Studijní text Název předmětu: INVESTICE A AKVIZICE Téma 4: PLÁNOVÁNÍ AKVIZICE V ORGANIZACÍCH VEŘEJNÉ SPRÁVY A V RÁMCI REZORTU MO ČR Zpracoval: Ing. Pavel Vyleťal, Ph.D. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Obsah: Úvod..3 1. Plánování..3 2. Strategie a strategické plány v praxi..10 2.1 Bezpečnostní strategie České republiky z roku 2011...10 2.2 Vojenská strategie České republiky 2008...13 3. Akviziční plány..14 Seznam použitých a studijních zdrojů..22 2
ÚVOD Vrcholným úkolem podnikového řízení je určování konkrétních podnikových cílů, jejichž prostřednictvím má být dosažen konečný cíl, dlouhodobá maximalizace zisku, a formulace podnikové politiky, tj. pochodové osy, kterou musí podnik dodržet, aby tyto cíle co nejhospodárněji dosáhl. Günther Wöhe Plánování patří mezi klíčové manažerské funkce (funkce managementu) a proto se týká všech oborů a aspektů organizace. Podle časového horizontu, ve kterém se plánování odehrává, se rozlišuje: Strategické plánování, Taktické plánování a Operativní plánování. Dlouhodobým předvídáním dlouhodobého vývoje se zabývá prognózování. 1 1. PLÁNOVÁNÍ Obecně je plánování proces, který je součástí řízení a je spojený: s formulováním cílů subjektu veřejné správy dosažitelných v budoucích časových obdobích, s určením postupu a prostředku, pomocí kterých bude cílů dosaženo. O strategickém plánování hovoříme v rámci komplexního pohledu na rozvoj organizace - subjektu veřejné správy (dále jen SVS) ve spojení s rozhodujícími činnostmi a obecnými cíli. O tom, do jaké míry je určitý plán strategický, rozhoduje: předmět plánu, plánovací postupy, Strategie - řízení určité činnosti k dosažení základních cílů, obecný postup, umění koncepčně dosahovat stanovených cílů. Strategické plánování je pomocník jak dosáhnout vytýčených cílů v rámci strategie. Středem zájmu jsou budoucí cíloví zákazníci (klienti, uživatelé produktů SVS) a jejich potřeby. Plány musí být funkční. Důležitý je předpokládaný časový horizont. Organizace uvažují v různém (tří, pěti a víceletém) období především v závislosti na charakteru poskytovaných konečných produktů, na velikosti organizace a jejím poslání v rámci státoprávního uspořádání. SVS potřebují plánovat na radu let dopředu, protože k změnám potřebují více času. Změny, ke kterým dochází, se pak většinou promítají do ročních plánů. 1 https://managementmania.com/cs/planovani 3
Strategické řízení probíhá jako kontinuální proces složený z řady činností (plánování, organizování, vlastní rozhodování, komunikování, kontrola) s cílem dosažení jistých výhod prostřednictvím viz obrázek č. 1: Stanovení nejefektivnějšího vztahu subjektu k produktům, které jsou SVS realizovány a snaha dosáhnout optimalizace výdajů na činnost subjektu při jejich tvorbě, Formování příslušných strategií vedoucích k tvorbě a podpoře vlastního prostředí pro tvorbu produktu ve shodě s marketingovými cíli a základními cíli (posláním) SVS. Plánování SVS Strategická analýza pochopení strategické pozice Implementace strategie plánování, realizace strategie a management změn Strategický výběr formulace alternativ, hodnocení, výběr Obrázek č. 1 Obecné schéma systému plánování a vztahů vedoucí k implementaci strategie Strategický řídící proces je komplexní proces. Stanovuje základní cíle. Určuje pomocí, kterých konkrétních úkolů má marketing přispět k dosažení cílů pro subjekt SVS primárních. Principiální zásady (např. politické) a omezující limity (např. ekonomické) Strategický řídící proces SVS Poslání, mise SVS Cíle SVS a strategické směry Příležitosti Vrcholový management SVS Obrázek č. 2 Strategický řídící proces 4
Poslání SVS určeno příslušnými legislativními prvky např. zákonem, kde působnost a zásady činnosti jednotlivých SVS jsou vymezeny např. v zákoně č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky ve znění pozdějších předpisů, nebo v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích ve znění pozdějších předpisů; Stanovení základních cílů znamená konkrétní určení a kvantifikace poslání strategické směry ukazují cestu k dosažení cílů. Příležitosti ukazují na nalezení správného poměru mezi: Eventualitami přicházející v úvahu z vnějšího prostředí s ohledem ve vztahu k poslání a cílům, Mezi schopnostmi a zdroji. Rozhodování v rámci strategického řídícího procesu SVS Veřejný zájem Produkt SVS Úloha marketingu SVS Forma konkrétní užitek a prospěch, který potřebuje zákazník Čas kdy má být užitek k dispozici Místo kde má být užitek k dispozici Obrázek č. 3 Rozhodování v rámci strategického řídícího procesu a úloha marketingu v rámci SVS V rámci strategického řídícího procesu dochází k rozhodování o tvorbě konkrétních produktů SVS v souladu s veřejným zájmem. Úlohou marketingu uplatněného u SVS dochází k specifikaci produktu z hledisek formy, času a místa. Prostředí obklopující SVS. Mikroprostředí u SVS tvoří: Zákazníci klienti, uživatelé konečných produktů SVS, jeho zaměstnanci, sdělovací prostředky a veřejnost. Do mikroprostředí se zahrnují subjekty, které SVS ovlivňují bezprostředně a mohou zasahovat do hlavní funkce činnosti SVS - uspokojování potřeb svých klientů, a které může SVS bezprostředně ovlivňovat svoji aktivní činností. 5
