Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Analýza internetové prezentace soukromých miniškolek Bakalářská práce Martina Veselá Vedoucí bakalářské práce: Mgr.et Mgr. Adéla Souralová Ph.D. Brno 2014 1
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouze za použití zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 10. 5. 2014 Martina Veselá 2
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své práce Mgr. et Mgr. Adéle Souralové Ph.D. za odborné vedení, pomoc s výběrem tématu a také za mnoho inspirativních rad a postřehů. 3
Obsah 1. Úvod... 5 2. Aktéři denní péče o děti mladší tří let v ČR na začátku 21. století... 7 2.1 Významná role zařízení denní péče v harmonizaci rodinného a pracovního života... 7 2.2 Nerodinná péče o děti mladší tří let... 8 2.2.1 Aktéři veřejného sektoru... 9 2.2.2 Aktéři soukromého sektoru... 12 2.3 Přístup české veřejnosti k nerodinné kolektivní péči o děti předškolního věku... 15 2.3.1 Placená kolektivní péče jako nutné zlo... 16 2.3.2 Symbolická hranice tří let... 17 2.3.3 Familizační politika... 18 2.3.4 Pozitivní pohled na péči o děti předškolního věku... 20 3. Prezentace soukromých brněnských miniškolek... 22 3.1. Vybrané brněnské miniškolky... 22 3.2 Společné aspekty prezentace vybraných miniškolek... 23 3.2.1 Kolektivní zařízení poskytující individuální péči... 24 3.2.2 Soukromá kolektivní zařízení poskytující péči v rodinném prostředí... 29 3.2.3 Miniškolky jako vzdělávací instituce... 31 3. Závěr... 37 Literatura... 39 Právní předpisy... 42 Seznam tabulek... 42 Anotace... 44 4
1. Úvod Péče o děti mladší tří let byla v České republice tradičně prováděna matkou v rodinném prostředí, nebo ve veřejných jeslích. Jesle, jak popíši níže, začaly být považovány za nevhodnou péči, a po legislativních změnách v roce 2008 jejich počet klesl. Poptávka po péči o děti mladší tří let rostla, ale veřejná zařízení chyběla. V reakci na popsanou situaci začali na trhu s péčí aktivně působit i soukromá kolektivní zařízení. Právě miniškolkám- tedy soukromým zařízením péče o děti mladší tří let se budu nadále věnovat. Tato zařízení vznikající od roku 2011 poskytují nový nepopsaný druh péče. Na základě analýzy internetových stránek vybraných miniškolek popíši, jak zřizovatelé miniškolek tuto péči definují na svých internetových stránkách. Má bakalářská práce je věnována, jak již uvádí název, analýze prezentace soukromých brněnských miniškolek. Jak uvedu ve své práci, zařízení péče o děti mladší tří let jsou významným nástrojem rodinné politiky a prostředkem k harmonizaci pracovního a rodinného života. Zároveň je ale péče, kterou poskytují vnímána českou veřejností jako nevhodná, zvláště pokud je kolektivní a poskytována v soukromých zařízeních. Miniškolky jsou soukromá zařízení a poskytují kolektivní péči. Vznikají tedy v prostředí, které není nakloněno podpoře takovéto formy péče. Mým cílem je, na základě údajů z internetových stránek analyzovat, jak tyto nové instituce péče o děti mladší tří let péči prezentují. Ve své práci se ptám jak miniškolky své služby prezentují a jaký obraz o svém působení vytváří prostřednictvím internetové prezentace. V první části své práce popíši význam zařízení denní péče o děti předškolního věku, pro harmonizaci pracovního a rodinného života. Uvedu pohledy autorů, které se věnují harmonizaci a také významu rodinné politiky a podpory institucionalizované péče. Zaměřím se na dělení těchto zařízení podle jejich zřizovatelů a na základní popis jejich fungování. Dále se ve své práci na přístup české veřejnosti k placené kolektivní péči o děti mladší tří let a také významu této věkové hranice. Pro ilustraci specifického přístupu české veřejnosti také uvedu výsledky zahraničních výzkumů, věnujících se vlivu kolektivní péče na děti mladší tří let. 5
