Jak porozumět současnému čínskému světu? str. 7 8 Kniha Čínský svět provádí východisky čínské civilizace a společenských principů. Prostřednictvím čtvrtstoletí autorových poznatků a zkušeností z terénu objasňuje čínský způsob myšlení a projevu. Není však vědeckou prací o dějinách Číny. Jednotlivé kapitoly se věnují podstatným, často méně známým stránkám Číny a jejích národů, odkud se všechny vzaly a co je formovalo. Při tom je srovnáváno čínské a západní řešení civilizačních výzev a potřeb běžného života. Naznačené řetězení příčin a následků, předurčení a voleb dává čtenáři možnost hlubšího vhledu a vlastního vyhodnocení. Prvním představeným kamenem čínské kultury je bájesloví, reflektující život společnosti, jejích hodnot a symbolů, včetně symboliky hada a draka. Mýty nebývají předstátní, ale odrážejí stránky dějin, které si civilizace přeje zachovat. To nežádoucí se zapomíná. Další část srovnává přírodní podmínky Evropy a Číny, výrazně odlišné možnosti obou civilizací, včetně čínského boje se suchem a přírodními katastrofami. Přírodní terén vymezil i stezky, kterými přišel současný člověk z africké domoviny, určil tak i rozsah kulturní výměny Číny se starým světem tří kontinentů. Stěžejním tématem je čínské tradiční zemědělství. Jako tisíce let aplikovaný způsob obživy tvořilo charakter Číny až do moderní doby. Čínská civilizace lámala světové rekordy ve využitelnosti půdy na počet osob, ale k jejímu obdělávání musela nastavit mimořádný reprodukční výkon, prezentovaný jako štěstí z mnoha dětí a velké rodiny. Intenzivní zemědělství tím bylo provázáno s relativním přelidněním a nezbytným posílením autority státu. Vytvoření etnicky pestré čínské říše stálo na nadnárodní, unifikační koncepci státu. Číňané vstřebávali další národy, sami tak nakonec nesou znaky mnoha etnik a ras. Mnohonárodní koncepce dodnes spojuje 56 oficiálních a další, ještě nerozlišené národy. Principem není antropologická příbuznost, ale kulturně-jazyková blízkost a loajalita k jednotnému státu. Paralelně se vznikem státu šlo duchovní formování čínské kultury z původní kosmologie, animismu a jejich taoistického zdokonalení. Dovezeným obohacením bylo buddhistické náboženství, ale společnost nejvíce zformovalo Konfuciovo učení, vykreslující harmonický stát po vzoru patriarchální rodiny. Konfuciánství definovalo principy morálky, společenské harmonie a čínského státotvorného myšlení. Organizace čínského státu a práva stále nese dědictví obrovské a rozdílné říše, se široce vymezenými zákony a značnou legislativní autonomií regionů, kde je vše v pohybu a o všem lze podle jistých pravidel jednat. Především z praktického hlediska se nahlíží na kulturní dimenze: nastavení moci a vztahů, vnímání času a metod komunikace. Velký prostor je věnován čínskému stolování, dodnes nejběžnějšímu nástroji komunikace a ladění vztahů. Modely výchovy a vývoje jednotlivého člena čínské společnosti a také jeho psychosomatické zvláštnosti jsou shrnuty v krátkých ilustrativních vstupech. Čínský fenomén přelidnění uvozuje poslední část. Je do jisté míry budoucností lidstva, proto je probrán jeho inspirativní společenský přínos i zátěž. Jen mezi řádky zaznívá další aspekt. Mezikulturní srovnávání odráží kromě předností i nedostatky srovnávajícího a jeho civilizace. Včetně těch skrytých nedostatků, které vlastní kultura odfiltruje a utají. Tak je vhled do cizí kultury nezbytně spojen s tolerancí a pokorou. Jak praví Konfuciova moudrost: Vidím-li lepšího než já, učím se od něj, potkám-li horšího, obrátím se kriticky na sebe.
