UNIVERZITA KARLOVA. Pedagogická fakulta M. D. Rettigové 4, Praha 1 Katedra hudební výchovy. Poslyšte, krajané aneb Pojednání o kramářské písni

UNIVERZITA KARLOVA Pedagogická fakulta M. D. Rettigové 4, Praha 1 Katedra hudební výchovy Poslyšte, krajané aneb Pojednání o kramářské písni BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Jana Veverková Studijní obor: Hudební výchova - Sbormistrovství Praha, 2011 Monika Nováková

Autorský abstrakt Bakalářská práce s názvem Poslyšte, krajané aneb Pojednání o kramářské písni je rozdělena do tří částí. První dvě části jsou teoretické a třetí závěrečná nabízí propojení obou předcházejících částí v pedagogické praxi. První část se věnuje problematice kramářské písně, její historii, důvodu vzniku i okolnostem, které ovlivňovaly její tvorbu. Zabývá se osobnostmi kramářů a údělem jejich povolání. Tato teoretická část je doplněna o konkrétní ukázky kramářských písní. Velmi důležitou součástí práce je obsahová analýza kramářských písní. První kapitoly práce jsou zdrojem základních poznatků o kramářské písni pro učitele hudební výchovy na základních a středních školách. V druhém tematickém celku se autorka věnuje problematice současných médií v návaznosti na kramářskou píseň chápanou jako masové médium své doby. V těchto kapitolách jsou vysvětleny základní pojmy z oblasti mediálních studií. Práce se věnuje vlivu současných médií na děti a popisuje, jakým způsobem je v České republice zahrnuta mediální výchova do rámcových vzdělávacích programů. Třetí a poslední část práce kombinuje teoretické poznatky z kapitol předcházejících a nabízí návrhy na průběh hodin hudební výchovy, jejichž součástí bude i průřezové téma z oblasti mediální výchovy. Výuka směřující k mediální gramotnosti obyvatelstva je sice zahrnuta v rámcových vzdělávacích programech, ale v současné době existuje pouze omezený zdroj námětů pro výuku. Práce má sloužit jako zdroj základních poznatků o kramářské písni a zároveň materiálů pro výuku mediální výchovy. Je doplněna CD nosičem, na kterém jsou uloženy audio i video ukázky a obrazové přílohy.

Summary This bachelor thesis is dedicated to the teachers of music at elementary and high schools in the Czech Republic. It should be used as a source of information about broadside ballads, media studies. The aim of this work is to describe the role of broadside ballads in the Czech lands as mass media of its time, to evaluate its artistic significance and to compare its characteristics with the current media production. Furthermore, the thesis should offer the materials and ideas for lessons of music connected to the issues of the media consumption.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě pramenů uvedených v bibliografii. Zároveň prohlašuji, že tato práce je totožná se souborem nahraným na přiloženém CD. V Praze 11. 6. 2011

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. et Mgr. Janě Veverkové za její vstřícný přístup. Současně mé díky patří mojí sestře Ing. Martině Novákové za jazykovou korekturu. Velmi si vážím psychické podpory všech svých blízkých a jejich pochopení pro mou časovou vytíženost.

Obsah 1 ÚVOD... 8 2 KRAMÁŘSKÁ PÍSEŇ... 10 2.1 PŘEDCHŮDCI JARMAREČNÍCH PÍSNIČKÁŘŮ... 10 2.2 STRUČNÁ HISTORIE KRAMÁŘSKÉ PÍSNĚ... 11 2.2.1 Vývoj kramářské produkce... 11 2.3 PODOBA KRAMÁŘSKÉ PÍSNĚ... 13 2.3.1 Melodika kramářských písní... 14 2.3.2 Způsob přednesu kramářských písní... 19 2.3.3 Obsahová analýza... 20 2.3.4 Cenzura... 26 2.3.5 Vztah kramářské a lidové písně... 27 2.4 OSOBNOST KRAMÁŘE... 28 3 K TEORII MÉDIÍ... 30 3.1 MÉDIUM... 30 3.2 TECHNOLOGICKÝ DETERMINISMUS... 31 3.3 VLIV MÉDIÍ NA VÝCHOVU DĚTÍ... 32 3.3.1 Teorie vlivu médií... 32 3.3.2 Dětství a média... 33 4 MEDIÁLNÍ VÝCHOVA JAKO SOUČÁST HUDEBNÍ VÝCHOVY... 35 4.1 MEDIÁLNÍ VÝCHOVA V RÁMCOVÝCH VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMECH... 35 4.2 ÚSKALÍ MEDIÁLNÍ VÝCHOVY... 36 5 PODKLADY PRO VYUČOVÁNÍ MEDIÁLNÍ VÝCHOVY V RÁMCI HUDEBNÍ VÝCHOVY... 38 5.1 DRUHÝ STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY... 38 5.1.1 Cíl výuky... 38 5.1.2 Potřebné pomůcky... 39 5.1.3 Jednotlivé úkoly... 39 5.2 ČTYŘLETÉ GYMNÁZIUM ČI VYŠŠÍ ROČNÍKY VÍCELETÝCH GYMNÁZIÍ... 42 5.2.1 Cíle výuky... 42 5.2.2 Potřebné pomůcky... 42

5.2.3 Jednotlivé úkoly... 42 6 ZÁVĚR... 44 7 LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY... 45 7.1 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 45 7.2 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ... 45 8 PŘÍLOHY... 47 8.1 CELÉ TEXTY VYBRANÝCH KRAMÁŘSKÝCH PÍSNÍ... 47 8.2 UKÁZKY KRAMÁŘSKÝCH TISKŮ... 53 8.3 ZPŮSOB PŘEDNESU KRAMÁŘSKÝCH PÍSNÍ... 57

1 Úvod Zpravodajství hraje v našem životě nezastupitelnou roli. Díky rozličným typům médií si můžeme jednoduše udělat přehled o tom, co se děje na druhém konci světa. Tato skutečnost velmi ovlivňuje naše životy, ačkoliv si to často ani nechceme připustit. Média dnes vlastně nahrazují víru v boha, protože až přespříliš často vystupují média v roli arbitra pravdy. Stačí, pokud si vzpomenu na větu své babičky: Bylo to v televizi, tak to musí být pravda. Dokonce i nábytek obývacího pokoje již není umístěn kolem krbu tak, aby si lidé mohli povídat, ale tak, aby i případná návštěva viděla na televizi. Trochu smutné, zdá se. Zůstává však otázkou, zda je tímto naše doba skutečně jiná v porovnání s minulostí. Lze totiž říci, že nejinak tomu bylo, když od města k městu putovali potulní pěvci a za doprovodu houslí, flašinetu či dokonce harfy přednášeli nové zprávy zvědavým vesničanům i měšťanům, šlechtě i církevním hodnostářům. Kramářská píseň je dnes pod prachem historie zajisté nějakým způsobem idealizována, tak jako je tomu víceméně se vším. Ve své době to však bylo na tehdejší technologické možnosti masové médium. Potulní pěvci si museli vydělat na živobytí stejně, jako dnes mediální korporace usilují o zisk, proto velmi významnou roli vždy hrála senzace a touha přinést danou novinu jako první. Přesto je kramářské písni k dobru, že kladla určité umělecké nároky na zpravodaje, aby dokázal zaujmout. Zároveň kramářská píseň vznikla v době, kdy ještě podle Jürgena Habermase neexistovalo veřejné mínění a veřejná diskuse, přestože už se formovalo mediální publikum. 1 Abychom mohli tradici kramářské písně nějak uchopit, je důležité si nejprve jasně definovat, co jsou to média a jaké jsou jejich historické souvislosti, od čeho se odvíjel obsah sdělení a jaké technologie umožňovaly šířit informace. Proto je součástí práce i druhá teoretická část týkající se základní problematiky z oblasti mediálních studií, což je samostatná věda zabývající se historií a vlivem médií na společnost. Je tedy zřejmé, že pro tento obor je kramářská píseň jako jeden z předchůdců dnešních médií zajímavou kapitolou. První kapitoly teoretické části práce mají sloužit jako zdroj základních poznatků o kramářské písni. V další části práce se zaměřím na problematiku médií samotných. Zmíním se o tom, jaké existují názory na jejich vliv, s využitím sekundárních dat popíši vztah 1 Podle Habermase vznik veřejného mínění a veřejné diskuse datujeme do období vzniku kavárenských zařízení na počátku 18. století. 8

