Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků Bakalářská práce Autor: Jana Šerifi Dis. Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D. Praha Červen 2014 1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Teplicích Jana Šerifi Dis. 2

Děkuji JUDr. Alešovi Rozehnalovi, Ph.D. za podporu a cenné rady, které mi poskytl při vypracování bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala mamince za obrovskou morální ale i finanční podporu při studiu. 3

Anotace: Bakalářská práce popisuje odstoupení od smluv za pouţití nekalých praktik. Jejím obsahem je charakteristika spotřebitelských smluv. Dále představení, popis a charakteristika nekalých praktik při uzavírání spotřebitelských smluv. Nedílnou součástí je právní ochrana proti nekalým praktikám a odstoupení od spotřebitelských smluv. Na konkrétních případech je v závěru práce poukázáno na pouţití judikatury v praxi. Klíčová slova: spotřebitel, spotřebitelská smlouva, nekalá praktika, odstoupení, právo, zákon Summary The thesis describes the cancellation of using unfair practices. Its content is characteristic of consumer contracts. Further performances, description and characterization of unfair practices in consumer contracts. An integral part of the legal protection against unfair practices and withdrawal from consumer contracts. On specific cases, the conclusion pointed to the application of the case in practice. Key words: consumer, consumer contracts, malpractice, resignation, legal system, law 4

Obsah Úvod... 6 1. Charakteristika spotřebitelských smluv... 7 1.1 Spotřebitel... 7 1.2 Podnikatel... 8 1.3 Základní spotřebitelské závazkové vztahy... 8 1.4 Způsoby uzavírání spotřebitelských smluv... 10 1.5.Legislativa spotřebitelských smluv... 11 2. Nekalé obchodní praktiky při uzavírání spotřebitelských smluv... 15 2.1. Směrnice o nekalých obchodních praktikách... 16 3. Právní ochrana proti nekalým praktikám obchodníků... 22 3.1. Veřejnoprávní forma ochrany spotřebitele... 22 3.2. Soukromoprávní ochrana spotřebitele... 25 3.3. Veřejnoprávní nebo soukromoprávní ochrana?... 26 3.4. Institucionální rámec ochrany spotřebitele v ČR... 27 4. Odstoupení od spotřebitelských smluv... 33 5. Doporučení na změnu právní úpravy... 48 Závěr... 49 5

Úvod 1.ledna 2014 vstoupily v účinnost nový občanský zákoník, nový zákon o mezinárodním právu soukromém a nový zákon o obchodních korporacích. Nový občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., přináší mnoho změn, které se dotknou kaţdého občana. S pojmem spotřebitel se denně můţeme setkat při uzavírání či odstoupení smluvních vztahů mezi podnikatelem a spotřebitelem. Podnikatelé neustále pouţívají při uzavírání spotřebitelských smluv nekalých obchodních praktik, proto zákonodárce v Novém občanském zákoníku posílil práva spotřebitele. Cílem mé bakalářské práce je analýza odstoupení od smlouvy uzavřené za pouţití nekalých obchodních praktik a rozbor nekalosoutěţního jednání obchodníků. V první kapitole charakterizuji spotřebitelské smlouvy, pojem spotřebitel a podnikatel. Dále popisuji způsoby uzavírání smluv, základní spotřebitelské vztahy a na konci kapitoly se věnuji legislativě spotřebitelských smluv. V druhé kapitole popisuji nekalé praktiky při uzavírání spotřebitelských smluv. Právní ochrana proti nekalým praktikám obchodníků je obsaţena ve třetí kapitole. Je zde výčet směrnic EU a aktuální ochrana platná v České Republice. Čtvrtá kapitola pod názvem odstoupení od spotřebitelských smluv se věnuje platné judikatuře. Na konkrétních příkladech jsem poukázala na danou problematiku. Úvahy de lege ferenda, tedy doporučení na změnu právní úpravy jsem uvedla v poslední kapitole. 6

1. Charakteristika spotřebitelských smluv Pojem spotřebitelská smlouva jiţ není uveden v základných ustanoveních Nového občanského zákoníku, ale závazková část obsahuje díl s názvem ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Avšak pro definování těchto smluv je zavedena legislativní zkratka spotřebitelská smlouva, coţ uvádí NOZ pro ustanovení tohoto dílu se pouţijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen spotřebitelské smlouvy ) a na závazky z nich vzniklé. Spotřebitelské smlouvy jsou charakteristické rozlišením stran smlouvy, nebo-li subjektů právního vztahu. Jedná se o dvoustranný adresovaný právní úkon (sloţený), kdy dochází k právnímu vztahu mezi spotřebitelem a dodavatelem. Spotřebitelskou smlouvou můţe být smlouva kupní, smlouvu o dílo, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, smlouvu o běţném účtu Forma spotřebitelské smlouvy není vyţadována a záleţí primárně na typu smlouvy. Nedodrţení však zákonné formy v NOZ je stíháno relativní neplatností, tj. subjekt má moţnost se dovolat v obecné tříleté promlčecí době neplatnosti právního jednání a to pouze v případě kdy nedošlo ani k částečnému plnění závazku. 1 1.1 Spotřebitel Jiţ z názvu vyplívá, ţe spotřebitel něco spotřebovává, konzumuje. Tato osoba poţívá výrobky, či sluţby jako konečný adresát, jedná jako soukromá osoba. V našem právním řádu, je definována Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnost nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 2 1 2 Zákon č. 89/2012 Sb. 582 odst. 2 Zákon č. 89/2012 Sb. 419 7

Jedná se o kaţdou fyzickou osobu, která nejedná v rámci obchodní činnosti. Jedná se o člověka, který aktivně koná, nebo-li uzavírá či jedná jinak s podnikatelem. Úprava ochrany spotřebitele v NOZ je přehlednější a to zejména v oblasti uzavírání smluv distančním způsobem a smluv uzavíraných mimo obchodní prostory. 1.2 Podnikatel Nový občanský zákoník označuje za druhou stranu spotřebitelské smlouvy podnikatele. Stejně tak definuje prodávajícího jako podnikatele zákon o ochraně spotřebitele. 3 Podnikatel je podle nového občanského zákoníku ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku 4. Pro účely ochrany spotřebitele existuje vymezení pojmu podnikatele tak, ţe se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 5 Podnikatel můţe být ať uţ fyzická osoba, právnická osoba, či stát, obec, příspěvková organizace. 1.3 Základní spotřebitelské závazkové vztahy Koupě a prodej Tyto dva nejfrekventovanější právní vztahy vznikají mezi kupujícím jako spotřebitelem a prodávajícím jako podnikatelem. Pro kupní smlouvu obecně platí, ţe prodávající se zaváţe, ţe 3 4 5 Zákon č. 634/1992, Sb., o ochraně spotřebitele 2 odst. 1 písm. b) Zákon č. 89/2012 Sb. 420 odst. 1 Zákon č. 89/2012 Sb. 420 odst. 2 8