V poslední části své práce přistoupím k analýze internetových stránek vybraných brněnských miniškolek. Zaměřím se na to, do jaké míry jsou rozpoznatelné vlivy diskursu a dalších překážek v provozování kolektivní placené péče v internetových prezentacích vybraných miniškolek. Mým cílem je v první řadě popsat tyto překážky, které soukromou kolektivní péči o děti mladší tří let staví do negativního světla a podílejí se na tom, jakou prezentaci miniškolky volí. Má práce si neklade za cíl popsat a analyzovat reálné fungování miniškolek, ale zaměřuje se na internetovou prezentaci těchto zařízení, tedy na to, jak tato zařízení své služby popisují. Ve své práci přináším pohled na soukromou kolektivní péči o děti mladší tří let v kontextu přístupu české veřejnosti k této službě. Následující část mé práce popisuje prezentaci nabídky péče na příkladu vybraných brněnských miniškolek. Ve své práci podrobně rozebírám a analyzují informace z internetových stránek těchto miniškolek, které se v prezentacích miniškolek opakují. 6
2. Aktéři denní péče o děti mladší tří let v ČR na začátku 21. století V této části své práce přiblížím v první řadě význam zařízení denní péče pro harmonizaci rodinného a pracovního života. Uvedu výzkumy, které se věnují předškolní péči a její dostupnosti, a také závěry z oblasti rodinné politiky. Po té popíši konkrétní možnosti péče o děti mladší tří let, jejich dělení a také jak tato péče probíhá a kdo ji zřizuje. V závěru této kapitoly uvedu, jaký je přístup české veřejnosti ke kolektivním zařízením péče o děti mladší tří let a také okolnosti, které podle odborníků s tímto přístupem souvisejí. 2.1 Významná role zařízení denní péče v harmonizaci rodinného a pracovního života Ve své bakalářské práci se věnuji soukromým zařízením, která poskytují péči o děti mladší tří let. Tato zařízení mohou usnadnit rodičům sladění pracovního a rodinného života. Souralová (2012), ve své práci uvádí, že se v posledních letech stalo slaďování pracovního a rodinného života jednou z hlavních agend akademického i (sociálně)politického diskursu nejen v České republice. Tato problematika se také stala tématem na jednáních České vlády, o čemž svědčí schválení tzv. Prorodinného balíčku (2008). Z tohoto balíčku vycházejí návrhy zákonů a pracuje s plánem na podporu participace rodičů na trhu práce. Tématem nerodinné péče se zaobírá výzkumný ústav práce a sociálních věcí, který v rámci projektu Nové formy denní péče o děti v České republice zpracoval mnoho monografií. Jednou z nich je práce Kuchařové (2013), ve které uvádí, že se tento projekt zaměřuje na dostupnost kvalitní a různorodé nerodinné denní péče o děti, která je jednou ze zásadních podmínek podpory zaměstnanosti žen a rovných příležitostí mužů a žen prostřednictvím harmonizace rodiny a zaměstnání. Instituce péče o děti mají tedy podle odborníků i vlády podstatnou roli v harmonizaci rodinného a pracovního života. V této kapitole se budu nadále věnovat významu kolektivních zařízení pro splnění cílů jako je podpora rodičů na pracovním trhu. Zaměření na tuto oblast života je tedy zřejmé a upozorňuje na společenskou změnu. Podle Kuchařové (2013) je jedním z hlavních impulzů k politickému, odbornému, ale i 7
praktickému zájmu o harmonizaci fakt stále většího podílu žen v evropských zemích na mimorodinných aktivitách. Souvisí tedy s vyšší participací žen na trhu práce, které je ale stále negativně ovlivněna stěžejní rolí v péči o děti. Podstatnou roli zařízení denní péče dokládá výběrové šetření Zaostřeno (2011), dle kterého považuje 11 % matek dětí do 2 let a 6 % matek s dětmi ve věku 3-5 let, nedostupnost zařízení denní péče o děti za překážku v návratu na trh práce. Oblast péče je zájmem mnoha zemí a to, jak jsou v jednotlivých zemích instituce zřízeny, se velmi liší. Ve své práci se věnuji České republice, kde podle Kuchařové (2013) dosahuje tzv. mezera zaměstnanosti v důsledku péče o dítě/děti nejvyšších čísel v Evropě. Právě odstranění podobných znevýhodnění, která mají vliv i na další kariérní postup, lze napomoci vyšší dostupností institucí péče o děti předškolního věku. Ve své práci se proto budu věnovat možnostem této péče. Má práce se věnuje této ne příliš rozšířené instituci péče vzhledem k tomu, že se jejich počet neustále zvyšuje a státní zařízení nepokrývají svou kapacitou poptávku rodičů dětí mladších tří let. O tom, že lze očekávat nárůst zájmu o zařízení denní péče o děti mladší tří let svědčí také to, že podle výzkumu Křížkové a Haškové (2003) budoucí rodiče jeví vyšší zájem o užívání kolektivních zařízení, než současní rodiče. 