Imunologie MUDr. Drahomíra Rottenbornová ZDZ-1 Imunologie I. 1
Funkce imunitního systému A - obrana proti vnějším škodlivinám vč. inf. agens bránit usídlení mikroorganismů na tělesném povrchu zamezit jejich pronikání do tkání brzdit jejich šíření uvnotř organismu zneškodnit jejich toxiny a ostatní produkty proniklé mikorby zničit a jejich zbytky odtranit B - imun. dohled (rozpoznání vnitřní škodliviny - průběžné odstraňování starých a nádorově změněných buněk) C - autotolerance ZDZ-1 Imunologie I. 2
ZDZ-1 Imunologie I. 3
ZDZ-1 Imunologie I. 4
Složky IS: přehled Buňky, které cirkulují v krevních a mízních cévách nebo jsou usazené v jednotlivých tkáních Bílé krvinky Produkty těchto buněk Orgány, kde buňky vznikají a dozrávají Centrální lymfatické orgány: kostní dřeň, thymus Periferní lymf. orgány: slezina, mízní uzliny, tonsily, lymfatická tkáň rozptýlená ve sliznici TT, UGT, RT, v kůži ZDZ-1 Imunologie I. 5
ZDZ-1 Imunologie I. 6
Antigen Každá molekula, která je schopná vyvolat tvorbu specifických protilátek nebo specifickou buněčnou imunitní odpověď nebo se specificky vázat na protilátky či vazebná místa lymfocytů Zjednodušeně: antigenem je každá látka (molekula), kterou imunitní systém organismu rozpoznává jako tělu cizí a nějakým způsobem s ní reaguje. Z chemického hlediska jde nejčastěji o proteiny, polysacharidy nebo nukleové kyseliny. Nejaktivnějšími antigeny jsou proteiny, dále polysacharidy, slabší antigenní aktivitu mají lipidy. ZDZ-1 Imunologie I. 7
kkk ZDZ-1 Imunologie I. 8
Kostní dřeň V KD dlouhých a plochých kostí uloženy kmenové buňky Název je odvozen od zbarvení granul, které jsou v jeho cytoplasmě. Zatímco při barvení hematoxylin-eosinem se eozinofilní granulocyt barví do červena a bazofilní granulocyt naopak do tmavě modra, cytoplasmatické granule neutrofilních granulocytů se barví neutrálně do růžového odstínu. ZDZ-1 Imunologie I. 9
Thymus (brzlík) S věkem se zmenšuje. V něm dozrávají T-lymfocyty. Produkuje látky podobné hormonům, některé byly izolovány a používají se v podpůrné léčbě imunodefcitů ZDZ-1 Imunologie I. 10
Slezina Za normálních okolní nepřesahuje levá žeberní oblouk Obsahuje lymfocyty a makrofágy Je-li slezina nefunkční (při některých hematolog. onem) či musela být odstraněna, je zvýšená náchylnost k infekcím, zejména způsobených mikroby s polysacharidovým pouzdrem (meningokok, hemofilus, pneumokok) ZDZ-1 Imunologie I. 11
Mízní uzliny rozptýleny po celém těle a pospojovány mízními cévami Obsahují T- a B - lymfocyty, makrofágy Cizorodá látka vniknuvší do organismu je krevním řečištěm nebo mízními cévami zanesena do nejbližších, tzv. regionálních uzlin a tam aktivuje buňky, které zahájí imunitní reakci. Aktivace buněk je spojen se zvětšením jejich objemu. Proto se při infekci zvětšují lymfatické uzliny příslušné k určité oblasti. ZDZ-1 Imunologie I. 12
Další lymfatická tkáň Rozptýlena v submukóze dýchacího traktu trávicího traktu urogenitálního traktu v epidermis kůže ZDZ-1 Imunologie I. 13
Fagocytární systém Fagocytóza - pohlcení a zpracování cizích, nefunkčních, mrtvých či nemocných buněk Nejstarší imunitní děj, můžeme ho nalézt už u nižších živočichů. Fagocyt je jakákoliv buňka schopná fagocytózy Profesionální fagocyty: zejména monocyty makrofágy neutrofilní granulocyty ZDZ-1 Imunologie I. 14