kupujícímu odevzdá předmět koupě a tím dojde, ţe kupujícímu tím vznikne vlastnické právo. Na druhou stranu vznikne povinnost kupujícímu, předmět koupě převzít a za jeho sjednanou cenu zaplatit. K právům a povinnostem tak dochází jak na straně kupujícího tak na straně prodávajícího. Nabídka a její přijetí Jiţ ve Starověkém Římě se za uzavření smlouvy povaţovalo, kdyţ kupující přijal nabídku prodávajícího. Co je, ale samotná nabídka? Je to jednání, ze kterého je zřejmý úmysl nabízejícího uzavřít smlouvu s osobou, vůči které je nabídka činěna pokud nabídka obsahuje podstatné náleţitosti smlouvy. Za podstatné náleţitosti kupní smlouvy je předmět koupě a jeho cena. Potkáte-li třeba prodejce časopisů na ulici, který se vás zeptá, jestli si chcete koupit nové číslo Respectu za 69,- Kč, jedná se o nabídku. Nový občanský zákoník za nabídku v právním slova smyslu povaţuje také návrh dodat zboţí nebo poskytnout sluţbu za určenou cenu učiněný formou reklamy, katalogu nebo vystavením zboţí tedy vůči neurčitému počtu osob. Omezením takové nabídky je pak zejména vyprodání zásob. Jako přiklad uvádím zboţí ve výloze označené cenovkou nabídkou, stejně jako fotografie výrobku s uvedenou cenou v internetovém obchodě. Přijmout nabídku je pak jednoduché, stačí projevit souhlas, přičemţ není zcela podstatné jakými slovy, pokud z nich bude zřejmý náš úmysl. Jako příklad si můţeme uvést objednání pití v baru, na základě pokynutí ruky. Můţeme celou situaci identifikovat jako uzavření smlouvy na další "drink". U práv z vadného plnění prodané věci 6 nacházíme specifickou ochranu spotřebitele v případě koupě a prodeje. Dále bude spotřebitel chráněn zákonnou odpovědností. V NOZ se vyskytují dvě spojení se vyskytne vada a spojení projeví-li se vada. Prodávající tedy bude muset prokázat, ţe vada vznikla aţ po uplynutí doby šesti měsíců (například běţným opotřebením). Smlouva o dílo Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje na svůj náklad a nebezpečí provést pro objednatele dílo a objednavatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 6 Zákon č. 89/2012 Sb. 2099 a násl. a 2158 a násl. 9

Dílo je zhotovení určité věci (pokud nespadá pod kupní smlouvu), dále údrţba, oprava nebo úprav věci, nebo činnosti s jiným výsledkem. 1.4 Způsoby uzavírání spotřebitelských smluv Jeden zřejmě z nejdůleţitějších aspektů, jak docílit úspěšně transakce mezi spotřebitelem a podnikatelem je znalost problematiky uzavírání smluv. Sebemenší chyba v tomto stadiu můţe zapříčinit, ţe smluvní vztah například vůbec nevznikne nebo zatíţí jiţ vztah stávající. Rozlišení druhu a typu prodeje je moţné brát z několika moţných hledisek. Základní rozdělení spotřebitelských smluv je dle druhu kupní smlouva nebo smlouva o dílo. Další dělení je moţné a) podle způsobu placení hotově, na úvěr nebo na splátky b) podle místa prodeje prodej v provozovně, mimo ohlášenou provozovnu nebo distanční prodej Smlouvy uzavřené distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory V případě uzavření smluvního vztahu mimo prostory podnikatele nebo v případě ţe jsou při sjednání smlouvy pouţity prostředky dálkové komunikace (např. internet), stanoví NOZ. dodatečné informační povinnosti. 7 Při uzavírání smluv distančním způsobem, jsou takové smlouvy, které jsou uzavřeny za prostředků komunikace na dálku např. prostřednictvím telefonu, televize reklamy v tisku s objednávkovým katalogem či veřejné komunikační sítě. Demonstrativní výčet smluv není v NOZ zakotven. Můţe nastat situace, kdy podnikatelem zvolený prostředek komunikace neumoţňuje poskytnout veškeré údaje spotřebiteli. Podnikatel je dle platné právní úpravy NOZ povinen poskytnout spotřebiteli minimální informační standard. Ostatní údaje pak podnikatel sdělí spotřebiteli v textové formě. 8 7 8 Zákon č. 89/2012 Sb. 1820 odst. 2 a odst. 3 Zákon č. 89/2012 Sb. 1819 10

na rozdíl od smluv uzavřené distančním způsobem jsou smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory podnikatele definovány v NOZ. Do této kategorie smluv jsou nově zařazeny smlouvy, k jejichţ uzavření dojde bezprostředně poté, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo obchodní prostory. Spotřebiteli je poskytnuta zvýšená ochrana v případě, kdy zaměstnanci podnikatele mimo obchodní prostory prezentují na ulici kolemjdoucím výrobky či sluţby a následně se spotřebitelem uzavírají smlouvu v prostorách, kde podnikatel provozuje svoji činnost. Na takto uzavřenou smlouvu by se dle NOZ. nepohlíţelo jako na smlouvu uzavřenou mimo prostory obvyklé k podnikání, tudíţ by nebylo moţné odstoupit ve 14 denní lhůtě. U smluv uzavřených mimo obchodní prostory musí podnikatel splnit svou informační povinnost. Nemůţe ji nijak odloţit a to ani částečně. Všechny údaje je povinen sdělit písemně spotřebiteli ještě před uzavřením smlouvy. Kaţdý způsob uzavření obchodu má své klady a zápory. V dnešní době je v popřední distanční prodej, zejména přes internet. Tento obchod přináší mnoho úskalí v podobě podvodných obchodníků, problémů při doručení zboţí či případné reklamaci. Je proto v zájmu kaţdého spotřebitele, aby řádně prostudoval podmínky prodeje, můţe se informovat na reference obchodníka či firmu a zjistit spokojenost ostatních spotřebitelů. 1.5.Legislativa spotřebitelských smluv Z počátku nepatřila ochrana spotřebitele k politikám prosazovanými Evropskými společenstvími. Poprvé se ochrana spotřebitele dostala do popředí zájmů paříţského summitu v roce 1972. 9 K právní úpravě spotřebitelských smluv v České republice se přistoupilo na základě nutnosti implementace několika směrnic Evropského společenství (dále jen ES). Tyto směrnice kladou důraz na ochranu spotřebitele při uzavírání spotřebitelských smluv do našeho právního řádu. Mezi základní normy komunitárního práva chránící spotřebitele patří: 9 Selucká 2008 op. cit., s.3. 11

Směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 1. září 1984 o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 2. července 1985 o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory 10 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k uţívání nemovitostí na časový úsek Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku 11 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboţí a záruk na toto zboţí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech sluţeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu 10 11 Zrušeno od 13. června 2014 Zrušeno od 13. června 2014 12

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 směrnice o universální sluţbě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne 6, června 2002 o dohodách o finančním zajištění 12 V roce 2004 začala Evropská unie s přezkumem výše uvedených směrnic tzv. spotřebitelského acquis. A to z důvodu, jak se Evropská unie rozšiřovala, ochrana spotřebitele byla stále roztříštěnější díky nejednotnosti pouţívaných pojmů hlavně však rozdílné interpretaci a aplikaci práva v oblasti ochrany spotřebitele. Výsledkem přezkumu jsou závěry uvedené v tzv. Zelené knize o přezkumu spotřebitelského acquis. 13 Za výsledek spotřebitelského acquis je povaţována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 855/577/EHS a směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. 14 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU měla být implementována do českého práva nejpozději do prosince 2013. Přičemţ právě NOZ tuto směrnici transponoval. Ochrana spotřebitele je v současnosti upravena v článku 169 Smlouvy o fungování Evropské unie, dle kterého K podpoře zájmů spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Unie k ochraně zdraví, bezpečnosti a ochraně hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva k informacím, vzdělávání a práva sdružovat se k ochraně svých zájmů. 15 12 Ondřej J. a kolektiv, Spotřebitelské smlouvy a ochrama spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty, CH Beck, s. 8 13 Zelená kniha o přezkumu acquis (online) Lucemburk: Úřad pro úřední tisky ES, 2007. Dostupné z : http://ec.europa.eu/ 14 KOSTELECKÝ jiří, Nová směrnice o právech spotřebitelů-lepší časy pro internetové obchody? Epravo (online). Epravo.cz, 2011. ISSN 1213189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nova-smernice-opravech-spotrebitelu-lepsi-casy-pro-internetove-obchody-75135.html 15 Článek 169 Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie (online). Lucemburk:Úřad pro úřední tisky ES 2010. Dostupné z: http://eur-lexeuropa.eu/ 13

Úprava spotřebitelských smluv v rámci ES je zpravidla harmonizována prostřednictvím směrnic na principu minimální harmonizace. Tyto směrnice zavazují členské státy dosáhnout minimálně výsledků v nich uvedených během určené doby. Členské země jsou povinny implementovat směrnice do vnitrostátního právního řádu zpravidla do tří let. Ať uţ k tomu dochází vydáním nového právního předpisu, či změnou jiţ existujícího, je ponecháno na vůli konkrétního členského státu. Směrnic, které upravují oblast spotřebitelských smluv, je mnoho. Zvláště, pokud budeme odlišovat soukromoprávní a veřejnoprávní sféru. Pro oblast soukromoprávní hovoříme především o ochraně osobních zájmů subjektu. Zákony upravující spotřebitelské smlouvy Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele Zákon o ochraně spotřebitele ve veřejnoprávních vztazích určuje některé podmínky pro podnikatele, které jsou významné v oblasti ochrany spotřebitele. Dále upravuje oprávnění spotřebitelů, sdruţení spotřebitelů nebo právnických osob zaloţených za účelem ochrany spotřebitele. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru Zákon vymezuje pojem spotřebitelského úvěru a stanoví náleţitosti smluv, jimiţ se sjednává. 14

2. Nekalé obchodní praktiky při uzavírání spotřebitelských smluv Stejně tak jako existuje celá řada pravidel jak úspěšně a eticky podnikat, stejně tak najdeme také velké mnoţství rad a návodů, čemu se raději v podnikání vyhnout. Do této kategorie právě řadíme nekalé obchodní praktiky. 16 Přednostně je důleţité vysvětlit pojmy nekalá praktika a nekalá obchodní praktika. Nekalá praktika se vztahuje k činnostem, které jakkoliv souvisí s propagací, prodejem nebo dodáním vyráběného produktu spotřebitelům. Týká se veškerého jednání, opomenutí, chování, prohlášení nebo obchodní komunikace včetně uvedení na trh a reklamy prováděné podnikatelem. Pokud se jedná o nekalou obchodní praktiku, pak je to taková praktika, která je povaţována za nepřijatelnou pro spotřebitele podle níţe stanovených kritérií: je v rozporu s poţadavky odborné péče obchodní praktika je způsobilá podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, ţe můţe učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Dříve si pojem nekalé obchodní praktiky vysvětloval kaţdý stát svým způsobem. V dnešní době jsou však posuzovány podle výše uvedených dvou kritérií. 17 Splňuje-li obchodní praktika tato dvě kritéria, lze ji povaţovat za nekalou a tudíţ za zakázanou. Nekalé obchodní praktiky se dělí na dvě kategorie na klamavé a agresivní praktiky a zákaz jejich uţívání platí jak při prodeji výrobků a poskytování sluţeb či práv, tak při jejich nabízení. 16 Směrnice o nekalých obchodních praktikách. Europa [online]. 2006 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf 17 Směrnice o nekalých obchodních praktikách. Europa [online]. 2006 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf 15