Čínské inspirace str. 199 Pravidlo přístupu Říká se: jak široké je srdce, tak široká je cesta! 1 Samo bytí vyžaduje otevřenou mysl a duši. Vnitřní pokora ukazuje kulturní jinakost jako téma k zamyšlení a zrcadlo plné odrazů. Tolerance a odpouštění jsou dalšími atributy širokého srdce. Namísto brýlí mámení mluví čínská tradice o zvířeném prachu vytvářejícím falešné obrazy, křivícím skutečnou podobu světa a bytostí. Právě velkomyslnost a nadhled pomáhá prohlédnout skrz. Společenská a osobní odpovědnost Sebezapření a schopnost vydržet nejvíce kultivuje člověka. Východ si cení osobní statečnosti v překonávání nesnází a snášení utrpení. Jediný znak ren vyjádří to vše: vydržet, snést, překonat ego a jeho trýzeň 2. Sebezapřením prý člověk roste rychleji, protože popřením a odložením starého teprve nabude nové, lepší. Udržet energii qi spuštěnou 3 Cvičením sebekultivace a meditací lze tišit a ovlivňovat emoce a napětí. Klasická zásada praví udržet energii qi dole, spuštěnou. Celý systém tradičních cvičení a medicíny shodně usiluje o navedení mysli a dechu do oblasti podbřišku, o spuštění energie do tzv. dolního rumělkového pole, energetického centra v bodu na šíři dlaně pod pupkem. Tam se soustředí mysl, dech i váha těla. Kromě koncentrace do těžiště proudí energie po meridiánech, drahách celého těla. Když mysl, tělo a dech ztratí jednotu, je člověk neklidný, qi stoupá nahoru a přijde nervozita, panika, zvýšený tep, tlak na celý organismus. Proto, kdo umí udržet qi dole, drží jednotu mysli, těla a dechu. Nebojí se, protože žije svůj život s nadhledem a v míru... 1 Božský rolník Shennong 神 农 je totožný s legendárním Rudým, Ohňovým vládcem Yandi 炎 帝. 2 vesmír, všehomír je vyjádřen obdobným výrazem, deset tisíc věcí wanwu 万 物 3 spustit qi dolů do podbřišku (rumělkového pole) qi chen dantian 气 陈 丹 田
Výslovnost čínské přepisové abecedy pinyin str. 13 14 Příklady přepisu a čtení: pinyin český přepis Huaxia Huanghe Huangdi Yandi Shennong Fuxi Xirang Yuanwu Xuanwu Gun Pangu Huntun Taiji Nuwa Suiren Shun Yu Chunqiu Sichouzhilu Dalian Liaoning Shanxi Henan Hebei Sichuan Heichao Chua-sia Chuang-che Chuang-ti Jen-ti Šen-nung Fu-si Si-žang Jüan-wu Süan-wu Kun Pchan-ku Chun-tchun Tchaj-ťi Nü-wa Suej-žen Šun Jü Čchun-čchiu S -čchou č -lu Ta-lien Liao-ning Šan-si Che-nan Che-pej S -čchuan Chej-čchao Changjiang Yangshao Longshan Majiaoyao Dawenkou Hemudu Hongshan Xia Shang Zhou Zhanguo Qin Han Sanguo Jin Sui Tang Song Yuan Ming Qing Minguo Hanzuren Tangrenjie Kongzi Zhuangzi Čchang-ťiang Jang-šao Lung-šan Ma-ťiao-jao Ta-wen-kchou Che-mu-tu Chung-šan Sia Šang Čou Čan-kuo Čchin Chan San-kuo Ťin Suej Tchang Sung Jüan Ming Čching Min-kuo Chan-cu-žen Tchang-žen-ťie Kchung-c Čuang-c
Uctívači draka str. 13 14 Hadí prapředkové Říká se, že praotec čínského národa Fuxi byl napůl člověk, napůl had. Někdy bývá spodobněn jako hadí bytost s lidskou hlavou Hadovitost Fuxiho je pozoruhodná. Proč jsou mytický praotec a pramáti čínského národa zobrazováni jako poloviční hadi? Z pohledu pravěkých i starověkých lidí byl had mimořádný tvor. Pohyboval se jen vrtěním ocasu, na svět hleděl stoicky nehybnýma očima a kamennou tváří, byl bez ušních otvorů, bez končetin, povrch těla měl pokryt šupinami. Vydržel bez potravy a vody, byl nejasného věku a hadí mršiny se nenacházely. Svlékal se celý z kůže a procházel procesem obrody a znovuzrození. Had symbolizoval vládce, aristokrata, spojoval se s plodnou silou, takže se podobal rohům indoevropských kmenů v Evropě. Pomalování náčelníka hadími symboly znamenalo potvrzení jeho dominance. Velký náčelník mohl na sobě mít více větších hadů. Had je nepochybně i falický symbol, hadovité obrazce na těle muže mají podobnou funkci jako pověstné rohy na germánské přilbě. Podoba hada byla jedním ze zdrojů představy všemocného draka. Po přijetí obrazu draka do čínské mytologie se had stává jen druhem draka, říká se mu malý drak. Ve staré Číně měl vládce zodpovědnost i za spirituální svět, plnil roli kněze. Pradávný zvyk pokrývat se malbami hadovitých obrazců měl jistě i magický význam. Podle legend měli Fuxi i Nűwa lidskou hlavu a hadí tělo. Zmiňované hadí tělo obrazně vyjadřovalo jen pomalování nebo potetování těla hadovitými obrazci, nikoliv skutečné hadí končetiny. Později se už vládce na těle nemaloval, hadovité obrazce se vyšívaly na jeho roucho. Tak se nakonec přešlo ke stylizaci hada jako erbovní bytosti do draka, žluté císařské roucho bývalo pokryto draky až do 20. století.
