Sociální psychologie a člověk v sociálních souvislostech PhDr. Jindra Stříbrská, Ph.D.
Obsah přednášky 1. Úvod do studia SP: ZK, literatura 2. Sociální psychologie jako vědní disciplína: předmět, metody, vznik a vývoj 3. Člověk v sociálních souvislostech (druzí lidé, sociální skupiny, kultura, společenské, hospodářské, politické poměry, vliv médií)
Literatura k předmětu Helus, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada 2007 Hewstone,M.; Stroebe, W.: Sociální psychologie. Praha: Portál Slaměník,I.;Výrost, J.: Sociální psychologie.praha: Grada 2008
Sociální psychologie jako vědní disciplína Vědní disciplína má: 1. Vymezený předmět 2. Metodologii 3. Institucionální zázemí
Předmět sociální psychologie Sociální psychologie se zabývá člověkem v sociálních souvislostech jeho života, zejména pak zkoumáním, jak tyto sociální souvislosti života působí na jeho osobnost (vlastnosti, charakteristiky, individuální svéráz, životní postoje, názorové orientace); vývoj a rozvoj; chování a jednání; výkony; kondici, zdravotní stav; začleňování, sounáležitost s druhými. (Helus, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada 2007, str.13)
Sociální psychologie jako součást věd o člověku Součást věd o člověku (sociální vědy); disciplína vyvíjející a konstruující poznání na základě vědeckého zkoumání Soc. psychologii zajímají pocity a myšlenky člověka (to, co není vidět), které ovlivňují chování člověka, interakce s druhými lidmi Zaměření na chování člověka - tedy to, co lze přímo pozorovat Přítomnost druhých lidí jako významný vliv na chování, myšlení a cítění člověka (nejen fyzická přítomnost, ale též působení skrze kulturní hodnoty či sociální normy) Vlivy obecnější povahy (sociální realita a její komponenty)
Klíčová témata sociální psychologie Sociální vývoj, socializace osobnosti Sociální instituce (rodina) Postoje a jejich změna Sociální kognice (poznávání): vnímání sebe a ostatních Neverbální komunikace a interpersonální chování Mezilidské vztahy Sociální vlivy (konformita, poslušnost autoritě, soc. zahálka, situační vlivy ) Pro-sociální a anti-sociální chování (agrese a altruismus) Meziskupinové konflikty Kulturní odlišnosti, předsudky, stereotypy Sociální skupiny, chování ve skupině
Vztah SP k dalším vědním disciplínám Člověk v sociálních interakcích, skupinách a ve společnosti - vztah k vývojové psychologii (diadický vztah významní druzí lidé) - vztah ke kulturní psychologii (např. vztah kultury a poznávacích procesů) - vztah k sociologii, pedagogickým vědám, kulturní a sociální antropologii, filozofii Význam interdisciplinárních přístupů
Vznik, vývoj sociální psychologie, osobnosti Východiska sociální psychologie: - sociologie (sociální seskupení, dav, masová psychologie: G. Le Bon, koncepce skupinové mysli: W. McDougall, psychologie národů: W. Wundt) - psychologie (jedinec a jeho psychika) 1908: formální konstituování sociální psychologie: učebnice Úvod do sociální psychologie (Introduction to Social Psychology) - W. McDougall; Sociální psychologie (Social Psychology) - E.A. Ross.
Etapy vývoje sociální psychologie 1. Rozvoj sociálně psychologických výzkumů a teorií (zejm. USA);1908-1945 behaviorismus, teorie sociálního učení, teorie sociální interakce, psychoanalýza, učení E. Fromma - sociální charakter, gestalt psychologie, kognitivismus 50. léta XX. století - boom soc. psychologického výzkumu 2. Období pochybností (60. a 70. léta 20. stol.) - neuspokojivé závěry osvětlení sociálního chování lidí, řešení praktických problémů, etika výzkumu 60. a 70. léta - výzkum skupinové dynamiky, předsudků, diskriminace (psychologie v soudní síni) 3. Sociálněpsychologická reflexe postmoderního světa- konec 20. stol. postmodernismus, pluralita teorií 4. Počátek 21. století: obsahová rozmanitost, výzvy praxe
Výzkum v sociální psychologii První sociálně psychologické výzkumy: vliv skupiny na jednotlivce - konec 19. stol. Triplett 1898 - sociální facilitace ( sociální usnadnění ); fenomén vlivu přítomnosti jiného subjektu vykonávajícího stejnou činnost na výkon jedince. (později Zajonc 1965 - souvislost jevu s charakterem úlohy a dalšími podmínkami) Ringelmann 1883-87 - sociální lenošení (jedinci, kteří pracují spolu, za jistých okolností podávají menší výkon ( tahání lana - jeden společný výsledek). 30. léta 20. stol. výzkumy vlivu názoru skupiny na názor jednotlivce (Sherif) Základy metodologie výzkumu (pozorování fenoménu, jeho experimentální testování, vyvození závěrů)
Metody v psychologii Experiment - laboratorní, přirozené prostředí; -experiment zjišťuje kauzální vztahy mezi proměnnými (závisle a nezávisle proměnná); manipulujeme nezávislou proměnnou a sledujeme efekt této manipulace na proměnné závislé -pravý experiment usiluje oddělit příčinu a následek a vyloučit alternativní vysvětlení pozorovaných vztahů mezi sledovanými proměnnými (např.: 70. léta Zimbardo - inscenované vězení - 90. léta Ciladini - odhazování odpadků)
Metody v psychologii Další metody (často kombinace): pozorování analýza dokumentů rozhovory - různé typy rozhovorů analýza výtvorů lidské činnosti aj.
