Systém důchodového a úrazového zabezpečení v českých zemích (1880-1918), České republice (1918-1948) a ČSSR (1948-1989)

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb Systém důchodového a úrazového zabezpečení v českých zemích (1880-1918), České republice (1918-1948) a ČSSR (1948-1989) BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Vedoucí bakalářské práce: Bronislava SMEJKALOVÁ Ing. Milan VENCLÍK, MBA Znojmo, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Systém důchodového a úrazového zabezpečení v českých zemích (1880-1918), České republice (1918-1948) a ČSSR (1948-1989) vypracovala samostatně pod vedením Ing. Milana Venclíka, MBA a uvedla v seznamu použité literatury všechny použité literární a odborné zdroje. Ve Znojmě dne Bronislava Smejkalová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce Ing. Milanu Venclíkovi, MBA za odborné konzultace a cenné připomínky, které mi poskytl během zpracování této bakalářské práce.

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor Bakalářský studijní program Obor Bronislava SMEJKALOVÁ Ekonomika a management Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb Název Název (v angličtině) Systém důchodového a úrazového zabezpečení v českých zemích (1880-1918), České republice (1918-1948) a ČSSR (1948-1989) Pension and accident insurance security scheme in the Czech countries (1880-1918), The Czech Republic (1918-1948) and ČSSR (1948-1989) Zásady pro vypracování: Cíl práce: Cílem práce je přehled a zhodnocení důchodového a úrazového zabezpečení v českých zemích v letech 1880-1918, v České republice v letech 1918-1948 a ČSSR v letech 1948-1989, dále charakteristika důchodového systému po roce 1989 a porovnání s navrhovanou reformou důchodového zabezpečení po roce 2012. Postup práce: 1. Charakteristika důchodového a úrazového zabezpečení v jednotlivých obdobích 2. Komparace systému důchodového zabezpečení v jednotlivých obdobích 3. Charakteristika důchodového zabezpečení před rokem 1989, po roce 1989 a navrhovaná reforma po roce 2012 4. Dotazník na téma "důchodové zabezpečení v ČR do roku 2011 a po roce 2012 5. Vyhodnocení dat z dotazníku Metody: Deskripce literatury, analýza, syntéza, komparace, dotazníkové šetření a vyhodnocení dotazníkového šetření

Rozsah práce: 40-55 Seznam odborné literatury: 1. KÁRNÍK Zdeněk, České země v éře 1. republiky (1918-1938), Praha: Libri 2000-1 autor, ISBN: 80-7277-027-6 2. LOEWENSTEIN Bedřich, Otto von Bismarck, Praha: Svoboda 1968-1 autor 3. PEROUTKA Ferdinand, Budování státu, Praha: Lidové noviny, 1991-1 autor, ISBN: 80-7106-036-4 4. PŘIB Jan, Kdy do důchodu a za kolik, Praha: Grada 2008, ISBN: 978-80-247-2399-0 5. URBAN Otto, Česká společnost 1848-1918, Praha: Svoboda 1982-1 autor Datum zadání bakalářské práce: duben 2011 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2012 L.S. Bronislava Smejkalová Autor Ing. Milan VENCLÍK vedoucí bakalářské práce rektor SVŠE Znojmo Prof. PhDr. Kamil FUCHS, CSc.

Abstrakt Obsahem bakalářské práce je přehled a zhodnocení důchodového a úrazového zabezpečení v českých zemích v letech 1880-1918, v České republice v letech 1918-1948 a ČSSR v letech 1948-1989, dále charakteristika důchodového systému po roce 1989 a porovnání s navrhovanou reformou důchodového zabezpečení po roce 2012. Teoretická část vycházející z odborné literatury popisuje vznik a vývoj důchodového zabezpečení v českých zemích a dalších jednotlivých etapách. Praktická část porovnává jednotlivá období. Součástí praktické části je dotazníkové šetření, které porovnává názory na důchodové zabezpečení do roku 2011 a po roce 2012. Klíčová slova: sociální zabezpečení, důchodové zabezpečení, důchod, důchodový systém, reforma Summary The content of the bachelor thesis is an overview and assessment of the accident and pension insurance in the Czech Republic between the years 1880-1918, in the Czech Republic between 1918-1948 and in Czechoslovakia in 1948-1989, next it includes description of the pension system after 1989, and comparison with the proposed retirement reform after 2012. The theoretical part based on the reference literature describes the emergence and development of pension systems in the Czech lands and their following stages. The practical part presents comparison of particular periods. The practical part contains a questionnaire survey comparing opinions on pension insurance before 2011 and after 2012. Keywords: social security, pension, retirement insurance, pension system, reform

Obsah 1 Úvod... 8 2 Cíl práce a metodika... 9 3 Teoretická část... 10 3.1 Definice stáří... 10 3.2 Stáří jako součást života... 10 3.3 Vznik a vývoj práva sociálního zabezpečení... 11 3.4 Prameny práva sociálního zabezpečení... 11 3.4.1 Vznik pojmu sociální zabezpečení... 12 3.4.2 Položení základů sociálního pojištění... 12 3.4.3 Bismarckova sociální reforma... 13 3.4.4 Taafeho reforma... 13 3.5 Etapy vývoje důchodového zabezpečení... 14 3.5.1 Důchodové zabezpečení v Československu... 14 3.5.2 Důchodové zabezpečení v meziválečném období... 15 3.5.3 Změny po 2. sv. válce... 15 3.5.4 Vývoj důchodového zabezpečení po druhé světové válce 1948-1989... 16 3.5.5 Změny v sociálním zákonodárství po roce 1948... 16 3.5.6 První sociální reforma po 2. sv. válce... 16 3.5.7 Druhá sociální reforma po 2. sv. válce... 17 3.5.8 Důchodové zabezpečení po roce 1989... 17 3.5.9 Základní etapy sociální reformy v České republice po roce 1989... 17 3.6 Druhy důchodů... 18 3.7 Základní možnosti financování systému důchodového zabezpečení.... 22 3.8 Základní typy penzijních plánů... 23 3.9 Základní typy konstrukce důchodového systému... 23 3.9.1 Bismarckův pojistný systém... 24 3.9.2 Beveridgův /flat-rate/systém... 24 3.9.3 Dvousložková konstrukce... 24 3.9.4 Pojistný systém se stanoveným minimem... 24 6