dnešních dětí a médií. Představím nynější představy o způsobu vzdělávání dětí a mládeže, které jsou obsaženy v rámcových vzdělávacích programech. Vyústěním celé práce je závěrečná kapitola, která nabízí výukové materiály přímo učitelům hudební výchovy s průřezovým tématem mediální výchovy. Hudební výchova totiž svým tvůrčím potenciálem vybízí k zahrnutí mediální výchovy v hodinách, které se budou věnovat právě kramářské písni. Práce tak reaguje na nedostatek podkladových materiálů pro výuku mediální výchovy v České republice. 9

2 Kramářská píseň Stručně a jasně definovat pojem kramářská píseň je úkol poměrně náročný vzhledem k rozličnosti kramářské produkce. Široce pojatou definici kramářské písně najdeme například v knize Bedřicha Václavka a Roberta Smetany: je to píseň, která byla vytištěna jednotlivě v samostatném (čtyřlistém, později dvoulistém) tisku, aby byla prodávána trhovými zpěváky na trzích nebo písňovými kramáři po vesnicích. 2 Problém najít jednoduchou a výstižnou definici mimo jiné tkví také v tom, že neexistuje pouze jeden název, ale v literatuře se setkáváme také s pojmy jako: jarmareční, špalíčkové, pouťové nebo poutní písně. Navíc samotný pojem kramářská píseň je poměrně mladý, neboť se začal hojněji používat až před druhou světovou válkou právě ve spojitosti se začátky sběratelského díla výše zmíněných autorů. V žádném případě však všechny tyto druhy nesmíme řadit mezi písně lidové, přestože v dochovaných tiscích často najdeme poznámku zpívá se na lidovou notu. Oproti lidové písni totiž byly písně kramářské spjaty s obchodem a trhem, proto i svým obsahem a náročností odpovídaly úrovni vzdělání širokých lidových vrstev. Jejich úkolem bylo přinášet nové informace, ovlivňovat veřejné mínění i názory a představy lidí o světě. V následujících kapitolách se proto podrobněji zaměřím na historii kramářských písní i jejich specifickou obsahovou náplň a grafickou podobu stejně jako melodiku a způsob jejich přednesu. 2.1 Předchůdci jarmarečních písničkářů Vydáme-li se hledat kořeny kramářské písně do historie, dostaneme se až do prostředí kolébky evropské civilizace, tedy do antického Řecka a Říma. Poslové zpráv připomínající nositele kramářských písní byli potulní pěvci, kteří byli vítanými hosty na panovnických sídlech stejně jako na tržních střediscích, kde se scházely davy poddaných. Potulní pěvci, vybaveni bohatou pamětí a básnickou schopností, přednášeli zpěvné a veršované zprávy o událostech z dávné i nedávné minulosti. Tyto zpěvy se vyznačovaly silnou emocionálností a byly v dobách starověku a raného středověku často jediným zdrojem informací o dějinách 2 VÁCLAVEK, B., SMETANA, R.:České písně kramářské, Praha, 1949, s.10. 10

i mytologii. Do určité míry tedy vychovávaly obyvatelstvo a z tohoto důvodu byli tito pěvci velmi důležití i pro vládnoucí vrchnost. 3 Potulní pěvci v době starověku opěvovali bojová tažení související s výbojným starověkým Římem. Následně jim jako dobrý zdroj námětů posloužil i jeho úpadek. Zároveň tato doba představovala epochu hrdinských eposů, které vyprávěly o statečných mužích bojujících s příšerami, kteří se brzy stali národními symboly. Potulní pěvci tak vytvářeli první národnostní sebeuvědomování. Ústní předávání informací nevymizelo se zánikem antické civilizace, ale jakožto nejpřirozenější způsob informování se znovu a znovu rozvíjel. 2.2 Stručná historie kramářské písně 2.2.1 Vývoj kramářské produkce Různá období kramářské produkce lze rozdělit na základě analýzy obsahu písní z různých období. Mediální obsahy jsou samozřejmě svědkem dané doby, ve které vznikaly. Společným prvkem všech období je snaha po určité senzaci, protože příjem z drobných tisků financoval chod celé tiskárny. Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím tvorbu byla míra cenzury zejména ze strany církevních institucí. První období můžeme datovat od začátku 16. století po začátek 17. století, kdy byl obsah písní zaměřen na zpravodajství z oblasti historie. K nim postupně přibývaly různé balady a satiry nebo historické náměty ze středověkých knížek například o doktoru Faustovi. V této době představovali Turci pro Evropu výraznou hrozbu, obyvatelé se jejich příchodu obávali, a tak bylo zpravodajství o tureckých válkách velmi žádaným zbožím. Od druhé poloviny 17. století se v kramářské písni objevují mnohem častěji legendy a písně o zázracích, které se velmi dobře prodávaly. V této době dokonce i ostatní tiskoviny psaly z jedné čtvrtiny právě o počasí nebo přírodních úkazech a zázracích, stejně jako pohromách. Na přelomu 17. a 18. století je pak velmi patrný vliv protireformačního hnutí, protože stoupl počet nábožných písniček na úkor světské tématiky s výjimkou již zmiňovaného počasí nebo aktualit. Současně 17. a 18. století znamená dobu nevolnictví a roboty, kdy svoboda poddaných byla velmi omezena vrchnost rozhodovala o volbě řemesla, o sňatcích, nucená selská služba se netýkala jen dospělých, ale i dětí, poddaní museli 3 SCHEYBAL, Josef V. Senzace pěti století v kramářské písni. Hradec Králové: Kruh, 1991. 392 s. ISBN 80-7031-624-1, str. 9. 11

