I. Psaní čárky v souvětí 1 Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či

I. Psaní čárky v souvětí 1 Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či Čárkou neoddělujeme spojení vět hlavních nebo spojení vět vedlejších spojkami a, i, ani, nebo, či v poměru slučovacím. Jsou-li však věty spojeny v jiném významu než prostě slučovacím, oddělujeme je čárkou. Podrobněji viz Psaní čárky před spojkami a, i, ani, Psaní čárky před spojkami nebo, či. 2 Spojení vět dvojitými nebo souvztažnými spojovacími výrazy (ani ani, buď nebo apod.) O psaní čárky před ani ani nebo při vícenásobném užití spojky ani viz samostatný výklad v sekci Psaní čárky před spojkami a, i, ani. Spojovací výraz může být také zdvojen nebo být souvztažný, tzn. svým významem odkazuje k prvnímu spojovacímu výrazu z příslušné dvojice. V takovém případě se vždy před druhým spojovacím výrazem v pořadí píše čárka. Příklady zdvojených či souvztažných spojovacích výrazů: ať ať, ať či, ať (už) nebo, buď (a)nebo, jednak jednak, nejenže ale (i) / ale ani / ba dokonce / nýbrž i, na jedné straně na druhé straně apod. Ať už si člověk vybere jakoukoli cestu, ať třeba lituje svých rozhodnutí, je třeba projít životem se ctí. Ať už přijde osobně, nebo vyšle svého právního zástupce, smlouvu se nám dnes jistě podaří právoplatně uzavřít. Buď je náčelník opravdu tak hodný, nebo jen vyčkává a promýšlí další postup. Vichřice v tom okamžiku už jednak ztrácela na síle, jednak se vzdalovala. O předmětech z jejich chicagského bytu nejenže nevěděl, ale i zapomněl, že je kdy měli. Cítil se na jedné straně zoufale, na druhé straně si však své zoufalství užíval. 3 Podřadicí spojení vět podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.) Čárkami oddělujeme spojení vět hlavních a vedlejších. Vedlejší věty mohou být uvozeny např. podřadicími spojkami aby, ač, ačkoli, ať, až, byť, jelikož, jestliže, jako, kdežto, kdyby, když, leč, leda(že), - li, pokud, poněvadž, pročež, protože, přestože, sotva, takže, třebaže, zdali (nikoli zda-li), že apod. Pokáceli statnou borovici, aby získali materiál na stavbu domu. Špatná dopravní situace pouští do měst miliony aut, ačkoli se jich tam vejde jen hrstka. Čekal jsem, až zhasne. Muselo jít o velice vážnou věc, jestliže její význam neupadl ani po letech. Mluvili jistě o mně, poněvadž mě sledovali očima. Čárkou oddělujeme též spojení dvou vedlejších vět, které jsou spojeny podřadně, tj. jsou na sobě obsahově závislé. Rád bych věděl, zdali budoucí hrdinové budou vytesáni v džípech, když těm minulým se stavěly jezdecké sochy na koních. Pamatuješ si toho řečníka, který nevěděl, jak začít, když vystoupil na tribunu? Život je snazší, pokud bojuješ, abys žil.

4 Podřadicí spojení vět vztažná zájmena (kdo, který apod.) Vedlejší větu lze k hlavní větě připojit též vztažnými zájmeny kdo, co, který, jaký, jenž. Takové vedlejší věty oddělujeme čárkou. V dílnách se už dlouho předtím rozhoduje, kdo si bude moci vzít volno. Chci se zmínit o jednom případu, který si dobře pamatuji. Nelíbil se nám konfrontační postoj, jejž tajemník zaujal. Pokud je vztažný výraz uveden ve spojení s předložkou, klademe čárku před předložku: Poznejte kino, do kterého se budete rádi vracet. 5 Podřadicí spojení vět příslovce (jak, kam apod.) I příslovce mohou plnit funkci spojovacího výrazu, častá jsou např. tzv. zájmenná příslovce jak(koli), kam(koli), kde(koli), kdy(koli), ale i jiná příslovce, např. proč, dokud atd. Snažil se zachovat trpělivost a zájem, jakkoli se tím jeho postavení spíše komplikovalo. Kamkoli přišel, přinesl s sebou smích a radost. Zůstanu u tebe, dokud se nebudeme moci vzít. 6 Vložené vedlejší věty Čárkou oddělujeme z obou stran vedlejší věty: - vložené do hlavní věty: Někteří ze svědků, kteří byli předvedeni na stanici, si ornament náramku nevybavili přesně. Přece už včera, když jsem s tebou šla domů, sis musel všimnout toho vysokého pána s větrovkou a holí s bodcem. Je-li vztažné zájmeno připojující vedlejší větu užito ve spojení s předložkou, klademe čárku před předložku: Krabice, do kterých ukládáme zimní šatstvo, jsou uloženy v horních policích. - vložené mezi dvě hlavní věty: Bylo to v revíru, který patří jednomu známému, a všichni si na to dodnes dobře pamatujeme. Vypráví se, že starý Loukota bojoval až v Itálii, a málokdo pochybuje. - v pozici mezi vedlejší větou a hlavní větou: Když zjistíme, kam odešel, možná se vše vysvětlí. Přestože všichni věděli, jak je talentovaný, nepřičítali jeho úspěch jen šťastné náhodě.

7 Dva spojovací výrazy vedle sebe (že když, který když apod.) Setkají-li se vedle sebe dva výrazy, z nichž každý patří k jiné větě, píšeme čárku jen před prvním z nich: Vždy věděl, že kdyby se cokoli přihodilo, může se na ni spolehnout. (= věděl, že se na ni může spolehnout, kdyby se cokoli přihodilo) Je to šelma, která když bude na svobodě, bude nemilosrdně zabíjet. (= šelma, která bude zabíjet, když bude na svobodě) Věděl, že když půjde zpátky do hlavní haly, nebude se už chtít vrátit. (= věděl, že se nebude chtít vrátit, když půjde zpátky do hlavní haly) Uvědomte si, že přestože záběr vidíte prostorově, na fotografii je převeden jen do dvou rozměrů. (= uvědomte si, že na fotografii je záběr převeden do dvou rozměrů, přestože vy jej vidíte prostorově) 8 Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností (samozřejmě, hlavně apod.) Čárkou zpravidla neoddělujeme vedlejší věty, které závisejí na příslovečném výrazu s oslabenou větnou platností. Hlavně že jsme vyhráli a smazali nepovedený zápas v Příbrami. Možná že o mně slyšel. Přirozeně že zrakové schopnosti se u různých plemen liší. Samozřejmě že jsem se snažil ukázat v nejlepším světle. Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností jsou přechodovým jevem mezi jednoduchou větou a souvětím. Proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v oddílu Psaní čárky ve větě jednoduché. 9 Výrazy pociťované jako výpustka (Nevěděl, co s tím) V některých případech lze určitou část věty vypustit, aniž by sdělení ztratilo svůj smysl. Často dochází např. k vypuštění určitého slovesa. I při vypuštění slovesa však zbylý celek obvykle považujeme za větu, jestliže je zachován příslušný spojovací výraz, a oddělujeme ji čárkou. Čárka se také píše, je-li celek po vypuštění slovesa více rozvit. Psaní čárky však v těchto případech kolísá a ani řešení bez čárky není chybné. Nevěděl, jak z toho ven. (= nevěděl, jak se z toho dostat ven) Však my víme, jak na to. Volič chce vědět, co a jak. V příručce najdete 15 rad, jak na elektřinu. Vychovatelky jsou zvyklé neptat se, proč a nač. (= neptat se na důvody) Ocitne-li se na konci celku samotný spojovací výraz vypuštěné věty, čárkou ho zpravidla neoddělujeme. Rád by se pustil do práce, ale nevěděl jak. (= nevěděl, jak by měl postupovat) Vyměním svou knihu rád, jen řekni za co. (= řekni, za co ji vyměníš) Všichni se na něj mračili, málokdo s ním prohodil slovo, ale nikdo mu neřekl proč. (= proč se na něj všichni mračí a proč s ním málokdo prohodí slovo)

