Rejstříkové číslo nemovité kulturní památky: 13635/8-3632 Číslo popisné/orientační: 513, 12 Parcelní číslo: 207

Rejstříkové číslo nemovité kulturní památky: 13635/8-3632 Číslo popisné/orientační: 513, 12 Parcelní číslo: 207 STANDARDNÍ STAVEBNĚ HISTORICKÝ PRŮZKUM BÝVALÉHO KANOVNICKÉHO DOMU V OLOMOUCI Zpracováno pro Univerzitu Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, 779 00 Olomouc Zpracoval Mgr. Jindřich Záhorka a Mgr. Jana Čevonová Listopad 2011

Obsah: 1. Anotace s. 2 2. Úvod s. 3 3. Dějiny objektu - historická rešerše s. 4 4. Prameny, mapy, plány, literatura s. 28 5. Rozbor objektů, popis současného stavu s. 61 6. Stavební historie objektu s. 76 7. Hodnotné prvky a detaily s. 81 8. Hodnocení areálu, architektonické, závady, s. 83 doporučení k rekonstrukci Obrazová příloha: Mapy, historická ikonografie a plány s. 89 Fotografie současného stavu s. 138 Plánová příloha: s. 178 Stávající stav 4 listy Stavební vývoj 4 listy Památkové hodnocení 4 listy Situování snímků 4 listy 1

1. ANOTACE Aktualizace standardního stavebně historického průzkumu (dále jen SHP) byla zpracována od října do listopadu 2011. Průzkum se týkal bývalého kanovnického domu v Olomouci v Křížkovského ulici čp. 14. Objednatelem SHP je Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, Olomouc. Aktualizace byla provedena v rámci přípravy projektové dokumentace k rekonstrukci objektu. Průzkum byl proveden dle platné metodiky SHP, vydané Státním ústavem památkové péče v Praze v roce 1997, opravené podle 2. vydání z roku 2001. Standardní stavebně historický průzkum nenahrazuje závazná vyjádření příslušných památkových orgánů a organizací ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. Předložený elaborát je duševním vlastnictvím autorů. 2

2. ÚVOD Aktualizace standardního stavebně historického průzkumu (dále jen SHP) byla zpracována od října do listopadu 2011. Průzkum se týkal bývalého kanovnického domu v Olomouci v Křížkovského ulici čp. 14. Objednatelem SHP je Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, Olomouc. Aktualizace byla provedena v rámci přípravy projektové dokumentace k rekonstrukci objektu. Podkladem pro vyhodnocení objektu bylo zaměření dodané objednavatelem. Toto zaměření zachytilo všechny prostory objektu, nicméně v detailech jako jsou přesné průběhy kleneb, křivost některých zdí a přesné zachycení vstupů bylo nepřesné. Mezi prostory 2.17 a 2.17a není zakreslena zeď se vstupem. Také v tomto zaměření chyběly všechny štukové rámy a fabiony v prostorech patra stejně jako renesanční strop v prostoru 2.18. Podkroví nebylo dodáno v příslušném elektronickém formátu, proto bylo zhodnoceno ručním vybarvením stavebního vývoje. Vzhledem k tomu, že jde o aktualizaci SHP, byly podrobně zhodnoceny pouze dějiny a stavební historie od roku 1983 do současné doby. Celkově jsou objekty v dobrém stavu. Vyhodnocení stavebního vývoje a památkového hodnocení vycházelo z původního elaborátu z roku 1979, vzhledem k tomu, že tehdejší zpracovatelé měli o objektu možnost zjistit daleko více informací. Tyto skutečnosti zanikly beze zbytku při následné rekonstrukci objektu v letech 1980 1983. Také starší stavební dějiny jsme převzali s drobnými korekturami z tohoto SHP. Průzkum objektu byl proveden dle platné metodiky SHP, vydané Státním ústavem památkové péče v Praze v roce 1997, opravené podle 2. vydání z roku 2001. Obrazová dokumentace je zaměřena především na zachycení dochovaných hodnotných konstrukcí, architektonických prvků a detailů, vyhodnocení archivních pramenů a stavebního vývoje objektu. Autorem SHP je Mgr. Jana Čevonová, archivní rešerše, Mgr. Jindřich Záhorka zbylé části SHP. 3

