UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta katedra geografie. Pavlína Nývltová

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta katedra geografie Pavlína Nývltová KOMPLEXNÍ FYZICKOGEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA POVODÍ KLETENSKÉHO POTOKA Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Olomouc 2006

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Ireny Smolové, Ph.D. a s použitím literárních a internetových zdrojů, jež jsem všechny uvedla v závěru práce v seznamu použité literatury. V Olomouci dne 7. července 2006 podpis autorky

Nejprve bych chtěla poděkovat všem těm, kteří mi poskytli informace a materiály k vypracování této bakalářské práce. Jsou to: vedoucí práce RNDr. Irena Smolová, Ph.D., pracovníci Stavebního úřadu v Suchdole nad Odrou, jmenovitě Miroslav Graclík a Petr Bartošík, starosta obce Suchdol nad Odrou Ing. Miroslav Ondračka, pracovník Městského úřadu Nový Jičín - odbor Životního prostředí (oddělení vodního hospodářství) Miroslav Kocián, pracovníci Zemědělské vodohospodářské správy v Novém Jičíně. Všem jmenovaným děkuji.

Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Geografie Školní rok: 2004/2005 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE pro PAVLÍNU NÝVLTOVOU obor 1301R005 Geografie Název tématu: Komplexní fyzickogeografická charakteristika povodí Kletenského potoka. Zásady pro vypracování: Cílem bakalářské práce je podat komplexní fyzickogeografickou charakteristiku povodí Kletenského potoka, vymezené od pramenné oblasti po ústí. Textová část bude zahrnovat charakteristiku území zpracovanou s využitím dostupných literárních pramenů a také vlastní analýzu a syntézu tří tematických map zkonstruovaných na topografickém podkladu v měřítku 1 : 10 000. Navržená struktura práce: 1. Úvod 2. Cíle práce 3. Použitá metodika 3.1. Zhodnocení základní literatury (rešerše regionální literatury) 3.2. Metody fyzickogeografické regionalizace 4. Vymezení a základní charakteristika povodí (včetně mapy) 5. Geomorfologické poměry 5.1. Morfostrukturní charakteristika 5.2. Geomorfologická regionalizace - typy reliéfu 5.3. Charakteristika vybraných tvarů reliéfu 6. Hydrologické poměry povodí 6.1. Základní hydrografické charakteristiky povodí a odtokové charakteristiky 6.2. Potenciální zdroje znečištění povrchových a podzemních vod 7. Klimatické poměry 7.1. Makroklimatická charakteristika 7.2. Charakteristika místního klimatu (topoklima) 8. Pedogeografické a biogeografické poměry 9. Zvláště chráněná území v povodí 10. Charakteristika krajinných typů 11. Hodnocení přírodního potenciálu území 11.1. Kvalita přírodního prostředí 12. Závěr 13. Summary Seznam literatury

Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: rešerše literárních pramenů červenec-prosinec 2005 tematické mapy červenec-listopad 2005 hydrologická do 30. 10. 2005 klimatická do 31. 11. 2005 geomorfologická do 30. 12. 2005 textová část leden-duben 2006 Rozsah grafických prací: Povinné přílohy bakalářské práce: 1. mapa hustoty říční sítě 2. topoklimatická mapa povodí 3. mapa geomorfologických regionů a vybraných tvarů reliéfu Rozšiřující přílohy: fotodokumentace, grafy, tabulky, vybrané profily terénu, podélné profily toků. Rozsah průvodní zprávy: 30 stran vlastního textu + BP v elektronické podobě Seznam odborné literatury: Bezvodová, B., Demek, J., Zeman, A.: Metody kvarterně geologického a geomorfologického výzkumu. SPN, Praha, 1985, 158 s. Culek, M. (ed.) et al.: Biogeografické členění ČR. Praha: Enigma, 1995. 348 s. ISBN 80-85368-80-3 Demek, J., Embleton, C.: Guide to medium - scale geomorphological mapping. GGÚ ČSAV, Brno, 1978, 348 s. Demek, J.: Obecná geomorfologie. Academia, Praha, 1987, 476 s. Demek, J. (ed.) et al.: Zeměpisný lexikon ČSR Hory a nížiny. Praha: Academia, 1987. 584 s. Duvigneaud, P.: Ekologická syntéza.academia, Praha, 1988, 414 s. Formman,R.T.T., Gordon, M.: Krajinná ekologie. Academia, Praha, 1993, 583 s. Kříž, V., Řehánek, T.: Cvičení z hydrologie. Ostravská univerzita,ostrava, 2002, 54 s. Lipský, Z.: Sledování změn v kulturní krajině. Česká zemědělská univerzita, Praha, 2000, 71 s. Ložek, V.: Příroda ve čtvrtohorách. Academia, Praha, 1973, 372 s. Minár, J. a kol.: Geoekologický (komplexný fyzickogeografický) výskum a mapovanie vo velkých mierkach. Univerzita Komenského, Bratislava, 2001, 209 s. ISBN 80-968146-3-X. Quitt, E.: Klimatické oblasti Československa. Studia Geographica 16, GgÚ ČSAV, Brno, 1971, 73 s. Vlček, V. (ed.) et al.: Zeměpisný lexikon ČSR Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. Vysoudil, M. Principy topoklimatického mapování a jeho využití při studiu krajinné sféry. Sborník prací Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, svazek 174, řada Geografie - Geologie č. 6, str. 165 172. Vysvětlivky k souboru geologických a účelových map mapových listů zahrnujících zájmové území. Další obecné i regionální literární prameny k fyzické geografii studované oblasti. Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Datum zadání bakalářské práce: červen 2005 Termín odevzdání bakalářské práce: květen 2006 vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce

Obsah 1. Úvod... 8 2. Cíle práce... 8 3. Použitá metodika... 9 3.1. Zhodnocení základní literatury... 9 3.2. Metodika sestrojení map... 10 3.2.1. Mapa hustoty říční sítě... 10 3.2.2. Topoklimatická mapa... 11 3.2.3. Mapa geomorfologických regionů a vybraných tvarů georeliéfu... 12 4. Vymezení a základní charakteristika povodí... 13 5. Geomorfologické poměry... 15 5. 1. Morfostrukturní charakteristika... 15 5. 2. Geomorfologická regionalizace... 16 5. 3. Charakteristika vybraných tvarů reliéfu... 17 6. Hydrologické poměry povodí... 19 6. 1. Základní hydrografické charakteristiky povodí a odtokové charakteristiky... 19 6. 2. Charakteristika hustoty říční sítě podle plochy a hydrogeologická charakteristika... 26 6. 3. Potenciální zdroje znečištění povrchových a podzemních vod... 28 7. Klimatické poměry... 31 7. 1. Makroklimatická charakteristika... 31 7. 2. Charakteristika místního klimatu... 35 8. Pedogeografické a biogeografické poměry... 36 8. 1. Pedogeografická charakteristika... 36 8. 2. Biogeografické poměry... 37 9. Ochrana přírody... 38 9. 1. Zvláště chráněná území v povodí... 38 9. 2. Územní systém ekologické stability... 41 10. Charakteristika krajinných typů... 42 11. Hodnocení přírodního potenciálu území... 43 11. 1. SWOT analýza... 43 11. 2. Možnosti využití území... 45