Fáze fagocytózy přiblížení (chemotaxe) rozpoznání, adherence, opsonizace ingesce (pohlcení) - vznik fagozomu splynutí fagozomu s lysozomem - vznik fagolysozomu digesce (trávení) ve fagolysozomu oxidativní vzplanutí - tvorba reaktivních kyslíkových radikálů, které zapříčiní zničení částice uvolněné produktů rozkladu z makrofágu ZDZ-1 Imunologie I. 15
Fagocytující buňky monocyty, makrofágy Monocyty - tvořeny v kostní dřeni, vyplavovány do krevního oběhu. Kolují v krvi cca 8 hodin, poté vstupují do tkání a tam se mění na makrofágy. (Zvětšuje se velikost buňky, zvyšuje se počet lysozomů, receptorů pro imunoglobulin IgG a zvyšuje se jeho schopnost fagocytózy). Tkáňové makrofágy: Kupfferovy buňky (v játrech), histiocyty ( ve vazivu), Langerhansovy buňky (v kůži), osteoklasty či mikroglie (v mozku), mezangiální buňky (v ledvinách), alveolární makrofágy Funkce makrofágu: fagocytóza, prezentace antigenu T-lymfocytům, řízení hemopoézy, hemostázy a hojení ran, regulace zánětu, destrukce mikroorganismů, odstraňování mrtvých buněk a cytotoxická reakce. ZDZ-1 Imunologie I. 16
Fagocytující buňky-neutrofily Výskyt: v krevním řečišti nebo přímo ve tkáních Funkce: podíl na opsonizaci a fagocytóze (dříve označ. též jako mikrofágy). Účast při akutní fázi zánětu, likvidaci především bakteriálních infekcí. Pomocí exkrece některých cytokinů mobilizují další složky imunitního systému. ZDZ-1 Imunologie I. 17
Komplement soubor asi 30 sérových a membránových termolabilních proteinů Nejdůležitějšími proteiny komplementu jsou sérové složky C1 C9, které jsou syntetizovány hepatocyty a makrofágy. Jednotlivé složky se aktivují kaskádovitě alternativní, klasickou nebo lektinovou cestou, což umožňuje větší efektivitu odpovědi. Funkce komplementu: opsonizace (usnadnění fagocytózy) vyvolání zánětlivé odpovědi (chemotaxe a jiné mechanismy) přímá lýza patogenních buněk pomocí membránu atakujícího komplexu (MAC - membrane attack complex). ZDZ-1 Imunologie I. 18
ZDZ-1 Imunologie I. 19
T-lymfocyty dozrávají v thymu likvidují např. nádorové buňky či buňky napadené viry regulují imunitní systém zejména díky tomu, že vylučují do krve cytokiny Podtypy dva základní druhy, rozlišované na základě CD markerů na povrchu: Th lymfocyt pomocný : pomocí cytokinů stimuluje imunitní reakci TH1 lymfocyty ( zánětové TH buňky, schopné i přímé aktivity) TH2 lymfocyty (typičtí regulátoři, aktivují B-lymfocyty) - Ts Tc lymfocyt cytotoxický : ničí buňky napadené viry a jinými parazity a nádorové buňky; Oba tyto typy se mohou po proběhnutí primární imunitní odpovědi uchovávat v těle jako paměťové T-lymfocyty ZDZ-1 Imunologie I. 20
B-lymfocyty Označení je odvozeno od prvního písmene Fabriciovy burzy (lat. bursa Fabricii), imunitního orgánu u ptáků, kde byly B-lymfocyty poprvé objeveny rozpozná antigen specifickým receptorem, dojde k vazbě antigenu je stimulován k pomnožení a přeměně na efektorové neboli plazmatické B- lymfocyty. ty produkují velké množství protilátek stejné specifity, jako receptor mateřského B-lymfocytu Zjednodušeně: Po setkání s příslušným antigenem se začne lymfocyt B dělit, až z něj vznikne klonus plazmatických buněk, které produkují protilátky proti antigenu, který reakci vyvolal. ZDZ-1 Imunologie I. 21
