společná advokátní kancelář JUDr. Radek Ondruš advokát

Společníci JUDr. Radek Ondruš JUDr. Aleš Ondruš Advokátní koncipienti JUDr. Marta Nedvědová Mgr. Petr Vytopil Spolupracující advokáti Mgr. Martin Bílý Mgr. Lukáš Matuška Mgr. Miroslav Šianský Mgr. Marcela Štraitová Mgr. Petra Vrábliková společná advokátní kancelář JUDr. Radek Ondruš advokát V Brně dne 11. března 2016 sp.zn. 2420 Okresní soud v Jihlavě tř. Legionářů 9a 587 26 Jihlava ke sp.zn. 108 C 75/2015 Žalobce: Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, se sídlem Žižkova 93, 586 01 Jihlava, IČ 484 60 915, právně zastoupen JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, Při Trati 12, 140 00 Praha 4 Žalovaný: Statutární město Jihlava, se sídlem Magistrátu Masarykovo nám. 1, 586 28 Jihlava, IČ 002 86 010, právně zastoupen JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, 615 00 Brno, Bubeníčkova 42 Žaloba na zaplacení částky 17.000.000,- Kč s příslušenstvím Replika žalovaného k vyjádření žalobce ze dne 3.3.2016 Dvojmo

Přílohy: 1. žádost žalobce ze dne 22.6.2011 2. přípis EU Ministerstvu pro místní rozvoj ze dne 2.8.2011 3. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18.1.2016 č.j. 233 C 43/2013-140 (vše v kopiích) I. Dne 2.12.2015 vydal Okresní soud v Jihlavě k návrhu žalobce ze dne 9.10.2015 platební rozkaz č.j. 108 C 75/2015-12, jímž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17.000.000,- Kč s úrokem z prodlení 7,05% ročně od 21.11.2012 do zaplacení a náklady řízení. Předmětný platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 4.12.2015. Žalovaný podáním ze dne 16.12.2015 řádně a v zákonné lhůtě uplatnil odpor proti platebnímu rozkazu, vydanému Okresním soudem v Jihlavě dne 2.12.2015 pod č.j. 108 C 75/2015-12. Jako důvod tohoto odporu uplatnil žalovaný nedůvodnost žaloby, k níž byl platební rozkaz vydán. Žalovaný v zákonné lhůtě podáním ze dne 4.1.2016 odůvodnil svůj odpor proti platebnímu rozkazu, vydanému Okresním soudem v Jihlavě dne 2.12.2015 pod č.j. 108 C 75/2015-12. Dne 8.3.2016 bylo žalovanému doručeno vyjádření žalobce ze dne 3.3.2016. Žalovaný uplatňuje tímto podáním repliku k vyjádření žalobce ze dne 3.3.2016. II. Žalobní nárok jako takový je podle dlouhodobé a konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu specifikován, individualizován, nejen petitem žaloby, tj. tím, čeho (druhem) a v jakém rozsahu (výší) se žalobce domáhá, ale také skutkovými tvrzeními, tj. rozhodujícími skutečnostmi, na jejichž základě se žalobce plnění domáhá, a to ve smyslu ust. 79 odst. 1 o.s.ř.