3.10 Důchodové pojištění... 25 3.10.1 Základní principy... 25 3.11 Etapové změny po roce 1992... 27 3.11.1 Změny v letech 1992-1995... 27 3.11.2 Změny v letech 1996-1998... 27 3.11.3 Sociální politika v letech 1998-2006... 27 3.11.4 Vývoj v letech 2006-2009... 27 3.12 Důchodová reforma po roce 2012... 28 3.12.1 Proč je nutné provést důchodovou reformu... 28 3.12.2 Vládní návrh důchodové reformy základní fakta... 28 3.12.3 Obsah reformy... 28 3.12.4 Způsob, jakým budou příjemcům penze z takzvaného druhého pilíře vypláceny... 29 3.12.5 Stávající penzijní připojištění a zachování státních příspěvků... 29 3.12.6 Nový systém... 29 3.12.7 Naspořené peníze... 30 4 Praktická část... 31 4.1 Důchodové zabezpečení ve svých počátcích... 31 4.2 Porovnání důchodového zabezpečení... 31 4.2.1 Československo v letech 1918-1939... 31 4.2.2 Meziválečné období 1939-1948... 32 4.2.3 Poválečné období 1948-1989... 32 4.2.4 Změny po roce 1989... 32 4.3 Výše důchodů po roce 1995... 33 4.3.1 Zvýšení důchodů v letech 1996-1998... 33 4.3.2 Změny důchodů od roku 2012... 35 4.4 Dotazník... 39 5 Závěr... 50 6 Seznam použité literatury... 52 Seznam použitých zkratek Seznam tabulek a grafů 7 Přílohy 7

1 Úvod Stáří je součástí našeho života a ať už chceme nebo nechceme, jednou všichni zestárneme. V různých kulturách se ke stáří přistupuje jinak. Někde se kolem starého člověka rodina semkne a opatruje ho až do konce jeho života, jinde zase starý člověk na sklonku života odejde od kmene a zemře v ústraní, aby svůj kmen neobtěžoval. My však žijeme v takové době a v takové společnosti, která se ke starým lidem chová poměrně vstřícně. Za starého člověka považujeme toho, kdo dovršil určitý věk, zpravidla to bývá 60-65 let. Mezníkem v tomto období je odchod do důchodu, kdy se z člověka ekonomicky aktivního stává člověk, který je závislý na ekonomické pomoci druhých, ať už státu, či rodiny. Každý z nás, má zažitý nějaký standard, ve kterém žil dlouhou dobu. A to, abychom se tohoto standardu po ukončení pracovní činnosti, tedy odchodu do důchodu, nemuseli vzdát úplně a mohli žít dále plnohodnotný život, potřebujeme finanční příjem. Aby nás však stát mohl podpořit, musí zde být dost těch ekonomicky aktivních, kteří nám na ten důchod budou přispívat. To však začíná být současným problémem každé společnosti, neboť dochází ke stárnutí obyvatelstva, což znamená, že přibývá důchodců a ubývá tzv. přispivatelů. Z toho vyplývá, že jednoho dne nebude kdo by přispěl, a proto musí dojít k důchodové reformě, která se tímto zabývá, a to tak, že si v podstatě každý z nás bude muset na své stáří něco naspořit a na důchod si většina z nás ještě dlouho počká. 8

2 Cíl práce a metodika Cíl práce Hlavním cíle této bakalářské práce je přehled a zhodnocení důchodového a úrazového zabezpečení v českých zemích v letech 1880-1918, v České republice v letech 1918-1948 a ČSSR v letech 1948-1989, dále charakteristika důchodového systému po roce 1989 a porovnání s navrhovanou reformou důchodového zabezpečení po roce 2012 a komparace důchodového zabezpečení v jednotlivých obdobích. Metodika a struktura práce V teoretické části popisuji, co vlastně vedlo k položení základů důchodového zabezpečení v českých zemích, na koho se vztahovalo a jak se postupně vyvíjelo a k jakým změnám docházelo, až do současné podoby. V praktické části mé práce je vyhodnocení a komparace důchodového zabezpečení v jednotlivých obdobích a popis reformy důchodového zabezpečení po roce 2012. Součástí praktické části je dotazník na téma důchody. Dotazníkovým šetřením bych chtěla zjistit, co si myslí lidé o změnách v důchodovém zabezpečení a čemu dávají přednost a zda považují starý nebo nový systém za lepší, ať už se jich důchodová reforma týká či nikoli. Jako základní metodické prostředky byly použity: Deskripce literatury, analýza, syntéza, komparace, dotazníkové šetření a vyhodnocení dotazníkového šetření 9

3 Teoretická část 3.1 Definice stáří Tato kapitola definuje stáří a s ním spojené zaopatření starých občanů. Popisuje, kdy je člověk považován za starého, a tudíž dosáhl významného mezníku ve svém životě, tím je odchod do důchodu. 3.2 Stáří jako součást života Jednou z věcí, které si dříve nebo později začneme uvědomovat je fakt, že vše kolem nás stárne, ať už se jedná o věci, zvířata, či lidi. Při stárnutí dochází k tomu, že se mění vlastnosti a to zpravidla k horšímu. Stáří je součástí našeho života, ať chceme nebo ne a nemůžeme se tomu nijak vyhnout. Lidský život je rozčleněn do několika životních fází, z nichž poslední etapou je právě zmiňované stáří. Je to přirozený proces lidského organismu. Postupně se nám omezuje schopnost pracovat a následně jsme odkázáni na pomoc druhých. Různé kultury ovšem ke stáří přistupovaly různě od vysokého respektu starých asijských kultur až po kultury, které velí starým lidem opustit společenství a zemřít někde v ústraní. V našich podmínkách středoevropských řecko-židovsko-křesťanských tradic byly normy chování ke starým lidem poměrně vstřícné. Definice stáří vychází z toho, že starým se člověk stává po dovršení určitého věku, který se pohybuje v rozmezí 60-65 let. Rituálem, který přechod do této fáze života jasně vymezuje, je odchod do důchodu. 1 Stáří bylo dlouho ztotožňováno s chorobou. Teprve v 19. Století se obecně začalo stáří vnímat jako samostatná sociální událost a vytvářely se samostatné soustavy pro zabezpečování starých lidí, od instituce starobinců až po starobní důchody. Byl-li starý člověk celý život odkázán na pracovní činnost jako na hlavní zdroj své obživy, práce pro něj znamenala příjem a ten byl hlavním zdrojem životní úrovně, znamená odchod do důchodu snížení této úrovně. Pracovní neschopnost způsobená stářím znamená, že člověk tento zdroj ztratí, a v podmínkách moderní společnosti se stává jeho zabezpečení společenským problémem. 2 1 Galvas, Milan; Gregorová, Zdeňka. Sociální zabezpečení. 1. Brno, 2000. ISBN 80-210-2292-2. 2 Galvas, Milan; Gregorová, Zdeňka. Sociální zabezpečení. 1. Brno, 2000. ISBN 80-210-2292-2. 10

