CVIII / 2017 PEER-REVIEWED OPEN ACCESS JOURNAL FOUNDED 1854 INSTITUTE OF ARCHAEOLOGY OF THE CZECH ACADEMY OF SCIENCES, PRAGUE, V. V. I.

CVIII / 2017 PEER-REVIEWED OPEN ACCESS JOURNAL FOUNDED 1854 INSTITUTE OF ARCHAEOLOGY OF THE CZECH ACADEMY OF SCIENCES, PRAGUE, V. V. I.

Editor Michal ERNÉE, ernee@arup.cas.cz Editorial Board Miroslav BÁRTA, Martin BARTELHEIM, François BERTEMES, Miroslav DOBEŠ, Eduard DROBERJAR, Václav FURMÁNEK, Martin JEŽEK, Petr KOČÁR, Martin KUNA, Michal LUTOVSKÝ, Karel NOVÁČEK, Rudolf PROCHÁZKA, Lubor SMEJTEK, Petr ŠKRDLA, Jaroslav TEJRAL, Martin TOMÁŠEK, Peter TREBSCHE Technical Editor Ivana HERGLOVÁ, herglova@arup.cas.cz Type-setting, Layout Agama poly-grafický ateliér, s. r. o., Na Výši 424/4, 150 00 Praha 5, Czech Republic, agama@agamaart.cz Cover design Michal ERNÉE Print TISKÁRNA PROTISK, s.r.o., Czech Republic Open Access since 2015 available for free on: http://www.arup.cas.cz/?cat=68 http://www.arup.cas.cz/?cat=68&lang=en The journal Památky archeologické is indexed and abstracted in Arts and Humanities Citation Index (Web of Science ) by Thomson Scientific. The journal Památky archeologické is also indexed or abstracted in SCOPUS (SJR 2016: 0,156), ERIH, EBSCO and Ulrich s Periodicals Directory. Vydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v. v. i. Published by the Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague, V. V. I. Registrováno pod ev. č. MK E 4240 Redakce Office: Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1, tel.: +420 257 014 382, e-mail: pamatky@arup.cas.cz Rozšiřuje, informace o předplatném podává a objednávky přijímá: DUPRESS, Podolská 110, CZ 147 00 Praha 4, Czech Republic, tel.: +420 241 433 396, e-mail: dupress@seznam.cz Orders from abroad: SUWECO CZ s. r. o., Klečákova 347, CZ 180 21 Praha 9, Czech Republic, tel.: +420 266 035 556, e-mail: suweco@suweco.cz KUBON & SAGNER, Buchexport/Import, D 80328 Munich, Germany, fax: +49 895 421 8138, tel.: +49 895 421 8136, e-mail: order@kubon-sagner.de RUDOLF HABELT GmbH, Am Buchenhang 1, D 53115 Bonn, Germany, fax: +49 228/9 23 83-6, tel.: +49 228/9 23 83-0, e-mail: info@habelt.de Toto číslo vyšlo v prosinci 2017 v nákladu 600 výtisků Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague, V. V. I.; Prague 2017 ISSN 0031-0506

Obsah Contents Inhalt Yuri E. Demidenko Petr Škrdla Ladislav Nejman Aurignacian in Moravia. New geochronological, lithic and settlement data Aurignacian na Moravě. Nové poznatky o geochronologii, kamenné industrii a osídlení................................................................... 5 38 Jindřich Hlas Stanislav Stuchlík Lukáš Šín Únětické pohřebiště v Opavě-Vávrovicích Aunjetitzer Gräberfeld in Opava-Vávrovice................................ 39 88 Ondřej Chvojka Miloslav Chytráček Milan Metlička Jan Michálek Jantar střední až pozdní doby bronzové v Čechách Bernstein der mittleren bis späten Bronzezeit in Böhmen........... 89 120 Miloslav Chytráček Martin Golec Ondřej Chvojka Milan Metlička Jan Michálek Miroslava Novotná Drahomíra Frolíková Jantar starší doby železné a průběh jantarové stezky ve střední Evropě Bernstein der älteren Eisenzeit und der Verlauf der Bernsteinstraße in Mitteleuropa............................................................................. 121 256 Kateřina Břečková Středověké sklo z Opavy II. Nálezy skla z archeologických výzkumů na ulici Masařská 6, Pekařská Kolářská a Mnišská Mezi Trhy Medieval glass from Opava II. Glass finds from archaeological excavations at Masařská St 6, Pekařská Kolářská and Mnišská Mezi Trhy.................................................................... 257 289 Recenze Reviews Rezensionen Milan Lička, Osídlení ze starší etapy vývoje kultury s vypíchanou keramikou ve Mšeně. Fontes Archaeologici Pragenses 43 (rec. Pavel Burgert)........................................................................................... 291 292 Michal Ernée, Prag-Miškovice. Archäologische und naturwissenschaftliche Untersuchungen zu Grabbau, Bestattungssitten und Inventaren einer frühbronzezeitlichen Nekropole. Römisch-Germanische Forschungen, Band 72 (rec. Jaroslav Peška)...... 292 298 Rupert Gebhard Rüdiger Krause, Bernstorf. Archäologisch-naturwissenschaftliche Analysen der Gold- und Bernsteinfunde vom Bernstorfer Berg bei Kranzberg, Oberbayern. Bernstorf-Forschungen 1 (rec. Michal Ernée)............................. 298 303 Martin Hohlbein, Die Messer in Süd- und Westdeutschland. Prähistorische Bronzefunde, Abteilung VII, Band 6 (rec. Luboš Jiráň)...................................................................................... 304 305 Ute Luise Dietz Albrecht Jockenhövel /Hrsg./, 50 Jahre Prähistorische Bronzefunde. Bilanz und Perspektiven. Prähistorische Bronzefunde, Abteilung XX, Band 14 (rec. Ondřej Chvojka).............................................. 306 308 Mojca Jereb, Die Bronzegefäße in Slowenien. Prähistorische Bronzefunde, Abteilung II, Band 19 (rec. Miloslav Chytráček).... 308 311 Claire Taylor Kostas Vlassopoulos /Eds./, Communities and Networks in the Ancient Greek World (rec. Denis Hakszer). 312 313 Susanne Sievers Matthias Leicht Bernward Ziegaus, Ergebnisse der Ausgrabungen in Manching-Altenfeld 1996 bis 1999. Teil 1: Text und Beilagen. Teil 2: Text. Die Ausgrabungen in Manching, Band 18 (rec. Alžběta Danielisová)......... 314 316 Christopher Gosden Sally Crawford Katharina Ulmschneider /eds./, Celtic Art in Europe. Making connections. Essays in honour of Vincent Megaw on his 80 th birthday (rec. Jan Kysela).............................................. 316 319 Venceslas Kruta, L art des Celtes (rec. Jan Bouzek)............................................................... 320 321 Hans-Ulrich Voß Nils Müller-Scheeßel /Hrsg./, Archäologie zwischen Römern und Barbaren. Zur Datierung und Verbreitung römischer Metallarbeiten des 2. und 3. Jahrhunderts n. Chr. im Reich und im Barbaricum ausgewählte Beispiele (Gefäße, Fibeln, Bestandteile militärischer Ausrüstung, Kleingerät, Münzen). Teil I II. Kolloquien zur Vor- und Frühgeschichte, Band 22, 1-2 (rec. Vladimír Varsik).............................................................................. 321 324 Kay Ehling, Konstantin 312 (rec. Boris Stoklas)................................................................... 324 326 Sebastian Messal, Glienke. Eine Slawische Burg des 9. und 10. Jahrhunderts im östlichen Mecklenburg. Frühmittelalterarchäologie zwischen Ostsee und Mittelmeer, Band 5 (rec. Jan Hasil)..................................... 327 329 Marcus Gerds Michael Wolf, Das Gräberfeld des frühmittelalterlichen Seehandsplatzes von Groß Strömkendorf, Lkr. Nordwestmecklenburg Die Menschen und ihre Lebensumstände Groß Strömkendorf Reric. Frühmittelalterliche Archäologie zwischen Ostsee und Mittelmeer, Band 6,1 a 6,2 (rec. Renáta Přichystalová)................. 330 332 Jiří Macháček Petr Dresler Renáta Přichystalová Vladimír Sládek, Břeclav - Pohansko VII. Kostelní pohřebiště na Severovýchodním předhradí. Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity 455 (rec. Naďa Profantová)................ 333 336 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

Středověké sklo z Opavy II. Nálezy skla z archeologických výzkumů na ulici Masařská 6, Pekařská Kolářská a Mnišská Mezi Trhy Medieval glass from Opava II. Glass finds from archaeological excavations at Masařská St 6, Pekařská Kolářská and Mnišská Mezi Trhy Kateřina Břečková Předloženo redakci v lednu 2017, upravená verze v březnu 2017 Příspěvek představuje vyhodnocení nově zpracovaných souborů dutého i okenního skla z archeologických výzkumů Národního památkového ústavu v Opavě, a to z lokality Masařská 6, Mnišská Mezi Trhy a Pekařská Kolářská. Z těchto výzkumů byly dosud publikovány pouze vybrané, především reprezentativní skleněné nálezy. Nálezové celky jsou na základě keramiky nebo dendrochronologie datovány od 1. poloviny 14. století až do přelomu 15. a 16. století. Ve všech souborech jsou zastoupeny importy i výrobky domácí provenience, především číše českého typu s různou výzdobou. Nejpočetnější soubor skla pochází z objektu č. 5 na Masařské 6, kterému bude věnována zvláštní pozornost vzhledem k jeho unikátnímu charakteru. duté a okenní sklo, středověk, Slezsko, Opava, sklárny The article presents an evaluation of newly catalogued assemblages of hollow and window glass from archaeological excavations conducted by the National Heritage Institute at the Masařská 6, Mnišská Mezi Trhy and Pekařská Kolářská sites in Opava. Only selected, primarily impressive, glass finds have been published thus far from these excavations. The find units are dated on the basis of pottery or dendrochronology to the period from the first half of the 14 th century to the turn of the 16 th century. All of the assemblages contain imported and domestic products, especially Bohemian-type beakers with various decoration. The largest glass assemblage comes from feature 5 at Masařská 6, which will be the focus of special attention given its unique character. hollow and window glass, Middle Ages, Silesia, Opava, glassworks 1. Úvod Opavsko představovalo až do konce 12. století spornou pohraniční provincii, na niž si dělali nároky Přemyslovci i Piastovci. V 1. polovině 13. století již Přemyslovci drželi české Slezsko pevně v rukou, ale na obou stranách hranic se dají pozorovat podobné tendence ve společenském vývoji, které se odrážejí i v obchodu se sklem. Obě oblasti byly spojeny obchodními cestami v severojižním i západovýchodním směru (Antonín Jirásek Fukala 2012a, 204). Do Slezska se dostávalo sklo z jižní Evropy a z německých skláren. Také v Opavě se již v této době objevují skleněné nádoby a okenní sklo (Sedláčková 2011a, 769, 775). Od počátku 13. století do Slezska přicházeli kolonisté, kteří si s sebou přinášeli mimo jiné i znalost výroby skla a za podpory církevních hodnostářů zakládali první sklárny. Jedním z důvodů zájmu církve o šíření sklářského řemesla byla zřejmě velké spotřeba okenního skla pro církevní stavby. Nejstarší sklárny ve Slezsku jsou písemně doloženy z doby kolem poloviny 13. století (Biszkont 2005a, 21). Také ve 2. polovině 13. století docházelo k intenzivní kolonizaci Slezska. Opavsko bylo kolonizováno prostřednictvím církevních institucí, za podpory Přemysla Otakara I. Do dění v dnešním českém Slezsku významně zasahoval olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka, který je spojován se vznikem sklárny ve Sklenově u Hukvald (Antonín Jirásek Fukala 2012a, 244, 246 247; Sedláčková 2011c, 299 230). Jan Lucemburský usiloval o začlenění Slezska do českého státu na základě vytvoření lenních vazeb s většinou slezských knížat. V roce 1335 se polský král Kazimír III. zřekl nároků na Slezsko, a to se stalo nedílnou součástí zemí Koruny české. Vztah opavského vévodství k českému králi upravuje listina Karla IV. z roku 1348 (Antonín Jirásek Fukala 2012a, 335). Na základě archeologických nálezů lze v 1. polovině 14. století pozorovat úbytek skla (Sedláčková 2011a, 775), ale již od 2. poloviny 14. století docházelo k rozvoji domácího sklářství. Z této doby pocházejí početné soubory skla z výzkumů v historickém jádru Opavy. Od 2. poloviny 14. století se v písemných pramenech častěji objevují zmínky o sklenářích, malířích skla a objednávkách okenního skla, což souvisí s šířením okenního skla do městského prostředí (Czihak 1891, 4 5). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 257

