PEDAGOGIKA 1. Studijní opora k předmětu KPG/PG1 - první část. S oporou o uvedenou odbornou literaturu zpracovala: DAGMAR ČÁBALOVÁ

PEDAGOGIKA 1 Studijní opora k předmětu KPG/PG1 - první část S oporou o uvedenou odbornou literaturu zpracovala: DAGMAR ČÁBALOVÁ Autoři studijních opor pro předmět KPG/PG1: PhDr. Dagmar Čábalová, Ph.D. - první část Mgr. Pavla Soukupová - druhá část JUDr. Karel Mošna - třetí část (garant předmětu) Plzeň 2011

OBSAH k první části studijní opory KPG/PG1 strana: Cíle studijního textu... 3 Slovníček pojmů... 4 1. Základy pedagogického výzkumu... 5 1. 1 Druhy pedagogického výzkumu... 8 1. 2 Výzkumné nástroje (metody) - výběr... 12 1.2.1 Další metody pedagogického výzkumu... 18 Otázky a úkoly... 20 2. Úvod do pedagogicko-psychologické diagnostiky žáka... 21 2. 1 Individuálně vzdělávací plán žáka... 23 Otázky a úkoly... 25 Použitá a doporučená literatura... 26 Seznam příloh... 27 Přílohy Prostor pro vlastní poznámky a postřehy

Cíle studijní textu Úvodní slovo: Milé studentky, milí studenti, přeji Vám mnoho úspěchů při studiu textů. Doufám, že najdete mnoho podnětného a zajímavého pro Vaši pedagogickou praxi. Dagmar Čábalová Konkrétní cíle: Student/-ka po prostudování kapitoly dokáže: posoudit význam pedagogického výzkumu v současné výchově a vzdělávání orientovat se v základních oblastech výzkumu a jeho možnostech při zkoumání pedagogické reality porovnat cíle a metody kvalitativního a kvantitativního výzkumu, uvést klady a zápory vysvětlit běžně užívané výzkumné nástroje učitelem v pedagogickém výzkumu zhodnotit roli učitele v pedagogickém výzkumu vysvětlit cíle a význam akčního výzkumu pro zkvalitňování pedagogické praxe objasnit smysl pedagogicko-psychologické diagnostiky žáka ve výchově a vzdělávání posoudit význam pedagogické diagnostiky žáka v pedagogickém procesu a také pro integraci dětí se speciálními potřebami vysvětlit význam individuálně vzdělávacího plánu pro děti se speciálními potřebami a děti mimořádně nadané

Slovníček pojmů Akční výzkum Autodiagnostika učitele Didaktický test Experiment Individuálně vzdělávací plán žáka Kvalitativně orientovaný výzkum Kvantitativně orientovaný výzkum Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka Pedagogická realita Pedagogický výzkum Projektivní techniky Sociometrie druh výzkumu, který je využíván učitelem, zaměřuje se na poznávání a reflektování pedagogické praxe za účelem jejího inovování a zefektivnění; zaměřuje se na oblast učitelova pedagogického působení, objasňuje průběh interakcí mezi učitelem a žákem, sleduje výsledky učitelova hodnocení a posuzování; jde o objektivní a systematické zjišťování výsledků výuky u žáka, žáků zjišťování efektivity, výsledků či důsledků vlivu inovací do výuky (např. nové metody, změny chování, změny obsahu učiva, apod.) pedagogický dokument, který respektuje individuální potřeby žáka a zefektivňuje práci s žákem se speciální potřebou, či žákem nadaným; druh výzkumu, který popisuje jevy a procesy tak, aby se z nich neztratil člověk ; zkoumá malé skupiny jevů, lidí, procesů a jejich jedinečnost; pracuje s číselnými údaji, zjišťuje množství, rozsah, frekvenci jevů, jejich míru a matematicky tyto údaje zpracovává; zabývá se statistickým popisem, ověřováním hypotéz, opírá se kvantifikovatelná data; zkoumání individuálních psychických zvláštností žáka (žákovské skupiny) v pedagogických situacích, jde o proces s cílem analyzovat, posoudit a zhodnotit základní aspekty a subjekty výchovně vzdělávacího procesu; určité prostředí a situace, kde probíhají výchovně vzdělávací jevy a procesy (např. školní výuka, žáci a učitelé ve výuce, vztahy mezi žáky, výchova ve školní družině, ale i sportovní trénink, apod.); systematické zkoumání pedagogické reality (výchovy a vzdělávání) s cílem potvrdit nebo vyvrátit určitý stupeň poznání, nebo objevit a vysvětlit poznání nové; výzkumná technika odhalující postoje zájmy a názory, které člověk nepřímo vkládá do svých odpovědí, výtvorů, produktů metoda zkoumající mezilidské vztahy, pozici a roli jednotlivých žáků ve skupině /měří oblibu a vliv v sociálních vztazích v malé skupině)

1. Základy pedagogického výzkumu Úvod Výzkum patří k velmi významným cestám v objevování reality a zejména pak v hledání a nalézání nového či staronového v oblasti pedagogické teorie a praxe. Pedagogickému výzkumu se věnuje široké spektrum pracovníků: profesionální výzkumníci, studenti a učitelé z praxe. Podstata výzkumné práce skoro vždy směřuje k řešení pedagogických problémů nebo k odhalování nových zákonitostí o pedagogických jevech. Objasnění pojmu výzkum a pedagogický výzkum Výzkum systematicky a kriticky zkoumá realitu s cílem potvrdit či vyvrátit dosavadní poznatky, nebo objevit a získat poznání nové.. Zamyšlení pro Vás: Zkuste si vytvořit vlastní definici výzkumu a uvádějte příklady možností a mezí zkoumání reality. Své náměty si zapište a pak si je porovnejte s následujícím textem. Jiné vysvětlení pojmu výzkum, nebo též vědecký výzkum najdeme u amerického vědce F.N. Kerlingera: Vědecký výzkum je systematické a kritické zkoumání hypotetických tvrzení o předpokládaných vztazích mezi jevy; jeho výsledkem je vytváření teorií, které umožňují jevy vysvětlovat a předvídat. HARTL, P. Psychologický slovník. Praha: Budka, 1994, s. 236. Pokud se týče pojmu pedagogický výzkum najdeme definici např. již u R.M.W.Traverse: Pedagogický výzkum představuje činnost zaměřenou na vytvoření organizované sumy vědeckých poznatků o jevech, kterými se zabývají pedagogové. TRAVERS, R., M., W. Úvod do pedagogického výzkumu. Praha. SPN, 1969., s. 11. Otázka pro Vás: Položme si nyní otázku: Jaké jsou základní charakteristiky pedagogického výzkumu? Své odpovědi zdůvodněte a porovnejte s textem této kapitoly. Základní charakteristiky pedagogického výzkumu: je to vědecká činnost předmětem je edukační realita zahrnuje různé přístupy a metody zkoumání z důvodu složitosti edukační reality systematicky popisuje a analyzuje pedagogickou realitu je organizován a institucionalizován je založen na určité teorii má svá etická pravidla Pedagogický výzkum je zaměřen na pedagogickou realitu, což je jakákoliv situace nebo prostředí, kde probíhají a fungují určité výchovně vzdělávací procesy a jevy. Patří sem např.: školní výuka (žáci a učitelé ve výuce) sportovní trénink (trenér sportovec, specifické prostředí) učení se mateřského jazyka u malých dětí (dítě, matka, další dospělí,..)