2.2 Nerodinná péče o děti mladší tří let Nyní bych ráda popsala, jakým způsobem lze zajistit péči o děti mladší tří let, která je vykonávána jinými osobami než rodinnými příslušníky. Péče o děti v různých zařízeních, které ji nabízejí, je podle Sokačové (2011) definováno mnoha různými autory odlišně. Autorka zmiňuje výrazy pro tuto péči jako nerodinná, veřejná, institucionální nebo nerodičovská péče. Označení institucionální denní péče o předškolní děti používá Hašková (2010) pro zařízení péče o předškolní děti a současně i jiné finančně podporované formy nerodinné péče o děti předškolního věku. Souralová (2012) uvádí, že řada výzkumů potvrdila, že dochází k delegaci péče o děti a můžeme, jak uvádí velice jednoduše klasifikovat různé typy aktérů, které jsou v tomto procesu zapojeni na instituce a to státní, soukromé a individuální jedince na placené a neplacené aktéry. Soukromé miniškolky tedy zapadají do soukromých, 8
placených institucí péče o děti. Následující tabulka ukazuje, existující typy péče o děti mladší tří let. Tabulka 1 Kolektivní zařízení Individuální péče Soukromí aktéři miniškolky, firemní školky Chůvy Veřejní aktéři mateřské školky, jesle V této kapitole je mým cílem popsat tyto aktéry. Při popisu se budu dále držet rozdělení, které popsala Souralová (2012). Vzhledem k tématu své práce se zaměřím na zařízení, která jsou vhodná pro děti mladší tří let. Tuto věkovou hranici jsem zvolila proto, že jak uvedu níže, kolektivní péče o děti starší tří let, je přijímána jako standart, zatímco péče o děti mladší, by měla být podle výzkumů veřejného mínění v České republice prováděna matkou. Péči o děti tohoto věku poskytují soukromá i veřejná zařízení. Četnost docházky do zařízení, které budu dále popisovat, je ovlivněna zákonem o státní sociální podpoře. č. 117/95 Sb., který dovoluje rodičům pobírat rodičovský příspěvek, pokud jejich dítě navštěvuje zařízení maximálně pět dní v měsíci. Toto opatření je hojně využíváno v níže popsaných zařízeních a ovlivňuje volbu rodičů a jejich výběr četnosti docházky jejich dětí do kolektivních zařízení. 2.2.1 Aktéři veřejného sektoru Již výše jsem uvedla, že péči o děti mladší tří let poskytují jak soukromá tak veřejná zařízení. Aktéry veřejných institucí péče o děti jsou jesle a mateřské školy. Ve své práci se věnuji péči o děti mladší tří let, která je v obou těchto zařízeních poskytována. 9
2.2.1.1 Jesle V této kapitole popíši, jakým způsobem byly jesle zřizovány a také jak je tato instituce péče o nejmenší dostupná a legislativně ukotvená. Budu se věnovat jejich provozu, jak staré děti jesle navštěvují a jak je rodiče využívají. V minulosti spadaly jesle mezi zvláštní dětská zdravotnická zařízení, která pečují o všestranný rozvoj dětí ve věku do tří let v souladu s 38 zákona č. 20/1966 Sb. Toto fungování pozměnil zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, podle něhož již jesle nepatří mezi zdravotnická zařízení. Tento zákon určil, že není třeba tuto péči nadále poskytovat v režimu zdravotnického zařízení. Jesle mohou být od dubna 2013 provozovány podle zákona o živnostenském podnikání. Této situaci předcházel významný pokles počtu jeslí během 90. let. Tomuto fenoménu se věnují Kuchařová a Svobodová (2006) a spojují ho s tím, že kvůli snaze o zlepšení kvality péče klesal počet míst v jeslích a s tím bylo spojeno, že rostly náklady na jejich zřizování. Pro ilustraci Kuchařová a kolektiv (2009) uvádí, že v České republice na počátku devadesátých let existovalo více než tisíc jeslí, které nabízely téměř 40 tisíc míst, zatímco v roce 2009 fungovalo pouze 49 takovýchto