3.3 Vznik a vývoj práva sociálního zabezpečení Zabezpečení občanů v nepříznivých sociálních situacích způsobených sociálními událostmi, jako jsou zejména nemoc, úraz, invalidita, mateřství, stáří a ztráta živitele, je problémem každé společnosti, každá společnost se jimi musí zabývat a řešit je. Formu a úroveň řešení sociálních problémů v dané společnosti určuje především ekonomická nutnost a ekonomická možnost řešení těchto problémů, ale i faktory další jako například demografická struktura, etické a morální názory převládající ve společnosti, dále i zájem občanů na řešení jejich potřeb a současně též intenzita prosazování tohoto zájmu a v neposlední řadě i tradice řešení sociálních problémů, která je důležitá a určující z hlediska dalšího vývoje. V prvobytně pospolné společnosti se rodové či kmenové společenství postaralo o své přestárlé či nemocné příslušníky tak, že je ponechalo ve své pospolitosti, v užší či širší rodině. 3 V otrokářské společnosti neměl otrok žádná práva, byl majetkem svého pána. Pokud tedy pán chránil svého otroka, zraněnému či nemocnému otrokovi poskytoval pomoc, chránil vlastně svůj majetek. Přestože to dělal v podstatě pro své dobro, jednalo se o jakousi pomoc, která by se mohla podobat sociálnímu zabezpečení. 4 Ve středověku začaly být vytvářeny svépomocné podpůrné spolky, jejichž úkolem bylo pomáhat práce neschopným a starým členům a podporovat i pozůstalé členy rodiny. Nejprve vznikaly takovéto podpůrné spolky mezi horníky, začala se vytvářet hornická bratrstva, která je možno charakterizovat jako stavové a náboženské spolky řízené nejprve těžaři. První doklady o jejich existenci pocházejí z 15. století. V roce 1854 došlo k uzákonění povinného zřizování bratrských pokladen v dolech, čímž byl položen základ pro samostatné hornické sociální pojištění, které existovalo v Československu až do roku 1948. 5 3.4 Prameny práva sociálního zabezpečení Pojem prameny práva znamená název pro formy objektivního práva. Pramenem práva je myšleno, kde je právo obsaženo. Za právní normu lze považovat pouze pravidlo chování, v pramenu práva uznaného státem. 3 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 4 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 5 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 11

V evropské kultuře se rozlišují čtyři základní druhy pramenů práva: - Normativní právní akty - Právní obyčeje - Soudní a správní precedenty - Normativní smlouvy Za prameny práva sociálního zabezpečení v v České republice jsou považovány pouze normativní právní akty a normativní smlouvy. - Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách - Ostatní mezinárodní smlouvy, schválené parlamentem (zejména hospodářské a politické smlouvy) - Bilaterální mezinárodní smlouvy (ty plní důležitou úlohu v sociálním zabezpečení) - Multilaterální smlouvy (bývají zpravidla výsledkem činnosti mezinárodních organizací) - Kolektivní smlouvy (jejich význam ve sféře práva sociálního zabezpečení je v současné době nepatrný) 6 3.4.1 Vznik pojmu sociální zabezpečení Historickými předchůdci pojmu sociální zabezpečení byly pojmy chudinská péče a sociální správa. Oba pojmy jsou produktem stavu evropské společnosti v 16.-19. století. Pojem sociální zabezpečení vznikal až v minulém století. Podle slovníku jazyka českého (1948) se po druhé světové válce užívalo slova sociální ve trojím významu: - Vztahující se ke společnosti - Týkající se zlepšování společenských poměrů - Týkající se hmotného zabezpečení jedince ve společnosti 7 3.4.2 Položení základů sociálního pojištění Na počátku 19. století dochází k řešení pouze některých sociálních problémů. Státní zaměstnance a vysloužilé vojáky a jejich rodiny zabezpečoval stát. Chudině poskytovala základní péči církev, jednalo se zejména o přístřeší. 8 Ve druhé polovině 19. století jsou zakládány sociálně demokratické strany a odborové organizace. V roce 1874 vzniká sociálně demokratická strana Rakouska a v roce 1878 Československá sociálně 6 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 7 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 8 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 12

demokratická strana dělnická. Ekonomická a politická situace v Evropě měly za následek to, že se vlády jednotlivých zemí hlouběji zabývají otázkou sociálního pojištění. 9 Roku 1883 bylo v Německu uzákoněno povinné nemocenské pojištění, v následujícím roce pojištění úrazové. Starobní a invalidní pojištění vzniká v roce 1889. Tyto zákony bývají označovány jako Bismarckova reforma a položily základ tzv. Bismarckovu modelu sociálního pojištění, který velmi ovlivnil pojišťovací systémy v řadě zemí Evropy, zejména v Rakousku Uhersku. 10 3.4.3 Bismarckova sociální reforma Základními Bismarckovými motivy bylo sociální zákonodárství, které mělo být pozitivním doplňkem protisocialistického zákona. V listopadu 1984 Bismarck poznamenal, že kdyby nebylo sociální demokracie a mnoho lidí se jí nebálo, nebyly by ještě ani ony mírné pokroky, které byly učiněny v sociální reformě. Ovšem právě tento paternalistický ráz sociální reformy předznamenal i její omezenost a malou účinnost. Soustřeďovala se totiž na úrazové, nemocenské a starobní pojištění, čili na dělníky neschopné práce, a ponechala vědomě bez povšimnutí jak ochranu práce žen a dětí, tak vlastní pracovní podmínky, mzdy, pracovní dobu. 11 Systém sociálního pojištění, který Bismarck uvedl v roce 1881 a dokončil v roce 1889, těsně před svým pádem, by sám od sebe postačoval, aby svému autorovi trvale zajistil reputaci konstruktivního státníka. I v případě, že by neudělal už nic jiného. Německé sociální pojištění bylo první na světě a pro všechny civilizované země pak sloužilo jako vzor. Přestože hromadil peníze ze strachu před stářím a v soukromém životě utiskoval a ponižoval kdekoho, prosazoval pojištění každého německého pracujícího proti nehodě nebo úrazu, nemoci a stáří. 12 3.4.4 Taafeho reforma Povinné sociální pojištění bylo krátce po roce 1889 zavedeno i pro rakouskou část Rakouska Uherska, tj. pro české země. Protože byl předsedou vlády hrabě Taafe, bývají tyto zákony označovány jako Taafeho reforma. V roce 1888 byl přijat zákon o úrazovém pojištění dělníků (zákon č. 1/1888 ř.z.) a zákon o nemocenském pojištění dělníků (zákon č. 33/1888 ř.z.), který nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1889. 9 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 10 LOEWENSTEIN Bedřich, Otto von Bismarck, 1. Praha : Svoboda, 1968. 242 s. 11 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 12 TAYLOR A.J.P., Bismarck, Baronet Praha, 1998, ISBN 80-721-084-1., str. 210-211 13