Pokud se obchodní praktika zaměřuje na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní, hodnotí se její nekalost z hlediska průměrného člena této skupiny, tím není dotčeno obvyklé reklamní přehánění. Tak hovoří zákon o ochraně spotřebitele. Cílem tohoto ustanovení je předcházet zneuţívání zranitelných spotřebitelů. Spotřebitelé jako děti, senioři, mohou být zranitelní praktikou kvůli svému věku, důvěřivosti, duševní nebo fyzické slabosti. Tyto vlastnosti spotřebitelů mohou vést k jejich snadnějšímu ovlivňování obchodní praktikou, a pokud taková praktika můţe narušit ekonomické chování pouze u těchto spotřebitelů způsobem, který by podnikatel mohl rozumně očekávat, pak je nutné danou praktiku posuzovat z pohledu průměrného člena této skupiny spotřebitelů. Obchodníci tak nemají moţnost obcházet právní předpisy týkající se nekalosti díky specifickým praktikám, které by oklamaly jen zvláště zranitelné spotřebitele, i kdyţ se nedá prokázat, ţe se tyto praktiky na uvedenou skupinu zaměřují. 18 2.1. Směrnice o nekalých obchodních praktikách Směrnice o nekalých obchodních praktikách byla přijata v květnu 2005 a od prosince 2007 je uplatňovaná ve všech členských státech Evropské unie. Cílem této směrnice je vyjasnit práva spotřebitelů a zjednodušit přeshraniční obchod. Ještě neţ byla směrnice o nekalých praktikách přijata, měl kaţdý stát své vlastní, odlišné zákony o nekalých praktikách. Co povaţují za poctivé v jedné zemi, můţe být v druhé zemi povaţováno za nekalé. To samozřejmě vedlo k velkým neshodám mezi zeměmi. Směrnice vnáší mezi státy harmonizaci, vzájemné uznání a společný soubor pravidel. Do české legislativy byla směrnice implementována zákonem č. 36/2008, Sb., který nabyl účinnosti 12. února 2008. Tento zákon změnil či doplnil několik platných norem. Největší změny byly provedeny v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, na který se především novela váţe. Zákon o ochraně spotřebitele nyní zahrnoval nejen prodej výrobků a poskytování sluţeb, ale i na fázi prodeji předcházející jejich nabízení. 18 Směrnice o nekalých obchodních praktikách. Europa [online]. 2006 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf 16

V následující tabulce je uvedena struktura směrnice o nekalých praktikách: Struktura směrnice o nekalých praktikách Obecné ustanovení Klamavé praktiky Agresivní praktiky Jednaní Opomenutí Černá listina Tabulka č. 1 Struktura směrnice o nekalých praktikách 19 Obecná ustanovení Dalším důleţitým pojem, který je nutné vysvětlit je průměrný spotřebitel. Kdy průměrný spotřebitel je měřítkem obchodní praktiky, která je zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů. Jako příklad uvádím reklamu v časopise pro teenagery, která slibuje skvělé pracovní příleţitosti po absolvování modelingového kurzu. Pokud jsou cílovou skupinou nezaměstnaní mladí lidé, měřítkem je průměrný člen této skupiny. Čestnost nebo případná nekalost obchodních praktik se pak podle tohoto měřítka posuzuje. Dle Evropského soudního dvora je průměrný spotřebitel přiměřeně dobře informován a je v rozumné míře pozorný a opatrný s ohledem na kulturní, jazykové a sociální poměry. 20 Podle Šmejkala 21 nemá tato právní definice průměrného spotřebitele v reálném světě konkrétní oporu a vymyká se tomu, co o spotřebitelských rozhodnutích říká psychologie. Informovaný spotřebitel je dle jeho názoru mýtus. Průměrný spotřebitel nějak vnímá, ale 19 Směrnice o nekalých obchodních praktikách. Europa [online]. 2006 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf 20 Směrnice o nekalých obchodních praktikách. Europa [online]. 2006 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf 21 Šmejka Václav, Informovaný spotřebitel? Mýtus. Ekonom. 16.8.2007, č.33, s. 53-55. ISSN 1210-0714. 17

nestuduje, co je mu nabízeno. Málo kdy studuje mnohostránkové návody nebo drobným písmem vytištěné obchodní podmínky. Reklama a samotný prodej je cíleně zaměřený na emoce spotřebitelů. Jen v málo případech spotřebitel nezbytně uspokojuje svou ţivotní potřebu, většinou se jedná o vysněné představy a vlastní příjemné pocity. Klamavé jednání Pojem jednání je soubor takových činností, které obchodníci provádějí při propagaci a prodeji vlastních výrobků. Obchodník se dopouští klamavého jednání, pokud jeho obchodní praktiky buď neobsahují správné informace, nebo jakýmkoliv způsobem uvádí nebo jsou schopny uvést průměrného spotřebitele v omyl, i kdyţ jsou poskytované informace věcně správné. Dále se jedná o takové obchodní praktiky, které vedou nebo mohou vést průměrného spotřebitele k rozhodnutí o takové obchodní transakci, kterou by jinak neuskutečnil. Klamavé opomenutí Aby mohl spotřebitel uskutečnit rozhodnutí o koupi jakéhokoliv produktu, je zapotřebí, aby měl potřebné informace. Obchodník je povinen poskytnout závaţné informace, které průměrný spotřebitel potřebuje. Pro průměrného spotřebitele je klamavé, pokud obchodník opomene uvést závaţné informace, které jsou zapotřebí při informovaném rozhodnutí o obchodní transakci. Dále pokud pak zatají nebo poskytne závaţné informace nejasným, nesrozumitelným či dvojznačným způsobem nebo v nevhodný čas a pokud neuvede svůj obchodní záměr a obchodní praktiky, pokud to není zřejmě patrné ze souvislosti. 22 22 Směrnice o nekalých obchodních praktikách. Europa [online]. 2006 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf 18

Agresivní obchodní praktiky Obchodní praktika je agresivní, pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěţováním, donucováním včetně pouţití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje moţnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. Při posuzování toho, zda je daná obchodní praktika agresivní či ne, se přihlíţí především k těmto okolnostem 23 : načasování, místo a doba trvání obchodní praktiky způsob jednání, jeho výhruţnost a uráţlivost vědomé vyuţití nepříznivé situace spotřebitele nepřiměřené překáţky pro uplatnění práv spotřebitele, nebo hrozba protiprávním jednáním Černá listina Pro zajištění všeobecného vědomí o tom, co je při obchodních praktikách zakázané, byla pro obchodníky, marketingové odborníky a spotřebitele vypracována černá listina nekalých obchodních praktik. Praktiky uvedené na této listině jsou povaţovány za nekalé za všech okolností. Není nutné posuzovat, zda jsou v rozporu s poţadavky odborné péče a jsou způsobilé ovlivnit rozhodování spotřebitele. Tento taxativní výčet klamavých a agresivních praktik je rovněţ uveden v zákoně o ochraně spotřebitele. Do výčtu klamavých a agresivních praktik například spadá 24 : 23 Agresivní obchodní praktika. Center [online]. 2012 [cit.2012-12-06]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pojmy/p2413-agresivní-obchodní-praktika.aspx 24 Směrnice o nekalých obchodních praktikách. Europa [online]. 2006 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf 19