Příprava a organizace vlastního pedagogického výzkumu Pokud nevíme, co hledáme, neporozumíme tomu, co najdeme. [H.Poincaré] aneb Jak se dělá pedagogický výzkum? Výzkum lze rozdělit do několika etap: 1. Plánování výzkumu: duševní a materiálová příprava výzkumu, informační příprava výzkumu studium informačních zdrojů a konzultace s odborníky (vyhledání literatury, rešerše, apod.) 2. Projekt a realizace výzkumu: vymezení zkoumané problematiky, zhodnocení dosavadních poznatků o ní hledání a formulace výzkumného problému a vymezení výzkumného pole přesně formulujeme, CO chceme zkoumat, KOHO zkoumat, KDY a v JAKÝCH situacích? (jako příklad doporučujeme přílohu č. 1) výzkumný soubor stanovení cílů, úkolů nebo hypotéz výzkumu časový harmonogram výzkumu organizační, materiální a finanční zabezpečení výzkumu příprava výzkumných metod a předvýzkum - výběr vhodné metody, popř. její konstrukce a vyzkoušení si nástroje na malém souboru lidí, vyučovacích hodin, apod. realizace výzkumu, sběr a zpracování údajů interpretace výsledků výzkumu k cílům, hypotézám a úkolům výzkumu závěry výzkumu a diskuse k výsledkům, způsob publikování a využití výsledků výzkumu: závěry obsahové konfrontace zjištěných poznatků závěry metodologické analýza použitých metod závěry praktické využití zjištěných poznatků v praxi a další perspektivy výzkumu, včetně sporných otázek a otazníků, které otevírají cestu k dalšímu hledání. 3. Výstupy výzkumu mluvená forma (referát, přednáška, diskusní příspěvek, příspěvek na konferencích..) psaná forma (diplomová práce, disertace, vědecká studie, článek, monografie, apod.). Výzkumný problém Co je to výzkumný problém? Že by Muška jenom zlatá. Bohužel ne. Vymezení výzkumného problému je velmi těžkou procedurou. Obvyklým problémem bývá, že vymezíme výzkumný problém velmi široce. Tím se výzkum stává nereálným. Příklad 1: Kooperativní vyučování v angličtině.

Kooperativní vyučování je sice zajímavé téma, ale nevíme, co vlastně budeme zkoumat. Budeme zkoumat, zda učitel používá kooperativní vyučování, jak žáci přijímají toto vyučování, nebo jakých situacích je používáno? Uvedený příklad je tématem výzkumu, NE výzkumným problémem. Jinou chybou je formulace takového problému, který neodhaluje nové informace. Příklad 2: Pomáhá domácí počítání v rozvoji žáka? O této otázce není pochybnost, proč ji zkoumat. V tomto případě bychom měli problém specifikovat, např. za jakých podmínek, co je počítání algebraické výrazy, násobilka nebo řešení slovních úloh, apod. Nebo si zvolíme příliš jednoduchý problém: Příklad 3: Jsou učitelé na vysoké škole vzdělaní? Získáme jen všeobecné informace, můžeme odpovědět ano nebo ne, je mnoho otázek nezodpovězeno, např. Jaké vzdělání, odborné, nebo pedagogické?, Jak se to projevuje ve výuce?, v další práci vysokoškolského učitele (výzkum, vývoj, projekty,..)?, apod. JAK je to tedy správně? Můžeme rozlišovat tři typy výzkumných problémů (upraveno podle: Gavora, 2000) 1. Popisné (deskriptivní) výzkumné problémy hledání odpovědí na otázku Jaké to je?. Jde o popis situace, stavu či výskytu jevu, např.: Jak vypadá typický den pro učitele na základní škole? 2. Vztahové (relační) výzkumné problémy ve výzkumu dáváme do vztahy určité jevy nebo činitele. Ptáme se na to, zda existuje vztah mezi zkoumanými jevy (např.využíváme korelační koeficient doporučujeme některou publikaci o statistických metodách autorů Hendl, J, 2004; Chráska, 1998; Škaloudová, 1998). Jako příklad můžeme uvést: Jaký je vztah mezi úspěšností žáka na SŠ a uplatněním v životě? 3. Příčinné (kauzální) výzkumné problémy tyto problémy zjišťují příčinu, která vede k určitému výsledku, porovnávají se subjekty, které se liší jedním z jevů, např. : Je kooperativní vyučování efektivnějším způsobem výuky pro vytvoření pozitivního sociálního vztahu mezi žáky než frontální způsob výuky? Výzkumný soubor (zkoumaný vzorek) Vymezení výzkumného souboru musí být přesné, aby bylo jasné, na koho se výsledky výzkumu vztahují a zda je možné je zobecňovat či nikoliv. Soubor musí odpovídat uplatnění jeho výsledků. Za zajímavý přístup k vymezení zkoumaných jevů (osoby, věci, procesy) považujeme vysvětlení P. Gavory (Gavora, 2000). Pokud výzkumník získá informace od všech lidí v dané lokalitě, pak mluvíme o tzv. základním souboru. Příklad: Pokud chceme zjistit, zda učitelé využívání kooperativního vyučování na 2. stupni ZŠ v Plzeňském kraji, pak základním souborem budou všichni učitelé učící na 2. stupni ZŠ v Plzeňském kraji, tzn. učitelé v 6. 9. ročnících ZŠ (v primě až kvartě osmiletých gymnázií) v Plzeňském kraji.