odevzdávat dávky v naturáliích nebo museli pod pohrůžkou vysokých trestů vykupovat zkažené maso, které již vrchnost nemohla nebo spíše nechtěla spotřebovat. 4 Od 18. století do 40. let 19. století proniká do kramářské tvorby rokoková poezie a barokní svět odříkání. Na přelomu století se již velmi mění život lidí zejména ve městě. V této době začínají vznikat písničky, které přestaly být zdrojem informací, ale představovaly nový způsob zábavy. 5 Kramáři na tento trend okamžitě zareagovali a v kramářských tiscích se častěji začaly objevovat strofy z lidových písní, které měly zvýšit popularitu a napomoci ke zlidovění kramářských písní. Zvláště kolem roku 1848 pak kramářské písně do určité míry přispěly k růstu národního uvědomování při tvorbě národních států. Zábavná funkce kramářské písně však stále přetrvávala na venkově. 18. století bylo současně zlatým věkem kramářské písně, protože v souvislosti s tereziánskými reformami stoupala vzdělanost a v důsledku i touha po tom být informován. Poslední období můžeme datovat přibližně od poloviny 19. století do počátku první světové války. Kramářské písně se přestaly přizpůsobovat společenským změnám, a tak postupně mizely. Prusko-rakouská válka v roce 1866 pro ně znamenala poslední námět. Z tohoto období pochází zlidovělá píseň Františka Haise Na hranicích města německého. Jiné kramářské písně zase posloužily při vzniku různých dělnických hnutí. Poté už kramářská píseň nestačila technologickému vývoji a můžeme mluvit o takzvaných pseudokramářských písních, které vznikaly spíše jako parodie nebo žertovné komentáře k různým událostem. 6 Kramářskou píseň upozadily jiné sdělovací prostředky a nejrůznější formy zábavy. V dalších kapitolách se budu zabývat kramářskou písní vzniklou na našem území, přičemž analýze podrobím písně s českým textem. Česká kramářská píseň má jedno výrazné specifikum v porovnání s podobnou tvorbou za hranicemi českých zemí. V českém prostředí se totiž kramářská píseň neobjevuje pouze na tržištích, ale i na nárožích ulic ve větších městech. Zatímco například v Německu tato tvorba sloužila výhradně ke vzbuzení zájmu o tištěné zpravodajství, případně o další produkty, v českých zemích se začala prodávat píseň 4 NĚMEČEK, Jan. Lidové zpěvohry a písně z doby roboty. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 259 s. Str. 10 11. 5 V této době již existuje pevná pracovní doba, která dala vzniknout volnému času a tedy i hledání toho, jak se ve svém volném čase zabavit. 6 BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou : Kramářské písně dob minulých. Praha: Mladá fronta, 1983. 160 s., str. 11. 12

samotná. Kramářská píseň se tak mohla stát živností nezávislou na prodeji zpráv novinového typu, ačkoliv kramáři samozřejmě museli využívat tiskařských služeb. 7 2.3 Podoba kramářské písně Kramářská píseň existovala vedle jiných způsobů zpravodajství až do dvacátého století. Měnila se pouze forma přednesu v závislosti na hospodářském, technickém a kulturním rozvoji jednotlivých zemí. Nejdůležitějším milníkem byl samozřejmě Gutenbergův vynález z poloviny 15. století. Knihtisk sám o sobě velmi přispěl k vytváření národních kultur a také národních jazyků. Teprve s vynálezem knihtisku bylo možné mechanicky zhotovovat identické texty a rozšiřovat je širokému publiku 8, ačkoliv tehdejší pojetí širokého publika se značně liší od toho dnešního. Prvními novinářskými tisky byly nejrůznější typy letáků, kterými si tiskárny vydělávaly na tisk knižních děl. Není tedy divu, že zpravodajské tisky byly převažující složkou produkce tiskáren. Kramářské písně byly vlastně zvláštní letákovou literaturou, která vycházela zcela pravidelně a která byla určena lidovému publiku. Do 19. století se kramářské písně tiskly fakturovým písmem na levný hrubý papír v typickém šestnácterkovém formátu (8 x 10 cm) a používal se pravopis z doby před reformou Dobrovského a Šafaříka. Během 19. století se formát písniček zdvojnásobil na 110 x 160 mm, kramářské tisky se začaly objevovat na tenkém nažloutlém papíru a běžně užívaným písmem se stala latinka, 9 naprostá většina kramářských tisků měla na titulní stránce obrázek. Tento obrázek však neinformoval, ale snažil se prodat. Zde opět nacházíme určitou podobnost s grafickou podobou dnešních novin. Obrázky byly tištěny na způsob dřevorytu nebo dřevořezu, a přestože jen velmi zhruba odpovídaly obsahu písně, tisk s obrázkem šel lépe na odbyt. Výroba dřevorytů byla samozřejmě velmi náročná, proto se fond dřevořezových desek dědil z generace na generaci, využívaly se obrázky z knižních obrázkových publikací. Tak se jednoduše stalo, že se stejný obrázek objevil u tisků pocházejících z různých tiskáren. 10 V porovnání se současnou podobou novin se však jen velmi zřídka objevoval obrázek uvnitř textu, což bylo dáno zejména technologickou náročností, která by neúměrně zvyšovala produkční náklady na tisk. 7 VÁCLAVEK, B., SMETANA, R.: České písně kramářské, Praha, 1949, s. 15. 8 JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost: Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4, str. 20. 9 VEČERKOVÁ, Eva. Poslouchejte, mládenci a panny aneb O České písni kramářské. Brno. Moravské zemské muzeum, 1995. ISBN 80-7028-077-8. Str. 7. 10 Je nasnadě upozornit na ilustrační záběry v televizních zprávách jako jistou paralelu v dnešní době. 13

Dnes není možné zcela přesně zjistit, kolik takových kramářských tisků bylo za celou historii tohoto média vytištěno, nicméně je známo, že kramářské písně byly u nás tištěny v nejméně padesáti městech, kde pracovalo nejméně na dvě stě tiskařů. Jeden tiskař za dobu své praxe vytiskl přibližně 100 různých písní v nákladu od několika set do několika tisíc kusů. 11 V současnosti největší sbírku kramářských tisků najdeme ve fondu Národního muzea v Praze, které eviduje na 50.000 různých tisků. 12 2.3.1 Melodika kramářských písní V současné době nemáme k dispozici mnoho zdrojů melodických linek kramářských písní. Kramářské tisky totiž neobsahovaly zápis melodie konkrétní písně patrně ze dvou důvodů. Tehdejší technologie by v případě tisku notového zápisu neúměrně zvýšila výrobní náklady. Příliš vysoké náklady by pak popřely jeden z účelů vydávání drobných tisků, a to snadný zisk. Nehledě na technologickou náročnost takového tisku navíc ani neexistoval důvod, proč by tyto tisky měly notový zápis obsahovat. Kramáři přednášeli na tržištích své noviny zpaměti, protože jinak by asi jen těžko dokázali zaujmout. K přednesu jim dosti dobře posloužila melodie aktuální a známá v daném kraji (která se například zpívala v kostele) či kramář použil nápěv písně lidové a jen zpíval jiná slova. Stejně jako kramář znal tuto konkrétní melodii, znali ji pravděpodobně i místní obyvatelé. A pokud byl nápěv přeci jen pro naslouchající publikum nový, nikdy nebyl tak složitý, aby si jej lidé nezapamatovali a nenotovali ještě cestou domů. V době, kdy byla kramářská píseň jedním z hlavních masových médií, lidé nebyli zahlceni hudebními podněty tak, jako my dnes. Zatímco my potkáváme hrající hudbu na každém kroku (internet, obchod, televize, rádio, přehrávače atd.), před dvěma sty lety lidé museli hudbu samu reprodukovat, aby jí mohli naslouchat. Otištěný notový zápis v kramářských tiscích by byl tedy samoúčelný, nehledě na to, že jen malé procento populace by jej umělo vůbec přečíst. Pro účely bakalářské práce jsem si vybrala pět nápěvů, které ve své knize uvedli R. Smetana a B. Václavek. V době jejich sběratelské činnosti (20. a 30. léta 20. století) byla tradice kramářů ještě alespoň trochu živá v hlavách jejich pamětníků. Všechny čtyři ukázky mají společné tyto charakteristiky: Jsou psány v durové tónině. 11 SMETANA, R.; VÁCLAVEK, B.. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949. 221 s. Str. 13. 12 FABIÁNOVÁ, Jiřina. Písničky veselé i truchlivé na světlo světa vydané: Malé povídání o kramářských tiscích uložených v muzeu Valašské Meziříčí. Valašské Meziříčí: Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, 2009. 62 s. ISBN 978-80-254-4261-6. Str. 4. 14