NK buňky natural killer cell, tedy přirozený zabíječ velká granulární buňka imunitního systému, která je řazena mezi lymfocyty po bok B-buněk a T-buněk Jsou schopné zabít buňky infikované virem, nádorově změněné a buňky transplantovaných tkání ZDZ-1 Imunologie I. 22
Protilátky (imunoglobuliny) proteiny schopny identifikovat a zneškodnit cizí objekty v těle struktura molekuly uspořádané do tvaru Y. Rozvětvená část se nazývá variabilní a na ni se váže antigen. Variabilní část určuje specifitu protilátky, tj.proti jakému antigenu je namířena. Druhá část protilátky se nazývá konstantní, podle ní se rozlišuje pět tříd imunoglobulinů: G, M, A, D a E. ZDZ-1 Imunologie I. 23
Přehled imunoglobulinů Relat. sérová koncentrace Lokalizace IgG 76% sérum, slzy, sliny, mléko IgA 15% sérum, slzy, sliny, mléko Funkce a charakteristika přestup placentou, opsonizace, neutralizace toxinů, virů, aktivace komplementu ochrana sliznic IgM 8% sérum primární protilátková odpověď, aktivace komplementu IgD 1% sérum na povrchu embryonálních lymfocytů, funkce nejasná IgE 0,002% sérum, intersticium ochrana proti parazitům, alergické stavy ZDZ-1 Imunologie I. 24
Monoklonální protilátky Jsou produktem jediného klonu B-lymfocytů, vyznačují se homogenitou a přesnou specifitou proti jedinému epitopu, díky čemuž se mohou stát markerem přesné dg a následné přesné cílené léčby. Technika přípravy poprvé v r.1975, později Nobelova cena (1984) Izolace jednotlivých B-ly z krve myši imunizované příslušným lidským Ag a jejich fúzování s buňkami myšího myelomu, které jim poskytne nesmrtelnost. Získaný hybridom pak může tvořit neomezené množství MP (IgG) proti imunizujícímu antigenu. Zpočátku se využívalo MP získávaných z myších B- buněk účinnost u člověka limitována rizikem vzniku im. reakce proti cizímu proteinu. Chimerické MP myší +humánní komponent Humanizované MP(95% humánní komponent)-pouze slabá reakce im. systému Čistě humánní MP ZDZ-1 Imunologie I. 25
Využití MP k léčbě některých onemocnění (tzv. imunoterapie) např. autoimunitní choroby (roztroušená skleróza,astma, revmatoidní artritida, Crohnova choroba) několik druhů rakoviny (metastazující kolorektální Ca), lymfomy, Ca prsu potlačení reakce těla na transplantované orgány v diagnostických testech na přítomnost infekčních onemocnění, hormonů, toxinů, či ve výzkumu antigenu (např. ELISA testy na k průkazu protilátek proti celé řadě infekčních onemocnění - virové hepatitidy, AIDS, chlamydie, toxoplasmóza, lymeská borrelióza. ZDZ-1 Imunologie I. 26
Další buňky účastnící se imunitní reakce Bazofily, žírné buňky obsahují váčky (granule) s látkami jako histamin a serotonin, leukotrieny, prostaglandiny, jež mohou být za určitých okolností vylity ven z buňky obrana proti parazitům zároveň však způsobují produkcí histaminu alergické reakce Eosinofily je schopen fagocytózy (méně významné) obrana před mnohobuněčnými parazity eosinofily se tudíž koncentrují v místech, kudy pronikají alergeny či paraziti do těla (v plicích, ve střevě a podobně) Imunitních reakcí se účastní i buňky, které přímo nepatří do složek imunitního systému, např. erytrocyty, trombocyty, fibroblasty a endotelie. ZDZ-1 Imunologie I. 27