Domluvil si prázdninovou práci na univerzitě, ale nevzpomněl si s kým. (= nevzpomněl si, s kým práci domluvil) Obzvlášť v mluvené řeči se často setkáváme s větami typu Sedneme si ke stolu s někým důležitým. Víš s kým? Zapisujeme-li takovou konstrukci, např. v beletrii, je nepsaní čárky navíc podpořeno tím, že v řeči není pauza mezi víš a s kým. Věty s výpustkou (elipsou) jsou přechodovým jevem mezi větou jednoduchou a souvětím, proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v oddílu Psaní čárky ve větě jednoduché. 10 Teprve, jen, zvláště apod. + spojovací výraz Jsou-li spojovací výrazy zdůrazněny pomocí teprve, jen, zvláště, pouze apod., píše se obvykle čárka už před zdůrazňovacími výrazy. Děvče se dalo přesvědčit, teprve když jí ukázali ten dopis. Zkoušel se odreagovat a úlevu nacházel, jen když sedal za klavír. Působilo mu radost na takovou otázku odpovědět, zvláště když odpověď byla určena soukromé osobě. Hodlám vydat knihu, jen co odejdu do výslužby. Někdy se setkáváme i s případy, v nichž je spojovací výraz zdůrazněn dvěma částicemi. Čárku je třeba psát už před první částici v pořadí: Požádejte svého lékaře, třeba právě když Vás bude očkovat. Trávník má své kouzlo, právě jen když je udržovaný. 11 Vedlejší věty závislé na příslovečném výrazu (předtím než..., pokaždé když...) Čárkou obvykle neoddělujeme vedlejší věty časové závislé na příslovečném výrazu. Pokaždé když přišel, silně zaklepal na zadní dveře a halasně pozdravil. Předtím než zvoláme vítězný pokřik, musíme výrobek řádně otestovat. 12 Věty s tak(,) jak V typu spojení s tak jak pisatelé někdy váhají, zda čárka náleží před tak nebo mezi tak a jak. Před tak se čárka píše v případě, že celé spojení je k předchozímu celku připojeno spíše volně. Nebyla tam žádná jména, tak jak říkala. Byli bychom úplně sami, tak jak to máme nejraději. V církvi, tak jak ji zná laik, je toho mnoho nezměnitelného. Mezi tak a jak klademe čárku zejména v případě, že výraz tak rozvíjí přísudek věty coby příslovečné určení: Věci prostě přijímám tak, jak přicházejí. Dozorce se rozhlédl tak, jak to vždycky dělal. Přece se nemůžu setkat s inspektorem tak, jak vypadám. Sonda provedla průzkum planety tak, jak to vyžadují předpisy. Umístění čárky někdy může změnit význam věty:

Zařízení pracovalo přesně tak, jak jsem předpovídal. (= zařízení pracovalo přesně podle mé předpovědi) Zařízení pracovalo přesně, tak jak jsem předpovídal. (= zařízení pracovalo přesně, bez odchylek, což jsem předpokládal) Chtěl bych žít tak, jak se má. (= chci žít podle obecně přijímaných zásad) Chtěl bych žít, tak jak se má. (= chci žít, protože žít se má) 13 Věty s poté(,) co Spojovací výraz poté co je v současné češtině poměrně nový, ale hojně užívaný. Vztažné zájmeno co na první pohled jednoznačně signalizuje počátek vedlejší věty, na niž odkazuje výraz poté. Je tedy nasnadě psát před co čárku. Prosazuje se však i chápání spojovacího výrazu poté co jako jednočlenného a snaha klást čárku už před jeho první člen. Ani takové řešení neodmítáme, avšak psaní čárky ve spojovacím výrazu poté co nelze vyřešit jen jednoduchou poučkou o chápání výrazu jako jedno- či dvojčlenného. Toto chápání, a tedy i psaní s čárkou či bez ní, totiž do značné míry závisí na kontextu a na pozici spojovacího výrazu ve větě viz níže oddíly 1 3. Je možné, že vývoj časem dospěje k úplnému splynutí obou složek výrazu poté co, ale zatím nelze říci, že by psaní potéco bylo už dnes běžné a ustálené. V současné době doporučujeme zůstat u psaní odděleně. 1) Stojí-li poté co na začátku větného celku, zpravidla v praxi převažuje psaní čárky mezi oběma jeho složkami. Psaní bez čárky je zde však zcela rovnocennou variantou: Poté(,) co se přihlásíte do systému, zobrazí se váš seznam předmětů. Poté(,) co sportovec ohlásil návrat do německého klubu, se výčet jeho úspěchů v domácí lize povážlivě ztenčil. 2) Jestliže spojovacímu výrazu předchází časové určení vymezující časový úsek, který uplynul mezi dějem hlavní a vedlejší věty, nelze klást čárku už před poté, protože poté plní v hlavní větě funkci příslovečného určení času, tzn. je jejím větným členem. Dominik se narodil týden poté, co se nám konečně podařilo vyměnit malý byt za větší. (= Narodil se týden po výměně bytu. Nelze psát: Dominik se narodil týden, poté co se nám konečně podařilo vyměnit malý byt za větší.) Richarda poznala až dlouho poté, co už se sžila s prostředím léčebny. (= Sžila se s prostředím léčebny a dlouho potom poznala Richarda. Nelze psát: Richarda poznala až dlouho, poté co už se pomalu začala sžívat s prostředím.) Je však možné psát čárku před poté v případě, že věta bez poté co je sama o sobě mluvnicky úplná (mohla by sama o sobě končit tečkou). Celek s poté co pouze přináší dodatečnou informaci navíc. Čárka mezi oběma členy spojovacího výrazu poté co je možná, psaní bez čárky je však výhodnější nepřetěžuje text interpunkcí. Časové určení před poté co v daném případě nevymezuje časový úsek mezi ději obou větných celků. Vztahuje se jen k ději věty hlavní: Dominik se narodil před týdnem, poté(,) co se nám konečně podařilo vyměnit malý byt za větší. (= Narodil se před týdnem a to už jsme bydleli ve větším bytě. Není známo, kdy k výměně bytu došlo a jak dlouho po ní se Dominik narodil.) Richarda poznala poměrně pozdě, poté(,) co už se sžila s prostředím léčebny. (= Richarda poznala pozdě. Bylo to ve chvíli, kdy už byla smířena s prostředím léčebny. Není známo, kdy se sžila a jak dlouho potom poznala Richarda.) 3) Je-li celek s poté co do věty vložen, máme více možností řešení:

a) Chápeme jej jako volně vložený je nutno psát čárku na začátku vložené konstrukce (před poté) a na konci vložené konstrukce, čárka uvnitř výrazu poté co je volitelná: Kaarti Polamöke, poté(,) co se z rodného Finska vydal pracovat do thajské pobočky firmy, zakotvil nakonec v Česku na pozici generálního ředitele. b) Chápeme jej jako nedílnou součást věty (poté je větným členem hlavní věty, celek s co nabývá platnosti vedlejší věty časové) nepíšeme čárku před poté, čárkami oddělíme vloženou vedlejší větu časovou: Kaarti Polamöke poté, co se z rodného Finska vydal pracovat do thajské pobočky firmy, zakotvil nakonec v Česku na pozici generálního ředitele. 14 Citoslovce a částice (Haló, počkejte! Copak je to vůbec možné? Inu, to ani já nepamatuju.) Částice a citoslovce se v našich mluvnicích chápou značně nejednotně. Z hlediska interpunkčního je důležité zejména to, že citoslovce jsou na rozdíl od částic významově a obsahově samostatnostnější, a proto zpravidla tvoří samostatné neslovesné výpovědi (ve školské terminologii takové výpovědi nazýváme větné ekvivalenty), z hlediska mluvnického tedy jde o jev na pomezí jednoduché věty a souvětí. Citoslovečné výpovědi zpravidla oddělujeme čárkou. Některé výrazy mohou navíc ve větě vystupovat ve funkci částice i citoslovce, srov. Což už není žádné odvolání? (část.) Má to někdo štěstí, což? (cit.) Rozdělení na citoslovce a částice v tomto výkladu je proto třeba chápat spíše jako orientační. Spoléháme spíše na interpunkčně vyhraněnější příklady. Věty s částicemi: Přišlo jich asi čtyřicet. Petr se na náš příjezd bezesporu těšil. Co(ž)pak je to vůbec možné? To prší! Ať se vám vše do puntíku splní. Snad se jim nic nestalo. Půjdete rovnou za nosem. Je tu pan ředitel? Bohužel (tu) není. Ale: Ale co(ž), však se mohly stát i horší věci. Není tady, bohužel. Uzdraví se, snad. Citoslovce: Citoslovce se čárkou neodděluje v případě, že je spojeno s jiným důrazným zvolacím výrazem: Ó kéž bych měl takovou sílu! Neoodělujeme také citoslovce, které je větným členem: Psy dívenka miluje, dříve než máma a táta říkala haf. (předmět) Dneska jde všechno hop hop. (příslovečné určení způsobu) Jen jsem se otočil a míč frnk a byl pryč. (sloveso) Věty s citoslovci v platnosti samostatné výpovědi:

Haló, počkejte! Cink, cink, ozvalo se nedaleko. Inu, to ani já nepamatuju. Sakra, nemůžeš dát pozor? Co se tady motáš, probůh? Jak jsi se sem, propánajána, dostal? Jé, dej mi taky jeden bonbon. Částice a citoslovce s kontaktovou funkcí: Povedlo se mi to, co(ž)? Přespíte u náš, že ano? Položím to napříč, dobře?

II. Psaní čárky ve větě jednoduché 1 Čárka ve spojení několikanásobných větných členů: spojení souřadné, bezespoječné, slučovací poměr (tatínek, maminka, dědeček a strýček) Jsou-li jednotlivé výrazy tvořící několikanásobný větný člen jen prostě řazeny za sebou bez přítomnosti spojovacího výrazu, oddělujeme je čárkou. Marie, Jana, Petr a Ctibor dostanou zaslouženou odměnu. (několikanásobný podmět) Živé duše nepotkáte. Všude byly jen pralesy, skály, spousta bažin, jezera, potoky a zase pralesy. (několikanásobný podmět) Chudák Karel kýchal, kašlal a smrkal. (několikanásobný přísudek) Na případ tohoto typu jsou v české mluvnické tradici rozdílné názory. Někdy se uvedený typ považuje za samostatné věty. Z interpunkčního hlediska však není spojení dvou sloves problematické slovesa budou vždy oddělena čárkou. Dopis rozešlete krajským a městským úřadům, všem ministerstvům, správě sociálního zabezpečení a krajským hejtmanům. (několikanásobný nepřímý předmět) Potkal jsem Karla, Marii, Jiřího a Jana. (několikanásobný přímý předmět) Tu znenadání promluvil jemný, lahodný hlas. (několikanásobný přívlastek) Za války působil v městečku jako učitel, správce úřadu, úředník a pošťák. (několikanásobný doplněk) Michal je milý, tichý, klidný a melancholický člověk. (několikanásobné přísudkové jméno) Mluvil klidně, vyrovnaně, s rozvahou. (několikanásobné příslovečné určení) 2 Souřadné spojení několikanásobných větných členů v různém významovém poměru (mělo by stačit 50, a ne/nikoliv 60 bodů; obsáhlá, a proto poučná výstava) Mezi souřadně spojenými větnými členy může být různý významový poměr. Nejběžnější je prostě slučovací spojení spojkami a, i, ani, nebo, či apod. Viz samostatné výklady: Psaní čárky před spojkami a, i, ani Psaní čárky před spojkami nebo, či Psaní čárky před spojkami anebo, aneb, čili, neboli. Slučovací poměr však lze vyjádřit i jinými spojovacími výrazy, např. tatínek, maminka, jakož i Rampepurda na něho dupají. Jde-li o spojení větných členů v jiném než slučovacím poměru, pak platí, že před daným spojovacím výrazem píšeme čárku. Viz příklady: - poměr odporovací: loajální mohou být jen lidé, a nikoliv strany; tu záležitost si vyřídíme v soukromí, a ne na chodbě; dcera bydlí v apartmánovém domě, a ne v obyčejném činžáku; malý, ale hezký domek; krásná, ale náročná žena; takové střetnutí bylo možné, ač snad ještě vzdálené; kratičký, leč osudový okamžik; byla to rozlehlá místnost, nikoli však vkusně zařízená; nerozuměl tomu ani odborník, natož laik; byl zdravý, avšak slabý; - poměr příčinný/důsledkový: obsáhlá, a proto poučná výstava; lhal si sám sobě, a tudíž i jiným; nalezl šifrovací mřížku pro přepis písmen, a tedy i slov; - poměr stupňovací: nemáme dost kanceláří, ba dokonce ani dost stolů; druhé řešení bylo jednodušší, a dokonce i vkusné; položil mu vlídně, až blahosklonně ruku na rameno; pozornost poutá potápěčské náčiní,