Pouze takto individualizovaný nárok je předmětem soudního řízení, a pouze takto individualizovaný nárok se promlčuje. Žalobce uplatnil v žalobním návrhu ze dne 9.10.2015 (čl. 2 odstavec druhý a shodně čl. 3 odstavec druhý) tvrzení, že Výše uvedená investiční akce (rozumí se Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko, pozn. žalovaného) se v důsledku napadení výsledků výběrového řízení neuskutečnila. V takovém případě je povinností žalovaného, dle odst. 6 Dohody o poskytnutí finančního příspěvku, vrátit poskytnutý finanční příspěvek zpět na účet žalobce. To se však i přes výzvu žalovaného (evidentně se rozumí, že jde o výzvu žalobce, pozn. žalovaného) k vrácení finančního příspěvku nestalo, a tím specifikoval skutkový základ svého nároku. V žalobním návrhu ze dne 9.10.2015 tedy žalobce odůvodnil povinnost žalovaného vrátit mu žalovanou částku neuskutečněním investiční akce Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko. Ve svém podání ze dne 3.3.2016 pak žalobce doslova uvádí, že Dikce článku 5. výše uvedených dohod jasně ohraničuje termín, do kdy mělo být provedeno vyúčtování poskytnutých finančních prostředků ke sjednanému účelu. Je tedy jasné, že žalované částky měly být ze strany žalobce (evidentně se rozumí, že jde o stranu žalovaného, pozn. žalovaného) použity do tohoto data a účetně jejich užití doloženo žalobci, což se nestalo. Žalobce tedy změnil své žalobní tvrzení, a ve svém vyjádření ze dne 3.3.2016, resp. od jeho doručení soudu, odůvodňuje svůj nárok na zaplacení žalovaným částky ve výši 17.000.000,- Kč tím, že žalovaný měl poskytnuté finanční částky použít a vyúčtovat do 31.12.2011, jak ujednáno v čl. 5 obou dohod. Je nasnadě, že s tímto jiným (odlišným) skutkovým tvrzením je spojen i zcela jiný počátek běhu promlčecí lhůty, než s tvrzením v žalobě samé, jak ukázáno výše. Nedosti na tom, žalobce ve svém podání ze dne 3.3.2016 dále doslova uvádí také to, že Vzhledem k tomu, že ze strany Ministerstva pro místní rozvoj došlo k ukončení projektu (fond soudržnosti číslo CCI 2005/CZ/16/C/PE/003, je

zcela zřejmé, že žalovaný poskytnuté finanční prostředky nemohl použít ke sjednanému účelu a tehdy mu vznikla povinnost tyto prostředky vrátit. Žalobce tedy takto opět změnil své původní žalobní tvrzení, a ve svém vyjádření ze dne 3.3.2016, resp. od jeho doručení soudu, odůvodňuje svůj nárok na zaplacení žalovaným částky ve výši 17.000.000,- Kč tím, že ze strany třetí osoby došlo k ukončení projektu CCI 2005/CZ/16/C/PE/003, a v důsledku této skutečnosti žalovaný nemohl poskytnuté finanční prostředky použít ke sjednanému účelu a tehdy a tak mu vznikla povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky. Je nasnadě, že také s tímto jiným (odlišným) skutkovým tvrzením je spojen i zcela jiný počátek běhu promlčecí lhůty, než s tvrzením v žalobě samé, jak ukázáno výše, a také než s výše uvedeným tvrzením ve vyjádření žalobce ze dne 3.3.2016. Žalobní tvrzení uplatněná žalobcem jsou zcela zmatená a navzájem si věcně, logicky i právně protiřečí. Žalobce uvádí několik odlišných skutečností, s nimiž spojuje povinnost žalovaného zaplatit mu 17.000.000,- Kč, a s každým takovým skutkovým tvrzením je spojen jiný okamžik počátku běhu promlčení. Žalovaný proto navrhuje soudu, aby vyzval žalobce, aby jednoznačně specifikoval, s jakou konkrétní skutečností a jakým konkrétním způsobem spojuje vznik povinnosti žalovaného vrátit žalobci žalované částky. Na základě takového