Tento zákon zavedl nemocenské pojištění dělníků, ale nevztahoval se na zemědělství, domácké dělníky a služebnictvo. Penzijně pojištěny byly pouze některé kategorie úředníků a zřízenců. Starobní a invalidní pojištění se vztahovalo jen na horníky, veřejné zaměstnance a některé skupiny soukromých úředníků a zřízenců. 13 V roce 1907 byl schválen zákon o penzijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných. Práce na přípravě návrhu zákona o penzijním pojištění dělníků nebyly dokončeny, starobní a invalidní pojištění dělníků nebylo do roku 1918 zavedeno. S postupnou industrializací a rozvojem společnosti bylo zřejmé, že je nutné zabezpečovat osoby při událostech, které sice mají za následek zhoršení ekonomické situace, ale jde o události, které jsou v životě obvyklé jako jsou zejména nemoc a úraz. Ukazovalo se, že princip dobrovolnosti v pojištění není vzhledem k malé zodpovědnosti některých zaměstnanců za vlastní osud příliš vhodný. Tato zkušenost a zejména pak rozvoj průmyslu a celkový společenský pokrok byly důvodem přechodu od dobrovolného k povinnému pojištění zaměstnanců. Sociální pojištění vzniká postupně pro jednotlivé skupiny obyvatel a vytváří se několik soustav nemocenského a důchodového zabezpečení. Po roce 1918 byl tento stav převzat do právního řádu naší republiky. 14 3.5 Etapy vývoje důchodového zabezpečení 3.5.1 Důchodové zabezpečení v Československu v letech 1918-1939 Rok 1919 i 1920 byly prosyceny duchem změny. Generace viděla tolik převratných změn politických. Jak by se jí nebyly zdály možnými i největší změny sociální? 15 Sociální zabezpečení v tomto období bylo velmi roztříštěné. Zahrnovalo pouze část ekonomicky aktivního obyvatelstva a zabezpečovalo jen jednu pětinu obyvatelstva. Některým skupinám nebylo přiznáno vůbec, nejvýhodnější bylo u státních a veřejných zaměstnanců a úředníků soukromého sektoru. Sociální péče o staré a invalidní byla založena převážně na dobročinnosti, protože povinnost chudinského zaopatření připadala na domovské obce, úroveň tedy závisela na možnosti a velikosti 13 Průcha V. a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992, 1. Brno : Doplněk, 2004, ISBN 80-7239-147-X., str. 71-72 14 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 15 Peroutka, Ferdinand. Budování státu. 3. Vyd. Praha: Lidové noviny, 1991. 442 s. ISBN 80-7106-036-4 14

obce. 16 Československá republika převzala právní předpisy ze sociální oblasti od Rakouska-Uherska a postupně byly přijímány právní předpisy nové. V roce 1920 bylo novelizováno penzijní pojištění soukromých zaměstnanců zavedené v roce 1907, v roce 1921 bylo upraveno penzijní pojištění železničních zaměstnanců. 17 Nejvýznamnější z nových právních předpisů byl zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Podle výše výdělku byli pojištěnci rozděleni do čtyř tříd, a to zejména pro vyměřování pojistného a do určité míry i pro výměru důchodů. Polovinu hradil zaměstnavatel a polovinu zaměstnanec. V roce 1929 byly zavedeny státní starobní podpory. I nadále existovala chudinská péče, byly zřizovány chudobince, starobince, útulky a další. Stát sice přispíval, ale z větší části přetrvával charitativní charakter. Působilo zde mnoho dobrovolných spolků církevních nebo účelových charakterů jako například Československý červený kříž, Česká diakonie, ženské či dělnické spolky. 18 3.5.2 Důchodové zabezpečení v meziválečném období 1939-1948 V meziválečném období do roku 1945 došlo k několika nevýznamným změnám, které pojištěncům nepřinesly žádná výrazná zlepšení. Jednalo se o změny, jejichž cílem bylo přizpůsobit naše sociální pojištění tehdejším politickým, hospodářským, sociálním a měnovým podmínkám. V roce 1945 bylo změněno nemocenské, invalidní a starobní pojištění dělnické. 19 3.5.3 Změny po 2. sv. válce Po 2. světové válce nebyly předpisy z doby okupace uznány za součást československého právního řádu. Zákonodárství 1. republiky ze sociální oblasti bylo v zásadě převzato. Situace v sociální oblasti byla velmi komplikovaná zejména tím, že fondy sociálního pojištění byly buď zabaveny okupanty 16 Krebs, Vojtěch; Kotýnková, Magdaléna; Durdisová, Jaroslava. Sociální politika. Praha:Aspi., 2002. 376 s. ISBN 80-86395-33-2 17 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 18 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 19 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 15

nebo znehodnoceny válečným hospodářstvím. 20 Přijetí zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění bylo významným mezníkem ve vývoji sociálního zákonodárství v Československu. Zákon byl na svou dobu velmi moderní, pokrokový, vycházel z modelu zdravotního pojištění Sira Beveridge, který byl publikován v Anglii v roce 1942. Zákon umožnil vytvoření nové jednotné soustavy národního pojištění, zvýšil všechny dávky, do značné míry zrovnoprávnil nároky dělníků a ostatních zaměstnanců a poprvé rozšířil důchodové zabezpečení i na samostatně hospodařící občany. 21 3.5.4 Vývoj důchodového zabezpečení po druhé světové válce 1948-1989 V tomto období došlo k mnoha změnám v oblasti sociální zabezpečení. 1. 1. 1952 vstoupil v platnost zákon č. 102/1951 Sb., kterým došlo k oddělení nemocenského pojištění od důchodového a zdravotnická zařízení byla převedena do jednotného systému zdravotní péče. Zákonem č. 55/1956 Sb., došlo ke snížení věkových hranic rozhodných pro přiznání nároku na starobní důchod. Zákonem č. 101/1964 Sb., byla zavedena řada omezení, například progresivní daň z důchodu. Tyto nedostatky byly odstraněny až zákonem č. 121/1975 Sb. 22 3.5.5 Změny v sociálním zákonodárství po roce 1948 Po roce 1948 došlo k zásadním změnám ve vývoji československého sociálního zákonodárství. Postupně byl opouštěn pojišťovací princip a byly přijímány nové předpisy, které vycházely ze sovětských zkušeností. 23 3.5.6 První sociální reforma po 2. sv. válce První reforma sociálního zabezpečení po roce 1948 byla uskutečněna v roce 1956. Formou vládních nařízení byli členové výrobních družstev, družstevní rolníci a osoby samostatně hospodařící pojištěni pro případ stáří, invalidity a ztráty živitele. 24 Tyto právní předpisy zvýšily nejen počet důchodově zabezpečených osob, ale i výši a počet poskytovaných dávek, což vedlo k výraznému růstu nákladů na všechna odvětví sociálního zabezpečení. 20 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 21 Krebs, Vojtěch; Kotýnková, Magdaléna; Durdisová, Jaroslava. Sociální politika. Praha:Aspi., 2002. 376 s. ISBN 80-86395-33-2 22 Průcha V. a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992, 1. Brno : Doplněk, 2004, ISBN 80-7239-147-X., str. 71-72 23 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 24 Průcha V. a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992, 1. Brno : Doplněk, 2004, ISBN 80-7239-147-X., str. 71-72 16

