UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)



Podobné dokumenty
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Tematický plán učiva BIOLOGIE

MATURITNÍ TÉMATA - CHEMIE. Školní rok 2012 / 2013 Třídy 4. a oktáva

Maturitní témata BIOLOGIE

Environmentální výchova základní podmínky života, ekosystémy, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí

Učební osnovy předmětu Biologie

Člověk a příroda přírodopis volitelný předmět

orientuje se v přehledu vývoje organismů a rozliší základní projevy a podmínky života

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

I. Sekaniny1804 Přírodopis

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Okruhy otázek ke zkoušce

PŘÍRODOPIS ročník. Charakteristika předmětu. Obsahové, časové a organizační vymezení

M A T U R I T N Í T É M A T A

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Nymburk

Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání - VLNKA Učební osnovy / Člověk a příroda / P

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2.

vznik života na Zemi organické a anorganické látky a přírodními jevy ekosystémy, živé a neživé složky přírodního prostředí

1. ročník Počet hodin

ŠVP ZŠ Luštěnice, okres Mladá Boleslav verze 2012/2013

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Země živá planeta Vznik Země. Vývoj Země. Organické a anorganické látky. Atmosféra Člověk mění složení atmosféry. Člověk mění podnebí planety

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

Název: Hmoto, jsi živá? I

Vzdělávací obor Přírodopis - obsah 6.ročník

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?

BIOLOGIE. Gymnázium Nový PORG

II. Nástroje a metody, kterými ověřujeme plnění cílů

Maturitní zkouška z Biologie 2016 Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141, Hostivice

Tabulace učebního plánu. Obecná chemie. Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : Ročník: 1.ročník a kvinta

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

KATALOG POŽADAVKŮ ZKOUŠEK SPOLEČNÉ ČÁSTI MATURITNÍ ZKOUŠKY. Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

SPOLEČNÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY 2019/2020. Obor vzdělání: M/04 Zdravotnické lyceum Forma vzdělání: denní

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Sekunda (2 hodiny týdně) Chemické látky a jejich vlastnosti Směsi a jejich dělení Voda, vzduch

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Témata povinných a nepovinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky pro školní rok 2013/2014. Biologie (4. A)

4.6. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis Charakteristika vyučovacího předmětu Přírodopis

Reálné gymnázium a základní škola města Prostějova Školní vzdělávací program pro ZV Ruku v ruce

MUDRstart - Intenzivní přípravný kurz na medicínu. Brno, Praha, Bratislava, Ostrava

Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Nymburk

Předmět: C H E M I E. 08-ŠVP-Chemie-1, 2, 3, 4 strana 1 (celkem 8)

Masarykova univerzita v Brně, Fakulta lékařská

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Gymnázium Jiřího Ortena, Kutná Hora

Seminář z chemie. Charakteristika vyučovacího předmětu

Reálné gymnázium a základní škola města Prostějova Školní vzdělávací program pro ZV Ruku v ruce

Chemické složení organism? - maturitní otázka z biologie

6.10 Biologie Charakteristika vyučovacího předmětu

Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Doučování IV. Ročník CHEMIE

Chemie Ch3 volitelný předmět pro 4. ročník

ENZYMY A NUKLEOVÉ KYSELINY

Hygiena a toxikologie, 3. ročník, Ekologie a životní prostředí

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

sloučeniny C, H, O Cukry = glycidy = sacharidy staré názvy: uhlohydráty, uhlovodany, karbohydráty

Podmínky přijetí ke studiu v univerzitním studijním programu Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

PŘÍRODOVĚDNÁ GRAMOTNOST

II. Nástroje a metody, kterými ověřujeme plnění cílů

Sylabus kurzu: Biologie

36-47-M/01 Chovatelství

1. Jeden elementární záporný náboj 1, C nese částice: a) neutron b) elektron c) proton d) foton

Radiobiologický účinek záření. Helena Uhrová

Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice. Za vše mohou geny

2

Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí

Základní chemické pojmy

SSOS_ZE_1.10 Příroda projevy živé hmoty

Přírodopis - 6. ročník Vzdělávací obsah

Mezi karbonylové sloučeniny patří deriváty uhlovodíků, jejichž molekuly obsahují funkční skupinu

5.6.3 Přírodopis povinný předmět

1 Biochemické animace na internetu

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

69-41-L/01 Kosmetické služby

Gymnázium Zikmunda Wintra Rakovník. Schéma témat profilové části maturitní zkoušky z předmětu CHEMIE

Aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

10 CHEMIE Charakteristika vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Biokatalyzátory Ch_017_Chemické reakce_biokatalyzátory Autor: Ing. Mariana Mrázková

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

AUTOTROFNÍ A HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN, VODNÍ REŽIM ROSTLIN, RŮST A POHYB ROSTLIN

Sacharidy: Přírodní organické látky v rostlinách i živočiších Ve struktuře: C, H, O (N, F, S)

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník

NaLékařskou.cz Přijímačky nanečisto

Transkript:

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku) B I O L O G I E 1. Definice a obory biologie. Obecné vlastnosti organismů. Základní klasifikace organismů. Přehled říší a jejich hlavní charakteristiky. 2. Chemické složení živých soustav. Biogenní prvky. Anorganické a organické látky. Biopolymery. 3. Viry. Znaky charakterizující podbuněčné formy života. Bakteriální viry. Stavba a reprodukce bakteriofágů. Virulentní a mírný bakteriofág. Živočišné a rostlinné viry. Klasifikace virů podle typu nukleových kyselin. Viry člověka. Onemocnění člověka způsobená viry. 4. Prokaryotní organismy. Původ prokaryot. Znaky charakterizující prokaryota. Prokaryotní buňka. Bakterie. Klasifikace podle tvaru. Způsoby výživy. Výskyt a význam v přírodě. Zdravotnický význam baktérií. Využití baktérií jako modelových organismů ve výzkumu a v biotechnologiích. 5. Eukaryotní organismy. Původ eukaryot. Stavba eukaryotní buňky. Jádro. Membránové organely a jejich funkce. Cytoskelet. Původ mitochondrií a plastidů. Rozdíly mezi buňkou rostlinnou a živočišnou. Základní děje na buněčné úrovni. Typy výživy eukaryotních buněk. Mechanismy transportu látek v buňce. Osmotické jevy u buňky živočišné a rostlinné. Buněčný cyklus a jeho regulace. Typy dělení buněk (dělení přímé a nepřímé - mitóza, meióza). Buněčný metabolismus. Enzymy. Metabolismus tuků, cukrů a bílkovin. Bioenergetika: získávání energie, kvašení, dýchání, význam ATP. Evoluční význam eukaryotních buněk. 6. Rostliny. Stavba a funkce rostlin. Pletiva a orgány rostlin. Minerální výživa rostlin. Látkový a energetický metabolismus rostlin. Fotosyntéza. Růst a vývoj rostlin. Rostliny a prostředí. Systém a evoluce rostlin: řasy, mechorosty, kapraďorosty, rostliny nahosemenné a krytosemenné, jejich životní cykly. 7. Houby. Charakteristika říše hub. Systém a evoluce hub. Význam hub v přírodě a pro člověka. 8. Živočichové. Systém a evoluce živočichů. Vznik mnohobuněčnosti. Přehled základních skupin živočišné říše. Jednobuněční. Mnohobuněční. Diblastica: houby, žahavci. Triblastica: ploštěnci, hlísti, měkkýši, členovci, strunatci (pláštěnci, kopinatci, obratlovci). Fylogenetický vývoj orgánových soustav. Fyziologie živočichů. Rozmnožování. Ontogenetický vývoj. Zárodečné listy a jejich deriváty. Vývoj přímý a nepřímý. Živočichové a prostředí.chování živočichů. Rozšíření živočichů na Zemi. Vývojově, zdravotnicky a hospodářsky významné druhy. 9. Biologie člověka. Fylogenetický vývoj člověka. Anatomie a fyziologie lidského organismu. Opěrná a pohybová soustava. Oběhová soustava. Dýchací soustava. Trávící soustava. Metabolismus. Tělesná teplota a její řízení. Vylučovací soustava. Stavba a funkce nervové soustavy. Hormonální regulace. Soustava endokrinních žláz a funkce jednotlivých hormonů. Regulace vylučování hormonů. Tkáňové a peptidové hormony. Smyslové orgány. Receptory. Rozmnožování. Rozmnožovací soustava ženy a muže. Oogeneza a spermatogeneza. Oplození. Vývoj jedince. Ontogeneze člověka. Zdraví člověka. Životní režim a jeho složky. Výživa. Toxikománie, alkoholismus, pohlavně přenosné choroby, nebezpečí AIDS. Vliv vnějšího prostředí na zdraví člověka. Obranné mechanismy. Mechanismy nespecifické a specifické imunity. 10. Genetika. Molekulární základy dědičnosti. Stavba nukleových kyselin. Molekulární stavba chromozómů prokaryot a eukaryot. Replikace, transkripce, translace. Genetický kód. Mendelovy zákony. Genetický význam meióze. Genová vazba. Genové interakce. Rekombinace genů. Gonozómy a pohlaví. Dědičnost autozomální a gonozomální. Cytoplazmatická dědičnost. Plazmidy. Dědičnost kvantitativních znaků. Geny malého a velkého účinku, variabilita fenotypu. Mikrobiální genetika: konjugace, transformace, transdukce. Genetika populací - použití Hardy-Weinbergova zákona. Mutace a mutageny. Genetika člověka a její metody : rodokmenová, výzkum dvojčat, cytogenetická, populační, analýza DNA. Příklady znaků a chorob člověka dědičných autozomálně dominantně a recesivně, gonozomálně recesivně. Dědičnost holandrická. Význam genetiky pro praxi (šlechtění rostlin a živočichů, genové inženýrství). 11. Vznik živých soustav a jejich evoluce. Přehled geologických období Země a hlavních fylogenetických událostí. Teorie o vzniku života na Zemi. Darwinova evoluční teorie. Mechanismy evoluce a vznik druhů. Stručný přehled evoluce prokaryot, rostlin, živočichů a člověka. 12. Ekologie. Základní ekologické pojmy. Biosféra. Biogeochemické cykly. Abiotické a biotické podmínky života. Ekosystém. Potravní řetězce. Společenstva. Populace a vztahy mezi populacemi. Stanoviště. Ekologická valence, nika, divergence, konvergence, přirozený a umělý výběr. Biomy. Biosféra a člověk: historický vývoj vztahů, globální ekologická krize, životní prostředí člověka. Ochrana a tvorba životního prostředí. Působení faktorů prostředí na člověka. Současné životní prostředí a zdraví. Metodická poznámka ke studiu: Doporučuje se věnovat pozornost všem faktům a souvislostem, které mají význam pro studium medicíny.