12. Závěr... 47 13. Summary... 49 14. Seznam literatury, internetových a jiných zdrojů... 51 15. Přílohy... 53

1. Úvod K sestavení komplexní fyzickogeografické charakteristiky určitého povodí jsem si vybrala povodí Kletenského potoka. Povodí tohoto vodního toku se nachází jen několik kilometrů od mého bydliště. Kletenský potok pramení u obce Pohoř v Pohořských vrších, protéká obcí Suchdol nad Odrou, což je nejvýznamnější a největší obec v tomto povodí a v rovinaté nivě se vlévá do řeky Odry. Komplexní fyzickogeografická charakteristika zahrnuje v základě studium a zpracování oblasti povodí z hlediska geomorfologického, klimatologického a hydrologického. Další náležitosti, které by měla tato práce zahrnovat jsou pedogeografická a biogeografická charakteristika a další prvky týkající se zejména krajinné sféry, jako např. krajinné typy, chráněná území. V závěru práce se také zaměřuji na zhodnocení toho, jaké zajímavosti nám může povodí nabídnout, jaké má předpoklady pro rozvoj, případně co by se dalo v povodí změnit, to znamená, že hodnotím přírodní potenciál daného území. 2. Cíle práce Cílem bakalářské práce je poskytnout komplexní charakteristiku povodí daného potoka z hlediska všech dílčích fyzickogeografických disciplín. Součástí práce budou charakteristiky geologických, geomorfologických, hydrologických, klimatických, pedogeografických a biogeografických poměrů, které budou vycházet z vlastního terénního výzkumu, studia odborné literatury a vytvořených map fyzickogeografické regionalizace (pro hydrologickou, klimatickou a geomorfologickou charakteristiku zájmového povodí). Ke zhodnocení přírodního potenciálu území bude použita metoda SWOT analýzy. Práci bude doplňovat fotodokumentace a další grafické přílohy. 8

3. Použitá metodika 3.1. Zhodnocení základní literatury Při zpracovávání této práce jsem čerpala informace z různých zdrojů, ať už literárních či internetových. Mezi literární zdroje lze zahrnout všechny, při tvorbě práce využívané publikace. Mezi ty hlavní patří Zeměpisný lexikon ČSR - Hory a nížiny, jenž jsem využila k zařazení území do jednotlivých geomorfologických jednotek a ke geomorfologické charakteristice území; v publikaci Chráněná území ČR - Ostravsko jsem nalezla informace o chráněných územích nacházejících se na území povodí a také doplňující informace, které se týkají převážně klimatických, hydrologických, geologických a geomorfologických charakteristik. Obzvlášť aktuální klimatické údaje v této publikaci mi byly přínosem, jelikož dosud jediná dostupná publikace, v níž jsou klimatické charakteristiky podrobně zpracovány je Podnebí ČSSR. Zde jsou ale údaje o většině klimatických charakteristik zaznamenány pouze do roku 1960. Další literární zdroje, které jsem využívala byly: Biogeografické členění ČR, Atlas půd a další. K literárním zdrojům bych také zařadila nepublikované literární materiály, tiskopisy a zprávy o objektech a jevech (povodně, sesuvy) na území povodí Kletenského potoka, které mi poskytl Stavební úřad v Suchdole nad Odrou a Zemědělská vodohospodářská správa v Novém Jičíně. Mezi internetové zdroje, jež jsem nejvíce využívala patří především webové stránky Ministerstva životního prostředí, dále pak webové stránky obce Suchdol nad Odrou, webové stránky CHKO Poodří. Dále jsem při zpracovávání bakalářské práce využila řadu tématických a základních map. Základem mi byla Základní mapa ČR 1 : 25 000 a Základní mapa ČR 1 : 10 000 zobrazující povodí Kletenského potoka a jeho okolí. Dále byla využita například Základní vodohospodářská mapa ČSR 1 : 50 000 mimo jiné k upřesnění průběhu rozvodnice Kletenského potoka. Pro klimatickou charakteristiku resp. vymezení klimatických oblastí, ve kterých se povodí rozkládá, jsem využila mapu E. Quitta - Klimatické oblasti ČSR 1 : 500 000. Při zpracování mapy geomorfologických regionů a vybraných tvarů reliéfu jsem využila Geologickou 9

mapu ČR 1 : 50 000. K doplnění hydrologické charakteristiky jsem využila Hydrogeologickou mapu ČR 1 : 50 000, ze která jsem získala informace o propustnosti hornin pro podzemní vodu v podloží povodí. Užitečné informace jsem rovněž nalézala v informačních brožurách, či letácích týkajících se daného území. Jmenované zdroje jsou ty nejdůležitější, kterých jsem při tvorbě práce nejvíce využívala. Zbývající jsou uvedeny v závěru práce v seznamu použité literatury. 3.2. Metodika sestrojení map 3.2.1. Mapa hustoty říční sítě K sestrojení mapy hustoty říční sítě jsem využila základní topografickou mapu daného území. Jelikož jsem v prvním ročníku mého studia již mapu hustoty říční sítě zpracovávala v měřítku 1 : 25 000 (mapový list 25 122 Suchdol nad Odrou), využila jsem tyto své podklady pro tvorbu mapy hustoty říční sítě v měřítku 1 : 10 000. Stejně tomu bylo i u topoklimatické mapy a mapy geomorfologických regionů a vybraných tvarů reliéfu. Mapové pole základní topografické mapy (1 : 25 000) jsem rozdělila na čtverce o stranách 4 x 4 cm, které ve skutečnosti odpovídají čtvercům o stranách 1 x 1 km. V každém čtverci jsem stanovila obsah vodních ploch. Stanovení obsahu spočívá v určení délky vodních toků, určení obsahu jednotlivých vodních ploch v daném čtverci a následné sečtení a převedení dle měřítka do skutečnosti. Délku vodních toků jsem určila dle stanovených zásad, které zohledňují také šířku vodních toků, resp. typ linie jakou jsou vodní toky v mapě vyznačeny. Plná modrá linie vyjadřuje skutečnou šířku vodního toku v rozmezí 1 5 m. Naměřenou délku vodního toku tedy vynásobíme střední hodnotou skutečné šířky toku, tzn. 3x. Dvě modré linie vyjadřují skutečnou šířku toku v rozmezí 5 10 m. Naměřenou délku toku opět vynásobíme střední hodnotou skutečné šířky, v tomto případě 7x. U vodních ploch jsem nejprve zjistila jejich obsah na mapě. A to tak, že jsem si vodní plochy překreslila na pauzovací papír. Ten jsem následně přiložila na milimetrový papír, z kterého jsem zjistila obsah plochy v mm. Zjištěnou hodnotu 10