Pokud nebudeme pracovat se základním souborem, máme tyto možnosti výběru vzorku: 1. Náhodný výběr může být zmenšeninou základního souboru. Připomíná zmenšený obrázek. Zmenšenina obsahuje všechny náležitosti originálu, tj. základního souboru. POZOR nejde o náhodný ve smyslu vezmi, co je!!! Náhodný výběr využívá matematickou teorii pravděpodobnosti, tzn. že se výběr provádí losováním (např. žáků v 6. ročníku na 4 školách je 586, chceme udělat výběr 70 žáků postupujeme tak, že žáky očíslujeme a losujeme žáky, až jich máme 70), nebo pomocí tabulky náhodných čísel (např. na počítači). 2. Stratifikovaný výběr využívá se tehdy, když nelze sestavit náhodný výběr ze základního souboru. Je to např. tehdy, pokud potřebujeme výběr podle určitých znaků, např. jen pohlaví, nebo velikost obce, apod. To znamená, že si základní soubor rozdělíme podle potřebných znaků na podsoubory a z každého z nich můžeme udělat náhodný výběr podle svých potřeb. Stratifikovaný výběr může být proporční nebo rovnoměrný (detaily najdete např. v práci: Gavora, 2000). 3. Mechanický výběr vychází se s přesně určeného základního souboru, např. ze seznamu učitelů. Pak vybíráme každou n-tou osobu, např. každý desátý učitel. Tento výběr je velmi jednoduchý, ale může poskytnout zkreslený výběrový soubor. Je to z toho důvodu, že není známo, jak byl soubor seřazen a zastoupen (např. na seznamu budou vpředu ženy, pak až muži, apod.). 4. Záměrný výběr nelze ztotožňovat s tím, že beru to, co je k dispozici ( po ruce ), ALE měl by se uskutečňovat na základě určení relevantních znaků, tj. znaků, které jsou důležité pro daný výzkum. Způsob, kdy bereme vše, co je po ruce lze nazvat dostupným souborem, např. volím učitele, které mám na kurzu celoživotního učení. Nevýhodou je silné zkreslení výsledků. Tyto výsledky nelze zobecňovat a jsou platné pouze pro tento soubor! Rozsah výběrového souboru je těžké přesně stanovit. Vždy bychom měli přihlížet k požadované spolehlivosti, přesnosti a variabilitě základního souboru, na závažnosti výsledků (např. na výsledcích závisí osud školy, žáka, učitele, pak je potřebný velký výběrový soubor) a podle toho volit velikost zkoumaného souboru. 1. 1 Druhy pedagogického výzkumu Pedagogický výzkum je možné členit podle různých kritérií. Existují různé typologie členění výzkumu, např. výzkum teoretický nebo empirický, výzkum základní či aplikovaný, terénní či laboratorní, apod. Pro nás bude velmi zajímavá jiná typologie výzkumu, která orientuje výzkum z pohledu slovo versus číslo. Půjde nám o kvalitativně a kvantitativně orientovaný výzkum. KVALITATIVNĚ orientovaný výzkum uvádí svá zjištění v nečíselné podobě, popisuje jevy a procesy tak, aby se z nich neztratil člověk. Více než čísel si cení významů, komunikace a přirozených prostředí kolem nás. Zkoumá malé skupiny jevů a jejich jedinečnost. Typické pro tento výzkum je explorace a popis případů, zabývá se slovy, texty, obrazy a interpretuje zjištěná data.

Významný metodolog Creswel definoval kvalitativní výzkum takto (1998, s. 12, In: Hendl, 2005, s. 50): Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního a lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách. Kvalitativní výzkum umožňuje, aby se teorie formulovala na základě toho, co lidé dělají a říkají. Výzkumník vyhledává a analyzuje vše, co přispívá k vysvětlení výzkumných otázek. Předpoklady aplikace kvalitativního výzkumu do praxe: 1. Uvědomit si, že východiskem a cílem zkoumání jsou vždy lidé, subjekty. 2. Přesně vymezit a popsat předmět, případ a postupně ho objasňovat v přirozených podmínkách. 3. Správně zvolit metody a výběr případů (osob, lokalit). 4. Zkoumat případ v jeho přirozeném prostředí ( místo, času, konstelace osobnostních vlastností). 5. Důraz klást na způsob vstupu do zkoumaného terénu (získání přístupu ke zkoumání v přirozeném prostředí. 6. Zajistit validitu (zajišťuje se dlouhodobostí výzkumu a přímým kontaktem s realitou a detailním popisem výroků zkoumaných osob) a reliabilitu (těžko zajistitelné, neboť se zkoumané situace neustále mění, ale přesto je potřeba popsat postupy a metody použité ke sběru údajů) kvalitativního výzkumu. 7. Hlavním úkolem je objasnit, co se děje, jak lidé v daném prostředí a situaci jednají a proč. 8. Dokonale koncipovat plán výzkumu. 9. Zobecňovat výsledky ve vztahu k vlastnostem předmětu, případu a prostředí. Většina zjištění má své časové a kontextuální omezení, tzn. že platí v určitém čase a pro určité skupiny lidí. Způsob výběru v kvalitativním výzkumu Rozhodnutí o výběru se provádí na třech úrovních (Hendl, 2005): při sběru dat (vybíráme případ, skupinu případů) při interpretaci (výběr materiálu) při zobrazení výsledků (prezentace materiálu) Příklad: Pro zkoumání si zvolíme rozhovor. Musíme se rozhodnout s kým budeme rozhovor dělat (učitelé nebo žáci, rodiče,..), jaké zaznamenané rozhovory vybereme (jen učitele, či také žáky), co bude v nich směrodatné pro interpretaci, a konečně, co budeme prezentovat a jakými citacemi prezentaci dokumentovat. Neprovádíme tzv. náhodný výběr, ale záměrný výběr. Doporučení pro volbu výběru: zdůvodnit si, proč volíme určitou osobu, situaci, místo, instituci propojit vybrané subjekty a objekty s výzkumnou otázkou zda plán sběru dat odpovídá zvyšuje zobecnitelnost výsledků zda je výběr proveditelný (dosažitelnost, čas, finance)