Obr. 1. Středověké sklárny ve Slezsku Fig. 1. Medieval glassworks in Silesia. 1 Poniatów; 2 Janušov; 3 Strachocin; 4 Kobylá nad Vidnavkou; 5 Długopole Górne; 6 Różanka; 7 Štíty; 8 Skorošice; 9 Vlčice; 10 Międzygórze; 11 Marcinków; 12 Vikantice; 13 Žulová; 14 Javorník; 15 Idzików; 16 Branná- Ostružná; 18 Szklarka u Międzylesí/near Międzylesie; 21 Szklary u Ząb - kowic Śląskich/near Ząbkowice Śląskie; 22 Szklarka u Otmuchówa/near Otmuchów; 23 Szklary u Grodkówa/near Grodków. Autor/Author: M. Prišťáková. Za vlády Zikmunda Lucemburského zasáhly Slezsko husitské války, během nichž došlo na Moravě k úbytku skla. Naopak ve Slezsku lze od 1. poloviny 15. století pozorovat sílící tendence v zakládání skláren, na němž měli velký podíl zejména wrocławští biskupové (Sedláčková 2011a, 782). Na jejich panství ležely i sklárny v Javorníku a Žulové, které jsou doloženy písemnými prameny (Czihak 1891, 22). Další sklárna je jmenována k roku 1437 ve vsi Vikantice (Štěpán Štěrbová 1999, 18). V zemských deskách je k roku 1448 zmiňována druhá sklárna na panství Branná (Štěpán Štěrbová 2001, 234), jejíž relikty se podařilo M. Gelnarovi zachytit v terénu (Gelnar 2001a, 42 43; 2004, 61). V roce 1472 získal opavské vévodství syn Jiřího z Poděbrad Viktorín, který jej ale v roce 1485 přenechal Matyášovi výměnou za jiná území. Spolu s Matyášem Korvínem a jeho vojsky se na Moravu a do Slezska dostávaly uherské vlivy, což dokládají i nálezy skla (například láhve se žebry). Ve 2. polovině 15. století je písemně zachycena existence několika sklářských hutí (obr. 1), například ve Vlčicích, Skorošicích (Czihak 1891, 209; Šrámková 2012, 44 45) a u Štítů na panství Branná (Štěpán 1982, 50; Šrámková 2012, 46). V roce 1500, po dohodě s Janem Korvínem, získal Opavsko český král (Antonín Jirásek Fukala; 2012a, 413; 2012b, 21). Rozvoj osídlení Opavy je kladen nejpozději na přelom 12. a 13. století, neboť z této doby pocházejí první písemné zmínky (CDB II, 36 37; CDB II, 17 18). V roce 1224 udělil Přemysl Otakar I. Opavě městská práva (více viz Wihoda 2006). Opavští obyvatelé byli již v tomto raném období zapojeni do mezinárodního obchodu, což dokládá privilegium Přemysla Otakara I. (Antonín Jirásek Fukala 2012a, 205). 1 Právě obchod vedl k rozvoji města, z něhož se stalo významné centrum provincie. Z archeologických výzkumů středověkého jádra Opavy pocházejí početné soubory skla, bohužel ale dosud z velké části zůstávají nezpracovány. 2 Hedvikou Sedláčkovou byly již publikovány nálezy z výzkumu na Kolářské ulici z let 1960 a 1963 (Sedláčková 2004a) a vybrané nálezy z ulice Pekařské Kolářské, Drůbežího trhu a Dolního ná- 1 Privilegium umožnilo vyvážet zboží přes celnici v Hlubčicích bez placení cla. 2 Nezpracováno zůstává sklo z výzkumů na Ostrožné ulici 10, Ostrožné 40 a z kláštera dominikánů. 258 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

Obr. 2. Katastrální mapa s vyznačením lokalit s nálezy středověkého skla z historického jádra Opavy. 1 Dolní náměstí; 2 Drůbeží trh; 3 Horní náměstí Pekařská Kolářská; 4, 4 Kolářská ulice (výzkum v r. 1960 a 1963); 5 Masařská 6; 6, 6 Mnišská Mezi Trhy; 7 Ostrožná ulice 10; 8 Ostrožná ulice 40; 9 Dominikánský klášter. Kresba redakce, podklady autorka. Fig. 2. Cadastral map with marked sites with finds of medieval glass from the historical centre of Opava. 1 Lower Square; 2 Drůbeží trh (Poultry Market); 3 Upper Square Pekařská Kolářská; 4, 4 Kolářská St (excavations from 1960 and 1963); 5 Masařská 6; 6, 6 Mnišská Mezi Trhy; 7 Ostrožná St 10; 8 Ostrožná St 40; 9 Dominican Monastery. Editor drawing based on author materials. městí (Sedláčková 2011a; 2012). Cílem tohoto příspěvku je vyhodnocení souborů středověkého skla z lokality Masařská 6, Pekařská Kolářská a Mnišská Mezi Trhy, které rozšiřují poznatky o středověkém skle ve Slezsku, v kontextu zemí Koruny české. Všechny tři zkoumané lokality se nacházejí v historickém jádru města Opavy, v blízkosti Horního a Dolního náměstí (obr. 2). 2. Popis objektů s nálezy skla a jejich náplň 2.1. Masařská 6 V roce 1994 byl rozsáhlou rekonstrukcí domu na Masařské ulici č. o. 6 vyvolán záchranný archeologický výzkum. Zkoumaná plocha se dnes nachází na samostatné parcele č. 408 v Masařské ulici, ale podle stabilního katastru náležela k domu č. p. 313 ve východní části Horního náměstí. Dům na této parcele je v písemných pramenech poprvé doložen až v roce 1659. Od roku 1700 jsou mezi majiteli domu poprvé zmiňováni řezníci, podle jejichž živnosti dostala ulice Masařská své jméno. Současný objekt vznikl v roce 1895 a po 2. světové válce byl s úpravami opraven (více viz Kiecoň 2001, 16 17). V zadní části traktu bylo odkryto šest objektů (Kiecoň 2001, 21 27), které obsahovaly fragmenty keramických a dřevěných nádob, zvířecí kosti, útržky kůží, a další nálezy. Skleněné předměty byly nalezeny pouze v objektu č. 1, 5 a 6. Stručnou zprávu o nálezu středověkého skla podala již Hana Teryngerová krátce po ukončení výzkumu (Teryngerová 1995, 33 36). Objekt č. 1 Popis: studna nebo cisterna na vodu kruhového půdorysu, sekundárně využita jako odpadní jímka. Rozměry: průměr cca 100 cm, hloubka 120 cm. Výplň: množství organického materiálu, zlomky keramiky a skla 3 (číška s nálepy, čtyři číše českého typu) Datace: na základě keramiky datována do (1. poloviny) 14. století. Literatura: Teryngerová 1994, 2 4; 1995, 33; Kiecoň 2001, 21 22, 76. Popis skel 1. Válcovitá číška s vysokým ústím a stáčenými nálepy horní část a zlomek dna ovinutého štípaným vláknem. Průměr ústí 63 mm. Tenkostěnné bezbarvé sklo sodného složení (obr. 3: 2; tab. 1: AI). 2. Píšťalová číše českého typu se stáčenými nálepy horní část. Průměr okraje 63 mm, výška ústí 42 mm (obr. 3: 4). 3. Píšťalová číše českého typu se stáčenými nálepy a nízkým ústím. Rekonstruovaná výška bez patky 385 mm. Průměr ústí 69 mm (obr. 3: 1). 4 5. Píšťalová číše českého typu se stáčenými nálepy zlomky těla dvou číší. 6. Píšťalová číše českého typu se stáčenými nálepy horní část. Průměr okraje 76 mm (obr. 3: 3). 3 Nálezy skla zatím nemají inventární čísla. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 259

2 (Tab. 1: A1) 5 (Tab. 2: A4) 6 (Tab. 2: A154) 3 7 1 4 0 5 cm Obr. 3. Opava, Masařská ulice č. p. 6. 1 4 duté sklo z objektu č. 1; 5 7 duté sklo z objektu č. 5. Kresba: K. Břečková. Fig. 3. Opava, Masařská St no. 6. 1 4 hollow glass from feature 1; 5 7 hollow glass from feature 5. Drawn by: K. Břečková. Objekt č. 5 Popis: jímka čtvercového půdorysu s vnitřní výdřevou. Rozměry: 140 x 140 cm, hloubka 390 cm. Výplň: vrcholně středověká keramika i keramika z přelomu 15. a 16. století, organický materiál a bohatý soubor skla. Soubor skla tvoří minimálně 90 číší českého 260 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

typu, dvě číšky s hrotitými nálepy, láhev s vnitřním prstencem, hrdlo další láhve a zlomky poutnické láhve. Datace: od přelomu 14./15. století do přelomu 15./16. století. Literatura: Černá Frýda Himmelová 2005, 98; Kiecoň 2001, 22 23, 75 76; Teryngerová 1994, 4 7; 1995, 33; 1999, 448. Popis skel 1. Píšťalová číše českého typu se stáčenými nálepy s mírně zataženým ústím. Číše je slepená téměř celá. Výška číše 470 mm. Průměr patky 130 mm (tab. 2: A1). 2. Píšťalová číše českého typu se srpečkovitými nálepy slepena téměř celá. Odhadovaná celková výška min. 470 mm (tab. 2: A2). 3. Číška s oválnými nálepy vytaženými do hrotu téměř celá, výška 97 mm. Ústí nízké, mírně klenuté, od soudkovitého těla je oddělené hladkým vláknem. Průměr ústí 85 mm. Kolem vpíchnutého dna je ovinuté štípané vlákno. Průměr dna 75 mm. Sklo bezbarvé, sodné (tab. 2: A3). 4. Číška s hrotitě vytaženými nálepy ze skla světle zelenomodré barvy typ Schaffhausen. Rekonstruovaná výška 130 135 mm. Průměr okraje 92 mm. Ústí je vysoké 22 mm, lehce klenuté. Kolem dna je ovinuté štípané vlákno. Průměr dna 88 mm. Sodné sklo (obr. 3: 5; tab. 2: A4). 5 16, 18, 21 24, 26. Číše českého typu spodní části 18 jedinců. Průměr patek: 115 140 mm. Na patkách č. 5, 10 15 a 24 jsou otisky kleští (obr. 4: 5 6). 17. Spodní část číše českého typu se srpečkovitými nálepy zrekonstruována do výšky 280 mm. Ve spodní části ovinuta hladkým vláknem v 6 řadách. Průměr patky cca 120 mm (obr. 4: 3). 19. Spodní část číše českého typu se srpečkovitými nálepy bez patky. 20. Číše českého typu s čárkovitými nálepy odhadovaná celková výška číše je cca 55 cm. Průměr okraje 64 mm. Výška ústí 119 mm. Naspodu je zdobená část ohraničena spirálovitě ovinutým vláknem v 8 řadách. Průměr patky cca 140 mm (obr. 6: 1). 25. Spodní část číše českého typu bez patky. 27. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy odhadovaná výška číše je cca 50 cm. Průměr okraje 54 mm. Výška ústí 90 mm. Ve spodní části je 6x ovinuté vlákno (obr. 6: 2; tab. 1: A27). 28 29, 31, 36. Píšťalové číše českého typu s nepravidelnými stáčenými nálepy horní části 4 jedinců. Průměr okraje: 52 65 mm. Výška ústí: 55 82 mm (obr. 4: 1; 7: 6; 8: 3; tab. 1: A28, A29). 30. Vysoká číše českého typu se srpečkovitými nálepy rekonstruovaná do výšky 400 mm, odhadovaná celková výška 45 50 cm. Má mírně zatažené ústí vysoké 83 mm. Průměr okraje 57 mm. Ve spodní části je výzdobný pás vymezen 8x ovinutým vláknem (obr. 6: 1). 32. Torzo číše českého typu se stáčenými nálepy okraj a patka chybí. Ve spodní části je 4x ovinuté vlákno (obr. 4: 2). 33 34, 37. Číše českého typu s čárkovitými nálepy spodní části 3 jedinců. Na číši č. 33 je v 7 řadách ovinuté vlákno, na číši č. 37 v pěti řadách. 35, 38. Číše českého typu ústí 2 jedinců. Průměr okraje: 67 a 55 mm. 39. Střední část číše českého typu se stáčenými nálepy torzo zachováno do výšky 243 mm. 40. Střední část číše českého typu se srpečkovitými nálepy. 41. Fragmenty číše českého typu s mírně stáčenými nálepy na nožce stopy po vláknech. 42. Střední část číše českého typu na číši se střídají hladké pásy bez výzdoby a pásy vyplněné čárkovitými nálepy. Pásy jsou oddělené hladkými vlákny. Fragmenty mohou pocházet ze dvou nádob (obr. 6: 4). 43. Píšťalová číše českého typu se stáčenými nálepy téměř celá. Odhadovaná celková výška cca 45 cm. Ve spodní části je výzdobný pás vymezený 4x ovinutým vláknem. Průměr patky 116 mm (obr. 5: 3). 44, 53. Číše českého typu s nepravidelnými stáčenými nálepy spodní části 2 jedinců. Na nožkách stopy po 5 až 6 řadách vlákna. Průměr patek: 120 a 125 mm (obr. 6: 5). 45 52, 54 74, 77, 79 80, 82, 84. Číše českého typu spodní části a patky číší 33 jedinců (č. 57 se srpečkovitými nálepy, č. 59 se stáčenými nálepy). Průměr patek: od 116 do 149 mm. Na všech patkách, kromě č. 47, 50, 60, 62, 66, 67, 70, 72, 77, 80 a 82, jsou otisky kleští. 75 76, 78, 81, 83, 85, 87 88, 92, 97, 99, 106 108, 111. Číše českého typu spodní části asi 19 jedinců (nožky), chybí patky. 86. Spodní část číše českého typu se srpečkovitými nálepy na nožce jsou stopy po vláknu v pěti řadách. Průměr patky 133 mm, po obvodu otisky kleští. 89 91, 93 96, 98, 100 105, 109 110, 112 116, 121 125. Patky číší českého typu zlomky asi 22 26 jedinců. Průměr patek: 110 150 mm. Po obvodu patek č. 89, 93, 94, 96, 101 103, 109, 112, 122, 124 a 125 jsou otisky kleští. 126. Torzo píšťalové číše českého typu se stáčenými nálepy rekonstruována do výšky 374 mm, chybí patka. Odhadovaná celková výška cca 45 cm. Ve spodní části je výzdobný pás oddělen 4 řadami vlákna (obr. 5: 2). 127. Výrazně kyjovitá číše se srpečkovitými až čárkovitými nálepy průměr okraje 62 mm. Ústí je od výrazné výdutě oddělené hladkým vláknem. Šířka maximální výduti 118 mm (obr. 3: 7). 128. Miskovité ústí džbánku nebo velké láhve průměr okraje 80 mm (obr. 7: 2). 129. Torzo číše českého typu se stáčenými nálepy ústí mírně zatažené. Průměr okraje 65 mm. Odhadovaná celková výška číše minimálně 45 cm. Naspodu byl výzdobný pás oddělen spirálovitě nataveným vláknem v 6 řadách. Bez patky (obr. 7: 3). 130. Široká, mírně kyjovitá číše českého typu s drobnými kapičkovitými nálepy průměr okraje 83 mm, kolem je natavené hladké vlákno (obr. 7: 5). 131. Píšťalová číše českého typu s nepravidelnými stáčenými nálepy rekonstruována horní část. Průměr okraje 64 mm. Výška ústí 63 mm. 132. Torzo číše českého typu s mírně stáčenými nálepy a s vysokým ústím chybí patka. Odhadovaná celková výška 47 50 cm. Průměr okraje 60 mm. Výška ústí 77 mm. Nálepy jsou nepravidelné, místy až srpečkovité (obr. 7: 4). 133, 144. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy horní části 2 jedinců. Průměr okraje: 55 a 62 mm. Výška ústí: 72 a 70 mm. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 261