Duchovní pilíře čínské civilizace str. 77 78 Síly vesmíru čínskýma očima Veškerenstvo, vesmír, čínský jazyk vyjadřuje výrazem deset tisíc věcí 4. Vesmír je naplněn společným duchem. Bytosti tak vnímají deset tisíc věcí okolního světa svými smysly a instinkty jako individua, ale jejich načtené vnímání je součástí jediného kolektivního vnímaní a jednotné duše světa, napříč živočišnými a rostlinnými druhy. To pak umožňuje do určité míry společné prociťování, porozumění a společnou paměť veškerého tvorstva. Zvířata si zachovala řadu schopností předpovídat počasí, pohromy, sucha a přírodní národy nejsou od nich v tomto směru daleko. Neolit už zavíral člověka do uměle osvětlených sídlišť, hnal jej do zemědělství, kde se vytrácel cit lovce, a se vznikem států nahradil jasnozřivé šamany více úřednickými kněžími. Zemědělství a vznik velkých lidských sídlišť o tisících duší proměnily způsob vnímání, člověk přestal vidět dřívější propojený svět a naučil se myslet a cítit jinak. V Číně však došlo ke vzácně kontinuálnímu rozvoji předneolitického pojetí světa. To, co malí kluci a velcí alternativci milují na amerických Indiánech, co antropologové extrahují ze zbytků původních kultur primitivních národů, to je v čínském světě živé a tepe prostřednictvím medicíny, tradičního cvičení qi, filosofie taoismu, buddhismu a sem tam dokonce zavibruje i ze stranické schůze! Lze to nazývat čínským pojetím světa a vesmíru, čínskou kosmologií. str. 86 Esoterika taoismu Nejpůvodnějším čínským myšlenkovým směrem je taoismus, vývojově navazující na šamanismus neolitu. Ten je již výše popsán, řeší umístění člověka do vesmíru, nastolení jeho souladu s přírodními silami. Nástroji jsou mu teorie qi, polarita yin a yang, geomantie fengshui. Taoismus navádí ke spontánnímu, emotivnímu vnímání lidské společnosti a okolního světa. Taoismus je příčinou, že Číňané užívají spíše indukci než dedukci. Česky řečeno, mají blíž k jednání podle náhlého vnuknutí. I když jsou přátelé plánovníků a nováčci si vyžadují podrobné školení o pracovních postupech, indukce je v nich a uvedla do rozpaků nejednoho západního managera. Jiným důsledkem taoismu je koncepce wuwei 5,,nejednání proti přirozenému chodu věcí. Moudrost taoismu učila zdržet se jednání proti běhu vesmíru, ukazovala jeho marnost a škodlivost. Kromě mistrů taoistických učení, geomantů, pánů yin a yang, přetrvává ústní tradice o přirozeném chodu věcí lidových moudrostech a tradicích. Od ní je jen kousek k taoistické magii. Dává přesvědčení, že je možné měnit podmínky dneška, a tak dosáhnout zítřejších cílů. Taoismus je i aktivním náboženstvím a v chrámech najdete množství stoupenců, konajících rituály, držících měsíční půsty a kráčejících po starých cestách za svým. Mezi praktikujícími jsou mladí lidé i podnikatelé v oblecích, všichni přirozeně věří, že to funguje. Pro ně to však není víra, pro ně je to poznaná realita. 4 vesmír, všehomír je vyjádřen obdobným výrazem, deset tisíc věcí wanwu 万 物 5 wuwei 无 为 nejednání proti přirozenému chodu věcí