etické otázky výběru (vztah ke zkoumaným osobám, informovaný souhlas, rizika, užitek) rozsah volby případů tak, aby pokryly požadované minimum Základní kvalitativní metody Zájemce o metody kvalitativního přístupu odkazujeme na příslušnou literaturu zabývající se tímto tématem (např. Hendl, 2005; Silverman, 2005; Miovský, 2006). KVANTITATIVNĚ orientovaný výzkum pracuje s číselnými údaji. Zjišťuje množství, rozsah, frekvenci jevů, jejich míru a matematicky tyto údaje zpracovává. Zabývá se statistickým popisem, predikcí nebo verifikací hypotéz, opírá se kvantifikovatelná data.využívá metody matematické statistiky a zkoumá velké skupiny lidí a svá tvrzení zobecňuje. Kvantitativně orientovaný výzkum v pedagogice předpokládá, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předvídat. Využívá náhodné výběry a strukturovaný sběr dat pomocí např. testů, dotazníků, strukturovaného pozorování. Vymezuje si základní proměnné, které lze měřit a kategorizovat. Proměnné rozdělujeme na dvě skupiny (Gavora, 2000): 1. Měřitelné proměnné určujeme počet nebo míru jevů, množství lze přesně vyčíslit (hodnoty např.. méně-více, dříve-později, horší-lepší, apod.) 2. Kategoriální proměnné není možné kvantifikovat, ale zařadit je do tříd, kategorií, např. podle pohlaví (muž-žena), stavu (svobodný-ženatý-rozvedený), ročníku (5.- 6.roč.), vzdělání (základní-střední-vysokoškolské, apod.). Podle závislosti na změně dělíme proměnné na nezávisle proměnnou (je příčinou změny) a závisle proměnnou (mění se v závislosti na nezávisle proměnné) Komponenty kvantitativního výzkumu (volně podle Hendl, 2005) 1. Teorie vyjadřující obecné tvrzení o jevech v realitě. 2. Stanovení hypotézy (co očekáváme od vztahů v reálném světě, vztah minimálně mezi dvěma proměnnými). 3. Měření a testování hypotéz. Volba správné metody, výzkumného souboru. Verifikace hypotéz (vztažení výsledku testování k teorii). K bodu ad 2) máme ještě několik vysvětlení. Hypotéza neboli domněnka je určitý vědecký předpoklad, který zkonkretizuje výzkumný problém a vychází z poznatků o daném jevu, nebo z praktických zkušeností výzkumníka. Požadavky na hypotézu: stručnost, jasnost, jednoznačnost formulovat výrok o vztazích mezi dvěma nebo více proměnnými (pokud nejsou vyjádřeny vztahy, není hypotéza!!!) ověřitelnost stanovit domněnku dříve než shromáždíme údaje (NE opačně) Jak praví české přísloví řemeslo má zlaté dno, tak i hypotéza je zlatým dnem dobrého výzkumu!!

Jak správně formulovat hypotézu? V hypotéze je potřeba: vyjádřit vztah mezi dvěma proměnnými (nebo rozdíly či následky). zvolit oznamovací větu, neboť jde o tvrzení. stanovit takové proměnné, které se dají měřit nebo kategorizovat. Příklad: Studenti třetího ročníku gymnázia mají matematiku raději než studenti prvního ročníku. (vyjádření rozdílů) Když rodič zvýší počet trestů u dítěte, tak bude dítě poslušnější. (vyjádření následků) Mezi inteligencí dítěte a jeho výkonem ve škole je pozitivní vztah. (vyjádření vztahu) Poznámka: Pro další práci s hypotézami doporučujeme následující literaturu: GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha. Karolinum, 1998. Domníváme se však, že přes určitou protikladnost kvalitativně a kvantitativně orientovaného výzkumu je možné najít společné působení obou přístupů. Kombinace obou přístupů nám umožní důkladnější zkoumání výchovně vzdělávací reality. AKČNÍ VÝZKUM Posledním druhem výzkumu, který bychom zde chtěli představit, je tzv. akční výzkum. Z pohledu současné praxe škol se ukazuje, že učitelé provádí akční výzkum spíše nahodile a intuitivně. To je však na škodu filozofie akčního výzkumu a jeho významu pro současnou reflexi a inovaci pedagogické praxe. Co je to akční výzkum? Akční výzkum je takový druh výzkumu, jehož cílem je zlepšování určité části vzdělávací praxe. Jiné definice říkají : Akční výzkum je učiteli prováděná systematická reflexe profesních situací s cílem jejich dalšího rozvinutí. John Elliot, 1982. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004, s. 52. Akční výzkum je formou zkoumání, sebereflexe prováděné účastníky (např. učiteli, studenty, řediteli) v sociálních (včetně školských) situacích s cílem zlepšit racionalitu a spravedlnost své vlastní sociální a školské praxe, své chápání této praxe a situací (a institucí), ve kterých praxe probíhá. Carr a Kemmis, 1986 MCBRIDE, R. Úvod do kvalitativního výzkumu, Liberec: TU, 1995, s. 21. Akční výzkum je studium sociální situace, kterého se zúčastňují jako výzkumní pracovníci lidé, jež jsou jeho součástí, s výhledem na zlepšení činností uvnitř. B.Somekh. MCBRIDE, R. Úvod do kvalitativního výzkumu, Liberec: TU, 1995, s. 21.