a hlavně puška s harpunou; přijel na kolej sám, a ke všemu v takovém autě; strýček je advokát s velkou agendou, a nadto boháč. 3 Větné členy spojené dvojitými či souvztažnými spojovacími výrazy (ani ani, buď nebo, jednak jednak apod.) O psaní čárky před ani ani nebo při vícenásobném užití spojky ani viz samostatný výklad v sekci Psaní čárky před spojkami a, i, ani. Jsou-li větné členy spojeny dvojitými či souvztažnými spojovacími výrazy, oddělujeme obě části spojení čárkou. Dvojité či souvztažné výrazy jsou např. ani tak jako spíš, ať ať, ať či, ať nebo, buď (a)nebo, dílem dílem, jak tak, jednak jednak, nejen ale i/nýbrž i, na jedné straně na druhé straně apod. Hodnotit dílo této osobnosti jen na základě cestopisů by nebylo ani tak odvážné, jako spíš neuvážené. V EU je důležité umět jak francouzsky, tak italsky. Nejen léto, ale i podzim budou zanedlouho pouhou vzpomínkou. Služební cestu ministerstvo nejen povolilo, nýbrž i zaplatilo. Jednak strach, jednak špatné svědomí byly příčinou jejích obav. Vše potřebné obstarám buď já sám, nebo můj syn. Ať mladí, ať staří, všichni ho chválili. Vítali ho jen ti, kteří ho milovali, ať muži, nebo ženy. Ať už cestuješ vnitrozemím, či/nebo po moři, náš výrobek ti vždy přijde vhod. (ale: ať tak či onak ustálené spojení) 4 Přívlastek volný a těsný Přívlastek je větný člen rozvíjející podstatné jméno. Z pravopisného hlediska nás jako pisatele zajímá, zda jde o přívlastek volný neboli nerestriktivní, či těsný, tedy restriktivní. 4.1 Volný přívlastek Volný (nerestriktivní) přívlastek není vzhledem ke kontextu nebo situaci pro větu nezbytný; nezužuje významový rozsah podstatného jména, k němuž se vztahuje. Lze jej proto vynechat, aniž se tím poruší smysl sdělení. V psaném textu se odděluje čárkami, je-li vložen, odděluje se z obou stran: Karlův most, založený Karlem IV. roku 1357, je turisticky atraktivní. Prašná brána, upravená architektem Mockerem, stojí poblíž Obecního domu. K výstavě, otevřené denně od 10 do 19 hodin, byl vydán zajímavý katalog. Tento film, natočený těsně po návratu z Nepálu, patří k jeho nejlepším. Výraznou dominantou obce je barokní kostel, přebudovaný do nynější podoby v letech 1862 1864. Lidové noviny jsou nejstarší český deník, založený roku 1893. Svaz je dobrovolnou, nepolitickou a nevládní organizací, založenou jako zájmové sdružení. 4.2 Těsný přívlastek Těsný (restriktivní) přívlastek vyjadřuje skutečnost podstatnou, v dané situaci a kontextu nezbytnou pro jednoznačné porozumění výpovědi. Zužuje rozsah řídícího substantiva při vypuštění přívlastku by se porušil základní smysl celého sdělení. Neznamená to, že by vynecháním vždy vznikla nesmyslná věta, ale mohla by mít jiný význam. Těsný přívlastek se čárkami neodděluje:

Galerie získala první van Eyckův obraz namalovaný technikou olejomalby. (= Jde o první van Eyckovu olejomalbu, nikoli o jeho první obraz vůbec.) Studenti uvedení v tomto seznamu mohou odejít. (= Odejít mohou jen ti zapsaní, nikoli všichni.) Úpravy Prašné brány navržené architektem Mockerem se realizovaly v letech 1875 1886. (= Prašná brána byla přestavována i v jiných letech.) Výrobky určené na export bývají kvalitnější než zboží pro domácí trh. Doba určená k vysvětlení látky se neplánovaně protáhla. S těsným přívlastkem se často setkáváme v úředním stylu; jednoznačně vymezuje/určuje/identifikuje příslušné podstatné jméno. K jejich žádosti adresované předsedovi Poslanecké sněmovny se připojili i další starostové obcí. Dopis zaslaný na adresu obžalovaného pošta vrátila zpět. Ve výčtu uvedeném v prvním odstavci je řečeno... Ke zprávě týkající se životního prostředí mám tyto poznámky... Zakázka provedená Vaší firmou nás přesvědčila... Zápis ze schůze rady konané dne 12. 12. 2007... Sněm konaný v Plzni 8. dubna zvolil do vedení organizace... Dárci prohlašují, že jsou vlastníky pozemku p. č. 2811 a pozemku p. č. 2960 zapsaných na listech vlastnictví č. 632 a 2279. Cebia je největší organizací v ČR zabývající se problematikou identifikací automobilů, prověřováním původu a původnosti identifikátorů vozidel. 4.3 Přechodové případy Hranice mezi volným a těsným přívlastkem není však vždy ostrá. Mnohdy záleží na pisateli, zda sdělení v přívlastku považuje za okrajové doplnění, dokreslení výpovědi, nebo zda jde o informaci v daném kontextu podstatnou. Hvězdy(,) zářící jako diamanty(,) nás ohromovaly. Fotografoval kamzíky(,) balancující nad propastí. Výstava(,) konaná v rámci dnů maďarské kultury(,) potrvá do začátku prosince. Nevšední příhody E. Hrubeše z jízdy na kole doplní gejzír kuriozit(,) zachycených kameramany z celého světa. Potraviny(,) koupené v obchodním domě(,) jsem uložil do ledničky. Pavlovy poznámky(,) čišící samolibostí(,) nám vadily. 4.4 Přívlastkové konstrukce typu zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Jako samostatný typ vyčleňujeme přívlastkové konstrukce, v jejichž základu stojí podstatné jméno a které lze podle významu rovněž začlenit do věty jako volné či těsné přívlastky. Do této skupiny patří konstrukce udávající obsah zákona (typ o dani z přidané hodnoty, o veřejném zdravotním pojištění apod.) a spojení ve znění pozdějších předpisů užívané rovněž ve specifikaci zákonů. Každý zákon je jednoznačně určen ( pojmenován ) číselným označením, proto spojení typu o dani z přidané hodnoty jsou z významového hlediska volné přívlastky a oddělujeme je čárkami z obou stran: aktuální znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, najdete na naší webové adrese. Ačkoliv se v praxi spojení ve znění pozdějších předpisů velmi často odděluje čárkami, z mluvnického a významového hlediska má charakter těsného přívlastku, bez něj by mělo označení zákona jiný význam, srov. zákon č. 235/2004 (znění z roku 2004) a zákon č. 235/2004 ve znění pozdějších předpisů (znění zahrnující všechny dosavadní novelizace a úpravy). Proto doporučujeme spojení ve znění pozdějších předpisů čárkami neoddělovat: tuto povinnost ukládá uživateli zákon č. 114/1992 ve znění pozdějších

předpisů v části...; podle zákona č. 337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů je občan povinen...; zákon, kterým se mění zákon č. 182/2006 ve znění pozdějších předpisů a ostatní související zákony; zákoník práce ve znění pozdějších předpisů tento vztah neupravuje. V praxi se obě konstrukce nejčastěji vyskytují bezprostředně po sobě, tj. spojení o... oddělené čárkami z obou stran a spojení ve znění pozdějších předpisů, za nímž čárka nenásleduje: zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů konkretizuje právo na zaměstnání. 5 Přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející Ve spojení včerejší dostihový závod je podstatné jméno rozvito přívlastkem dostihový a vzniklé spojení je dále rozvito přívlastkem včerejší. Takto vzniká přívlastek postupně rozvíjející. Jediné substantivum může být rozvito větším počtem přídavných jmen: Čistý horský vzduch Původní americký kovbojský oblek Krásný dřevěný altán Počáteční vývojová fáze Druhý mezinárodní filmový festival Třinácté zimní olympijské hry Přídavnými jmény v přívlastku můžeme také vyjádřit, že uvedené vlastnosti podstatného jména jsou ve vztahu souřadnosti. Potom se jedná o přívlastek několikanásobný a jeho jednotlivé složky je třeba oddělit čárkou: Počáteční vývojová fáze (jedna z vývojových fází, např. proti koncová/závěrečná vývojová fáze) Počáteční, vývojová fáze (= počáteční, a to/tedy/rozuměj vývojová fáze); závěrečná, výrobní fáze (= závěrečná, a to/tedy/rozuměj výrobní fáze) Druhý mezinárodní filmový festival (= proběhly dva ročníky, oba byly mezinárodní); druhý, mezinárodní filmový festival (= druhý, tentokrát mezinárodní festival; první ročník nebyl mezinárodní) Druhý člen několikanásobného přívlastku neoddělujeme z druhé strany čárkou: Stará, dřevěná okna po čase ztrouchnivěla. Nová, plastová okna nám vydrží léta. NIKOLI Stará, dřevěná, okna; nová, plastová, okna. 6 Výrazy pozbyvší větné platnosti 6.1 Ustálená spojení (ať chce nebo nechce, ber kde ber apod.) Podle PČP se obvykle čárkou neoddělují členy ustálených (často frazologických spojení). Mezi ustálená spojení zde řadíme i případy spojení vzniklých z vedlejších vět, které automatizací pozbyly větné platnosti (např. ať dělá co dělá). Bez čárky tedy píšeme např.: ať chce nebo nechce ať dělá co dělá ať je jak je ať se dělo co se dělo