134, 136. Číše českého typu s čárkovitými nálepy fragmenty spodních částí 2 jedinců. Kolem číší je v 10 až 11 řadách ovinuté vlákno. 135. Nožka číše českého typu. 137, 140 141, 146, 158. Číše českého typu s nepravidelnými stáčenými nálepy horní části 5 číší. Průměr okrajů: 60 68 mm. Výška ústí: 53 68 mm. 138 139, 147, 151. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy horní části 4 jedinců. Průměr okrajů: 64 70 mm. Výška ústí: 120, 122, 82 a 105 mm (obr. 4: 4). 142, 144. Horní část číše českého typu s drobnými srpečkovitými nálepy a vysokým hladkým ústím výška ústí 107 mm. 143. Ústí číše českého typu průměr okraje 55 59 mm. Výška ústí 96 mm. 145. Torzo číše českého typu se stáčenými nálepy téměř celá, bez patky. Rekonstruována do výšky 302 mm. Průměr okraje 63 mm. Výška ústí 69 mm (obr. 6: 3). 148. Číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 68 mm. Výška ústí 60 mm. 149. Číše českého typu se stáčenými nálepy střední část. 150, 174. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy střední části 2 jedinců. 152, 153. Zlomky poutnických lahví zdobených vláknem promačkávaným rádélkem jedna láhev má výrazně vpíchnuté dno. Dno druhé láhve je ovinuté vláknem s rádélkem. Drobné ouško. 154. Láhev s vnitřním prstencem s mírně soudkovitým tělem průměr ústí 31 mm. Průměr v místě vnitřního prstence 60 mm. Tenkostěnné bezbarvé sklo sodného složení (obr. 3: 6; tab. 1: A154). 155. Hrdlo láhve průměr ústí 32 mm. Sklo bezbarvé. 156. Zlomek okenního terčíku se zaštípaným okrajem průměr terčíku 140 150 mm. 157, 159, 163, 165 167, 170, 177 180, 182, 185 189, 192. Číše českého typu ústí 15 18 jedinců. Průměr okrajů: 62 74 mm. Číše č. 177 se srpečkovitými nálepy. 160, 162. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy nožky a zlomky těla dvou jedinců. 161. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy zlom - ky těla a okraj, průměr okraje 60 mm. 164, 173. Číše českého typu se stáčenými nálepy horní části 2 jedinců, bez okraje. 168. Spodní část číše českého typu se stáčenými nálepy průměr patky 135 mm. 169. Ústí číše českého typu se srpečkovitými nálepy průměr okraje 58 mm. Výška ústí 60 mm. 171 172. Číše českého typu se stáčenými nálepy ústí 2 jedinců. Průměr okraje 66 mm. Výška ústí 62 a 64 mm. 175. Zlomek dutého bezbarvého skla s natavenými tenkými hladkými vlákny. 181. Torzo číše českého typu se srpečkovitými nálepy bez okraje a patky. 183. Horní část číše českého typu se srpečkovitými nálepy průměr okraje 65 mm. Výška ústí je 133 mm. 184. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy patka a zlomky těla. 176, 190 191. Číše českého typu se stáčenými nálepy zlomky středních částí 3 jedinců. 193. Část patky číše českého typu. 194. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy okraj a zlomky těla. Průměr okraje 70 mm. 195 196, 198, 200 206, 208, 219. Ústí číše českého typu zlomky asi 11 jedinců. Průměr okraje: 52 65 mm. 197, 246. Horní část číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 70 a 62 mm. Výška ústí číše č. 246: 54 mm. 207. Zlomky dutého skla. 199, 209 210, 221. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy zlomky těla více jedinců. 211, 247. Číše českého typu se stáčenými nálepy střední část 2 jedinců. 212 218, 222 229. Zlomky číší českého typu. 220. Číše českého typu zdobená šikmými vlákny s rádélkem zlomky těla. 230. Torzo číše českého typu se srpečkovitými nálepy bez okraje. Rekonstruované do výšky cca 320 mm. Průměr patky 130 mm (tab. 2: A230). 231. Torzo číše českého typu se stáčenými nálepy rekonstruovaná do výšky 318 mm. Průměr okraje 57 mm. Výška ústí 66 mm (obr. 7: 1). 232. Torzo číše českého typu se stáčenými nálepy bez okraje a patky. Rekonstruovaná do výšky 365 mm. 233. Číše českého typu se stáčenými nálepy téměř celá, bez patky. Rekonstruovaná do výšky 362 mm. Průměr okraje 61 mm. Výška ústí 62 mm (obr. 5: 4). 234 240, 248. Číše českého typu zlomky ústí 8 jedinců (číše č. 248 se srpečkovitými nálepy). Průměr okraje: 45 66 mm. Výška ústí: 80 113 mm. 241 243. Číše českého typu střední části 3 číší, s nožkou. Číše č. 241 a 243 se srpečkovitými nálepy. Na nožce jsou stopy po 7 až 8 řadách vlákna. 244. Nožka číše českého typu. 245. Torzo číše českého typu se stáčenými nálepy rekonstruovaná do výšky 282 mm. Objekt 6 Popis: jímka čtvercového půdorysu s vnitřní výdřevou. Rozměry: 130 x 120 cm, hloubka 150 cm. Výplň: nepočetné nálezy kuchyňské keramiky, zvířecí kosti a dva fragmenty dutého skla. Datace: nelze přesně absolutně datovat. Literatura: Kiecoň 2001, 76; Teryngerová 1994, 10 11; 1995, 33. Popis skel 1. Číška se šnekovitými nálepy zlomek s nálepem. Sklo jantarové barvy. 2.2. Mnišská Mezi Trhy V roce 2005 bylo z důvodu rekonstrukce kanalizace ve vnitrobloku mezi Dolním náměstím a ulicí Mnišskou a Mezi Trhy přistoupeno k předstihovému archeologickému výzkumu, který probíhal pod vedením NPÚ Ostrava až do roku 2008 (akce 49/05). Během výzkumu bylo položeno osm sond, hlavně v trase budoucí kanalizace (Kiecoň et al. 2009, 420). Fragmenty středověkého skla byly nalezeny pouze v sondách S1/05, S2/05, S5/07, S6/08 a S7/08. 262 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

1 4 2 3 0 5 cm 5 5 Obr. 4. Opava, Masařská ulice č. p. 6. Číše českého typu z objektu č. 5. Kresba: K. Břečková. Fig. 4. Opava, Masařská St no. 6. Bohemian-type beakers from feature 5. Drawn by: K. Břečková. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 263

4 1 2 3 0 5 cm Obr. 5. Opava. Masařská ulice č. p. 6. Číše českého typu z objektu č. 5. Kresba: K. Břečková. Fig. 5. Opava. Masařská St no. 6. Bohemian-type beakers from feature 5. Drawn by: K. Břečková. Sonda S1 a S2 Sondy S1/05 a S2/05 byly situovány na parcele domu Mezi Trhy č. 1 a doložily její osídlení již od přelomu 12. a 13. století. Na dvorku bylo zachyceno silné středověké souvrství s početnými nálezy předmětů z organických materiálů (Kiecoň et al. 2009, 421). 264 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

4 3 0 5 cm 2 (Tab. 1: A27) 0 5 cm 1 5 Obr. 6. Opava, Masařská ulice č. p. 6. Číše českého typu z objektu č. 5. Kresba: K. Břečková. Fig. 6. Opava, Masařská St no. 6. Bohemian-type beakers from feature 5. Drawn by: K. Břečková. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 265

5 1 2 3 0 5 cm 4 6 (Tab. 1: A28) Obr. 7. Opava, Masařská ulice č. p. 6. 1, 3 6 číše českého typu z objektu č. 5; 2 ústí džbánku z objektu č. 5. Kresba: K. Břečková. Fig. 7. Opava, Masařská St no. 6. 1, 3 6 Bohemian-type beakers from feature 5; 2 mouth of small jug from feature 5. Drawn by: K. Břečková. 266 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

