CIZÍ V ZEMI ZASLÍBENÉ

CIZÍ V ZEMI ZASLÍBENÉ JIÍ KOTRLA Praha, 18. kvtna 2003 Dnes dopoledne jsme zpívali o hradu, skrýši a bezpeném úkrytu. Náš pevný hrad a úkryt je Hospodin. Mžeme si (a nkteí kesané to tak pochopili) vystavt úkryty a hrady na njakém kopci a tam se skrýt. Mohla by nám však uniknout podstata. Náš otec Abraham znal Hospodina jako svj hrad, a pesto ve svém život žádný nepostavil ani v žádném nebydlel. Jeho hrad nebyl na zemi. Abraham opustil svj rodný dm, své píbuzenstvo, a celý život jenom kooval. Celý život žil ve stanech. Nikdy neml pevný hrad na této zemi, neml pevné stanovišt, kde by zstal a kde by vybudoval svj dm. V epištole Židm 11:8 10 teme, pro tomu tak bylo:,,vrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž ml vzíti za ddictví; i šel, nevda, kam pijde. Vrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí, v staních pebývaje s Izákem a s Jákobem, spoluddici téhož zaslíbení. Nebo oekával msta základy majícího, jehožto emeslník a stavitel jest Bh. Abrahamova duchovní vize se promítla do té pirozené. ekal msto, ekal hrad, a proto žádný na této zemi nestavl. V osmém verši, jestli jste to pochytili, teme, že uposlechl vírou. To uíme naše dti. A také bychom se to mli nauit sami. Poslouchat na základ dvry a víry v Boha, ne na základ vidní. (Když se podívám na nkteré projekty, které vyvstaly v našem stedu, tak musím íct, že ti, kdo do nich šli, uposlechli vírou.) Protože uposlechnout vidním nebo kalkulací, to je jedna vc, ale Abraham uposlechl opravdu vírou! Zkuste si pedstavit, co po nm Bh chtl. Pro mne je to nepedstavitelná situace. Abrahamovi, tehdy ješt Abramovi, se njakým zpsobem zjevil Bh. Víte, že v Kaldejské zemi, kde bydlel, mli jiné bohy, jiné náboženství. Nevím, jak Abram poznal Boha. Bh se s ním prost potkal a ekl mu: Odejdi odsud na místo, o kterém nic nevíš. A on uposlechl a šel. Z toho vyvozuji jednu vc. Ml dobré rodie, kteí ho nauili poslouchat. Protože zkušenost prokázala, že ti, kdo jako dti neposlouchali své rodie, 1

mli veliký problém poslechnout Boha, když jim nco ekl obzvláš nco takového jako Abramovi. K Abramovi pišel njaký Bh, pedstavil se a ekl: Odejdi do neznámé zem. Nerozumím, jak to Abram dokázal. Jak to dokázal udlat. teme, že uposlechl vírou. Nebylo to tak, že by znal plán cesty od A do Z, že by vdl, kam pjde, kam dojde, jaké to tam bude... Uposlechl jen proto, že mu to ekl Bh, ne proto, že by vdl, kam jde. Takže vyžadujme od dtí poslušnost vírou, dvrou. To znamená, že když jim ekneme: Stj! nebudou žádat vysvtlení: Pro? Mohlo by být pozd. Vyžadujme, aby nám tak dvovaly, že nás poslechnou, tak jako uposlechl Abram Boha vírou. Stejn tak my. Základem pro naši poslušnost musí být to, že k nám mluví Bh. Ne jestli se nám to zdá rozumné, nebo nerozumné. Jestliže víme, že nám to ekl Bh, tak s dvrou v Nho uposlechnme. Poád stojím v údivu nad tím, co Abram udlal, když poslechl Boha. Vírou uposlechl, když byl povolán, když ho Bh zavolal, když se mu zjevil. Poslechnout astokrát znamená udlat vc, která se mi ne úpln líbí. Zvlášt naše dti vdí, že poslechnout obas znamená udlat nco, co neznám, jít nkam, kde to neznám, jít do njaké nejistoty. Abram na to poteboval víru dvru. Když to ekl Bh, tak to udlá. Kéž by se naše dti nauily (kéž my bychom je to nauili) poslouchat