Cytokiny malé polypeptidové molekuly, uvolňovány na různé podněty buňkami imunitního systému, ale i dalšími buňkami uplatňují se při růstu, zrání, diferenciaci a aktivaci imunokompetentních buněk v regulaci imunitní odpovědi v obraně proti virům a intracelulárním parazitům v obraně proti nádorům ZDZ-1 Imunologie I. 28
Cytokiny-přehled interleukiny komunikace mezi bílými krvinkami lymfokiny produkují je lymfocyty, aktivují makrofágy atp. tumor nekrotizující faktory (TNF) - regulace zánětu, obrana proti rakovině interferony obrana proti virovým infekcím a regulace imunitní odpovědi faktory stimulující kolonie (CSF) stimulují vývoj a diferenciaci určitých bílých krvinek polypeptidové růstové faktory rozmanité funkce, viz např. FGF, EGF či VEGF transformující růstové faktory regulační funkce při vývoji embrya, v imunitním systému atd stresové proteiny odpověď na nepříznivé podmínky v okolí buněk chemokiny - navozují migraci (pohyb, chemotaxi) určitých buněk ZDZ-1 Imunologie I. 29
Nespecifická (vrozená) imunita existuje již při narození první linie obrany v případě náhlého napadení těla pochody nespecifické rezistence působí nespecificky proti celým velkým skupinám mikrobů. Působí stejně, ať jde o první nebo opakovaný styk s mikrobem působí okamžitě mnohdy zcela postačuje ke zvládnutí infekce pokud sama infekci nezlikviduje, alespoň zpomalí její rozvoj do doby, než začne působit specifická imunita kořeny nespecifické imunity se dají vystopovat hluboko do historie živočišné říše ZDZ-1 Imunologie I. 30
Mechanismy nespecifické imunity Bariéry vůči usazení a průniku mikrobů: anatomické bariéry kůže a sliznic ochranné funkce a reflexy normální mikroflóra Buněčné mechanismy: Humorální mechanismy: fagocytóza NK buňky, eozinofily komplement lysozym interferony ostatní cytokiny proteiny akutní fáze (př. CRP) Horečka Zánět ZDZ-1 Imunologie I. 31
Zánět (lat. inflammatio)- složitá reakce živého organismu na poškození zahrnuje komplex biochemických a imunologických změn je základním nástrojem vrozené imunity funkce obranná x poškození organismu Neživé příčiny chemické nebo fyzikální faktory (zánět aseptický) např. poškození tkáně při chirurgickém zákroku, traumatickém poškození (zlomeniny, přetržení svalů, apod.) či popálení jednoduchá reakce, netvoří se protilátky proti příčině, pouze proti poškozeným buňkám tkáně (zánět reparativním) Živé příčiny látky antigenní povahy (viry, bakterie, parazité) obranný zánět ZDZ-1 Imunologie I. 32
Klinické projevy zánětu Popsány už lékaři ve starověkém Římě (Celsus) 4 znaky Virchow později přidal k těmto čtyřem ještě functio laesa (porušení funkce) Rubor = zčervenání; je projevem hyperémie zánětlivého ložiska, při kterém se zvyšuje jak množství krve v jeho cévní síti, tak množství vlásečnic naplněných krví. Tumor = otok; tj. zvětšení objemu tkání; souvisí se zvýšeným objemem krve v ložisku a následným výstupem tekutiny a krevních buněk z krve do tkání (proces zvaný exsudace a infiltrace). Calor = zteplání; je dáno zvýšeným průtokem krve ložiskem (hyperémie), dále zvýšenou intenzitou katabolických procesů a vznikem pyrogenních látek. Dolor = bolest; způsobena biochemickými, fyzikálně-chemickými a mechanickými změnami v zánětlivém ložisku. Jde především o hromadění kyselých metabolických zplodin (acidóza tkáně), zvýšený osmotický tlak a onkotický tlak v tkáni, zvýšenou koncentraci draselných a vodíkových kationů, jakož i mechanický tlak tkáně působící na nervová zakončení v ložisku. Functio laesa = porucha funkce; je způsobena poškozením tkáně, poruchami krevního a lymfatického oběhu a reflexním útlumem aktivity postiženého orgánu ZDZ-1 Imunologie I. 33
Dělení, terminologie zánětů Podle časového projevu akutní chronické: vznik na podkladě nevyhojeného akutního zánětu nebo pozvolným plíživým rozvojem. Podle charakteru zánětu specifické - změny v tkáních jsou víceméně charakteristické pro vyvolávající agens např. tuberkulóza, aktinomykóza nebo lepra nespecifické záněty - zánět probíhá poměrně uniformním způsobem, z morfologie obvykle není možno usuzovat na konkrétní agens Terminologie k řeckému názvu postižené tkáně (orgánu) přidává přípona -itis, v české formě -itida. Nověji vznikla i označení spojená s latinským kmenem (zánět červovitého přívěsku se označuje jako apendicitis a nikoliv jako původně správné epityphlitis). ZDZ-1 Imunologie I. 34
ZDZ-1 Imunologie I. 35
Specifická (získaná) imunita vývojově mladší než systém vrozené odolnosti formuje se v průběhu života jedince rozlišuje cizorodé struktury podle molekul na jejich povrchu (tzv. antigenů) proto je vysoce specifická a vysoce účinná je získaná - postupně se vyvíjí až po setkání s daným mikrobem zprostředkována T-lymfocyty a B-lymfocyty (protilátkami) vstupuje do hry později (za 5-7 dní) vybavena imunologickou pamětí - při opakovaném styku s daným infekčním agens se obrana rozvíjí rychleji a účinněji, že se kontakt nemusí vůbec projevit chorobnými příznaky. zakončení vývoje lidského imunitního systému v plně imunokompetentní je zakončeno až v pubertě ZDZ-1 Imunologie I. 36
Získaná imunita může být: aktivní (např. odezva na přirozenou infekci, po aktivní imunizaci) pasivní, dočasná (např. po podání hotových protilátek. Protože tyto protilátky nejsou tělu vlastní, to je postupně odbourává a jiné netvoří (očkování, mateřské protilátky získané transplacentárně nebo z mateřského mléka). může být časově omezena (paměťové buňky a IgG protilátky nemusí vydržet doživotně) ZDZ-1 Imunologie I. 37
ZDZ-1 Imunologie I. 38
Nespecifická rezistence Specifická imunita Spektrum účinnosti široké skupiny mikrobů jen určité agens Vrozená/získaná vrozená získaná během života Dědičnost dědí se nedědí se Výskyt u všech příslušníků druhu jen u určitého jedince Ochrana před patogeny nechrání před obligátními patogeny chrání i před obligátními patogeny Imunologická paměť chybí přítomna Hlavní nástroje bariéry,fagocyty,komplement, horečka, zánět T-buňky, protilátky ZDZ-1 Imunologie I. 39
Primární a sekundární imunitní odpověď ZDZ-1 Imunologie I. 40
ZDZ-1 Imunologie I. 41
ZDZ-1 Imunologie I. 42
Psychika a imunita vliv beta-endorfinů při stresu (zkouškové období) počet lymfocytů aktivita NK buněk produkce IFN-gama www.glcyd.org ZDZ-1 Imunologie I. 43 www.thecamreport.com