3.5.7 Druhá sociální reforma po 2. sv. válce Druhá reforma sociálního zabezpečení byla uskutečněna v roce 1964. V důsledku slabé efektivnosti hospodářství a nepříliš příznivého ekonomického vývoje došlo ke zhoršení úrovně důchodového zabezpečení. Neúspěšný hospodářský vývoj v 80. letech neumožňoval další pokračování měkké sociální politiky. Až po nástupu M. Gorbačova k moci v tehdejším SSSR v roce 1985 se československá vláda opět začala snažit získat si obyvatelstvo velkorysejší sociální politikou. Byl přijat zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jehož část platí doposud. 25 3.5.8 Důchodové zabezpečení po roce 1989 Velice brzy po listopadu 1989 bylo zřejmé, že bude nutno přistoupit k zásadní reformě systému sociálního zabezpečení. V oblasti důchodů zaostával a měl řadu nedostatků zásadního rázu. Především byl mimořádně finančně náročný, byl velmi těžkopádný. V některých směrech byl i nespravedlivý. Zejména v oblasti osobních důchodů. Mezi první opatření patřilo zrušení preferencí v důchodovém systému (zejména osobních důchodů) a odstranění diskriminace osob samostatně výdělečně činných. 26 3.5.9 Základní etapy sociální reformy v České republice po roce 1989-1. Etapa probíhala od konce roku 1989 do roku 1992. Byl vypracován koncept záchranné sociální sítě, který byl plně zajištěn právními instituty, zejména minimální mzdou a životním minimem. - 2. Etapa započala po vzniku samostatné ČR v roce 1993. V našem sociálním zabezpečení se začaly projevovat neoliberální tendence. Bylo zavedeno pojistné jako zvláštní platba mimo daňový systém. - O počátku 3. etapy vývoje reformy sociálního zabezpečení lze hovořit od poloviny roku 1998 v souvislosti s nástupem sociálně demokratické vlády. Připravuje se reforma důchodového systému. 27 25 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 26 Krebs, Vojtěch; Kotýnková, Magdaléna; Durdisová, Jaroslava. Sociální politika. Praha:Aspi., 2002. 376 s. ISBN 80-86395-33-2 27 Krebs, Vojtěch; Kotýnková, Magdaléna; Durdisová, Jaroslava. Sociální politika. Praha:Aspi., 2002. 376 s. ISBN 80-86395-33-2 17

3.6 Druhy důchodů - Starobní - Invalidní - Vdovský - Vdovecký - Sirotčí Starobní důchod se skládá ze základní výměry, jež je jednotná a v současné době činí 1 470 Kč a procentní výměry, která se stanovuje procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění. Výpočtový základ se odvozuje z výdělků od roku 1986 do posledního celého roku upravených přepočítacími koeficienty a od počtu let, kdy bylo placeno sociální pojištění. Výše procentní výměry za každý rok pojištění činí 1,5 % výpočtového základu. Procentní výměra činí nejméně 770 Kč měsíčně u všech typů starobních důchodů, horní hranice není omezena. 28 - Předčasný starobní důchod Před dosažením důchodového věku má pojištěnec nárok na starobní důchod, pokud byl pojištěn nejméně 25 let a do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše 3 roky. Výše základní výměry je 1 470 Kč, procentní výměra činí 1,5 % za každý celý rok pojištění. Za každých 90 dní, které schází do dovršení důchodového věku se procentní výměra důchodu snižuje o 0,9 % výpočtového základu (nesmí však klesnout pod 770 Kč). Pokud pojištěnci schází nejvýše dva roky do dosažení důchodového věku, snižuje se tato procentní výměra důchodu o 1 %. Po dovršení důchodového věku má pojištěnec nárok na normální starobní důchod, o jeho přiznání je však potřeba požádat (předčasný důchod se automaticky nemění na normální starobní důchod). Výplata předčasného důchodu je zastavena v případě výdělečné činnosti, po jejím skončení je výplata obnovena a výše procentní výměry je upravena s přihlédnutím ke změněné době pojištění. 29 - Plný invalidní důchod Nárok na plný invalidní důchod má pojištěnec, jestliže se stal: 28 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 29 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 18

plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nemá ke dni vzniku plné invalidity nárok na starobní důchod nebo plně invalidním následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání Tabulka č. 1 Nárok na plný invalidní důchod Věk Do 20 let Doba pojištění Méně než rok 20 22 let 1 rok 22 24 let 2 roky 24 26 let 3 roky 26 28 let 4 roky Nad 28 let 5 roků Zdroj: MPSV Pojištěnec je plně invalidní, jestliže jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a z důvodu tohoto mu poklesla výdělečná schopnost nejméně o 66 %, nebo je schopen soustavné výdělečné činnosti jen za mimořádných podmínek. Zdravotní stav pojištěnců posuzují lékaři okresní správy sociálního zabezpečení. 30 Výše plného invalidního důchodu se sestává ze základní složky ve výši 1 470 Kč a procentní výměry 1,5 % (minimálně 770 Kč) výpočtového základu za každý celý rok pojištění. Do procentní výměry se započítává i tzv. dopočtová doba, tj. doba od vzniku invalidního důchodu do dosažení důchodového věku. Nárok na plný invalidní důchod mají i osoby, jimž vznikla plná invalidita před 18. rokem věku, procentní výměra činí 45 % výpočtového základu. 31 - Částečný invalidní důchod Pojištěnec má nárok na částečný invalidní důchod, jestliže: se stal částečně invalidním a splnil potřebnou dobu pojištění (stanovené doby jsou stejné jako plně invalidního důchodu) nebo 30 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 31 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 19

se stal částečně invalidním následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání Za částečně invalidního se považuje pojištěnec, kterému z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % nebo jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Okruh zdravotních postižení značně ztěžujících životní podmínky stanovuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 284/95 Sb. Potřebná doba pojištění se nevyžaduje, vznikla-li částečná invalidita následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. 32 Výše částečně invalidního důchodu se skládá ze základní 1 470 Kč a procentní výměry 0,75 % výpočtového základu za každý celý rok pojištění, minimálně 770 Kč. Stejně jako u plně invalidního důchodu se bere v úvahu tzv. dopočtová doba. Částečně invalidní důchodce může mít příjmy z výdělečné činnosti. Pokud nepřesahují 66 % srovnatelného vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se vyplácí v plné výši. Od 66 % do 80 % vyměřovacího základu se důchod vyplácí ve výši poloviny základní výměry a poloviny procentní výměry. Při příjmu vyšším než 80 % vyměřovacího základu není důchod vyplácen. Pro stanovení výše příjmů z výdělečné činnosti se používá průměrný měsíční příjem za předchozí rok. Srovnatelný vyměřovací základ se stanoví vynásobením osobního vyměřovacího základu, z něhož byl částečný invalidní důchod vypočten, koeficientem vyjadřujícím nárůst všeobecného vyměřovacího základu za stanovené období. 33 - Vdovský důchod Vdova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který byl poživatelem důchodu nebo splnil potřebné doby nároku na plný starobní důchod, anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Vdovský důchod je vyplácen 1 rok po úmrtí manžela. Delší dobu je důchod vyplácen, pokud vdova pečuje o nezaopatřené dítě či dlouhodobě těžce zdravotně postižené zletilé, pečuje o bezmocné rodiče anebo je plně invalidní či dosáhla věku 55 let. 34 32 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 33 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 34 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 20