zařízení nabízejících 1587 míst. Maříková (2005) spojuje zánik jeslí se změnou hodnot mladých lidí, snížení porodnosti a prodlouženou rodičovskou dovolenou. Mezi další důvody této situace lze zařadit demografické změny, ale také přístup k denní péči o děti mladší tří let, kterému se budu věnovat níže. Jesle mohou mít týdenní, ale častěji denní provoz a přijímají děti od šesti měsíců věku. Podle výzkumu Kuchařové a kolektivu (2009) nejčastěji jesle navštěvují dvou až tříleté děti. Jesle jsou tedy zařízení, často využívaná jako příprava na nástup do mateřské školy. Také jsou často využívané jako pomocné zařízení, což jak uvádí Kuchařová a kolektiv (2009) souvisí s tím, že pokud rodiče využívají jeslí na maximálně pět dní v týdnu, mají nárok na rodičovský příspěvek. Počet dětí, které navštěvují jesle tímto způsobem, podle stejné studie převyšuje počet dětí, které využívají denních služeb jeslí. Pro rodiče je tedy užitečné využívat jejich služeb, ale většina z nich pouze pokud budou stále pobírat rodičovský příspěvek. Tento způsob využívání jeslí také dovoluje rodičům vyřídit nutné pochůzky bez přítomnosti dítěte a také jim dává prostor k ostatním aktivitám, které nelze provádět při denní péči o dítě. Jak 10
jsem zmínila výše nabídka volných míst v jeslí je velmi nízká. S tím souvisí to, že si jesle vybírají, jaké děti přijmou. Podle Kuchařové a kolektivu (2009) má většina jeslí stanovena kritéria pro přijímání dětí. Mezi tyto kritéria patří výdělečná činnost alespoň jednoho z rodičů a trvalý pobyt na území dané obce. 2.2.1.2 Mateřské školy V této kapitole se budu věnovat tomu, jak mateřské školy v České republice fungují, a za jakých okolností je navštěvují děti mladší tří let. Také tomu, jak podle výzkumů vnímá péči mateřských škol česká veřejnost a jak je tato péče dostupná. Mateřské školy definuje školský zákon jako předškolní vzdělávání organizováno pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let. Vzhledem k tomu, že není spodní hranice věku přijímaných dětí pevně stanovena, poskytují některé mateřské školy péči o děti od dvou let. Tato možnost je rodiči hojně využívána a podle Haškové (2007) dokonce mateřské školy do určité míry nahrazují funkci chybějících jeslí. Volba zda bude mateřská škola přijímat děti mladší tří let je v kompetenci jejího ředitele/ředitelky a je ovlivněno mnoha faktory. Podle Marksové-Tominové (2009) je obvyklou praxí, že mateřské školy přijímají děti mladší tří let, pokud již nenosí plenky. Z toho lze odvodit, že hlavní překážkou přijímání dětí mladších tří let, jsou větší nároky spojeny s péčí o ně. Tyto nároky jsou spojovány nejen s přebalováním, ale také se stravovacím režimem a s tím, že mladší děti často vyžadují více času a pozornosti ze strany zaměstnankyň/zaměstnanců mateřské školy. Mateřské školy jsou zřizovány a financovány obcemi, vybudovat mateřskou školu může podle školského zákona také právnická osoba, registrovaná církev, nebo příspěvková organizace. Detaily provozu mateřských škol upravuje vyhláška (č. 14/2005 Sb.) Poplatky, které hradí rodiče, se jak uvádí Kuchařová a Svobodová (2006) v zásadě skládají z poplatků za mateřskou školu, poplatků za stravování a také z poplatků či příspěvků na doplňkové aktivity. Kuchařová a kolektiv (2009) na základě výzkumu odhadují, že rodiče mají možnost využívat služeb mateřských škol v 93% obcí České republice. Je to instituce, která má v České republice dlouholetou tradici a rodiče jí důvěřují. O tom, jak je vysoký zájem o péči 11