jednoznačného tvrzení bude soud moci právně posoudit, kdy počal běh promlčecí lhůty, a také žalovaný se bude moci konkrétně vyjádřit k takové konkrétní žalobě. Dokud tak žalobce neučiní, je žalovaný nucen napadat všechna žalobcova tvrzení o vzniku žalobcova nároku na zaplacení žalovaným žalobní částky, a to bez ohledu na to, který důvod on sám považuje za relevantní. Vzhledem k tomu, že žalobce je kvalifikovaně právně zastoupen (advokátem), považuje žalovaný tento procesní postup žalobce za vědomě účelový, mající za cíl zdržování řízení, a vytváření po tuto dobu mimoprávního nátlaku na žalovaného. Žalovaný, který je jako obec, tj. veřejnoprávní korporace, limitován při nakládání se svým majetkem včetně dluhů a pohledávek právní úpravou dle ust. 38 zákona č. 128/2000 Sb., však nemůže uznat ani uhradit promlčenou pohledávku. Je také docela dobře možné, že žalobce si tímto postupem vytváří podmínky pro uplatnění opravných prostředků proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

III. Jak vyplývá z žalobcem navrženého důkazu přípisu Ministerstva životního prostředí, doručeného žalobci dne 21.2.2012, v souvislosti s přípisem Min. pro místní rozvoj ukončení projektu č. 2005/CZ/16/C/PE/003, nositelem projektu, resp. příjemcem dotace na projekt Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko, a tedy jeho realizátorem, byl nikoliv žalovaný, ale samotný žalobce. Není tedy zcela jasné, jak by mohl žalobce poskytnout žalovanému předmětné finanční prostředky na svou vlastní investiční akci. Tato okolnost zpochybňuje platnost obou dohod o poskytnutí finančního příspěvku, když v textu každé této dohody je jako účel poskytnutí finančních prostředků uvedeno právě příprava a zahájení projektu Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko, a to v době, kdy už bylo i samotnému žalovanému jasné, že jím samotným již připravený a zahájený projekt nebude možné uskutečnit (smlouvy byly uzavřeny dne 10.6.2011 a dne 9.8.2011). Žalovaný navrhuje soudu, aby vyzval žalobce, aby jednoznačně specifikoval, jaká byla souvislost mezi poskytnutím žalovanému částek v celkové výši 17.000.000,- Kč a jeho vlastní investiční akcí Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko. Důkaz: přípis Ministerstva životního prostředí žalobci, doručený dne 21.2.2012 ověřovací listina konverze do dokumentu v listinné podobě, datovaná dnem 21.2.2012 přípis Ministerstva pro místní rozvoj ukončení projektu č. 2005/CZ/16/C/PE/003 žádost žalobce ze dne 22.6.2011, adresovaná Ministerstvu životního prostředí přípis EU Ministerstvu pro místní rozvoj ze dne 2.8.2011 (jeho překlad žalovaný předloží na ústním jednání dne 5.4.2016) IV. Účastníci řízení se evidentně rozcházejí v právním názoru na otázku, od kdy počíná běžet promlčecí lhůta žalobcova nároku, resp. s jakou událostí je běh promlčecí lhůty žalobcova nároku spojen. Žalovaný se dovolává dikce ust. 101 zákona č. 40/1964 Sb., podle kterého je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Žalobce jako den, kdy mohl předmětné právo vykonat poprvé, prezentuje den 21.11.2012, kdy vykonal právo poprvé. Při této své interpretaci se žalobce dovolává smluvního ujednání podle čl. 6 obou dohod, podle kterého měly být finanční prostředky vráceny do 15 dnů od doručení písemné výzvy. Žalobce tak smluvně sjednanou lhůtu splatnosti svého nároku žalovaným (15 dnů od doručení výzvy) vydává za dobu, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Jedná se o