ať tak či onak dělej co dělej ber kde ber sněz co sníš rukama nohama křížem krážem hlava nehlava zuby nehty Do konce zbývaly maximálně dvě tři vteřiny. 6.2 Výrazy pociťované jako výpustka (řekni mi proč; já nevím proč; nevěděl(,) jak na to apod.) Čárkou se také neoddělují výrazy, které jsou svým původem elipsy. Důvodem pro nepsaní čárky u níže uvedených příkladů tak není ustálenost, ale jejich eliptická povaha. Tyto výrazy chápeme spíše jako holý větný člen, např.: Řekni mi proč. Ale to já nevím proč. Tady přece nejde o to jak. Jak to, že nevíš kdy. Prodala dům a nechce říct komu. Míra pozbývání větné platnosti se však liší od případu k případu a rovněž míra ustálenosti je často pociťována subjektivně, proto psaní či nepsaní čárky nemůže být formulováno jako striktní pravidlo. Pokud pisatel ještě pociťuje větnou platnost vedlejší věty, čárku je možno napsat. Napíšeme-li např.: Volič chce vědět, co a jak, pravopisnou chybu neuděláme. Další příklady: Nevěděl(,) jak na to. Ptám se(,) co vy na to. Hovořila s ním? Řekni(,) kdy a o čem. Čárku zde tedy psát můžeme i nemusíme. Např. spojení jak na to je chápáno buď jako výraz se značně oslabenou větnou platností, či jako výraz, který větnou platnost zcela pozbyl, a proto je na pomezí věty a větného členu. Lze ho chápat obojím způsobem. Proto bychom připustili obě možnosti čárku lze psát i nepsat (Zaplaťte a řekneme vám(,) jak na to.). Věty s výpustkou (elipsou) jsou přechodovým jevem mezi větou jednoduchou a souvětím, proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v oddílu Psaní čárky v souvětí. 7 Typ stejně jako, podobně jako Výrazy stejně jako a podobně jako se užívají ve dvou rozdílných funkcích. 1. Vyjadřují příslovečné určení způsobu přirovnáním ( stejným, podobným způsobem jako ). Příklady užití ve větách jednoduchých: Candáty lovíme podobně jako lososy. Stát by měl v budoucnu účtovat podobně jako soukromé firmy. Svou budoucnost si představuji stejně jako většina lidí mé generace. Ostatní žáci postupovali stejně jako Pavel.

2. Vyjadřují slučovací poměr mezi větnými členy. Samy nejsou větnými členy a čárku před nimi píšeme. Od vět, v nichž mají výrazy stejně/podobně jako funkci příslovečného určení (viz bod 1), se tento typ zpravidla liší též zvukově, tzn. čárce odpovídá pauza v řeči: Petr na provozního vedoucího zapůsobil, stejně/podobně jako na vedoucího směny. (= Petr udělal dobrý dojem na provozního vedoucího i na vedoucího směny) V jezeře byly kdysi prohlubně, stejně/podobně jako na mořském dně. (= prohlubně byly v jezeře i na mořském dně) Tatínek z toho byl celý pryč, stejně/podobně jako já. (= tatínek z toho byl celý pryč a já také) Stejnou funkci má konstrukce se stejně/podobně jako, je-li do věty vložena, čárka by se tedy za nimi psát neměla, stejně jako se nepíše v jiných slučovacích spojeních: Vítek a Martin, stejně jako jejich sestra vynikali v technických předmětech. = Vítek, Martin a jejich sestra vynikali v technických předmětech. V praxi je však velmi hojné též chápání takových konstrukcí jako volně vložených, často se tedy setkáváme s psaním: Vítek a Martin, stejně jako jejich sestra, vynikali v technických předmětech. Ani takové řešení nepovažujeme za chybné. Psi a kočky, podobně jako křečci a papoušci(,) bývají oblíbenými domácími mazlíčky. Kosmetika a parfémy, stejně jako knihy, hudební a filmové nosiče(,) jsou stálicemi vánočních překvapení. Duchovní, podobně jako doktoři(,) se v průzkumu umístili na předních pozicích. Jeho přítel, stejně jako Imro(,) měl v žilách trochu maďarské krve. 3. Mezi oběma typy není vždy ostrá hranice a často právě jen přítomnost, anebo nepřítomnost interpunkční čárky signalizuje, kterou z obou funkcí má pisatel na mysli: Náš registrační formulář byl vyplněn stejně jako formulář paní Šimáčkové. (= byl vyplněn stejným způsobem, tj. v určitých kolonkách ano a v určitých ne/vytištěný z počítače/psaný modrým inkoustem/propisovací tužkou atd.) Náš registrační formulář byl vyplněn, stejně jako formulář paní Šimáčkové. (= náš formulář byl vyplněn a formulář paní Šimáčkové byl rovněž vyplněn 4. Stojí-li konstrukce stejně jako / podobně jako na začátku věty, jsou nejčastěji vyjádřením slučovacího poměru a druhý člen slučovacího spojení je v převážné většině případů uvozen výrazy i, ani (při záporu), také, popř. tak i. Je-li druhý člen spojení uvozen souřadicími spojovacími výrazy i a ani, jsou tyto výrazy patrně příčinou toho, že se v praxi dává zpravidla přednost psaní bez čárky. Psaní bez čárky v pozici na začátku věty a v kombinaci se souřadicími spojovacími výrazy považujeme za základní. Stejně jako u Kotvy i tady se zaměřujeme na správné míry čepovaných nápojů. (= kontrolujeme je u Kotvy i tady) Stejně jako před týdnem ani v noci na včerejšek požár nevznikl sám od sebe. (požár nevznikl sám ani včera v noci ani před týdnem) Podobně jako další knihy má i tato otevřený konec. (= tato kniha i ostatní knihy mají otevřený konec) Podobně jako v jiných městech nejsou ani v Hořovicích spokojeni s návštěvností koncertů vážné hudby. (= v Hořovicích ani v jiných městech nejsou spokojeni s návštěvností) Je-li druhý člen uvozen výrazy příslovečné povahy (také, tak i), uplatňuje se i v tomto případě jejich vliv, proto vedle základního a většinového psaní bez čárky připouštíme též psaní s čárkou. Stejně jako člověk(,) také virus bojuje o svou identitu. Stejně jako Dlouhá ulice(,) tak i křižovatka ulic Vězeňská, Široká a V Kolkovně dozná změn. Podobně jako zelenina(,) také ovoce se prodává ve zmražené podobě. Podobně jako hollywoodské hvězdy(,) tak i podnikatelé dostávají svá ocenění. Poznámka: ojediněle se vyskytují i spojení s druhým členem uvozeným kombinací výrazů také i. Tuto kombinaci nepovažujeme za vhodnou, protože se v ní duplikuje navazovací a připojovací funkce.