skrze víru. Poslouchat nás skrze dvru. Vit, že to, co jim íkáme jako jejich rodie, stojí za to poslechnout. I když nerozumí, pro mají te zastavit na kraji silnice, nechápou, pro by nemohli pebhnout, když to zrovna te potebují a chtjí. Halelujah! Dále se v osmém verši píše, že Abram ml odejít na místo, které ml zddit....i šel, nevda, kam pijde. I šel, nevda, kam pijde... Jak význané! Jak dležitá vta. Už jsem trošku popisoval, kde byl, jak dobe si žil, v jak dobré rodin. Bh mu ekl, že mu dává zaslíbení. Že mu dává místo, které zddí, které pijme za ddictví. Ale víc mu neekl. A Abram šel skuten krok za krokem. Šel krok za krokem a nevdl, kde skoní. Vlastn opustil všechny jistoty, které ml, a odešel do nejistoty. Myslím, že to bylo pesn tak. Neumím si pedstavit, jak bych se bez Boží pomoci dokázal sebrat a odejít napíklad na Ukrajinu pouze s vdomím toho, že to ekl Bh. Nic jiného bych nevdl. Bh by pouze ekl, že to je místo, kam m povolává. Nebylo by to tak, že bych vdl, že poletím do Kyjeva, že tam na mne 2

budou ekat brati, kteí mi pipraví ubytování v hotelu a že tam budu nkolik let žít. Tak to nebylo. Abram šel krok za krokem. Na Abrama nikdo neekal a on vbec nevdl, kam jde. Šel krok za krokem, krok za krokem. Aby se do toho lovk vbec pustil, musí mít hodn promnnou mysl. Bh nám dává Abrahama za píklad. Abraham nevdl, kam jde, ale vdl, že ten, kdo ho k tomu povolal, je Bh, a že ho dovede do cíle. Z toho vyplývá jedna vc, kterou bych chtl íct. V naší chzi s Bohem existuje urité neznámo, uritá nejistota, kde jedinou jistotou je to, že nás povolal Bh a že nás vede Bh. Ješt jednou: V naší chzi s Bohem existuje urité neznámo, uritá nejistota, kde jedinou jistotou a jedinou známou je to, že na zaátku nás povolal Bh a že nás také krok za krokem vede. V kesanství je nco špatn, jestliže je od A do Z všechno jasné. Zdá se, že Bh od samého zaátku dává njakou zdravou nejistotu, tak jako ji dal Abrahamovi. Pro Abrahamovi nedal mapu a neekl mu, kam jde? Pro mu nedal pesná stanovišt, kde se má zastavit, kde bude mít stany a kdy pjde dál? Pro to Bh udlal práv takhle? Aby Abraham vil. Aby vil Bohu, a nezaal vit v ten cíl nebo v tu cestu nebo v ten postup, v tu jistotu, že to všechno ví. Pán Bh mu to neekl práv s tímto zámrem. ekl bych, že v Bohu nejsou všechny vci pesn dané nebo nalinkované. To platí pro naši chzi s Hospodinem i teba pro zpsob našeho shromáždní. Prosím vás, nepochopte to špatn. Uritá nejistota, uritá poteba hledat Boha tady musí být. A já si to uvdomuji, když vidím, jak se nkteí vedoucí nebo kesané snaží pomoci nov vícím hledat Boha. Chtjí je nauit žít s Bohem a dlají to tak, že jejich život zabezpeují. Snaží se v jejich životech všechno zabezpeit. Dát jim všechny jistoty, vše jim pednést na zlatém podnosu a zajistit všechno, aby jim nic nechyblo. To je však pro víru kontraproduktivní, jinými slovy to nií víru. Jestliže dáte kesanovi všechno, jestliže Abrahamovi dáte na zaátku úpln všechno, co potebuje, aby se dostal na místo urení, tak mu zniíte víru. Nebude pak mít potebu hledat Boha. Nebude mít potebu zkoumat. Nebude mít potebu se k Nmu na cest pimknout. A tak vidím jako zkázonosné pro víru lovka, jestliže se pokusíme vytvoit systém, kesanský systém, který vícímu dá úpln všechno od A až do Z. V systému, který pedloží celou cestu, který ekne, co všechno a jak se má dlat, vlastn vící lovk ztrácí tu zdravou nejistotu, tu zdravou 3