poskytovanou mateřskými školami, svědčí to, že podle Kuchařové a Svobodové (2006) dochází v posledních letech k zvyšování počtů nevyřízených žádostí o přijetí do mateřských škol. Podle MŠMT lze zřizovat školky s provozem internátním, polodenním a celodenním, kterých je v České republice nejvíce. Podle výzkumu Kuchařové a kolektivu (2009) klesl počet mateřských škol od školního roku 1989/90 do školního roku 2007/08 o 26%, což spojují s demografickými změnami v první polovině devadesátých let. Mateřských škol tedy ubylo, ale vzhledem k tomu, že roste počet nevyřízených žádostí o přijetí, jak jsem zmínila výše, je patrné, že zájem o mateřské školy je vysoký. Výzkum Kuchařové a kolektivu (2009) ukázal, že 90% čtyřletých a pětiletých dětí navštěvuje mateřské školy. To souvisí nejen s tím, že je kolektivní péče lépe přijímána u starších dětí, ale také s tím, že dle zákona je poslední rok mateřské školy zproštěn povinnosti platit školné. Výše školného mateřských škol se liší na základě velikosti obce, ve které jsou zřízeny, a tato okolnost ovlivňuje také jejich dostupnost. Pravidlem podle výzkumů je, že mateřské školy jsou dostupnější ve větších obcích, kde jich funguje více. Provoz mateřských škol stejně jako ostatních zařízení, která popisuji, ovlivnil zákon o státní sociální podpoře a tedy to, že je častěji děti navštěvují jen omezený počet dní v měsíci. 2.2.2 Aktéři soukromého sektoru Tato kapitola je věnována poskytovatelům péče, kteří nespadají pod státní sektor. Na základě výzkumů popíši, jak soukromá zařízení vznikají a jak jsou v České republice rozšířena. Soukromá zařízení péče o děti předškolního věku lze rozdělit na kolektivní a individuální péči. Oběma těmto způsobům péče se budu nadále věnovat. Soukromá zařízení péče o děti mladší tří let jsou v České republice novinkou. Nemají zde dlouhodobou tradici a často právě proto ani důvěru rodičů. Kuchařová a kolektiv (2009) zmiňují, že soukromá zařízení mají problémy hlavně v prostředí malého města, kde mají omezenou možnost získat důvěryhodný status. Kuchařová a Svobodová (2006) popisují, že zatímco se jesle potýkají s nedostatkem zájmu ze strany rodičů, soukromá zařízení mají 12
problém s tím, jak v rodičích vzbudit pocit důvěry. S tím, že rodiče nemají takovou důvěru k soukromím zařízením, souvisí to, že jsou poměrně málo rozšířené, ale hlavně fakt, že nemají v české republice dlouhodobou tradici. Nedůvěru zmiňuje také Kuchařová a kolektiv (2009), jako překážku v rozvoji soukromých institucí péče o děti mladší tří let, a to proto, že je poptávka limitována z důvodů přesvědčení, že pro děti mladší tří let je nejvhodnější celodenní péče matky v domácím prostředí. Dalším významným problémem soukromých institucí je, že jsou pro rodiče finančně velmi náročné, s čímž spojují Křížková a Hašková (2003) to, že soukromou péči využívá jen malá část rodičů. Vysoké nároky souvisejí s tím, že soukromá zařízení vzniklá na základě živnostenského oprávnění a jsou financována z poplatků rodičů. 2.2.2.1 Individuální soukromá péče o děti předškolního věku Individuální péči o nejmenší děti lze provozovat jako volnou živnost poskytování služeb pro rodinu a domácnost. Tuto službu nabízejí jak jednotlivci, tak agentury. Já v této kapitole shrnu výsledky výzkumů, které se věnují individuální péči o děti a také uvedu jaký je podle výzkumů přístup k této formě péče. Agentury, které poskytují služby chův podle Kuchařové a kolektivu (2009) o děti nepečují, jen zajišťují rodinám výběr vhodné osoby, která tyto služby nabízí. Souralová (2012) pozoruje v prostředí těchto agentur je péče o děti stále považovaná za ženskou aktivitu, ale zároveň agentury prezentují chůvy jako vyškolené, čímž narušují předpoklad, že každá žena je přirozeně dobrá pečovatelka. Péči, kterou poskytují agentury, popsala Souralová (2012) jako specializovanou, kvalifikovanou a profesionalizovanou. Agentury poskytují služby vyškolených chův. Podle Souralové (2012) se dovednosti, které agentury od svých chův požadují, dají rozdělit na charakteristiky nezbytné pro přijetí agenturou a na ty, které se rozvíjejí působením v agentuře. Součástí požadovaných vlastností je tedy nejen vzdělání v oboru a bezúhonnost, ale také vlastnosti jako empatie. Chůvy většinou docházejí k rodinám domů, poskytují tedy péči o děti v domácím, rodinném prostředí. Tato praxe také souvisí s tím, že pokud by péče probíhala u chůvy doma 13