makroprostředí Ekonomické faktory mikroprostředí Technické a technologické faktory Dodavatelé Zaměstnanci Zprostředkovatelé SVS Sdělovací prostředky Veřejnost Zákazníci klienti uživatelé produktů SVS Politickoprávní faktory Společensko kulturní faktory Obrázek č. 4 Prostředí obklopující SVS Demografické faktory Přírodní faktory Dodavatelé (partnerské firmy) jsou firmy, které se v podstatě na základě kontraktu obchodního vztahu se podílí na aktivitách SVS. Jsou těmi, kdo prodávají své produkty a služby, které SVS potřebuje pro plnění svých cílů. Útvary nákupu musí sledovat ceny dodávaných služeb, kvalitu, spolehlivost dodavatele a ostatní podmínky spojené s dodáváním. Dále musí soustavně sledovat situaci a možnosti dodavatelských firem tak, aby bylo možno včas reagovat na nepříznivé jevy, které by mohly postihnout vlastní SVS. Zprostředkovatelé jsou osoby či firmy, které vyhledávají dodavatele a projednávají s nimi možnost prodeje produktů pro SVS. Své služby poskytují za tzv. provizi. Veřejnost jsou skupiny obyvatelstva, které mohou ovlivnit chování SVS, stanovení cílů a jejich plnění. Veřejností se rozumí: místní komunita, kterou tvoří obyvatelstvo a organizace situované v okolí SVS nebo jeho organizační části (ostatní veřejnost), zájmové skupiny občanu, jenž prosazují celospolečenské zájmy či zájmy určité skupiny občanu, např. Transparency International v oblasti veřejných zakázek, korupce apod. Ostatní veřejnost reprezentuje celkový názor na SVS ve společnosti, většinou nevystupuje vůči SVS organizovaně, jako je tomu u zájmových skupin. Sdělovací prostředky (sdělovací média) mohou silně ovlivnit pohled veřejnosti na činnost SVS pozitivním i negativním směrem. Zaměstnanci SVS jsou neméně významným faktorem. Dobrá spolupráce zaměstnanců v rámci činnosti SVS základním předpokladem jeho výkonnosti zabezpečující poslání SVS. 6
Makroprostředí tvoří širší okolí SVS. Existující faktory jsou v podstatě mimo dosah vlivu SVS a kontroly, přitom však velmi podstatně ovlivňují postavení a chování firmy a tím i její aktivity, náročnost i efektivnost realizovaných činností. SVS musí parametry prostředí dokonale poznat, analyzovat je a vnímat je. Své chování pak usměrňuje ve prospěch zabezpečení určeného poslání. Jednotlivými faktory makroprostředí jsou: Ekonomické faktory, které ovlivňují výši přidělovaných prostředků na činnost SVS i na prostředků, prostřednictvím kterých jsou uspokojováni zákazníci, klienti, uživatelé konečných produktů SVS (např. příjemce sociálních dávek). Technické a technologické faktory představují jeden z nejsilnějších vlivů působících na rozhodování SVS. Současný vývoj je charakteristický stále se zrychlujícím tempem technických inovací a s tím souvisejícím životním cyklem nakupovaných produktů. Tato skutečnost musí byt opět obdobně jako u ekonomických faktorů pečlivě vnímána a analyzována tak, aby byly poznatky využity v činnosti SVS efektivně. Dále se např. v oblasti komunikačních a informačních technologií se rozhodující měrou uplatňuje internet. Demografické faktory silně ovlivňují činnost SVS. Podle demografických faktorů se se řada SVS zaměřují ve smyslu svého poslání na jednotlivé segmenty populace (např. obec bude potřebovat předškolní zařízení při zvýšené porodnosti v obci apod.). Společensko - kulturní faktory jsou faktory vyplývající z hodnot, zvyku, přístupu a preferencí obyvatelstva určité země nebo oblasti. Uvnitř každé společnosti existují určité skupiny lidí majících společné zájmy, hodnotový systém, preference a přání. Tyto skupiny obyvatel se velmi často vyznačují odlišným chováním při nákupu a mohou firme sloužit jako cílový trh nebo k segmentaci trhu. Politicko - právní faktory jsou právní normy, jež určují tzv. pravidla hry a dále politická chování společnosti nebo její části. Mezi politické faktory lze zahrnout rozhodnutí vládních orgánu, činnost politických stran, skupin veřejného zájmu a nevládních organizací. Mezi právní faktory lze zahrnout právní normy, které např. v podnikatelské sféře chrání firmy před tzv. nekalou soutěží a spotřebitele chrání normami vydanými za účelem ochrany spotřebitelů. Přírodní faktory jsou např. klima, přírodní zdroje, výše výskytu přírodních zdrojů, znečišťování ovzduší. Faktory prostředí pak následně působí na SVS a ovlivňují bezprostředně jeho činnost. 7