Vdovský sestává ze základní výměry 1 470 Kč a procentní výměry. Výše procentní výměry činí 50 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, zemřelé osoby v době smrti, nebo 50 % procentní výměry částečného invalidního důchodu po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní nebo starobní důchod. Pokud vdova pobírá vlastní starobní nebo plný invalidní důchod náleží ji vyšší důchod v plné výši a z nižšího důchodu má nárok pouze na polovinu procentní výměry (základní výměra nenáleží). 35 - Vdovecký důchod Vdovec má nárok na vdovecký důchod po manželce. Podmínky výplaty tohoto důchodu jsou téměř shodné s podmínkami vdovského důchodu. Nárok na vdovecký důchod zaniká uzavřením nového manželství. V takovém případě je vdovci vyplaceno odbytné ve výši 12 měsíčních splátek. - Sirotčí důchod Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li jeho rodič (popř. osvojitel), nebo osoba, která dítě převzala do péče. Současně je nutné pro nárok na sirotčí důchod splnění podmínky, aby zemřelý byl ke dni smrti poživatelem starobního, plného invalidního nebo částečně invalidního důchodu, nebo aby splňoval ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod anebo zemřel-li následkem pracovního úrazu. Oboustranně osiřelé dítě má při splnění výše uvedených podmínek nárok na sirotčí důchod po každém z rodičů (či osvojitelů). Nárok na sirotčí důchod nevzniká po pěstounovi nebo po jeho manželovi. 36 Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením. Pokud oboustranně osiřelé dítě osvojí jen jedna osoba, zaniká nárok na ten sirotčí důchod, který náležel po osobě, kterou osvojitel nahradil. Výše sirotčího důchodu sestává ze základní výměry ve výši 1 470 Kč a procentní výměry. Ta činí 40 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu. 37 35 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 36 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 37 Peníze.cz. Jaké existují druhy důchodů [ online]. [citováno dne 20.4.2012]. Dostupné na http://www. Peníze.cz/16032-jaké3existují-druhy-důchodů. 21

3.7 Základní možnosti financování systému důchodového zabezpečení. Způsobům financování důchodového systému je vždy věnována velká pozornost. Mezi základní možnosti financování důchodového systému patří financování: - 1) ze státního rozpočtu, přičemž zdrojem prostředků jsou daně z příjmů. V tomto systému je uplatněna nejvyšší možná sociální solidarita, protože daňové zatížení s rostoucími příjmy roste a úroveň důchodu v porovnání s rostoucím výdělkem klesá. - 2) Ze státního rozpočtu, přičemž zdrojem prostředků jsou příspěvky na sociální důchodové pojištění. Při tomto způsobu financování je míra sociální redistribuce nižší než v předcházejícím případě, protože příspěvky jsou stanoveny jednotným procentem z dosahovaného výdělku. Hlavním cílem je, aby byl systém průhledný, tzn., aby každý věděl, na co platí. - 3) Z fondu odděleného od státního rozpočtu, ve kterém se shromažďují příjmy z příspěvků, přičemž se nevytváří kapitálová rezerva, Jedná se o průběžné financování důchodového pojištění používaný ve většině zahraničních systémů, tzv. systém pay as you go. PAYG je systém, který vychází, z myšlenky mezigenerační solidarity a příslibu budoucí péče. Jde o uspořádání, kdy lidé v současnosti výdělečně činní odvádí příspěvky na sociální pojištění a z těchto prostředků jsou ihned vypláceny dávky současným důchodcům. Tento systém se od předchozího liší zejména vyššími administrativními náklady na provozování samostatného fondu. - 4) Z fondu, ve kterém se při průběžném financování vytváří rezerva na úrovni dlouhodobě investovatelného kapitálu. K dosažení takovéto úrovně musí příjmy trvale převyšovat výdaje, tzn. Bude li příspěvková sazba vyšší, než je nutné pro krytí běžných nákladů na dávky. - 5) Financování na principu čistě fondovém. (systém capital reserve). V tomto systému si pojištěnci vytváří pomocí pojišťovacího systému kapitálové rezervy, které jsou pak použity na financování jejich vlastních důchodů. Tento princip je uplatňován ve většině privátních pojišťovacích systémů. Minulý vývoj zcela jasně prokázal nedostatky dosavadního způsobu financování a je zřejmé, že bez jeho zásadních změn není možné realizovat nové principy sociálního zabezpečení. 38 38 Tröster, Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 1. Praha. C.H. Beck, 2000. 246 s. ISBN 80-7179-353-1 22

Součástí nové koncepce sociálního zabezpečení se proto stalo vypracování nového systému financování, který by měl nejen odstranit dosavadní nedostatky, ale i přispět k prosazování řady dalších pozitivních prvků. 3.8 Základní typy penzijních plánů Při zavádění jednotlivých forem financování důchodů je i podstatná otázka, jaký typ penzijního plánu se zvolí Rozlišujeme tyto systémy: - Dávkově definované systémy garantují určitou výši penzijních dávek, většinou v závislosti na kombinaci faktorů jako počet let, po které jedinec odváděl příspěvky do systému, výše příjmů jedince za určité období a výše tzv. aktuálního parametru, jenž bývá stanoven zákonem. - Příspěvkově definované systémy neposkytují svým účastníkům takovou míru jistoty ohledně výše jejich budoucích penzí. Účastník platí stanovenou příspěvkovou sazbu, ale výše jejich budoucích penzí závisí, mimo velikosti odvedených příspěvků, také na míře výnosu z investování těchto úspor na kapitálovém trhu. - Hypotetické příspěvkově definované systémy Každý účastník má v rámci systému svůj (zdánlivý) individuální účet, na který se mu připisují jím odvedené příspěvky. Toto zhodnocení je závislé na tzv. hypotetické míře výnosnosti systému. Výše penze je v okamžiku odchodu jedince do důchodu tak v tomto systému přímo závislá na celkových (hypotetických) úsporách na jedincově účtu a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života generace nastávajících důchodců. Úspory na účtech jednotlivců jsou ovšem pouze hypotetické, protože vybrané příspěvky jsou skutečně použity na výplatu současných důchodců a pouze papírově jsou připisovány a zhodnocovány na individuálních účtech. 39 3.9 Základní typy konstrukce důchodového systému Existují dva základní typy konstrukce důchodu v základním systému. Jedním je model vzniklý ve střední Evropě klasický pojistný systém poprvé zavedený Bismarckem. Druhým je model jednotného důchodu, jehož výše je stanovena na úrovni minimální mzdy, životního minima či ještě níže, zavedený podle Beveridge. 39 Krebs, Vojtěch; Kotýnková, Magdaléna; Durdisová, Jaroslava. Sociální politika. Praha:Aspi., 2002. 376 s. ISBN 80-86395-33-2 23