Pokud vztáhneme akční výzkum k pedagogice, pak jde o nástroj, který pomáhá nám učitelům lépe poznávat problémy své vlastní praxe a řešit je. Akční výzkum začíná tehdy, pokud se sám sebe zeptám: Co mohu udělat v situaci, která příliš slibně nevypadá? Cíle akčního výzkumu: Tento výzkum přispívá ke zlepšování praxe a produkuje poznání. Je nástrojem, který nám učitelům pomáhá pronikat pod povrch toho, co se děje ve vzdělávací praxi, ve škole a ve výuce. Pomáhá nám komplexně porozumět a vysvětlit, odhalit zákonitosti s cílem tyto zákonitosti měnit a zlepšit. Metody, které se uplatňují v akčním výzkumu, jsou tytéž metody uplatňující se v pedagogickém výzkumu a pedagogicko-psychologické diagnostice. Příklad metod využívaných v akčním výzkumu (upraveno podle Maňák, Švec, 2004): 1. Metody hledání a vytváření východisek akčního výzkumu pedagogický deník skupinový rozhovor brainstorming 2. Metody získávání a shromažďování dat různé typy pozorování různé typy rozhovoru audiozáznamy, videozáznamy výtvory dětí (dopisy, testy, zprávy,..) fotografie 3. Metody analýzy dat testování tezí vytváření kategorií a kódování dat vytváření metafor, aj. 4. Metody vytváření a ověřování strategií jednání brainstorming myšlenkové testování alternativ jednání 5. Způsoby prezentace výsledků akčního výzkumu. případová studie zpráva z výzkumu Zájemcům o problematiku akčního výzkumu (metodiku, postupy, atd.) doporučujeme práci: Maňák, Švec, 2004. Příklad akčního výzkumu uvádíme v příloze č. 2. 1. 2 Výzkumné nástroje (metody) - výběr Pokud jsme stavěli dům, chatu či jiný příbytek, tak jsme na začátku svého snažení měli určitý plán, projekt stavby. Výzkum do jisté míry připomíná také stavbu. Nejdříve máme určitý záměr výzkumu, tj. projekt (plán) výzkumu a ten obsahuje všechny náležitosti, které nás vedou po cestě hledání a zkoumání. Jedním článkem řetězce výzkumné práce jsou výzkumné metody. Výběr té správné metody je velmi významný, neboť na metodách výzkumu závisí to, co opravdu chceme zjistit. Výzkumná metoda je postup, se kterým se pracuje při výzkumu.

Volba metody závisí: na cíli výzkumu na podmínkách výzkumu (podmínky psychologické (např. schopnosti zkoumaných osob, jejich ochota spolupracovat, věk, atd.), technické (co máme k dispozici, např. zda máme počítač, video, diktafon, apod.) a posléze i organizační podmínky (např. časové, personální, finanční možnosti) na zkušenostech výzkumníka na poznání vlastností metody, popř. na dokonalém nacvičení metody. V rámci každé výzkumné metody lze vytvořit konkrétní systém výzkumných nástrojů. Ty jsou buď vytvořené v hotové formě s manuálem k použití, nebo si vytváříme nové nástroje podle vlastních cílů výzkumu. Pak je dobré si spolehlivost (reliabilitu) a platnost (validitu) výzkumného nástroje ověřit předvýzkumem, který se uskutečňuje na malém souboru. Cílem je zjistit: fungování metody pochopení pokynů a otázek zkoumanými osobami (respondenty) ochotu respondentů účastnit se výzkumu možnosti hodnocení sebraných údajů zda časové rozložení výzkumu je podle koncepce plánu, apod. Předvýzkum nám také pomůže zpřesnit hypotézy nebo u výzkumný soubor a často ovlivní předcházející i další etapy výzkumu. Z výzkumných metod (nástrojů) si představíme pouze některé z nich a to zejména: metodu pozorování, dotazníku a rozhovoru (interview). Pro další zkoumání výzkumných metod doporučujeme literaturu z oblasti metodologie výzkumu, např. práce: Gavora, 2000; Pelikán, 1998; Hedl, 2005; Chráska, 2007; apod.). METODA POZOROVÁNÍ Pojem: jde o cílevědomé a systematické sledování činnosti lidí, registraci této činnosti, její analýzu a vyhodnocení. Způsoby pozorování : strukturované pozorování - předem si stanovujeme kategorie, které sledujeme v dané realitě (u kvantitativně orientovaném výzkumu) nestrukturované pozorování určeny jsou jen konkrétní osoby a jevy, které chceme pozorovat (u kvalitativně orientovaném výzkumu) Pozorování lze dělit také podle účasti pozorovatele při sledování na: pozorování přímé (pozorovatel přímo pozoruje zkoumané jevy) pozorování nepřímé (pozorované činnosti jsou předem nahrané nebo přepsané do písemné podoby) - videonahrávky, digitální nahrávky, nebo audionahrávky Pozorování podle časového hlediska : longitudinální (dlouhodobé) pozorování krátkodobé pozorování průřezové pozorování (výběr určitého úseku sledování během dlouhodobého pozorování)

