annotinum, Monotropa hypopitys, Platanthera bifolia a Taxus baccata, z kategorie taxonů vyžadujících pozornost (C4a) Abies alba, Aethusa cynapioides, Cerastium lucorum, Circaea alpina, Daphne mezereum, Dentaria enneaphyllos, Epipactis helleborine, Knautia drymeia, Neottia nidus-avis, Polystichum aculeatum a Veronica montana. Druhy orchidejí (Cephalanthera damasonium, Epipactis helleborine, Neottia nidus-avis a Platanthera bifolia ) jsou zahrnuty do Washingtonské úmluvy ve znění posledních aktualizací z 18. 9. 1997 a 29. 4. 1999 (CITES). Návrh managementu, ochrana přírody PR Rohová byla vyhlášena v roce 1998. Předmětem zájmu ochrany přírody však bylo území již delší dobu před vlastním vyhlášením. V šedesátých létech dvacátého století Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích registrovalo v prostoru Rohové a údolí Stříbrného potoka dochované přirozené bukojedlové porosty jako území navržené na přírodní rezervaci pod názvem Rohová. V 70. letech 20. století přetrvával stále 16

návrh na zřízení rezervace. Území nevyhlášené rezervace bylo zakresleno (i když poněkud nepřesně) do turistické mapy z roku 1970. V lesích navržených do rezervace se v místech dostupných těžební technice lesnicky hospodařilo, což vedlo k redukci starých bukojedlových porostů přirozeného charakteru. Tyto z pohledu ochrany přírody negativní zásahy pokračovaly až do devadesátých let. Záměr na zřízení přírodní rezervace byl v devadesátých letech na OkÚ Svitavy oživen a po řadě komplikovaných jednání došlo k vyhlášení Nařízením Okresního úřadu č. 1/1998, kterým byla zřízena přírodní rezervace Rohová. Aktivní management ve vztahu k hlavním předmětům ochrany nebyl prováděn, úsilí ochrany přírody bylo zaměřeno na záchranu zbytků pralesovitých porostů a prosazení změny pohledu na způsob hospodaření v rezervaci, především na vymezení a hlavně respektování tzv. bezzásahových zón. Tato pravidla jsou zčásti obsažena ve stávajícím plánu péče (Ekologická projekce 2007), ovšem jejich praktické uplatňování a dodržování naráží na zaběhlá schémata lesního hospodaření. Pro ochranu území nejen z pohledu flóry a vegetace je proto nutné zdůraznit několik následujících bodů: a) Dlouhodobým cílem ochrany přírody a to nejen z pohledu botanického by mělo být ponechání území samovolnému vývoji. b) Jakékoliv zásahy jsou nežádoucí především na samém čele kuesty. Zejména pak na lokalitách s výskytem druhů Cimicifuga europaea, Senecio rupestris a Valeriana tripteris subsp. austriaca a na podobných stanovištích na labilních suťových svazích. c) Nežádoucí jsou také nahodilé těžby a jakákoliv snaha o vyklízení či jiná manipulace s padlými kmeny a mrtvým dřevem. Tzv. mrtvá dřevní hmota má značný význam pro přirozenou dynamiku lesních porostů. d) Území trpí vysokým stavem zvěře; okus má silný negativní vliv na přirozené zmlazování lesních porostů. Žádoucí je proto odstranění všech mysliveckých zařízení (posedy a krmelce) a to nejen těch, které jsou přímo v rezervaci, kam jednoznačně nepatří, ale i těch, které jsou umístěny v ochranném pásmu. e) Je třeba zrušit svážnice a účelové přibližovací a manipulační linie, které byly vybudovány v osmdesátých letech minulého století a které vedou do nejcennějších partií území (pod čelo kuesty). f) Je nutné zabránit umělému zalesňování otevřených suťových poloh, které vykazují charakter tzv. cyklického bezlesí. Jestliže je podle lesního zákona povinností vlastníka tyto lesní pozemky zalesnit nebo při nízkém zakmenění podsadit, bylo by vhodné z důvodu výskytu a stanovištních nároků