Faktory prostředí Strategický řídící proces 1. Poslání, mise - 2. Cíle a základní strategické směry - 3. Příležitosti Strategický marketingový proces A. Plánovací etapa 1. Situační analýza 2. Stanovení cílů a formulování strategií 3. Sestavení marketingového plánu Plán Zpětná vazba, korekce B. Realizační etapa Vytvoření marketingových postupů Skutečné výsledky C. Kontrolní etapa 1. Měření dosahovaných výsledků, porovnání s plánem 2. Hodnocení, korigování a využití odchylek Marketingový mix 1. Marketingová situační analýza 2. Marketingové cíle Marketingové strategie 3. Marketingový plán (co, kdo, kdy, jak, proč, za co, komu) v časových souvislostech s určenou přímou odpovědností Obrázek č. 6. Vazby při plánování A Plánovací etapa: 1. Situační analýza, 2. Stanovení marketingových cílů a formulování marketingových strategií, 3. Sestavení marketingového plánu. Add. 1. Marketingová situační analýza SVS (interní, externí) je prostředek pro analytické zhodnocení (analytická část) minulého vývoje, současného stavu a na základě kvalifikovaného odhadu (prognostická část) pravděpodobného budoucího vývoje. Šetří schopnosti SVS (schopnosti, dovednosti, jedinečnosti, zdroje) vliv vnějšího prostředí. Je klíčovým faktorem ovlivňující výkonnost. Výsledky analýzy jsou 8
podkladem pro stanovení marketingových cílů, formulování marketingových strategií a marketingových plánů. Add. 2. Marketingové cíle jsou provázány se základními cíli SVS, jsou z hlediska těchto cílů a vycházejí ze situační analýzy. Cíle vyjadřují konkrétní úkoly pro SVS včetně dílčího časového předpokladu pro jejich dosažení. Cíle se týkají konkrétních stávajících produktů, neobsahují však návod jakým způsobem cíle uskutečnit. Podstatou formulování marketingových strategií je určení základních směrů postupu vedoucích k naplnění cílových stavů (např. užití marketingového mixu). Říkají jakým způsobem dosáhnout cílů, prezentují prostředky a postupy Cíle jsou koncovým bodem marketingového snažení a strategie je prostředkem k jejich dosažení. Podmínka formulací plánů: Hodnota (čehokoliv) není abstraktní, ale musí se stát jasnou konkrétní věcí, řídit lze pouze to, co dokážeme měřit. Marketingové cíle: CO? KDO? KDY? To se týká: Produktů (formy užitků), Místa realizace produktů, Času realizace produktů. Marketingové strategie (nákupní, komunikační, apod.): JAK? To se týká realizace jednotlivých složek: Marketingového mixu (8 P - produkt, cena. lidé, materiální prostředí, proces, propagace, distribuce, akvizice). Add. 3. Marketingový plán je dokument zachycující výsledky marketingového plánování, je výsledkem systematického a kreativně pojatého procesu, směřujícího od myšlenek a idejím k hmatatelnému dokumentu, je formalizovaný, strukturovaný, srozumitelný, jednoduše pochopitelný a je schopen implementace a ukazuje, kde bude subjekt SVS ve stanoveném časovém momentě a pomocí jakých prostředků tam dospěje, je podkladem pro označení odpovědnosti za dosažení stanovených úkolů, spojuje schopnosti a dovednosti SVS s požadavky a přáními zákazníků. zahrnuje kontrolu, kdy sleduje plnění plánu, marketingových cílů a rozpočtů. 9
2. Strategie a strategické plány v praxi Ze strategických dokumentů a strategických plánů se odvíjí úkoly subjektů veřejné správy na všech úrovních a jsou formulovány v rámci strategického řídícího procesu v plném rozsahu, viz kap. 1.1. Příklady strategických dokumentů (viz níže a dále v rámci doporučené literatury, další dokumenty můžeme nalézt na webu příslušného subjektu veřejné správy). Strategická koncepce NATO z roku 2010 Bílá kniha o obraně z roku 2011 Principy obrany ČR do roku 2030 Bezpečnostní strategie EU z roku 2003 Bezpečnostní strategie České republiky z roku 2011 Pořizování produktů pro účely obrany a bezpečnosti ČR Vojenská strategie ČR z roku 2008 Dlouhodobá vize rezortu MO ČR z roku 2008 Plán obrany ČR z roku 2007 Národní strategie vyzbrojování 2004 Obrázek č. 7 Základní dokumenty východiska pro identifikování potřeb produktů Zdroj: vlastní 2.1 Bezpečnostní strategie České republiky z roku 2011 Je základním dokumentem bezpečnostní politiky České republiky. Vládní dokument hledající nadstranické přístupy k otázkám bezpečnosti. Právní rámec bezpečnostní strategie: Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, Zákony, Mezinárodní závazky. Navazuje na poslední bezpečnostní strategii z roku 2003. Východiska bezpečnostní politiky ČR. Bezpečnostní politika ČR představuje přístupy, nástroje a opatření k zajištění bezpečnosti obrany a ochrany občanů a státu. Hlavní úkol je zajistit bezpečnost obyvatel, obrana svrchovanosti a územní celistvosti a zachování demokracie. 10