Před začátkem výzkumu je nezbytné si připravit pozorovací záznam, do kterého zaznamenáváme pozorovanou skutečnost (příklady pozorovacích záznamů jsou v příloze č. 3a, 3b, 3c, nebo v pracích : Gavora, 2000; Pelikán, 1998). Zajímavým komplexním nástrojem strukturovaného pozorování jsou tzv. pozorovací systémy. Ty se používají při takových činnostech, které jsou určitým způsobem organizované v kontrolovatelném prostoru, např. činnosti žáků a učitele v učebně (těžko budeme strukturovaně pozorovat např. volné hry dětí na hřišti). Pro strukturované pozorování byla vytvořena řada pozorovacích systémů, mezi nimi nejznámější jsou systémy pozorování činnosti učitele a žáků ve třídě: Bellackův a Falndersův systém (ukázku najdete v práci Gavora, 2000). Nestrukturované (kvalitativní) pozorování má několik variant a ty se odlišují podle toho, zda popisujeme všechny jevy, nebo pracujeme selektivně. Pozorování si pak můžeme podle toho rozdělit na (Gavora, 2000): 1. Vzorky událostí jde o velmi podrobné písemné záznamy o lidech, situaci, místě, apod. Zaznamenáváme všechny jevy, tak jak se staly. Soustřeďujeme se na vnější projevy lidí, využíváme jazyk popisný, např. Petra se hlásí, odpovídá na otázky učitele,. Nevyjadřujeme své názory a hodnocení, nevyvozujeme závěry (nesprávně by bylo využít hodnotící jazyk typu: Petra je aktivní, čilá. ) 2. Terénní zprávy neděláme celý zápis všeho v dané situaci, ale rozhodujeme o tom, co je pro pozorování důležité a co nikoliv.pozorování doplňujeme vlastním komentářem k pozorovaným jevům (naše vlastní interpretace jevů). Při zhotovování terénních zápisů můžeme vycházet z následujících otázek: Kdo?, Co?, Kdy?, Kde?, Jakým způsobem?, Jak dlouho? a Proč?. Záznamový arch si připravíme tak, že si např. papír rozdělíme na 2 části, do levé vpisujeme podrobné zápisy z pozorování, do pravé své poznámky a komentáře. Jiný typ pozorování je tzv. participační pozorování (Gavora, 2000), kdy se pozorovatel snaží detailně popsat zkoumanou realitu. Dlouhodobě se účastní aktivit pozorovaných osob a zúčastňuje se i aktivit mimoškolních činností. Hlavním zdrojem dat jsou zápisky pozorovatele a skládají se z popisu prostředí, činností i doslovných výroků pozorovaných osob. Z každého dne si pozorovatel vytváří předběžné komentáře k pozorování a vytyčuje si další otázky, problémy, apod. Předností využívání metody pozorování v pedagogickém výzkumu je to, že postihuje přirozený průběh pedagogických jevů, procesů, činnosti subjektů, jejich podmínek a výsledků. Umožňuje nám sledovat přirozený průběh výchovně vzdělávacích procesů a jevů a kontakt s pedagogickou realitou. Z omezení, které pozorování má, je to především jeho časová náročnost na získání a vyhodnocení údajů, subjektivní interpretace sledovaných jevů pozorovatelem, zkreslení výsledků tím, že přítomnost pozorovatele může narušit přirozený průběh situace. Také u krátkodobého pozorování nelze předpovídat, zda se skutečně sledovaný jev objeví, což můžeme odstranit dlouhodobým pozorováním. Pro vyšší objektivitu a platnost výsledků pedagogických výzkumů je důležité, abychom při zkoumání výchovných jevů a procesů kombinovali více výzkumných metod. Pozorování je dobré kombinovat např. s metodou rozhovoru, nebo s dotazníkem.

METODA DOTAZNÍKU Pojem: Dotazník je způsob písemného kladení otázek a hromadného získávání písemných odpovědí. Patří mezi nejfrekventovanější výzkumné metody. Struktura dotazníku: vstupní část (jméno či název zadávajících, autorů dotazníku, vysvětlení cíle dotazníku, pokyny k vyplnění dotazníku). vlastní otázky (položky) poděkování respondentovi (osobě vyplňující dotazník) za spolupráci. Typy otázek, položek : 1. Uzavřené otázky nabízí hotové odpovědi, respondent pouze označuje vhodnou odpověď. 2. Otevřené otázku neurčuje alternativní odpověď, dává prostor k vlastní odpovědi. 3. Polozavřené otázky nabízejí alternativní odpověď s následným prostorem pro vysvětlení. 4. Škálované otázky nabízejí odstupňované hodnocení jevu, např. bipolární škály, intervalové škály, apod. Úkol pro Vás: K následujícím příkladům otázek se pokuste přiřadit typ položky: 1.otázka Rád /-a zpívám ve sboru Stále - velmi často - často - občas - nikdy - N 2. otázka Myslíte si, že kooperativní vyučování rozvíjí komunikaci žáků? a) ano b) ne c) neumím se vyjádřit 3. otázka Můj partner / moje partnerka svědomitý 1 2 3 4 5 N lajdácký klidný 1 2 3 4 5 N nervózní upovídaný 1 2 3 4 5 N tichý společenský 1 2 3 4 5 N samotář pracovitý 1 2 3 4 5 N líný 4. otázka Jaký je výš názor na současné postavení učitele ve společnosti? 5. otázka Vysvětlete, proč učitelé ztratili prestiž v současné společnosti? 6. otázka Využívají učitelé chemie kooperativní učení žáků ve výuce? Ano ne Pokud ne, proč?

Řešení: ot.č.1 škálovaná (intervalová škála); ot.č.2 uzavřená; ot.č.3 škálovaná, (bipolární škála), ot.č. 4 otevřená; ot.č. 5 otevřená; ot.č. 6 polouzavřená položka. Délka dotazníku by měla odpovídat tomu, abychom zjistili všechny potřebné údaje (NE delší). Dotazník nemá unavovat respondenty, tzn.vždy je dobrý kompromis mezi tím, co zjišťuji a schopnostmi a zájmem respondentů. Pokud vše dotazníkem nezjistím mohu doplnit svá zkoumání jinou technikou. Odborníci doporučují maximální délku vyplňování dotazníku cca 30 minut, u zasílání dotazníku poštou 15 20 minut. Závisí také na věku a schopnostech respondentů, profesi, pohlaví, zajímavosti dotazníku, apod. Příklad dotazníku uvádíme v příloze č. 4a, 4b. Zpracování výsledků dotazníku a obsahová analýza získaných dat závisí na použitém druhu dotazníku a položky. V dotazníku se strukturovanými položkami se zjištěné údaje kvantifikují (spočítají se). Dotazníky s otevřenými položkami vyžadují kvalitativní zpracování získaných dat. Odpovědi nejprve kategorizujeme a pak je můžeme kvalitativně zpracovat. Výsledky získané dotazníkem lze dobře zpracovat statistickými metodami a počítačem. Údaje je pak možné zpracovat do tabulek a grafů. Dotazníkovou metodu je vhodné kombinovat s rozhovorem, pozorováním, projektivní technikou, apod. Tím zvýšíme objektivitu a platnost výsledků výzkumu. METODA ROZHOVORU (INTERVIEW) Pojem: Interview (rozhovor) je výzkumná metoda, která zachycuje fakta a proniká hlouběji do postojů a motivů respondenta. Jde o kontakt zejména tváří v tvář a mezi výzkumníkem a respondentem dochází k interpersonálnímu kontaktu. Během této metody můžeme sledovat kromě zkoumaných jevů také vnější reakce respondenta a přizpůsobit tak průběh kladení otázek. Průběh a výsledky zkoumání závisí na interpersonálním kontaktu, proto je velmi žádoucí, abychom dokázali navázat přátelský vztah s respondentem a vytvořili otevřenou atmosféru (nazýváme RAPORT). Je důležité zvážit prostředí, ve kterém uskutečňujeme interview (řešit na rušné ulici neúspěšnost žáka při náhodném setkání učitele s rodiči by bylo jistě úsměvné). Během rozhovoru užíváme otázky uzavřené, polozavřené a otevřené. Druhy interview: b) strukturované interview otázky a alternativy odpovědí jsou přesně dány c) nestrukturované interview úplná volnost odpovědí d) polostrukturované interview nabídka alternativ odpovědí s následným vysvětlením a objasněním respondentem Průběh interview 1. Vstupní část zaměřujeme se na motivaci a navození osobního vztahu s respondentem. Je dobré se začít bavit o všeobecných věcech a pak až zkoumat. 2. Tematické seřazení a kladení otázek.(mít vše promyšlené). Pozor na sugestivní otázky! (např. typu: Máš rád svou sestru? správně by bylo Řekni mi něco o sestře). 3. Udržování průběh interview, např. tím, že použiji následující prostředky: krátké výrazy ( Ano, rozumím.. ) nebo neutrální žádosti ( Jak to myslíte? ), shrnutí či