Státotvorné myšlení příslušníka říše str. 91 93 Kolektivní myšlení Obzvláště ve vztahu k Číně se neustále bere do úst výraz kolektivní myšlení. Lidský druh má k němu blízko, po nejdelší část dějin byla člověku tlupa vším. Tlupa je jen jiný druh stáda, a tak je i vliv kolektivního myšlení na jednotlivce dramaticky vyšší, než si je moderní člověk ochoten připustit. Kultury, které nevytrhaly tradiční animismus, jsou o kolektivitě myšlení, o provázanosti lidských duší, přesvědčeny. Nezužují bytí na nezávislého jednotlivce, naopak jej rozšiřují na celý okolní svět. Čínská společnost věřila v tzv. Cestu tří základních sil. První základní silou je Nebeský běh věcí. Je nazýván též Tao Nebes neboli Cesta Nebes, představovaná pozitivními a negativními silami yin a yang, řetězení jejichž pohybu vše řídí. Druhá je Cesta Země, v ní platí, že vše hmotné je ovládáno protikladnou měkkostí a tvrdostí. Obě cesty, Nebe a Země, bývají spojovány s taoisty, se starým mistrem Laozi, zdůrazňují se v nich věčné síly vesmíru a vize dlouhověkosti. Třetí koncepcí je Tao čili Cesta člověka, stojící na principech lidskosti a morální správnosti 6, který dává světu řád. Lidem je pak dána možnost žít v souladu s řádem světa a tím si zajistit štěstí. Proto se Konfucius, jakož i další mudrcové, ve své práci téměř nevěnuje mystice, horoskopům a tajům universa, ale jde stále za světem pozemského člověka v hledání harmonického modelu společnosti. str. 95 96 Tradiční Čína a komunismus V posledním období se zdá, jakoby současná vláda více aplikovala konfuciánsko-legistickou tradici. Ta je pro Čínu vyzkoušeným systémem, zajištujícím uprostřed dynamiky a změn relativní stabilitu veliké země, řízené prověřeným aparátem kariérních úředníků. Pověřené nositele nejvyšší státní moci vybírá úřednická oligarchie ze svých předních členů, jsou omezeni z hlediska věku (do cca 70 let) a délky mandátu (maximálně na dvě funkční období). Mají vysokou výkonnou moc a současně jsou i chráněným symbolem státu. Čínský systém centrální vlády dále propracovává praktické kontrolní mechanismy nad funkcí prezidenta 7, zvláště otázku jeho výběru, rozsahu mandátu, jeho postupného odchodu a předávání moci. Na rozdíl od liberálně-demokratického modelu, požadujícího pravidelné a opakované volby ze všech uchazečů, kteří splnili základní podmínky, je kvalita vlády v čínském systému dána spíše výběrem v rámci úřednických špiček. Morální i individuální kvality potenciálních vůdců jsou dlouhodobě sledovány, takže osobnostní selhání nelze příliš očekávat, navíc vybrané špičky mají dlouho dopředu naplánováno, co a jak dělat. Aktuální čínský pohled vidí permanentní demokratickou soutěž o politickou moc jako zbytečně ekonomicky náročnou, z hlediska stability země i jako rizikovou cestu. Opakovaně ji shledal jako nevhodnou pro aplikaci v Číně 8. Liberálně-demokratické teze Západu je tak Čína ochotna akceptovat jen ve velmi omezeném rozsahu, což se projevilo již po pádu císařství v roce 1911. Už tehdy se vzdělanci vedení Dr. Sunjatsenem rozhodovali pro koncepci moderní republiky spíše na základě japonských zkušeností s aplikací francouzského a německého zákoníku a teorie státu a práva. 6 Nebeský běh věcí Tiandao 天 道 znamená astrologii vesmírných sil, předurčení tendencí a běhu věcí, která je nad možností ovlivnění člověkem. Vyjadřuje ji boj protikladů yin 阴 a yang 阳. Pozemský běh věcí Didao 地 道 pojednává o podmínkách světa a jeho vztahu k lidskému osudu. Je již ovlivnitelným rozměrem lidského světa, jeho principy jsou protikladná tvrdost gang 刚 a měkkost rou 柔. V obou případech vítězí ženský prvek (yin) a měkkost (rou) nad mužským prvkem (yang) a tvrdostí (gang). Základem Cesty člověka Rendao 人 道 je lidskost ren 仁 a morální správnost yi 义, které jsou probrány níže. 7 Prezident je v čínštině vyjádřen jako předseda státu. 8 naposledy předseda parlamentu Wu Bangguo na parlamentním zasedání v březnu 2011.