Popis skel 1. Číška s nálepy vytaženými do hrotu drobný zlomek těla s nálepem. Sklo bezbarvé. K 4 103, č. 1 5. 2. Okenní terčík zlomek střední části. K 103, č. 2. 3. Číška s nálepy vytaženými do hrotu drobný zlomek těla s nálepem. Sklo bezbarvé. K 109, č. 1. 4. Láhev zlomek dna s dutým prstencem. Sklo čiré, hnědé. K 109, č. 2. 5. Okenní terčík s přehnutým okrajem drobný zlomek okraje. K 141, č. 1. 6. Zlomky dutého skla. K 141, č. 2. 7. Láhev s vnitřním prstencem zlomek dna s dutým prstencem. Průměr dna 88 mm. Sklo čiré, hnědé. K 177, inv. č. 49/05-177/10 (obr. 8: 4). 8. Zlomek okenní tabulky zdobené malbou. K 247, inv. č. 49/05-247/11. Sonda S5 Sonda S5/07 byla situována na dvorních traktech domů Mezi Trhy 3 a 5. Na bázi pozdně středověkých a raně novověkých uloženin byly zdokumentovány odpadní jímky 524 a 526 (Kiecoň et al. 2009, 422). Obě jímky obsahovaly množství celých keramických nádob, ale také skleněné fragmenty. Na základě stabilního katastru lze jímku 524 přiřadit ke dvoru zaniklého domu č. p. 138, který ležel na prestižní poloze v ulici Mezi Trhy. Popis skel 1. Láhev s vnitřním prstencem zlomek dna s dutým prstencem. K 281, inv. č. 49/05-281/12. 2. Okenní terčík střední část. K 290, inv. č. 49/05-290/13. 3. Láhev s vnitřním prstencem drobný zlomek těla. Sklo lehce hnědofialové. K 315, inv. č. 49/05-315/6. 4. Drobný zlomek dutého skla K 317, inv. č. 49/05-317/11. Objekt 524 Popis: jímka čtvercového půdorysu. Rozměry: 130 x 130 cm. Výplň: soubor keramiky a skla (K 348), fekální výplň. Středověké sklo je zastoupeno minimálně 12 číšemi českého typu se stáčenými nálepy. Datace: přelom 14. až 15. století (na základě keramiky). Literatura: Kiecoň et al. 2009, 422. Popis skel 1. Číše českého typu se stáčenými nálepy horní část a patka. Průměr okraje 56 mm. Výška ústí 35 mm. Průměr patky 129 mm. K 348, č. 1. 2. Číše českého typu ústí a patka. Průměr okraje 60 mm. Výška ústí 48 mm. Průměr patky 125 mm, po obvodu otisky kleští. K 348, č. 2. 3. Ústí číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 56 mm. Výška ústí 38 mm. K 348, č. 3 (obr. 8: 5). 4 K označuje nálezový kontext. 5 Některé nálezy skla z Mnišské Mezi Trhy zatím nemají inventární čísla, ale jen jednoduchá identifikační čísla. 4 5. Patky dvou číší českého typu průměr patek: 120 125 mm. K 348, č. 4 a 6. 6. Horní část číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 59 mm. Výška ústí 44 mm. K 348, č. 5. 7. Číše českého typu se stáčenými nálepy zlomek střední části. K 348, č. 7. 8 9. Číše českého typu se stáčenými nálepy zlomky ústí a těla dvou číší. Průměr okraje: 62 a 60 mm, výška ústí: 50 a 48 mm. K 348, č. 8 a 9. 10. Číše českého typu zlomek nožky ovinuté min. 3 řadami vlákna. K 348, č. 10. 11. Ústí číše českého typu průměr okraje 55 mm, výška ústí 40 mm. K 348, č. 11. 12. Číše českého typu se stáčenými nálepy zlomky ústí a těla. Průměr okraje 54 mm, výška ústí 40 mm. K 348, č. 12. 13. Ústí číše českého typu průměr okraje 55 mm, výška ústí 44 mm. K 348, č. 13. 14. Ústí číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 52 mm. K 348, č. 14. 15. Číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 63 mm, výška ústí 53 mm. Průměr patky 131 mm. Odhadovaná celková výška cca 40 42 cm. K 348, inv. č. 49/05-348/91 (obr. 8: 1). 16 18. Patky tří číší českého typu průměr patek: 120 129 mm. K 348, inv. č. 49/05-348/92, 49/05-348/101, 49/05-348/136. 19. Číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 58 mm, výška ústí 45 mm. Odhadovaná celková výška cca 38 cm. K 348, inv. č. 49/05-348/111 (obr. 8: 2). 20. Nožka číše českého typu K 348, inv. č. 49/05-348/134. 21. Číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 54 mm, výška ústí 55 mm. Průměr patky 130 mm. Odhadovaná celková výška cca 35 cm. K 348, inv. č. 49/05-348/135 (obr. 8: 3). 22. Číše českého typu se stáčenými nálepy průměr okraje 61 mm, výška ústí 47 mm. Průměr patky 122 mm. K 348, inv. č. 49/05-348/342. Objekt 526 Popis: jímka čtvercového půdorysu. Výplň: soubor keramiky a několik zlomků dutého a okenního skla. Datace: 14. až 15. století. Literatura: Kiecoň et al. 2009, 422. Popis skel 1. Miskovité ústí pravděpodobně z láhve/kutrolfu. K 310, inv. č. 49/05-310/19. 2. Zlomky okenního terčíku. K 316, č. 1. 3. Zlomky dutého skla. K 316, inv. č. 49/05-316/20. Sonda S6 a S7 V propojených sondách S6/08 a S7/08, které byly položeny na dvorním traktu domu na Dolním náměstí č. 2, byly mimo jiné zachyceny vrcholně středověké vrstvy s doklady stavebních aktivit. Mezi středověkým a novověkým souvrstvím bylo zachyceno ústí čtvercové odpadní jímky s výdřevou, která byla v superpozici se starší jímkou (Kiecoň et al. 2009, 422). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 267

2 3 1 4 0 5 cm 5 Obr. 8. Opava, vnitroblok mezi ulicemi Mnišská Mezi Trhy Dolní náměstí. 1 3, 5 Nálezy dutého skla z objektu č. 524; 4 dno láhve z K 177. Kresba: K. Břečková. Fig. 8. Opava, interior block bounded by the streets Mnišská Mezi Trhy Lower Square. 1 3, 5 Finds of hollow glass from feature 524; 4 bottle bottom from K 177. Drawn by: K. Břečková. 268 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

1 4 2 5 3 6 0 5 cm 8 9 7 Obr. 9. 1 3 Opava, vnitroblok mezi ulicemi Mnišská Mezi Trhy Dolní náměstí. Nálezy skla z objektu č. 563; 4 9 Opava, vnitroblok mezi ulicemi Pekařská Kolářská Horní náměstí. Nálezy skla z objektu č. 508. Kresba: K. Břečková. Fig. 9. 1 3 Opava, interior block bounded by the streets Mnišská Mezi Trhy Lower Square. Glass finds from feature 563; 4 9 Opava, interior block bounded by streets Pekařská Kolářská Upper Square. Glass finds from feature 508. Drawn by: K. Břečková. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 269

Objekt 560 Popis objektu bohužel chybí, protože se z NPÚ v Opavě nepodařilo o něm získat žádné informace. Popis skel 1. Zlomky dutého skla pravděpodobně z číše českého typu. K 1104, inv. č. 49/05-1104/9. 2. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy zlomky těla a část patky. K 1104, inv. č. 49/05-1104/31. 3. Patka číše českého typu zlomky. K 1104, inv. č. 49/05-1104/60. Objekt 563 Popis: odpadní jímka čtvercového půdorysu. Výplň: soubor skla se skládá minimálně z pěti okenních terčíků, trojúhelníkovitých výplní a zlomků dutého skla. Datace skla: 2. polovina 15. století. Literatura: Kiecoň et al. 2009, 422. Popis skel 1 5. Okenní terčíky s plochým zataveným okrajem zlomky asi 5 jedinců. Průměr: 110 140 mm. K 1140, č. 1, 2, inv. č. 49/05-1140/22 (obr. 9: 2), 49/05-1140/30, 49/05-1140/45. 6. Okenní terčík s plochým zataveným okrajem zlomek okraje. K 1140, č. 3. 7. Okenní výplň ve formě trojúhelníčku se zaštípanými hranami. K 1140, č. 4. 8. Drobné zlomky okenního skla K 1140, č. 5 6. 9. Zlomek okenního terčíku se zaštípaným okrajem K 1140, inv. č. 49/05-1140/11. 10. Okenní terčík s optickým dekorem žeber a s plochým zataveným okrajem průměr 150 mm. K 1140, inv. č. 49/05-1140/61 (obr. 9: 3). 11. Láhev s optickým dekorem svislých žeber zlomky těla a dno. K 1140, inv. č. 49/05-1140/63 (obr. 9: 1). 12. Drobné zlomky dutého skla. K 1154, inv. č. 49/05-1154/12, 1154/53, 1154/67. 2.3. Pekařská Kolářská V červnu až září roku 2002 byl v jižní části domovního bloku mezi ulicemi Pekařskou, Kolářskou a Horním náměstím (parcela č. 302) prováděn plošný archeologický výzkum. Ve dvorních traktech původních parcel domů č. p. 150 až 152 na Horním náměstí byla v roce 2002 položena sonda S1/02. Nálezy keramiky doložily osídlení tohoto prostoru již od 1. poloviny 13. století. Byla zde zachycena souvrství související se stavebními aktivitami a provozem středověkého městiště (Zezula Kie coň Kolář 2005, 134). Dále bylo v sondě zachyceno sedm jímek, které byly zaplňovány od konce 14. do 16. století (Kiecoň Zezula 2004, 230). Fragmenty skla byly nalezeny v jímkách č. 508 a 512. Soubor skla z jímky č. 512 je však mladší, pochází až z období renesance. Již v roce 1960 a 1963 byl v těsné blízkosti této lokality, na protějším rohu ulice Kolářské a Horního náměstí, proveden archeologický výzkum. 6 O vysokém 6 Z odkrytých objektů bylo získáno velmi podobné spektrum skleněných nádob jako z výzkumu na Pekařské Kolářské v roce 2002 (Sedláčková 2004a, 226). postavení obyvatel těchto parcel svědčí bohaté archeo - logické nálezy, mezi nimiž je i četný soubor malovaného renesančního skla, kvalitní stolní keramika a cínový pohár. Archeologickými nálezy je zde v průběhu 15. až 16. století doložena také řemeslná výroba (Kiecoň Zezula 2004, 230 231). Objekt č. 508 Popis: jímka čtvercového půdorysu s výdřevou. Rozměry: 150 x 150 cm, hloubka 460 cm. Výplň: početný soubor keramiky, fragmenty kůže, šev - covské kopyto a několik bot, další organický materiál, zlomky skla. V souboru skla jsou zastoupeny číše čes - kého typu se srpečkovitými nálepy a číše s vlákny s rádélkem, číšky s nálepy a láhve. Početné fragmenty patří okennímu sklu (minimálně 30 terčíků a 55 trojúhelníkovitých výplní). Datace: konec 14. až 15. století (na základě keramiky a dendrochronologie). Literatura: Kiecoň Zezula 2012, 11 12. Popis skel 1. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy rekonstruována téměř celá, bez patky. Průměr ústí 60 mm, výška ústí 110 mm. Odhadovaná celková výška cca 50 cm. Kolem nožky jsou stopy po 7x ovinutém vláknu (obr. 9: 7). K 149, č. 1. 2. Patka číše českého typu průměr 132 138 mm. Kolem obvodu jsou stopy po kleštích. K 149, č. 2. 3. Ústí číše průměr ústí 45 mm, výška ústí 128 mm. K 149, č. 3. 4. Láhev s miskovitým ústím ovinutým modrým vláknem průměr okraje 50 mm. K 149, inv. č. 7/02-149/12 (obr. 9: 6). 5. Hrdlo láhve průměr okraje 34 mm. Okraj ovinutý hladkým vláknem (obr. 9: 9). K 149, č. 5. 6. Číše českého typu zdobená vlákny promačkávanými rádélkem zlomky okraje a těla. Průměr okraje 60 mm (obr. 9: 4). K 149, č. 6. 7. Vpíchnuté dno láhve průměr dna cca 47 mm (obr. 9: 8). K 149, č. 7. 8 10. Láhve zlomky vpíchnutých den tří láhví. K 149, č. 8 10. 11. Číše českého typu zdobená vlákny s rádélkem zlomky těla. K 149, č. 11. 12. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy zlomky těla a nožky. Kolem nožky jsou stopy po 6 řadách vlákna. K 149, č. 12. 13. Číška zlomek hladkého mírně nálevkovitého ústí. Průměr okraje 65 mm. K 149, č. 13. 14. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy průměr okraje 62 mm. K 149, č. 14. 15. Ústí číše českého typu průměr okraje 55 mm. K 149, č. 15. 16. Zlomky číše českého typu. K 149, č. 16. 17. Číše českého typu se srpečkovitými nálepy průměr okraje 64 mm. Průměr patky 130 135 mm. Odhadovaná celková výška cca 55 cm. Po obvodu patky jsou stopy po kleštích. K 149, č. 17. 18 22. Okenní terčíky s přehnutým zataveným okrajem zlomky 5 jedinců. Průměr: 130 163 mm. K 149, č. 18 19, 21, 25 26. 23 29. Okenní terčíky s plochým zataveným okrajem zlomky 7 jedinců. Průměr: 145 160 mm. K 149, č. 20, 22 24, 27 29. 270 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

