41 (KSPH 66 INS 26654/2016) ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Vaško v právní věci žalobce Institut pro řešení úpadku v.o.s., IČO: 01781448, se sídlem Na Spravedlnosti 121, 530 02 Pardubice, insolvenčního správce dlužníka Jana Petrouška, nar. 6.4.1979, bytem Kostomlatská 2187, 288 02 Nymburk, proti žalovanému Janu Surovi, nar. 3.4.1954, bytem Ktiš 50, 384 03 Ktiš, zast. Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem, se sídlem Laubova 8, 130 00 Praha 3 o určení neúčinnosti právního úkonu, t a k t o : I. I. Darovací smlouva uzavřená dne 10.6.2015 mezi dlužníkem jako darujícím a žalovaným jako obdarovaným, jejímž předmětem byly nemovitosti: pozemek p.č. 1683/2 o výměře 31 m 2, trvalý travní porost, pozemek p.č. 1686 o výměře 459 m 2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 86, bydlení, pozemek p.č. 1687 o výměře 194 m 2, trvalý travní porost, to vše zapsáno a vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov, Katastrální území Horní Planá, obec Horní Planá, list vlastnictví č. 162 a č. 2135 je neúčinným právním úkonem. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
pokračování 2 III. Žalovanému se ukládá, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatil soudní poplatek 5.000,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svým návrhem domáhal, aby soud rozhodl o neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 10.6.2015, uzavřené mezi dlužníkem jak dárcem na straně jedné a žalovaným (otcem dlužníka), jako obdarovaným na straně druhé, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k nemovitým věcem, a to pozemkům p.č. 1683/2 o výměře 31 m2, trvalý travní porost, p.č. 1686 o výměře 459 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 86, bydlení a p.č. 1687 o výměře 194 m2, trvalý travní porost, vše zapsáno a vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov, Katastrální území Horní Planá, obec Horní Planá, list vlastnictví č. 162 a č. 2135. Žalobce ve své žalobě uváděl, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí soudu ve smyslu 235 insolvenčního zákona, když v daném případě se jednalo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění ve smyslu 240 insolvenčního zákona. Dle názoru žalobce jednáním dlužníka a žalovaného došlo rovněž k naplnění skutkové podstaty úmyslně zkracujícího právního úkonu, když darovací smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem a osobou blízkou. K žalobě se vyjádřil podáním ze dne 21.6.2017 prostřednictvím svého právního zástupce žalovaný, který s žalobou vyslovil nesouhlas, když uváděl následující - ze strany dlužník došlo k odvolání daru a fakticky tak darovací smlouva již právně neexistuje, větší část daru byla vrácena a samostatné pozemky parc.č. 1687 a parc.č. 1683/2, které nebyly předmětem vrácení, jsou prakticky neprodejné - dlužník v době uzavření darovací smlouvy nebyl v úpadku - dlužník není pro žalovaného osobou blízkou, když spolu mají dlouholeté spory, o čemž vypovídá odvolání daru pro nevděk Ve věci bylo jednáno dne 5.10.2017, k důkazu byly přečteny usnesení KS v Praze č.j. KSPH 66 INS 26654/2016-A-18 ze dne 19. ledna 2017, výpis z Katastru nemovitostí ke dni 1.5. 2015 č. LV 162, výpis z Katastru nemovitostí 20.2.2017 č. LV 162, výpis z Katastru nemovitostí ke dni 19.1.2017 č. LV 162, vvýpis z Katastru nemovitostí ke dni 12.5.2017 č. LV 162, darovací smlouva uzavřená dne 10.6.2015 mezi Janem Petrouškem (darující) a Janem Surou (obdarovaný), souhlasné prohlášení o vrácení daru ze dne 16.11.2016 Podle 235 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle 236 odst. 1, 2 insolvenčního zákona neúčinnosti právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení, je však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, náleží do majetkové podstaty. Není-li vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.
pokračování 3 Podle 237 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn, nebo které z něho měly prospěch. Podle 237 odst. 4 insolvenčního zákona bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníkovi těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníkovi vznikla za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky. Podle 239 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle 239 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Podle 239 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutím, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění, nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná. Podle 240 odst. 1,2,3 insolvenčního zákona právním úkonem bez přiměřeného plnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a nebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle 242 odst. 1,2,3 insolvenčního zákona odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám, nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se za to, že úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení.
pokračování 4 Z provedeného dokazování měl soud za prokázané, že dne 10.6.2015 byla uzavřena darovací smlouva, na jejímž základě dlužník daroval žalovanému (svému otci) nemovitosti, a to pozemky p.č. 1683/2 o výměře 31 m2, trvalý travní porost, p.č. 1686 o výměře 459 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 86, bydlení a p.č. 1687 o výměře 194 m2, trvalý travní porost, vše zapsáno a vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov, Katastrální území Horní Planá, obec Horní Planá, list vlastnictví č. 162 a č. 2135. Soud měl rovněž za prokázané, že následně došlo ze strany dlužníka k odvolání daru, to ale pouze ve vztahu k pozemku parc.č. 1686 o výměře 459 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 86, objekt bydlení. Uvedené vyplývalo z darovací smlouvy a ze souhlasného prohlášení o vrácení daru. Soud oproti tomu neměl za prokázaný důvod vrácení daru, uváděný ve vyjádření žalovaného (nevděk), když k této skutečnosti žádný z účastníků nic neuvedl, v souhlasném prohlášení o vrácení daru je uvedeno, že pan Jan Sura jako obdarovaný prohlašuje, že chce předejít nákladnému soudnímu řízení, které by s největší pravděpodobností skončilo v jeho neprospěch a musel by platit veškeré náklady soudního řízení a proto souhlasí s vrácením části daru dárci. Z uvedeného dle názoru soudu vyplývá, že skutečným důvodem uzavření darovací smlouvy byla snaha dlužníka za spolupráce s jeho otcem (žalovaným) odstranit riziko zpeněžení majetku dlužníka. Důvodem vrácení daru bylo zřejmě dodatečné vyhodnocení si rizika takovéhoto jednání ze strany některého z účastníků darovací smlouvy, nebo ze strany obou. Pokud se jedná o vztah dlužníka a žalovaného, jako osob blízkých, sama skutečnost vzájemných sporů na tom nemůže nic měnit, neboť existence rozporů bez dalšího neznamená a ani znamenat nemůže, že by bylo prokázáno, že osoba blízká nevěděla a nemohla vědět o dlužníkově úmyslu, zkrátit věřitele. Rovněž o vzájemných rozporech lze mít více než důvodné pochybnosti, když žalovaný ve svém vyjádření uváděl několikaleté spory. Je tedy velice nepravděpodobné, že dlužník bude darovat prakticky jediný hodnotný majetek osobě, se kterou má dlouholeté spory. Pokud se jedná o tvrzení žalovaného, že se dlužník v době uzavření darovací smlouvy nenalézal v úpadku úpadková situace je zřejmá již z insolvenčního návrhu dlužníka ze dne 22.11.2016, kde dlužník uvedl, že má více jak 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 4.487.658,18,-Kč, všechny pohledávky jsou již více jak rok po splatnosti. Z uvedeného tedy dle názoru soudu lze dospět k závěru, o úpadkové situaci dlužníka již v okamžiku podpisu darovací smlouvy, tedy dne 10.6.2015. K tvrzení žalovaného, že ohledně pozemků. které nebyly předmětem vrácení daru, se jednalo o příležitostný dar v přiměřené výši a že by tedy bylo namístě postupovat ve smyslu 240 odst. 4 písm. b) je třeba uvést, že uvedené pozemky byly jako dar součástí většího celku (včetně stavební parcely jejíž součástí je dům), fakticky by se tedy jednalo o zbytkový dar, který takto ale rozhodně původně nemohl být zamýšlen. Tato skutečnost tedy dle názoru soudu takovouto obranu žalovaného vylučuje. Navíc pak přihlédnuto musí být i k tomu, že sama skutečnost, že nedošlo k vrácení všech pozemků znamená znehodnocení vráceného pozemku, neboť tak došlo k rozdělení funkčního celku. Na tom nic nemění ani skutečnost, pokud by vrácený pozemek byl schopen samostatného využití (po vybudování nového vjezdu na pozemek, když původní vjezd vede přes pozemek parc. č. 1687) Soud po posouzení provedených důkazů ve smyslu 132 o.s.ř., kdy důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že je namístě žalobě vyhovět.
pokračování 5 Po právní stránce pak dle názoru soudu došlo uzavřením darovací smlouvy ke vzniku neúčinného právního úkonu ve smyslu 235 insolvenčního zákona ve spojení s 240 a 242 insolvenčního zákona, když se jednalo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, který dlužník učinil, když byl v úpadku při absenci liberačních důvodů ve smyslu 240 odst. 4 insolvenčního zákona. Soud rovněž dospěl k závěru, že jednáním dlužníka došlo k úmyslnému zkrácení uspokojení věřitele a žalovanému byl tento úmysl znám, tudíž došlo i k naplnění podmínky ustanovení 242 odst. 1,2 insolvenčního zákona. S ohledem na výše uvedené tedy soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v bodě II. výroku rozsudku tak, že nebyly přiznány žádnému z účastníků řízení, když ve věci úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval. V bodě III. výroku rozsudku soud rozhodl o přenosu poplatkové povinnosti ze žalobce na žalovaného, když insolvenční správce je od placení soudních poplatků osvobozen. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit České republice částku 5.000,00 Kč na soudním poplatku dle pol. 13 bodu 1 b) s použitím 2 odst. 3 Sazebníku soudních poplatků do 3 dnů od právní moci rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. V Praze dne 12. října 2017 Mgr. Jaroslav Vaško, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení Martina Šedivá