3.9.1 Bismarckův pojistný systém Výše důchodu je závislá na zaplaceném pojistném tak, že je stanovena určitým procentem, obvykle odvozeným od doby pojištění, z průměrného výdělku určeného za poměrně dlouhé období. Aby nevznikaly rozdíly mezi nově přiznávanými důchody a důchody vyplácenými, bývají vyplácené důchody, buď každoročně přepočítávány, nebo zvyšovány procentní částkou odpovídající růstu mezd. 3.9.2 Beveridgův /flat-rate/systém Výše důchodu je určena jednotnou částkou a to buď pro všechny trvale žijící osoby určitého věku (např. Nizozemnsko) anebo závislou na době pojištění (např. Velká Británie). V tomto systému nemohou vznikat rozdíly mezi důchody z různých období a výše důchodů bývá pravidelně upravována podle růstu cen, a to buď při dosažení určitého kritéria anebo každoročně k určitému dni. 3.9.3 Dvousložková konstrukce Jde o kombinaci předchozích typů, která umožňuje v rámci důchodového systému podle konkrétní sociální a ekonomické situace posilovat buď prvek nivelizační (zvyšování 1. složky o pevné částky (anebo prvek ekvivalence (procentním zvyšováním 2. složky). 3.9.4 Pojistný systém se stanoveným minimem Jde o modifikace Bismarckova systému, který umožňuje přiznat získání stanovené doby pojištění minimální důchod bez ohledu na výši zaplaceného pojistného. Systém umožňuje zvyšovat vyplácené důchody procentní sazbou a současně nejméně o určenou minimální částku. 40 Důchodový systém zavedený u nás v roce 1957 se i po několika dalších úpravách (v letech 1964, 1975, 1988) nejvíce přibližoval čtvrtému typu. Úpravy po roce 1993 tento přístup zásadně měnily (zavedena dvousložková konstrukce, v rámci níž byla rychleji valorizována pevná složka). Od roku 1998 provedené úpravy směřují opět spíše k Bismarckovu pojetí. 40 Krebs, Vojtěch; Kotýnková, Magdaléna; Durdisová, Jaroslava. Sociální politika. Praha:Aspi., 2002. 376 s. ISBN 80-86395-33-2 24

3.10 Důchodové pojištění 3.10.1 Základní principy Vzhledem k dlouholeté tradici důchodového pojištění a skutečnosti, že se na tomto podílí prakticky všechny ekonomicky aktivní osoby v České republice, mezi další základní principy důchodového pojištění patří: a) Princip jednotné úpravy Pro jednotlivé skupiny pojištěnců platí jednotné zásady pro nároky na důchody a jejich výpočet, tzn., že v ČR není samostatný důchodový systém pro zaměstnance, pro osoby samostatně výdělečně činné, pro vojáky a další osoby ve služebních poměrech, pro členy družstev apod., jak je tomu v některých jiných státech. b) Povinná účast na důchodovém pojištění To znamená, že občan se nemůže vyvázat z důchodového pojištění (podat žádost o vynětí ze systému) a přestat platit pojistné, a to i kdyby měl dostatečné příjmy k zajištění svého stáří nebo již pobíral starobní důchod. Ve stanovených případech se však naopak může sám přihlásit k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění. c) Obligatornost dávek Při splnění stanovených podmínek vzniká na důchod z důchodového pojištění právní nárok. d) Zajištění soudní ochrany Ve věcech důchodového pojištění se uplatňuje soudní přezkum rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a ostatních plátců důchodů, která se týkají důchodů z důchodového pojištění. e) Důchody jsou garantovány státem Sazba pojistného na důchodové pojištění činí 26% z vyměřovacího základu, má-li pojištěnec zaměstnavatele, podílí se na platbě pojistného na důchodové pojištění zaměstnavatel) v tomto případě platí zaměstnavatel 19,5 % a zaměstnanec 6,5 %). 25

f) Princip solidarity Toto platí zejména u pojištěnců s vyššími příjmy a pojištěnci s nižšími příjmy. Tento princip se v praxi projevuje především ve způsobu stanovení výše důchodu, neboť od určité výše se základ pro výpočet důchodu redukuje, tj. nezohledňuje se plně. Dále se v důchodovém pojištění uplatňuje solidarita osob ekonomicky aktivních s osobami, které pobírají důchody, neboť vybrané pojistné na důchodové pojištění slouží k úhradě vyplácených důchodů, uplatňuje se tedy: g) Princip průběžného financování Tzn., že vybrané pojistné se průběžně spotřebovává a nevytvářejí se kapitálové fondy. h) Princip dynamičnosti Ta se projevuje především v aktualizaci hodnoty příjmů pojištěnců při výpočtu důchodů prostřednictvím koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, tím, že nejsou stanoveny omezující hranice výše důchodů, stanovením pravidel pro zvyšování vyplácených důchodů. 41 41 Přib, Jan., Kdy do důchodu a za kolik. Grada Publishing., 1999. ISBN 80-7169-852-0. 26