Doporučená literatura: Rosypal J.: Bakteriologie a virologie. Scientia 1994. Nečásek J.: Genetika. Scientia 1994, 1995. Jelínek J. a Zicháček V. : Biologie pro gymnazia, Olomouc 2002 Kvasničková D.: Základy ekologie. Scientia 1991. Papáček M. a kol.: Zoologie. Scientia 1994. Kočárek E.: Genetika. Scientia 2004. Kočárek E.: Biologie člověka. Scientia 2010 Vzor testové otázky: Chromozomové určení pohlaví u savců je: 1) XY samičí, XX samčí 2) YY samičí, XX samčí 3) ZZ samičí, ZW samčí 4) XX samičí, XY samčí

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku) F Y Z I K A 1. Základní fyzikální pojmy, veličiny a jednotky 2. Struktura hmoty Atomy a molekuly, elementární částice, interakce mezi částicemi 3. Mechanika Kinematika hmotného bodu Dynamika Mechanická práce a energie Mechanika pevných látek, kapalin a plynů 4. Elektřina a magnetismus Elektrický náboj, elektrické pole Elektrický proud stejnosměrný a střídavý Magnetické pole Základy elektroniky Elektromagnetické vlnění 5. Světlo a optika Geometrická optika, čočky a zrcadla Vlnové vlastnosti světla Fotometrické jednotky 6. Akustika Zvuk a jeho vlastnosti Fonometrické jednotky 7. Atomová a jaderná fvzika Základy kvantové fyziky Radioaktivita Ionizující záření Doporučená literatura: Fyzika pro I.-IV.ročník gymnázií Kubínek R., Kolářová H.: Fyzika v příkladech a testových otázkách pro uchazeče o studium na VŠ. RUBICO Olomouc 1996 Blažek T., Heřman P. : Otázky z fyziky pro přijímací zkoušky, Karolinum, Praha 2001 Rakovič M., Vítek F. : Fyzika, Marvil, Praha 1998