3. DĚJINY OBJEKTU ARCHIVNÍ REŠERŠE Dějiny objektu (aktualizace) Dějiny objektu byly zpracovány v souladu se zadáním úkolu jako aktualizace stavebně historického průzkumu z roku 1977 zpracovaného Státním ústavem pro rekonstrukci historických měst a objektů (dále jen SÚRPMO). 1 Těžiště spočívá v doplnění údajů z doby po roce 1977, neomezuje se však pouze na ně. 2 Soupisy pramenů, map, plánů, ikonografie, literatury jsou uvedeny kompletně. Budova čp. 513/12 (původně č. 8) stojí na východním konci Křížkovského ulice (dříve Kanovnická, Dómská nebo Rezidenční ul.) v jihovýchodním cípu historického jádra Olomouce. Od počátku pravděpodobně dům olomoucké metropolitní kapituly vznikl v rámci středověké zástavby olomouckého Předhradí při hlavní hradbě městského opevnění, ve východním sousedství zaniklého kostela sv. Petra (stál v místě dnešního čp. 512/10). V širší oblasti tzv. Petrského návrší se na základě dosavadních archeologických nálezů předpokládá velkomoravské sídliště považované za jedno ze správních center Velké Moravy. 3 Nejstarší dosud zjištěné zprávy vztahující se přímo ke stavebnímu vývoji rezidence pocházejí z konce 18. století. Dále viz úvodní komentář k dostupnosti pramenů (Eliáš 1977, s. 1). 1 Jan Eliáš, Dějiny objektu (Prameny, Literatura), in: Slavomíra Kašpárková Jan Eliáš, Olomouc, Křížkovského 12. Průzkum stavebně-historický. Průzkum architektonický. Průzkum stavebnětechnický (pasport SÚRPMO, přístupný ve sbírkách NPU-UP), Olomouc 1977, s. 1-24. 2 Odkazy na příslušné pasáže textu J. Eliáše ze stavebně historického průzkum z roku 1977 jsou v hlavním textu uváděny menším písmem. 3 Josef Bláha, K raně středověké topografii Olomouce se zvláštním zřetelem k oblasti tzv. Předhradí, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica. Historica XXXI. Olomouc 2002. s. 13-28. Jaroslav Peška, Mladší a pozdní eneolit, starší a střední doba bronzová, in: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 1, Olomouc 2009, s. 81. 4

Četné starší zprávy o kanovnických domech na Předhradí nelze jednoznačně přiřadit ke konkrétním objektům. 4 V roce 1453 zničil podle Bartoloměje Paprockého požár všechny domy kanovníků nákladně vystavěné. 5 W. Nather v Kronice olomouckých domů zmiňuje v souvislosti se zkoumaným objektem olomouckého světícího biskupa Martina Göschla (* před 1480 po 1533): 1528 Martin Göschel, olomoucký světící biskup, narozený v Jihlavě, odpadl od katolické víry, oženil se s jeptiškou a žil mezi novokřtěnci v Mikulově. Na králův příkaz byl chycen, mučena a odsouzen k smrti upálením, avšak byl omilostněn předán biskupovi k doživotnímu uvěznění (Václav z Jihlavy). 6 Na vedutě Olomouce z doby před rokem 1589 7 je v jihovýchodní části Předhradí zobrazena skupina patrových zděných domů [ikonografie 1]. 4 Dosud nejpodrobněji se zprávami o kanovnických domech na olomouckém Předhradí zabývala Marcela Jsioková, Držitelé kanovnických domů na jižní a východní linii olomouckého Předhradí (diplomní práce, přístupná v knihovně SOkA v Olomouci, sign. A 6329), Katedra historie FF UP v Olomouci, Olomouc 1993. Zde i starší literatura vztahující se k místopisu Předhradí, viz také: Miloš Kouřil, Příspěvky k místopisu olomouckého Předhradí, in: Historická Olomouc a její současné problémy I, Praha 1979 (Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis. Facultas Philosophica. Philosophica Aesthetica 5), s. 109-113; Schulz (pozn. 3), s. 103, 240. V uměleckohistorické literatuře se v poslední době souborem kanovnických domů na Předhradí souhrnně zabývali: Leoš Mlčák Eva Šimáčková, Obnova někdejších kanovnických rezidencí v Olomouci, Vlastivědný věstník moravský XLII, 1990, č. 1, s. 113-118. Martin Pavlíček, Barokní architektura, in: Schulz (pozn. 3), s. 430-445, zvl s. 433-434. Rostislav Švácha, Architektura baroka v Olomouci, in: Ondřej Jakubec Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, s. 27-47, zvl. s. 33; LM [Leoš Mlčák], heslo Kanovnické rezidence, in: ibidem, kat. č. 20 na s. 99-101; Pavel Suchánek, Metropolitní kapitula v Olomouci a umění v 18. století, in: Ondřej Jakubec Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 1780 3. Historie a kultura, Olomouc 2011, s. 43-52, zvl. s. 47-48. 5 Jasioková (pozn. 4), s. 58. 6 Vilém Nather, Kronika olomouckých domů. Předhradí, ed. Vladimír Spáčil, Olomouc 1999, s. 17. Wilhelm Nather, Kronika olomouckých domů II, ed. Vladimír Spáčil, Olomouc 2007, s. 242. 7 Datace převzata z Ivo Hlobil Pavel Michna Milan Togner, Olomouc, Praha 1984 (Památky 37. Městské památkové rezervace), s. 164. 5

Viz další zprávy a nejstarší předpokládané dějiny objektu do přelomu 17. a 18. století na základě nepřímých souvislostí a vnějších vazeb (Eliáš 1977, s. 2-8). 8 Snad na přelomu 17. a 18. století vznikl půdorysný plán části olomouckého Předhradí [plán 4]. 9 Schematicky zachycuje půdorys obvodových stěn rezidence se vstupy. Budova má trojkřídlou dispozici. Severní křídlo není zobrazeno. Na jeho místě dvůr uzavírá silná zeď otevřená vjezdem, posunutým z osy komplexu mírně k západu. Jižní křídlo, prolomené vstupy v ose severního i jižního průčelí, je ve východní třetině příčně rozděleno zdí se vstupem. Zobrazena není dělící zeď mezi východním křídlem, které navíc postrádá vstup, a západním křídlem sousední budovy (Křížkovského čp. 514/14) s vlastním vstupem na východní straně ze dvora. Rovněž není zachycena dělící zeď mezi východním křídlem, opatřeným vstupem v ose dvorního průčelí, a sousedním objektem se samostatným vstupem z ulice. Výraznější přestavba rezidence na přelomu 17. a 18. století nebo v první třetině 18. století za kanovníka Jana Felixe Želeckého rytíře z Počenic se předpokládá na základě jeho erbu ve vrcholu portálu vjezdu. Podle Z. Kudělky (1989) se při ní uplatnil rakouský architekt Christian Alexander Oedtl (1654 1731). 10 M. Pavlíček (2009) považuje štukovou výzdobu suprafenester za velice blízkou pracím Baldassara Fontany (1661 1733). 11 8 Eliáš (pozn. 1), s. 1. 9 Černobílá fotoreprodukce uložena ve sbírkách fotodokumentace Národního památkového ústavu, územním odborném pracovišti v Olomouci. 10 Zdeněk Kudělka, Architektura od 90. let 17. do 30. let 18. století na Moravě, in: Dějiny českého výtvarného umění II/2, s. 455-480, zvl. s. 465. 11 Pavlíček (pozn. 4), s. 433. 6