30. Zlomky okenního terčíku. K 149, č. 30. 31. Okenní výplně ve formě trojúhelníčků se zaštípanými hranami 23 kusů. K 149, č. 31. 32 33. Okenní terčíky s přehnutým okrajem zlomky okrajů min. 3 jedinců. K 149, č. 32 33. 34. Zlomek dna s patkou ze svinutého vlákna. K 149, č. 34. 35. Láhev zlomek hrdla a drobné zlomky těla. K 149, č. 35. 36 37. Zlomky dutého skla. K 149, č. 36. 38. Trychtýřovitá číška z modrého skla ovinutá vláknem v 5 řadách. Průměr ústí 67 mm. Sklo kobaltově modré (obr. 9: 5). K 149, č. 64. 39. Okenní tabulka zdobená malbou zlomek rohu tabulky se zaštípanými okraji. Sklo smaragdově zelené. K 149, č. 65. 40 44. Okenní terčíky s optickým dekorem jemných žeber sbíhajících se ke středu zlomky minimálně 4 jedinců a 1 téměř celý terčík. Průměr 130 140 mm. K 149, inv. č. 7/02-149/23a e. 45. Zlomky minimálně 12 okenních terčíků některé zlomky s optickým dekorem žeber. K 149, inv. č. 7/02-149/23f g. 46 48. Láhve vpíchnutá dna 5 láhví. K 149, inv. č. 7/02-149/23h i. 49. Zlomek patky číše českého typu se stopami po kleštích. K 149, inv. č. 7/02-149/23j. 50. Zlomky láhve. K 149, inv. č. 7/02-149/23k. 51. Okenní sklo 16 zlomků okenních terčíků a 2 okenní výplně se zaštípanými hranami. K 149, inv. č. 7/02-149/19. 52. Drobné zlomky okenního skla. K 149, inv. č. 7/02-149/20. 53. Patka číše českého typu se stopami po kleštích průměr patky 126 mm. K 149, inv. č. 7/02-149/22. 54. Zlomky číše českého typu s šikmými vlákna s rádélkem průměr okraje cca 55 mm. K 149, inv. č. 7/02-149/24. 55. Okenní výplně se zaštípanými hranami 32 kusů. K 149, inv. č. 7/02-149/25. 3. Typologické spektrum středověkého skla z uvedených lokalit Obyvatelé Opavy používali ve středověku jak skleněné výrobky domácí provenience, tak nádoby importované. V různých obdobích se ale měnila kvantita a poměr zastoupení těchto dvou skupin, které se navíc lišily i spektrem výrobků. Skleněné fragmenty z lokality Masařská 6, Pekařská Kolářská a Mnišská Mezi Trhy lze přiřadit k několika typům nádob. Mezi domácími produkty jsou nejpočetněji zastoupeny číše českého typu. Importované nádoby lze rozdělit na číšky s nálepy, láhve s vnitřním prstencem a láhve se žebry. Zapomenout nesmíme ani na okenní sklo, kterému mnohdy nebývá věnována pozornost. 3.1. Importy V průběhu vrcholného i pozdního středověku byly do Opavy dováženy skleněné nádoby z různých částí Evropy, především z Itálie, ale také z Uher a dnešního Německa. Importované skleněné nádoby byly nalezeny na všech třech zkoumaných lokalitách. Objekt č. 1 a 5 na Masařské 6, stejně jako soubor skla z vnitrobloku mezi ulicemi Mnišská a Mezi Trhy obsahoval číšky s nálepy a láhve s vnitřním prstencem, jejichž původ lze hledat v jižní Evropě. Cizí provenience jsou zřejmě také láhve se žebry z Pekařské Kolářské a z Mnišské Mezi Trhy. 3.1.1. Číšky s nálepy Původ skleněných nádob zdobených nálepy lze pravděpodobně hledat na Blízkém východě. Z Evropy jsou první číšky s nálepy známy ze sklárny v Korintu z 11. až 12. století (Baumgartner Krueger 1988, 192; White - house 1991; 1993). Později se prostřednictvím Benátek šířily dále do střední Evropy (viz Janovíčková Sedláčková 2008, 257 258). U číšek vyrobených z kvalitního bezbarvého skla byl obecně přijímán jejich benátský původ, ale také sklárny v jižní Francii a v Čechách dokázaly již vyrobit bezbarvé draselné sklo (Baumgartner Krueger 1988, 192 193; Černá 2003, 117). Benátské výrobky, včetně číšek s nálepy, začali napodobovat i maďarští skláři (Mester 2003, 61 65). Nejpozději od 14. století byly na našem území používány nejenom číšky z bezbarvého skla sodno-popelového (Michna 1974, 64), ale také ze skla draselno-vápenatého, které lze považovat za výrobky středoevropských skláren (Hejdová et al. 1983, 254 255; Černá /ed./ 1994, 44). Jejich výroba je doložena například ve sklárně Kyjov II u obce Doubice a na Moldavě (Černá 2005, 119 122). Na Moravě se projevují výrazné regionální rozdíly v používání nízkých číšek s nálepy. Zatímco na jižní Moravě, hlavně v Brně, jsou od 14. století číšky s nálepy a víceboké číšky častým nálezem, ze severní Moravy a Slezska je znám pouze nález spodní části číšky z hradu Tepence u Jívové (Sedláčková 2011a, 781). V 15. století jsou již zastoupeny o něco početněji, ale stále nepatří k běžným nálezům. Na Masařské ulici č. p. 6 v jímce č. 1, datované do 14. století, byla nalezena číška s cylindrickým tělem a vyšším hladkým ústím vyrobená z kvalitního bezbarvého skla (typ IV.1.7, Sedláčková 2010a, 363; obr. 3: 2). Chemické analýzy prokázaly sodno-popelové složení blízké sklům benátským (tab. 1: AI). Tato číška s pečlivě stáčenými nálepy je zatím jediným nálezem tohoto typu nejenom z Opavy, ale i z celého Slezska. Většina podobných číšek s vysokým ústím je také vyrobena z bezbarvého skla a nesou dekor stáčených nebo hrotitě vytažených nálepů. Číšky tohoto typu byly rozšířeny ve 14. a 15. století na širokém území Evropy od Francie až po Maďarsko. Z Francie z Alsaska je známa číška datovaná do konce 13. až počátku 14. století. Z Německa je známo několik již z 1. poloviny 14. století. Číška bez přesnější datace je uváděna z rakouské lokality Krems-Wegscheid (Hannig 2009, 119, Abb. 175: 1). Ze Slovenska jsou uváděny dvě číšky s hrotitě vytaženými nálepy z Bratislavy z kontextu 14. století (Sedláčková et al. 2014, 222, Fig. 5: 3; 6: 7). Na území Maďarska bylo nalezeno několik podobných číšek například na lokalitě Vác, Buda a Székesfehérvár (Mester 1997, 63, Abb. 73; 2003, Fig. 26; Gyürky 2003a, Abb. 2: 2). Podle K. H. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 271

Obr. 10. Masařská 6, objekt č. 5. Číška s nálepy z bezbarvého skla a číška typu Schaffhausen. Foto: T. Ott. Fig. 10. Masařská 6, feature 5. Beaker with prunts from colourless glass and a Schaffhausentype beaker. Photo: T. Ott. Gyürky tyto číšky ze 14. až první čtvrtiny 15. století v Maďarsku představují importy z italských skláren (Gyürky 2003a, 48). V zemích Koruny české se číšky s vysokým ústím a s nálepy objevují především v 1. polovině 15. století. Do tohoto období jsou datovány i číšky z Brna ze studny na Petrově 2 a z Dominikánského náměstí (Haggrén Sedláčková 2007, 211, 216, Fig. 8: 44; 13). Další číška pochází ze Znojma z Horního náměstí 6. 7 Číška z Masařské 6 patří tedy k nejstarším exemplářům na našem území. K mladším variantám patří dvě podobné číšky s hrotitě vytaženými nálepy z objektu č. 5 na Masařské 6. První číška je vyrobená ze skla téměř bezbarvého, zatímco druhá ze skla slabě modrozeleného (obr. 3: 5; 10). 8 Obě číšky mají mírně soudkovité tělo s nízkým ústím (typ IV.1.2, Sedláčková 2010a, 363 364). Podle chemických analýz jsou vyrobeny ze skla sodnopopelového a představují na našem území importy (Rohanová Kumstová Jeníková 2012, 353 356; tab. 2: A3, A4). Sodné složení skla lze předpokládat i u drobných zlomků číšek s nálepy z Mnišské Mezi Trhy. Další číška s nálepy z bezbarvého skla je známá z Kolářské ulice z Opavy (Sedláčková 2004a, 232, 242, obr. 5) a z hradu Cvilín u Krnova (Sedláčková 2004b, obr. 1). V polském Slezsku se s číškami s nálepy setkáváme od 13. století, ale ani zde nepatří mezi časté tvary dutého skla (Biszkont 2005a, 28 36; Krawczyk Romiński 1999, 138, Ryc. 4b). Číšky z modrozeleného skla zdobené nálepy a se štípaným vláknem kolem dna jsou označovány jako číšky 7 Sedláčková /ed./: Medieval Glass from Brno and Moravia. Dosud nepublikovaná práce. 8 Číška je vyrobená ze skla sodno-popelového zabarvenéhoz železem a chromem (Jeníková 2010; Rohanová Kumstová Jeníková 2012, 355). typu Schaffhausen (Baumgartner Krueger 1988, 210 217). Číšky typu Shaffhausen se objevují již v poslední třetině 13. století (Hannig 2009, 114, Abb. 170: 1, 2) a přetrvaly až do 15. století. V dnešní době je jich již známo velké množství, především ze Švýcarska a jižního Německa, kde představovaly poměrně běžný typ nápojového skla (viz Oexle 1986, 231; Soffner 1995, 52 53, 63, Abb. 2; Hannig 2009, Abb. 170: 3, 4; 171; Prohaska- Gross 2001/2002, 194, Abb. 379). Známe je také z Alsaska, Rakouska a Polska (Baumgartner Krueger 1988, 210 217; Hannig 2009, 114 115; Biszkont 2005a, 29 30). V zemích Koruny české byla kromě exempláře z Masařské 6 nalezena zatím jediná číška tohoto typu, a to na hradě Skály u Nového Jimramova (Wedepohl 2003, 211 218). Na základě početných nálezů číšek v jižním Německu a Švýcarsku někteří badatelé předpokládali jejich výrobu v místních sklárnách (např. Ress 1968/1969, 89). Podle dosavadních poznatků zatím ale většina analýz ukazuje, že číšky s nálepy z bezbarvého nebo zelenomodrého skla byly vyráběny ze skla sodno-popelového a představují tak zřejmě výrobky jihoevropských skláren. Sodno-popelové složení bylo prokázáno například u nálezů z Melic, Přibic (Himmelová 1979) a z Brna - Rašínovy ulice (Michna 1974, 64). Sodné složení potvrdily také analýzy polských nálezů (Biszkont 2005a, 45 48). Přestože čeští skláři napodobovali benátské předlohy, je na Moravě číšek z draselného skla málo. Inspirace cizími vzory zde byla ovlivněna regionálními tradicemi. Zejména na střední a severní Moravě byly totiž upřednostňovány nádoby většího objemu vhodné k pití piva, jako jsou číše českého typu. Z Brna je známo několik číšek domácího původu ze 14. až 15. století například z Panenské a Mečové ulice 2 (Merta Peška Sedláčková 2002, 367, 375; Sedláčková 2006, 208, Fig. 6: 10; 6a). 272 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