Příklad otázek l. Výboj, který je nezávislý na vnějším ionizátoru, nazýváme a) nesamostatný výboj b) plazma c) samostatný výboj d) ionizace 2. Zrychlení kmitavého pohybu je a) nepřímo úměrné okamžité výchylce a v každém okamžiku má souhlasný směr jako výchylka b) přímo úměrné okamžité výchylce a v každém okamžiku má souhlasný směr jako výchylka c) nepřímo úměrné okamžité výchylce a v každém okamžiku má opačný směr než výchylka d) přímo úměrné okamžité výchylce a v každém okamžiku má opačný směr než výchylka

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku) C H E M I E Chemie obecná 1. Složení a struktura atomu. 2. Chemická vazba, její druhy a vznik. Elektronegativita a oxidační číslo. 3. České chemické názvosloví. 4. Skupenské stavy látek 5. Roztoky a rozpustnost. Vyjadřování koncentrace roztoků. Výpočty koncentrace. 6. Elektrolytická disociace. Silné a slabé elektrolyty. 7. Arrheniova a Brînstedova teorie kyselin a zásad. 8. Iontový produkt vody. Vodíkový exponent ph. Výpočty ph. 9. Hydrolýza solí. Elektrolýza. 10. Klasifikace chemických reakcí. 11. Oxidace a redukce. Výpočty stechiometrických koeficientů redoxních rovnic. 12. Termochemie a termochemické zákony. 13. Rychlost chemické reakce. Kinetické rovnice. Řád reakce. 14. Chemické rovnováhy. Rovnovážná konstanta. Guldbergův- Waageův zákon. Ovlivňování složení rovnovážné směsi. 15. Stechiometrické výpočty. Chemie anorganická 1. s-prvky 2. p-prvky 3. d-prvky. Koordinační sloučeniny. U prvků je třeba znát: - elektronovou konfiguraci valenční sféry - hlavní oxidační čísla - vlastnosti prvků a jejich nejdůležitějších sloučenin Chemie organická 1. Uhlíkový atom. Klasifikace organických sloučenin podle řetězce a funkčních skupin. Názvosloví organických sloučenin. 2. Konstituční, konfigurační a konformační izomerie 3. Základní typy reakcí organických sloučenin. Homolytická a heterolytická činidla. 4. Uhlovodíky alifatické a aromatické. 5. Halogenové deriváty uhlovodíků. 6. Alkoholy a fenoly. 7. Ethery. 8. Aldehydy a ketony. 9. Karboxylové kyseliny (mono-, di- a trikarboxylové). 10. Substituční deriváty karboxylových kyselin.

11. Funkční deriváty karboxylových kyselin. 12. Sirné obdoby hydroxysloučenin a jejich vlastnosti. 13. Nitrosloučeniny a estery alkoholů s kyselinou dusičnou. 14. Aminy. 15. Heterocyklické sloučeniny pětičlenné, šestičlenné a se dvěma kondenzovanými jádry. 16. Polymerace a polymery. Polyestery. Polyamidy. U jednotlivých skupin sloučenin je třeba znát: - fyzikální, chemické a biologické vlastnosti - významné sloučeniny a jejich použití Biochemie 1. Monosacharidy. Složení a struktura. Konfigurace D- a L-. Anomerie (mutamerie). Optická izomerie. Důležité monosacharidy a jejich struktura. 2. Důležité disacharidy. Glykosidická vazba. Redukující a neredukující disacharidy. 3. Důležité polysacharidy, jejich struktura a význam. 4. Jednoduché a složené lipidy. 5. Aminokyseliny obsažené v bílkovinách, jejich struktura a vlastnosti 6. Bílkoviny (proteiny), jejich rozdělení, struktura a biologický význam. 7. Enzymy. 8. Vitamíny a hormony. 9. Makroergické fosfáty (ATP a jiné). 10. Nukleosidy, nukleotidy a nukleové kyseliny. Komplementarita dusíkatých bází. Doporučená literatura: J.Vacík a kolektiv: Přehled středoškolské chemie. SPN, Praha 1995 B. Matouš, A. Budešínská: Modelové otázky ze středoškolské chemie. Nakladatelství a vydavatelství H&H, Praha 1992 a novější. Vzor otázek: Kolik gramů kyslíku je třeba ke spálení 57,0 g oktanu? 2 C 8 H 18 + 25 O 2 = 16 CO 2 + 18 H 2 O [A r (C)=12; A r (O)=16; A r (H)=1,0] 1) 50 g 2) 100 g 3) 200 g 4) 400 g