Zajištění bezpečnosti jednotlivce nutnost zajistit funkčnost státních institucí, odpovídá za to vláda, ale je žádoucí i aktivní spolupráce občanů ČR, právnických a fyzických osob a orgánů veřejné správy větší celková odolnost. Klíčový význam má hospodářská a politická stabilita EU, dáváme přednost součinnosti v rámci mezinárodních organizací. Nedělitelnost bezpečnosti ne bezpečnost ČR, ale celé Euroatlantické oblasti ČR dává přednost preventivní diplomacii a diplomatickým řešením konfliktů, až pak silou. Je předpokládáno kolektivní zajištění obrany, tím ale nezaniká prvotní odpovědnost za obranu ČR. Bezpečnostní zájmy ČR: Životní, Zajištění svrchované existence, Územní a politická nezávislost, Demokracie, Lidská práva a svobody. Strategické bezpečnostní zájmy: Např.: prevence konfliktů, Posilování soudržnosti NATO a EU, Energetická, surovinová a potravinová bezpečnost, Ekonomická a vnitřní bezpečnost a další. Další významné bezpečnostní zájmy: Snížení kriminality, Zvýšení profesionality státních institucí a soudnictví, Veřejné informovanosti, Vědeckotechnického rozvoje, Ochrana životního prostředí. Bezpečnostní prostředí prochází dramatickými změnami, pravděpodobnost útoku na ČR je nízká. Hrozba je kombinace politických, hospodářských a vojenských tlaků a zpravodajských aktivit. Často začíná ve slabých či zhroucených státech. Možnost zneužití provázanosti finančních trhů, komunikačních technologií, infrastruktury, snadné šíření radikálních politických myšlenek, vysoká mobilita. Snižování obranných rozpočtů, zvyšování chudoby Klimatické změny, humanitární krize, přírodní katastrofy. Nutný další rozvoj mezinárodního práva. Bezpečnostní hrozby: Terorismus, Šíření ZHN a jejich nosičů, Kybernetické útoky, Nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a jeho okolí, Negativní aspekty mezinárodní migrace, Organizovaný zločin a korupce, Ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury, Přerušení strategických dodávek surovin nebo energie, Pohromy přírodního a antropogenního charakteru Strategie prosazování bezpečnostních zájmů ČR: Aktivní působení v bilaterálních a multilaterálních vztazích; Uznávání článku 5 WS; Zapojení letectva; Strategie a prevence potlačování bezpečnostních hrozeb; Sdílení zpravodajských informací; Boj proti rasismu a extremismu; 11
Nešíření ZHN a jejich nosičů a odzbrojení; Kontrola obchodu s vojenským materiálem; Účast v misích; Boj proti organizovanému zločinu, korupci a hospodářské kriminalitě; Policejní spolupráce; Protidrogová strategie; Ochrana strategických podniků (energetika, informační a komunikační technologie); Diverzifikovat dodávky surovin a tvořit jejich rezervy. Ekonomický rámec zajištění bezpečnosti státu: Hospodářská politika spoluvytváří podmínky pro zajišťování bezpečnosti a obrany ČR. Podpora mezinárodní konkurenceschopnosti. Kontrola strategických odvětví. Předcházení arbitrážím. ČNB stabilita finančního trhu. Institucionální rámec zajištění bezpečnosti. Institucionálním nástrojem je bezpečnostní systém. Fungující: Diplomatická služba. Ochrana občanů v zahraničí. Ozbrojené síly, vojenské zpravodajství i soukromé bezpečnostní složky. Bezpečnostní systém ČR. Rovina politická, vojenská, vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatel, hospodářská, legislativní, právní, sociální, finanční rovina. Struktura bezpečnostního systému zahrnuje: Prezidenta ČR; Parlament ČR; Vládu; Bezpečnostní radu státu; Ústřední správní úřady; Krajské a obecní úřady; Ozbrojené síly; Ozbrojené bezpečnostní sbory; Zpravodajské služby; Záchranné sbory; Záchranné služby; Havarijní služby. 12
Národní bezpečnostní strategie má sloužit především jako veřejná deklarace toho, jak daná země vnímá své bezpečnostní prostředí, jak definuje své bezpečnostní zájmy a jakým způsobem hodlá čelit identifikovaným bezpečnostním hrozbám. Podle odborníků se v otázce nové bezpečnostní strategie ČR z hlediska české strategické kultury rozhodně nejedná o krok zpět, ale nepředstavuje ani zásadní posun kupředu. 2. 