Velikost státu a šíře práva str. 111 Kdo je čínský obchodník 21. století? Nejintenzivnější vazby okolního světa s Čínou jsou v rovině hospodářské a čínský stát je největším podnikatelem země. Je řada odvětví, které stát zcela kontroluje prostřednictvím licencí nebo klíčových právnických osob. V Číně stále působí státní korporace obrovské ekonomické síly a politického vlivu. Manažeři těchto firem jsou sebevědomí a ke spolupráci s nimi je třeba trpělivosti a hlavně nalezení tržní výhody, která je ke spolupráci motivuje. Bývá nepřehledné, které podniky jsou více státní a které se transformovaly na korporativní vlastnictví. Pokud se jedná o dostatečně silný subjekt, firemní kultura i projev manažerů jsou podobné. Principiálně je právní rozdíl v nakládání s majetkem, který je u transformovaných firem již bez dozoru státu, tedy úřadu pro kontrolu státního majetku. Soukromá společnost jediného vlastníka se chová jinak, vlastník je, skoro bez výjimek, manažersky účasten podnikání a rozhoduje. Na jeho podnikatelských a komunikačních schopnostech stojí rozvoj společnosti. Z vnějšího pohledu je i v tomto případě podobná firemní kultura jako u zmíněných dvou typů. Co čínské firmy nabízejí, je hlavně levnější cena způsobená nižšími vstupy, masovou produkcí a nízkou marží. V úsporách je nejvýznamnější cena vstupních materiálů, energií a ochrany životního a pracovního prostředí. Náklady na pracovní síly takový význam nemají, neboť neustále rostou a navíc je jejich poměr na celý produkt velmi nízký (často jen do 5%). Ovšem kalkulace zahraniční firmy, že využije stejných výhod a bude na čínském trhu vyrábět a prodávat v podobně nízkých cenách, má slabinu. Velké množství čínských výrobců a exportérů se při svém provozu dostává na hranici legálnosti. Zahraniční investor se podobného jednání dopouštět nemůže, protože se ihned po svém založení dostane do hledáčku kontrol místních orgánů. Navíc je potenciálně hlídán i zevnitř, takže jakákoliv odchylka od litery zákona vede dříve či později k vydiratelnosti podnikatele. Symboly loajality a věrnosti, v Číně vyjádřené sochami vévody Guana, s halapartnou a bradkou na prsa 9, nestojí v každé druhé čínské firmě pro nic za nic. Přeběhlíci, vynašeči obchodních tajemství a vyděrači, se objevují s bolestnou pravidelností i v čínských pracovních týmech. 9 Vévoda Guan, Guangong 关 公, jménem Guan Yu 关 羽, byl hrdinou Příběhů tří říší, neopustil svého vládce a neselhal ve zkouškách nabídkami majetku, hodností, nakonec zvolil raději smrt než zradu. Po jeho smrti se mu začaly stavět chrámy a vyprávělo se o jeho zázračné moci, dnes je symbolem věrnosti, loajality a charakteru. Někdy ovšem překvapivě splývá s bohem bohatství, v taoismu je uctíván jako bůh války, v buddhismu jako bódhisattva Sangharama
Role společenského divadla str. 119 Přes snahu je třeba poznamenat, že každý, včetně autora této práce, zůstává při popisu i chápání věcí vázán svým kulturním původem. Ten umí i skrytě a mimoděk určit, kdo jsme my a kdo oni. str. 119 120 Patriarchální společnost a mužský šovinismus Mužští potomci byli v Asii vždy velmi chtění, rodiče byli ochotni potratit nebo za starých časů utopit dcerku 10, zrození chlapce naplňovalo rodinu nadějí. Dcera byla marná investice, rodiče ji pracně vychovali, museli ji připravit věno, jen byla schopna práce, tak se provdala a odešla k rodině manžela. O své staré rodiče se v dospělosti starat stejně nemohla, protože byla u rodičů manžela. Péče o staré rodiče se očekávala od syna, kterému zůstalo pole a majetek. Proto byl syn brán lépe než dcera, společenská setrvačnost je silná i dnes, i když jsou to spíše dcery, které se věnují rodičům. Bez uvědomění strašlivé bídy venkovanů, nelze