Není-li druhý člen spojení uvozen žádným výrazem, zpravidla stává za přísudkem a čárka se mezi oběma členy v příslušné větě nepíše. Stejně jako v předchozích měsících rostly v listopadu tržby tříprocentním tempem. Stejně jako v pátečním zápase v Mostě podlehl český tým v sobotním zápase družstvu Francie o tři góly. Podobně jako loni Teplice bude letos další severočeský tým napjatě čekat na výsledek z Plzně. Podobně jako němečtí touží i japonští představitelé po vojenské a politické změně. 8 Typ tak jako I v tomto typu může psaní či nepsaní čárky měnit význam věty. V následujících případech mají konstrukce s tak jako funkci příslovečného určení způsobu, jde tedy o větné členy jednoduché věty a čárku před nimi nepíšeme. Všechno bylo přesně tak jako jindy. Zvedl se tak jako jindy, a přesto ne docela. Každý řetěz je silný jen tak jako jeho nejslabší článek. Vypověděl jim to přesně tak jako předtím Lennymu. Konstrukce s tak jako umístěné na konci větného celku připojují další větný člen v poměru slučovacím, a proto v takovém případě náleží psát před tak jako čárku: Hmyz ji naplňoval odporem, tak jako cokoliv jiného plazícího se v trávě. (= hmyz a cokoli jiného, co se plazí v trávě, ji naplňovalo odporem) Brzy ho uniformovaní policisté ztratili z dohledu, tak jako tajní před nimi. (= uniformovaní policisté i tajní ho brzy ztratili z dohledu) Psaním či nepsaním čárky tedy lze větě dát různé významové odstíny: Možná přístroj nebudeš moci používat tak jako dřív. (= takovým způsobem, jaký byl pro tebe v minulosti běžný) Možná přístroj nebudeš moci používat, tak jako dřív. (= ani v dřívějších dobách jsi přístroj nemohl používat) Vypověděl jim to přesně tak jako předtím Lennymu. (= přesně tak, jak to předtím vylíčil Lennymu) Vypověděl jim to přesně, tak jako předtím Lennymu. (= vypověděl to přesně, tj. věrně, pravdivě, a Lennymu to předtím vypověděl zrovna tak přesně věrně, pravdivě) 9 Spojovací výrazy jakož i, rovněž i Větné členy uvozené spojovacími výrazy příslovečného charakteru: jakož i, rovněž i atp. mají z významového hlediska ve větě podobnou funkci jako spojky slučovací (a, i). Jde o několikanásobný větný člen (viz níže uvedené příklady), před nímž se čárka píše, ale nikoli na jeho konci: Slevu mají studenti, jakož i senioři a vojáci. Zámecký pán, rovněž i jeho manželka, děti a jejich tajemník museli během hodiny opustit hlavní město. 10 Oslovení (5. pád) Oslovení se závazně odděluje od ostatního textu čárkami. Už jsme si to, Jano, vysvětlovali tisíckrát. Jestlipak, hoši, umíte násobilku?

Přátelé, prosím o chvilku pozornosti. Pokračujte, pane kolego. Psaní bez čárky je však přípustné ve spojení pozdravu a oslovení, protože jde o ustálené, rytmicky těsné spojení: ahoj(,) Ivano. Podrobněji viz kapitolu 17. 11 Citoslovce a částice (Haló, počkejte! Copak je to vůbec možné? Inu, to ani já nepamatuju.) Částice a citoslovce se v našich mluvnicích chápou značně nejednotně. Z hlediska interpunkčního je důležité zejména to, že citoslovce jsou na rozdíl od částic významově a obsahově samostatnostnější, a proto zpravidla tvoří samostatné neslovesné výpovědi (větné ekvivalenty), z hlediska mluvnického tedy jde o jev na pomezí jednoduché věty a souvětí. Citoslovečné výpovědi zpravidla oddělujeme čárkou. Některé výrazy mohou navíc ve větě vystupovat ve funkci částice i citoslovce, srov. Což už není žádné odvolání? (část.) Má to někdo štěstí, což? (cit.) Rozdělení na citoslovce a částice v tomto výkladu je proto třeba chápat spíše jako orientační. Spoléháme spíše na interpunkčně vyhraněnější příklady. Věty s částicemi: Přišlo jich asi čtyřicet. Petr se na náš příjezd bezesporu těšil. Co(ž)pak je to vůbec možné? To prší! Ať se vám vše do puntíku splní. Snad se jim nic nestalo. Půjdete rovnou za nosem. Je tu pan ředitel? Bohužel (tu) není. Ale: Ale co(ž), však se mohly stát i horší věci. Není tady, bohužel. Uzdraví se, snad. Citoslovce: Citoslovce se čárkou neodděluje v případě, že je spojeno s jiným důrazným zvolacím výrazem: Ó kéž bych měl takovou sílu! Neoodělujeme také citoslovce, které je větným členem: Psy dívenka miluje, dříve než máma a táta říkala haf. (předmět) Dneska jde všechno hop hop. (příslovečné určení způsobu) Jen jsem se otočil a míč frnk a byl pryč. (sloveso) Věty s citoslovci v platnosti samostatné výpovědi: Haló, počkejte! Cink, cink, ozvalo se nedaleko. Inu, to ani já nepamatuju. Sakra, nemůžeš dát pozor? Co se tady motáš, probůh?

Mělo mě to, propánajána, napadnout! Jé, dej mi taky jeden bonbon. Částice a citoslovce s kontaktovou funkcí: Povedlo se mi to, co(ž)? Přespíte u náš, že ano? Položím to napříč, dobře? 12 Dodatkově připojený větný člen Dodatkově připojenými větnými členy se zpravidla rozumějí rozvíjející větné členy (tedy nikoli podmět a přísudek) připojené na konec věty, která je už sama o sobě mluvnicky úplná, tj. mohla by končit tečkou: Pracoval tu odjakživa, jako stavbyvedoucí. (Srov.: Pracoval tu odjakživa. Jako stavbyvedoucí.) Dodatkové připojení je motivováno různě postradatelností dodatkově připojeného větného členu; tím, že zápis odpovídá mluvenému projevu, v němž mluvčí danou informaci vyslovil (dodal) až po částečném klesnutí hlasem apod. Čárka je v těchto případech věcí volby pisatele a její užití může textu dát různé významové, rytmické (je-li hlasitě čtený) a stylové odstíny, srov. utekla od něho už jednou kvůli jeho milenkám a utekla od něho už jednou, kvůli jeho milenkám. Další příklady: Metternich přijel, coby ministr zahraničí. Petr už přijel, asi autobusem. Koupil kytici květin, pro maminku. 13 Doplněk, volný doplněk Psaní čárky u doplňku závisí na míře rozvití. Je-li doplněk rozvit jen málo, čárku zpravidla nepíšeme. U složitějších konstrukcí je naopak obvyklé oddělovat doplněk čárkou. Pokračuje-li věta i za doplňkem, odděluje se doplněk z obou stran. Doplněk může být vyjádřen: - příčestím Zaujat slavnostní ceremonií(,) ani nepostřehl, kdo se do sálu vplížil zadním vchodem. Nostalgicky okouzlen koloniální minulostí své země(,) líčil hrdinské skutky svých předků. - přídavným jménem Nestarají se, bohorovní ve své pýše a bohatství, o problémy třetího světa. Šťastný a teď už také klidný(,) se ubíral k domovu. Každou sobotu, zmučena každodenní dřinou, prospala celé dopoledne. - přechodníkovou konstrukcí Sedě vzpřímeně a hrdě(,) odpovídal obžalovaný na palbu otázek. Celá léta jsem vytrvale naslouchal skřípotu svého nástroje(,) nedbaje nadávek mého nehudebního otce. Tzv. volný doplněk obvykle bývá vyjádřen podstatnými jmény ve 4. nebo v 1. pádě a vždy se odděluje čárkou: Zodpovídá její otázky, ruce v klíně, nohy v černých botách u sebe, kabelku u nohou.