neznámou, v jaké se nacházel Abraham. Zdravá nejistota nutí lovka hledat Boha, nutí lovka hledat Boží vli, zkoumat Ho, ptát se Ho, doptávat se Ho. Jestliže ji odbouráme, tak lovku v koneném dsledku škodíme. Když sledujete politiku, tak politika, která se snaží o podobný koncept, dlá z lidí neschopné, protože jim všechno dá. A lidé se nakonec nauí nepracovat, nauí se pijímat bez jakéhokoli piinní, nauí se o sebe nestarat, protože se postará nkdo jiný. Je to prastarý princip, který platí ve všech oblastech života a platí i v kesanství. Lze spoléhat na mnoho vcí, které, když lovku dáte, mohou niit jeho víru. O Abrahamovi teme, že odešel na místo, které ml zddit, a šel, nevda kam pijde. Šel a nevdl, co bude v dalších letech, a Bh mu vždycky ekl. Bh mu vždycky ekl. Takového postoje si Bh nesmírn váží. Váží si poslušnosti, dvry, víry lovka, který spoléhá, že je to Bh, který ho povede. Halelujah! Nechci tím íct, že jako kesané nemáme žádnou jistotu, že nám vci nejsou známé. Chci íct, že naše jistota je v Bohu samém. Ta jistota je v tom, kdo nás vede, v tom, kdo nás povolal, a ne v tom, kam jdeme, nebo ve vcech, které máme. Chtl bych íct ješt jedno. Vc, která mne na Abrahamovi udivuje a kterou nám Bh íká i dnes, je ochota k obti. Nkde jsem slyšel nebo etl vtu jednoho švédského kazatele, který ekl, že míra pomazání je pímo závislá na ochot lovka k obti, že není pomazání bez obti, že pomazání není zadarmo. lovk, který se odevzdal Bohu a odepel si vci tohoto svta (a te nemyslím híšné vci, ale myslím napíklad pohodlí), má pomazání. A obrácen. Kdo se nemusí v niem zapírat, nemá pomazání. Jestliže naše dti povedeme tak, aby se nemusely v niem zapít, zbavujeme je pomazání, zbavujeme je Boží moci, která by skrze n mohla psobit. Jestliže se nkdo nemusí v niem omezovat, nemusí se nijak obtovat, o nic pijít, tak nemá žádné pomazání. Je spasen, ale nemá žádné pomazání k tomu, aby ho Bh mohl použít. Shodou náhod se mi dostalo do rukou poslední vydání asopisu Život víry, kde je lánek o Johnu Wesleyovi. Nevím, co všechno o nm víte. John Wesley žil v roce 1703 až 1791, to je 18. století. Kdybychom peetli jen nkolik málo vt z jeho životopisu, zahanbilo by nás to. Protože to je svdek podobný Abrahamovi v tom, jak se obtoval a jak pišel o to, ím chtl ve svém živote být. Píše se tam: 4

Wesley byl mužem mimoádn ukáznným. Píznaná je pro nj mimoádná horlivost a obtavost. Po celý život objíždl Anglii a Irsko, aby zvstoval Boží slovo. ekneme-li objíždl, pak to znamená cestování na koni, v nepohod a strádání, nejednou v tlesné slabosti a nemoci. Teprve když byl pokroilého vku, koupili mu koár. Jeho cesty znamenaly neustálé kázání, rozhovory a rozhodování. Wesley kázal v prmru dvakrát až tikrát denn po dobu pl století. Staí si napíklad peíst dopisy, které v lét 1739 psal pravideln z Bristolu do Londýna, v nichž podrobnji popisuje prbh probuzení v Bristolu. Kolikrát teme o tom, že byl nejen vystaven vážným útokm ze strany nepátel, ale že kázal za každého poasí i v nepohod. Jeden záznam zaznamenal:,déš v úterý ráno zpsobil, že m v Batu neekali, takže jsme na louce nemli více než tisíc nebo dvanáct set lidí. astokrát