3.11 Etapové změny po roce 1992 3.11.1 Změny v letech 1992-1995 V druhé polovině roku 1993 pokračovala sociální reforma. Zahájily ji v roce 1994 zákony o předčasném poskytování starobního důchodu (č. 39/1994 Sb.), o zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů a sociálních důchodů (č. 41/1994 Sb.), a o penzijním připojištění (č. 42/1994 Sb.). Dále byl v roce 1995 přijat zákon o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb.) 42 3.11.2 Změny v letech 1996-1998 Programové prohlášení vlády ČR (1996), v němž vláda uznává sociální politiku jako důležitý nástroj stabilizace. Zavázala se že, připraví oddělení důchodového pojištění od státního rozpočtu. Přijala některé dílčí novely k zákonům č. 100/1997 Sb., o sociálním zabezpečení a č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. V roce 1998 za přechodné Tošovského vlády byla zahájena příprava na nové právní úpravy v oblasti důchodového pojištění. Připravovala také nový systém úrazového pojištění. Rozšířila možnosti dobrovolného důchodového připojištění a vznik systému zaměstnaneckého penzijního připojištění. 43 3.11.3 Sociální politika v letech 1998-2006 Jako kritické ohlásila mimo jiné také úsilí o zvýšení kupní síly důchodů. 44 3.11.4 Vývoj v letech 2006-2009 Za vlády Mirka Topolánka byla připravena třífázová reforma důchodového pojištění, z níž realizoval první fázi zvýšením důchodového věku. 42 Tomeš, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky.,1. Praha : Portál, 2010., ISBN 978-80-7367-680-3., str. 235-408 43 Tomeš, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky.,1. Praha : Portál, 2010., ISBN 978-80-7367-680-3., str. 235-408 44 Tomeš, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky.,1. Praha : Portál, 2010., ISBN 978-80-7367-680-3., str. 235-408 27

3.12 Důchodová reforma po roce 2012 3.12.1 Proč je nutné provést důchodovou reformu Každý má právo podle Ústavy ČR na důstojné a přiměřené zabezpečení ve stáří. Základním úkolem demokratického státu je pak zajistit prosperitu budoucím generacím. Dokud se bude zvyšovat průměrná doba dožití, pak se musí zvyšovat i věková hranice pro odchod do důchodu. Ubývá těch ekonomicky aktivních, kteří mohou na penze stávajícím důchodcům přispívat. Dnes připadá na jednoho důchodce 1,8 ekonomicky aktivních lidí - plátců sociálního pojištění. Pokud se systém neupraví, v roce 2050 to bude podle posledních analýz asi 1,2. Státní systém důchodového zabezpečení proto není při nynějším nastavení dlouhodobě udržitelný. V návrhu penzijní reformy ministerstva práce a sociálních věcí tvoří základ důchodového systému současný průběžný systém, do něhož přispívá ekonomicky aktivní generace a z něhož jsou zároveň vypláceny penze dnešním důchodcům. Hlavní úlohou tohoto prvního pilíře je solidárně zajistit přiměřenou výši důchodů také pro lidi s nižšími příjmy, aby se mohli ve stáří vyhnout chudobě. Systém musí být zároveň výhodný pro občany, kteří svou prací vytvářejí hodnoty, tedy platí sociální pojištění a další daně. 45 Cílem není uspořit na důchodech vyplácených v průběžném systému, ale vytvoří se soustava s více pilíři, které budou účelně kombinovat solidární pojetí výplaty penzí s kapitálovými prvky spoření. 3.12.2 Vládní návrh důchodové reformy základní fakta Je nezbytné pokračovat v postupných úpravách průběžně financovaného základního důchodového pojištění a dále jeho doplnění o tzv. kapitalizační pilíř, který bude založen na dobrovolné účasti klienta ve fondovém penzijním spoření v rámci diskutované důchodové reformy. 46 3.12.3 Obsah reformy Obsahem reformy bude mj. možnost dobrovolného fondového penzijního spoření (tzv. opt-out). Vstup do dobrovolného opt-outu bude umožněn lidem mladším 35 let. Jejich rozhodnutí je pak nevratné, ze systému již nebudou moci vystoupit. Zda využijí tento systém, či nikoli, se lidé, kterým bude v době vstupu zákona v platnost více než 35 let, budou moci rozhodnout mezi 1. lednem a 30. červnem 2013. Na realizaci svého rozhodnutí budou mít šest měsíců, vstup do systému individuálních 45 33Důchodová reforma, Proč je nutné provést důchodovou reformu, poslední aktualizace 1.12.2012. Dostupné na http://www.sociální poradce.mpsv/cz/cs/164 46 Důchodová reforma, Proč je nutné provést důchodovou reformu, poslední aktualizace 1.12.2012. Dostupné na http://www.sociální poradce.mpsv/cz/cs/164 28

účtů jim bude umožněn právě v prvním pololetí roku 2013. 47 ČR má velmi malé rozdíly mezi důchody, protože zásluhovost je silně potlačena. Není to výhodné pro lidi s vyššími příjmy, je to naopak účinné jako ochrana proti chudobě. Návrh důchodové reformy počítá s možností dobrovolného vstupu do druhého pilíře. To v praxi znamená, že jednotlivec, kterému dnešní systém vyhovuje a například si již v rámci penzijního připojištění sám spoří nad rámec zákonem daných odvodů, nemusí měnit nic. Musí ale počítat s tím, že při narůstajícím počtu důchodců budou penze z prvního průběžného systému za 20 až 30 let nižší než dnes. 48 3.12.4 Způsob, jakým budou příjemcům penze z takzvaného druhého pilíře vypláceny Buď formou doživotní penze (po smrti příjemci výplata skončí), nebo doživotní penzí s pozůstalostní penzí na tři roky, tzn., že v případě úmrtí příjemce penze je vyplácena pozůstalostní penze ve stejné výši. Třetí možností je vyplácení formou renty po dobu minimálně 20 let. 49 3.12.5 Stávající penzijní připojištění a zachování státních příspěvků Stávající penzijní připojištění zůstane zachováno a bude nadále podporováno státním příspěvkem. V současné době je příspěvek na každých mých naspořených 500,- Kč dalších 150,- Kč od státu, od roku 2013 to bude až 230,- Kč státního příspěvku. 50 3.12.6 Nový systém Do třetího pilíře platí lidé dobrovolně, a proto musí mít volbu, jak naložit se svými příspěvky. Například mohou přerušit placení, mohou snížit příspěvek, mohou prostředky předčasně vybrat nebo je mohou vybrat jednorázově. Není zdaleka zaručeno, že budou mít z třetího pilíře dlouhodobou penzi. Naproti tomu do druhého pilíře jdou částečně veřejné prostředky důchodového pojištění a stát pak může oprávněně požadovat, aby výplata byla účelová jen na pravidelný důchod. 51 47 Důchodová reforma, Proč je nutné provést důchodovou reformu, poslední aktualizace 1.12.2012. Dostupné na http://www.sociální poradce.mpsv/cz/cs/164 48 Důchodová reforma, Nejčastější otázky a odpovědi k důchodové reformě, poslední aktualizace 1.12.2012. Dostupné na http://www.sociální poradce.mpsv/cz/cs/246 49 Důchodová reforma, Proč je nutné provést důchodovou reformu, poslední aktualizace 1.12.2012. Dostupné na http://www.sociální poradce.mpsv/cz/cs/164 50 Rusnok, Jiří. Důchodová reforma, novinky a změny. Reklamní materiál supermarketu Kaufland 51 Důchodová reforma, Proč je nutné provést důchodovou reformu, poslední aktualizace 1.12.2012. Dostupné na http://www.sociální poradce.mpsv/cz/cs/164 29