reflexi (Myslíte tím, že. ), žádost o vysvětlení ( Není mi to jasné. Prosím, mohl byste mi říci, co tím myslíte?), zopakování původní otázky, apod. 4. Záznam rozhovoru průběžné zapisování, nebo po doznění odpovědi, nebo zapisuje rozhovor pomocník nebo technika (počítač,..). Typy rozhovorů v kvalitativně orientovaném výzkumu (vybráno podle Hendla, 2005): 1. Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami: máme formulované otázky, tím minimalizujeme rozdílnosti dat v jednotlivých rozhovorech. Využijeme tehdy, pokud máme málo času a nemáme možnost rozhovor opakovat. Omezením je striktnost rozhovoru a nemožnost vzít v úvahu individuální rozdíly a okolnosti. 2. Rozhovor pomocí návodu: je připravený návod k rozhovoru, který představuje seznam otázek nebo témat, které chceme s respondentem probrat. Tento typ rozhovoru nám pomáhá udržet zaměření rozhovoru, ale máme též volnost k uplatnění vlastní zkušenosti. 3. Neformální rozhovor je založen na spontánním generování otázek, zohledňuje individuální rozdíly a změny situace. Slabinou je časová náročnost při získávání dat, závislost na schopnostech tazatele vést rozhovor, těžké srovnání dat z rozhovorů (struktura jednotlivých rozhovorů se liší). 4. Narativní rozhovor: používá se v biografickém výzkumu. Respondentům nepředkládáme soubor otázek, ale subjekt je povzbuzován k volnému vyprávění. Jde o to, že při tomto typu rozhovoru se objeví určité subjektivní významové struktury, které by se při dotazování neprojevily. Při tomto typu rozhovoru určujeme předmět vyprávění a hledáme takový subjekt, který bude schopen vyprávět. Rozhovor má čtyři fáze: stimulaci (získání důvěry a prezentace tématu, např. vyprávění životního příběhu od dětství dosud), vlastní vyprávění, kladení otázek pro vyjasnění nejasností (je až po skončení vyprávění příběhu), zobecňující otázky (kladení otázek typu proč?, např. se vyjasňují kritické bodu životních zkušeností). V průběhu narativního rozhovoru můžeme klást následující otázky: o určité fázi života, např. Můžete mi říct více o době, kdy jste byl ve věznici, v armádě, ve škole? o určitém tématu, např. Můžete mi vyprávět o vašem dědečkovi? specifické otázky ke zmíněné situaci, např. Zmínil jste se o tvrdých trestech v době dětství, můžete mi to popsat podrobněji? k prozkoumání vyprávění pro argumentaci, např. Můžeme se vrátit k situaci, kdy se vaše matka chovala autoritativně? ke zkušenostem někoho jiného, např. Vzpomenete si na situaci, kdy někdo o této události mluvil? Velkou výhodou výzkumu životního příběhu je umožnění přirozené a spontánní komunikace zkoumané osoby. Metoda rozhovoru má své výhody v tom, že se přímo setkáváme s respondentem, s jeho názory a postoji. Nevýhodou je její časová náročnost, těžkosti při pořizování záznamu a snížení objektivity při rozhovoru (respondent může své názory a postoje vyjadřovat účelově). Rozhovor je dobré kombinovat s dotazníkem, experimentem, nebo pozorováním. V pedagogickém výzkumu můžeme využít i další výzkumné metody, které nám zpřesní a objasní složitost a variabilitu pedagogické reality. Učitelé a vychovatelé mohou využívat při zkoumání výchovy a vzdělávání ještě tyto výzkumné metody: projektivní techniky, případové studie, kazuistiky, experiment, analýza pedagogických dokumentů a sociometrii.

Místo závěru si odpovíme citátem L.Leprince-Ringueta (Pelikán, 1998, s. 239): Badatel, který nachází to, co hledá, vykonává v podstatě dobrou práci školáka; tím, že myslí na to, co touží najít, často zanedbává znaky, i když maličké, které přinášejí něco jiného než objekt jeho předvídání. Skutečný vědec naopak pozorně vnímá i nejmenší detaily, nejmenší indikace, které ho neupoutaly na začátku a které se mohou ukázat jako nejzávažnější je připraven na objevy. 1. 2. 1 Další metody pedagogického výzkumu (upraveno podle Čábalová, 2011, s. 111-117) V pedagogickém výzkumu lze využít další výzkumné metody, které nám zpřesní a objasní složitost a různost pedagogické reality. Můžeme využívat tyto techniky a metody: projektivní technik případové studie, kazuistiky, experiment, analýza pedagogických dokumentů, sociometrii. Projektivní techniky pomáhají odhalit postoje, motivy, názory a potřeby, které člověk nepřímo vkládá do svých výtvorů a odpovědí. Častěji se uplatňují v psychologických výzkumech, nebo v psychiatrii. Pomáhají odhalit skryté a nevědomé aspekty osobnosti člověka na základě otevřených úkolů, příběhů, nedokončených vět až k vizuálním obrazům a výtvarným projevům.mezi nejznámější verbální projektivní techniky patří: asociační techniky (slovní asociace), které jsou založené na první reakci respondenta. Dále pak doplňovací techniky, zejména technika doplňování vět neboli technika nedokončených vět, která je založena na doplňování započaté věty zkoumanou osobou. Příklad: Moje matka... Když vidím otce, jak trestá sestru, tak... Chtěl bych být... Lidé, kteří berou drogy,... Na spolužácích obdivuji... Z dalších verbálních technik je to práce s příběhem, kdy předkládáme osobám různé nedokončené příběhy a ony je doplňují, dokončují. Z vizuálních, výtvarných projektivních technik lze uvést např. Rorschachův test, kresba postavy, kresba rodiny, kresba začarované rodiny, apod. Pro složitost vyhodnocování a interpretaci výsledků pomocí uvedených technik jsou nevhodnými technikami pro běžné učitelem v pedagogické praxi. Z dalších výzkumných technik můžeme v pedagogickém zkoumání využít případovou studii, kazuistiku. Základem této techniky je zkoumání jedné osoby nebo subjektu v pedagogické realitě (žáka, učitele, školy), nebo i pedagogického dokumentu (učebnice), jednotlivého jevu