Jan Felix Želecký (*asi 1671 1731), sídelní olomoucký kanovník od 20. srpna 1701, obýval zkoumanou rezidenci od roku 1711 do 5. května 1730, kdy se stěhuje do uvolněné děkanské rezidence. 12 Kanovnickou rezidenci po něm převzal Jiří Jindřich, rytíř Mayerswald (*1676 23. prosince 1747), sídlením kanovníkem nejpozději od roku 1711, od 25. září 1741 olomouckým děkanem. V rezidenci bydlel do 7. prosince 1746, resp. 17. února 1947, kdy přebírá uprázdněnou děkanskou rezidenci. 13 2. ledna 1737 je Mayerswaldův rezidenční dům lokalizován v sousedství kláštera sv. Jakuba (stál na místě dnešního domu v ul. Křížkovského čp. 512/10). 14 K roku 1747 Mayerswalda v souvislosti se zkoumanou budovou uvádí W. Nather: Z Maierswaldu, kanovník 1709. 15 M. Jasioková (1993) upozorňuje v katalogovém hesle ke zkoumanému objektu na označení domu moderna ve zprávě ze 7. prosince 1746, z čehož vyvozuje pravděpodobnost úprav rezidence za tohoto kanovníka, známého milovníka umění. 16 Z textu M. Jasiokové však není zcela zřejmé, zda se zpráva vztahuje na zkoumaný objekt nebo na děkanskou rezidenci. Od 17. února 1747 do 26. prosince 1752 měl rezidenci obývat Wolfgang Kajetán hrabě Wildenstein (*1701 1761), sídelní kanovník od 2. srpna 1729. 17 K roku 1751 jej uvádí W. Nather: Wolfgang Leopold Kajetán hrabě Wildenstein, pán z Wildbachu, kanovník olomoucký a salcburský. 18 12 Jasioková (pozn. 4), s. 79, 100-101, 129. 13 Ibidem, s. 79, 100-101. 14 Ibidem, s. 78, pozn. 10 na s. 102. 15 Nather 1999 (pozn. 6). Idem 2007 (pozn. 6). 16 Jasioková (pozn. 4), s. 101, 124. 17 Ibidem, s. 76, 79, 101. 18 Nather 1999 (pozn. 6). Idem 2007 (pozn. 6). 7

Do doby kolem roku 1750 19 je datovaná kolorovaná rytina s vedutou Olomouce, v níž autor odlišil hnědou barvou šindelové střechy rezidencí situovaných při městských hradbách, jižně od dnešního arcibiskupského paláce, od červených střech významnějších staveb s pálenou krytinou [ikonografie 10]. 26. září 1752 proběhla prohlídka kapitulních nemovitostí. 20 Další známé úpravy budovy inicioval v polovině 18. století Josef Antonín svobodný pán Qentell, sídelní kanovník od roku 1752. 21 Dokladem jsou nástěnné malby v domácí kapli rezidence (místnost 2.17a) s mariánskými výjevy a jeho erbem. Obsahují malované nápisy se jménem rodiny Quentellů: na západní stěně nad výklenkem O MARIA AUXILIATRIX RFFUCIUM 22 PECCATORUM ET CONSOLATRIX AFFLICTORUM ORA, nad ním po stranách erbu vlevo PRO / FAMILIA / HAC / CUENTEL / LIANA 23, vpravo AD IE / CLAMANTE / ET / SUSPIRA / NTE, nad erbem CONTRITO / CORDE / ET HUMILIATO, nad ním AVE GRATIA PLENA QUIA, ve vrcholu klenby EILIA 24 DEI PATRIS / MATER DEI FILII SP: / IS SPIRIT / SANCTI, na severní stěně vlevo S. ANGELUS / GUS / TOS. 25, vpravo S. ANTON / IUS / DE / PADUA., ve špaletě okna vlevo S. ANNA., vpravo Joachim. Pod oknem těsně nad podlahou MIMLATOTFVI NCIOIIMNIRNIJAM S HCNIINCTI. W. 19 Datace převzata z Martin Elbel Ondřej Jakubec (edd.), Olomoucké baroko. Proměny ambicí jednoho města 1. Úvodní svazek, Olomouc 2010, obr. 140. 20 Jasioková (pozn. 4), s. 76, 79. 21 Jasioková (pozn. 4), s. 126. 22 Má být REFUGIUM. 23 Má být QUENTILLIANA. 24 Má být FILIA. 25 Má být CUSTOS. 8