2. Vojenská strategie České republiky 2008 Je základním dokumentem, speciálně zaměřeným na obranu a bezpečnost. Dokument obsahuje soubor základních principů zajišťování obrany ČR a zásad výstavby a použití ozbrojených sil ČR. Vychází z hodnocení stavu a předpokládaného vývoje bezpečnostní situace, definovaných bezpečnostních zájmů ČR a principů obranné politiky, obsažených v Bezpečnostní strategii ČR a rozpracovává základní principy Strategické koncepce Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) a Bezpečnostní strategie EU. ČR sdílí své bezpečnostní zájmy s ostatními členskými státy NATO a EU. Možným hrozbám, bude schopna efektivně předcházet a čelit pouze na základě mezinárodní spolupráce. Obranná politika ČR je proto založena na aktivní účasti na činnostech organizací, jichž je ČR členem, zejména NATO a EU. Základním východiskem obrany ČR před současnými i budoucími hrozbami je aktivní účast v kolektivním systému obrany NATO opírajícím se o silnou transatlantickou vazbu. ČR usiluje o posilování principu kolektivní obrany sdílených bezpečnostních zájmů členských zemí NATO v celém jeho operačním prostoru. Ozbrojené síly jsou mimo území ČR nasazovány výhradně v rámci širšího úsilí mezinárodního společenství, a to v souladu s principy Charty OSN v celém spektru operací vedených NATO, EU, OSN nebo ad hoc koalicemi. K podpoře civilních orgánů v krizových situacích nevojenského charakteru na území ČR jsou ozbrojené síly připraveny poskytnout v nezbytném rozsahu a podle dostupnosti na podporu integrovaného záchranného systému nebo Policie ČR síly a prostředky, které mohou být dále posíleny jednotkami aktivních záloh. V principu jsou ve prospěch integrovaného záchranného systému nebo Policie ČR využitelné všechny síly a prostředky ozbrojených sil. ČR bude vytvářet primárně takové schopnosti ozbrojených sil, které jsou efektivně využitelné a přínosné v podmínkách působení v mnohonárodních uskupeních. Výstavba takových schopností rovněž zajistí efektivnější plnění úkolů ozbrojených sil na území ČR. S ohledem na stanovenou strategii obrany proto nemusí vytvářet plné spektrum schopností, které by byly nezbytné pro samostatné působení ozbrojených sil. 13
Naplňování politicko-vojenských ambicí a úkolů vyplývajících z právních norem budou ozbrojené síly plnit ve své mírové organizační struktuře. Zdrojem doplňování a posilování ozbrojených sil v krizových situacích jsou zálohy. Pro přechodné a nezbytné posílení ozbrojených sil při řešení krizových situací, především v rámci stavu ohrožení státu a válečného stavu, mohou být na podporu civilních orgánů na území ČR aktivovány další vojenské útvary a zařízení. 3. Akviziční plány Zpracováno podle Normativního výnosu Ministerstva obrany ČR č. 69/3013 ze dne 19. června 2013 ve znění NVMO č. 4/2014 Věstníku (1. změna) Zpracování akvizičních plánů V Čl. 1 Předmět úpravy bod 1 výnos stanovuje: a) rozsah a formu zpracování a aktualizace akvizičního plánu dodávek); b) zásady a postupy pro tvorbu zpracování a aktualizaci akvizičního plánu dodávek; c) povinnosti konkrétním subjektům v průběhu plánování požadavků, tvorby a aktualizace akvizičního plánu dodávek. 2. Zpracování akvizičního plánu dodávek vychází z plánu věcných potřeb a výstupů rezortních elektronických systémů, a to informačního systému logistiky a finančního informačního systému. V Čl. 2 Rozsah a platnost akvizičního plánu dodávek. Bod 1 výnosu platí pro veškeré výdaje peněžních prostředků, které souvisejí se zadáváním veřejných zakázek. 2. Do akvizičního plánu dodávek mohou být zařazeny také výdaje nesouvisející s veřejnou zakázkou, ale realizují se prostřednictvím akvizičního pracoviště. Tyto výdaje určuje ředitel odboru správy majetku sekce majetkové Ministerstva obrany (dále jen odbor majetku ). 3. Platnost jednotlivých akvizičních plánů, které vycházejí z akvizičního plánu dodávek, je stanovena na kalendářní rok ve formě databáze, která je uvedena ve finančním informačním systému. 14
V Čl. 3 Základní pojmy Pro účely tohoto výnosu se rozumí: a) položkou plánu (ORG) věcný výdaj označený v akvizičním plánu dodávek jedinečným identifikovatelným číslem. Rozsah a skladbu tohoto identifikačního čísla stanovuje ředitel odboru; b) rezortním číselníkem komodit (RČK) souhrn identifikačních čísel, která vycházejí ze státního číselníku klasifikace produkce (CZ-CPA) Českého statistického úřadu. V Čl. 4 Akviziční plán dodávek. 1. Akviziční plán dodávek je souhrn schválených, peněžně ohodnocených požadavků na nabytí majetku, který je kryt návrhem peněžních prostředků rozpisu rozpočtu kapitoly 307 Ministerstva obrany a který je na aktuální rozpočtový rok zpracován v roce předcházejícím aktuálnímu rozpočtovému roku, ve kterém se veřejná zakázka realizuje s výhledem na další dva roky. 2. Akviziční plán dodávek je zpracován pomocí elektronických systémů a obsahuje základní údaje potřebné pro zadávání veřejné zakázky. 3. Akviziční plán dodávek je souhrn všech akvizičních plánů. 