značky důvěry a kodexy (například klamavé tvrzení o tom, ţe spotřebitel podepsal etický kodex) vábivá reklama (například reklama na tablet za velmi nízkou cenu v porovnání s ostatními nabídkami na trhu, aniţ by měl nabízející dostatečnou, přiměřenou zásobu s ohledem na poptávku od spotřebitelů, kterou lze na základě reklamy očekávat) omezené nabídky: Jedinečná nabídka pouze dnes!, klamavé tvrzení o tom, ţe produkt bude dostupný pouze po omezenou dobu nebo bude dostupný po omezenou dobu za jistých podmínek (spotřebitel se musí rozhodnout okamţitě, bez moţnosti se informovat) inzerování produktů, jejichţ prodej není povolen zavádějící představa o právech spotřebitele: Speciálně pro Vás máme skvělou nabídku! ceny: Gratulujeme! "Hurá, vyhrála jste! prodej pod nátlakem (vytvoření dojmu, ţe spotřebitel nesmí odejít z provozovny bez uzavření smlouvy: Ano, můţete odejít poté, co vyřídíme všechny papíry! agresivní podomní prodej (spotřebitel pozval do bytu prodejce nádobí na převedení produktu a i kdyţ spotřebitel jiţ nechce dál v prezentaci pokračovat, obchodník trvá na pokračování: Ano, odejdu, ale aţ Vám produkt dostatečně předvedu a vyřešíme administrativní záleţitosti! vytrvalé a nevyţádané nabídky (vytrvalé a nevyţádané nabídky prostřednictvím telefonu, e-mailu nebo jiných prostředků přenosu na dálku: po třetím telefonátu jistě dojde na podepsání smlouvy! citový nátlak (například kdyţ si spotřebitel produkt nekoupí, můţe to ohrozit jeho další setrvání ve společnosti jako zaměstnance). 20

Dle zákona o ochraně spotřebitele se porušení zákazu pouţívání nekalých obchodních praktik kvalifikuje jako správní delikt, za který lze podnikateli udělit příslušným dozorčím orgánem pokutu aţ do výše 5 miliónů korun. 21

3. Právní ochrana proti nekalým praktikám obchodníků Zákonodárné sbory Evropské unie a Parlamentu České republiky kladou velký důraz na ochranu spotřebitele a tato oblast se neustále vyvíjí a zlepšuje, zdokonaluje. Spotřebitel má k dispozici velké mnoţství právních prostředků, kterými se můţe v případě postiţení nekalými obchodními praktikami bránit. Spotřebitel má moţnost volby, jakou formu obrany pouţije. Nabízí se forma veřejnoprávní a forma soukromoprávní. Ochrana spotřebitele není zvláštním právním odvětvím a prameny práva upravující tuto oblast je moţné nalézt jak v systému práva soukromého, tak v systému práva veřejného. Z odvětvového pohledu je lze zařadit do práva ústavního, občanského, správního nebo trestního. 25 Hlavní rozdíl mezi ochrany spotřebitele mezi těmito formami spočívá v tom, ţe při veřejnoprávní ochraně za spotřebitele bojují orgány činné ve veřejné správě, u nichţ spotřebitel učiní své podání (orgán však můţe konat i bez podání spotřebitele a to z moci úřední) a při soukromoprávní formě kdy jedná spotřebitel sám za pomoci právních norem, které mu tento postup umoţňují, a věc je řešena soudně v občanskoprávní rovině. Následně přiblíţím zákonné normy vztahující se v rámci obou forem k ochraně spotřebitele a doporučím, která z forem je dle mého názoru výhodnější pro spotřebitele. 3.1. Veřejnoprávní forma ochrany spotřebitele Ústava Mezi základní a nejvyšší pramen ochrany spotřebitele v České republice řadíme ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů a usnesení předsednictva ČNR 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., kterým se mění Listina základních práv a svobod. 25 Hes, Aleš a kol. Chování spotřebitele při nákupu potravin. Vyd. 1. Praha: Alfa Nakladatelství, 2008. 156 s. ISBN 978-80-87197-20-2 22

Uţ i v preambuli Ústavy se setkáváme s ochranou občana spotřebitele, je zde poukázáno na nedotknutelnost lidské důstojnosti, která je často zneuţívána právě při pouţívání obchodních nekalých praktik. Listina základních práv a svobod (dále jen Listina) je součást Ústavního pořádku od 16. prosince 1992, kdy ji takto prohlásilo předsednictvo České národní rady. Obsah Listiny vyjadřuje vztah mezi státem a občanem a vychází z principu právního státu. Obsah některých článků se nepřímo týká i ochrany spotřebitele, jako např. v Hlavě druhé Lidská práva a základní svobody, v Hlavě páté Právo na soudní a jinak právní ochranu. Z těchto norem vychází základní ochrana práv spotřebitelů. Zákon o ochraně spotřebitele K nejvýznamnějším právním normám pro oblast na ochranu spotřebitele řadíme zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitelů (dále jen zákon o ochraně spotřebitele). Jedná se o nejkomplexnější veřejnoprávní normu v oblasti ochrany spotřebitele. Průběţně byl několikrát novelizován, dne 15. 1. 2014 vstoupila v platnost novela, kterou se mění zákon 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Nová zákonná úprava přináší organizátorům předváděcích prodejních akcí povinnost předem ohlašovat České obchodní inspekci řadu údajů a podrobností, které se organizovaných akcí týkají. Nedodrţování této povinnosti můţe být dle správního řízení potrestáno pokutou aţ do výše 5 milionů. Zákon o ochraně spotřebitele dále zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, stanovuje některé podmínky významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, jejich sdruţení nebo jiných právnických osob zaloţených k ochraně spotřebitele. Určuje povinnosti prodávajících při prodeji výrobků a poskytování sluţeb, např. dodrţování poctivosti při prodeji, zákaz nekalých obchodních praktik, zákaz diskriminace spotřebitele, informační povinnost vůči spotřebiteli, zákaz klamání spotřebitele (tato úprava je reakcí na Směrnici OSN na ochranu spotřebitele č. 39/248 z roku 1985 směrnice právě ze základních právních aspektů ochrany spotřebitele povaţuje právě zákaz klamání spotřebitele). 23