jsem přepočetla podle měřítka na hodnotu, která odpovídá skutečnosti tzn.,že 1 cm 2 na mapě odpovídá 62 500 m 2 ve skutečnosti. Poté jsem hodnoty délky vodních toků a obsahy vodních ploch sečetla a údaj zapsala do příslušného čtverce. Na základě spočítaných obsahů vodních ploch jsem vytvořila legendu hustoty říční sítě, která obsahuje šest intervalů. Podle těchto intervalů jsem pak intrerpolovala hodnoty obsahů vodních ploch vepsané uprostřed čtverečků a stejné hodnoty (místa se stejnou hustotou říční sítě) jsem propojila do izolinií. Vzniklé plochy mezi izoliniemi spadající do jednotlivých intervalů jsem po převedení (zvětšení) na měřítko 1 : 10 000 rozlišila barevně škálou modrých odstínů dle hustoty říční sítě (od nejsvětlejších po nejtmavší). 3.2.2. Topoklimatická mapa Základem pro tvorbu topoklimatické mapy byla stejně jako v případě mapy hustoty říční sítě základní topografická mapa. Nejprve jsem dle mapy E.Quitta: Klimatické oblasti ČSR 1 : 500 000 vymezila v jakých klimatických oblastech se studované území nachází. V mém případě se území zobrazené na mapovém listu nachází pouze v jedné oblasti (mírně teplé). Dále jsem na základní topografické mapě vymezila tyto oblasti: zalesněné, nezalesněné a urbanizované. Tyto jednotlivé oblasti jsem rozlišila šrafami. Pro zalesněné plochy jsem použila vodorovný rastr, pro urbanizované plochy svislý rastr a nezalesněné plochy, které na mapovém listu převažují zůstanou bez rastru. Na základě výskytu několika vodních ploch jsem vymezila také topoklima ovlivněné rozsáhlejší vodní plochou, které je na mapě vyznačeno šedou barvou. Dalším krokem je sestrojení mapy sklonů. Mapu sklonů jsem sestrojila za použití sklonového měřítka. Výsledkem je rozdělení mapového listu do intervalů sklonů: 0-5 ; 5,1-15 ; 15,1-20 ; 20 a více. Jednotlivé intervaly jsou od sebe odlišeny barevně. Sklon svahů se určuje ve stupních a udává úhel dopadu slunečních paprsků a také výšku slunce nad obzorem. Poté jsem sestrojila mapu orientace svahů. Orientace svahů ke čtyřem světovým stranám jsem vymezila pomocí tečen, které jsou vedeny k vrstevnicím pod úhlem 45 ve směru západ - východ a východ západ. Orientace je určena podle protilehlé 11

světové strany tzn., že svahy se severní orientací mají nejmenší intenzitu dopadajícího záření a svah orientovaný k jihu má největší intenzitu dopadajícího záření. V jednom z posledních kroků konstrukce mapy jsem sestrojila mapu míry oslunění reliéfu, která vznikne kombinací mapy sklonů svahů a orientace svahů za použití tabulky určení míry ozáření georeliéfu. Z této tabulky vyplývá rozdělení území do čtyř kategorií odlišených barevně: 1 = velmi málo osluněné plochy tmavomodrá; 2 = méně osluněné plochy světlomodrá; 3 = normálně osluněné plochy světlezelená; 4 = dobře osluněné plochy světleoranžová. Při konstrukci dílčích map je nutné generalizovat, proto jsem plochy menší než 1 cm 2 nebo užší než 0,2 cm zahrnula do okolního typu krajiny s přihlédnutím na ráz okolní krajiny. 3.2.3. Mapa geomorfologických regionů a vybraných tvarů georeliéfu K tvorbě této mapy jsem si nejprve sestrojila mapu relativní výškové členitosti, jejímž základem byla opět základní topografická mapa daného území 1 : 25 000, na níž jsem si vymezila čtverce o délce strany 4 cm. Do středu každého čtverce se udá hodnota rozdílu maximální a minimální nadmořské výšky. Jednotlivé středy čtverců jsem mezi sebou interpolovala a stejné hodnoty relativních nadmořských výšek jsem proložila izoliniemi. Pomocí izolinií jsem následně vymezila mapu výškové členitosti, jejíž jednotlivé výškové kategorie jsou rozděleny do následujících intervalů: 0 30 roviny; 30 75 ploché pahorkatiny; 75 150 členité pahorkatiny. Poté jsem sestrojila vlastní mapu geomorfologických regionů a vybraných tvarů georeliéfu z použitím geologické mapy daného území v měřítku 1 : 50 000. Potřebné území mapy jsem převedla (zvětšením) na měřítko 1 : 10 000 a určila jsem areály uložení hornin. 12

Podle relativní výškové členitosti reliéfu jsem zvolila odstíny základních barev (zelené, žluté a oranžové) k rozlišení jednotlivých hornin: roviny zeleně ploché pahorkatiny žlutě členité pahorkatiny oranžově Následně jsem sestrojila legendu mapy a dále jsem v mapovém listu vymezila vybrané tvary reliéfu. Mezi nejčastěji se vyskytující tvary patří antropogenní tvary jako např. úvoz, agrární terasy, regulovaný vodní tok a zářez cesty. Tyto i některé další tvary vyskytující se na území povodí byly v terénu zmapovány. 4. Vymezení a základní charakteristika povodí Povodí Kletenského potoka se nachází na severní Moravě v Moravskoslezském kraji. Prochází dvěma významnými geomorfologickými jednotkami a to Nízkým Jeseníkem, kde také pramení a pokračuje do Moravské brány, kde se vlévá do Odry. Obě tyto jednotky se z hlediska geomorfologické regionalizace řadí do celku Západní Vněkarpatské sníženiny. Na území Moravské brány se povodí rozkládá na třech okrscích: Klimkovická pahorkatina, Oderská niva, Bartošovická pahorkatina. Na území Nízkého Jeseníku pouze na jednom okrsku: Tošovická vrchovina. 1 Tento potok o délce 8,7 km je levostranným přítokem již zmíněné řeky Odry, která se vlévá do Baltského moře.to znamená, že náleží i k jeho úmoří. Kletenský potok vzniká soutokem dvou bezejmenných potoků. Jeden vytéká z obce Jestřábí a druhý protéká obcí Pohoř. Do každého z těchto potoků se asi 500 1000 m před soutokem vlévá krátký potůček. Soutok se nachází v Kletenském lese. Jako pramen Kletenského potoka se udává potok, jehož počátek najdeme nedaleko obce Pohoř v Pohořských vrších v nadmořské výšce 450 m. Z Pohořských vrchů probíhá povodí potoka přes obec Kletné do níže položené rovinaté oblasti Oderské nivy a protéká zde obcí Suchdol nad Odrou. V obci Suchdol nad Odrou vede potok asi 500 m pod povrchem tzn., že je v těchto místech zatrubněn. Plocha povodí je 8,749 km 2. Název tzv. Kletenského potoka je sporný a setkala jsem se s několika variantami. Na Základní vodohospodářské mapě ČSR 1:50 000 (vydané v roce 1 Demek, J.: Zeměpisný lexikon ČSSR Hory a nížiny. Academia, Praha 1987, 574 s. 13