Nápěvy slouží pro přednes osmi a více slok. Neobjevují se v nich chromatické postupy. Všechny je možné harmonizovat pouze hlavními funkcemi (tónika, subdominanta, dominanta). V případě použití dominanty se často nabízí použití dominantního septakordu. Záměrně jsem však vybrala ukázky, které mají kromě společných prvků i odlišné charakteristiky. Jejich popisu se budu věnovat pro každou ukázku zvlášť. 1) Nová píseň pro mládenci a panny, i pro ty, co se na vojnu dají. Tato píseň byla sebrána ve Velké Lhotě u Dačic na Moravě v roce 1930. Melodikou i hudební formou se z uvedených ukázek nejvíce blíží tradičnímu pojetí lidové písně. Jedná se o malou písňovou formu s reprízou (aaba), která má periodickou strukturu. Píseň se skládá z šestnácti taktů, přičemž téma tvoří čtyřtaktí. V případě harmonizace prvního tématu si vystačíme jen s tónikou a dominantou. Poměrně zajímavým jevem je průtah na konci tématu. Pokud si člověk písničku zazpívá, působí poněkud krkolomně, ale projdeme-li si další sloky, zjistíme, že není samoúčelný. Jednotlivé verše kramářských písní totiž nebyly vždy stejně dlouhé oblouček na konci verše tedy je elegantním řešením toho, jak zazpívat o slabiku delší verš, aniž by to narušilo melodii samotnou. V našem případě se takové verše objevují například v osmé a desáté sloce. Vzhledem k rozsahu písně (nona) předpokládám, že ve skutečnosti byla přednášena v nižší poloze. 1. Kde jest to městečko, co v něm verbujou, já tam také půjdu, jestli mě vezmou: a tu hned pravějí, na ramena pleskají, že se budu hodit mezi dragouny. 2. 3. 4. 5. 15

6. 7. 13 8. Moje nejmilejší se na mě dívá, ruce mně podává, pláče, omdlívá. Neplač pro mě, má milá, když jsi o tom věděla, že se ženit nesmím, proč pak jsi mě chtěla. 2) Divný příběh, který se stal v slezské zemi s jedním mládencem a pannou, kteří skrze jejich velkou a čistou lásku, on jsa již umrlý v hrobě, oddaný býti museli, což se všecko z této písně lépěji vyrozumí Melodie byla zapsána z lidového podání, v originálním kramářském tisku byl uveden pouze obvyklý pokyn: Zpívá se známou notou. V porovnání s předchozí písní neobsahuje žádnou reprízu, obě věty přichází s novým motivickým tématem. Navíc se skládá z lichého počtu taktů (5+6). Jedná se o malou dvoudílnou formu (ab), přičemž první věta je neperiodická, druhá periodická. Melodika písně velmi připomíná nápěv písní lidových. Vzhledem k tomu, že již první sloka nerespektuje přízvuky, které v češtině připadají na první slabiku, je tento Divný příběh dokladem o přejímání obecně známých melodií. Text: 1. Poslechněte, lidé, málo, co se někdy v pravdě stalo v městečku Limperku malém, sedum mil za Chotiborem. 2. Milovali se dvá spolu, mládenec s pannou v tu dobu; lásku sobě slibovali, v stav manželský stoupit chtěli. 14 3) Včera ráno stala se mně přežalostná novina. Neperiodická struktura předchozí písně při přednesu rozhodně nezní nepřirozeně, vždyť v lidových písních se s ní setkáme poměrně často. Typickým příkladem pověstné 13 Sloky, ve kterých se nemění počet slabik. Všechny sloky jsou uvedeny v příloze. 14 Celý text písně je uveden v příloze. 16

krkolomnosti kramářských písní je však tento nápěv. Jde sice o malou písňovou formu s reprízou, jako v prvním případě (aaba), ale větu a tvoří lichý počet dob (11), větu b pak dva takty po šesti dobách. Nepřirozeně působí také oblouček na osminách mezi sedmou a osmou dobou. Jeho účel je patrně stejný jako v prvním uvedeném případě. V kombinaci s lichým počtem dob ve frázi však přednes spíše připomíná mluvené slovo než píseň, protože se posluchač velmi špatně orientuje v přízvučných a nepřízvučných dobách. Text: Včera ráno stala se mně přežalostná novina, že můj milej odvandruje, já o tom nevěděla. On dostane práci ve Vídni, my jsme oba nevinný, nevím, nevím, jak to bude při tom našem loučení. 4) Píseň světská mládencům a pannám pro obveselení mysle a ukrácení času na světlo vydaná. I čtvrtá ukázka je malou dvoudílnou formou s návratem, ale tentokráte je to píseň, jejíž věty jsou o něco delší jednu tvoří vždy osm taktů. V tomto případě se tedy opět vracíme k sluchově průzračné struktuře, alespoň co se týče počtu taktů a rozeznávání přízvučných a nepřízvučných dob. Pozoruhodný je rozsah této písně (od c 1 do f 2 ), nápěv tedy kladl poměrně vysoké nároky na své interprety, co se týče hlasového rozsahu a tedy i pěvecké techniky kramářů. Jako jediná z uvedených ukázek obsahuje tečkovaný rytmus, jeho použití se patrně přizpůsobovalo jednotlivým slokám. Melodie je převážně tvořena vzestupnými a sestupnými sekundovými kroky, což podtrhuje smutný textový obsah písně. 17

Text: Zda-liž jsem ve snách byl a své srdce trápil, neb falešná píseň se ve mně donesla, žalostnou novinu, lituju svou vinu, poslední výpověď z úst mě vyšla, že má z nejmilejších dala mi kvinde, abych sobě štěstí hledal jinde, kterak já ztrápený, být lásky zbavený, ach, polituj, jen se slituj, mě nezavrhuj! 5) Nový zpěv o radostném shledání dobrého otce se synem svým. Poslední ukázka je jako jediná psána v lichém taktu, konkrétně třídobém. Z hlediska formy jde o malou dvoudílnou formou ab, přičemž melodie věty b rozpracovává hudební myšlenku věty a. Obě věty začínají stejným čtyřtónovým tématem b-g-as-b. Zápis duol na několika místech odpovídá zřejmě způsobu přednesu, vychází z deklamace češtiny. Vzhledem k rozsahu písně jsem toho názoru, že byla ve skutečnosti zpívána v nižší poloze. 18