Zákon o ochraně spotřebitele je členěn do pěti částí, kdy v první části charakterizuje a konkretizuje obchodní praktiky podnikatelů vůči spotřebitelům a stanovuje veškeré aspekty těchto praktik. Ve třetím odstavci je implicitně stanoven zákaz nekalých obchodních praktik. Je zde tedy prostor pro případný postih podnikatelů pouţívajících těchto obchodních praktik dělících se na klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky (obdoba směrnice 2005/29/ES). Zákon o ochraně spotřebitele obsahuje ještě dvě přílohy. V příloze č. 1. jsou vymezeny obchodní praktiky, které jsou vţdy povaţovány za klamavé a přílohu č. 2., která vymezuje obchodní praktiky, jenţ jsou vţdy povaţovány za agresivní. V podstatě se jedná o tzv. Černou listinu, kterou jsem jiţ zmínila v bodu 2.1. Zákon o ochraně spotřebitele vymezuje pojem spotřebitel. V Evropské unii se k pojmu spotřebitel přistupuje různě. Je nutné vycházet z ustálené judikatury Evropského soudního dvora, kdy ESD je přesvědčen, ţe spotřebitel je obezřetný, informovaný a pozorný. Nejvyšší soud České republiky v podstatě odkázal na shodné pojetí v rozsudku sp. zn. Odo229/2006, ze dne 30.5. 2007. Vţdy však bude záleţet na příslušném orgánu provádějící hodnocení nekalosti. Orgány vykonávající dozor nad dodrţováním zákona na ochranu spotřebitele a uvádí sankce za jejich nedodrţení, jsou vymezeny v zákoně, kdy mezi významné patří Česká obchodní inspekce, Státní a potravinářská obchodní inspekce, krajské hygienické stanice, ţivnostenské úřady, celní úřad, Energetický regulační úřad. Pro ochranu spotřebitele z hlediska veřejnoprávní ochrany je ještě důleţitá celá řada dalších právních předpisů: Zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy (zde je dozorující orgán Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a jiţ zmiňované ţivnostenské úřady). 24

3.2. Soukromoprávní ochrana spotřebitele Soukromoprávní úprava je z hlediska ochrany spotřebitele tvořena především předpisy občanského práva. Typické pro soukromoprávní vztahy je rovnost vztahů, stát se snaţí subjekty neovlivňovat a sehrává zde pokud moţno co nejmenší roli. Charakteristická je ochrana spotřebitele prostřednictvím ustanovení ve spotřebitelských smlouvách, od kterých se nelze odchýlit vůbec nebo ne v neprospěch spotřebitele. Typický prostředek soukromého práva, prostřednictvím kterého se spotřebitel můţe domáhat svých práv a bránit se, je podání ţaloby k soudu. Aby bylo moţné realizovat ochranu svých práv, musí se ten, jehoţ právo bylo porušeno domáhat sám nápravy. Je tedy na něm na jeho vůli, zda podá nebo nepodá ţalobu. V praxi se často stává, ţe spotřebitel, jehoţ práva byla poškozena, se vzdává svých nároků na ochranu práv z důvodu zdlouhavých soudních procesů. Občanský zákoník V souvislosti s častou novelizací zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a z mnoha dalších důvodů, bylo završeno přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nového kodexu soukromého práva. NOZ mimo jiné zpracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011, o právech spotřebitelů. Nový občanský zákoník čítá 3081 paragrafů, obsahuje normy chránící spotřebitele ve více oddílech. Zejména se jedná o ustanovení části čtvrté, hlavy I, dílu 4, s názvem Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Nový občanský zákoník obsahují pravidla postupu při uzavírání smluv mezi podnikatelem a spotřebitelem, jejich náleţitosti a postup. Ukládá podnikateli široké informační povinnosti, na které musí s předstihem pamatovat před uzavřením smlouvy se spotřebitelem. Dále obsahuje zakázaná ujednání ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou i přesto zakázaná ujednání nebo jim podobná ve smlouvě uvedena, nevyvolávají ţádné právní účinky, leda by se jich spotřebitel sám dovolal. 25

Významně přispívá k ochraně spotřebitele. Stanoví, ţe v případě, ţe má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy, nemusí uvádět, z jakého důvodu tak činí. Na rozdíl od obecného pravidla, kdy projev vůle vyvolává právní účinky zásadně aţ od okamţiku, kdy adresátovi dojde, zde platí, je-li odstoupení od smlouvy odesláno ve stanovené lhůtě. Smlouvám uzavíraných pomocí prostředků komunikace a smlouvám uzavíraných mimo obchodní prostory se věnují na ochranu spotřebitele paragrafy v druhém oddílu. Zde lze poukázat například na závaznost sdělení údajů před uzavřením smlouvy. NOZ hledí na spotřebitele jako na poctivého drţitele. Další ochranu spotřebitele spatřuji v ujednání, kdy neobjednané a vnucované zboţí od podnikatele, si spotřebitel dle práva můţe ponechat jako vlastník, nebo zcizit jiné osobě. Podnikateli nemusí za zboţí nic platit, ani ho vyrozumívat nějakým způsobem. 3.3. Veřejnoprávní nebo soukromoprávní ochrana? Na základě výše uvedeného je pro mne velmi těţké rozhodnout a doporučit, která z forem ochrany spotřebitele je důleţitější a efektivnější. Všechno má své klady a zápory a kaţdý konkrétní případ potřebuje důkladně zhodnotit nastalou situaci. Jako výhodu u veřejnoprávní ochrany spatřuji určitou výhodu pro spotřebitele v tom, ţe orgán dozoru jedná na vlastní finanční náklady, tudíţ spotřebitel nemusí vyuţít vlastní prostředky. Naopak právě při soukromoprávní ochraně musí spotřebitel sám hradit soudní poplatky, znalecké posudky, coţ nejsou zanedbatelné částky. Pokud by však spotřebitel soudní spor vyhrál, veškeré poplatky, soudní výlohy, odškodnění, by se samozřejmě přesunuly na podnikatele. Spotřebitel by se mohl dočkat finančního odškodnění, na rozdíl od veřejnoprávní ochrany, kdy případnou sankci inkasuje dozorový orgán. Nabízí se také moţnost vyuţít současně jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní ochranu, coţ bych i sama navrhovala. Taková ochrana se mi zdá velice komplexní (moţnost aplikace většího mnoţství zákonů a souboru právních norem). 26