1981), která je vlastnictvím Městského úřadu v Novém Jičíně odbor ŽP (oddělení vodního hospodářství) se Kletenský potok udává jako potok od pramene po nádrž Kletná a od této nádrže pokračuje přes Suchdol nad Odrou až po soutok s Odrou jako Suchdolský potok. Z nádrže Kletná vytéká kromě tohoto potoka ještě další vodní tok, který funguje jako bezpečnostní přepad protipovodňového opatření. Protéká poli na západ od Suchdolu nad Odrou a vlévá se do Odry za Mankovicemi. Tento přepad (přeložka) je na Základní vodohospodářské mapě ČR 1 : 50 000, list 25 12 Hranice (vydané roku 1990), která patří Zemědělské vodohospodářské správě v Novém Jičíně značen jako pokračování Kletenského potoka. Zvolený vodní tok tedy budu pro zjednodušení popisovat od pramene po ústí jako Kletenský potok s tím, že bezpečnostní přepad do povodí nebudu zahrnovat, ale jen se o něm a jeho funkcích zmíním v kapitole 6.1.. Rozvodnice Kletenského potoka začíná soutokem s řekou Odrou v oboře mezi obcemi Suchdol nad Odrou a Kunín. Velký úsek rozvodnice probíhá v těsné blízkosti samotného Kletenského potoka podél obce Suchdol nad Odrou, která je silniční (potoční) vesnicí s protáhlým půdorysem podél komunikace a zároveň také podél Kletenského potoka. Rozvodnice pokračuje přes Kopec Junáků (358 m n. m.) v obci Kletné, dále přes vrcholy v okolí obce Jestřábí směrem na jih k vrcholu Pohoř (480 m n. m.). Zde se otáčí na severovýchod a protíná vrcholy v okolí obce Pohoř, prochází vrcholem Olšová (475 m n. m.) a vrací se zpět do těsné blízkosti Kletenského potoka a obce Suchdol nad Odrou. Tudy pokračuje opět až k ústí do řeky Odry, kde končí. 2 Z průběhu rozvodnice lze poznat, že území povodí Kletenského potoka má poměrně protáhlý tvar a to ze severozápadu směrem k jihovýchodu. 2 Základní vodohospodářská mapa ČR: List 25 12 Hranice, 1 : 50 000, Český úřad geodetický a kartografický, 1990 14

Obr. č. 1: Mapa s vyznačením polohy povodí Kletenského potoka (Zdroj: Základní mapa ČR, 1998) 5. Geomorfologické poměry 5. 1. Morfostrukturní charakteristika Na území, jež povodí Kletenského potoka zaujímá se stýkají dvě zásadně odlišné geologické jednotky: moravskoslezská oblast Českého masívu a karpatská soustava. Obě základní jednotky jsou pokryty různorodými sedimenty kvartéru holocenního a pleistocenního stáří. 3 Přechod Moravské brány (zástupce Karpatské soustavy) v Nízký Jeseník (zástupce moravskoslezské oblasti Českého masívu) není rozdělen 3 Čurda, J.: Vysvětlivky k souboru ekologických a účelových map přírodních zdrojů - list 25 12 Hranice. Česká geologická služba. Praha 2002. 75 s. 15

pouze geologicky či výškovou členitostí, ale objevuje se zde i projev tektoniky v podobě zlomu zakrytého. 4 Když budu s popisem postupovat proti směru toku nelze přehlédnout výrazný pás údolní nivy řeky Odry, který v podobě úzkého protáhlého výběžku vybíhá proti směru toku Kletenského potoka. Údolní niva je tvořena fluviálními štěrkovitými či písčitohlinitými sedimenty. Zasahuje asi do poloviny obce Suchdol nad Odrou. Odtud pokračuje pruh deluviofluviálních sedimentů tvořených písčitohlinitými usazeninami s kamenitou příměsí, jílovitohlinitými usazeninami nebo hlinitokamenitými usazeninami. Tento pruh probíhá až k pramenné oblasti vodního toku. Za vodní nádrží Kletná se pás deluviofluviálních sedimentů stahuje do těsné blízkosti Kletenského potoka a takto pokračuje až k prameni. Těmito sedimenty je také tvořeno podloží všech přítoků potoka. Oblast od deluviofluviálních sedimentů lemujících vodní tok (přibližně po vodní nádrž Kletná) až po hranici povodí ve směru severovýchodním a jihozápadním patřící do celku Moravská brána je tvořena sprašovými hlínami. Území náležející do celku Nízký Jeseník je, opět od pruhů deluviofluviálních sedimentů, tvořeno převážně spodnokarbonskými horninami hradecko-kyjovského souvrství (střídání břidlic, prachovců, jemnozrnných drob a drob). Obec Pohoř a její okolí (pramenná oblast Kletenského potoka) je rozložena na hlinitokamenitém eluviu hornin kulmu. 5. 2. Geomorfologická regionalizace Podle relativní výškové členitosti se povodí Kletenského potoka rozkládá na údolních nivách, rovinách, plochých a členitých pahorkatinách. Údolní nivy lemují vodní tok přibližně do 2 km od ústí do Odry, což je přibližně ¼ délky Kletenského potoka ve směru proti proudu, přičemž celou šířku povodí zabírá údolní niva jen asi 600 m od ústí do Odry. Celou šířku povodí v blízkosti vyústění potoka do Odry zabírá údolní niva právě z důvodu protékající řeky Odry, jejíž údolní niva zasahuje z části i do povodí Kletenského potoka. Dále pokračuje údolní niva jen jako úzký pruh lemující Kletenský potok o šířce asi 100 m. 4 Krejčí, O.: Geologická mapa ČR. List 25 12 Hranice, 1 : 50 000. Český Geologický ústav, Praha 1992 16

Údolní nivy jsou obklopeny rovinami. Jejich areál je omezen na levé i pravé straně vodního toku hranicemi povodí. Roviny zasahují téměř po úroveň konce obce Suchdol nad Odrou. Na roviny navazují ploché pahorkatiny, jež se rozkládají na konci obce Suchdol nad Odrou a následně (proti proudu) se plocha jejich výskytu zužuje ke Kletenskému potoku v závislosti se zužováním hranice povodí. Ploché pahorkatiny jsou na svém severním okraji omezeny pomyslnou linií spojující hráz nádrže Kletné s obcí Kletné (jejíž území je v ploše plochých pahorkatin zahrnuto). Od této pomyslné linie se široce rozevírají členité pahorkatiny. Tyto zaujímají téměř celý zbytek povodí, jež tvoří asi 50 % plochy povodí. Do členitých pahorkatin jsou umístěny ještě dva areály plochých pahorkatin. Jeden tvoří široký pruh od obce Pohoř a pokračuje v severním směru k PP Stříbrné jezírko. Druhý leží západně od obce Jestřábí a zahrnuje pramennou část levostranného přítoku Kletenského potoka. Jak už jsem zmínila, členité pahorkatiny představují asi 50 % plochy povodí Kletenského potoka, tím také zaujímají největší část povodí. Další poměrně velkou oblast tvoří roviny. Po nich ploché pahorkatiny a údolní nivy. 5. 3. Charakteristika vybraných tvarů reliéfu Jelikož se povodí Kletenského potoka nachází v oblasti, která je silně ovlivňována hospodářskou činností a to především zemědělstvím, nacházejí se na jeho území tvary převážně antropogenního původu. Potok protéká značnou částí své délky obcemi nebo poblíž obcí, proto je v těchto místech regulován. Neregulovaný je vodní tok od pramene po vzdálenost asi 2000 m ve směru toku. Mnohé úseky cest jsou v důsledku svahovitosti z jedné strany zaříznuty do terénu. Na území povodí je vytvořena řada lesních cest, nejvíce v lesích na západ od obce Kletné, které jsou v některých místech pod úrovní terénu a označují se jako úvozy. 17