Text: 1. Ranním časem při krásném stromořadí prochází se pán čistě oblečený, za ním žebráček chudý a otrhaný jsouc bídě, nouzi oddaný. Otec: 2. Temným hlasem stále za ním volaje: ach, pane, pane, posečkejte chvíle, váš život zdá se mi být pořádný, vidím číst vás v mravné knize. Syn: 3. Co to slyším, opovážlivý muži, proč mě jsi překážkou v mojí chůzi, a to všecko k mé velké potupě, proč pak přišla bída na tě? 15 2.3.2 Způsob přednesu kramářských písní Kramářské písně zpívali ti, kteří prodávali tištěnou formu. Přednes se však blížil spíše recitativu než zpěvu. Hudební motivy vycházely z nápěvů známých z kostelů, protagonista si je však vždy upravil pro daný text. Někdy se však stávalo, že přízvuky se nesetkaly s textem, a tak docházelo k přesunům akcentů a kostrbatosti tolik typické pro kramářskou píseň jak bylo vidět na příkladech kramářských písní uvedených v předchozí kapitole. Na první pohled je toto patrné i při pouhém čtení veršů rytmus se někdy neočekávaně mění, autoři používali různý počet slabik ve verších, které však měly odpovídat stejné melodii. Dnes se s podobným typem přednesu můžeme setkat například u vyvolávačů při obchůzkový hrách (masopust nebo jízda králů). 16 Zůstává otázkou, zda tento fakt máme pokládat za hrubý nedostatek a lajdáctví, nebo za kouzlo tvorby. Kramář také používal obrazové tabule, které dokreslovaly celý vyprávěný příběh. Dnes se můžeme jen dohadovat, ke kolika strofám se vztahoval jeden obrázek. Koncepce nejspíše vycházela z vyprávěné zprávy. Většinou však na tabuli bylo nakresleno 6 nebo 12 obrázků. 17 Kramářskou píseň doprovázel také prodej tiskovin. Pro kramáře tedy výstup nekončil dozpíváním písně. Zpěv nebyl pouhým podáním informace nebo dramatickým výstupem pro pobavení návštěvníků tržitě, ale zcela jasně i reklamou pro odbyt tiskovin novinového typu. Tyto tisky mohly mít například formu dnešních novin, kdy kramář během 15 Celý text písně je uveden v příloze. 16 BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou : Kramářské písně dob minulých. Praha: Mladá fronta, 1983. 160 s., str. 8. 17 Tamtéž, str. 9. 19

svého vystoupení udělal výběr z nejpoutavějších epizod. V novinách samozřejmě nechyběl otisk této písně na zadní straně. Ve větší míře však měly kramářské písně zvláštní jednostránkovou podobu, která zahrnovala text písně a obrázek. Nejčastěji se objevovala neutrální krajinka nebo ornamentální výzdoba. 18 Lidé, kteří si poslechli a případně i koupili noviny kramářskou píseň, dále šířili melodii, když si písničku zpívali sami pro sebe. Lze tedy říci, že kramářská píseň se nevztahuje pouze k textu a případnému notovému zápisu, ale pod tímto pojmem rozumíme proces vzniku, přednesu, prodeje a dalšího šíření písní náboženského a světského obsahu, který byl vždy určitým způsobem komerčně zaměřen. Informace, zábava a výdělek v jednom tedy nejsou nemocí dnešní doby, ale tyto prvky existovaly minimálně od prvního vydávání drobných tisků. Různá dobová vyobrazení přednesu kramářských písní jsou uvedena v příloze práce. 2.3.3 Obsahová analýza Bylo by však nespravedlivé posuzovat kramářské písně zjednodušeně jako vedlejší produkty tiskáren, které neměly žádnou uměleckou hodnotu, nebo že kramáři a tiskaři sledovali pouze vidinu snadného zisku. Kramářské tisky totiž vznikaly v době, kdy většina obyvatel ke knihám neměla žádný přístup, nefungovaly tedy pouze jako médium z čistě informačního hlediska, ale seznamovaly obyvatele také s novými literárními formami, zcela nutně je obohacovaly o nová témata, která překračovala rámec toho, co lidé znali z vlastní bezprostřední zkušenosti. 19 Po stránce obsahové se česká kramářská píseň liší například od tvorby německé, která podporovala zejména prodej novinových tiskovin. Samostatnost prodeje kramářské písně umožnila do obsahu vnést mnohem větší množství lidových prvků, a tak se v nich objevují kromě textů o vraždách, katastrofách a válkách také náměty lyrické, vlastenecké nebo satirické. 20 Je však třeba zmínit se, že oproti lidové písni kramářská tvorba stále více klade 18 Fotografie se poprvé objevuje v polovině 19. století, ale v té době se ještě nedala vytisknout. O technologický pokrok v této oblasti se mimochodem zasadil Alois Senefelder z Prahy, který první využil litografii, a Karel Václav Klíč z Hostinného, který je vynálezcem heliografury (tj. světlotisku). Fotografie se v tisku objevuje až na konci 19. století. Do té doby se fotografie do novin ručně překreslovaly (např. v USA). U nás ale i ve 20. letech minulého století noviny příliš fotografie nepoužívaly (např. Lidové noviny) vzhledem k finanční náročnosti výrobní technologie. Fotografie také využíval spíše bulvární tisk než seriózní noviny. Důležité pro historii žurnalistiky však je, že možnost tisku a šíření fotografií výrazně změnily způsob zpravodajství. 19 HOLUBOVÁ, Markéta et kol. Obrazy ženy v kramářské produkci. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2008. 225 s. ISBN 978-80-87112-09-0. Str. 8. 20 SMETANA, R.; VÁCLAVEK, B.. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949. 221 s. Str. 16. 20

důraz na obsahovou stránku než na stránku hudební. Například počet slok výrazně přesahuje obvyklý počet u písní vyloženě lidových. 21 Komplexní obsahová analýza vzhledem k rozsahu tvorby kramářských tisků není cílem této práce, proto na tomto místě uvedu nástin témat, která se v kramářských písních nejčastěji objevují. Obsahová analýza kramářských písní je v této práci zpracována zejména na základě publikace Katalog kramářských tisků Etnologického ústavu AV ČR. Jak je z níže uvedených ukázek vidět, názvy kramářských písní by patrně neodpovídaly dnešním představám o potřebě stručného, zato však úderného novinového titulku. Naopak, názvy kramářských písní byly často tvořeny i souvětím, ve kterém jsme se mohli ve zkratce dozvědět celý obsah písně. Mnoho kramářských tisků bylo určeno zejména mladé generaci, dedikace mládencům a pannám se skutečně objevovala v názvu. Neméně častým jevem bylo užívání sousloví Nová píseň o a kramáři se rozhodně nevyhýbali slovům, která měla patrně přitáhnout pozornost kolemjdoucích: novina hrozná a strašlivá, senzační nebo na výstrahu vydaná. Názvy kramářských písní však mohou i překvapit, jako například Loučení pijáka s kořalkou nebo Nová píseň vydaná jen pro ty, kteří si ji koupí. Název kramářské písně na trhu často rozhodoval o tom, jestli kramář v konkurenci jiných trhovců a jiného veřejného dění uspěje. Patrně proto tvůrci používali trochu bulvární nádech nejen svých písní, ale i svého vlastního projevu: Poslechněte, o, křesťané, věci hrozné, neslýchané, co vám budu zpívati, mordy hrozné, neslýchané, až je hrůza poslouchati 22 Aby však vše fungovalo, název písně i přednes musely spolu vždy alespoň trochu korespondovat, protože při získávání pozornosti davu platí vždy jedno pravidlo: není důležité, jaké věci jsou, ale jak se jeví. Většina kramářských písní tedy začíná jakýmsi úvodem, který posluchače uvádí v kontext děje samotného. Na základě studia dostupné literatury a zejména pak již zmíněného Katalogu kramářských tisků jsem rozdělila kramářské písně do třinácti kategorií podle tématu, kterému se text věnuje: písně věnované mládencům a pannám, písně s náboženskou tématikou, písně o lásce, písně o rozdílech mezi mužem a ženou, písně o vraždách, o válkách, poučné písně, písně čerpající z historických námětů, vánoční písně, písně typu novinové zprávy, písně pro obveselení, písně o zázracích, o přírodních katastrofách a jiné. Některé kramářské písně by samozřejmě mohly spadat do více kategorií najednou, vždy jsem však brala v potaz 21 Více viz kapitola Vztah kramářské a lidové písně 22 FABIÁNOVÁ, Jiřina. Písničky veselé i truchlivé na světlo světa vydané: Malé povídání o kramářských tiscích uložených v muzeu Valašské Meziříčí. Valašské Meziříčí: Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, 2009. 62 s. ISBN 978-80-254-4261-6. Str. 22. 21

převažující obsahový prvek a v uvedeném vzorku se každá píseň objevuje vždy jen jednou. Poměr zastoupení jednotlivých témat je vidět na následujícím grafu. Obsahová analýza vznikla na základě vyhodnocení titulů 2615 kramářských písní. Trochu paradoxní je fakt, že náboženská tématika kramářských tisků převažovala nad tématikou světskou 23, jakkoli se nám z dnešního pohledu může stát, že v zájmu popularity a podpory prodeje tisků by to mělo být naopak. Je však nutné mít na paměti, že náboženská víra společně s církví byla v 17. 19. století pro obyvatelstvo jakýmsi arbitrem pravdy. Měla tedy i značný vliv na každodenní život obyvatel. Témata církevních námětů se v čase příliš neměnila, rozdíly a rozličnost námětů tedy musíme hledat zejména v textech se světskou tématikou. Nicméně i výše uvedený graf jasně poukazuje na to, že náboženská tématika má ve sledovaném vzorku řádově vyšší zastoupení. Do skupiny s náboženskou tématikou jsem zařadila modlitby, vyprávění o životech svatých, písně pobožné, o utrpení Ježíše Krista a samozřejmě všechny kramářské písně s mariánskou tématikou. Z obsahové analýzy je dále patrné, že osvědčenou cílovou skupinou prodeje kramářských tisků byla mladá generace. Dedikace mládencům a panám se objevila v patnácti procentech vzorku. Tematicky tato skupina zahrnuje jak písně poučné, tak i písně o lásce 23 KOPALOVÁ, Ludmila; HOLUBOVÁ, Markéta. Katalog kramářských tisků. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2008. 485 s. ISBN 978-80-87112-07-6. Str. 3. 22

a pro obveselení, záběrem námětů je tato skupina patrně nejrozmanitější. Obecně tyto kramářské písně měly námět spíše lyrický. Až na třetím místě co do počtu jsou témata typicky žurnalistická. Do této skupiny patří písně, které si kladou za cíl přednášet lidem události z domova i ze zahraničí, tedy mám zde na mysli ty kramářské písně, které bychom mohli přirovnat k dnešnímu tisku či televizi. Současně jsem do této skupiny zařadila i písně, které vypráví příběhy o jednotlivcích (například kovářích, sedlácích a jiných). Záměrně součástí této skupiny nejsou písně o válkách a vraždách, přestože logicky by sem samozřejmě mohly patřit. Texty o mordech a válkách jsou však pro kramářské písně natolik typické, že jsem tyto uvedla zvlášť. Na tomto místě je potřeba připomenout, že kramářské tisky často neobsahovaly kompletní údaje o vydání z důvodu obchodního neb bez uvedeného data se nikdy nestaly včerejšími neaktuálními novinami. Ve sledovaném vzorku se však objevilo i několik takových, které obsahují poměrně přesné datum i v samotném názvu: Vejtah českých vídeňských novin od 5. února 1814 v píseň uvedený. Nutno ještě dodat, že stejné kramářské písně se vydávaly i na různých místech českých zemí, což je dokladem toho, že předávání zpráv mezi kramáři a šíření novinek evidentně fungovalo. Souvislost tvorby kramářských písní s tvorbou lidovou se potvrdila i v poměrně hojném zastoupení témat o lásce a vztazích mezi muži a ženami. Zatímco písně o lásce jsou většinou smutné a vypravují o lásce nenaplněné nebo o nevěře (jak podobné lidové tvorbě), rozdíl mezi opačnými pohlavími je podáván většinou nevážně, ironicky a často vtipně. Ovšem i mezi písněmi o lásce najdeme takové, které se snaží prodat již svým titulkem: Píseň nová o jistý ženě, která jdoucí se svým manželem na posvícení, z přílišné lásky od něj do rybníka strčená byla. Témata tragická, vztahující se k válkám, k vojnám nebo vraždám jsou procentuálně zastoupena stejně jako písně ve skupině žurnalistické. Právě drastické názvy měly na tržištích přilákat pozornost kolemjdoucích. Koneckonců i dnes média zahrnují do svých zpravodajských relací mnoho negativních zpráv, které údajně zaručují vyšší sledovanost. Již tehdy se kramáři nebáli vystoupit s velmi barvitým a možná až přitažlivě odpudivým titulem své písně, jako například: Truchlivý popis o strašné desateronásobné krvavé vraždě, kterou sedm vrahů spáchalo pro sedm tisíc zlatých v jednom mlýně nedaleko města Poděbic. Již tehdy si byli pravděpodobně kramáři vědomi toho, že mají jistý vliv na veřejné mínění, proto do své produkce zahrnovali i písně, které měli přinést určité ponaučení. Tyto kramářské písně byly didakticky vystavěné na ukázce, jak konkrétní člověk zle dopadl, když 23