3.1.2. Láhve s vnitřním prstencem Mezi základní sortiment středověkého sklářství patřily láhve různých tvarů, neboť našly široké uplatnění v každodenním životě. Láhve nalezené na lokalitách Masařská 6, Pekařská Kolářská a Mnišská Mezi Trhy lze rozdělit do čtyř typů, a to na láhve s vnitřním prstencem, láhve se žebry, hruškovité láhve a poutnické láhve. Láhve hruškovité měly funkci zásobní, zatímco láhve se žebry a láhve s vnitřním prstencem patří ke stolním láhvím. Láhve s vnitřním prstencem ale mohly mít i jinou funkci např. mohly sloužit při dekantaci (Valiulina 2016, 248 250). 9 Láhve s vnitřním prstencem jsou doloženy již v 10. až 12. století, ale více se rozšířily ve 13. a 14. století na území dnešního Švýcarska, Německa, Rakouska, Maďarska a v zemích bývalé Jugoslávie. Láhve s vnitřním prstencem různých variant byly vyráběny ze světle zeleného, bezbarvého a hnědého až fialového skla. V Čechách a na jižní Moravě patřily ve 13. a 14. století k častým nálezům a byly používány ještě během století následujícího. Většina láhví z jižní a střední Moravy patří k variantě s válcovitou spodní částí, která je specifická pro východo-středoevropskou oblast (Tarcsay 1999, 42). Tyto láhve jsou doloženy ojediněle v Německu (Baumgartner Krueger 1988, 269) a ve Švýcarsku, ale známe je také z Rakouska (Tarcsay 2003, Abb. 2), Maďarska (Gyürky 2003a, Abb. 1: 5; 2: 5) a rovněž z řady lokalit v Čechách (Černá /ed./ 1994, 57; Baumgartner Krueger 1988, 286; Šebesta 2000, 113) a na Slovensku. V brněnských souborech jsou výrazně zastoupeny od 2. poloviny 13. století do počátku 15. století. Do počátku 14. století jsou zde dokonce nejčetnějším typem skla. Podobná situace je i v Bratislavě (Merta Peška Sedláčková 2002, 374; Sedláčková et al. 2014, 225 230). Jiná situace je ale na střední a severní Moravě a ve Slezsku, kde jsou láhve s vnitřním prstencem doloženy pouze vzácně. V polském Slezsku byl dosud nalezen zlomek jediné láhve s vnitřním prstencem, která je považována za německý import z 15. století, a to na Tumském ostrově ve Wrocławi (Biszkont 2005a, 41, Tabl. 60: e). Z českého Slezska byly donedávna známy pouze tři exempláře láhví s vnitřním prstencem jedna z hradu Cvilín u Krnova (Sedláčková 2004b, 369 370) a dvě z Opavy. Láhev nalezená v Opavě na Kolářské ulici je datovaná do 2. poloviny 14. století (Sedláčková 2004a, 232, obr. 5: 4). Druhým opavským nálezem tohoto typu je torzo láhve z Masařské 6 z jímky č. 5, jejíž původ lze vzhledem k sodno-popelovému složení skla hledat pravděpodobně v jihoevropských sklárnách (tab. 1: A154). Ve všech případech se jedná o láhve se soudkovitým tělem z bezbarvého skla. Láhve s vnitřním prstencem a se soudkovitým tělem byly ve středověku rozšířené zejména na území dnešního Slovenska, Maďarska a bývalé Jugoslávie. Na Slovensku jsou uváděny četné nálezy například z Bratislavy, z Trnavy a z hradu Šintava (Mináriková 2000, obr. 9 K dekantaci byly používány láhve objevené v Bilyaru, kde byla odkryta alchymistická dílna z konce 12. až počátku 13. století s množstvím laboratorního skla, které zde bylo i vyráběno. 4: 12; 5: 4; Sedláčková et al. 2014; Fűryová Janovíčková Ižof 2000, 71; Mészárosová 1983, obr. 3). V Maďarsku byly ve 13. až 1. polovině 14. století používány láhve s válcovitou spodní částí, poté byly nahrazeny láhvemi se soudkovitým tělem (Sedláčková 2004b, 369). Starší maďarské nálezy představují zřejmě importy z italských skláren, ale u mladších exemplářů je doložena výroba v domácích sklárnách (Mester 1997, 48; Megyeri 2015, Tab. VII X, XIV XX). Nálezy ze zemí bývalé Jugoslávie jsou považovány za italské importy (Lazar 2003, 87, Fig. 5: 31; Han 1975, 124). V 16. století je ale doložena jejich výroba v Ljublani (Šimek 2010, 310). S postupujícím zpracováním nálezových fondů z archeologických výzkumů v Opavě se řady láhví s vnitřním prstencem pomalu rozšiřují. Jejich používání v opavských měšťanských domácnostech od 2. poloviny 13. století dokládají fragmenty z hnědého a hnědožlutého skla z Dolního náměstí a zlomky ze skla hnědého a slabě fialového z Drůbežího trhu (Sedláčková 2011a, obr. 170, 768 769). Fragmenty dalších tří láhví z hnědého, fialového a bezbarvého skla byly nalezeny na lokalitě Mnišská Mezi Trhy. Láhve s vnitřním prstencem nebyly tedy v Opavě natolik vzácné, jak se dříve předpokládalo. V Opavě zatím postrádáme láhve s vnitřním prstencem s hruškovitým tělem nebo kónickou spodní částí, s jakými se setkáváme například v Brně (Černá /ed./ 1994, 57; Merta Peška Sedláčková 2002, 364). 3.1.3. Láhve se žebry Láhve se žebry byly používány při stolování již od 13. až 14. století na velkém území střední a jižní Evropy. Láhve mívají vyšší štíhlá hrdla a ústí může být ovinuto modrým nebo stejnobarevným vláknem. Hrdlo nebo tělo láhví může být zdobeno optickým dekorem žeber. Láhve se žebry byly vyráběny nejenom v severoitalských sklárnách z kvalitního bezbarvého skla, ale jak ukázaly analýzy výrobků ze skláren u Diósjenö a Visegrádu, byly napodobovány i maďarskými skláři (Mester 2003, 61 65; Mészáros 2008, 81 85; Gyürky 2003a, 48). Ze skláren v severní Itálii nebo z oblasti Monte Lecco byly láhve se žebry dováženy do Slovinska, kde jdou doloženy od poloviny 14. století (Stiaffini 1996, 349; Lazar 2001, 94 /č. 102 105/; 2003, 86, Fig. 5). Na Moravě se s láhvemi s optickým dekorem žeber nesetkáváme příliš často a většinou se jedná o nádoby menších rozměrů. Z Opavy je známo několik láhví se žebry. Spodní část láhve byla nalezena v objektu 563 ve vnitrobloku mezi ulicemi Mnišská a Mezi Trhy (obr. 9: 1). Podle charak - teru koroze je láhev zřejmě vyrobena z draselno-vápenatého skla a lze ji datovat do 2. poloviny 15. století. Další, větší láhev se žebry datovaná do let 1500 až 1570, je známa z Kolářské ulice (Sedláčková 2004a, 237, obr. 8). Z moravského prostředí pocházejí další nálezy například z novokřtěnského dvora ve Strachotíně (Sedláčková 2001a, 50, obr. 7: 1156) a z Olomouce z ulice 8. Května a Hrnčířské ulice (Sedláčková 2001b, obr. 3: 2). Další láhve s optickým dekorem žeber jsou známy z Brna z ulice Panenské a Mečové 2 z 2. poloviny 15. až počátku 16. století (Merta Peška Sedláčková 2002, 368, 372 373, obr. 11: 37). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 273

Některé láhve se žebry mohou mít miskovité nebo nálevkovité ústí ovinuté hladkým bezbarvým nebo modrým vláknem v několika řadách nad sebou (typ I.3.5). Láhve s ústím ovinutým vláknem byly od 13. století rozšířeny na širokém území Evropy, od Německa po Slovinsko. Z Německa známe tyto láhve z konce 13. až ze 14. století z Eichstättu a Regensburgu (Baumgartner Krueger 1988, 277 278 /č. 310 311/). V Rakousku byly nalezeny například v Kremsu (Tarscay 2003, 168, Abb. 6). Četné nálezy pocházejí ze Slovinska a Maďarska, kde v 15. století došlo k rozvoji domácího sklářství a stagnaci importů z Itálie. Přicházeli sem italští skláři, kteří zde začali vyrábět sklo podle benátských vzorů a mezi nimi i láhve s miskovitým ústím ovinutým vláknem. Výroba těchto láhví je doložena ve sklárnách ve Visegrádu (Gyürky 2003a, 48; Mester 2003, Fig. 26). Na rozdíl od benátských sklářů ale skláři v Maďarsku používali draselnou sklovinu. Jako příklad lze uvést láhev z Budy z 15. století, která zřejmě sloužila na olej nebo víno. H. Sedláčková předpokládá, že na Moravu byly láhve s miskovitým ústím z méně kvalitního skla dováženy právě z uherských skláren (Sedláčková 2007, 211). Na Moravě se tento tvar objevuje od 13. století a přežívá až do 1. poloviny 16. století (Sedláčková 2007, 211). Starší láhve mají nálevkovité ústí a bývají vyrobeny z kvalitního bezbarvého skla. 10 Od 1. poloviny 15. století je postupně nahradily láhve s miskovitým ústím ovinutým modrým vláknem, které jsou často vyrobeny z méně kvalitního skla. Tyto láhve se na Moravě, ale také na Slovensku, ve Vídni i Maďarsku, objevují především od 1. poloviny 15. století až do poloviny 16. století (Sedláčková 2007, 211; Tarcsay 1999, 40; Gyürky 2003a, 48). Ve Slezsku je tato varianta láhví vzácná a je známa pouze z Nysy (Biszkont 2005a, 44, 169, Tabl. 37: e). Druhý exemplář představuje část miskovitého ústí láhve ovinutého modrým vláknem nalezená v Opavě mezi ulicemi Pekařskou a Kolářskou (obr. 9: 6), v objektu 508. Podle charakteru koroze lze usuzovat na draselné složení skla a původ láhve lze tedy hledat nejspíše v uherských sklárnách (Sedláčková 2011a, 785). Obr. 11. Číška z Pekařské Kolářské, objekt č. 508. Foto: T. Ott. Fig. 11. Beaker from Pekařská Kolářská, feature 508. Photo: T. Ott. 3.2. Výrobky domácí provenience Přestože byly ve všech zkoumaných souborech zastoupeny importy, převládají skleněné výrobky domácí provenience, mezi nimiž výrazně dominují vysoké číše s nálepy. V místních sklárnách mohly být vyrobeny také hruškovité láhve a unikátní trychtýřovitá číška z modrého skla. 3.2.1. Trychtýřovitá číška Během středověku se v českém sklářství na některých typech nádob uplatňoval hutní dekor z kobaltově modrého skla (viz Hejdová Nechvátal Šedivý 1975), ale celé nádoby z modrého skla jsou velmi vzácné. Ojedinělý nález představuje číška z modrého skla s trychtýřovitým tělem ovinutým v horní části hladkým vláknem v šesti řadách (obr. 9: 5; 11). Číška byla nalezena v objektu č. 508 na Pekařské Kolářské datovaném do 15. století (Sedláčková 2011a, 783, obr. 180: 1). Vzhledem k charakteru koroze je pravděpodobné, že se jedná o výrobek z draselného skla a lze ji pokládat za produkt domácích skláren (Sedláčková 2004a, 246). 11 Číšky tohoto tvaru jsou v zemích Koruny české známy zatím pouze z Opavy a Wrocławi, kde jsou pokládány za výrobky českých skláren (Chrzanowska 1991, č. kat. 1). V Opavě na ulici Kolářské byla nalezena stejná celá číška s patkou ze spirálovitě svinutého vlákna, která je ale vyrobena z nazelenalého skla. Datována je do doby kolem roku 1500 (Sedláčková 2004a, 229; 2011a, 783). Spodní části podobných, ale mladších číšek jsou uváděny z hradu Buchlova (Sedláčková 2000, 184) a z novokřtěnského dvora ve Strachotíně 10 Pravděpodobně je lze pokládat za importy z italských skláren, ale vyloučit nelze ani výrobu severně od Alp (Sedláčková 2007, 211; Biszkont 2005a, 45). 11 Analýzy složení nebylo možné provést, protože číška momentálně není k dispozici. 274 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