Poblíž obce Kletné jsou vybudovány agrární terasy z důvodu možnosti zemědělského využití strmějších svahů. Terasy jsou široké 20 30 m a výška stupňů mezi nimi je do 1 m. Dalšími antropogenními tvary vyskytujícími se na území povodí pouze jednotlivě je např.: skupina balvanů, vzniklá hromaděním kamenů sesbíraných z polí, vyskytující se při západním okraji obce Kletné; skládka; průmyslová plocha zahrnující nádraží Suchdol nad Odrou s přilehlými průmyslovými budovami a sklady; zatopený těžební prostor při nejzápadnější hranici povodí; a konečně hráz při největší vodní nádrži na území povodí, hráz nádrže Kletná. Přímo v místě ústí druhého levostranného přítoku Kletenského potoka se vyskytuje strž typu ovrag. Jedná se o tvar vzniklý vodní činností tzn. fluviální tvar. Ostatními tvary jsou vodní plocha a vodní tok. Foto č. 1: Zatopený těžební prostor - bývalý galenitový důl (Pavlína Nývltová, 21. 10. 2005) Na území povodí Kletenského potoka se místy vyskytují také sesuvy půdy. K sesuvům dochází nejčastěji na horní hraně údolí z důvodu zvýšené hladiny podzemních vod v oblasti kde Kletenský potok vytéká z obce Kletné a protéká 18

poměrně klikatým korytem k obci Suchdol nad Odrou. V patě svahu mnohdy dosahuje hladina podzemní vody takřka úrovně povrchu. Aby se zabránilo sesuvům, pokládají se ve svazích drenážní hadice, provádějí se terénní lavice a svahy se osazují dřevinami. Foto č. 2: Rodinný dům zasypaný vlivem sesuvu půdy (Zdroj: Stavební úřad v Suchdole nad Odrou) 6. Hydrologické poměry povodí 6. 1. Základní hydrografické charakteristiky povodí a odtokové charakteristiky Na území povodí Kletenského potoka se nenachází žádná hydrologická stanice. Jelikož má povodí velice malou plochu a délka ani šířka toku není také příliš výrazná, zahrnuje se povodí Kletenského potoka při hydrografických charakteristikách většinou pod povodí řeky Odry. 19

Prostřednictvím Zemědělské vodohospodářské správy v Novém Jičíně mi byly poskytnuty N-leté průtoky na Kletenském potoku, které byly odvozeny za maximální období pozorování. Tab. č. 1: N-leté průtoky Kletenského potoka v m 3.s -1 N 1 2 5 10 20 50 100 Q n [m 3.s -1 ] 1,42 2,48 4,07 5,40 6,85 8,90 10,60 Z dalších morfometrických charakteristik mohu uvést objem odtoku za rok O r, který má hodnotu 447,8.10 5 m 3 /rok, specifický odtok q r =162,3 l.s -1.km -2. Po sestrojení několika (5) příčných profilů údolím Kletenského potoka jsem zjistila největší hloubku údolí na třetím úseku (viz níže). První úsek jsem zvolila na 0,5 km toku. Údolí na tomto místě je tvarově asymetrické. Levý svah je oproti pravému strmější. Hloubka údolí je zde 49 m. Obr. č. 2: 1. úsek sériového profilu údolím Kletenského potoka 20

Druhý úsek se nachází na 2,75 km toku. Příčný profil údolím je téměř totožný s třetím úsekem tzn., že se opět objevuje výrazná výšková asymetrie. Relativní výška pravého údolního svahu je mnohokrát větší, než relativní výška levého svahu. Relativní výška pravého údolního svahu je tedy 135 m. Obr. č. 3: 2. úsek sériového profilu údolím Kletenského potoka Třetí úsek, jak už jsem zmínila výše, má největší hloubku údolí, a to 150 m. Údolí je ale výškově asymetrické a tak tuto hodnotu nabývá pouze levý svah. Pravý svah má relativní výšku pouze 50 m. Úsek jsem zvolila na 3,5 km toku. Obr. č. 4: 3. úsek sériového profilu údolím Kletenského potoka 21

Na čtvrtém a pátém úseku (na 5,63 km a 6,25 km toku) můžeme pozorovat jak potok postupně vtéká do rovinatější oblasti Oderské nivy. Svahy jsou tvarově i výškově asymetrické a rozdíl nadmořských výšek koryta řeky a vrcholů svahů se pohybuje v rozmezí pouhých 15 20 m. Táhlé svahy tvoří široké údolí. Údolí má profil písmene V. Obr. č. 5: 4. úsek sériového profilu údolím Kletenského potoka Na pátém úseku si můžeme všimnout jak se profil V začíná přetvářet na profil písmene U. Obr. č. 6: 5. úsek sériového profilu údolím Kletenského potoka 22

To, že potok pramení v podhůří Nízkého Jeseníku a vtéká do poměrně rovinaté Moravské brány můžeme pozorovat i na spádové křivce. Obr. č. 7: Spádová křivka Kletenského potoka Průměrný spád Kletenského potoka je 1,9 %. První úsek, na němž jsem počítala spád je dlouhý 900 m a začíná přímo u pramene. Zde jsem také napočítala největší spád, 3,8 %. Na druhém úseku byl naměřen spád 1,6 %. Jednalo se o etapu od druhého levostranného přítoku Kletenského potoka až po první pravostranný přítok. Etapa je dlouhá 500 m (2100 2600 m vodního toku). Třetí úsek byl měřen od 4450 m po 5200 m toku. Byl to úsek se spádem 1,5 % a začíná asi 200 m pod hrází nádrže Kletná a končí asi v 1/3 obce Suchdol nad Odrou. Čtvrtý a poslední úsek jsem zvolila v nejrovinatější oblasti se začátkem asi 6000 m a koncem asi 7000 m od pramene. Spád činil 0,8 %. 23

Tab. č. 2: Doplněk ke spádové křivce úsek délka toku [km] spád [ % ] hornina 1. 0,9 3,8 deluviální hlinitokamenité sedimenty 2. 0,5 1,6 deluviofluviální písčitohlinité sedimenty 3. 0,75 1,5 deluviofluviální písčitohlinité sedimenty 4. 3,5 0,8 deluviofluviální písčitohlinité sedimenty činnost toku přítok šířka údolní nivy [m] transport 1 levostranný - hloubková eroze hloubková eroze i akumulace 1 levostranný, - 1 pravostranný není - akumulace není 150 Dalším hydrologickým jevem, jenž se zde vyskytuje při přívalových deštích a následných vysokých stavech vod jsou povodně. Jejich výskyt je dán mělkým korytem hlavně v oblasti kudy potok protéká obcí Suchdol nad Odrou a z toho plynoucí obtížné pojmutí veškeré protékající vody tímto korytem. Mělké koryto spolu s ucpaným vtokem do zatrubněné části Kletenského potoka byly hlavní příčiny vylití vody v obci Suchdol nad Odrou při povodních v roce 1997. Zatrubnění začíná přibližně ve 3/4 obce, odtud už se voda valila přes silniční komunikaci a zaplavovala řadu domů ležících v její blízkosti. Kromě rodinných domů byl zaplaven obecní úřad, pošta, nákupní středisko, statek, podjezd pod železniční tratí vedoucí z Přerova do Ostravy a další plochy a budovy. Rozvodnění potoka také způsobilo na řadě míst sesuvy břehů a podemletí silnic. 24

Obr. č. 8: Část povodí Kletenského potoka s vyznačeným inundačním územím (Zdroj: Stavební úřad v Suchdole nad Odrou) Kletenský potok je tedy v délce asi 500 m zatrubněn. Zatrubnění se plánovalo od roku 1980 a dokončeno bylo v roce 1985. 25