Sociální souvislosti života člověka Komponenty soc. souvislostí (Helus,2007): 1. Druzí lidé 2. Společenské, hospodářské a politické poměry 3. Kultura 4. Působení médií
1. Druzí lidé Druzí - konkrétní jednotlivci Druzí - sociální skupiny Druzí - dav,masová hnutí
1. Druzí lidé Osoby kolem nás; blízcí lidé, kolegové, přátelé, lékař, učitel, náhodní známí Lidé jako opora či hrozba, sympatie, antipatie Sociální interakce, komunikace, vzájemné ovlivňování (výkonnost, chování, vývoj jedince ) Statusové vazby, emoce
1. Druzí lidé Sociální skupiny (též další přednáška) Znaky, typy sociálních skupin Sociální statika, dynamika Postavení ve skupině, sociální role Skupinu tvoří určitý počet lidí, jejichž činnost směřuje po delší dobu ke společným cílům. Ze společných cílů vyplývá podobnost hierarchie hodnot členů skupiny. Cílů se dosahuje dlouhodobou interakcí a kooperací, která se řídí skupinovými normami a při níž se vytváří relativně stálá struktura vztahů mezi členy skupiny, v nichž jednotlivci zaujímají různé pozice a přijímají role (Helus, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada 2007, str. 21)
1. Druzí lidé Davy a masová hnutí (psychologie mas, psychologie davu G. Le Bon, 1895) - též další přednáška - hromadné, neuspořádané sociální situace - proměny jednání, chování, pohlcení jedince masou, zejm.: - deindividualizace - deracionalizace - demoralizace - - Typy davů (agresívní, rabující, prchající, demonstrující )
2. Společenské, hospodářské, politické poměry Trh, reklama, móda, životní úroveň, změny v politickém a právním systému, rozvoj technologií, informatizace společnosti a mnoho dalších vlivů STEEP - obecné faktory vnějšího prostředí (sociální, technika a technologie, ekonomické faktory, environmentální souvislosti, politické a právní prostředí) Působení přímé; zprostředkované - prožívání událostí a jejich vnitřní zpracování jednotlivými lidmi; vliv sociálních souvislostí přes osobnost - ta z nich dělá to, co působí a jak působí
3. Kultura Klíčová kategorie společenskovědních disciplín Pojem kultura - původ ve starověku: původně používán ve spojení s obděláváním zemědělské půdy (agri cultura) Později se objevuje v dílech významných myslitelů starověku (M. Tullius Cicero v Tuskulských hovorech z roku 45 př.n.l. nazývá filozofii kulturou ducha ). Renesance a humanismus: zdůrazňuje aktivní roli člověka, který přetváří přírodu i sebe sama a stává se faktickým tvůrcem kultury a kulturních hodnot. Z mnoha definic pojmu kultura je obvyklá definice sociologická, podle níž kultura ve svém nejširším pojetí vyjadřuje specificky lidský způsob organizace, realizace a rozvoje činností, objektivovaný ve výsledcích fyzické a duševní práce
3. Kultura slovo lat. původu ( colo, colere ) socializace osobnosti (výchova, vzdělávání, sebevzdělávání apod.) - uzpůsobování člověka pro život mezi lidmi v daném kulturním prostředí kultura orientuje a vede lidi: - K hodnotám/cílům, o které je třeba usilovat - K přijetí norem/zásad, kterými je třeba se řídit - K zastávání postojů a věr; jejichž sdílení z nás všech dohromady vytváří navzdory všem úskalím soudržnou pospolitost - (Helus, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada 2007, str. 30) Vliv kultury na osobnost; nároky kultur na člověka, multikulturní společnost Výzkumy M. Meadové: Nová Guinea, 1935 - mužská a ženská role v různých kulturách
4. Média Komunikace prostřednictvím médií Rozvoj médií, typy médií, nová média Mediální (masová) komunikace a její znaky Disperzní (rozptýlené) publikum, přenos informací, rychlost, dostupnost informací Působení médií - vliv, účinky, agenda setting Média jako nástroj globalizovaného prožívání
4. Média Důsledky působení médií: - způsob trávení volného času - využití médií pro různé cíle: reklama,propaganda - reakce lidí na změny v mediální nabídce (triviální zábava) - prudké reakce na konkrétní mediální produkt (vyvolané paniky)