4. Na základě vybalancování peněžních prostředků pomocí elektronických systémů pro balancování obdrží odbor majetku elektronický výstup pro zpracování akvizičního plánu dodávek. Výstup obsahuje veškeré výdaje podléhající povinnosti zadání veřejné zakázky, popřípadě další důležité výdaje mimo zadání veřejné zakázky (např. koncesionářské poplatky za rozhlas a televizi), které je nutno vést v akvizičním plánu dodávek a následně v některém z akvizičních plánů. V Čl. 5 Akviziční plán centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů 1. Při zpracování návrhu akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů se vychází z vytvořeného akvizičního plánu dodávek, který byl vytvořen pomocí elektronických systémů a obsahuje rozpis státního rozpočtu kapitoly 307 Ministerstva obrany na plánovací rok a na další dva roky výhledu. 2. Akviziční plán centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů vytvoří odbor majetku vyjmutím položek běžných výdajů z akvizičního plánu dodávek, které budou pořizovány centrálním způsobem. 3. Návrh akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů musí obsahovat veškeré údaje potřebné pro: a) uveřejnění veřejné zakázky; b) identifikaci předložených specifikací; 15
c) zpracování veřejné zakázky v elektronickém systému zadávání veřejných zakázek. 4. Návrh akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů zašle ředitel odboru majetku do 31. července roku předcházejícímu aktuálnímu rozpočtovému roku k verifikaci: a) příslušným manažerům cílů první úrovně; b) příslušným majetkovým hospodářům; c) příslušným osobám zadavatelů veřejných zakázek. 5. Po verifikaci předloží ředitel odboru majetku do 20. srpna roku předcházejícímu aktuálnímu rozpočtovému roku návrh akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů ke schválení řediteli sekce majetkové Ministerstva obrany. 6. Ředitel sekce majetkové Ministerstva obrany zabezpečí předání akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů funkcionářům přímo podřízeným ministrovi obrany, a to do 30. srpna roku předcházejícímu aktuálnímu rozpočtovému roku. Dále zabezpečí potřebné výpisy zejména pro: a) příslušné osoby zadavatele; b) příslušné majetkové hospodáře; c) příslušné manažery cílů. 7. Odbor majetku zabezpečí vložení všech potřebných informací z akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů do systému elektronické podpory evidence akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů, která se stává oficiální evidencí akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů v elektronické podobě s platností do ukončení aktuálního rozpočtového roku, na který byl plán vytvořen. Za vedení a aktualizaci elektronické podoby akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů odpovídá ředitel odboru majetku. 8. Aktualizace (změny) v akvizičním plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů uplatňuje manažer cíle první úrovně prostřednictvím majetkového hospodáře u ředitele sekce majetkové Ministerstva obrany prostřednictvím ředitele odboru majetku. Změny na přidělených finančních prostředcích se mohou realizovat jen se souhlasem akvizičního pracoviště, odpovědného za realizaci veřejné zakázky. Požadavek na změnu akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů se vyžaduje v elektronické a písemné podobě. Návrh nové položky akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů obsahuje: 16
a) název položky (úkolu) akvizičního plánu centrálních dodávek stručné a výstižné pojmenování; b) kód manažera cíle podle číselníku cílů; c) akviziční pracoviště a osobu zadavatele veřejné zakázky podle stanovené působnosti; d) číslo prvního příjemce pořizovaného majetku nebo služby; e) číslo uplatňovatele požadavku číslo nákladového střediska; f) jméno a příjmení odpovědného pracovníka uplatňovatele požadavku; g) rozpočet požadavku; h) poznámka pro ostatní důležitá sdělení. 9. Vzor akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti běžných výdajů je uložen ve Finančním informačním systému, který je dostupný v celoarmádní datové síti na adrese Uložiště>Informační systémy>finanční informační systém>subsystém PAP. V Čl. 6 Akviziční plán centrálních dodávek v oblasti programového financování 1. Při zpracování návrhu akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování se vychází z vytvořeného akvizičního plánu dodávek, který byl vytvořen pomocí elektronických systémů a obsahuje rozpis státního rozpočtu kapitoly 307 Ministerstva obrany na plánovací rok a na další dva roky výhledu a údajů obsažených v aplikaci Evidenční dotační systém a Správa majetku ve vlastnictví státu (dále jen EDS/SMVS ) Ministerstva financí na celou dobu financování. 2. Akviziční plán centrálních dodávek v oblasti programového financování vytvoří odbor majetku vyjmutím položek programového financování. 3. Návrh akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování musí obsahovat veškeré údaje potřebné pro: a) uveřejnění veřejné zakázky; b) identifikaci předložených specifikací; c) identifikaci investičního záměru; d) zpracování veřejné zakázky v elektronickém systému zadávání veřejných zakázek. 4. Návrh akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování zašle ředitel odboru majetku do 31. července roku předcházejícímu aktuálnímu rozpočtovému roku k verifikaci: 17