Ucpání tohoto zatrubnění, vysoký stav vody a zaplavení obce v roce 1997 dalo podnět k tomu, aby se dokončil bezpečnostní přepad protipovodňového opatření, jenž by nadbytečnou vodu, kterou koryto není schopno pojmout, odváděl mimo obydlenou oblast. Přepad vytéká jako další vodní tok z nádrže Kletná, protéká poli na západ od obce Suchdol nad Odrou a vlévá se do Odry za Mankovicemi. Při stavbě se postupovalo proti proudu. I. etapa začíná u soutoku s Odrou a byla dostavěna v roce 1985, II. etapa byla dostavěna v roce 1986, III. etapa v roce 1988. IV. etapa, která je spojena s nádrží Kletná, tím pádem nejdůležitější etapa, byla dostavěna v roce 2000, což bylo 3 roky potom, co byla obec Suchdol nad Odrou zatopena při již zmíněných povodních. Na území povodí se nacházejí dvě významnější místa, kde dochází akumulaci srážkové vody. Jedná se o vodní nádrž Kletnou a zatopený důl - Stříbrné jezírko. Vodní nádrž Kletná se nachází přibližně v polovině toku potoka. Nádrž má retenční a rekreační funkci. Zaujímá plochu o velikosti 1,6 ha. Nádrž má travnatý mírný břeh. Dno je z části panelové pak bahnité o ploše 70 x 60 m. Největší hloubky dosahuje u hráze a to 9 m. Nachází se 300 m n. m.. Stavba byla započata v roce 1966, dokončena v červnu 1967 a prováděl ji IPS Ostrava. Do srpna roku 1969 se na nádrži konaly poslední úpravné práce. Nádrž je v současné době využívána nejčastěji k rybaření. Druhým jmenovaným místem je tzv. Stříbrné jezírko. Jedná se o jezero antropogenního původu, neboť vzniklo zatopením šachty od 17. století opuštěného galenitového dolu. Jezírko nemá povrchový přítok ani odtok. Zatopená plocha činí asi 500 m 2. Dvě třetiny plochy jezírka zaujímají místa s hloubkou do 1,5 m, zbytek tvoří vlastní šachta. Jezírko leží v nadmořské výšce 460 m. 6. 2. Charakteristika hustoty říční sítě podle plochy a hydrogeologická charakteristika Hustota říční sítě podle plochy je na popisovaném území poměrně pestrá. Na území povodí se vyskytují dvě na mapě velmi výrazné oblasti a to v okolí obce Kletné a při ústí Kletenského potoka do Odry. Jedná se o oblasti s největší hustotou říční sítě. Tyto oblasti naleží do intervalu s hodnotou hustoty říční sítě podle plochy nad 15 000 m 2 /km 2. Od těchto areálů se hodnota hustoty říční sítě pomalu snižuje a 26

tvoří v závislosti na náležitosti do jednotlivých intervalů poměrně pravidelné pásy uspořádané do soustředných kružnic kolem místa s největší hustotou. Tyto pásy postupně přecházejí až v dosti rozsáhlé oblasti s nejmenšími hodnotami hustoty říční sítě. Nejmenšími hodnotami se rozumí hodnota hustoty říční sítě v intervalu 0 3000 m 2 /km 2. Tyto areály jsou tři a nacházejí se: v okolí obce Pohoř, tedy v pramenné oblasti Kletenského potoka (tato oblast je nejrozsáhlejší); v okolí obce Jestřábí; a ve střední části obce Suchdol nad Odrou. K popisu hydrogeologických charakteristik jsem využila hydrogeologickou mapu daného území, z níž jsem vyčetla, že se povodí Kletenského potoka rozkládá na pěti typech kolektorů (hornina, která se svou vyšší propustností liší od bezprostředně sousedících hornin do té míry, že se jí daleko snadněji pohybuje podzemní voda). Jednotlivé typy kolektorů tvoří různě široké pásy napříč povodím Kletenského potoka. Pramennou oblast tvoří až po počátek vodní nádrže Kletná puklinový kolektor (č. 1; s proměnlivým podílem průlinové porozity v přípovrchové vrstvě zvětralin a rozevření puklin) hradecko-kyjovského souvrství kry Maleníku s koeficientem transmisivity (průtočnosti) T, který udává schopnost kolektoru propouštět podzemní vodu v rozmezí 5.10-6 1.10-4 m 2.s -1. Hodnota směrodatné odchylky s γ nelze stanovit. Na tento kolektor navazuje úzký pruh průlinového kolektoru (č. 2) tvořeného deluviálními a proluviálními sedimenty s koeficientem transmisivity o hodnotách (odhadem) 5.10-5 1.10-3 m 2.s -1. Směrodatnou odchylku nelze stanovit. Tvoří oblast od počátku nádrže Kletná a končí přibližně 100 m za nádrží. Dále pokračuje opět průlinový kolektor (č. 3) v podobě širokého pásu, navazujícího na předchozí kolektor a zasahující (v rámci povodí) do 2/3 obce Suchdol nad Odrou. Je tvořen štěrky a písčitými štěrky a nachází se mezi Suchdolem nad Odrou a Mankovicemi. T= 3,63.10-4 6,03.10-3 m 2.s -1, s γ = 0,61. Dalším kolektorem je průlinový kolektor (č. 4) tvořený hlavní terasou Odry u Suchdola nad Odrou s koeficientem transmisivity 1,62.10-5 4,07.10-3 m 2.s -1. Směrodatná odchylka je rovna 1,20. Zaplňuje zbývající 1/3 obce Suchdol nad Odrou. Posledním typem je průlinový kolektor (č. 5) údolí Odry v úseku Vražné Hladké Životice s koeficientem transmisivity T= 5,62.10-5 9,77.10-4 m 2.s -1, s γ = 0,62. V doprovodné tabulce k hydrogeologické mapě můžeme najít informace o označení transmisivity horninového prostředí, vodohospodářském významu (předpoklad využití podzemní vody) a o přibližné vydatnosti jednotlivých vrtů (při snížení cca 5 m). 27

Kolektor č.1 má nízkou transmisivitu horninového prostředí. Z hlediska vodohospodářského by se měl využívat pouze pro menší odběry pro místní zásobování (jednotlivé domy). Přibližná vydatnost jednotlivých vrtů se pohybuje v rozmezí 0,05 0,5 l/s. Kolektor č. 2, 4 a 5 má střední hodnotu transmisivity a měl by sloužit k větším odběrům pro místní zásobování. Přibližná vydatnost jednotlivých vrtů činí 0,5 5 l/s. Vysokou transmisivitu horninového prostředí vykazuje kolektor č. 3. Předpokládané využití je formou soustředěných odběrů menšího regionálního významu (menší skupinové vodovody). Přibližná vydatnost vrtů by se měla pohybovat v rozmezí 5 25 l/s. Na území povodí Kletenského potoka se nachází pramenní vývěr s průměrnou vydatností Q v rozmezí 0,1 1 l.s -1. Nachází se nedaleko před vyústěním Kletenského potoka do Odry. Dále se na území povodí Kletenského potoka a povodí přeložky Kletenského potoka nachází řada umělých hydrogeologických objektů, jako jsou hydrogeologické vrty s provedenými přítokovými zkouškami s jednotkovou specifickou vydatností q v rozmezí 0,1 1 l.s -1.m -1 nebo 1 10 l.s - 1.m -1 a vrty, které poskytly pouze informace o chemismu nebo úrovni hladiny podzemní vody. V okolí obce Kletné se nachází území s výskytem málo vhodné nebo nevhodné podzemní vody. Jedná se o vodu III. kategorie (přítomnost kritických složek podmiňujících zhoršenou kvalitu podzemní vody). 5 6. 3. Potenciální zdroje znečištění povrchových a podzemních vod Na území povodí Kletenského potoka a jeho okolí se v poslední době, bohužel, začínají rozvíjet zdroje znečištění, jak povrchových a podzemních vod, tak také ovzduší. Jedním z potenciálních zdrojů znečištění by mohla být skládka v obci Pohoř, nedaleko od pramene Kletenského potoka v místech, kde potok z obce vytéká. Skládka má zatím malé rozměry, ale jestliže zde obyvatelé obce budou nadále vyvážet suť, kompost apod. může se skládka nekontrolovatelně rozšířit a mohlo by se stát, že by se zde začal hromadit i neekologický materiál, který by vodu v potoce znečistil. 5 Hydrogeologická mapa ČR. List 25 12 Hranice, 1 : 50 000. Český geologický ústav, Praha 1994 28