4. Média Síla předpokládaných účinků médií - periodizace (Mc Guail - 1999): 1900-1940: přesvědčení o velmi mocných médiích, publikum je bezmocné (teorie magické střely, teorie podkožní injekce, teorie očkování). Koncepce masové společnosti, masového publika,masové kultury 1940-1965. přesvědčení o omezených účincích médií (selektivní vliv médií). -- dvoustupňový model komunikace (názoroví vůdcové, pak ostatní) 1965-1980: návrat k představě spíše mocných médií, více se uvažuje o dlouhodobém, nepřímém vlivu médií (procesy socializace, inkulturace). Na socializaci jedince se média významně podílejí, učí jej, jak se stát členem společnosti tím, že poskytují informace a vzory. Teorie sociálního učení, teorie sociální konstrukce reality. Studie nastolování agendy - agenda setting : vliv médií na to, co lidé považují za důležité. od 1980: studie shrnují a prohlubují poznání: Fáze mocných, ale zmírňovaných účinků (aktivní publikum). Obrovský nárůst mediální nabídky, která se zestejňuje a internacionalizuje.
4. Média Typy předpokládaného dopadu médií (Jirák, Koplová): krátkodobé a dlouhodobé přímé a nepřímé plánované a neplánované povahy kognitivní, postojové, citové, fyziologické konstruktivní či destruktivní na úrovni jednotlivce či celé společnosti slabé nebo silné
4. Média Další typy účinků: 1. Zesilující účinek (důležitost tématu) 2. Potvrzující účinek (pravda je to, co média potvrzují) 3. Zpětný účinek (média při událostech, vliv na události) 4. Znecitlivění (okorání) 5. Trivializace (zjednodušování složitého) 6. Nastolování agendy (ovlivnění toho, o čem lidé přemýšlejí, co považují za důležité) 7. Lavinový účinek 8. Povzbuzující účinek 9. Bumerangový efekt 10. Sekundární viktimizace (u obětí trestných činů) 11. Nápodoba 12. Společenský a politický život - personifikace (význam osob, ne témat), trivializace témat, dramatizace, konfliktnost
4. Média Působení vybraných typů obsahů násilné obsahy sexuální obsahy zneklidňující a odpuzující obsahy
Reklama v médiích Jak reklama působí, zda a v čem je škodlivá?
Reklama v médiích - dopad na jedince (Vysekalová, Komárková) (Vysekalová, Komárková: Psychologie reklamy): klamné štěstí socializace společensky škodlivých hodnot brzdění procesu zrání nespokojenost vyvolaná nereálným světem manipulace s jedincem upevňování společenských struktur plýtvání zdroji Může propagace manipulovat?
Působení sociálních souvislostí Působí jako vnější realita i jako její psychická transformace Působí na úrovni vědomí i nevědomí Vymezují člověka jako objekt i ho aktivizují jako subjekt Tvoří systém přímých i zprostředkovaných činitelů (Helus, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada 2007, str. 37)
Působení sociálních souvislostí Spektrum vlivů působících na osobnost, např. (Helus,2007): Vztah k tělu (zdraví a nemoc, životní styl, životospráva ) Gender - rod (vliv sociokulturního prostředí na naplňování genderových rolí, vlastnosti osobnosti, vzorce chování) Jáství - vliv druhých, sebepojetí, sebehodnocení
PEDAGOGICKÁ APLIKACE: význam pro práci učitele Má pedagog má zohledňovat klíčové sociální souvislosti? - předpoklad formování vztahu k žákovi, studentovi - předpoklad kvalitní pedagogické práce v nejširším smyslu (porozumět tomu, že člověk /žák, student/ je sociální bytostí, je součástí rodiny a dalších skupin a je ovlivňován i dalšími sociálními vlivy)
PEDAGOGICKÁ APLIKACE: význam pro práci učitele Pedagog má zohledňovat sociální činitele, které podporují či brání vzdělávání - školní úspěšnost Pedagog má rovněž zkoumat sám sebe: Zdali tím, jak my sami k žákům přistupujeme a jak na ně reagujeme, posilujeme či naopak podlamujeme a brzdíme jejich šance být ve vyučování úspěšnými, rozvíjet se jako osobnost (Helus)