Nather uvádí kanovníka Quentella ( 1775) 26 v souvislosti se zkoumanou rezidencí v roce 1774: Baron Quentl a dále k tomuto roku: V roce 1774 byl dům oceněn na 12 500 zl. 27 Dále viz předpokládané úpravy rezidence v 18. století, popis jejího stavu v protokolu ze stavební prohlídky 14. září 1782 a stav v roce 1785 (Eliáš 1977, s. 8). K roku 1787 W. Nather uvádí: Baron Haugwitz. 28 Dále viz popis stavu rezidence v letech 1794, 1800 a 1812 (Eliáš 1977, s. 8-9). K roku 1820 W. Nather uvádí: Hrabě Brandis. 29 Dále viz úpravy rezidence v letech 1823, 1824, rozsáhlý popis budovy v inventáři z 24. září 1828, její úpravy a stav v letech 1837, 1848 a 1856 (Eliáš 1977, s. 9-17). K roku 1866 W. Nather uvádí: V roce 1866 zde byla 10 sáhů hluboká studna s dobrou vodou. 30 Dále viz popis a opravy rezidence v roce 1883 a úpravy v roce 1884 [plán 52-54] (Eliáš 1977, s 18). K roku 1890 W. Nather uvádí: Hrabě Galier 31, resp. Hrabě Gallier. 32 Dále viz úpravy budovy v roce 1892 (Eliáš 1977, s. 18). K roku 1893 W. Nather uvádí: Hrabě Anatol d Orsay. 33 Rokem 1896 je datován obraz (olej na dřevě) rakouského malíře Richarda Sterera (1874 1830) ve sbírkách hradu Bouzov [ikonografie 17]. Pohled na domy čp. 513/12 a 514/14 v ulici Křížkovského z Bezručových sadů zachycuje podrobně zahradní průčelí rezidence o devíti osách. Jednolitá fasáda je světle žluté barvy. Valbovou střechu se 26 Jasioková (pozn. 4), s. 126. 27 Nather 1999 (pozn. 6). Idem 2007 (pozn. 6). 28 Ibidem. 29 Ibidem. 30 Ibidem. 31 Nather 1999 (pozn. 6). 32 Nather 2007 (pozn. 6). 33 Idem 1999 (pozn. 6). Idem 2007 (pozn. 6). 9

třemi světlíky a dvěma komíny pokrývá tmavě šedá krytina. Přízemí, zčásti překryté stromy zahrady, člení skarpy, půlkruhově klenuté kolem vstupních a okenních otvorů, nároží rizalitů ve všech podlažích rustika, patro na výšku obdélná dvoukřídlá osmidílná okna, u rizalitů sdružená, s parapetními a přímými nadokenními římsami, volutové štíty rizalitů s obdélným dvoukřídlým šestidílným oknem v ose lemuje plochá lišta. 34 Dále viz ocenění rezidence v roce 1898, úpravy v letech 1899, 1902, 1913 [plán 55-56], 1922, 1925, 1928, 1941, změna správce budovy v roce 1948, adaptace na byty v roce 1950 [plán 57], úpravy v roce1952, stav v letech 1957 (Eliáš 1977, s. 18-20). Někdy v třetí čtvrtině 20. století došlo k vybudování domovního krytu ve stávajícím suterénu jižního křídla budovy [plán 58-59]. V prostoře P1.02 byly odstraněny dosavadní laťové stěny. Dosavadní vstup ze sousední prostory P1.03 byl zazděn a nahrazen novým posunutým k jihu. Místnost P1.03 byla přepříčkována. 35 Z roku 1967 je popis budovy na evidenčním listu státního seznamu nemovitých kulturních památek zpracovaný Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody v Praze: Řadový dům čtyřkřídlové dispozice kolem středního dvora, jednopatrový se sedlovou střechou, do ulice 9 okenních os, přízemí s vodorovnou bosáží, uprostřed barokní ozdobná portál s erbem a na západní straně průchod ke schodišti do Bezručových sadů. okan v 1. patře mají parapetní výplně a bohatou štukovou nadokenní výzdobu. V přízemí klenby. 36 Dále viz stav budovy v letech 1961 a 1966, úpravy v roce 1966 (Eliáš 1977, s. 20). 34 Richard Sterer, Veduta Olomouce pohled na Předhradí od jihu, olej na dřevě, 1896. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, mobiliární fond hrad Bouzov kmenový, rejstř. č. ÚSKP 68483/38-7625, inv. č. BZ03283a. 35 Magistrát města Olomouce, odbor stavební, oddělení pozemních staveb, archiv, složka Olomouc, Křížkovského čp. 513 [dále jen MMOl]. 36 Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, odbor evidence, dokumentace a informačních systémů, oddělení nemovitých památek [dále jen NPU-UP], kartotéka Ústředního seznamu kulturních památek ČR [dále jen ÚSKP], rejstř. č. ÚSKP 13635/8-3632. 10