Poměrně velkým zdrojem znečištění se na území povodí stane, momentálně budovaná, dálnice D 47. Dálnice povede mezi obcemi Kletné a Suchdol nad Odrou kolmo na současnou komunikaci spojující tyto obce. Dálnice D 47 má zlepšit životní prostředí severní Moravy a Slezska především vyřešením silniční dopravy na hlavním tahu Brno - Ostrava. Přestože umístění trasy dálnice bylo vybráno z celé řady variant na základě hodnocení vlivů této stavby na životní prostředí, aby negativní vlivy byly minimální, v místech, kde se dosud tak intenzivní silniční doprava neuskutečňovala (např. území povodí Kletenského potoka) to, podle mého názoru, přinese zatížení životního prostředí. Dálnice má zajistit odklonění části automobilové dopravy, zejména však tranzitní kamiónové dopravy, z center měst. Obr. č. 9: Průběh trasy dálnice D 47 povodím Kletenského potoka (Zdroj: Stavební úřad v Suchdole nad Odrou) Zatím jen od minulého století plánovaným projektem stavby, která by mohla silně narušit nejen čistotu podzemních či povrchových vod, ale také jejich režim je kanál Dunaj - Odra - Labe. Cílem této stavby je vytvořit vnitrozemskou vodní cestu 29

mezi Baltským a Severním mořem na severu a Černým mořem na jihu Evropy. Přestože toto propojení již od roku 1992 existuje prostřednictvím kanálu Dunaj - Mohan - Rýn, jsou plány na kanál Dunaj - Odra - Labe dosud živé. Počítá se s dvěma dlouhými větvemi kanálu: jedna by měla vést částečně řekou Moravou, částečně v jejím sousedství, od Vídně nebo Bratislavy přes Břeclav a Přerov, propojit se s Odrou a pokračovat k Baltu; z ní by měla v České republice odbočovat druhá větev k Labi a po něm, či v souběhu s ním, směrem k Hamburku. Obr. č. 10: Průběh plánovaného kanálu Dunaj - Odra - Labe (zeleně vyznačena místa s vysokou ekologickou hodnotou) Kanál by nikdy nebylo možné využívat v rozsahu plánovaném projektanty, aniž by došlo k další regulaci řečiště či výstavbě vlnolamů, laterálních výkopů nebo k napřimování toků. Další obtíže, jež by mohla stavba kanálu přinést jsou: odlišný chemismus vod; šíření invazních druhů. Vodní režim v plavebním kanálu by také mohl zhoršit 30

problémy s nedostatkem vody v přilehlých řekách a nivách, s invazními a nepůvodními druhy a s velkou pravděpodobností by vedl ke snížení samočisticí schopnosti vodních toků a ploch. Z hlediska emisí má, podle propagátorů nákladní vodní dopravy, lodní doprava nižší negativní vlivy na životní prostředí. Analýza ovšem ukázala, že nejlepší výsledky, co se týče emisí tuhých částic, vykazuje elektrifikovaná železniční doprava a ta, resp. elektrifikovaná železniční trať, souběžně s plánovaným kanálem existuje. Kanál by byl proto v přímém rozporu s hlavními cíli a zásadami Rámcové směrnice EU pro vodní politiku, která požaduje nezhoršení stavu vodních ekosystémů a dosažení dobrého ekologického stavu všech vod do roku 2015. 6 K zamezení znečišťování povrchových i podzemních vod v obci Suchdol nad Odrou byla v prosinci 2005 zkolaudována kanalizace a čistírna odpadních vod, která je ve zkušebním provozu. 7. Klimatické poměry 7. 1. Makroklimatická charakteristika Velká část Moravskoslezského kraje spadá do jedné ze tří klimatických oblastí, do kterých je území České republiky rozděleno, a to do mírně teplé klimatické oblasti. Stejně tak území bývalého okresu Nový Jičín, do kterého spadá povodí Kletenského potoka leží v této oblasti. Území povodí Kletenského potoka se rozkládá na dvou podoblastech mírně teplé klimatické oblasti. Většina plochy povodí náleží do oblasti MT10 a jen velmi malá část při severozápadní hranici povodí náleží do oblasti MT9. 6 Janák, M. a kol.: Kanál Dunaj - Odra - Labe. Příležitost nebo hrozba?, Hnutí DUHA, červen 2004, Brno, 16 s. 31

Tab. č. 3. Charakteristiky klimatických oblastí 7 Klimatické oblasti Klimatické charakteristiky MT9 MT10 počet letních dnů 40 50 40 50 počet dnů s průměrnou teplotou 10 a více 140 160 140 160 počet mrazových dnů 110 160 110 160 počet ledových dnů 30 40 30 40 průměrná teplota v lednu -3-4 -2-3 průměrná teplota v červenci 17 18 17 18 průměrná teplota v dubnu 6 7 7 8 průměrná teplota v říjnu 7 8 7 8 průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více 100 120 100 120 srážkový úhrn ve vegetačním období (mm) 400 450 400 450 srážkový úhrn v zimním období (mm) 250 300 200 250 počet dnů se sněhovou pokrývkou 60 80 50 60 počet dnů zamračených 120 150 120 150 počet dnů jasných 40 50 40 50 Charakter klimatu na území povodí Kletenského potoka lze popsat pomocí údajů z několika meteorologických a srážkoměrných stanic. Ze stanic v nejbližším okolí Kletenského potoka jsem získala údaje jen z let 1901 1950, proto v následujících grafech a tabulkách uvádím aktuálnější údaje, ale ze vzdálenější meteorologické stanice Mošnov. Jen hodnoty průměrných počtů dnů se sněhovou pokrývkou jsem uvedla ze stanice Nový Jičín z let 1901 1950, neboť mi jiné údaje nebyly dostupné. V příloze č. 5 pak lze najít tabulky s údaji meteorologických stanic z blízkého okolí povodí, tzn. ze Suchdola nad Odrou, Oder z let 1901 1950, které doplňuji pro srovnání hodnot uvedených klimatických charakteristik v různých časových obdobích. Poloha všech stanic je uvedena v tabulce č. 4. Tab. č. 4: Poloha meteorologických a srážkoměrných stanic v blízkosti Kletenského potoka 8 Meteorologická stanice Zeměpisná šířka φ Zeměpisná délka λ Nadmořská výška v m n. m. Mošnov 49 51 18 18 212 Nový Jičín 49 36 18 36 297 Suchdol nad Odrou 49 39 17 56 280 Odry 49 40 17 50 308 7 Quitt, E.: Klimatické oblasti ČSR 1 : 500 000. CGÚ, Brno 1975 8 Kolektiv autorů: Podnebí ČSSR Tabulky.ČHMÚ, Polygrafia I, n.p., Praha 1961, 379 s. 32