Imunotolerance neodpovídavost imunitního systému na určitý antigen díky tomu imunitní systém nepoškozuje tělní tkáně, tzn. je tzv. autotolerantní. v opačném případě by vznikaly autoimunitní choroby Vznik Již v embryonálním stadiu vývoje člověka se vybíjí ty lymfocyty, které reagují na vlastní antigeny. Stále však zbývají určité buňky bez schopnosti imunotolerance. V druhém kole se vyřadí další potenciálně nebezpečné lymfocyty tak, že jim není dodán signál pomocí různých chemických látek (zpravidla cytokinů), následkem čehož takové neaktivované buňky spáchají buněčnou sebevraždu. Tento druhý stupeň obrany před autoimunitními chorobami se označuje jako T-buněčná a B-buněčná anergie. Ale i po narození není celý proces u konce a existuje ještě třetí možnost, jak navodit v těle imunotoleranci. Děje se to pomocí určitých cytotoxických nebo regulačních T-lymfocytů, které jsou schopné utlumit nebo zničit zbylé autoreaktivní lymfocyty. ZDZ-1 Imunologie I. 44
Léčiva používaná k ovlivnění imunitního systému protizánětlivé léky imunosupresiva imunomodulancia imunostimulancia ZDZ-1 Imunologie I. 45
Protizánětlivé léky glukokortikoidy nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID = non-steroid anti-inflammatory drugs) anti-histaminika anti-leukotrieny anti-cytokiny ZDZ-1 Imunologie I. 46
Glukokortikoidy steroidní hormony kůry nadledvin (přirozené, syntetické) v suprafyziologických dávkách mají výrazný protizánětlivý účinek ovlivňují kinetiku a funkci leukocytů, snižují syntézu mediátorů zánětu při déletrvajícím podávání však mají řadu nežádoucích účinků zástupci: methylprednisolon, prednison, hydrocortison, triamcinolon, dexamethason, betamethason používají se buď v monoterapii nebo v kombinaci s jinými imunosupresivy aplikace: - celkově - lokálně (masti, spreje, kapky) ZDZ-1 Imunologie I. 47
Nežádoucí účinky kortikosteroidů vliv na psychiku atrofie kůže katarakta akné hirsutismus proximální myopatie hypertenze žaludeční vředy diabetes mellitus suprese nadledvinek aseptická nekróza Cushingoidní habitus zvýšená náchylnost k infekcím zhoršení růstové dynamiky u dětí osteoporóza horší hojení ran ZDZ-1 Imunologie I. 48 Obrázek převzat z www.bfawu.org
Nesteroidní protizánětlivé léky - účinek NSAID na IS inhibice cyklooxygenázy (COX-1,2) prostaglandinu E2 hlavní použití: analgetika, antipyretika patří mezi nejrozšířenější léky na světě acylpyrin, ibuprofen, coxiby (Vioxx, Celebrex, GIT krvácení, infarkty myokardu...) ZDZ-1 Imunologie I. 49
Antihistaminika I. generace dithiaden II. generace cetirizin, loratadin (Zodac, Zyrtec, Claritine...) prostupnost hematoencefalickou bariérou II.-III. generace antihistaminika s imunomodulačním účinkem adhesivních molekul, protizánětlivý efekt desloratadin, levocetirizin (Xyzal,Aerius) použití: alergie, sedace ZDZ-1 Imunologie I. 50
Antihistaminika alergen IgE Fc- receptor degranulace histamin X žírná buňka ZDZ-1 Imunologie I. 51
Antileukotrieny inhibice tvorby leukotrienů (blokování receptorů) zafirlukast, montelukast (Singulair) použití: lehčí formy bronchiálního astmatu, ponámahové astma ACP-senzitivní astma ZDZ-1 Imunologie I. 52