z 1. poloviny 16. století (Sedláčková 2001a, 44, obr. 5: 98, 126). 12 Číšky se spolu s dalšími skleněnými nádobami dostaly do Strachotína zřejmě prostřednictvím kolonistů z Německa a Švýcarska, kde jsou poměrně časté. V Německu jsou číšky s trychtýřovitým tělem a patkou ze svinutého vlákna označovány jako Spitzgläser (Steppuhn 2003, č. kat. 3 007 3 009). Podle H. Sedláčkové může být číška z Kolářské ulice pokládána za domácí výrobek napodobující německé importy (Sedláčková 2004a, 246). 3.2.2. Číše českého typu Termínem číše českého typu (Hetteš 1959) jsou označovány vysoké číše zdobené plastickou výzdobou v podobě nálepů a vláken. Jsou to typické výrobky českých, moravských a slezských středověkých skláren. Od poloviny 14. století se vysoké číše s nálepy staly dominantním tvarem skla v českých zemích. Číše českého typu jsou rozšířené nejen v českých zemích, ale také v Německu (Neugebauer 1967, 129 135; Lappe 1983, 182 212; Rademacher 1933, 111; Mechelk 1970), Polsku (Rademacher 1933, 110) a ve Švédsku (Hofrén 1962, 180 188). Číše českého typu sloužily zřejmě především ke konzumaci piva (Rohanová Kumstová Jeníková 2012, 353). Tomu by odpovídalo i jejich rozšíření spíše severním směrem, stejně jako u číšek s taženými kapkami (Haggrén Sedláčková 2007). Na jih od našeho území byly naopak používány spíše nižší číšky. Několik ojedinělých nálezů je známo z Budy (Mester 2010, 649, Figs. 6: 1 3) a Vídně (Tarcsay 1999, 123). Na Slovensku jsou ojediněle doloženy v Bratislavě a Trnavě (Sedláčková et al. 2014, 251; Meszárosová 1983, 122 124). 13 12 Tyto číšky se ale od nálezu z Kolářské liší utvářením dna. 13 V Trnavě byl jejich výskyt spojován s pobytem husitských vojsk ve městě. Dnes je již z Trnavy známo více číší českého typu, ale nebyly dosud publikovány (osobní sdělení H. Sedláčkové). 14 http://www.bl.uk/catalogues/illuminatedmanuscripts/illum- INBig.ASP?size=big&IllID=57700 Číše českého typu byly zdobeny různě tvarovanými nálepy nebo vlákny s rádélkem. V Čechách rozdílné druhy nálepů nepředstavují vývojový prvek, ale jsou pokládány za doklad tří regionálních výrobních okruhů (Hejdová Nechvátal 1967, 457 458). Výroba číší čes - kého typu byla velmi časově náročná, což byl zřejmě jeden z důvodů, proč postupně docházelo v moravských nálezech ke zjednodušování nálepů a zvětšování nezdobených ploch. Zjednodušení nálepů urychlilo proces výroby a vedlo ke zlevnění nádob a jeho šíření i mezi nižší vrstvy. Číše s nálepy jsou často zachyceny na iluminacích středověkých rukopisů. Nižší píšťalové číše jsou zachyceny například v Bibli Václava IV. a v Eposu Viléma Oranžského z konce 14. století (Rademacher 1933, 109) a v cestopise sira Jana Mandevilla z počátku století následujícího. 14 Vyšší číše jsou zobrazeny již kolem roku 1340 ve Velislavově Bibli. Do počátku 15. století jsou datována další vyobrazení z Bible Konráda z Vechty (Hejdová 1975, 145, obr. 11) a na vitráži z Dómu Panny Marie v Erfurtu (Goern 1961, 120, t. 117). Kyjovité varianty číší lze najít například na rytině Albrechta Dürera z let 1502 až 1504 (Rademacher 1933, 104). Vysoké píšťalové i kyjovité číše zachycuje také architektonická výzdoba radnice ve Wrocławi (Biszkont 2005a, Fot. 9 10). Na Moravě se číše českého typu vyskytují od poloviny 14. století do 1. poloviny 16. století, ale nejsou zde tak výrazně zastoupené jako na území Čech nebo Slezska (Himmelová 1990, 440 442). Číše byly vyráběny z charakteristického nazelenalého skla ve sklárnách v dnešním česko-polském pohraničí (Szajt 2015, 59). V polské části Slezska byly nalezeny například ve Wrocławi, v Nyse, Głogówě a Legnici. Jadwiga Biszkont uvádí 532 známých exemplářů píšťalových číší (Biszkont 2005a; 2005b). Známe je také z Ostravy, Rýmařova (Sedláčková 2011a, 781), z hradu Landek (Měchurová 2004, 240 241) a z historického jádra Opavy, kde je doloženo jejich používání v měšťanských domácnostech již od 14. století. V Opavě byly nalezeny na Kolářské a Ostrožné ulici, na Drůbežím trhu (Sedláčková 2004a; 2011a, 776 778, 781). Číše českého typu byly zastoupeny také v souborech na Masařské 6, Pekařské Kolářské a Mnišské Mezi Trhy. Jsou vyrobeny z bezbarvého, nebo lehce nazelenalého či modrozeleného skla. Většina číší z těchto lokalit patří k píšťalové variantě, ale byly zde i číše s mírně zataženým okrajem. Ojedinělým nálezem je výrazně kyjovitá číše se srpečkovitými nálepy. Podle druhu dekoru lze číše českého typu ze zkoumaných lokalit z Opavy rozdělit do tří skupin, a to na číše se stáčenými nálepy, se srpečkovitými až čárkovitými nálepy a číše s vlákny s rádélkem. V objektu č. 1 na Masařské 6, který je datován do (1. poloviny) 14. století, byly nalezeny zlomky minimálně čtyř číší s pečlivě stáčenými nálepy a nízkým ústím. Dalších dvanáct číší se stáčenými nálepy bylo získáno z objektu č. 524 z vnitrobloku mezi ulicemi Mnišská a Mezi Trhy, který byl využíván na přelomu 14. a 15. století. V těchto dvou objektech se neobjevují číše s jiným dekorem než s pečlivě stáčenými nálepy a s nízkým ústím. Ve spodní části číší byl výzdobný pruh vymezen většinou jen jedenkrát ovinutým hladkým vláknem. U dvou číší z Mnišské Mezi Trhy lze rekonstruovat a odhadnout jejich výšku první měřila cca 38 cm (obr. 8: 2), druhá 41 až 42 cm (obr. 8: 1). Největší počet značně uniformních číší byl nalezen na Masařské 6 v objektu č. 1. Jejich počet je na základě patek odhadován minimálně na 90 kusů. Zhruba polovina z nich je zdobena nepravidelnými stáčenými nálepy, druhá polovina nese dekor nálepů srpečkovitých až čárkovitých. Na rozdíl od starších číší z objektu č. 1 ale nejsou stáčené nálepy tak pečlivě provedené a někdy se mění až v srpečkovité. Také výška ústí těchto číší je větší, pohybuje se v rozmezí od 48 do 82 mm a kolem nožky bylo ovinuto vlákno ve více řadách nad sebou. 15 Výška číší, které se podařilo rekonstruovat, se pohybovala kolem 45 cm. Číše se srpečkovitými až čárkovitými nálepy z objektu č. 5 mají vyšší ústí (60 až 133 mm) a také celková rekonstruovaná výška těchto číší dosahovala 50 až 55 cm (obr. 6: 1; 7: 1 2). Téměř všechny číše z objektu č. 5 mají píšťalový tvar těla, někdy s velmi mírně zataženým okrajem. Jedinou 15 Většinou čtyřikrát až pětkrát, ale objevují se i exempláře s osmkrát spirálovitě ovinutým hladkým vláknem. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 275

výjimkou je výrazně kyjovitá číše č. 127 (obr. 3: 7), která nese dekor srpečkovitých nálepů. Podle F. Frýdy (Frýda 1988) patří kyjovité číše s užším cylindrickým hrdlem k variantě 4, která patří v Čechách k běžně rozšířeným tvarům skla v období poloviny 14. až 2. poloviny 15. století (například Černá 1996, 36 37, obr. 4: 1; 5: 2; 10: 1). Kyjovité číše jsou rozšířeny i na území dnešního Německa (Beutmann 2014, 151 152, Abb. 2: 12) a Polska (Biszkont 2005a, 66, 74, 93, 102, 127, Tabl. 9b, 24, 47a, 57b, 73e). Z Moravy jsou výrazně kyjovité číše známy například z Olomouce (Sedláčková 2001b, 412, 416, obr. 1: 5, 2: 11 12). Z řady uniformních píšťalových číší z Masařské vybočuje také číše č. 130 (obr. 7: 5), která patří mezi nižší a širší varianty číší českého typu. Nejbližší analogie k této číši jsou známy z Opavy z Kolářské ulice (Sedláčková 2004a, 230, 232, obr. 4: 9; 5: 11). Širší číše známe také z řady polských lokalit (Biszkont 2005a, 59 60, Tabl. 6c). Od ostatních číší se unikátním provedením dekoru odlišuje číše č. 42 (obr. 6: 4). Na těle číše se střídají pásy vyplněné srpečkovitými nálepy s nezdobenými pásy, které jdou oddělené hladkým vláknem. Mladší varianty číší českého typu, zdobené srpečkovitými nálepy, byly nalezeny také na Mnišské Mezi Trhy v objektu č. 560 z 15. století. Do 15. století jsou datovány také nálezy z Pekařské Kolářské, kde byly kromě čtyř číší se srpečkovitými nálepy nalezeny dvě číše s vlákny s rádélkem (obr. 9: 4). Číše se srpečkovitými nálepy dosahovaly podle rekonstrukce výšky 50 až 55 cm (obr. 9: 7). Číše s diagonálně natavenými vlákny s rádélkem představují pozdní varianty číší českého typu. Vlákna promačkávaná rádélkem jsou charakteristickým výzdobným motivem pozdně gotického sklářství a zdobí nejenom číše českého typu a olomoucké číše (Sedláčková 2004a, 246), ale také výrobky německých sklářů (Baumgartner Krueger 1988, 334, 356, 380, 389 390, 403 405). V moravských nálezech se s dekorem vláken s rádélkem setkáváme od 2. poloviny 15. století a v 1. polovině 16. století. Pro zařazení dekoru vláken s rádélkem nejdříve do 2. poloviny 15. století svědčí i mincemi datované soubory skla z Brna (Himmelová 1990, obr. 3: 1; Sedláčková 2004a, 244). V Čechách se tento výzdobný prvek objevuje již od konce 14. století v podobě svislých nebo šikmých lišt a klikatek (Hejdová Nechvátal 1967, obr. 1: 2; 5: 40; Hejdová et al. 1983, obr. 9). V polském Slezsku zatím chybí. Často publikovaná číše se šikmými lištami s rádélkem a další zlomky stejně zdobených číší byly nalezeny v Opavě na Kolářské ulici v objektu 3/60 z 2. poloviny 15. století (Sedláčková 2004a, 226, obr. 2: 9; obr. 3: tab. 33). Další číše s vlákny s rádélkem jsou v Opavě známy z Drůbežího trhu (Sedláčková 2011a, 782) a několik zlomků je známo z Masařské 6 z jímky č. 5. Na základě zkoumaných souborů skla a srovnání s již publikovanými nálezy lze tedy postihnout vývoj číší českého typu v Opavě. 16 Nejstarší číše ze 14. století byly zdobeny pečlivě stáčenými nálepy, měly nižší ústí (do 55 mm) a i celková výška byla menší, kolem 40 cm. Číše s mírně stáčenými nálepy měly ústí vyšší (do 70 mm) 16 V Polsku nelze různé typy nálepů považovat za chronologicky citlivé (Biszkont 2005a). a dosahují výšky kolem 45 cm. Výzdobná plocha se zmenšovala také kvůli vícenásobně ovinutému vláknu ve spodní části číše. Nejvyšší ústí měly číše zdobené srpečkovitými až čárkovitými nálepy, jejichž celková výška mohla dosahovat až 55 cm. Předkládané nálezy tedy potvrzují teorii (Sedláčková 2004a, 244), že v 15. století docházelo za účelem zvýšení a zlevnění produkce ke zjednodušování nálepů, zvyšování hladkého ústí i celkové výšky číší 17 a ke zvyšování počtu řad ovinutého hladkého vlákna kolem nožky číše. 3.2.3. Zásobní láhve hruškovité Kromě okenního a nápojového skla vyráběly domácí sklárny také láhve s hruškovitým až kulovitým tělem, které našly ve středověku uplatnění k uchovávání tekutin. Hruškovité láhve mohou být zdobené optickým dekorem žeber. Od 15. století se objevují na řadě dobových vyobrazení a iluminací (Hannig 2009, Abb. 226: 2; 228: 2; 229: 3 234: 5). Během renesance byly jednou ze základních variant láhví a přetrvaly až do 17. století (Podliska 2003, 28; Sedláčková /ed./ 1998, kat. č. 17.2-17). Z období středověku jsou hruškovité láhve známy z řady lokalit z Čech, Moravy i Slezska. Například na lokalitě Jelenia Góra se setkáváme jak s exempláři s hladkým tělem, tak s tělem s optickým dekorem žeber (Biszkont 2005a, 44). Další nezdobené láhve, datované do 14. až 15. století, jsou uváděny z Nysy a Wrocławi (Biszkont 2005a, Tabl. 37, 58, 67a). V Opavě byla v objektu č. 508 na Pekařské Kolářské nalezena dna devíti menších lahví a zlomky hrdel (obr. 9: 8 9). 3.2.4. Láhve poutnické Vzácný nález představují v období středověku láhve poutnické, které sloužily poutníkům na cestách k přepravě a uchovávání vody nebo oleje z poutních míst. Již od antiky byly oblíbeným suvenýrem, který si poutníci přinášeli z cest. Skleněné poutnické láhve mívají dvě menší ouška na přechodu hrdla a plecí a oválný průřez těla. Za jeden z nejstarších nálezů v českých zemích, z 1. poloviny 14. století, byla pokládána láhev z Mečové ulice 2 v Brně (Černá /ed./ 1994, 56). Podle chemických analýz je láhev vyrobena ze sodného skla z čištěného popele a lze ji datovat do závěru 15. století až do 1. poloviny 16. století (Sedláčková /ed./, kap. I.3.6 18 ). Z konce 15. až poloviny 16. století je uváděna další poutnická láhev z hradu Košumberka (Musil Dudková Máchová 2011, 112, obr. 7: 1). Více se poutnické láhve rozšířily až během renesance, kdy je známe například z Olomouce, Strachotína (Bláha 1983; Sedláčková 2001a, 50, obr. 3: 54 58) a z Opavy z dominikánského kláštera a Kolářské ulice. 19 Oblíbené byly v 1. polovině 16. století v Německu. Poutnické láhve ale časem zřejmě ztratily 17 Dagmar Hejdová a Bořivoj Nechvátal (Hejdová Nechvátal 1967, 457) předpokládali, že starší číše byly nižší, protože skláři nejprve museli zvládnout technicky náročnou výrobu, aby mohli vyrábět vysoké číše. 18 Dosud nepublikovaná práce: Pilgrim bottles and table bottles of the late Gothic. 19 Nepublikované nálezy, za osobní sdělení děkuji H. Sedláčkové. 276 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017