14 Přístavek Přístavek je větný člen (nikoli věta), jehož základ tvoří podstatné jméno a který závisí na podstatném jménu. Na rozdíl od přívlastku (zelený strom, Karlův most, depo Hostivař) přístavek nespecifikuje podstatné jméno, na kterém závisí, ale jiným způsobem pojmenovává totéž. Jde o dvojí, záměnné pojmenování, např.: Jaroslav Seifert, náš jediný básník oceněný Nobelovou cenou, miloval Prahu. Školské pojetí se přístavku věnuje buď velmi okrajově, nebo vůbec ne. Některé typy přístavku jsou také v určitých případech chápány jako jeden komplexní člen, a to především přístavky, kde je přítomno vlastní jméno: sestřenice Běta, Jaroslav Novotný apod. Ostatní typy přístavků (starší pojetí o nich hovořilo jako o přístavcích volných ) ve větě oddělujeme z obou stran čárkami: S tygrem, velmi nebezpečnou šelmou, se v našem klimatickém pásu setkáváme naštěstí jen v zoo. Pokud za přístavkem následuje závorka, je třeba zvážit, zda se text v závorce váže k přístavku, jenž mu předchází, a pak píšeme čárku až po závorce Kráska v nesnázích, další film Jana Hřebejka (a zároveň jeden z nejzajímavějších filmů roku 2006), získal pozornost kritiky. V opačném případě musíme čárku napsat před závorkou: Do soutěže o nejlepší projekt se přihlásila Universal, s. r. o., (s projektem Správná volba), Gradgroup, a. s., (s projektem Necouvneme) a další. ABC Personal Management, a. s., (dále jen ABC ) prohlašuje... Rozdíl mezi přístavkem a tzv. několikanásobným větným členem je následující: několikanásobné větné členy jsou spojeny přiřazováním (vztahem koordinace), nejde u nich o vztah totožnosti (nepojmenovávají touž skutečnost, viz výše). Několikanásobné mohou být všechny větné členy včetně přísudku. (Např. několikanásobný podmět: Otec a matka šli do lesa. Několikanásobný přísudek: Otec křičel a hřímal nad žákovskou knížkou.) Podle významu je možné přístavek dělit například na zařazující a hodnotící (náleží sem podtyp přístavek shrnující), dále přístavek konkretizující (náleží sem podtyp přístavek výčtový) a přístavek vysvětlující. 14.1 Zařazující a hodnotící přístavek Tento typ přístavku jistým způsobem zařazuje předcházející jméno do určité třídy a dodává mu odstín hodnocení: Šér Chán, nejobávanější tvor džungle, Mauglího nenáviděl. ( Šér Chán patřil mezi nejobávanější tvory. ) 14.2 Shrnující přístavek (uvozený výrazy zkrátka, prostě, jednoduše apod.) Je podtypem zařazujícího a hodnotícího přístavku a nezřídka bývá uvozen výrazy typu: zkrátka, prostě, jednoduše atd. Tohoto tygra se báli medvědi, vlci, opice, zkrátka všechna zvířata. Na náměstí se přihnali muži, ženy, děti, prostě celé městečko. Koláč paní Miluše si oblíbili tlustí i hubení, všichni sousedé. 14.3 Konkretizující přístavek (Jiří Petránek, ředitel; PhDr. Naděžda Nová, CSc.; firma Alfa, a. s.; názvy kapitol apod.) Jako konkretizující přístavek (který oddělíme čárkou z obou stran) chápeme především: a) zpřesňující spojení následující po podstatném jménu b) funkce, tituly c) právnické osoby

d) názvy kapitol e) ostatní zvláštní případy a) Konkretizující přístavek upřesňuje předcházející spojení; na rozdíl od prvního typu přístavku (tj. zařazujícího a hodnotícího) nemá odstín hodnocení: Mauglího největší výhra, porážka Šér Chána, ulehčila život nejen zvířatům, ale i vesničanům. ( Mauglího výhra byla porážka Šér Chána. ) Přístavkem je tedy konkretizující (zpřesňující) spojení, které následuje za vlastním jménem: Karel Lesný, výherce nového automobilu, nemá řidičský průkaz. Ve zvláštních případech jsou však možné oba způsoby psaní, např.: Moje děti(,) Jindřich a Eva Bartáčkovi(,) jsou nejhodnější z celé školy (viz níže). b) V případě přístavků označujících určité funkce nebo akademické tituly jsou pravidla pro interpunkci stejná jako v bodě a). Jestliže za jménem následuje upřesnění funkce dotyčné osoby (pořadí jméno funkce), čárku píšeme z obou stran: Fridrich Haller, nový předseda dozorčí rady, oznámil, že nikomu plat nezvýší. Jestliže u konkretizujícího přístavku funkce předchází před jménem (pořadí funkce jméno), čárku zpravidla nepíšeme: Generální ředitel Kryšpín Urbánek podepsal smlouvu. Hlavní redaktor nového týdeníku Ignác Vovesný na tuto skutečnost upozornil. Spojení titulu a jména, které po něm následuje, je chápáno jako těsné, čárku mezi nimi nepíšeme (MUDr. Karel Oravec, Ing. Josef Mrtvý), titul psaný za jménem však oddělujeme čárkou z obou stran Ing. Petr Novák, MBA, dosáhl v naší firmě mnoha úspěchů. PhDr. Uršula Rečková, CSc., vstoupila do probíhající diskuse s neobvyklou poznámkou. Další výklad k akademickým titulům, vědecko-pedagogickým hodnostem najdete zde: Pořadí titulů. c) Tzv. právnické osoby, jako jsou plná označení nebo zkratky: s. r. o., spol. s r. o. (společnost s ručením omezeným), o. p. s. (obecně prospěšná společnost), a. s. (akciová společnost), v. o. s. (veřejně prospěšná společnost), také chápeme jako přístavková spojení, proto je ve větě oddělujeme čárkou z obou stran. Linie, a. s., vás zbaví nadbytečných kilogramů. (viz též Zkratky čistě grafické (p., mil., s. r. o., tzn., pí)) Je-li však daná společnost v obchodním rejstříku zapsaná chybně (např. Alfa a. s.), pak se v praxi zpravidla vyžaduje, aby byl chybný zápis dodržen v dokumentech, které jsou nějak administrativně či právně závazné. Chybný zápis *závazek přebírá Alfa a. s. spolu s firmou... (zdůrazněme, že za a. s. čárka také nepatří, není-li v OR čárka před a. s.) je tedy podle právních (nikoli jazykových) výkladů nevyhnutelný na různých smlouvách, zřizovacích listinách apod. d) Rovněž názvy kapitol chápeme jako přístavky: Viz oddíl 6.5, Technické údaje, kde naleznete podrobné informace. e) Zvláštním případem konkretizujícího přívlastku těsného je spojení typu my děti. Pokud napíšeme My děti jsme tam chodívaly, chápeme v tomto spojení obě složky jako stejně závažné. Pokud napíšeme: My, děti, jsme je přemluvily, v mluvené řeči bude tento způsob navíc podpořen pauzou, jedná se o přístavek (děti), který čárkou oddělujeme z obou stran. Další příklad, na který platí stejné pravidlo: My(,) níže podepsaní účastníci(,) protestujeme proti výsledku schůze. 14.4 Výčtový přístavek (uvozen výrazy například, zejména, mimo jiné, tedy, tj. apod.) Je podtypem přístavku konkretizujícího: Všechna zvířata, opice, vlci i medvědi, tančila té noci s Mauglím tanec vítězství. Do tohoto typu přístavku patří výčty příkladů, složek atp. Přístavky dokládající příklady jsou uvozeny výrazy: například, jako, zvláště, zejména, mimo jiné, tj., tedy. Např.: Některé knihy, například Kniha džunglí, Dobrodružství Toma Sawyera aj., jež jsme v mládí četli, se nám líbí dodnes. Čárku před spojkou