3.4. Institucionální rámec ochrany spotřebitele v ČR Parlament ČR Nejvyšší státní orgán, který se podílí na ochraně spotřebitele v ČR. V obouch jeho komorách Poslanecké sněmovně a Senátu jsou přijímány zákony, které slouţí na ochranu spotřebitele. Sněmovna také volí veřejného ochránce práv ombudsmana. 26 Ombudsman Mimo jiné provádí preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě a usiluje o respektování jejich základních práv. Ochránce rovněţ přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací. 27 Státní dozorové organizace Na vnitřním trhu České republiky působí orgány vykonávající dozor v oblasti ochrany spotřebitele. Jejich úkolem je garantovat na státní úrovni ochranu spotřebitele, kontrolovat, postihovat a předcházet postiţení spotřebitele. Tyto orgány jsou začleněny v jednotlivých resortech ministerstvech. Z hlediska ochrany spotřebitele spadá nejvíce aspektů této ochrany pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO). Toto ministerstvo je rovněţ zodpovědné na stanovování a provádění spotřebitelské politiky. Mezi orgány státní správy podřízené MPO patří především Česká obchodní inspekce a ţivnostenské úřady. 28 26 Horová Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. Praha : Oeconomica, 2006, 186 s. ISBN 80-245-1106-1 27 Dostupné z: http://www.ochrance.cz/ 28 Horová Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. Praha : Oeconomica, 2006, 186 s. ISBN 80-245-1106-1 27

Česká obchodní inspekce (ČOI) ČOI je orgánem státní správy a spadá, jak je jiţ zmíněno výše pod MPO. Kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboţí na vnitřní trh, poskytující sluţby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu. Provádí kontrolu dodrţování obecně platných předpisů, vztahujících se k ochraně spotřebitele. Především se zaměřuje na: zabezpečování zdravotní nezávadnosti, bezpečnosti výrobku, poskytování řádných informací o výrobku. Mimo jiné rovněţ kontroluje, aby spotřebitel nebyl klamán nepravdivými, nedoloţenými a neúplnými údaji o skutečných vlastnostech výrobků a sluţeb. 29 Do kompetencí ČOI patří moţnost uloţení pokuty kontrolovaným osobám za porušení zákona. Kromě finančních sankcí má moţnost i zakázat prodej výrobku. ČOI také poskytuje informační a poradenskou činnost pro občany. 30 Kaţdý občan můţe na ČOI podat stíţnost nebo podnět. V kompetenci ČOI pak ale není řešit vzájemné právní vztahy mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale na základě podnětu od občana můţe zjistit porušení a podnikateli uloţit sankci. 31 Nová zákonná úprava zákonu 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele přináší organizátorům předváděcích prodejních akcí povinnost předem ohlašovat České obchodní inspekci řadu údajů a podrobností, které se organizovaných akcí týkají. Nedodrţování této povinnosti můţe být dle správních řízení potrestáno pokutou aţ do výše 5 milionů. Obsah oznámení: obchodní jméno, IČ, adresu sídla nebo místa podnikání, případně jinou adresu pro doručování, prodávajícího, 29 30 Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/ Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/ 31 Tomančáková, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde, 2008. 222 s. ISBN 978-80-7201-695-2 28

adresu místa konání organizované akce, datum konání organizované akce a předpokládaný časový harmonogram (postačuje uvedení počátku a předpokládaného konce kaţdé akce), identifikaci výrobků a sluţeb, které budou v rámci organizované akce propagovány, nabízeny, prodávány nebo poskytovány (postačuje základní identifikace výrobků jako nerezové nádobí, kuchyňský robot, bio lampa, masáţní podloţka, vitamíny či prostředky na hubnutí, není třeba uvádět podrobnosti o konkrétním typovém označení či modelu), kopii pozvání k účasti na organizované akci s údaji stanovenými v zákoně o ochraně spotřebitele (v případě telefonických pozvánek opis telefonátu), v případě hromadných oznámení se společnou pozvánkou bude tato forma akceptována pouze v případě, ţe součástí oznámení bude prohlášení potvrzující, ţe pozvánka je shodná pro všechny oznámené organizované akce a jedinou změnou bude místo a čas konání akce, podpis statutárního orgánu. Formy podání oznámení: Dle správního řádu lze podání učinit následujícími způsoby: písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem, včetně uvedení poskytovatele certifikačních sluţeb, který certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo připojení certifikátu k podání, pomocí jiných technických prostředků (např. dálnopis, telefax či veřejná datová síť bez pouţití uznávaného elektronického podpisu) za podmínky, ţe podání bude do 5 dnů potvrzeno či doplněno dle předchozích bodů. 32 32 Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/pro-podnikatele/oznamovani-predvadecich-akci/ 29

Ţivnostenský úřad Ţivnostenské úřady byly zřízeny mimo jiné proto, aby chránily spotřebitele a také, aby prováděly dohled nad řádným výkonem ţivností. Ţivnostenské úřady kontrolují dodrţování povinností, které podnikatelům vyplývají ze zákona o ţivnostenském podnikání (např. označení zboţí cenami, umoţnění spotřebiteli ověřit si správnost účtovaných cen, viditelné označení provozovny.). 33 Spotřebitelský ombudsman Je systém, který za pomoci kontaktních míst na Ţivnostenských úřadech a jejich spolupráce s nevládními neziskovými organizacemi umoţní především seniorům efektivně, rychle a bezplatně se domoci spotřebitelských práv. 34 Jde o nový systém ochrany spotřebitele proti nekalému jednání prodejců (na různých předváděcích akcích či prodejních akcí). Jde zde hlavně o ochranu seniorů. Dotčený spotřebitel na Ţivnostenském úřadě vyplní vstupní formulář, kde vysvětlí svůj případ, s jeho řešením mu bezplatně pomohou spolupracující nevládní organizace, zaměřené na ochranu spotřebitele. Podle okolností se poté případ předá buď na Českou obchodní inspekci, nebo jinému příslušnému úřadu. V zavedení tohoto institutu vidím velké plus. Věřím, ţe se jedná o účinný nástroj v boji proti nekalým praktikám obchodníků, zvlášť kdyţ se jedná o pomoc efektivní a bezplatnou, hlavně pro seniory. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) Je orgánem státní správy spadajícím pod Ministerstvo zemědělství ČR, který se zaměřuje na kontrolu fyzických a právnických osob, jeţ vyrábějí, nakupují, skladují, dopravují, a prodávají zejména zemědělské a potravinářské výrobky, převáţně rostlinného původu. U těchto 33 Horová Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. Praha : Oeconomica, 2006, 186 s. ISBN 80-245-1106-1 34 Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/spotrebitelsky-ombudsman/ 30