svoji primární funkci a byly používány jako stolní láhve. 20 Ze dvou poutnických láhví pravděpodobně pocházejí zlomky zdobené vlákny promačkávanými rádélkem z Masařské 6, z objektu č. 5. První láhev měla jednoduché výrazně vpíchnuté dno, zatímco dno druhé nádoby bylo ovinuté páskou promačkávanou rádélkem. K láhvím patří také drobné ouško zdobené promačkávaným vláknem. Dvě podobné láhve zdobené vlákny promačkávanými rádélkem, z přelomu 15. a 16. století, byly nalezeny ve Wrocławi na rohu ulice sv. Antoniego 5-13 a Kazimerza Wielkiego (Nowosielska 2004, Ryc. 13: 3, 4). 3.3. Okenní sklo Okennímu sklu doposud nebyla věnována taková pozornost jako sklu dutému. 21 Jedním z důvodů může být problematická datace nálezů okenního skla kvůli jeho dlouhé životnosti. Okenní sklo lze rozdělit do dvou skupin, které se liší vzhledem i způsobem výroby, a to na sklo tabulové a kruhové terčíky. Od raného středověku byly k zasklívání oken používány ploché destičky, jež mohly být zdobeny malbou (Dragoun 2000, 13 15). V 9. až 10. století se moravské nálezy koncentrovaly kolem církevních staveb na centrálních lokalitách (Himmelová 2000, 87; Galuška et al. 2012, 88 89; Bláha 2000, 79 83). Vazba na významné raně středověké, především církevní lokality, je patrná i v Čechách (Špaček 2000, obr. 2; Boháčová et al. 1990, 178, obr. 1: 6). Ve vrcholném středověku se rozšířilo používání kruhových terčíků, které později téměř nahradily tabulové okenní sklo. Ve větším množství jsou známy ale až od konce 14. století. Mezery mezi terčíky byly vyplňovány zlomky skla různého tvaru vyštípanými z terčíků nebo tabulek. Jednotlivé terčíky a výplně byly spojovány pomocí olověných pásků s profilem ve tvaru H. Již ve 13. století se zasklívání oken prosadilo i v prostředí šlechtických sídel, například na Kulatém kopci u Žabčic (Unger 1989, 127), Smilově Hradisku u Prostějova (Sedláčková 2009, 174) a na hradě ve Veselí nad Moravou (Sedláčková Rohanová 2015, 313, tab. 2: A8). V tzv. Druhém pokračování Kosmovy kroniky je doloženo používání malovaného okenního skla v českých zemích (Emler /ed./ 1874, 298, 302). Mezi nejstarší nálezy středověkého okenního skla ve Slezsku patří zlomky okenní tabulky z kostela sv. Benedikta v Krnově-Kostelci datované před polovinu 13. století (Sedláčková 2009, 172 173). V městském prostředí se sklo šíří až ve 14. století, ale výjimečné nálezy pocházejí již ze století předchozího (Merta Peška Sedláčková 2002, 364). Šíření okenního skla i do profánní městské architektury ve 14. století je spojeno také s kulturním a stavebním rozkvětem za vlády Karla IV. a rozvojem domácích skláren (Černá Frýda Himmelová 2005, 93). V Opavě je okenní sklo zachyceno na řadě lokalit v historickém jádru města. Mezi nejstarší doklady, z 2. poloviny 13. století, patří okenní tabulky z Dolního náměstí a Drůbežího trhu (Sedláčková 2011c, 299). Při výzkumu na ulici Kolářské byly v objektech 11/63, 3/60 a 12/63 nalezeny zlomky terčíků ze 14. až 16. století (Sedláčková 2004a, 249, obr. 9). Větší soubory okenního skla pocházejí také z lokality Pekařská Kolářská a Mnišská Mezi Trhy, zatímco na Masařské 6 byl nalezen pouze jediný zlomek okenního terčíku. 3.3.1. Okenní terčíky a výplně Okenní terčíky byly používány k zasklívání oken od vrcholného středověku až do 18. století (Sedláčková 2004a, 249). Terčíky byly vyráběny pomocí korunové metody, 22 kdy sklář nejdříve vyfoukl baňku skla a točením z ní vytvořil plochý talíř. Po ztuhnutí talíř oddělil od píšťaly a v jeho středu zůstalo tzv. volské oko. Terčíky můžou mít ploché zatavené okraje nebo okraje přehnuté. Hladké okenní terčíky patří k běžným nálezům. Na lokalitě Pekařská Kolářská byly nalezeny fragmenty minimálně 30 terčíků, jejichž průměr se pohyboval od 130 do 165 mm. Spolu s terčíky zde bylo také větší množství okenních výplní ve tvaru trojúhelníčků se zaštípanými hranami. Další terčíky byly získány z vnitrobloku mezi ulicí Mnišskou a Mezi Trhy. Pět okenních terčíků o průměru 110 až 150 mm pochází z objektu č. 563 a další terčík byl součástí výplně jímky č. 526. Mezi vzácné nálezy patří terčíky s optickým dekorem žeber, jaké byly nalezeny v objektu 563 na Mnišské Mezi Trhy (obr. 9: 3) a v objektu 508 na Pekařské Kolářské. Podobný terčík byl nalezen na hradě Cvilín u Krnova (Sedláčková 2004b, 374, obr. 3: 11). S terčíky s optickým dekorem se setkáváme výjimečně v závěru gotiky. Několik dosud nepublikovaných exemplářů bylo zachyceno v Brně. Na Dominikánské ulici 7 byla nalezena okenní výplň vyštípaná z terčíku se žebry a zlomek okenního terčíku s optickým dekorem čoček z 2. poloviny 15. století (Sedláčková 2007, Fig. 45). Terče s optickým dekorem jsou známy také z Budy (Sedláčková 2011a, 787; Gyürky 1986, tab. XLV). 23 3.3.2. Okenní tabulky Tabulové okenní sklo bylo ve středověku vyráběno dvěma způsoby, a to válcovitou nebo tzv. katedrální metodou. Válcovitá metoda, kterou popsal již v 10. století opat Theophil, se pod názvem Procédé de Bohême udržela až do konce 19. století (Drahotová Jindra 2005, 210). Baňka skla byla vyfouknuta do hruškovitého tvaru, poté z ní byl vytvořen válec. Ten byl následně rozstřižen, rozvinut na tzv. roztahovací kámen a pomocí nástrojů narovnán. Ve středověku byly touto metodou vyráběny hlavně barevné vitráže (viz Vondroušová 2010, 31 32). Při katedrální metodě výroby okenního skla bylo 20 S tím souvisí i jiná úprava dna (Baumgartner Krueger 1988, 424 426). 21 Poznatky o středověkém okenním skle z archeologických výzkumů shrnula Eva Černá (2004). 22 Popis postupu výroby viz například Krajíc a kol. 2005, 169; Vondroušová 2010, 43 44. 23 Okenní terčíky s optickým dekorem k nám byly patrně dováženy z Uher (na základě výsledků analýz moravských exemplářů; osobní sdělení H. Sedláčkové). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017 277

Obr. 12. Zlomek malované okenní tabulky z Pekařské Kolářské, objekt č. 508. Foto: T. Ott. Fig. 12. Fragment of painted window pane from Pekařská Kolářská, feature 508. Photo: T. Ott. roztavené sklo nalito na rovnou podkladovou desku a rozetřeno do požadované plochy (Cónová Gajdošová Lacková 2006, 14). V Opavě je používání okenních tabulek doloženo již ve 2. polovině 13. století, a to na Dolním náměstí a Drůbežím trhu. 24 Již ve 13. století se setkáváme s okenním sklem s malovaným dekorem. Okenní tabulky zdobené malbou byly po jednom kuse zastoupeny v souborech skla z vnitrobloku ulic Mnišská Mezi Trhy a v objektu č. 508 na Pekařské Kolářské (obr. 12). Tabulku z Pekařské Kolářské lze na základě smaragdově zeleného zbarvení skla, které je charakteristické pro olovnaté sklo, považovat za výrobek německých skláren. 25 U okenních skel stejného zeleného zbarvení z moravských souborů, například z kostela v Bohušově (Sedláčková 2011c, 294, 303), z Brna a Olomouce (Bláha 2000, 81), bylo analýzami prokázáno olovnaté složení. Většina moravských nálezů je datována do 13. až poloviny 14. století. Druhý, drobný zlomek malované okenní tabulky byl nalezen na lokalitě Mnišská Mezi Trhy. Tato tabulka byla zřejmě vyrobena ze skla draselného. Nálezy zlomků malovaných okenních tabulek svědčí o nadprůměrně situovaných domácnostech na těchto lokalitách. 4. Společenský kontext Všechny tři zkoumané lokality leží v historickém centru města Opavy a parcely, které se zde nacházely, patřily ve středověku k nejprestižnějším. Podle písemných pramenů stály na obou náměstích plnoprávné domy, v nichž sídlili bohatí měšťané a šlechta (Bartková 2009, 18 19). Proto není překvapením, že se na těchto lokalitách setkáváme kromě výrobků domácích skláren s ná- 24 Zatím nepublikované nálezy, za poskytnutí informací děkuji H. Sedláčkové. 25 Olovnaté sklo bylo vyráběno v 11. až 14. století v severozápadní Evropě v souvislosti s těžbou stříbra, při které bylo jako vedlejší produkt získáváno olovo (Sedláčková 2011c, 295). dobami, které se k nám dostávaly z jižní Evropy, a také s importy z Německa a Uher. Otázkou zůstává, zda nálezy skla cizí provenience dokládají dálkový obchod nebo kulturní kontakty jednotlivých měšťanů. S vyšším společenským postavením souvisí i zasklívání oken, jež zvyšovalo komfort bydlení. O obzvláště vysoké úrovni bydlení svědčí malované okenní sklo z Pekařské Kolářské a Mnišské Mezi Trhy. Z několika objektů na lokalitě Mnišská Mezi Trhy, Pekařská Kolářská a z objektu č. 1 na Masařské 6 byly získány soubory skla, které lze považovat za odpad běžné měšťanské domácnosti 14. až 15. století. Nejstarší soubor skla pochází z jímky č. 1 na Masařské 6, kde bylo nalezeno několik číší českého typu se stáčenými nálepy a číška s nálepy benátského původu. Pokud je datace objektu do 1. poloviny 14. století správná, jednalo by se o jedny z nejstarších doložených číší českého typu v moravském a slezském prostředí, neboť zde se číše českého typu objevují až od poloviny 14. století (Merta Peška Sedláčková 2002, 377). Podle H. Sedláčkové ale pochází několik číší již z 1. poloviny 14. století z Brna a Kroměříže. Do 14. až 15. století jsou řazeny nálezy z lokality Mnišská Mezi Trhy. Odpadní jímky č. 524 a 526 a další nálezy ze sond S1, S2 a S5 náležely k domům na severní straně ulice Mezi Trhy, zatímco objekty 560 a 563 patřily k domům tvořícím západní domovní frontu Dolního náměstí, proto je tyto celky nutné interpretovat z hlediska sociálního postavení odděleně. V objektu č. 524 byly nalezeny podobné číše se stáčenými nálepy. Objekt 526 byl na sklo chudý. Kromě nálezů z těchto jímek byly položenými sondami ze stejného prostoru získány ještě drobné fragmenty láhví s vnitřním prstencem a číšek s nálepy. Výskyt importů svědčí o lepším sociálním postavení domácností, jež užívaly tyto skleněné nádoby již v průběhu 14. století. Odlišná situace byla zachycena v objektech 560 a 563, kde téměř chybí importy a výrazně zde převládají nálezy okenního skla, které se sem mohlo dostat v souvislosti s přestavbou. Za vybavení běžné středověké domácnosti lze považovat také skleněné nálezy z objektu č. 508 z Pekařské Kolářské, který je datován do přelomu 14. a 15. století a do průběhu 15. století. Masařská 6 sklad kupce nebo krčma? Zvláštní pozornost si zaslouží neobvykle velký soubor skla z jímky č. 5 na Masařské 6, která obsahovala na tisíce zlomků dutého skla minimálně na 90 číší čes - kého typu, poutnickou láhev, dvě importované číšky s nálepy a láhev s vnitřním prstencem a další. Tento nález co do kvantity nálezů nemá v českých zemích obdoby. Enormní množství skla lze vysvětlit několika teoriemi, a to dlouhodobým používáním jímky, existencí středověké krčmy nebo kupeckého krámu na lokalitě. Vzhledem k absenci archeologických dokladů sklářské výroby lze vyloučit výrobu skleněných nádob přímo na lokalitě. Typologický rozbor keramických nálezů z jímky svědčí o jejím dlouhodobém využívání od přelomu 14. a 15. století a v 15. století, ale charakter výplně je homogenní a nelze rozlišit vrstvy (Kiecoň 2001, 23, 72 76). Přestože se skleněné fragmenty nacházely rozptýlené v celé jímce (Teryngerová 1995, 33), nelze vyloučit, že 278 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CVIII, 2017