Tabulky a grafy údajů z meteorologických a srážkoměrných stanic: Tab. č. 5: Roční chod teploty vzduchu ( C) v Mošnově za období 1961 1990 9 měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. t [ C] -2,4-0,8 3,1 8,2 13,2 16,3 17,9 17,1 13,2 8,8 3,7-0,5 Graf č. 1: Roční chod teploty vzduchu ( C) v Mošnově za období 1961 1990 20 15 t [ C] 10 5 t [ C] 0-5 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíc Z tabulky č. 5 můžeme vyčíst, že nejvyšší průměrná teplota vzduchu v Mošnově v období 1961-1990 byla v červenci a to 17,9 C. Nejnižší hodnota průměrné teploty byla naměřena za leden daného období a to -2,4 C. Tyto hodnoty jsou dobře čitelné hlavně z grafu č. 1, kde zaujímají maximální a minimální hodnoty. Tab. č. 6: Roční chod srážek (mm) v Mošnově za období 1961 1990 10 měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. rok R [mm] 27 30 34 51 90 103 90 91 59 41 45 35 696 9 Weissmannová, H. a kol.: Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha 2004, 456 s. 10 Weissmannová, H. a kol.: Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha 2004, 456 s. 33

Graf č. 2: Roční chod srážek (mm) v Mošnově za období 1961 1990 120 100 80 R [mm] 60 40 20 R [mm] 0 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíc V tabulce č. 6 jsou vepsány údaje o ročním chodu srážek v Mošnově v období 1961-1990. Stejné údaje jsou zpracovány do grafu č. 2. Opět nelze přehlédnout maximální průměrný úhrn srážek za měsíc červenec, který činí 90 mm. Nejnižších hodnot si můžeme všimnout v prvních třech měsících tzn. v lednu, únoru a březnu. Roční průměr činí 696 mm. Tab. č. 7: Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou v Novém Jičíně za období mmmmmm1920/21-1949/50 11 měsíc IX. X. XI. XII. I. II. III. IV. V. rok počet dnů / 0,5 2,5 13 18 17,8 8,2 0,3 / 60,3 Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou v Novém Jičíně za období 1920/21-1949/50 vidíme v tabulce č. 7. Nejvíce dnů se sněhovou pokrývkou bylo průměrně za dané období naměřeno vždy v lednu a únoru a to asi 18 dnů. Za rok činil průměr asi 60 dnů. Tab. č. 8: Průměrná četnost směru větru (v % všech pozorování) v Mošnově za období 1961 1990 12 ze směru S SV V JV J JZ Z SZ bezvětří % 13 14 1 2 10 31 12 7 10 11 Kolektiv autorů: Podnebí ČSSR Tabulky.ČHMÚ, Polygrafia I, n.p., Praha 1961, 379 s. 12 Weissmannová, H. a kol.: Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha 2004, 456 s. 34

Z tabulky č. 8 je vidět, že četnost směru větru z jihozápadu je nejčastější. Poměrně vysokých hodnot si můžeme všimnout také u severního a severovýchodního větru. Na sledovaném území se také vyskytují dny s bezvětřím a to asi v 10 % všech pozorování. Nejméně četný je vítr z východu a jihovýchodu, kde hodnota sahá maximálně do 2 %. Tab. č. 9: Průměrná doba slunečního svitu (v hod.) v Mošnově za období 1961 1990 13 měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. rok hod. 44 56 110 150 196 204 210 200 158 120 54 38 1540 V tabulce č. 9 můžeme najít hodnoty průměrné doby slunečního svitu. I bez tabulky by bylo jasné, že nejdéle svítí slunce v letních měsících. Tato tabulka to jen potvrzuje. V měsících květnu, červnu, červenci a srpnu doba slunečního svitu trvá přes 200 hodin. V červenci je hodnota nejvyšší a to 210 hodin. Průměrná doba slunečního svitu je za rok 1540 hodin. 7. 2. Charakteristika místního klimatu Topoklima povodí Kletenského potoka není příliš různorodé. Naprostá většina území náleží do ploch s normálním osluněním, které se vyskytují na zalesněných, nezalesněných či urbanizovaných plochách. Největší plochu protáhlého území povodí zaujímají, jak už jsem výše naznačila, normálně osluněné nezalesněné plochy. Území, které tyto plochy zabírají tvoří celkově asi polovinu zkoumané oblasti a nacházejí se v severní, jihozápadní a jihovýchodní části povodí. Centry severní a jihozápadní části jsou normálně osluněné urbanizované oblasti, tudíž obce Jestřábí a Pohoř. V jihovýchodní části se rovněž nachází normálně osluněná urbanizovaná plocha obce Suchdol nad Odrou. Oproti předešlým částem nemá centrální charakter, ale protáhlý půdorys, proto tvoří spíše osu. V povodí se vyskytuje ještě jedna normálně osluněná urbanizovaná plocha. Je to obec Kletné a nachází se ve střední části plochy povodí potoka. 13 Weissmannová, H. a kol.: Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha 2004, 456 s. 35

Mezi zmíněným severním a jihozápadním cípem normálně osluněných nezalesněných ploch se nachází (jakoby dělítko těchto dvou ploch) široký pruh normálně osluněných zalesněných ploch s ostrůvky velmi málo, méně a dobře osluněných zalesněných i nezalesněných ploch. Tento pruh zasahuje až do střední části povodí k obci Kletné. Při nejseverozápadnější hranici povodí se vyskytuje nevelký areál méně osluněných ploch, který se rozkládá z části na zalesněném a z části na nezalesněném území. Jestliže budu dále postupovat s popisem po ose povodí, tzn. ze severozápadu na jihovýchod narazím na několik dalších ostrůvků různě osluněných ploch. První oblastí je méně osluněná plocha vyskytující se opět z části na zalesněném a z části na nezalesněném území. Na něj navazuje úzký protáhlý areál dobře osluněných zalesněných ploch. Dále jsou zde dva, pod sebou uspořádané, ostrůvky méně osluněných ploch. Horní je jednou polovinou na zalesněné a druhou na nezalesněné ploše. Spodní se celou svou plochou vyskytuje na zalesněné ploše. K tomuto ostrůvku se těsně přimyká areál velmi málo osluněných ploch na zalesněném území. Tento areál je jediným, podle míry oslunění, nejchladnějším místem na území povodí Kletenského potoka. Na něj navazuje dobře osluněná plocha, která se svou většinou rozkládá na nezalesněném území a zbytkem na území zalesněném. Ve střední části povodí se vyskytuje ještě jedna oblast charakterizující místní klima Kletenského potoka a tou je rozsáhlejší vodní plocha neboli vodní nádrž Kletná. 8. Pedogeografické a biogeografické poměry 8. 1. Pedogeografická charakteristika Půdní poměry jsou určeny poměry hydrogeologickými - geologickou stavbou, morfologií terénu, klimatickými podmínkami. Z tohoto hlediska je možno rozdělit oblast povodí Kletenského potoka do dvou celků: oderská niva a hlavní terasa Odry a jejích přítoků. Oderská niva zahrnující jihovýchodní část povodí se rozkládá na aluviálních a nivních sedimentech, kde v souvislosti se zvýšenou hladinou podzemní vody 36