vraždění novorozence pochopit. Proto ještě jednu historickou informaci. Ze zvláště chudých rodin odcházela děvčátka, tzv. dětské nevěsty už před desátým rokem věku, k rodině budoucího manžela. Tam je čekala otrocká práce a neradostné vyhlídky, protože nuzota mění lidi k horšímu. Ještě sestru mé čínské maminky potkal podobný tragický osud, vyrostla u cizích a zemřela velmi mladá. Před dekádou let byla čínská vláda dokonce nucena zakázat lékařům, pod sankcí odebrání licence, sdělovat pohlaví nenarozených dětí, protože se stále vyskytovali rodiče odhodlaní k potratu dcer. Tato setrvačná primitivnost byla jednak barbarská, jednak škodila demografickému růstu i přes delší průměrnou délku života bylo v Číně jen 48,5 % žen. str. 131 Čínské třídy Čínská vyšší vysoká třída teprve vzniká. Tato společenská třída je zcela zaopatřenou, nepracující vrstvou, avšak vyžaduje tradici, na kterou navazuje, tradici vynikajících předků a předávaných duchovních hodnot. To je vzhledem k bouřlivému vývoji a extrémům, kterým byli všichni vystaveni, v Číně obtížné. Mnoho osobností oprašuje své předky, aby našli vzácné spojení nezměrného majetku s tradicí a ušlechtilostí. Nižší vysoká třída je v Číně obsazena vysokými státními úředníky (municipality jsou též v rámci státní struktury), jakož i špičkovými manažery státních korporací. Náleží sem i vrcholní podnikatelé soukromého sektoru. Členové této třídy mají řadu výsad, musí však tvrdě pracovat a zpravidla postrádají rodinnou historii. Kromě toho po čínsku zabezpečují své příbuzenstvo, čímž se v roli zaměstnanců často vystavují řešení střetu osobních a veřejných zájmů. Vyšší střední třída je zastoupena byrokraty s vyšším postavením, středními manažery větších korporací, umělci a vědci. Někde tady ležela dříve hranice mezi lidmi ve velkých autech s černými skly a obyčejnými plebejci. Tato hranice se v poslední dekádě již téměř setřela technologickým pokrokem 10 čínské trestní právo zná dodnes speciální trestní čin vraždy novorozence (děvčátka) utopením, dříve frekventovaný zvláště v zaostalých oblastech, nejvýznamněji v provincii Fujian. Toto chování však není omezeno jen na Čínu, vyskytovalo se i v dalších zemích s příbuznými kulturními zvyklostmi
Tok čínského času str. 146 Totemická zvířata a zvěrokruh Většina starých kultur přiřazovala lidem vhodná totemická zvířata, symbolická propojení s animální silou světa. Totemické zvíře bylo pro svého lidského nositele inspirací, přesahující racionální rámec myšlení. Skrze své zvíře byl svět viděn jinak, vztahy, myšlení a způsob života totemického zvířete otevíraly člověku nové dimenze. Animistické a šamanské kultury uměly vnímat svět ještě celistvě, nejen podle rolnického principu škodí nebo prospívá a přes potravní řetězec. Po vzniku států se hlavní totemická zvířata dostávala do zvěrokruhu, vázaného na časové jednotky. Své zvíře měly částí dne, roční období i roky. Podoba současného čínského zvěrokruhu je stará kolem dvou tisíc let 11. Předcházející úprava, zachovaná v letopisech západního státu Qin, neměla současných dvanáct zvířat, ale zahrnovala jelena, had byl určen obecněji jako plaz 12, mezi znameními byl i živel vody. Zvěrokruh začíná myší nebo obecně hlodavcem, pozdější legenda zvířecí pořadník zpracovala do následujícího malebného příběhu. Žlutý císař prý kdysi vyhlásit výběr zvířat pro dvanáctičlenný zvěrokruh a zvířata měla soutěžit o účast a pořadí. Kočka se tehdy ještě přátelila s myší, a tak se domluvily, že onen den vyrazí k císaři spolu časně, za ranního kuropění. Avšak to ráno kočka zaspala a probudila se až za bílého dne, neboť vychytralá myš ji nechala zrádně spát. Myška vyklouzla sama ze společného příbytku a protože