V roce 1970 popsal budovu v pochozím SHP historického jádra Olomouce J. Muk: Čtyřkřídlý palác se středním nádvořím. Uliční průčelí vrcholně barokní, devítiosé, v přízemí s nižšími okny a portálem s nakoso postavenými sloupy. Nadokenní římsy silně plasticky vyvinuty, s bohatou výzdobou rostlinou i figurální. Dvorní průčelí řešena jednoduše, okna mají odstupněné stuhové šambrány a nadokenní římsy. Vstupní křídlo prolamují v přízemí oválně klenuté arkády. Pozoruhodné zadní průčelí má na obou okrajích renesanční risality s patrovými štítky, v patře se sdruženými renesančními okny, polokruhově zaklenutými, se středními sloupky na způsob arkád. Dvorní i zadní průčelí jsou renesanční, vzhledem k dispozici i oknům přízemí, která jsou povětšinou slepá, je stejného základu i průčelí uliční. Renesanční okna byla pro jednotnost napodobována i při pozdějších úpravách. Vstupní křídlo obsahuje střední průjezd s neckovou klenbou, vpravo od něho palácová schodiště do dvora s arkádovou chodbou s neckovými a křížovými klenbami. Prostory po stranách, jejichž zdivo výrazně předstupuje, jsou renesanční s hřebínkovými klenbami. Současný je i původně patrně jednotný prostor v přízemí levého křídla polokruhově valeně klenutý s trojúhelnými výsečemi v další místnosti v křídle pravém a zadním. Střed zadního křídla je přeřešen novodobě zřejmě v souvislosti s portálem z r. 1913. Pozoruhodný je prostor vybudovaný v síle městské hradby obsažené v zadním průčelí, klenutý polem žebrové klenby. Profil žebra je sice renesanční, nelze však vyloučit vzhledem k mohutnosti žeber, že tato jsou starší a profil dodatečně změněn. Pod zadním křídlem se také nachází v příčném předním traktu sklep.. 37 Dále viz úpravy budovy v letech 1971, 1973 1974 [plán 60-61] (Eliáš 1977, s. 20). 37 Jan Muk, Olomouc. Stavebně historický průzkum jádra. Blok čís. 40 (pasport SÚRPMO, přístupný ve sbírkách NPU-UP), Praha 1970, (s. 76). 11

1. října 1975 byl objekt určený k rekonstrukci pro Ústav Marxismuleninismu UP v Olomouci převeden z Podniku bytových služeb v Olomouci do správy Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen UP). 38 V rámci přípravných prací na adaptaci budovy pro potřeby UP byl SÚRPMO v roce 1977 zpracován již zmíněný SHP [plán 62-67]. Z hlediska stavebního vývoje jde o důležitý pramen zachycující stav objektu před poslední výraznou rekonstrukcí, vlastní projekt rekonstrukce neposkytuje úplné informace. 39 Dále viz podrobný popis a stav budovy v SHP z roku 1977 (Eliáš Kašpárková 1977, s. 26-57). 31. srpna 1978 předložila UP odboru územního plánování a architektury (dále jen ÚPA) Městského národního výboru v Olomouci (dále jen MěNV) žádost o vydání stavebního povolení s projektovou dokumentací na I. etapu rekonstrukce objektu Křížkovského 12 rekonstrukce krovu. Ve stejném čtvrtletí ji měl provést Okresní stavební podnik Olomouc. 40 Stavební povolení ohledně Rekonstrukce krovu budovy ÚP (ústav M-L) dle předložené projektové dokumentace vydal ÚPA MěNV 26. září 1978. 41 Podle zápisu z 8. září 1978 z jednání o postupu prací měl rekonstrukci krovu provést až v roce 1980 po projednání v zakázkové komisi Okresního střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci (dále jen OSSPPOP) jeho (?) výrobní útvar podle projektu zpracovaného 38 MMOl, dopis Univerzity Palackého v Olomouci [dále jen UP], čj. 3186/75 z 15. 10. 1975. 39 Eliáš Kašpárková (pozn. 1). Stav objektu v roce 1977 je podrobně popsán v kapitolách Architektonický rozbor na s. 26-35, Popis a hodnocení průčelí na s. 36-40, Stavební historie na s. 41-47, Architektonické detily na s. 48, Architektonické závady na s. 49, Stavebnětechnický rozbor na s. 50-54, Směrnice pro asanaci a rekonstrukci na s. 55-57. 40 MMOl, dopis UP adresovaný odboru územního plánování a architektury [dále jen ÚPA] Městského národního výboru v Olomouci [dále jen MěNV] z 31. 8. 1978, MěNV čj.3831/78 z 31. 8. 1978. 41 Ibidem, stavební povolení ÚPA MěNV, čj. ÚPA 3831/78 Op/Fial z 26. 9. 1978. 12