a) příslušným manažerům cílů první úrovně nebo jimi pověřeným odborným funkcionářům; b) příslušným majetkovým hospodářům; c) příslušným osobám zadavatelů veřejných zakázek. 5. Po verifikaci předloží ředitel odboru majetku do 20. srpna roku předcházejícímu aktuálnímu rozpočtovému roku návrh akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování ke schválení řediteli sekce majetkové Ministerstva obrany. 6. Ředitel sekce majetkové Ministerstva obrany zabezpečí předání akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování funkcionářům přímo podřízeným ministrovi obrany, a to do 30. srpna roku předcházejícímu aktuálnímu rozpočtovému roku. Dále zabezpečí potřebné výpisy zejména pro: a) příslušné osoby zadavatele; b) příslušné majetkové hospodáře; c) příslušné manažery cílů a jimi pověřené odborné funkcionáře. 7. Odbor majetku zabezpečí vložení všech potřebných informací z akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování do systému elektronické podpory evidence akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování, která se stává oficiální evidencí akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování v elektronické podobě s platností do ukončení aktuálního rozpočtového roku, na který byl plán vytvořen. Za vedení a aktualizaci elektronické podoby akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování odpovídá ředitel odboru majetku. 8. Aktualizace (změny) v akvizičním plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování uplatňuje manažér cíle první úrovně prostřednictvím majetkového hospodáře u ředitele sekce majetkové Ministerstva obrany cestou ředitele odboru majetku. Změny na přidělených finančních prostředcích se mohou realizovat jen se souhlasem akvizičního pracoviště, odpovědného za realizaci veřejné zakázky. Požadavek na změnu akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování se vyžadují v elektronické a písemné podobě. Návrh nové položky akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování obsahuje: a) údaje z databáze elektronického systému EDS/SMVS o identifikaci projektu/akce; b) kód manažera cíle podle číselníku cílů; 18
c) číslo a název položky plánu; d) údaje o účetně větě; e) finanční výdaje na daný rok (finanční rozpočet z EDS SMVS); f) věcný parametr měrné jednotky a jejich počet; g) typ projektu údaj z EDS/SMVS; h) typ položky plánu; i) číslo prvního příjemce pořizovaného majetku nebo služby; j) jméno a příjmení odpovědného pracovníka uplatňovatele požadavku manažer projektu/akce; k) akviziční pracoviště a osobu zadavatele veřejné zakázky podle stanovené působnosti; l) označení, zda pořizovaný majetek je zaveden do používání v Armádě České republiky; m) u pokračujících projektů/akcí číslo smlouvy a její platnost. 9. Vzor akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování je uložen ve Finančním informačním systému, který je dostupný v celoarmádní datové síti na adrese Uložiště>Informační systémy>finanční informační systém>subsystém PAP. V Čl. 7 Akviziční plán nemovité infrastruktury 1. Při zpracování návrhu akvizičního plánu nemovité infrastruktury se vychází z vytvořeného akvizičního plánu dodávek, který byl vytvořen pomocí elektronických systémů a obsahuje rozpis státního rozpočtu kapitoly 307 Ministerstva obrany na plánovací rok a na další dva roky výhledu a řídí se zásadami pro tvorbu akvizičního plánu centrálních dodávek v oblasti programového financování podle čl. 6. 2. Akviziční plán nemovité infrastruktury vytvoří odbor majetku vyjmutím položek týkajících se nemovité infrastruktury, které budou pořizovány centrálním způsobem. 3. Návrh akvizičního plánu nemovité infrastruktury zašle ředitel odboru majetku do 31. července roku předcházejícímu aktuálnímu rozpočtovému roku k verifikaci: a) příslušným manažerům cílů první úrovně; b) příslušnému majetkovému hospodáři; c) Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem; d) příslušným osobám zadavatelů veřejných zakázek. 19