měla krátké nožičky, cestou si vylezla na dobráckého a usilovného buvola. Když buvol dofuněl před cíl, myška z něj seskočila a je ve zvířetníku navěky první. Za buvolem pak dorazila ostatní zvířata, král zvířat tygr, kterého se všichni báli. Rychlonohý zajíc, který počkal na tygra. Pak mytický drak a jeho pozemský kolega - had, malý drak. Dále kůň, ovce, opice, kur, pes a nakonec břichaté prase. Kočka se mezi ně nedostala a proto od těch časů nenávidí myši a hubí je, kde na ně přijde. Zvířata zodiaku se neváží jen na dvanáct let, ale současně i na dvanáct hlídek, tzv. čínských velkých hodin. myš buvol tygr zajíc drak had kůň ovce opice kur pes prase 11 filosof Wang Chong 王 充 na počátku letopočtu sepsal v Lunheng 论 衡 dvanáctku zvířat spojených se dvanácti pozemskými větvemi (pozemské větve jsou zaznamenané cyklickými znaky) 12 dodnes se hadu na venkově říká dlouhý hmyz či plaz, staří Číňané nerozlišovali tu plazivou havěť
str. 60 Etnické mikádo po rozpadu císařství na počátku 20. století Obrazová příloha, která v knize není uvedena. Státní vlajka poslední čínské císařské dynastie mandžuských Qing (Čching), v trojúhelnikové variantě přijatá již od roku 1862. Vlajka Čínské republiky, nesoucí symboly modrého Nebe, bílého Slunce a plné rudé Země, se s malými obměnami užívala od roku 1928. Modrý obdelník nese 12 paprsků bílého slunce, symbolicky navazující na tradiční čínskou dvanáctku. Pětibarevná vlajka Čínské republiky pěti velkých národů byla užívána od roku 1912 do 1928. Ve 30. letech 20. století její barvy inspirovaly vznik dalších vlajek pro-japonských kolaborantských loutkových vlád či militaristy Zhang Zuolina. Návrh bílého Slunce v obdelníku modrého Nebe (snad též vliv kultu Nebe animistických asijských kultur tzv. Tengrismus) vznikl již v roce 1895. Vznikl z ní i dobový vojenský symbol pěticípé hvězdy. Vlajka Čínské lidové republiky nese tradiční čínské barvy. V levém horním rohu červeného pole je velká žlutá pěticípá hvězda, kterou obklopují čtyři menší žluté hvězdy.
Závěrem str. 191, 7. odstavec Interakce s čínskou civilizací přináší západním lidem stále mnoho nových a nečekaných dojmů. Na čínském myšlení a chování se vedle vlivu různorodé, direktivně řízené rolnické společnosti, silně podepisuje fenomén přelidnění. Vzdát se soukromí zní člověku Západu děsivě. V Číně však jde o běžnou součást života, lidé tu potřebují cítit tep společenského života intenzivně. Hlučnost směsice zvuků, divoký mix barev a pachů, hlasitá mluva, těkání, zvědavost, to je čínská megapole s perspektivou třiceti miliónů obyvatel. Generace zrozené do betonových měst a podzemních tratí, komunikující přes počítače a telefony, jsou nápadnou části nové čínské populace. str. 192, 1. odstavec Největší současnou starostí čínského občana se jeví jeho sociální postavení a společenské uplatnění, které chce udržet a zvýšit, uprostřed vší té dynamické přeměny. Na státní paternalismus je zvyklý a dokonce s ním často počítá jako s jistotou své existence, proto dopředu odpouští i nedokonalost státního úředníka. str.193 předposlední odstavec Čínská kultura usedlých rolníků, která zná tíhu života, má za sebou pět tisíc velmi různorodých let. Vyrovnávala se s každým druhem běd a několikrát čelila samotnému zániku. Přesto přežila, nadto z každé katarze o kousíček povyrostla, i proto má svébytné, odlišné zkušenosti. V novodobých dějinách se Čína uzavřela a přeskočila vývojová období evropské renesance a průmyslové revoluce, které vytvářely moderní západní společnost. Proto nemá pohledy Západu. Co v knize není Kniha Čínský svět příliš nesoudí, neříká čtenáři, co je dobré a co špatné. Nesnaží se vyvolávat nepřátelství a odpor k diskusi s jiným názorem.