uvozující výčet však nepíšeme v případě, pokud jsou spojkou (např. jako) uvedeny nevětné příklady a nelze je vynechat, aniž by zároveň význam věty zůstal stejný jde o nezbytnou součást sdělení, bez ní by věta dávala jiný smysl. Např.: Filmy jako Rambo, Terminátor, Vetřelec v malých dětech budí strach (= filmy takového typu, jaké byly jmenovány). Kdybychom spojení po spojce jako vypustili, věta by zněla Filmy v malých dětech budí strach a to by znamenalo něco jiného (= všechny filmy). 14.5 Vysvětlující přístavek (uvozen výrazy tj., tzv., totiž, tedy, a to apod.) Vysvětlující přístavek podává upřesňující informace, vysvětluje důležité okolnosti: Mauglí nedosáhl vítězství nad Šér Chánem jen tak, bez boje. Případně tento typ přístavku udává přesný či jiný název předcházejícího jména: Otokar Zach prodává dvě své největší firmy, tj. Omeko a Jox, svému bývalému konkurentovi. Tyto přístavky jsou často uvozeny spojeními: tj. (to jest), tzv. (tak zvaný), totiž, tedy, a to: Maska čarodějnice, totiž babiččino negližé, přinesla Karolínce první cenu v soutěži masek. Nebo nemusí být uvozeny vůbec: Vzala si ho bez lásky, z hamižnosti. 15 Vsuvka Pojem vsuvka je široký a mnohoznačný, zahrnuje velké množství typů syntaktických konstrukcí. Vsuvkou obvykle chápeme celek, který s danou větou významově souvisí jen velmi volně, není začleněn do gramatické stavby věty, do níž je vložen (není jejím větným členem), a proto je zpravidla oddělen čárkami z obou stran: Manželství je, to mi věř, choulostivá záležitost. Prostě mu to, jak se říká, vyšlo. A taková úleva, řekl bych, stojí i za nějakou tu modřinu. Náš generál si s tím, tuším, neláme hlavu. Ekonomické důsledky vyplývají, stručně/krátce řečeno, ze špatné obchodní strategie. Nezapomněla jsi, doufám, nic? Rozhodnutí Krajského soudu v Praze je, podotýkám, zcela bezprecedentní. To je, na mou duši, první lež, kterou jsem od tebe slyšel. Vzal si s sebou, já nevím, dva tři kousky a dost. (v mluveném projevu) Z příkladů je zřejmé, že vsuvky mohou být v různé míře ustálené a že rovněž různě ovlivňují rytmické členění věty, proto ani pravidlo o oddělování čárkou nelze chápat jako striktní, u některých typů lze od psaní čárky upustit. Patrně bychom volili spíše psaní s čárkou např. u vsuvky já nevím, která si zřetelně zachovává větnou povahu a od zbytku věty bude i v řeči rytmicky oddělena, ale u ustálenějšího jednoslovného tuším bude zřejmě vyšší tolerance k psaní s čárkami i bez nich (viz též níže bod 16). 16 Výrazy s oslabenou větnou platností (prosím, mimochodem, bohužel, naštěstí, naneštěstí, samozřejmě, upřímně řečeno apod.) Některé výrazy mají větnou platnost značně oslabenou, proto je podle PČP můžeme oddělit čárkou v případě, chápeme-li informaci, kterou ony výrazy nesou, pouze jako doplňující či volně související. Zároveň tím naznačujeme důraz nebo pauzu. Varianta bez čárky však v mnoha případech rozhodně není chybná (viz níže). Jde například o některé vsuvky a modální částice. Tyto vsuvky (prosím, celkem vzato, upřímně řečeno apod.) si sice uchovávají větnou platnost, ale není třeba je od okolního textu oddělovat čárkou: Pošlete nám(,) prosím(,) všechny potřebné údaje. Je to(,) celkem vzato(,) věc nemilá.

Nepůjdu tam(,) upřímně řečeno(,) ani za milion. Ve vašem případě(,) naštěstí(,) není kam spěchat. Stejným případem jsou i výrazy jako mimochodem, bohužel atp., proto je na začátku věty můžeme oddělit čárkou, uprostřed věty napíšeme čárku z obou stran. Např.: Mimochodem(,) měli zavřeno. Ač je mi to velmi líto, zítra odpoledne(,)bohužel(,) přijít nemohu. Taková situace nastává také v případě dalších modálních částic, jako jsou: samozřejmě, hlavně, jistě, možná, škoda. Vedlejší věta je zde závislá na výrazu s oslabenou větnou platností, psaní čárky je možné, obvykle však čárku nepíšeme: Možná že přijde. Hlavně že se neukázal. Jistě že ano. Ovšem že tam šel. Hlavně když to víš. Samozřejmě že je nutné být doma. Samozřejmě že ne. Škoda že se to nedověděl dřív. Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností jsou přechodovým jevem mezi jednoduchou větou a souvětím. Proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v oddílu Psaní čárky v souvětí. Jiný případ však je, stojí-li podobná modální částice na začátku věty a po ní následuje tzv. příklonka. (Stručně řečeno je příklonka jednoslabičný výraz, který se váže do jednoho přízvučného taktu se slovem předcházejícím, jde tedy např. o krátké tvary zájmen: mě, mi, tě, ti apod. či pomocné tvary slovesa být: jsem, bys apod.) V takových případech se čárka po modální částici nepíše. Např.: Bohužel jsem neměl čas. Možná jsi to nevěděl. Samozřejmě mu to dal. 17 Typ Ahoj(,) Vítku; dobrý den, paní Opatrná Je-li pozdrav bezprostředně spojen s oslovením, tvoří spolu velmi těsný významový i rytmický celek. Proto není bezpodmínečně nutné pozdrav a oslovení oddělit čárkou: Ahoj(,) Vítku, už jsi o sobě dlouho nedal vědět. U víceslovných pozdravů je rytmický celek méně těsný, proto pozdrav a oslovení čárkou oddělujeme, je však třeba zvážit vhodnost takových pozdravů. V současné době proniká i do oficiální e-mailové komunikace nepříliš vhodné oslovení typu dobrý den, paní Opatrná,... a vytlačuje zažité, zdvořilejší a vhodnější vážená paní Opatrná nebo vážený pane Opatrný. Oslovení typu dobrý den, paní Opatrná má však své opodstatnění např. v mluvených dialozích v beletrii: Dobrý den, paní Opatrná, zahlaholil pan Nováček, když odemkl dveře svého bytu. Dobrý den, Jano, pojďte dál. Viz též Oslovení a závěrečný pozdrav v dopise. 18 Čárka ve spojeních s až Výraz až může vystupovat ve funkcích čtyř různých slovních druhů: