Pedagog a komunikace se studenty na Střední škole pro sluchově postižené v Praze Radlicích

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY Pedagog a komunikace se studenty na Střední škole pro sluchově postižené v Praze Radlicích Bakalářská práce Brno 2008 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Radka Horáková, Ph.D. Vypracoval: Tomáš Bogner

Děkuji PhDr. Radce Horákové, Ph.D. za odborné rady a vedení při vypracování bakalářské práce. Mé poděkování patří Mgr. Fedoru Krajčíkovi, zástupci Střední školy pro sluchově postižené v Praze Radlicích, za vstřícnost při zpracování výzkumného šetření, za poskytnutí informací o této škole. Poděkování patří i Mgr. Marii Horákové za odbornou pomoc při překladu resumé do anglického jazyka. Davidu Jordovi projevuji dík za pomoc s grafickou úpravou bakalářské práce. Dále děkuji Pavle Bognerové, které patří vřelý dík za jazykovou korekturu této bakalářské práce. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat svým blízkým, bez jejichž podpory a shovívavosti by tato práce nikdy nevznikla.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby tato bakalářská práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně, v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, 15. dubna 2008 Tomáš Bogner

Obsah Úvod... 5 1 Uvedení do problematiky sluchového postiţení... 7 1.1 Vymezení základní terminologie... 7 1.2 Klasifikace sluchových vad... 8 1.3 Komunikační formy sluchově postiţených... 10 1.4 Osobnost sluchově postiţeného pedagoga... 13 2 Charakteristika Střední školy pro sluchově postiţené obor Zubní technik pro sluchově postiţené, Asistent zubního technika... 14 2.1 Filozofie a charakteristika školy... 14 2.2 Historie školy... 15 2.3 Sluchově postiţení studenti a nabídka oborů... 16 3 Pedagogové a metody práce... 19 3.1 Slyšící a sluchově postiţený pedagog... 19 3.2 Metody ve výuce... 20 3.3 Přístup ke studentům... 21 4 Pedagog a komunikace se studenty na Střední škole pro sluchově postiţené v Praze Radlicích... 24 4.1 Charakteristika zkoumaného vzorku... 24 4.2 Popis výzkumných technik... 25 4.3 Zpracování výzkumného šetření... 26 4.4 Shrnutí výzkumného šetření... 42 Závěr... 44 Resumé... 45 Summary... 46 Seznam literatury... 47 Seznam příloh... 49 4

Úvod Téma, které jsem si zvolil pro zpracování své bakalářské práce s názvem Pedagog a komunikace se studenty na Střední škole pro sluchově postižené v Praze Radlicích, jsem si vybral z několika důvodů. Jedním z nich je skutečnost, ţe tato střední škola byla jednou z prvních v České republice, která při výuce a mimoškolních aktivitách začala vyuţívat tlumočníka českého znakového jazyka. Dalším aspektem jsou mé vlastní zkušenosti s nově získanými poznatky o komunikaci na této škole. Jde především o zjištění, jak v současné době funguje komunikace mezi pedagogy a studenty. Ve své bakalářské práci bych Vás rád seznámil nejen se slyšícími pedagogy vyuţívající ke komunikaci tlumočníka českého znakového jazyka, ale nahlédnete i do výuky sluchově postiţeného pedagoga, seznámíte se s jeho metodami, které jsou zaměřeny spíše na vizuální formu. V první části této práce budete uvedeni do problematiky sluchového postiţení, bude ujasněna terminologie uţívaná v této práci, seznámíme se s rozdělením sluchových vad dle WHO, zaměříme se i na to, jak komunikují samotní sluchově postiţení. V druhé kapitole se podíváme na samotnou Střední školu pro sluchově postiţené, seznámíme se s obory Zubní technik a Asistent zubního technika, nahlédneme do historie této školy a především si ujasníme, co je filosofií této školy a jakou komunikaci studenti a pedagogové preferují. V třetí části nahlédneme přímo na práci pedagogů, jejich metody a komunikaci se studenty. V poslední kapitole si tyto získané teoretické informace ověříme pomocí kvalitativního výzkumného šetření monografickou procedurou (strukturovaným rozhovorem). Strukturované šetření probíhalo všem na zmíněné škole, následně bylo vyhodnoceno a zpracováno do tabulek. V příloze bude uveden ukázkový formulář dotazníku. Cílem této bakalářské práce je vyhodnotit a objektivně poukázat na situaci v oblasti komunikace mezi pedagogem a studenty, zjistit, jaký vliv má komunikace na vzájemné porozumění mezi pedagogem a studentem, zjistit, jaký vliv mají různé metody uţívané ve výuce na znalosti a získání informací 5

u studentů. Poukázání na to, ţe rozdílnost metod u slyšících a sluchově postiţených pedagogů má vliv na další vzdělávání sluchově postiţených studentů této školy. 6

1 Uvedení do problematiky sluchového postižení Co to znamená být sluchově postiţený? Být sluchově postiţený, to můţe znamenat, ţe člověk je neslyšící, nedoslýchavý nebo ohluchlý. Tato rozdělení nalezneme ve většině odborné literatury. Ale co tací, kteří trpí ušními šelesty (lat. tinnitus aurium)? I tito lidé se řadí ke sluchově postiţeným. Neslyšící, nedoslýchaví a ohluchlí jsou tři různá postiţení, kaţdé postiţení má jiné specifické potřeby a nároky na komunikaci. 1.1 Vymezení základní terminologie V této podkapitole je si třeba ujasnit některé terminologické pojmy, které se v této práci vyskytují. Je to především proto, ţe v současné době se terminologie v oblasti surdopedie značně rozbíhá. Jiná terminologie se uţívá v lékařském pojetí, jinou uţívá pedagog, jinou samotní neslyšící. Uvedu zde jeden konkrétní příklad: člověk, který neslyší, je z lékařského hlediska označován jako hluchý; z hlediska pedagoga je označován jako sluchově postižený, neslyšící. Samotní neslyšící by se označili jako Neslyšící. Sluchově postižení uživatelé znakového jazyka chtějí být označováni za Neslyšící (s velkým písmenem), protože se považují za jazykovou a kulturní menšinu. Jazykovou a kulturní menšinu z nich dělá existence znakového jazyka, podobné osudy a problémy, historie a často i společní vnější nepřátelé. (Hrubý 1997, s. 38). Vidíte, termínů je mnoho a přitom jde o jednu stejnou osobu. Kdo by se v těchto termínech vyznal? V bakalářské práci se bude vyskytovat i obecný termín sluchově postižený. Tento termín zahrnuje jak osoby neslyšící, nedoslýchavé i ohluchlé či osoby se zbytky sluchu. Pod tento termín můţeme zahrnout i osoby s kochleárním implantátem. Kochleární implantát zprostředkovává sluchové vjemy elektrickou stimulací nervových zakončení v hlemýţdi. Dosud mají implantáty maximálně 22 elektrod, které dráţdí sluchový nerv. 7

Termín sluchově postižený je tedy velice široký a v konkrétních případech je třeba uvést konkrétní vadu sluchu, neboť například v pedagogické praxi je velmi podstatné, zda student je například nedoslýchavý nebo neslyšící. Je to i o konkrétních potřebách sluchově postiţeného (pro upřesnění lze uvést jeden příklad: neslyšící student v komunikaci se slyšícím pedagogem potřebuje vyuţít sluţeb tlumočníka českého znakového jazyka, nedoslýchavému studentu postačí ohled slyšícího pedagoga při komunikaci spolu s odezíráním), které se značně liší. V bakalářské práci se však budou i samostatně vyskytovat termíny neslyšící, nedoslýchavý, ohluchlý, uživatel kochleárního implantátu. A to z toho důvodu, ţe pro mapování studentů a pedagogů na Střední škole pro sluchově postiţené v Praze Radlicích je to podstatné. Na termín sluchově postižený pohlíţí i Zákon o znakové řeči z roku 1998 1. Definuje jej takto: Za neslyšícího se pro účely tohoto zákona považují osoby, které ohluchly před rozvinutím mluvené řeči a u nichž velikost a charakter sluchové vady neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, a dále osoby později ohluchlé a nedoslýchavé, které samy považují znakovou řeč za primární formu své komunikace. (Sbírka zákonů č. 155/1998, s. 6707). Takţe z tohoto lze usoudit, ţe neslyšící je tedy synonymum ke slovu sluchově postižený. Omyl, který vysvětluje i pohled WHO na sluchové postiţení. 1.2 Klasifikace sluchových vad Sluchové postiţení je jedno z nejrozšířenějších somatickofunkčních postiţení u obyvatel vůbec. V České republice ţije přibliţně půl milionu sluchově postiţených občanů. Velkou část sluchově postiţených tvoří nedoslýchaví lidé, kterým se zhoršil sluch ve stáří. 1 viz Příloha č. 1 Zákon č. 155/1998 Sb. 8

Horáková (in Pipeková 2006) uvádí: Kritéria dělení sluchových poruch jsou mnohočetná, čemuž odpovídá bezpočet různých klasifikací. Pro vymezení jednotlivých skupin sluchového postižení nám slouží různá hlediska: místo vzniku postižení, období vzniku postižení, stupeň postižení. Místo vzniku postiţení: Rozlišujeme dvě základní skupiny sluchových vad: převodní sluchové buňky jsou v pořádku, ale nejsou stimulovány zvukem, percepční porucha vnitřního ucha, sluchových buněk nebo sluchových nervů, smíšená kombinace převodního a percepčního typu. Období vzniku postiţení: vrozené vady sluchu mohou být geneticky podmíněné nebo kongenitálně získané, získané vady sluchu jsou to vady získané před rozvojem řeči, přibliţně do šesti let věku dítěte; nebo získané vady sluchu po fixaci řeči. Stupeň postiţení: (Horáková in Pipeková 2006): Z hlediska kvantity (měřené v db) se můžeme setkávat s různými hodnotami, které vymezují jednotlivé stupně sluchových poruch. Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila v roce 1980 mezinárodní škálu stupňů sluchových poruch (Tabulka č. 1): 9

Velikost ztráty sluchu podle WHO Název kategorie ztráty sluchu Název kategorie podle Vyhl. MPSV č. 284/1995 Sb. 0 25 db normální sluch 26 40 db lehká nedoslýchavost lehká nedoslýchavost (již od 20 db) 41 55 db střední nedoslýchavost středně těžká nedoslýchavost 56 50 db středně těžké poškození těžká nedoslýchavost sluchu 71 90 db těžké poškození sluchu praktická hluchota více než 90 db, ale body velmi závažné poškození úplná hluchota v audiogramu i nad 1 khz sluchu v audiogramu nejsou žádné body nad 1 khz neslyšící úplná hluchota Tabulka č. 1: Klasifikace sluchových vad jednotlivé kategorie ztráty sluchu (Hrubý 1996, s. 13) 1.3 Komunikační formy sluchově postižených Sluchově postiţení se od většinové populace liší především v komunikačních kompetencích. To je důsledek sluchového postiţení. To, ţe sluchově postiţení mají jistá omezení ve vnímání a rozlišování zvukových signálů, se jeví v problém u chápání a osvojování si významů a následném vyuţití orální řeči. Sluchově postiţení, konkrétně neslyšící, vyuţívají jiný komunikační systém, který je zaloţen na vizuálním vnímání. Při dorozumívání se sluchově postiženými se nejčastěji setkáváme se dvěma základními komunikačními systémy audioorálním reprezentovaný 10

mluveným jazykem majoritní slyšící společnosti a vizuálněmotorickým zastoupený především znakovým jazykem, znakovaným jazykem a prstovými abecedami. (Horáková in Popelová 2006, s. 38) Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný jazyk komunity Neslyšících v České republice, má vlastní gramatiku a strukturu a nemá nic společného s češtinou. Tento jazyk používají zejména prelingválně neslyšící lidé (tzn. ti, kteří se narodili jako neslyšící nebo kteří ztratili sluch v období před dokončením vývoje jazyka, tj. cca do 3 let). (http://pevnost.com/terminologie.html) Znakovaná čeština je umělý komunikační systém, který byl vytvořen slyšícími lidmi, kteří se chtěli dorozumět s neslyšícími. Znakovaná čeština kopíruje gramatiku českého jazyka a sdělení doprovází znaky, které jsou vypůjčené z českého znakového jazyka. Jedná se vlastně o viditelnou češtinu. Znakovanou češtinu používají lidé nedoslýchaví nebo lidé ohluchlí. Tito lidé se naučili mluvenou češtinu přirozenou cestou odposloucháním. Nyní však hůře slyší nebo neslyší vůbec, a proto potřebují při komunikaci mluvenou češtinu zviditelnit. Neslyšící lidé znakovanou češtinu nepoužívají, pro ně je čeština cizím jazykem. (http://pevnost.com/terminologie.html) Můţeme pro názornost uvést příklady českého znakového jazyka a znakované češtiny (http://pevnost.com/terminologie.html): Příklad č. 1: Jak se jmenujete? Znakovaná čeština: JAK + SE + JMENUJETE? Český znakový jazyk: JMÉNO + VAŠE + CO? 11

Příklad č. 2: Moje maminka pracuje v bance. Znakovaná čeština: MOJE + MAMINKA + PRACUJE + V + BANCE Český znakový jazyk: MAMINKA + MOJE + BANKA + PRACUJE Prstová abeceda prstová abeceda je vizuálně motorická (stejně jako znakový jazyk), vyuţívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy, její produkce je lineární. Pro její pouţití je nutná znalost písemné formy mluveného jazyka. Prstová abeceda je integrální součástí českého znakového jazyka a totální komunikace, kde se vyuţívá k odhláskování cizích slov, jmen, odborných termínů a pojmů, pro které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka, k vizualizaci tvarů slov (koncovek) mluveného jazyka, např. při výuce češtiny pomocí znakového jazyka: navštívím babičku. Existují jednoroční i dvouruční prstové abecedy a v jednotlivých zemích se více či méně liší. V České republice se převáţně pouţívá obouruční prstová abeceda. Někdy se v terminologii v oblasti komunikace neslyšících můţeme setkat s termínem znaková řeč. Znaková řeč je podle Zákona o znakové řeči (1998) nadřazený pojem pro český znakový jazyk a znakovaná čeština. Dle našeho názoru je pojem Znaková řeč nevyhovující. Pokud totiž někdo řekne: Ovládám znakovou řeč., není jasné, co má dotyčný na mysli zda český znakový jazyk nebo znakovanou češtinu. Tento pojem způsobuje mnoho zbytečných nedorozumění. (http://pevnost.com/terminologie.html) Podle Zákona o znakové řeči (č. 155/1998 Sb.) mají sluchově postiţení právo na komunikaci ve zvoleném jazyce a právo na vzdělání prostřednictvím znakové řeči. 12

1.4 Osobnost sluchově postiženého pedagoga Ve výchovně vzdělávacím procesu je role pedagoga nezastupitelná. Pedagog by měl mít nejen odpovídající vzdělání, ale i motivaci, organizační schopnosti, dále se ve svém oboru vzdělávat a získávat nové informace, dále by mu neměly chybět vlastnosti jako zodpovědnost, spolehlivost, kladný vztah k práci a studentům, přirozená autorita, získat si přirozenou důvěru u studentů a mnoho dalších. U pedagoga u sluchově postiţených se nároky ještě zvyšují. Tento pedagog by měl mít navíc znalosti z oblasti surdopedie, měl by vědět, co které sluchové postiţení obnáší, vědět, jak s takovými studenty komunikovat a jak k nim přistupovat. Neměly by mu chybět znalosti z oblasti sociálních potřeb sluchově postiţených kompenzačních pomůcek, základní znalost českého znakového jazyka a také kultura neslyšících. Měl by znát, jak vypadá svět neslyšících, jak tito lidé ţijí. A jak je to u sluchově postiţeného pedagoga? I tento pedagog by měl mít vlastnosti výše popsané, bez výjimky. Ale je tu jedna vlastnost, která je nezastupitelná. Sluchově postiţený pedagog je pro sluchově postiţené studenty velkým identifikačním vzorem. Je pro ně vzorem sobě rovného člověka, studenti vidí, co dokázal a motivuje je to. Sluchově postiţený pedagog má, dle mého názoru, větší důvěru u studentů, neboť zde velkou roli hraje přímá komunikace, pochopení a hlavně, sluchově postiţeného pedagoga a sluchově postiţeného studenta spojuje jejich společné postiţení sluchová vada. 13

2 Charakteristika Střední školy pro sluchově postižené obor Zubní technik pro sluchově postižené, Asistent zubního technika Střední škola pro sluchově postiţené obor Zubní technik pro sluchově postiţené, Asistent zubního technika vznikla v roce 1994, jako jedna z prvních středních škol s maturitou pro sluchově postiţené studenty. Na této škole se jako první v historii středoškolského vzdělávání sluchově postiţených studentů objevuje tlumočník českého znakového jazyka ve výuce. 2.1 Filozofie a charakteristika školy Střední škola pro sluchově postižené je střední odborná škola, která nabízí všem sluchově postiženým absolventům základních škol aj. zájemcům studijní obor Asistent zubního technika. Jedná se o 4leté denní studium zakončené maturitní zkouškou se zákonnou možností prodloužení studia (většinou na 5 let). (http://www.sksp.org/stredni.php) Obor Zubní technik je dobíhajícím studijním oborem, od školního roku 2006/2007 je moţné na této škole studovat pouze obor Asistent zubního technika. Střední škola pro sluchově postiţené nabízí studentům: kvalitní odborné a všeobecné vzdělání, přípravu v oblasti teoretických vědomostí i praktických dovedností tak, aby se studenti stali úspěšnými a konkurenceschopnými zubními techniky na trhu práce, podmínky pro celoţivotní vzdělávání, komunikaci mezi lidmi a uplatnění v ţivotě, rozvoj osobnosti kaţdého studenta tak, aby byl schopen samostatně myslet, svobodně a zodpovědně se rozhodovat nejen v otázkách soukromého, ale i veřejného ţivota. 14

Při plnění vzdělávacího programu klade důraz na formování osobnostních rysů a mravních vlastností studentů. Výchovná a vzdělávací činnost všech pedagogů je zaměřena na rozvoj jejich všeobecné kulturní úrovně, hodnotovou orientaci a postoje. Buduje se pozitivní sociální klima ve škole, vytváří se podmínky pro upevňování pocitu sounáležitosti, vzájemné pomoci i hrdosti. (http://www.sksp.org/stredni.php) Na škole studují studenti nejrůznějších sluchových vad. Někteří studenti využívají v komunikaci se svými pedagogy český mluvený jazyk, jiní dávají přednost českému znakovému jazyku. Oba dva jazyky žijí na naší škole pospolu, vedle sebe. Během vyučování má student možnost vnímat oba dva jazyky současně. (http://www.sksp.org/stredni.php) Filosofií školy je vytváření plnohodnotného komunikačního prostředí, ve kterém mají všichni stejné komunikační podmínky a rovnocenný přístup k informacím. (http://www.sksp.org/stredni.php) S filosofií této školy se plně ztotožňuji, plnohodnotný komunikační přístup, kdy všichni účastníci komunikace mají rovnocenné podmínky, je na místě a z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že i když v současné době se hodně šíří informovanost o tom, jak s neslyšícími komunikovat, stále je situace nevyhovující. 2.2 Historie školy Střední škola pro sluchově postiţené (dříve Střední zdravotnická škola pro sluchově postiţené) vznikla v roce 1994. Své dveře otevřela sluchově postiţeným uchazečům o maturitní studium oboru Zubní technik pro sluchově postiţené 1. září 1994 v areálu Federace v Berouně, škola byla zřízena Ministerstvem zdravotnictví. Prvním ředitelem této školy byl v současné době doc. PhDr. PaedDr. Miloň Potměšil, Ph.D. Na ředitelském postu se vystřídali Mgr. Marcela Vašková, Mgr. Andrea Hudáková, Mgr. Šárka Prokopiusová, PhDr. Jana Barešová a v současné době je ředitelkou školy Mgr. Věra Pavličková. 15

Střední škola pro sluchově postiţené působila od roku 1994 v Berouně, po ničivých záplavách v roce 2002 se vyučovalo jeden školní rok v provizorních podmínkách, od školního roku 2003/2004 se škola přestěhovala do Prahy Radlic a stala se součástí Fakultní školy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde sídlí i základní a mateřská škola pro sluchově postiţené. Škola zde působí dodnes a oficiální název školy je Střední, Základní a Mateřská škola pro sluchově postižené. 2.3 Sluchově postižení studenti a nabídka oborů Střední školu pro sluchově postiţené navštěvují studenti nejrůznějších sluchových vad. Jedná se o studenty nedoslýchavé, neslyšící, uţivatelku kochleárního implantátu. Neslyšící studenti (mezi neslyšící studenty řadím i studenty se zbytky sluchu) preferují komunikaci v českém znakovém jazyce. Ve vyučovacích hodinách vyuţívají tlumočníka českého znakového jazyka, jejich přirozeným jazykem je český znakový jazyk. Nedoslýchaví studenti preferují jak komunikaci mluveným českým jazykem, tak i komunikaci v českém znakovém jazyce. Záleţí také nejen na skutečnosti, z jaké základní školy (mám na mysli především základní školy pro sluchově postiţené a jejich metody ve vzdělávání), některé základní školy v České republice preferují komunikaci orální, jiné se naklánějí spíše k uţívání českého znakového jazyka ve výuce, jiní svůj mluvený jazyk doprovází znaky) na střední školu nastoupili, ale i na tom, v jakém prostředí vyrůstají, a jakého stupně jejich nedoslýchavost je. Studentka s kochleárním implantátem vyuţívá ke komunikaci mluvený český jazyk, ale v poslední době začíná tíhnout k českému znakovému jazyku. Je pozoruhodné, jakou rychlostí se tomuto jazyku učí, přičemţ poprvé se s ním setkala zhruba před půl rokem. Zmapování komunikace přináší empirická část této bakalářské práce. 16

Střední škola v současné době nabízí obor Asistent zubního technika. Nyní na této škole ještě dobíhá studijní program Zubní technik pro sluchově postižené, nicméně tento obor byl dle plošných změn v systému sítě středních škol zdravotnických škol, které v současnosti probíhají v celé České republice, změněn na Asistenta zubního technika. postižené? Jaký je profil absolventa oboru Zubní technik pro sluchově Absolvent studijního oboru zubní technik je po absolvování nástupní praxe schopen vykonávat činnost zubního technika ve všech typech stomatologických laboratoří. Může se uplatnit i v jiných oborech, např. v plastické chirurgii, ORL, neurologii, ve výzkumných ústavech, výrobě a obchodě příslušného zaměření. Studenti jsou způsobilí zhotovovat všechny druhy stomatologických protéz a ortodontických léčebných pomůcek. Ovládají technologie zpracování všech stomatologických materiálů, dokáží zacházet s přístrojovým vybavením zubních laboratoří a vykonávat jeho běžnou údržbu. Jsou schopni organizovat a ekonomicky řídit výrobu stomatologických protéz a léčebných pomůcek ve stomatologické laboratoři. Orientují se v odborné stomatologické terminologii, dokáží se přesně vyjadřovat. Pracují s odbornou českou a cizí literaturou. Jsou schopni uplatňovat nejnovější poznatky v praxi. Dodržují zásady bezpečné práce a hygieny při práci ve stomatologické laboratoři. (http://www.sksp.org/plan.php) Absolventi, kteří po ukončení studia nastoupí do praxe, vykonávají povinnou nástupní praxi, popř. se dále vzdělávají. Také to, ţe absolvent ukončí tuto školu maturitní zkouškou, opravňuje ho to k dalšímu moţnému studiu na vysoké škole. Absolvent po splnění předepsané praxe a po absolvování doplňkového pedagogického studia může vykonávat funkci učitele odborných předmětů na středních zdravotnických školách, ve studijním oboru zubní technik. 17

(http://www.sksp.org/plan.php) Jaký je profil absolventa oboru Asistent zubního technika? Absolvent studijního oboru Asistent zubního technika je po absolvování nástupní praxe schopen vykonávat činnost asistenta zubního technika ve všech typech stomatologických laboratoří. Dále má absolvent tohoto oboru možnost pokračovat ve vzdělávání se ve svém oboru na Vyšší odborné škole obor Zubní technik a získat titul DiS. (http://www.sksp.org/plan.php) V dnešní době, v době reforem ve zdravotnictví, se postavení zubního technika ve stomatologické laboratoři sniţuje, jsou na něj kladeny stále větší nároky, ale finanční ohodnocení tomu neodpovídá. Obávám se, ţe se zájem o obor Asistent zubního technika bude v budoucnu sniţovat. Je to škoda, neboť povolání zubní technik je pro neslyšící velmi vhodné. Podle mého názoru a osobních zkušeností odvádějí sluchově postiţení zubní technici lepší výkony neţ jejich slyšící kolegové. 18

3 Pedagogové a metody práce Na Střední škole pro sluchově postiţené, obor Zubní technik, Asistent zubního technika pracují jak pedagogové slyšící, tak i neslyšící a nedoslýchaví. 3.1 Slyšící a sluchově postižený pedagog Slyšící a sluchově postiţený pedagog. Co mají společného? A jaký je mezi nimi jako pedagogy rozdíl? To, co by měli mít společného, jsou určitě vlastnosti dobrého pedagoga, jako smysl pro spravedlnost, důslednost při práci, čestnost, otevřenost, sebekontrola a sebeovládání, tolerance, náročnost a samozřejmě v první řadě kladný vztah ke studentům a výuce samotné. Obecně, pedagog sluchově postiţených studentů by si měl uvědomovat základní rozdíly mezi výukou na běţné škole a výukou sluchově postiţených. Měl by znát následující informace: rozmístění lavic ve třídě, studenti na sebe musí za kaţdých okolností vidět, v případě výuky s tlumočníkem českého znakového jazyka musí studenti vidět na tlumočníka, pedagog by měl veškerou výuku vizualizovat na tabuli (pomocí zpětného projektoru, dataprojektoru či jiné techniky), vyuţívání pomůcek, slovníků, encyklopedií, učebnic, pedagog by měl umět udrţet pozornost studentů, pokud si například jeden student píše poznámky, musí pedagog počkat, student ho neposlouchá, aţ opět naváţou všichni oční kontakt, lze pokračovat ve výuce, pedagog by měl ke kaţdému studentovi přistupovat individuálně, ověřovat probíranou látku, důleţitá je zpětná vazba, vzájemná spolupráce mezi všemi, znalost kultury neslyšících, jejich tradic a zvyků, 19

znalost komunikačních pravidel. V případě, ţe se jedná o sluchově postiţeného pedagoga, je to pro studenty přínosné především v tom, ţe tohoto pedagoga vnímají přímo jako identifikační a kulturní vzor. Neslyšící studenti se se sluchově postiţeným pedagogem ztotoţňují, vidí, co on dokázal a je to pro ně motivující. Dále je zde větší důvěra, student můţe vše říci pedagogovi přímo, bez přítomnosti tlumočníka. Nedochází k nedorozumění ze strany pedagoga či tlumočníka, interakce je plnohodnotná. Sluchově postiţený pedagog má mezi neslyšícími o to těţší postavení, neboť jeho studenti ho berou jako sobě rovného, jako kamaráda, ke kterému si mohou hodně věcí dovolit. Je třeba stanovit pevné a neměnné hranice. 3.2 Metody ve výuce V pedagogické literatuře se setkáváme s různými kritérii klasifikace metod vyučování. Podstatné však je, že klasifikační přístup neumožňuje dostatečně postihnout místo metod výuky v celém systému výchovně vzdělávacím. Důsledkem toho se ani v současné didaktice nepodařilo vytvořit jednotnou a obecně platnou klasifikaci hlavní příčinou je mnohotvárnost vyučovacího procesu. Jednotlivé úhly pohledu a základní přehledy různých pokusů o klasifikaci vyučovacích metod tu pak tvoří i podklad pro formulaci dílčích kritérií členění. (Vališová, Kasíková 2007, s. 191) Kritéria členění (podle Vališová, Kasíková 2007): kritérium klasifikace metod poznání a poznatky (metody slovní, názorně demonstrační, praktické), kritérium třídění aktivita a samostatnost ţáka, kritérium pouţití metod výuky myšlenkové operace (postupy srovnávací, analytické, syntetické, deduktivní), kritérium třídění specifická funkce metody ve vyučovacím procesu (metody motivační, aplikační, diagnostické, hodnotící, vytváření a upevňování vědomostí), 20

kritérium třídění teoreticko praktická rovina (teoretické metody, teoreticko praktické a praktické metody). V praxi se uţívání jednotlivých metod se prolíná. V současné době je snaha vytvářet alternativní metody, ale v praxi se spíše setkávám s metodami monologickými, které jsou zaloţené na souvislém projevu jednotlivce. Dále se objevují práce s textem, metody dialogické (na bázi vzájemného rozhovoru), metody názorně demonstrační (pozorovací činnost a aktivita ţáků), metody situační, rozborové, projektové; někdy i didaktické hry. U sluchově postiţených je to obdobné, i kdyţ v mnohém úplně jiné. Jak jsem se jiţ zmínil v jiné kapitole, vnímání informací a poznatků je u sluchově postiţených zaloţeno na vizuálním vnímání. A právě tomu by měl pedagog podřídit svoje metody ve výuce, na vizuálně motorické bázi by mělo být vše realizováno. Pedagog by na toto měl myslet při svých přípravách na vyučování, co nejvíce by měl výuku vizualizovat. Na Střední škole pro sluchově postiţené, obor Zubní technik, Asistent zubního technika se pedagogové v současné době snaţí vše maximálně vizualizovat, ale vţdy tomu tak nebylo. Monologickou metodu pedagoga bez vizuální prezentace nahradila práce s dataprojektory, meotary a psanými texty vhodnými pro neslyšící (ne redukované). 3.3 Přístup ke studentům Kaţdý pedagog by měl ke svým studentům přistupovat jako k rovnocenným partnerům v procesu výchovně vzdělávacím. Nicméně mnohdy je tento přístup zneuţíván studenty, je třeba stanovit jisté mantinely, kam aţ je moţno zajít. Pedagog, ať uţ slyšící nebo sluchově postiţený, by měl brát neslyšící jako plnohodnotné studenty, které potřebují jen specifický přístup. V první řadě by si pedagog měl osvojit komunikační pravidla sluchově postiţených. 21

Komunikační pravidla: Pro komunikaci s neslyšícím je nutný vzájemný oční kontakt. Tedy dříve než začnete mluvit, oční kontakt s neslyšícím navažte a to nejlépe tak, že mu poklepete na rameno. Hovořte celou dobu tak, aby vám neslyšící dobře viděl na ústa, aby mohl dobře odezírat. Během hovoru se neotáčejte stranou, ale stále se dívejte na neslyšícího. Nehovořte na neslyšícího zády. Pokud jste v místnosti, nestůjte zády k oknu nebo zdroji světla, ale tak, abyste vy ke zdroji světla stáli čelem (nebo bokem) a neslyšící zády (nebo bokem). Nehovořte příliš rychle, nesnažte se slabikovat a příliš výrazně artikulovat ani nekřičte. Přílišná artikulace naopak ztěžuje odezírání. Nesnažte se křičet, mluvte přirozeně. Ve správné artikulaci vám pomůže, i když budete mluvit bez hlasu, nebo velmi potichu. Nezakrývejte si tvář ani ústa. Hodně lidí má ve zvyku si při sezení u stolu podpírat hlavu a tím často nevědomky zakrývat ústa. Pokud si zakryjete i jen z části ústa, neslyšící nemůže odezírat. Používejte všeobecně známá slova, jednoduché věty, vyhněte se složitým výrazům, cizím slovům i ironii. Cizí slova, která vy například denně používáte, neslyšící nemusí znát. Vždy se ujistěte, že vám neslyšící rozumí. Pamatujte na to, že čeština je pro Neslyšící cizí jazyk a že odezírání je poměrně náročné a nikdo to nevydrží příliš dlouho. Pokud umíte prstovou abecedu (a to libovolnou formu), můžete ji použít pro vyhláskování některých slov, které neslyšící neodezře. Pokud si nebudete rozumět, použijte papír a tužku. (http://ruce.cz/clanky/4) Kaţdý student má právo si vybrat komunikační prostředek, který mu v komunikaci vyhovuje. Pedagog by to měl plně respektovat. 22

Vzájemný přístup pedagoga a studenta by měl být vţdy vstřícný, slušný a vyhovující na obě strany. Pedagog by si měl být vědom, ţe student je bytost, která se teprve nové poznatky učí, měl by k němu i tak přistupovat. 23

4 Pedagog a komunikace se studenty na Střední škole pro sluchově postižené v Praze Radlicích V této empirické části práce se zaměřím na konkrétní situaci na Střední škole pro sluchově postiţené, obor Zubní technik, Asistent zubního technika. Cílem výzkumu bude zjistit, jak probíhá komunikace mezi pedagogy a studenty na této střední škole. 4.1 Charakteristika zkoumaného vzorku Na Střední škole pro sluchově postiţené, obor Zubní technik, Asistent zubního technika pracuje ve školním roce 2007/2008 celkem 15 pedagogů. Z tohoto počtu se jedná o dva neslyšící pedagogy a jednoho nedoslýchavého. Pedagogové jsou převáţně externí, dochází vyučovat odborné i humanitní předměty z jiných škol, popř. ze zdravotnických zařízení. Na plný úvazek zde ve škole působí tři pedagogové (slyšící zástupce střední školy, neslyšící a nedoslýchavý pedagog). Komunikace slyšících a sluchově postiţených pedagogů se studenty probíhá prostřednictvím tlumočníka českého znakového jazyka, neboť třídy studentů nejsou jednotné, studují na této škole jak studenti neslyšící, nedoslýchaví, tak i studentka s kochleárním implantátem. Musí být zajištěna rovnocenná komunikace pro všechny studenty včetně pedagogů. Na této škole vyučuje i nevidomá pedagoţka. Komunikace nevidomé pedagoţky se sluchově postiţenými studenty probíhá za pomocí tlumočníka českého znakového jazyka, komunikační pravidla jsou však odlišná, tlumočník pracuje podle trochu jiných pravidel, dodrţuje však etický kodex tlumočníka 2. Tlumočník při tlumočení musí mít na paměti, ţe první musí říci jméno toho, kdo chce mluvit, poté jeho projev tlumočí. Nedílnou součástí tlumočení je i informování pedagoţky o stavu ve třídě, situaci mezi studenty a o právě probíhající činnosti studentů. I přes značné komunikační bariéry se tento problém řeší nadmíru vyrovnaně, pedagoţka je mezi studenty oblíbená. 2 viz Příloha č. 2 Etický kodex 24

Jak probíhá komunikace mezi pedagogy a studenty v běţných situacích? Ve výuce je vţdy přítomen tlumočník českého znakového jazyka. Projev pedagoga a studentů je simultánně tlumočen do/z českého znakového jazyka. O přestávkách komunikují pedagogové se studenty buďto prostřednictvím tlumočníka, nebo s nimi komunikují sami (dle sluchové vady pedagoga či studenta a moţnosti se s ním samostatně dorozumět). Pedagogové mají z valné většiny dokončené vysokoškolské vzdělání, popř. si ho dokončují. Vzdělání ve speciální pedagogice je zde nedostačující, někteří pedagogové si toto vzdělávání doplňují. 4.2 Popis výzkumných technik Pro svoji bakalářskou práci jsem se rozhodl provést kvalitativní výzkum monografickou proceduru pomocí techniky strukturovaného rozhovoru. Ve strukturovaném rozhovoru se vyskytuje soubor písemně definovaných otázek, které byly vytvořeny pro určitou skupinu respondentů, v našem případě pro pedagogy působící na Střední škole pro sluchově postiţené, obor Zubní technik, Asistent zubního technika. Strukturovaný rozhovor 3 byl vytvořen za účelem zjištění, jak probíhá komunikace mezi pedagogy a studenty. Otázky ve strukturovaném rozhovoru byly vytvořeny na podkladě komunikačních kompetencí, na základě vlastních zkušeností a rozhovorech s pedagogickými odborníky jak z rodinného kruhu, tak i v závěru se zástupcem této střední školy. Strukturovaný rozhovor probíhal s pedagogy v průběhu podzimu roku 2007. S pedagogy jsem se sešel osobně a nad otázkami jsme debatovali, rozebírali moţnosti a sami pedagogové si zaznamenávali odpovědi. K některým otázkám chtěli pedagogové dodat podrobnější informace o záměru výzkumu. Z původních 15ti respondentů se výzkumného šetření zúčastnilo 10 pedagogů. Podrobnou analýzou jejich šetření se budu zabývat v následující kapitole. Ve strukturovaném rozhovoru se vyskytovaly otázky úvodní (věk, pohlaví ), otázky zjišťující i filtrační otázky. Otázky byly otevřené (moţnost 3 viz Příloha č. 3 Strukturovaný rozhovor 25

otevřené odpovědi) nebo uzavřené (výběr z nabídky odpovědí). Také se zde vyskytovaly i otázky polootevřené, kdy byla respondentovi nabídnuta konkrétní otázka a následně mohl zodpovědět svoji odpověď v další otázce. Strukturovaný rozhovor je rozdělen na dvě hlavní části. V první části se zjišťují obecné údaje o pedagogovi, část druhá je zaměřena výhradně na komunikaci. 4.3 Zpracování výzkumného šetření Problematika šetření komunikace pedagogů se sluchově postiţenými studenty, vyuţívání komunikačních prostředků Cíl šetření zjištění současné situace na Střední škole pro sluchově postiţené obor Zubní technik, Asistent zubního technika v komunikační oblasti Stanovení tvrzení týkající se komunikace předpokládám, ţe komunikace probíhá prostřednictvím tlumočníka českého znakového jazyka předpokládám, ţe na střední škole je zajištěna rovnocenná komunikace mezi studenty a pedagogy předpokládám, ţe pedagogové vyuţívají různých komunikačních prostředků k dorozumění předpokládám, ţe pedagogové mají základní znalosti o komunikačních pravidlech s neslyšícími předpokládám, ţe pedagogové mají představu o rozdílu mezi znakovým jazykem a znakovanou češtinou předpokládám, ţe sluchově postiţení studenti mají větší důvěru ke sluchově postiţenému pedagogovi 26

Analýza šetření Zpracování jednotlivých otázek strukturovaného rozhovoru: ÚDAJE O PEDAGOGOVI: 1. otázka: Pohlaví respondentů: Tabulka č. 1 Pohlaví Muţ 3 Ţena 7 ţenami. V rámci výzkumného šetření byl proveden rozhovor s třemi muţi a sedmi 2. otázka: Věk respondentů: Tabulka č. 2 Věk 18 30 5 31 42 4 43 a více 1 V této otázce jsem zjišťoval, jaký je průměrný věk pedagogů vyučujících na této škole. Výsledky šetření ukázaly, ţe průměrný věk pedagogického sboru se z poloviny pohybuje mezi 18 30 roky. Do věkové skupiny v rozmezí 31 42 let se řadí čtyři pedagogové, jeden pedagog je ve středním věku. 27

3. otázka: Sluchová vada: Tabulka č. 3 Sluchová vada Ano 3 Ne 7 Ve třetí otázce jsem se zaměřil na zjištění, jaký je výskyt pedagogů se sluchovou vadou. Z tabulky je zřejmé, ţe většina pedagogů jsou slyšící, sluchově postiţení jsou v zastoupení pedagogů tři. Zastoupení slyšících v pedagogickém sboru je vysoké, je tedy nutné zabývat se skutečností, jak funguje komunikace těchto pedagogů se sluchově postiţenými studenty. 4. otázka: Pokud máte sluchovou vadu, jste: Tabulka č. 4 Typ sluchové vady Neslyšící 2 Nedoslýchavý 1 Ohluchlý 0 Na střední škole vyučují celkem tři sluchově postiţení pedagogové. Z tohoto počtu jsou dva neslyšící a jeden nedoslýchavý. Komunikace neslyšících a nedoslýchavých je rozdílná, kaţdá skupina má specifické nároky a poţadavky na komunikaci. 28

5. otázka: Ovládáte český znakový jazyk? Tabulka č. 5 Znalost českého znakového jazyka Ano 3 Ne 6 Částečně 1 Znalost komunikačního kódu neslyšících je nesmírně důleţitá. Je to přirozený jazyk neslyšících, je to jazyk, ve kterém by měli získávat prvotní informace, především ve vzdělávání. Z řady respondentů dva neslyšící pedagogové ovládají český znakový jazyk, nedoslýchavý pedagog téţ. Jeden slyšící pedagog vyuţívající při výuce český znakový jazyk přiznává, ţe ho ovládá částečně. Nicméně se se sluchově postiţenými studenty dorozumí bez tlumočníka českého znakového jazyka. 6. otázka: Nejvyšší dosažené vzdělání: Tabulka č. 6 Nejvyšší dosažené vzdělání Základní 0 Vyučen/a 0 Střední s maturitou 0 Střední odborné s maturitou 1 Vyšší odborné 0 Vysokoškolské studující 5 Vysokoškolské (aprobace: humanitní předměty) 3 Vysokoškolské (aprobace: přírodovědné předměty) 1 Vysokoškolské (aprobace: stomatologické předměty) 0 Pedagogické minimum ano 2 Pedagogické minimum ne 8 Tato tabulka zobrazuje stav vzdělání pedagogů. Největší počet tvoří skupina pedagogů, kteří při současném zaměstnání studují vysokou školu různých aprobací. Menší část tvoří pedagogové s vysokoškolským diplomem s humanitním zaměřením. Z počtu deseti pedagogů jsou dva respondenti, kteří 29

mají pedagogické minimum, jsou to většinou pedagogové vyučující odborný předmět. Z tabulky je patrné, ţe na zdejší škole nevyučuje ţádný pedagog s vysokoškolským ukončením v oboru Stomatologie, nicméně skutečnost je taková, ţe na škole takový pedagog působí, avšak jeho neúčast v tomto výzkumném šetření způsobila, ţe se v tabulce nevyskytuje, a ţe tato skutečnost není podloţená. Shodné zastoupení mají pedagogové se středním odborným vzděláním (mají pedagogické minimum) a pedagogové vlastnící vysokoškolský diplom z aprobací z přírodovědných předmětů. Ke skutečnosti, jaké mají pedagogové působící na této škole vzdělání, lze konstatovat, ţe většina pedagogů splňuje podmínku stanovenou zákonem o vzdělávání na středních školách, většina pedagogů si však musí doplnit vzdělání ve speciální pedagogice, které je zde nedostačující vlastní ho pouze jeden pedagog, dva pedagogové ho studují. 7. otázka: Na Střední škole pro sluchově postižené Obor Zubní technik, Asistent zubního technika pracuji jako: Tabulka č. 7 Pracovní zařazení Pedagog 8 Pedagog a tlumočník 2 Asistent pedagoga 0 Jak vyplývá z výzkumného šetření, pracovní zařazení jako pedagog má osm respondentů, dva respondenti na zdejší škole pracují současně jako pedagogové a tlumočníci. Na škole v současné době nepracuje ţádný asistent pedagoga. 30

8. otázka: Vyučuji předměty: Tabulka č. 8 Vyučování předmětům Humanitní 4 Přírodovědné 3 Odborné 2 TV 1 Z tohoto šetření vyplývá, ţe většina pedagogů je humanitního zaměření. Je zde patná shodnost s otázkou č. 6. Přírodovědné předměty vyučují tři pedagogové, odborné předměty vyučují pedagogové dva, Tělesnou výchovu jeden pedagog. 9. otázka: Ve výuce mám tlumočníka: Tabulka č. 9 Přítomnost tlumočníka ve výuce Ano 7 Ne 3* Ve valné většině je ve výuce přítomen tlumočník českého znakového jazyka. Zajišťuje tak bezproblémovou a rovnocennou komunikaci mezi všemi přítomnými. Tlumočník není přítomen pouze v níţe uvedených případech a v předmětu Tělesná výchova, kdy pedagog sám částečně ovládá český znakový jazyk a se svými studenty se dorozumí. * Dva ze tří respondentů nevyuţívají tlumočníka českého znakového jazyka a to z důvodu, ţe jejich předmět (Český jazyk, Anglický jazyk) je rozdělen na dvě skupiny (1. skupina komunikuje českým znakovým jazykem, 2. skupina komunikuje mluveným českým jazykem). 31

10. otázka: Ve výuce sám používám český znakový jazyk: Tabulka č. 10 Používání českého znakového jazyka ve výuce Ano 3 Ne 6 Částečně 1 Na tuto otázku kladně odpověděli tři respondenti, dva neslyšící pedagogové a jeden nedoslýchavý. Slyšící pedagog pouţívá částečně český znakový jazyk v předmětu Tělesná výchova. Šest respondentů komunikuje se sluchově postiţenými studenty prostřednictvím tlumočníka českého znakového jazyka. 11. otázka: Znáte rozdíl mezi českým znakovým jazykem a znakovanou češtinou? Tabulka č. 11 Znalost rozdílu mezi českým znakovým jazykem a znakovanou češtinou Ano 9 Ne 0 Částečně 1 Odpovědi na tuto otázku, která je v této empirické části práce důleţitá, jsou kladně očekávající. Devět z deseti dotázaných odpovědělo, ţe zná rozdíl mezi českým znakovým jazykem a znakovanou češtinou. Někteří dotázaní v této otázce navíc vysvětlili, v čem spočívá rozdíl mezi těmito komunikačními kódy. U této otázky je výsledek podstatný, neboť je velmi důleţité, ţe si pedagogové uvědomují rozdíl mezi přirozeným jazykem a umělým dorozumívacím prostředkem. Domnívám se, ţe je to způsobeno tím, ţe valná většina pedagogů navštěvují kurzy českého znakového jazyka a zúčastňují se odborných přednášek o tomto jazyce, o kultuře neslyšících a jejich zvycích. 32

12. otázka: Jak s Vámi komunikují Vaši studenti? Tabulka č. 12 Komunikace mezi pedagogem a studenty Neslyšící komunikují českým znakovým jazykem 8 Neslyšící komunikují českým znakovým jazykem současně s mluvenou řeči 3 Nedoslýchaví komunikují českým znakovým jazykem 2 Nedoslýchaví komunikují českým znakovým jazykem současně s mluvenou řečí 7 Nedoslýchaví komunikují výhradně mluvenou řečí 6 Uţivatelé kochleárního implantátu komunikují českým znakovým jazykem 2 Uţivatelé kochleárního implantátu komunikují českým znakovým jazykem současně s mluvenou řečí 4 Uţivatelé kochleárního implantátu komunikují výhradně mluvenou řečí 2 Otázka č. 12 týkající se komunikace nám mapuje situaci, jakými dorozumívacími prostředky komunikují s pedagogy sluchově postiţení studenti. Tato otázka patří k jádru této bakalářské práce, komunikaci. U této otázky bylo moţné zaškrtnout více odpovědí, proto v tabulce se vyskytují vyšší čísla, neodpovídají počtu pedagogů. Z šetření je patrné, ţe neslyšící studenti se svými pedagogy komunikují českým znakovým jazykem. Vyuţívají tlumočníka a uţívají svého přirozeného komunikačního kódu. U nedoslýchavých je to na hraně komunikace v českém znakovém jazyce a současně spolu s mluvenou řečí a komunikace výhradně v českém znakovém jazyce. Uţivatelé kochleárního implantátu si téţ volí komunikační prostředek jako nedoslýchaví studenti. Zde je komunikace ve všech zvolených prostředcích srovnatelná. 33

13. otázka: Když vidíte, jak mezi sebou studenti komunikují, používají stejný komunikační kód jako při komunikaci s Vámi? Tabulka č. 13 Užití komunikačního kódu Ano 5 Ne 5 Zde je moţné vidět, ţe studenti komunikační prostředek ve velké většině český znakový jazyk uţívají mezi sebou. Přizpůsobují se tak tomu, s kým právě komunikují. I ze své vlastní zkušenosti vím, ţe pokud pedagog neovládá český znakový jazyk, je zde snaha se mu přizpůsobit. Volí se převáţně znakovaná čeština, český znakový jazyk spolu s mluvenou řečí, popř. neslyšící na pedagoga mluví a doufají, ţe jim porozumí. Jak je patrné z tabulky, je to půl na půl. 14. otázka: Jaký komunikační kód využíváte ve výuce? Tabulka č. 14 Užití komunikačního kódu ve výuce Český znakový jazyk 4 Znakovaná čeština 1 Český znakový jazyk současně s mluveným českým jazykem 1 Mluvený český jazyk 5 Mluvený český jazyk s odezíráním (artikulace) 2 Psaný český jazyk 3 V tabulce opět můţeme vidět vyšší čísla, neţ je počet pedagogů. Je to dáno tím, ţe některé předměty jsou rozděleny na dvě skupiny (1. skupina komunikuje českým znakovým jazykem, 2. skupina komunikuje českým mluveným jazykem) a například jeden pedagog (nedoslýchavý) vyučuje v obou skupinách. 34

V přímém kontaktu se studenty jsou čtyři pedagogové, pět pedagogů komunikuje výhradně mluvenou řečí. Ostatní pedagogové formy komunikace kombinují. 15. otázka: Jak komunikujete se studenty o přestávce? Tabulka č. 15 Komunikace pedagoga se studenty o přestávce Český znakový jazyk 5 Znakovaná čeština 1 Český znakový jazyk současně s mluveným českým jazykem 2 Mluvený český jazyk 5 Mluvený český jazyk s odezíráním (artikulace) 5 Psaný český jazyk 0 Komunikace o přestávkách mezi studenty a pedagogy probíhá z valné většiny prostřednictvím českého znakového jazyka nebo mluveného jazyka, ať uţ přímo nebo prostřednictvím tlumočníka. Pedagogové si jsou vědomi, ţe pro neslyšící je český jazyk cizím jazykem, nevyuţívají ho v písemné formě ke komunikaci o přestávkách. 16. otázka: Máte nějaký problém při komunikaci se studenty? Tabulka č. 16 Případné problémy v komunikaci Ano 6 Ne 4 S problémy při komunikaci se studenty se potýká šest dotázaných. Je zřejmé, ţe se jedná pouze o slyšící pedagogy, většinou jsou to ti, kteří nastoupili na střední školu teprve v tomto školním roce 2007/2008 a teprve se učí, jak s neslyšícími komunikovat. 35

Čtyři respondenti odpověděli NE, jde o pedagogy se sluchovou vadou a slyšícího pedagoga ovládajícího částečně český znakový jazyk. Je samozřejmé, ţe zde problémy s komunikací nenalezneme. 17. otázka: Pokud ANO, definujte jej: opakování nových termínů hlavně pro studenta s kochleárním implantátem neznalost českého znakového jazyka, neznalost znakované češtiny, z tohoto důvodu komunikují pedagogové se studenty nepřímo, tj. přes tlumočníka českého znakového jazyka nedorozumění ze strany studenta, odpovídají na jiné otázky, než chce pedagog, a to dokonce v přítomnosti tlumočníka znakového jazyka pedagog je odkázaný na tlumočníka ne vždy je si pedagog jist, že byl správně pochopen Tato otázka navazuje na předchozí otázku č. 16. Jedná se o vyjádření pedagogů, kteří mají problémy s komunikací se sluchově postiţenými ţáky, v této otázce můţeme nalézt podrobnější vysvětlení, proč tomu tak je. Je zajímavé, ţe pedagog vnímá tlumočníka jako třetí osobu v komunikaci. Nemělo by to tak být, tlumočník je ve vyučování přítomen pouze jako prostředek v komunikaci mezi dvěma jazyky. To, ţe studenti odpovídají na jiné otázky, neţ jaké poloţil pedagog, je diskutabilní. Problém můţe být v nevhodně poloţené otázce, v příliš odborných termínech, nebo příčinou můţe být nepozornost studenta či nesprávně přetlumočený projev pedagoga. Faktorů je mnoho. 36

18. otázka: Myslíte si, že je nutné ovládat ke komunikaci se sluchově postiženými český znakový jazyk? Nebo se lze nějak domluvit i bez této znalosti? všichni pedagogové si myslí, že je ke komunikaci se sluchově postiženými nutné umět ovládat český znakový jazyk, někteří z nich to zdůvodňují takto: o je to jejich mateřský jazyk, díky tomu se mohou naučit nové věci i druhý cizí jazyk (český jazyk) o pro získávání informací je pro neslyšící český znakový jazyk nutností někteří z nich využívají ke komunikaci psanou formu, pokud není přítomen tlumočník znakového jazyka s nedoslýchavými se lze obejít ve většině případů i bez českého znakového jazyka český znakový jazyk je jako jiný jazyk, tvrdí jeden z pedagogů nějak se lze domluvit na věcech známých, nový výklad se bez českého znakového jazyka neobejde Tato otázka ukazuje na skutečnost, ţe pedagogové jsou více neţ dobře informováni o důleţitosti českého znakového jazyka ve vzdělávání. Jsou si vědomi, ţe český znakový jazyk je nutností pro získávání a upevňování informací u neslyšících. 19. otázka: Přistupujete ve výuce v oblasti komunikace ke každému studentovi individuálně nebo komunikujete kódem většiny? Tabulka č. 17 Názory pedagogů Slyšící pedagog - při výuce nedoslýchavých studentů komunikuje Neslyšící pedagog - komunikace výhradně v českém znakovém Nedoslýchavý pedagog - ve skupině neslyšících studentů komunikace 37

mluveným, popř. psaným českým jazykem, výuka je tak koncipována - individuální přístup - bez problémů komunikuje se všemi stejným kódem jazyce, má k dispozici tlumočníka do mluveného českého jazyka pro nedoslýchavé - na studenty nemluví v českém znakovém jazyce - ve skupině nedoslýchavý ch studentů komunikace v mluveném českém jazyce V tabulce si lze všimnout jednotlivých názorů pedagogů na to, jak komunikují se studenty. 20. otázka: Myslíte si, že sluchově postižený pedagog si získá u studenta větší důvěru? Pokud ANO, proč? Názory jednotlivých pedagogů: Tabulka č. 18 Důvěra studentů v pedagoga Slyšící pedagog - ano - studenti mají vzor ze svého sluchově postiţeného pedagoga - sluchová vada nehraje roli v otázce důvěry ze strany studenta, jde o osobnost pedagoga (slyšící pedagog vyuţívá sluţeb tlumočníka českého znakového jazyka a důvěra se tak můţe vztahovat i k tlumočníkovi) - sluchově postiţený učitel ví přesně, co Neslyšící pedagog - ano - studenti mají vzor ze svého sluchově postiţeného pedagoga - společná kultura a mentalita - ţádná komunikační bariéra, přímý způsob komunikace Nedoslýchavý pedagog - ano - studenti mají vzor ze svého sluchově postiţeného pedagoga 38

sluchově postiţený student potřebuje, prošel si těmito úskalími také i on - ne, vysvětlení: důvěra nemá nic společného s komunikací Důvěra je v komunikaci velmi důleţitým aspektem. Otevřenost při komunikaci, umět vyjádřit myšlenku, a druhému účastníku komunikace důvěřovat je nadmíru přínosné. Pokud by student neměl k pedagogovi důvěru, těţko by s ním komunikoval. Na otázku, zda sluchově postiţený pedagog má ze strany studentů větší důvěru neţ pedagog slyšící, odpovídá devět z deseti pedagogů shodně ANO. Pouze jeden pedagog si myslí, ţe komunikace nemá s důvěrou nic společného. Pro úplnost lze nahlédnout do tabulky. 21. otázka: Vnímáte jako pedagog, že Vás studenti oslovují Vy/Ty? ano, hlavně v písemném projevu a nevadí jim to, ale myslí si, že by jim studenti neměli tykat, mohli by mít ve světě slyšících s tímto určité problémy sám pedagog studentům týkání nabízí neví, neřeší to neslyšící pedagog nevnímá, ale pozná to podle jejich neverbální komunikace, zda-li mají k němu jako pedagogovi určitý respekt někteří z pedagogů sami nabízejí studentům tykání, avšak někteří ze studentů cítí určitou bariéru či respekt a stále pedagogům vykají jeden z pedagogů si myslí, že český znakový jazyk tento rozdíl nerozeznává a snaží se, aby studenti odcházeli ze školy s tím, že toto rozlišují, jinak by v životě bez tohoto rozlišení pravděpodobně zažívali problematické chvíle 39