SÚRPMO (Ing. arch. Z. Hynek) v září 1977 [plán 68-73] s upozorněním, že Dle zápisu odb. kultury ze dne 26. 4. 1978 odborný úsek OSPPOP trvá na užití krytiny pálené (břidlice). 42 25. září 1978 se k prováděcímu projektu I. etapy rekonstrukce objektu, k rekonstrukci krovu, vyjádřil odbor kultury Okresního národního výboru v Olomouci (dále jen ONV) následovně: Prováděcí projektová dokumentace na rekonstrukci krovu byla zpracována na základě studie, která byla našim odborem odsouhlasena v lednu t. r. Na rozdíl od této studie bude krov proveden v konstrukci s dřeva, s užitím ocelových nosníků-vazníků KORD, které budou osazeny v prostoru stropů, jako nosný prvek budoucí podlahy podkroví. Přesné osazení nosníků bude provedeno až na základě odkrytí stropních trámů. Při těchto pracích musí být provedeno zajištění štukových podhledů v I. patře objektu, aby nedošlo k jejich poškození. Vzhledem k tomu, že ve srovnání se studií nedošlo k podstatným změnám, nemáme k prováděcí projektové dokumentace žádných dalších připomínek.. 43 Další zprávy o plánované obnově krovu nejsou k dispozici. 5. února 1979 předložila UP ÚPA MěNV žádost o vydání stavebního povolení s projektovou dokumentací na rekonstrukci objektu Křížkovského 12 II. etapa s předpokládaným zahájením stavby v roce 1979. Stavební povolení vydal ÚPA MěNV 18. dubna 1979: Projekt řeší rekonstrukci domu pro účely Ústavu ML ÚP. Dispoziční uspořádání prostor jednotl. podlaží domu je patrno z PD. Otápění teplov. systémem ÚT z kotelny obj. Křížkovského 10, splaškové a dešťové vody z objektu budou svedeny do jednotné kanalizace, zásob. Pitnou vodou z veř. vodovodu. El. rozvod v budově se napojí venk. přípojkou na 42 Ibidem, zápis z jednání 5. 9. 1978, čj. MěNV ÚPA 4465/78 z 4. 10. 1978. 43 Ibidem, stanovisko odboru kultury Okresního národního výboru v Olomouci [dále jen ONV], čj. kult 2060/78 Bí z 25. 9. 1978, MěNV čj. 5867 z 19. 12. 1978. 13

transformátor v obj. Křížkovského 8, zásob. plynem se neuvažuje. Součástí akce je úprava vnitř. nádvoří, terasa a zahrada.. 44 Stručný popis stavební části rekonstrukce podle předloženého projektu obsahují poznámky MěNV k jednání v rámci stavebního řízení 6. března 1979: Projekt řeší rekonstrukci objektu /s výjimkou krovu/ technologie tradiční; u požárně bezpečnostních schodišť východního a západního křídla je zvolena technologie železného betonu. 45 31. března 1979 se k prováděcímu projektu I. etapy rekonstrukce objektu, k rekonstrukci krovu, vyjádřil odbor kultury ONV: Prováděcí projektová dokumentace zpracovaná proj. organizací SURPMO pob. Olomouc je v souladu se schválenou studií, k níž se památkové orgány již vyjadřovaly. Jedinou změnou proti studii bylo, na základě požadavků orgánů požární ochrany, rozšíření schodiště ve východním křídle z přízemí do I. patra. I tato změna byla již v konceptu projednána s památkovými orgány, takže není k projektu žádných dalších připomínek. 46 Projekt rekonstrukce vypracoval Ing. arch. Z. Hynek (SÚRPMO) v prosinci 1978. Podle plánů pro stavební povolení [plán 74-85] se předpokládaly následující práce a materiály: v suterénu zrušení přístupového schodiště ze dvora (do místnosti P1.03), rozšíření průchodu mezi místnostmi P1.02 a P1.03, probourání zcela nového prostoru (P1.01) západně od místnosti P1.02 pro nástup nového železobetonového točitého schodiště do 1. patra, včetně probourání nového vstupu do místnosti P1.02, spojené se zbouráním a novým vyzděním obvodové stěny (v jádru hlavní hradby městského opevnění) v šíři tohoto schodiště ve všech podlažích; v přízemí probourání vstupu z průjezdu do místnosti 1.03, posunutí dosavadní příčky mezi místnostmi 1.03 a 1.04 mezi dvojici oken v severní stěně spojené s otevřením jednoho z nich, druhotně zúženého, přepříčkování místnosti 44 Ibidem, stavební povolení ÚPA MěNV, čj. ÚPA 647/79/Op/Fial z 18. 4. 1979. 45 Ibidem, rukopisné poznámky MěNV v rámci přípravy k jednání 6. 3. 1979. 46 Ibidem, stanovisko odboru kultury ONV, čj. kult. 531/79 Bf z 31. 3. 1979. 14

v sv. rohu východního křídla (místnosti 1.05-1.10), odstranění dosavadních příček východního křídla, postavení příčky mezi místnostmi 1.11 a 1.13 a vybudování nového schodiště do podkroví v severní části místnosti 113 a probourání nového vstupu a okna z nádvoří, otevření druhotně zazděného vstupu mezi místnostmi 1.13 a 1.14, odstranění příčky v místnosti č. 1.14, zazdění vstupu mezi místnostmi 1.14 a 1.20, odstranění dosavadních příček a vybudování nových pro sociální zařízení v druhé prostoře jižního křídla od východu (místnosti 1.17-23), odstranění příček a prolomení dvou oken na místo jednoho původního v místnosti 1.26, odstranění původní dělící zdi, vybudování nového schodiště do podkroví v prostoře a zazdění okna v severní stěně 1.27, prolomení nového vstupu a zaslepení původního mezi místnostmi 1.28 a 1.29, prolomení okna v severní stěně místnosti 1.30 a oken v severní stěně prostory 1.32; v patře postavení pavlači podél nádvorní strany jižního křídla, prolomení oken do nádvoří v místnostech 2.02-2.04, přeřešení dispozice východního křídla pro novou chodbu podél východní stěny (2.05) a přepříčkování na severním konci (prostory 2.05-08, 2.10-11), prolomení vstupu mezi místnostmi 2.16 a 2.17, prolomení nového okna do nádvoří z místnosti 2.17, odstranění příčky mezi místnostmi 2.17 a 2.17a, zaslepení vstupu mezi místnostmi 2.17 a 2.18, prolomení dvojice symetricky rozmístěných oken na místo dvou nepravidelně rozmístěných do nádvoří z místnosti 2.18, postavení příčky mezi místnostmi 2.19 a 2.20, odstranění příček v místnosti 2.21 a obnovení vstupu do místnosti 2.23, odstranění příčky v místnosti 2.24; v podkroví vybudování vestvaby osvětlené vikýři; v celém objektu výměnu okenních a dveřních výplní; na podlahy kanceláří a pracoven vlýskovou palubovku nebo PVC, na podlahy provozních prostor chlumčanské pásky, na chodby, podesty a pavlač slezskou nebo libereckou žulu, na schodiště vračanský vápenec; na stěny a stropy vápenné štukové omítky; fasádu v barvě perleťové šedi (lomená bílá). Výstižnou charakteristiku rekonstrukce obsahuje zápis z koordinačního jednání, mj. za účasti stavitele Vladimíra Říhy za dodavatele stavby, 15