v deníku poznamenal jakoby na okraj, že byl promoen až na kži. Mluvíme-li dnes o probuzení, mli bychom si uvdomit, jaká je jeho cena. Za Wesleye probuzených a obrácených lidí rychle pibývalo. Bylo to však tím, že byli lidé ochotni ve služb nasadit všechno, i svj život. John Wesley asto kázal pod širým nebem, asto v povrchových jámách uhelných dol. Jeho nejoblíbenjším místem byla jáma po povrchovém dole, kde jednou oslovil ticet tisíc lidí. Ticet tisíc lidí! Kdybyste si proetli všechno, vidli byste, jak se ho Bh obrovským zpsobem dotkl. Byl vysvcený knz a jel do Ameriky obracet Indiány. Potom však íká: Jedu obracet Indiány, ale kdo obrátí mne? Díky bratrm poznal, že potebuje obrácení, a obrátil se. Pvodn chtl být uitelem, vysokoškolským nebo univerzitním profesorem, ale Bh ho zázraným zpsobem vytáhl. Je zajímavé si to peíst. Vyvedl ho ven z kostela a on zaal kázat venku na ulicích. Jak ohromná jsou to pro nás dnes svdectví. Jak se to v té dob mohlo dít? Bez techniky a bez komunikace. Nechápu, jak bylo možné dostat na jedno místo ticet tisíc lidí nebo v dešti jen tisíc. Nechápu. Nechápu, jaká to byla Boží moc, co to bylo za Boží pomazání, které plynulo nad krajinou, že lidé chodili v dešti a v nease, aby slyšeli tohoto lovka. Bez mikrofonu, bez aparatury, bez chval a bez reklamy. Ale na konci jsme etli, v em to bylo. Wesley se vzdal svého života. Vzdal se veškerého svého pohodlí. Ne híšného. Vzdal se kesanského pohodlí, a pomazání se skrze nho prolomilo takovou silou, že se mohlo dít, co se dlo. Kde dneska vidíme nco podobného? Práv na to umírá západní 5

civilizace, západní církev, protože není pomazaní. A pro není pomazání? Protože není ob. Protože není odeknutí si vcí, není žádna ob. Proto uíme naše dti a chceme je uit i nadále, aby si odíkaly. Protože jim pomžeme, aby v budoucnu chodily v pomazání. Víte, že v lét budeme mít dtský tábor. ekli jsme si, že chceme dtem pomoci odíkat si vci, takže tam budeme mít mimo jiné i krátký pst. Odepeme si nco, co není híšné, co je normální. Tím je budeme uit vcem, které jsou nebeské a které jsou vné, které Bh potebuje, aby se skrze nás mohl zjevit do tohoto svta. Díve jsem nevdl, jaký je klí k pomazání. Dnes už vím více. Znamená to odíct si, odíct si píjemné, pirozené vci kvli Kristu. Neíkám, že by lidé, kteí mají pomazání, byli takoví ti trpitelé, kteí si okázale odíkají. Kteí si odíkávají vci a dávají to znát. Naopak. Jsou to lidé, kteí mají radost. Odíkávají si s radostí a s vdomím, že to dlají pro Boží vc, pro Boží království. Kéž nám toto slovo zapadne hluboko do srdcí, abychom v odíkání a ve vzdávání se rzných vcí pro Kristovo evangelium vidli nco, co potebujeme. Aby skrze nás mohlo proudit pomazání. V nejvtším pomazání chodili ti, kteí si odekli píjemné, bžné vci tohoto svta a kteí byli ochotni pijít i o svj život. Halelujah! V tom je cena za všechno, co skrze nás mže Bh udlat. Pojme dál. Verš devátý by se dal nadepsat: Cizincem v zaslíbené zemi. Cizí v zaslíbené zemi. Nestalo se vám nkdy, že jste od Boha dostali, co vám zaslíbil, a pesto jste v tom byli jako cizí? Když si vezmete Abrahama, je to zvláštní píbh. Dostal zaslíbení, že mu Bh dá za ddictví zemi. Abraham poslechl a šel. Po njaké dob na to místo pišel. Ale v 7. kapitole Skutk teme, že mu Bh tu zemi