výrobků SZPI kontroluje zdravotní nezávadnost a další kvalitativní znaky stanovené závazným způsobem. 35 Státní veterinární správa ČR (SVS ČR) Je orgánem státní správy v resortu zemědělství. Jejím úkolem je mimo jiné především ochrana spotřebitelů před případně zdravotně závadnými produkty ţivočišného původu. 36 Dalším jejím úkolem je zveřejňování výsledků svých šetření přispívajících k zlepšení informovanosti spotřebitele, další státní kontrolní a dozorové organizace jako například: Státní ústav pro kontrolu léčiv, krajské hygienické stanice, celní orgány, Česká inspekce ţivotního prostředí a další Nestátní dozorové organizace Nestátní dozorové organizace mají při ochraně spotřebitelů nezastupitelnou úlohu. Dobrovolná sdruţení na ochranu spotřebitelů mají za cíl informovat spotřebitele, prosazovat jejich zájmy u státních orgánů. Tato sdruţení mohou spotřebitele zastupovat i při soudních sporech. V České republice existuje hned několik sdruţení na ochranu spotřebitele a poradenských center. Mnoho jich je on-line. Pár se jich jiţ prosazuje i na sociálních sítích, kde se snaţí pomoct a poradit spotřebitelům, ale i podnikatelům. Mezi tato sdruţení patří například: Sdruţení obrany spotřebitelů - Asociace (SOS) 35 Veber, Jaromír a kol. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. 2. aktual. Vyd. Praha: Granada, 2007, 201 s. ISBN 978-80-247-1782-1 36 Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/svs/portal 31

Je nestátní nezisková organizace, zaloţená za účelem pomáhat spotřebitelům a prosazovat jejich práva od roku 2003 bezplatně, postupně po celé České republice. Pořádá kurzy, besedy, poskytují komplexní pomoc spotřebitelům řeší spotřebitelské spory, mohou vám pomoct najít např. advokáta, vydávají broţury, letáky, čtvrtletník. 37 Občanské sdruţení spotřebitelů Test Je nezisková organizace, která vydává časopis dtest. Zde publikuje nezávislé a objektivní srovnávací testy vybraných výrobků prodávaných českém, ale i evropském trhu. Informuje spotřebitele o jejich právech a povinnostech, o změnách zákonů důleţitých pro spotřebitele. Radí jak postupovat při reklamacích výrobků, upozorňuje na nekalé praktiky obchodníků a přináší mnoho dalších informací. Evropské spotřebitelské centrum Poskytuje bezplatně rady spotřebitelům a pomáhá jim při řešení stíţností týkajících se chování podnikatelů v jiných zemích EU nebo souvisejících se zboţím nebo sluţbami pořízenými v těchto zemích. 38 Sdruţení obrany spotřebitelů Spotřebitel net Sdruţení českých spotřebitelů 37 38 Dostupné z: http://www.asociace-sos.cz/ Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/evropske-spotrebitelske-centrum/ 32

4. Odstoupení od spotřebitelských smluv Mezi základní principy soukromého práva patři zásada pacta sunt servanda, neboli smlouvy mají být dodrţovány. Přesto to neznamená úplnou nemoţnost odstoupení od uzavřené smlouvy. Předpokládá se, ţe spotřebitel mohl čelit nátlaku při uzavírání smlouvy, nebo neměl moţnost sluţbu či zboţí si dostatečně prohlednout, vyzkoušet a získat o sluţbě či výrobku co nejvíce informací. Odstoupení se týká i předváděcích akcí a podomního prodeje. Odstoupit v těchto případech lze bez udání důvodu a bez dalších sankcí a poplatků dle ustanovení zákona. Naproti tomu musím konstatovat, ţe právní předpis (NOZ) obsahuje výčet případů, kdy není moţné od distanční smlouvy ani od smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání odstoupit. 4.1. Odstoupení od tzv. doplňkových smluv Zákon stanoví, ţe odstoupení od smlouvy se vztahuje i na smlouvu o úvěru (smlouva uzavřena za účelem zaplacení kupní ceny) nebo smlouvu o zápůjčce. V uvedeném paragrafu se výslovně zakazuje pouţít proti spotřebiteli ze strany poskytovatele úvěru nebo zápůjčky jakékoliv sankce (např. uloţení smluvní pokuty). 4.2. Odstoupení od smluv uzavřených distančním způsobem a od smluv uzavřených mimo obchodní prostory Ustanovení v novém občanském zákoníku vymezují společná pravidla pro odstoupení od smluv uzavřených distančním způsobem a od smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Jedná se o provedení čl. 9 aţ 16 směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů. Speciálně stanovené právo na odstoupení od smlouvy je jedním z nejčastěji vyuţívaných institutů při ochraně spotřebitele u uzavírání distančních smluv. 33

Délka lhůty pro odstoupení od smlouvy Nový občanský zákoník vychází z teze, ţe lhůta je zachována v případě odeslání projevu vůle odstoupení od smlouvy do konce dané lhůty. Coţ je pozitivní pro ochranu spotřebitele. Základní lhůta pro odstoupení od smlouvy činí 14 dnů, v případě, ţe je spotřebitel poučen od podnikatele o odstoupení od smlouvy. 39 Ale v případě, ţe nejsou obchodníkem předány poţadované informace o právu odstoupit od smlouvy, prodluţuje se lhůta na celý jeden rok. Prodlouţená lhůta pak činí rok a 14 dnů, neboť jednoroční lhůta začíná běţet aţ od uplynutí původní 14denní lhůty. Pokud jsou v této lhůtě informace od prodejce dodatečně a správně kdykoli podány, začíná běţet od následujícího dne jiţ jen lhůta 14 dní, jejímţ uplynutím právo odstoupit od smlouvy zanikne. 40 Výčet okamţiků počátku běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy: kupní smlouva převzetí zboţí více druhů zboţí (více částí zboţí) od převzetí poslední části pravidelná opakovaná dodávka zboţí - převzetí první dodávky zboţí. K odstoupení od smlouvy je moţné pouţít webový vzorový formulář. Spotřebitel ho elektronicky vyplní na webových stránkách podnikatele. Zákon zde vyţaduje, aby podnikatel takový projev vůle potvrdil bez zbytečného odkladu spotřebiteli v textové podobě. V případě, ţe tak podnikatel neučiní, odstoupení od smlouvy stále trvá, sám podnikatel pak můţe být sankciován podle předpisů veřejného práva. Podnikatel však nemá povinnost webový vzorový formulář vytvořit, zákonodárce jednání ponechal na dobrovolnosti. NOZ dále toto ustanovení nekonkretizuje a neobsahuje ani v 39 Příloha č. 1 Vzorové poučení o právu na odstoupení od smlouvy 40 Selucká Markéta a kolektiv, Koupě a prodej: nový občanský zákoník, společná evropská právní úprava prodeje, Vyd. 1. - V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 39, ISBN 978-80-7400-471-1 34