se choval tak a tak. Často se také vztahovaly ke křesťanské víře: Pravdivý příběh, který se stal ve vlašské zemi s nevděčným synem, který pro neuctění svého otce od Boha trestán byl, což se z písně lépe vyrozumí. Stejně tak se ale objevovala i témata čistě poučná, či přinášející obecné pravdy : Píseň stará o spravedlivé smrti, kteráž darů nepřijímá, žádného se nestydí a nebojí, mladému, starému, bohatému, chudému, slovem jednomu každému stejně poslouží. Zde vidím rovněž jistou paralelu s dnešní mediální produkcí, protože nahlédneme-li zejména do zájmových časopisů nebo periodik určených pro muže nebo pro ženy, uváděná témata se často opakují stále dokola. Lidé rádi věří na zázraky, bylo tomu tak dříve, je tomu tak i dnes. Jen tehdejší zpravodajská produkce si mohla dovolit jiný typ novinářských kachen v porovnání s dobou dnešní. Obsah písní je skutečně z dnešního pohledu trochu krkolomný: Píseň pravdivá o jednom příběhu, který se stal v městě Krumlově, v kterém jistá žena z návodu jiné velebnou svátost oltářní do svého oulu skryla a potom skrze zázrak vyzrazena byla, což se lepší z písně vyrozumí nebo Počátek hojící studánky v lese, blíž Nového Kocléřova, pak hodnověrný popis slávy přenesení obrazu blahoslavené Marie Panny Pomocnice do kaple z Černé v roce 1849, pak onoho pamětihodného snu, kterým nábožná žena v neduživém žití skrze božské řízení osvícena a uzdravena byla. Stačí už jen dodat, že zázraky se často děly společně s přičiněním božím, což vyplývá i ze dvou uvedených ukázek. Kramářské písně rozhodně ve své historii neopominuly živelné pohromy a katastrofy, což je tematický obsah, který je dodnes médii velmi oblíben. Média jen tehdy měla na rozdíl od dnešní doby velmi omezenou možnost zprostředkování toho, jak taková živelná pohroma vypadá, přesto se toto téma objevovalo v kramářských tiscích nezřídka: Truchlivá novina o letošní pamětihodné povodni, která mezi 27. a 28. dnem měsíce února v Čechách a nejvíce v pražských městech se přinatrefila. Vzhledem k našim zeměpisným šířkám se naprostá většina kramářských písní s tématikou živelných pohrom týkala právě povodní. Písně pro obveselení či ukrácení času tvoří samostatnou skupinu, protože jejich obsah nesleduje epický děj. Jejich účel je většinou uveden již v jejich názvu: Píseň světská všem stavu svobodnýho v cnostné lásce se milujícím, pro obveselení mysle na světlo vydaná. Poslední konkrétní kategorii pak tvoří písně vánoční. Podobně jako mariánské písně, o kterých se zmiňuji dále, i vánoční kramářské písně byly jakýmsi tiskem vydávaným při příležitosti. Jak je vidět, Vánoce byly obchodním artiklem i v dobách dávno minulých. Do kategorie jiné jsem zařadila ta témata, která se do jiných nehodila a neopakovala se tak často, aby mohla vytvořit samostatnou skupinu. V této skupině bychom však mimo jiné 24

našli poměrně značné procentuální zastoupení písní o módě tyto písně však nepřinášely nové trendy tak, jak jsme zvyklí třeba dnes z časopisecké produkce, ale spíše kritizovaly nové trendy v módě: Pravdivá píseň o nynějším kroji, jak podivně nynějšího času se přetvařují nyní, nově na světlo vydaná nebo Pravdivá píseň o bláznivé módě tohoto světa. V této kategorii jsou zahrnuty i písně, které se od těch typicky lidových již příliš neliší, a to ani samotným názvem, případně je v jejich názvu polopatě uvedeno, že je to píseň znárodnělá. Příkladem nám mohou posloužit písně jako: Šel jsem ondy šumným hájem píseň znárodnělá, U té naší lípy malá lavička, Zafoukej větříčku v pravou stranu, Zahučely lesy a mnohé další. 2.3.3.1 Kramářské písně s mariánskou tématikou Jestliže obsah kramářských písní je nejčastěji ovlivněn náboženskou vírou, pak specifickou skupinou kramářských tisků jsou ty, které jsou dedikovány Panně Marii. Mariánský kult měl v českých zemích vždy silnou tradici, která ještě zesílila v době barokní. Svědčí o tom četná mariánská poutní místa, která jsou dodnes k vidění na našem území. Příkladem takového poutní místa je Svatá Hora u Příbrami, kam se poutníci přicházejí poklonit sošce Panny Marie Svatohorské, kterou měl údajně vyřezat sám arcibiskup Arnošt z Pardubic ve 14. století. Pokud si přečteme text vztahující se právě k tomuto poutnímu místu, možná by nás ani na první pohled nenapadlo, že se jedná o kramářský tisk.: O Maria, hledám tě dávný čas, nemohu tě najíti, po pahrbkách velkých pustinách chci se k tobě dostati. O Maria, spomož nemohu si pomoci v mých bídách a úzkostech. K Svaté hoře já budu pospíchat, je tam matka milosti, ta spomáhá všechněm zarmouceným, a potěší v úzkosti 24 Stejně je tomu tak v ukázce z Vroucné písně k blahoslavené Panně Marii Cellenské: Marii Cellenské odevzdávám srdce, aby v něm napsala: Ježíš a Maria! v poslední hodince. Matička Cellenská, dohoří má svíčka. V posledním vzdechnutí ať jest mé vyřknutí: Ježíš a Maria. 25 Kramářská píseň tedy neznamená a priori bulvár a vyhledávání senzací, jak by se mohlo zdát. Vzhledem k výše uvedenému poměru témat světských a náboženských je tomu dokonce naopak. Podle mého názoru je tento fakt dokladem toho, o co se tehdejší společnost zajímala a co pro ni bylo důležité, náboženství zřejmě sehrávalo v životě obyčejných lidí 24 FABIÁNOVÁ, Jiřina. Písničky veselé i truchlivé na světlo světa vydané: Malé povídání o kramářských tiscích uložených v muzeu Valašské Meziříčí. Valašské Meziříčí: Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, 2009. 62 s. ISBN 978-80-254-4261-6. Str. 14. 25 FABIÁNOVÁ, Jiřina. Písničky veselé i truchlivé na světlo světa vydané: Malé povídání o kramářských tiscích uložených v muzeu Valašské Meziříčí. Valašské Meziříčí: Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, 2009. 62 s. ISBN 978-80-254-4261-6. Str. 15. 25