nedal hned. Ano, on ji prošel kížem krážem a Bh mu íká: To bude tvoje, to bude tvoje, dám ji tob a tvému semeni. Bydlel tam, byl v zemi zaslíbené, byl v zaslíbení, které mu Bh dal, a pesto tam byl jako cizinec. Pemýšlejme, pro to Bh udlal. Pro mu vlastn Bh nedal zemi hned, když do ní pišel? Ve Skutcích v 7. kapitole káže nový kazatel, kterého si moc dlouho neužili, protože ml píliš pomazání Štpán. Hned na zaátku ve 4. verši íká o Abramovi: Tedy vyšed ze zem Kaldejské, bydlil v Cháran. A odtud, když umel otec jeho, pesthoval jej do zem této, v kteréž vy nyní bydlíte. A nedal jemu ddictví v ní, ani šlépje nožné /šlápotu nohy/, a byl jemu ji slíbil dáti k vladaství, i semeni jeho po nm, když ješt neml 6

syna. Mluvil pak Bh takto: Bude sím tvé pohostinu v zemi cizí, a bude v službu podrobeno, a zle s ním budou nakládati za tyi sta let. Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, praví Bh. A potom zase vyjdou a sloužiti mi budou na tomto míst. Zeptám se ješt jinak. etli jsme, že Abraham žil v zemi zaslíbené ve stanech. S kým? Se svým synem. Jak s Izákem, tak s Jákobem. Vyhledal jsem si, jestli je to opravdu tak, jestli Abraham opravdu zažil svého vnuka Jákoba. Je to tak. Když ml Abram 100 let, narodil se mu Izák. Když ml Izák 60 let, narodil se mu Jákob. V té dob ml Abraham 160 let. A kdy umel Abraham? V kolika letech? Bylo mu 175 let. Patnáct let znal Abraham Jákoba. Znal své sím až do tohoto pokolení. Pro mu tedy Bh nedal zaslíbenou zemi v té dob, když už ml své sím? Když už tam všichni byli. Podmínky byly lepší než o tyi sta let pozdji. Abraham tam byl docela respektovaný, byl bohatý, v podstat se mu ta zem nabízela, a Bh mu ji nedal. Jedna vc je, že se ješt nenaplnily nepravosti pvodních národ. Bh ješt nechtl a jakoby neml dvod je vyhlazovat. Ale je tam ješt jiný, mnohem dležitjší duchovní princip, který si ukážeme. Byli v zaslíbené zemi, ale ješt ji nepijali za ddictví. Byli v ní cizí. Ješt než k tomu principu dojdu, chci zmínit jednu vc. Bh chce, abychom byli koovníci. Bh potebuje, abychom byli koovníci. A te nevím, jak si to vezmete, jestli to pro vás znamená nco v pirozené oblasti. Vím, že to pijímáte skrze Božího Ducha. Znamená to pedevším nco duchovn. Bh potebuje, abychom byli koovníci. Jestliže duchovn nebudeme koovníci, tak si vždycky najdeme nco, k emu pirosteme, pilneme, a nebudeme moci jít dál. Bh poteboval, aby byli koovníci. Bh poteboval, aby byli pisthovalci, kteí putují dál a dál, kteí nemají na této zemi pevný bod. Protože, jak už sem ekl na zaátku, když máme všechno, máme své pevné místo k životu, tak se nií naše víra. My potebujeme ten koovný zpsob života v duchu. Kdy se nepizpsobujeme svému bydlišti, ale bydlišt se pizpsobuje nám. Kdy se nepizpsobujeme svému domu, ale dm nám. Kdy budeme koovníci, tak jako Abraham. Proto tam teme o stanech. Stan je takový zvláštní dm v tom, že ho mžete rychle zbourat a postavit jinde. Potebujeme být v duchu takoví flexibilní v Bohu. Pružní na Boží volání, na to, když Bh potebuje nco jinak. A ne, abychom se 7