kriticky ohrožených druhů rostlin, usilovat o to, aby se tyto suťové polohy zalesňovat nemusely a současně to nebylo v rozporu s lesním zákonem. Jako řešení se jeví možnost převedení vybraných suťových ploch z porostní půdy do kategorie jiné pozemky nebo bezlesí, tak by zůstaly v PUPFL, ale v jiné kategorii, kde není povinnost je zalesňovat. Alternativní řešení představuje omezení činnosti dle 66 Zák. č. 114 Sb., které by mohl uplatnit orgán ochrany přírody. Tyto plochy by bylo nutné vytipovat a vymezit v mapovém podkladu. g) Obnovu lesních porostů lze doporučit jen tam, kde byla jejich druhová skladba nevhodně ovlivněna dřívějším lesním hospodařením. Při této obnově je třeba podporovat přirozenou druhovou skladbu a poměr jednotlivých dřevin (včetně smrku). h) Vážný problém představuje šíření netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora) v lesních porostech. Toto šíření již nemá okrajový charakter (podél lesních cest a na 17

pasekách), ale lze jej již považovat za invazní, kdy tento druh dominuje v řadě porostů, zejména na vlhčích stanovištích. i) Managementové zásahy by měly probíhat jen v omezené míře a pouze v okrajových částech rezervace a to výhradně výběrným způsobem se zvýšenou opatrností při približování dřevní hmoty. Nesmí přitom docházet k tvorbě velkoplošných nátrží a svahových sesuvů či poškozování vegetace a půdního povrchu těžkou technikou. Z hlediska řady přírodovědných disciplín je zřejmé, že PR Rohová přesahuje svým významem území Pardubického kraje. Jedná se o unikátní území, které spojuje několik významných přírodních fenoménů (geomorfologický, geologický, biogeografický). Území je velmi cenné z hlediska dynamiky vývoje lesních porostů. Vysoká míra nestability čela kuesty je podmínkou pro vznik tzv. cyklického bezlesí, které představuje ojedinělý stanovištní fenomén. Výsledkem těchto dynamizujících jevů jsou pak také esteticky cenné partie v exponovaných částech rezervace. Je třeba zdůraznit, že území svými parametry odpovídá kategorii NPR (národní přírodní rezervace). Změna kategorie ochrany je proto žádoucí a smysluplná. Literatura (vedle použité literatury jsou uvedeny i tituly související) Boček M. (2003): Boršovský les (E0091), závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd. Ms., 12 p. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]. Burešová Z. & Bureš L. (1976): Floristické poměry východní části Třebovského mezihoří. Práce a Studie Přír., Pardubice, 8: 109 125. Culek M. (ed.) et al. (1996): Biogeografické členění České republiky. Praha. Demek V. et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR II: Hory a nížiny. Praha. Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR. Vol. 1, 2. Academia, Praha, 1548 p. Ekologická projekce s.r.o. (2007): Plán péče o přírodní rezervaci Rohová na období 2008 2017 Ms. [Depon. in: Krajský úřad pardubického kraje, Pardubice]. Faltys V. & Paukertová I. (2000): Květena Svitavska I. Floristický materiál. Pomezí Čech a Moravy, Litomyšl, 4: 291 349. Faltysová H., Bárta F. a kol. (2002): Pardubicko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. [eds], Chráněná územíčr, Vol. 4., Agentura ochrany přírody a krajiny & EkoCentrum Brno, Praha, 316 p. Formánek E. (1887 1897): Květena Moravy a rakouského Slezska. 1. 