vědomě účelový a právně zcela nesprávný výklad právní normy, resp. té její části, která spojuje počátek běhu promlčecí lhůty s objektivní možností (důvodně) uplatnit právo poprvé, a nikoliv se dnem skutečného uplatnění. Při tomto výkladu ust. 101 zákona č. 40/1964 Sb. by počátek běhu promlčecí lhůty závisel výhradně na samotném věřiteli a na tom, kdy se podle svého volního uvážení rozhodne právo uplatnit poprvé. Kromě toho, že se jedná o nesprávný výklad a aplikaci zákona, porušuje tento výklad a aplikace základní princip soukromoprávních vztahů, a to princip rovnosti účastníků (ust. 2 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.), a tím i jejich právní jistotu. V té části vyjádření ze dne 3.3.2016, v níž žalobce tvrdí, že V. Dikce článku 5. výše uvedených dohod jasně ohraničuje termín, do kdy mělo být provedeno vyúčtování poskytnutých finančních prostředků ke sjednanému účelu. Je tedy jasné, že žalované částky měly být ze strany žalobce (evidentně se rozumí, že jde o stranu žalovaného, pozn. žalovaného) použity do tohoto data a účetně jejich užití doloženo žalobci, což se nestalo, žalobce podporuje názor žalovaného, vyjádřený již v jeho odůvodnění odporu ze dne 4.1.2016, podle kterého Jako konformní s obsahem obou dohod tedy připadá v úvahu takové chápání, podle kterého je datem rozhodným pro použití žalobcem poskytnutých finančních příspěvků ke sjednanému účelu právě den 31.12.2011. Vyúčtování finančních prostředků poskytnutých ke sjednanému účelu mělo být podle čl. 5 obou dohod provedeno do 31.12.2011.

Tříletá promlčecí lhůta by tedy v tomto případě uplynula tři roky počítáno od tohoto dne při zohlednění 15-denní lhůty splatnosti. Žalobce sám tedy potvrzuje tvrzení žalovaného na svou obranu, že žalovaný nárok je promlčen. VI. Z obsahu listinného důkazu, navrženého samotným žalobcem, a to přípisu Min. pro místní rozvoj ukončení projektu č. 2005/CZ/16/C/PE/003 ze dne 10.2.2012, v souvislosti s přípisem Ministerstva životního prostředí, doručeným žalobci dne 21.2.2012, taktéž založeného žalobcem do soudního spisu, vyplývá, že žalobce se nejpozději v tento den dozvěděl o ukončení projektu CCI 2005/CZ/16/C/PE/003, a tedy o tom, že se investiční akce Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko v důsledku napadení výsledků výběrového řízení neuskuteční. Ihned poté mohl žalobce vykonat právo poprvé ve smyslu ust. 101 zákona č. 40/1964 Sb., tj. vyzvat žalovaného k vyúčtování a vrácení poskytnutých finančních prostředků. Tříletá promlčecí lhůta by tedy v tomto případě uplynula tři roky počítáno ode dne doručení tohoto přípisu při zohlednění 15-denní lhůty splatnosti. Žalobce tedy svým vlastním důkazním návrhem potvrzuje tvrzení žalovaného na svou obranu, že žalovaný nárok je promlčen. Valná hromada jako nejvyšší orgán žalobce, která se konala dne 5. a 9.6.2012, pak vzala na základě výše uvedeného přípisu Ministerstva životního prostředí na vědomí ukončení Projektu Fondu soudržnosti FS II Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko. Ihned poté mohl žalobce vykonat právo poprvé ve smyslu ust. 101 zákona č. 40/1964 Sb., tj. vyzvat žalovaného k vyúčtování a vrácení poskytnutých finančních prostředků. Tříletá promlčecí lhůta by tedy v tomto případě uplynula tři roky počítáno ode dne doručení předmětného přípisu při zohlednění 15-denní lhůty splatnosti. Jednání samotného žalobce tedy potvrzuje tvrzení žalovaného na svou obranu, že žalovaný nárok je promlčen.