vymluvili: Bože, my tady máme své bydlišt, my nemžeme jít jinam. Viz Abraham, viz mnoho dalších, skrze které Bh jednal na této zemi. Ješt petu verš z 1. Petrovy epištoly, kde se íká, že potebujeme být koovníci: Nejmilejší, prosím vás, abyste jakožto píchozí a pohostinní zdržovali se od tlesných žádostí, kteréž rytují proti duši. (1Pt 2:11) My jsme tady na zemi jako píchozí, jako hosté, jako cizinci. To znamená, že tu nemáme svj domov. Jist znáte i jiný verš: Naše obanství je ovšem v nebesích, odkud také oekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista. Ten promní naše ponížené tlo (Fil 3:20 21, NBK). Tady teme, ze jsme na této zemi píchozí a hosté. Jestliže se zabydlujeme, jestliže jsme tady doma (nejenom fyzicky, i když i to mže pro nás také nco znamenat; jde však pedevším o naši mysl), tak s tím máme problém. Bume jako tito píchozí. Nepijímejme zpsob života tohoto svta. To jsou vci, které bojují proti naší duši a které bojují proti našemu zaslíbení, proti zemi, kterou nám Bh slíbil. Nyní se vracím k místu, kde jsem odboil: Abraham žil se svým vnukem v zaslíbené zemi, na míst, které mu Bh dal, a pesto v ní byl jako v cizí zemi. Byl ve svém zaslíbení, ale ne úpln. Pro ji nezddil hned po tom, co získal své sím? To je zvláštní vc, která je tak pravdivá i pro naše životy. Jsme v tom, ale nejsme v tom. Jsme tam, kde Bh chtl, abychom byli, ale nejsme tam pln. Jsme tam jako cizí. A te dál: Co se dje potom? Odešli ze zaslíbené zem. Víte, že tam nezstali dlouho? Bh je odtamtud vyvádí pry. Jak? Skrze co? Skrze hlad. Nebylo to poprvé. Celý velký národ, který žil ve stanech, Bh z té zem odvádí do Egypta. Pro to Bh udlal? Vždy On jim tu zem dal za ddictví! Izrael tak ztratil výhodné postavení v Kanánu. Najednou je Bh skrze okolnosti odvádí do Egypta. A víte, že tam dostali nejlepší krajinu. V Egypt díky Josefovi dostali nejlepší místo. Nicmén situace se v Egypt musela zhoršit, a zhoršila se. Nakonec se z vítaných host stali otroci. Takže Bh je vlastn zavedl do otroctví. Je to tak. Ne proto, že by Abraham byl njaký zlý. Ne proto. Bh prost poteboval uritý mezikrok. Takže je tady Egypt, je tady otroctví, je tady cizina. Pak uplyne tyi sta let a Bh vyvádí lid zpátky do zaslíbené zem. Tentokrát (po jistém zpoždní) toto zaslíbení skuten pijímají. Byl rozdíl mezi prvním bodem, kdy v zaslíbení byli, ale ješt ho nezddili. Byli v nm jako v cizin. Po mezikroku však pichází as, kdy ho 8

vzali za ddictví. Jaký je v tom rozdíl, co nám to pipomíná? Dovolte mi to ilustrovat touto vtou: Vítzem se nerodíš, vítzem se stáváš. Bh jim to dal, tak jak to tehdy šlo. Mohli zemi obsadit s mnohem menšími problémy. Bh však poteboval, aby tam bylo piinní, aby tam byla z jejich strany piinlivost, a tak dopustil, aby odešli, ztratili své pozice v Kanánu a dostali se do otroctví. Z otroctví pak vyšli ven posíleni a vybojovali tu zemi. Získali ji bojem. Abraham už jednou v podobné situaci byl. Bh mu dal naplnní zaslíbení Izáka zázran, slavn. Ale pak pišel den, kdy o nho musel pijít, kdy ho (na žádost toho, kdo mu jej dal!) ml obtovat, zabít. A my víme, že ve svém srdci ho skuten zabil (jinak by nebyl schopen jít a uinit to fyzicky), ale Bh ho skrze tuto zkušenost poušt vrací zpt k Izákovi. Podruhé ho pijal nov, pln jako vzkíšeného z mrtvých (viz Žid 11:17 19). Pipomenu vám verš z Nového Zákona, který o tomto principu mluví. Jakže se vstupuje do Božího království? Násilím. Ode dn Jana Ktitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci ho uchvacují. (Mat 11:12, NBK) Jinde