(výuka dějepisu), apod. Je založena na detailní analýze, popisu a vysvětlení stavu, reakcí, činností, aj. klienta, žáka. V pedagogice se využívají kazuistiky žáků se speciálními potřebami, např. pro intervenci, nebo tvorbu individuálně vzdělávacích programů. Analýza pedagogických dokumentů a produktů je často využívána v pedagogickém výzkumu. Tato výzkumná metoda je zaměřená na zkoumání pedagogických dokumentů, jak tištěných, psaných, výtvarně zpracovaných (kreslených), tak dokumentů zpracovaných audiovizuálně, digitálně, filmově. Klasickou metodou zkoumání pedagogických jevů a procesů je experiment. Tato metoda je využívána ke zjišťování efektivity, výsledků, či důsledků vlivu inovací, změn zavedených do pedagogické reality (např. zavedení nové výukové metody do výuky, změna chování učitele, změna obsahu učiva, apod.). Podstatou je zjištění vztahu mezi dvěma faktory, jevy, mezi příčinou a následkem. Využívání této metody je velice náročné a vyžaduje teoretické znalosti a zkušenosti výzkumníka. Podle podmínek, ve kterých experiment probíhá, rozlišujeme laboratorní a přirozený experiment. Přirozený experiment probíhá v reálném pedagogickém prostředí, laboratorní v kontrolovaných a přesně vymezených podmínkách, laboratořích. Bližší informace o experimentální metodě naleznete v odborné literatuře (např. Gavora, 2000; Průcha, 1995; Pelikán, 1998). Zajímavou výzkumnou metodou sociometrie. Sociometrická metoda zkoumá mezilidské vztahy, pozici a roli jednotlivých žáků v sociální skupině, zejména měří oblibu (neoblibu) a vliv ve vztazích v malé sociální skupině. V pedagogickém výzkumu jsou výsledky sociometrie využívány především při řešení některých sociálních problémů, které se týkají sociální skupiny a její dynamiky (odhalování příčin sociálního násilí, šikany ve školní třídě, řešení problémů ve výchovných skupinách, využívání výsledků sociometrického zkoumání v didaktických souvislostech, strategiích výuky, např. tvorbě skupin při kooperativní výuce apod.). Pedagogická realita je velmi různorodá a složitá, proto je potřeba využívat vhodnou kombinaci výzkumných metod. Při naší výzkumné práci bychom se měli zaměřit na kvalitní teoretickou i praktickou přípravu výzkumu (jeho plánování, realizaci i zpracování výsledků) a dodržovat jeho etický rozměr. Výsledky, které pedagogickým výzkumem zjistíme, by měly posloužit rozvoji pedagogické teorie a praxe.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Co je pedagogický výzkum a jaký je jeho význam pro pedagogickou teorii a praxi? 2. Specifikujte etapy plánování a realizace pedagogického výzkumu. 3. Vysvětlete, jakými způsoby lze vymezit výzkumný vzorek? Uvádějte konkrétní příklady. 4. Co je výzkumná metoda a jaký je její význam v pedagogickém výzkumu? 5. Jaké hlavní rozdíly spatřujete mezi kvalitativně a kvantitativně orientovaným výzkumem? 6. Na základě prostudování vám dostupných informačních zdrojů (odborné literatury, odborných časopisů, internetu, aj.) zhodnoťte význam využívání kvalitativního výzkumu v pedagogické realitě. 7. Co je akční výzkum a jaký je jeho význam pro pedagogickou praxi? 8. Které z metod pedagogického výzkumu byste použili pro kvalitativně orientovaný výzkum a proč? 9. Které z metod pedagogického výzkumu byste použili pro kvantitativně orientovaný výzkum a proč? 10. Popište metodu pozorování a vysvětlete její výhody a nevýhody v pedagogické praxi. 11. Popište metodu rozhovoru (interview). V čem spatřujete její přínos pro zkoumání pedagogické reality? 12. Pokuste se navrhnout různé druhy dotazníků pro zkoumání postojů žáků, dětí, popř. rodičů, učitelů k následujícím tématům (výběr cílové skupiny a tématu závisí na vás. 13. V dotazníku použijte různé druhy položek. Pak si dotazník vyzkoušejte v praxi a jeho výsledky zpracujte kvantitativně i kvalitativně. 14. Zpracujte případovou studii vybraného konkrétního dítěte, (nebo žáka, dospělého) z reálné praxe a výsledky využijte pro zkvalitnění jeho výchovy a vzdělávání. 15. Co je projektivní technika a jaké techniky znáte? Vysvětlete na konkrétních příkladech. 16. Jaké jsou výhody přirozeného experimentu na rozdíl od laboratorního? 17. Co je sociometrie a k čemu jí může využít učitel v pedagogické praxi? 18. Proveďte výzkumnou sondu do pedagogické praxe. Zpracujte konkrétní plán výzkumné sondy (téma a cíl výzkumu, vymezení problému, výběr vzorku, volba metod zkoumání i zpracování výsledků) a pak sondu realizujte v pedagogické praxi. Výběr typu výzkumu (kvalitativní či kvantitativní) závisí na vaší volbě. Výsledky výzkumu zpracujte a zdůvodněte jejich přínos pro praxi.