I kdyby tedy počal běh promlčecí lhůty později, než po uplynutí smluvně sjednaného dne vyúčtování žalovaným poskytnutých finančních prostředků (31.12.2011), byl by žalobní nárok žalobce promlčen, neboť žalobce se o nemožnosti ukončení akce Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko, pozn. žalovaného) dozvěděl a vzal ji kvalifikovaně na vědomí dříve, než dne 13.10.2012 (tři roky před doručením žaloby soudu). Přitom je to sám žalobce, kdo nemožností realizace investiční akce odůvodňuje v jedné z variant svých žalobních tvrzení svůj nárok vůči žalovanému. Důkaz: přípis Ministerstva pro místní rozvoj ukončení projektu č. 2005/CZ/16/C/PE/003 přípis Ministerstva životního prostředí žalovanému z února 2012 ověřovací listina konverze do dokumentu v listinné podobě, datovaná dnem 21.2.2012 usnesení valné hromady žalovaného ze dne 5. a 9.6.2012 VII. Ve vztahu k argumentaci žalovaného započtením, realizovaným samotným žalobcem v jeho přípisu žalovanému ze dne 12.7.2013, žalobce ve svém podání ze dne 3.3.2016 uvedl, že je zavádějící, protože žalovaný zápočet neakceptoval, a že žalovaný nájemné za stejné období nárokoval i vůči třetí osobě, a to vůči obchodní společnosti VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. K tomu žalovaný především uvádí, že žalobce se zcela originálně brání neplatností, resp. neúčinností svého vlastního právního úkonu, který učinil vůči žalovanému. Již sama o sobě tato obrana žalobce nemůže požívat právní ochrany, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ve smyslu ust. 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., který je na věc aplikovatelný s odkazem na ust. 3030 cit. zákona. Přitom žalobce úkon započtení učinil evidentně vážně a v souvislosti se svým dluhem vůči žalovanému, jehož si je sám žalobce dobře vědom, jinak by započtení neprovedl. Je však samozřejmě možné, že žalobce pojal svůj přípis žalovanému ze dne 12.7.2013 jako pouhý taktický manévr, aby žalovaného ukolébal neplatným a neúčinným započtením, a zbavil jej tak jiného jeho nároku na peněžité plnění.

Takový postup účastníka právního vztahu je možný, komerčně legitimní a dokonce právně dovolený, je pouze nečekaný ve vztahu k žalovanému jako obci od svazku obcí, který již tři roky deklaruje svou vůli žalovaného jako bývalou členskou obec po právu vypořádat, avšak již tři roky kličkuje za hranou dobrých mravů, aby nemusel vypořádat naprosto nic. Kromě toho tento postup žalobce nepožívá právní ochrany ve smyslu ust. 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Dále pak žalovaný uvádí, že pro účinnost žalobcova započtení jeho pohledávky není rozhodné, zda je žalovaný jako druhá strana akceptoval. Započtení je jednostranný právní úkon, a pro jeho platnost a účinnost nemá postoj druhé strany k němu, tedy ani jeho akceptace či neakceptace, žádný význam. Z obsahu přípisu žalovaného žalobci ze dne 15.7.2013 přitom vůbec nevyplývá, že by žalovaný započtení odmítl, resp. neakceptoval, jak jeho obsah intertrepuje žalobce; žalovaný se v cit. přípisu pouze žádá žalobce o specifikaci, na co vlastně svou pohledávku za žalovaným započítal. Žalovaný si již osvojil, že žalobce na jeho výzvy a žádosti nereaguje, zatím však není důvodné čekat tuto znalost i od soudu. Není proto důvodu presumovat, že žalobce žalovanému nevysvětlil, na co vlastně svou pohledávku za žalovaným započítal, a žalovaný proto zápočet neakceptoval. Nakonec pak žalovaný uvádí, že soud jeho žalobu vůči obchodní společnosti VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. na nájemné za stejné období, jak uvedl žalobce, zamítl v plném jako nedůvodnou; proto ani argument žalobce, že žalovaný nájemné za stejné období nárokoval i vůči třetí osobě, není