jednu z nejdůležitějších rolí. Jiřina Fabiánová píše, že tisk kramářských písní s mariánskou tématikou představoval výhodnou investici. Vzhledem k tomu, že mariánské tisky se vždy vztahovaly ke konkrétnímu místu, poutníci si při pokání kupovali kramářskou píseň s touto tématikou jako upomínku nebo jako dárek pro své bližní. 26 2.3.4 Cenzura S rozvojem křesťanství a instituce církve přišla samozřejmě i cenzura, která se v dějinách lidstva v souvislosti se zpravodajstvím objevuje nesčetněkrát. To je jen důkaz toho, že mocní věří ve schopnost médií ovlivnit myšlení svých poddaných, kteří si utvářejí názory na svět podle sdělení, která jim přinesou právě média. S proměnou vnímání a názoru vládnoucích vrstev na vliv médií, potažmo kramářů, se měnilo pochopitelně i postavení tvůrců kramářských písní samotných. Ne ve všech dobách totiž byli tito lidé společností uznáváni stejně. Například církev z vážených pěvců zanedlouho vytvořila stav, který se nacházel na nejnižší úrovni středověké společnosti. Přesto ze společenského života nevymizeli, stále je bylo vidět všude tam, kde se shromažďovalo větší množství lidí. Důvod byl jednoduchý, na svých cestách prošli mnoha krajinami, stali se svědky historických událostí, válečných tažení i epidemických pohrom. A nevšední životní zkušenosti přitahovaly pozornost publika ve všech dobách, tu naši nevyjímaje. Zároveň tato skutečnost je důvodem, proč mezi pěvci bylo tolik invalidů a slepých. 27 Ke konci středověku musela církev pod tlakem poptávky po zpěvech, zprávách a hrách změnit svůj negativní přístup k provozovatelům tohoto řemesla. Pokud pěvec opěvoval život a činy knížat nebo kněží a světců, byl vyňat z církevního zákazu. Kramářská píseň se tak vlastně stala prvním výrazným prostředkem církevní propagandy. Koncem 18. století cenzura opět přitvrdila, jejím účelem bylo vymýtit tisky, které byly namířeny proti vrchnosti, texty nemravné a tisky, které se na první pohled zdály být tisky náboženskými, ale obsahem církvi nevyhovovaly. Tiskařům sice hrozila konfiskace jejich majetku nebo dokonce i vězení, ale ti byli ochotni toto riskovat, protože zakázané zboží šlo od nepaměti vždy lépe na odbyt. 28 26 Tamtéž. 27 Tamtéž, str. 10-11. 28 FABIÁNOVÁ, Jiřina. Písničky veselé i truchlivé na světlo světa vydané : Malé povídání o kramářských tiscích uložených v muzeu Valašské Meziříčí. Valašské Meziříčí : Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, 2009. 62 s. ISBN 978-80-254-4261-6. Str. 7. 26

Zásahy cenzury, ať už té z doby josefínských reforem nebo ze strany církevní, byly samozřejmě obcházeny s českou vynalézavostí, a tak je dnes pro nás problematické přesně určit původ konkrétních tisků. Tiskárny totiž začaly používat falešný impres (uvedení cizího místa tisku či zahraniční tiskárny). Cenzura současně znamenala další důvod pro to, aby se na drobných kramářských tiscích neobjevoval rok vydání. 29 2.3.5 Vztah kramářské a lidové písně Není možné zcela oddělit tvorbu lidovou od tvorby kramářské. R. Smetana dokonce tvrdí, že kramářská píseň vlastně vedla k uvědomělé slovesné tvorbě a také podněcovala k širšímu tematickému záběru takto vzniklých lidových písní. 30 Již v předchozí kapitole jsem se zmínila, že názvy a témata některých kramářských písní se skutečně blíží názvům lidovým. Například: Sem pospěšte, poběhněte; Šumi marica; Věrná láska. Protože ale tyto písně byly nalezeny mezi kramářskými tisky, dokážeme je takto označit. Pokud bychom však znali pouze text dané písně, jen stěží bychom je zřejmě dokázali od sebe odlišit. Gutenbergův vynález a jeho zapojení do produkce kramářských písní tedy standardizovalo jejich podobu, a tedy ve výsledku se kramářská píseň začala odlišovat od tvorby čistě lidové. Z použití tisku vyplývá také to, že nosnou složkou kramářských písní se stal jen a pouze text, zatímco melodie sehrávala pouze doplňkovou roli. Kramářská píseň je tedy textem, který lze zpívat. 31 Zatímco tvůrci lidových písní se snažili o vytvoření umělecké hodnoty i v melodii, kramáři sice zcela nerezignovali, ale na zpěvnou melodii, která by navíc odpovídala přesně textu, nekladli důraz. Fakt, že se text vytiskl na papír, ovšem také znamenal to, že se nedal v průběhu času měnit. Zatímco lidová píseň mohla být ovlivněna znovu a znovu místem, kde se zpívala, samotným tvůrcem, jeho vkusem a schopnostmi, do tištěné podoby se již zasahovat nemohlo. Kramářské písni tedy chybí kouzlo jakési vytříbenosti lidové písně. Tato skutečnost poukazuje na to, jakým způsobem technologie přenášení jakéhokoliv obsahu ovlivňuje jeho výslednou podobu. 29 VEČERKOVÁ, Eva. Poslouchejte, mládenci a panny aneb O České písni kramářské. Brno. Moravské zemské muzeum, 1995. ISBN 80-7028-077-8. Str. 9. 30 SMETANA, R.; VÁCLAVEK, B.. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949. 221 s. Str. 17. 31 Tamtéž, str. 17. 27

2.4 Osobnost kramáře Písničkářská chudina vždy pocházela z nejrůznějších sociálních vrstev. Ne vždy mezi ně patřili jen vaganti, žebráci, ale i životem zklamané existence z řad příslušníků cechů ale i inteligence. Existovali i příležitostní tvůrci jako například učitelé, písmáci, studenti nebo kněží. Náhodně nalezená jména kramářů nám však dnes mnoho neříkají. Mezi nejplodnější české písničkáře 19. století patřili: Jan Kratochvíl zpěvák chrudimský, Josef Chládek starý zpěvák městecký, Josef Ter z Rovenska pod Troskami nebo Pražan František Hais. Příbuzní se za kramáře ve své rodině často styděli, což bylo dáno působením cenzury, jak jsem již uvedla výše. O životě písničkářů tedy neexistuje mnoho pramenů. Na venkově byli ale potulní zpěváci, komedianti a kejklíři vřele vítáni jako zdroj obveselení, tedy princip byl úplně stejný jako dnes: pokud kramář dokázal zaujmout, publikum bylo ochotno se mu za jeho umění odvděčit. Nejtypičtějším představitelem tohoto stavu byl vysloužilý a často invalidní voják. Vojáci byli muži zcestovalí, pamětníci důležitých historických tažení, velmi hovorní a skvělí vypravěči. Často bývali poznamenáni stopami války v podobě různých trvalých tělesných zranění. Zároveň nebyli zvyklí na normální práci, a tak pro ně byl písničkářský obchod dobrým způsobem obživy. V tomto řemesle mohli uplatnit své bohaté zkušenosti a i znalosti nejrůznějších vojenských melodií. Písničkáři se vždy snažili spolupracovat s tiskárnami, které se vyskytovaly pouze ve větších městech. Vedle Prahy se uchylovali také do Vídně, která měla bohatou písničkářskou tradici již od dob středověku. Obě města se samozřejmě snažila narůstajícímu počtu tohoto stavu bránit všemožnými vyhláškami a dekrety, ale většinou zcela marně. Ve Vídni působily za doby Marie Terezie a Josefa II. tzv. Liederweiber (písničkářky), toto povolání tedy nenáleželo pouze mužům. Nevedlo se jim nijak špatně, prodávaly hlavně před vraty kostelů, na křižovatkách nebo v okolí popravišť. Své zákaznice dokonce učily i melodie kramářských písní. Zpěvačky vymizely přibližně před polovinou 19. století poté, co jim smrtelnou ránu zasadila francouzská revoluce a napoleonské války. V českém prostředí byly kramářské zpěvačky a autorky spíše výjimečné, přestože podle zápisů z 19. století je známe i jmény. Manželky a družky písničkářů se spíše podílely na přípravě kramářských písní a také doprovázely na hudební nástroje. Často také své muže finančně zajišťovaly tím, že 28