Fakultní nemocnici Olomouc, a projektanta Ing. Pavla Klementa za SÚRPMO, ve věci projednání organizace výstavby na akci Rekonstrukce objektu Křížkovského 12 v Olomouci z 25. února 1980 s novými termíny zahájení a dokončení stavby v březnu 1980 až prosinci 1982 ve výši 8 586 000 Kčs: Při rekonstrukci objektu budou vlastně ponechány původní jen nosné zdi a klenby. Veškeré vnitřní instalace budou nové. U jižního křídla bude pod větší jeho částí vybudováno nové podzemí. Vnější obrysy objektu a profily okolního terénu zůstanou zachovány. Projekt rekonstrukce používá běžné až tradiční technologie.. Zápis obsahuje předpokládaný harmonogram prací: v březnu 1980: Zahájení výstavby. Budování šaten a soc. zařízení v I. patře vých. křídla a dalších zařízení staveniště dle projektu organizace výstavby. Šatny a soc. zařízení budou vytápěny naftovými a el. akumulačními kamny. Investor zajistí v předstihu potřebné vyjádření o stavu komínů v tomto křídle. Tyto komíny budou fungovat jen do podzimu t.r., kdy budou strženy v rámci rekonstrukce krovu a nahrazeny topením el. akumulačními kamny. Zrušení a přeložení fasádních rozvodů nn, provedení přípojky nn, zprovoznění stávající vodovodní přípojky, zaslepení plynovodní přípojky ; v dubnu až prosinci 1980: Rekonstrukce krovů včetně nezbytných statickostavebních konstrukcí (hlavně zpevňující věnec, zděné římsy a štítové zdivo, ztužující pásy) výměna částí stropů (I nosníky, a nosníky NSP) viz rozpočet I. etapa. taktéž budou provedeny výklizy celého objektu. Celková prostavěnost 1.301 tis. Kčs (tzn. 8 tis. za měsíc, 11 pracovníků) ; v roce 1981 Rekonstrukce severního a západního křídla. Důraz kladen především na severní křídlo, neboť je zde výměníková stanice a ústí zde přípojky el. energie, vody, kanalizace a telefonu. V tomto roce na podzim budou již všechny zbývající přípojky provedeny a stávající zabudovány s konečnou platností. Obě křídla budou v zimním období již vytápěna. Celková prostavěnost 2.538 tis. Kčs (tzn. 211 tis./měs., 18 pracovníků) ; v roce 1982 Rekonstrukce jižního a na závěr východního křídla. 16

Rekonstrukce zahrady a dvora. Šatny a sociální zařízení z východního křídla budou po dohodě s investorem přesunuty do již rekonstruovaných prostor. 47 Stavba byla nakonec prováděna od září 1980 do srpna 1983 oddělením výstavby Fakultní nemocnice Olomouc (stavbyvedoucí Ing. Martin Říha) nákladem 8 875 998 Kčs. 48 29. července 1983 dokončené práce dodavatel stavby předal UP. Nedodělky 1) úprava zahradní terasy; 2) kašna a dlažba nádvoří; 3) dokončení západní fasády a zabarvení vč. fasády severní (uliční) měly být dokončeny do 31. srpna 1983. V protokolu z místního jednání v rámci kolaudačního řízení 29. července 1983 byly zaznamenány následující nedodělky: a) není provedena konečná úprava schodišť. Prostor (zábradlí, obklad schod. stupňů); b) nejsou osazeny dveřní prahy; c) není osazena ventilace na WC v podkrovních prostorách; dokončit venkovní omítku fasády ze strany západní; e) nejsou dokončeny terénní a sadové úpravy nádvoří a zahrady;, s termínem dokončení do 31. srpna 1983, a dále požadavky OSSPPOP (vyjádření L. Mlčáka): 1), aby bylo dokončeno restaurování kamenného náhrobku osazeného v přízemí v chodbě. 2), aby bylo dokončeno restaurování nástěnných maleb v kapli v prvním patře. 3) V místnosti č. 125 v přízemí je třeba dokončit restaurování erbovních štítků (doplnit v barvě) a opravit štukovou rosetu na klenbě. 4) Osazené kamenné ostění okna v zahradní fasádě, je třeba opravit, tak aby jeho tvar tvořil pravidelný obdélník s termínem dokončení do 31. prosince 1983. 49 V rámci rekonstrukce objektu byl gotický náhrobník neznámé abatyše ze zaniklého olomouckého kláštera augustiniánek u sv. Jakuba na Předhradí 47 Ibidem, zápis z jednání 25. 2. 1980 v zasedací síni rektorátu UP. 48 Ibidem, zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb z 29. 7. 1983. 49 Ibidem, protokol z místního šetření v rámci kolaudačního řízení z 29. 7. 1983 (na základě pozvánky ÚPA MěNV, čj. ÚPA 4428/83/Op z 21. 7. 1983). 17