2. Brno et Praha (Vol. 1, fasc. 1: 1 240, Brno 1887; fasc. 2: 241 864, Praah 1887; vol. 2, fasc. 1: 865 1168, 1897 et fasc. 2: 1169 1474 + (1) (53), Praha 1897). Hendrych R. (1987): Karpatische Migrationen und Florenbeziehungen in den Tschechischen ländern der Tschechoslowakei. Acta Univ. Carol., ser. biol., 1985: 105 250. Hofman J. (1969): Tisové lokality u Svitav a Moravské Třebové. Acta Mus. Siles., ser. C, Opava. Hornisch A. W. (1932): Schönhengster Flora. Heimatkunde des Schönhengster Sprachinsels, Mährisch Trübau, Vol. 1/3. Hruby J. (1906): Flora des Mähr.-Trübauer Berglandes. Jahresbericht des Staats-Gymnasiums 22 Mähr. Trübau 29. Hruby J. (1914): Die Ostsudeten. Eine floristische Skizze. Verlag der Landesdurchforschungs-Kommission für Mähren, Brünn. Hruby J. (1915): Die pflanzengeografischen Verhaltnisse der Ostsudeten und dweren Nachbargebiete. Beih. Bot. Centralbl., Dresden, 33B: 119 164. Hruby J. (1915): Die südwestlichen und südlichen Vorlagen der Ostsudeten. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn 53(1914): 1 81. Jirásek J. (2003): Hřebečovský hřbet (E0093), závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd. Ms., 8 p. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]. 18

Kovář P. & Hadinec J. (1996): Osa zkoumaného území Českomoravské mezihoří v historii botaniky. In: Kovář P., Jirásek J. & Grundová H. [red.], Floristické kurzy ČSBS (1996): ve Svitavách (11. 17. 7. 1965) a v Lanškrouně (2. 10. 7. 1970), Zprávy Čes. Bot. Společ. 31, Suppl. 1996/2, pp. 7 15. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J., & Štěpánek J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. 928 p., Academia, Praha. Kühn F. (1954): Lokalita s tisem u Nové Vsi. Ms. [Depon. in: Městský úřad Moravská Třebová] Kühn F. (1954): Květena na kopci Rohová u Moravské Třebové. Ms. [Depon. in: Městský úřad Moravská Třebová] Kühn F. (1960): Studie o květeně katastru Boršov u Moravské Třebové. Sborn. Klubu Přirodověd. v Brně, 32: 19 29. Kühn F. (1968): Tisy u Moravské Třebové. Vlastiv. Listy, Moravská Třebová, 1: 3 4. Makowsky A. (1863): Die Flora des Brünner Kreises. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn 12/2(1873), Sitzber.: 28. Lustyk P., Kolibáč P., Kohoutová I. & Petruš J. (1996): Dokumentace k nadregionálnímu biocentru 47. Boršovsko Loučský les (textová část). Ms., 11 p. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Brno]. Lustyk P. & Guth J. (2009): Metodika aktualizace mapování vrstvy biotopů. Ms. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha]. Lustyk P. & Šída O. (2008): Senecio rupestris. In: Hadinec J. & Lustyk P. [eds], Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. VII. Zprávy Čes. Bot. Společ. 43: 319 321. Mikyška R. et al. (1968): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. Textová část a soubor map 1 : 200 000. Praha. Moravec J. a kol. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl. 1995/1: 1 206. Moravec J. [red.] (2000): Přehled vegetace České republiky. Vol. 2. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. Academia, Praha, 319 p. Nekuda V. [red.] (2002): Vlastivěda moravská, 67 sv., Moravskotřebovsko, Svitavsko. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, město Moravská Třebová a město Svitavy, 843 p. Neuhäuslová Z. a kol. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia Praha. Procházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda 18: 1 146. Quitt E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Praha. Rybář a kol. (1989): Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklopedie. Kruh, Hradec Králové, 391 p. Sedláček V. (2007): Mapování vybraných ohrožených druhu rostlin na Moravskotřebovsku. Ms., 195 p., 1 fig., 18 photo, 2 map [Dipl. práce; depon. in: Knih. Kat. Biol. PdF Univerzita Hradec Králové]. Sedláček V. (2008): Chráněné a ohrožené druhy cévnatých rostlin okolí Moravské Třebové. Práce a Studie, Pardubice, 15: 233 246. Sedláček V. (2008): Vegetace na lokalitách chráněných a ohrožených druhů cévnatých rostlin v okolí Moravské Třebové. Práce a studie, Pardubice, 15: 31 58. Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena České socialistické republiky. 1: 103 121, Academia, Praha. Slavík B. [ed.] (1997): Květena České republiky. Vol. 5. Academia, Praha, 568 pp. Slavík B. & Štěpánková J. [eds] (2004): Květena České republiky. Vol. 7. Academia, Praha, 767 pp. Šmarda F. (1961): Příspěvek ke květeně horního povodí toku Svitavy a Třebůvky. Preslia 33: 59 64. Tomášek M. (2003): Půdy České republiky. Česká geologická služba, Praha. Vágnerová I. (2004): Monitoring populace tisu červeného (Taxus baccata) v oblasti Hřebečovského hřbetu v okrese Svitavy. Ms. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Olomouc]. Vašíček J. (2002): Dvorská (E0045), závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd. Ms., 13 p. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]. Vašíček J. (2004): ZM 14-34-15, 14-34-19, 14-34-24, 24-12-04 a 24-12-08 (E0147), závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd. Ms., 11 p. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]. Vozárová M. & Sutorý K. (2001): Index herbariorum Reipublicae bohemicae et Reipublicae slovacae. Zprávy Čes. Bot. Společ. 36, Suppl. 2001/1: 1 95. 19

Floristický seznam taxonů vyšších rostlin (během inventarizačního průzkumu bylo v PR Rohová zaznamenáno celkem 297 taxonů vyšších rostlin) Abies alba Mill. jedle bělokorá [C4a] Acer platanoides L. javor mléč Acer pseudoplatanus L. javor klen Actaea spicata L. samorostlík klasnatý Adoxa moschatellina L. pižmovka mošusová Aegopodium podagraria L. bršlice kozí noha Aesculus hippocastanum L. jírovec maďal Aethusa cynapioides M. Bieb. tetlucha vznešená [C4a] Agrostis capillaris L. psineček rozkladitý Agrostis stolonifera L. psineček výběžkatý Achillea millefolium L. řebříček obecný Ajuga reptans L. zběhovec plazivý Alchemilla monticola Opiz kontryhel pastvinný Alliaria petiolata (Bieb.) Cavara et Grande česnáček lékařský Allium ursinum L. subsp. ursinum česnek medvědí pravý Alnus glutinosa (L.) Gaertner olše lepkavá Alnus incana (L.) Moench olše šedá Alopecurus aequalis Sobolewski psárka plavá Alopecurus pratensis L. psárka luční Anemone nemorosa L. sasanka hajní Angelica sylvestris L. děhel lesní Anthriscus nitida (Wahlenb.) Hazsl. kerblík lesklý Anthriscus sylvestris (L.) Hoffm. kerblík lesní Arctium lappa L. lopuch větší Arrhenatherum elatius (L.) J. Presl et C. Presl subsp. elatius ovsík vyvýšený pravý Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Arum maculatum L. áron plamatý [C3, 3] Asarum europaeum L. kopytník evropský Asplenium ruta-muraria L. sleziník routička Asplenium trichomanes L. sleziník červený Asplenium viride Huds. sleziník zelený [C3] Astragalus glycyphyllos L. kozinec sladkolistý Astrantia major L. - jarmanka větší Athyrium filix-femina (L.) Roth papratka samičí Atropa bella-donna L. rulík zlomocný Avenella flexuosa (L.) Drejer metlička křivolaká Bellis perennis L. sedmikráska obecná Betula pendula Roth bříza bělokorá Brachypodium sylvaticum (Huds.) P. B. válečka lesní Bromus benekenii (Lange) trimen sveřep Benekenův Calamagrostis arundinacea (L.) Roth třtina rákosovitá Calamagrostis epigejos (L.) Roth třtina křovištní Calamagrostis villosa (Chaix) J. F. Gmelin třtina chloupkatá Callitriche sp. hvězdoš 20