se píše: Tak zajisté (Jak? Piinlivým úsilím vícího viz pedchozí verše) hojné zpsobeno vám bude vjití do vného království Pána našeho (2Pt 1:11). A neteme pitom na jiném míst, že už jsme byli do Božího království peneseni? On nás vysvobodil z vlády temnoty a penesl do království svého milovaného syna (Kol 1:13) To je pesn ono. Je místo v našem život a to je ten zaátek, kdy jsme byli všichni peneseni do Božího království, do království svtla. Ale v tomto bod jsme tam poád jako cizinci, ješt to není ono, ješt jsme ho pln nezddili. A tak Bh dlá v našem život tuto okliku, aby se naplnilo to druhé slovo, že násilníci vstupují do Božího království, že pilným upev ováním povolání a vyvolení se zajišuje vstup do Božího království. Je to princip, který platí pro všechno, co v život dláme. Víte, že teme, že nám Bh dal úpln všecko hned na zaátku. Bh nám dal všechno. Spravedlnost v Kristu Ježíši. Bh nám dal vítzství v Kristu Ježíši, a pesto nechodíme v plné spravedlnosti, v plném vítzství. Jsme tam cizí, jako cizinci. Bh má prost ješt ten mezikrok. Jak íká bratr Jirka:...od spravedlnosti darované k spravedlnosti získané, vybojované. Bh má pro všechny vci v našem život dv etapy. Platí to celkov pro to, co Bh dlá s naší církví a co Bh udlá s církví na celém svte. Bh nám dal urité vci a pak dopouští, abychom se z tch vcí dostávali 9

pry do otroctví a abychom do nich došli znovu, ale tentokrát jinak, jiným zpsobem. Jako vítzové. Rozumíte tomu? Rozumíte tomu plánu, který On má? Jeho plán je: (a) zaslíbená zem 1, (b) otroctví, (c) zaslíbená zem 2. Bh potebuje ten mezikrok. A proto prožíváme rzné nelehké situace v našich životech. To je ten mezikrok. To je to, co nás má donutit zaít se tisknout do Božího království. Tisknout se, zaít obtovat sama sebe, dlat ve svém živote obti, tak abychom mohli zaslíbené vci skuten obsadit. Bh nám je dal, jsou naše stejn, jako byly Abrahamovy, když tam byl poprvé. Tehdy je však ješt neobsadil, tehdy je ješt nezddil. Kéž nám Bh pomže, abychom rozumli, co se v našich životech dje. V poslední dob nám Bh ukazuje, že chce, abychom dospli na místo, kde pln zddíme, co nám dal už na zaátku. Využijeme-li zkušenosti Egypta, zkušenosti poušt, všeho, co prožíváme, pochopíme, že všechno je Boží milost k tomu, aby nás to jako lid vyprovokovalo, posílilo a zbudovalo. Víte, co teme o Izraeli v Egypt. Rostl tím více, ím vtší mu dávali náklady. ím více práce Izraelcm v Egypt dávali, tím více Izrael rostl. A pesn toho Bh využívá v našich okolnostech. On ví, že ím více práce nám dají egyptští otrokái, tím budeme silnjší. Víte, že Izrael odešel z Egypta s velkým jmním a s velikou silou, jako silný národ. Mnohem silnjší, než když do Egypta vstoupil. Te to bylo mnohem snazší. Bh vybudoval armádu a ta obsadila zemi. Pes všechny zvraty, ten princip je jasný. Teprve ve svém semenu Abraham zemi opravdu získal. Tehdy v ní už nebyl jako cizinec. Z píkladu Abrahama si vezmme, co potebujeme. Kéž jsme lidem, který pedstavuje Abrahama. Kéž v jeho život nalezneme svj život. Kéž naším hradem není náš dm, není dokonce ani naše služba, není naše innost pro Boha, ale Bh sám. Bh sám. Tak abychom šli vždycky dál, abychom neskonili v njakém mezikroku, tam, kam jsme zrovna došli. Ve jménu Pána Ježíše Krista vám Bh požehnej! 10