z roku 1325 [ikonografie 18-19] přenesen do vstupní chodby v přízemí ze západní fasády při průchodu do Bezručových sadů, kam byl osazen na počátku 20. století. Původně byl nalezen v základech demolované zemské nemocnice, jejichž předchůdcem byl klášter sv. Jakuba ; zdokumentován byl pracovníky OSSPPOP v Olomouci v roce 1977: Pískovcový náhrobek má tvar obdélníkové desky o rozměrech 162 (170) x 100 cm, dvakrát příčně přeražený na této části. Na okraji probíhá latinský nápis, z něhož je nejlépe zachovaný letopočet 1325 (Anno Domini MCCCXXV). Ve spodní části byl nápis při nějaké dřívější úpravě odsekán. V ploše náhrobní desky je značně poškozený rytý obraz postavy v dlouhém řasnatém šatu (habitu) s kuklou na hlavě.. 50 V roce 1981 náhrobník, osazený ještě na západní fasádě objektu se silnou vrstvou nalíček, podrobně popsal M. Pojsl: Náhrobek ve tvaru ploché obdélné desky o rozměrech 95 x 162 (170) cm je dvakrát příčně přelomený na tři přibližně stejně velké kusy. Stav jeho dochování je velmi špatný. Deska z hrubozrnného pískovce je jednak značně zvětralá a jednak mechanicky poškozená. Nejvíc je poškození na obvodu a v místech dvojího přelomení. Spodní okraj byl někdy v minulosti otesán, čímž byl náhrobek zbaven části obvodového nápisu. Původní rozměry náhrobní desky lze proto rekonstruovat jen velmi přibližně (100 x 180 cm). Hloubka rýhy postavy 2-3 mm je daleko plytší než rýhy písmen, které dosahují až 15 mm. Rovněž šířka rýhy postavy je značně subtilnější. Nestejně hluboký a široký je žlábek, který rámuje obrazovou plochu (přibližně 65 x 152 cm). V horní části je patrný ještě krátký úsek dalšího žlábku, z čehož lze soudit, že obvodový nápis byl ohraničen původně dvěma rovnoběžnými rýhami, vzdálenými od sebe asi 15 cm.. M. Pojsl rovněž zaznamenal opravu náhrobníku v roce 1977: I přes zmíněné nalíčky a poškození bylo možno na náhrobku identifikovat část nápisu s letopočtem 1325. Tato skutečnost přivedla 50 Ibidem, žádost Okresního střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě o zápis gotického náhrobníku do státního seznamu nemovitých kulturních památek, čj. 371/79-Po z 13. 3. 1979. 18

v roce pracovníky Okresního střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci k rozhodnutí kámen očistit a zdokumentovat. Po mechanické a chemickém odstranění nalíček bylo možno rekonstruovat vyrytou postavu uprostřed desky a částečně i rytý nápis na okraji. 51 V roce 1983 budovu stručně popsal D. Líbal: Na Předhradí reprezentuje renesanci čtyřkřídlový bývalý kanovnický dům čp. 513 v Křížkovského ul. č. 12 s dochovaným zadním průčelím s renesančními rizality a polokruhově vrcholícími sdruženými okny se středními sloupky na způsob loggie. 52 V roce 1990 L. Mlčák a E. Šimáčková k rekonstrukci objektu uvedli: Z hlediska památkových zájmů nemůžeme být zcela spokojeni ani s příliš razantně prováděnými celkovými rekonstrukcemi kanovnických rezidencí V Křížkovského ul. č. 12 a 14. V objektu došlo sice podle projektu olomouckého ateliéru SÚRPMO k rehabilitaci řady dříve nevhodně využívaných místností, stalo se tak ale za cenu ztráty všech původních omítek jak v interiéru, tak zčásti i na fasádách. Rekonstrukci prováděla stavební četa Fakultní nemocnice v Olomouci, která neměla žádné zkušenosti s rekonstrukcemi historických objektů a uplatnila proto na stavbě v praxi běžně užívané technologie. 53 V roce 1996 popsali budovu P. Konečný a P. Michna: Čtyřkřídlá stavba palácové dispozice se středním dvorem. Barokní průčelí z počátku 18. století má bohatě profilované nadokenní římsy s oválnými medailóny s reliéfy v supraportách a kamenný portál s rozeklaným štítem. Zadní trakt je renesanční z doby kolem roku 1600. Z jeho průčelí směrem k městské hradbě vystupují dva postranní rizality, které mají v patře drobné lodžie s toskánskými sloupky a akantovou výzdobou ve cviklech. Koncem 19. století byl vnitřek domu adaptován na byty. V letech 1979-51 Miloslav Pojsl, Dva nejstarší náhrobky v Olomouci, Umění XXIX, 1981, s.455-458. 52 Líbal 1983, zvl. s. 147. 53 Šimáčková Mlčák 1990, s. 117. 19