Antileukotrieny fosfolipáza A2 kyselina arachidonová cyklooxygenáza X lipoxygenáza prostaglandiny leukotrieny tromboxany ZDZ-1 Imunologie I. 53
Imunosupresiva Indikace: potlačení patologické imunitní reakce při autoimunitních chorobách a při chorobách, u nichž se autoimunitní mechanismus předpokládá potlačení imunitní reakce u chorob způsobených nadměrnou reaktivitou vůči zevním antigenům (př. alergické asthma bronchiale, atopická dermatitida) potlačení normální imunitní reakce při transplantacích orgánů či krvetvorných buněk potlačení tvorby protilátek proti Rh-faktoru matky Rh-negativní po porodu dítěte Rh-pozitivního ZDZ-1 Imunologie I. 54
Přehled imunosupresiv 1. glukokortikoidy př. prednison, methylprednisolon 2. antiproliferační př. methotrexat, cyclophosphamid léčiva 3. léčiva vážící se př. ciclosporin, tacrolimus na imunofiliny 4. biologická léčiva př. monoklonální protilátky ZDZ-1 Imunologie I. 55
Antiproliferační léčiva Ovlivnění syntézy DNA na různých úrovních antagonisté kyseliny listové metotrexát purinové analogy azathioprin, mykofenolát mofetil alkylační látky cyklofosfamid sulfasalazin antimalarika Využití: Léčba autoimunitních chorob (lupenka, myasthenia gravis, ulcerosní kolitida, revmatoidní artritida aj.) Profylaxe rejekce štěpu (v transplantologii) ZDZ-1 Imunologie I. 56
Léčiva vážící se na imunofiliny Váží se na struktury cytosolu zvané imunofiliny, inhibují proliferaci různých buněk IS Produkty bakterií nebo plísní nebo syntetické analogy (== ATB s imunosupresivním a antiproloferačním účinkem) Př. cislosporin, tacrolimus, sirolimus, everolimus Použití: profylaxe, terapie rejekce, RA, lupenka ZDZ-1 Imunologie I. 57
Biologická léčiva Monoklonální protilátky (MP): produktem jediného klonu B-lymfocytů, vyznačují se homogenitou a přesnou specifitou proti jedinému epitopu (=antigenní determinanta=malá část antigenní molekuly); myší, chimerické (myší +humánní), humanizované (95%humánní komponenty), čistě humánní a) MP proti povrchovým determinantám T-ly b) MP proti povrchovým deteminantám B-ly př. rituximab (nádor. onem, RA) c) inhibitory prozánětlivých cytokinů př. MP proti TNF-alfa: infliximab, adalimumab (RA, lupenka, m. Crohn) př. solubilní receptor pro TNF-alfa (blokuje jeho účinek):etanercept d) MP proti adhezní molekule LFA-1: efalizumab (lupenka) omalizumab (těžké astma) e) MP proti alfa4-integrinu: natalizumab (RS) ZDZ-1 Imunologie I. 58
Globuliny s imunosupresivním účinkem A/ heterologní antithymocytární globulin = protilátky proti T-ly Využití: profylaxe, terapie rejekce B/ specifické homologní- př. anti D Ig (Rh-matkám s dítětem Rh+) C/ normální polyspecifický homologní Ig Využití: terapie protilátkových deficitů ZDZ-1 Imunologie I. 59
Imunomodulace bakteriální lyzáty - nespecifická aktivace makrofágů Bronchovaxom, Ribomunyl, Luivac atd. chemická imunostimulancia ústup od používání Isoprinosine, Levamisol imunoterapie alergických onemocnění - terapie definovaným exoantigenem thymové hormony transfer faktor (dialyzát lidských nebo vepřových leukocytů Cytokiny viz další snímek ZDZ-1 Imunologie I. 60