důvodný a neobstojí. Důkaz: přípis žalovaného žalobci ze dne 15.7.2013 rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18.1.2016 č.j. 233 C 43/2013-140 VII. Žalovaný má tedy za to, že žalobcův nárok je promlčen v obecné tříleté promlčecí lhůtě bez ohledu na to, zda je jeho skutkovým základem neuskutečnění investiční akce Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko (žalobní návrh), nebo povinnost žalovaného použít a vyúčtovat poskytnuté finanční prostředky do 31.12.2011 (vyjádření žalobce ze dne 3.3.2016), nebo ukončení projektu CCI 2005/CZ/16/C/PE/003 ze strany třetí osoby, a v důsledku této skutečnosti nemožnost, aby žalovaný použil poskytnuté finanční prostředky ke sjednanému účelu a tehdy a tak mu vznikla povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky (vyjádření žalobce ze dne

3.3.2016), nebo dokonce neplatnost dohod o poskytnutí finančního příspěvku. Tuto zjevnou skutečnost se žalobce snaží sanovat pojetím počátku běhu promlčecí lhůty ode dne, kdy odeslal žalovanému výzvu k zaplacení žalované částky, které je v rozporu s právní úpravou. VIII. Na závěr žalovaný uvádí, že žalobce dosud nespecifikoval v rovině konkrétního tvrzení a neprokázal v rovině důkazního návrhu, že nastala a kdy nastala jím tvrzená skutečnost, že Výše uvedená investiční akce (rozumí se Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko, pozn. žalovaného) se v důsledku napadení výsledků výběrového řízení neuskutečnila. Za relevantní při tvrzení a prokázání takových skutečností považuje žalovaný tvrzení a prokázání běhu onoho výběrového řízení a onoho napadení výsledků výběrového řízení, a dále tvrzení a prokázání konkrétního dne, kdy vzhledem k těmto skutečnostem se stalo zřejmým, že se investiční akce Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko neuskuteční, resp. že se nemůže uskutečnit za podmínek stanovených poskytovatelem dotace (jak jej žalobce prezentoval ve svém vyjádření ze dne 3.3.2016). Žalobce však dosud své povinnosti tvrzení ani důkazní v tomto kontextu nedostál. IX. Vzhledem k tomu, že žalobce svým podáním ze dne 3.3.2016 evidentně změnil žalobní tvrzení, resp. rozhodující tvrzení, o která opírá svůj žalobní nárok ve smyslu ust. 79 odst. 1 o.s.ř., a tedy i samotný žalobní návrh, uplatňuje žalovaný námitku promlčení také vůči každému nároku, resp. vůči každému skutkovému základu jeho nároku, který žalobce uplatnil cit. podáním ze dne 3.3.2016. X. Nakonec pak žalovaný odkazuje na čl. 1 dohody o poskytnutí finančního příspěvku ze dne 9.8.2011, podle kterého se žalobce zavázal poskytnout

žalovanému finanční příspěvek ve výši 810.000,- Kč na blíže nespecifikované vodohospodářské investiční akce. Použití této části finančního příspěvku žalobce žalovanému tedy nemělo ani podle dikce dohody o poskytnutí finančního příspěvku ze dne 9.8.2011 naprosto nic společného s investiční akcí Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko, tedy ani s jejím ukončením (vyjádření žalobce ze dne 3.3.2016), ani s jejím neuskutečněním (žaloba ze dne 9.10.2015). Nárok žalobce na zaplacení žalovaným částky ve výši 810.000,- Kč nemá proto oporu v žalobních tvrzeních, ba dokonce je s nimi v rozporu. Žalobce tuto vadu žaloby neodstranil ani svým podáním ze dne 3.3.2016, a bez dalšího ji ignoroval, stejně jako obranu žalovaného v tomto kontextu v jeho podání ze dne 4.1.2016. XI. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje, aby soud na ústním jednání, které nařídil na den 5.4.2016, provedl dokazování a žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou. podepsáno elektronicky zaručeným elektronickým podpisem Statutární město Jihlava v zastoupení na základě plné moci JUDr. Radkem Ondrušem, v.r. advokátem