4. Aktualizace (změny) v akvizičním plánu nemovité infrastruktury uplatňuje manažér cíle první úrovně u ředitele odboru, který plní funkci majetkového hospodáře pro nemovitou infrastrukturu. Změny na přidělených finančních prostředcích se mohou realizovat jen se souhlasem akvizičního pracoviště, odpovědného za realizaci veřejné zakázky. Požadavek na změnu akvizičního plánu nemovité infrastruktury se vyžaduje v elektronické a písemné podobě. Vzor akvizičního plánu nemovité infrastruktury je uložen ve Finančním informačním systému, který je dostupný v celoarmádní datové síti na adrese Uložiště>Informační systémy>finanční informační systém>subsystém PAP. V Čl. 8 Akviziční plán decentrálních dodávek 1. Při zpracování návrhu akvizičního plánu decentrálních dodávek se vychází z vytvořeného akvizičního plánu dodávek, který byl vytvořen pomocí elektronických systémů a obsahuje rozpis státního rozpočtu kapitoly - 307 Ministerstva obrany na plánovací rok a na další dva roky výhledu. 2. Akviziční plán decentrálních dodávek vytvoří odbor majetku vyjmutím položek z akvizičního plánu dodávek, a to na část: a) kterou bude pořizovat centrálním způsobem osoba zadavatele uvedená v čl. 14 písm. a) RMO č. 52/2013 Věstníku s decentrálním plněním; b) kterou bude pořizovat decentrálním způsobem osoba zadavatele uvedená v čl. 14 písm. b) až i) RMO č. 52/2013 Věstníku s decentrálním plněním. 3. Návrh akvizičního plánu decentrálních dodávek musí obsahovat veškeré potřebné údaje tak, aby zabezpečovaly zadání veřejné zakázky prostřednictvím elektronického tržiště veřejné správy. 4. Návrh akvizičního plánu decentrálních dodávek zašle ředitel odboru majetku do 31. července roku předcházejícímu aktuálnímu rozpočtovému roku k verifikaci: a) příslušným manažerům cílů první úrovně; b) příslušným majetkovým hospodářům; c) příslušným osobám zadavatele veřejných zakázek, jedná-li se o pořízení majetku podle odst. 2 písm. a). 5. Odbor majetku zabezpečí vložení všech potřebných informací z akvizičního plánu decentrálních dodávek do systému elektronické podpory evidence akvizičního plánu decentrálních dodávek, která se stává oficiální evidencí akvizičního plánu decentrálních dodávek v elektronické podobě s platností do ukončení aktuálního 20
rozpočtového roku, na který byl plán vytvořen. Za vedení a aktualizaci elektronické podoby akvizičního plánu decentrálních dodávek odpovídá ředitel odboru majetku. 6. Aktualizace (změny) v akvizičním plánu decentrálních dodávek uskutečňuje příslušný manažer cíle (rozpočtový kompetent) pomocí vyrovnaného rozpočtového opatření. 7. Novou položku akvizičního plánu decentrálních dodávek zavádí příslušný manažer cíle (rozpočtový kompetent) v systému elektronické podpory evidence akvizičního plánu decentrálních dodávek po splnění podmínek stanovených pro uplatnění požadavku do akvizičního plánu dodávek. V případě nové položky akvizičního plánu decentrálních dodávek, která nemá odpovídající číslo komodity v elektronických systémech, vyžaduje příslušný manažer cíle novou komoditu u odboru majetku elektronicky. Vzor akvizičního plánu decentrálních dodávek je uložen ve Finančním informačním systému, který je dostupný v celoarmádní datové síti na adrese Uložiště>Informační systémy>finanční informační systém>subsystém PAP. V Čl. 9 Vyhodnocení akvizičního plánu dodávek 1. Akviziční plán dodávek vyhodnocuje ředitel odboru majetku po uzavření státního závěrečného účtu vždy do konce prvního čtvrtletí následujícího roku po roku platnosti vyhodnocovaného akvizičního plánu dodávek. Vyhodnocení akvizičního plánu dodávek formou informační zprávy předkládá ministrovi obrany prostřednictvím generálního sekretáře Ministerstva obrany. 2. Vyhodnocení akvizičního plánu dodávek obsahuje: a) přehled čerpání peněžních prostředků z akvizičního plánu dodávek; b) přehled počtů zadaných veřejných zakázek a uzavřených smluv a objem peněžních prostředků; c) počet změn v akvizičním plánu dodávek v průběhu roku; d) stav zpracovávání a předkládání specifikací majetku; e) porovnání vyhodnocení akvizičního plánu dodávek s předchozím rokem; f) návrhy na opatření. 3. Ředitel odboru majetku je oprávněn si vyžádat další podklady potřebné k vyhodnocení akvizičního plánu dodávek u dalších subjektů, které osloví písemnou nebo elektronickou formou. 21
Seznam použitých a studijních zdrojů 1. COOPER, J., LANE, P. Marketingové plánování. Praha: Grada Publishing, 2. 1999, s. 230, ISBN 80-7169-641-2. 3. HORÁKOVÁ, H. Strategický marketing. Praha: Grada Publishing a.s., 4. 2003, s. 200, ISBN 80-247-0447-1. 5. VYLEŤAL, Pavel. Marketing. 1.vyd. Brno: Univerzita obrany, 2005, 150 s. ISBN 80-85960-95-8. 6. VYLEŤAL, Pavel. Marketing v Armádě České republiky. 1.vyd. Brno: Univerzita obrany, 2007, 162 s. ISBN: 978-80-7231-190-3. 7. ČOS 051662 Příručka pro postupné plánování vyzbrojování. 1. vydání, Praha: Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2012. Dostupné z: http://www.oos.army.cz/cos/cos/051662.pdf 8. Normativní výnos Ministerstva obrany ČR č. 69/3013 ze dne 19. června 2013 ve znění NVMO č. 4/2014 Věstníku (1. změna) 22