Imunomodulace cytokiny IFN alfa (interferon alfa) malignity, hepatitida B a C, nemá vliv na kongenitální infekce nežádoucí účinky: chřipkové příznaky, únava, anorexie, psychické poruchy, proteinurie, hepatotoxicita, kardiotoxicita IFN beta roztroušená skleróza IFN gama chronická granulomatóza IL-2 (interleukin-2) Ca ledvin, HIV, zvyšuje počet CD4+ lymfocytů GM-CSF, G-CSF (růstové faktory) produkce nových granulocytů, monocytů/makrofágů podporuje funkci již zralých buněk hematopoetické růstové faktory (erytropoetin, faktor stimul. kolonie granuloctů) ZDZ-1 Imunologie I. 61
Ad.2 Stimulující nebo normalizující imunitu Aktivní, pasivní imunizace (viz) ZDZ-1 Imunologie I. 62
Žádanka na imunologické vyšetření Ústav imunologie FN Motol Praha 5 tel.: 22443 5985 Příjmení Kód pojišťovny Jméno Rodné číslo PSČ Dg. Oddělení Lékař Oddělení mimo FN Motol IČZ Datum Telefon Při vyšším počtu požadavků prosíme o zdůvodnění indikace Humorální imunita Imunoglobuliny Proteiny akutní fáze Autoprotilátky IgG, IgA, IgM CRP ANA IgD (jen po imunol.kons.) CRP statim ANA - IgG, IgA, IgM IgE ds-dna IgE specifické ANCA (viz jiná žádanka) Kryoglobuliny ANCA statim IgG1 IgG4 (odběr po objednání) AMA - mitochondrie IgA sliny ASMA hladký sval ScMA př. pruh. sval Komplement Protilátky proti LKM - mikrosomy C3 tetanu IgG GBM (jen po imunolog.konsil.) C4 spalničkám IgG GPCA C1 inh. zarděnkám IgG ACLA CH 100 příušnicím IgG ENA difterii IgG ENA - typizace Imunofixace pneumokokům IgG RF - IgG, IgA, IgM M komponenta hemofilu IgG gliadin IgG, IgA Helicobacter pylori EMA endomysium IgA Imunokomplexy IgG, IgA, IgM EMA endomysium IgG CIK PEG Saccharomyces cer. anti-transglutamináza IgA IgG, IgA, IgM AECA - endotelie jaterní antigeny (SLA, LC1, M2, LKM-1, F-actin) Buněčná imunita Vyšetření funkce leukocytů (odběr krve do heparinu) NBT chemiluminiscence (jen po dohodě l. 5985) blastická transformace lymfocytů (jen úterý do 9:00) Povrchové znaky leukocytů (odběr do EDTA) lymfocytární subpopulace CD3/HLA DR ZDZ-1 HLA Imunologie B27 I. 63 Vázané trombocytární protilátky
Žádanka na vyšetření specifických IgE Ústav imunologie FN Motol Praha 5 tel.: 22443 5985 Příjmení Kód pojišťovny Jméno Rodné číslo PSČ Dg. Oddělení Lékař Oddělení mimo FN Motol IČZ Datum Telefon Při vyšším počtu požadavků prosíme o zdůvodnění indikace Screeningový test ALATOP obsahuje: bojínek, troskut, bříza, cedr, ambrosie, jitrocel, kočka, pes, plísně, roztoči Směsi alergenů DP1 roztoči TP9 stromy EP 71 peří WP3 byliny GP1 trávy MP1 plísně Jednotlivé alergeny Potraviny Prac. alergeny F1 vaječný bílek F44 jahody E5 morče K82 latex F2 kravs. mléko F75 žloutek E7 holub G3 treska F76 laktalbumin E78 andulka Stromy F4 pšenice F77 laktoglobulin E82 králík T3 bříza F5 žito F78 kasein E84 křeček T16 borovice F6 ječmen F79 gluten E201 kanár T19 akát F7 oves F83 drůbeží maso F8 kukuřice F92 banán Byliny F9 rýže F93 kakao Hmyz W1 ambrosie F10 sezam. sem. F224 mák I1 včela W6 pelyně F13 burs. oříšky F225 dýně I3 vosa W20 kopřiva F14 sojové boby F260 brokolice I6 šváb W203 řepka ol. F25 rajčata I75 sršeň F26 vepř. maso Zvířecí alergeny W400 F27 hovězí maso E1 kočičí epit. Léky F31 mrkev E2 psí epitel C10 Penicillin G F33 pomeranč E3 koňská srst C20 Penicillin V ZDZ-1 Imunologie I. 64 F35 brambory E5 morče C74 želatina