nebo na jiném místě, bylo by nutné, aby splňovalo podmínky v souladu s vyhláškou č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Chůvy jsou pro rodiče vítanou volbou také proto, že o jejich dítě pečuje pravidelně stejná osoba. Výhodou toho může být hlavně pouto, které se vytvoří při tak častém kontaktu. Rodiče nevyžadují jen to, aby chůva splňovala dané podmínky této činnosti, ale také aby o jejich dítě pečovala s láskou. Tomuto očekávání rodičů se věnuje Souralová (2012) a popisuje jistou normu toho, aby chůvy měly děti, o které pečují rády dostatečně, ale ne příliš. Nalezení této harmonie je znakem profesionality, kdy chůva naváže vztah s dítětem, ale je si vědoma toho, že pouze poskytuje placenou službu. Jak jsem zmínila výše, soukromá péče o děti předškolního věku je finančně náročnou záležitostí, což platí také u příkladu chův vzhledem k individuální péči. Individuální přístup preferují rodiče podle Kuchařové a kolektivu (2009) hlavně pokud jsou ochotni zaplatit vyšší částky za péči o své děti, očekávají, že individuální péče poskytuje vyšší kvalitu péče než kolektivní zařízení. Individuální péče je poskytována s takovou pravidelností na jaké se dohodnou rodiče s chůvou. Mezi nejčastější variantu patří nepravidelné hlídání, které odpovídá výjimečným potřebám rodiny, ale také pravidelné každodenní hlídání. Cena za služby chůvy se neodvíjí pouze od toho, jak často chůva do rodiny dochází, ale ovlivňuje ji také to, zda je tato služba zprostředkovaná přes agenturu. To, že jsou agentury dražší, souvisí, jak uvádí Kuchařová a kolektiv (2009) s tím, že mají agentury v souvislosti s legislativou vysoké odvody na daních a zdravotním a sociálním pojištění. Tyto agentury tedy poskytují dražší služby, ale jak uvádí Marksová- Tominová (2009) pro rodiče je při jejich výběru důležité to jakým způsobem vybírají adeptky na práci chůvy, a že vyberou tu pro konkrétní rodinu tu nejlepší chůvu bez větších starostí pro rodiče. V České republice je praxí také to, že ne vždy nabízejí péči chůvy s živnostenským oprávněním. Tato činnost je často praktikovaná na černo. S tím také souvisí to, že jak uvádí Kuchařová a kolektiv (2009) rodiče velmi často hledají chůvu v neformálních kruzích. Konkrétní podmínky fungování chůvy v rodině záleží na domluvě chůvy s rodiči hlídaného dítěte. Marksová- Tominová (2009) uvádí, že jsou součástí této dohody často také práce v domácnosti a program, který chůva nabídne rodičům. 14
2.2.2.2 Kolektivní soukromá zařízení péče o děti mladší tří let V této kapitole uvedu, na základě jakých oprávnění mohou vznikat kolektivní zařízení péče o děti mladší tří let. Kuchařová a kolektiv (2009) popisují, že péči o nejmenší děti lze provozovat dvojím způsobem, přičemž poskytování pravidelné služby odpovídá podle živnostenského zákona (zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání) živnost péče o dítě do tří let věku v denním režimu. Získat živnost pro tuto činnost je náročné, jelikož předpisy upravující takovouto péči jsou poměrně přísné a týkají se vzdělání a hygieny. Toto oprávnění je uděleno na základě odborné způsobilosti v souladu s nařízení vlády č. 209/2001 Sb. Konkrétněji je za odbornou způsobilost považováno vysokoškolské a vyšší odborné vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání v oboru dětská sestra. Pokud chce takovéto zařízení zakládat právnická osoba je nutný pověřený představitel. Hygienické normy jsou velmi náročné hlavně v oblasti stravování. Mnoho zařízení tyto požadavky řeší ohříváním jídla, které je přivezeno z jiných zařízení, nebo ohřívají dětem jídlo, které jim připravili rodiče. Tato varianta je hojně využívána rodiči, kteří mají jasnou představu o tom, jaké jídlo je vhodné pro jejich malé děti. 2.3 Přístup české veřejnosti k nerodinné kolektivní péči o děti předškolního věku V kapitole o přístupu k nerodinné péči nejdříve popíši, jak se staví česká veřejnost k nerodinné péči. Významným bodem v posuzování kolektivní péče veřejností je věk dětí, ve kterém je jim tato péče poskytována. Budu se tedy věnovat symbolické hranici tří let. V závěru uvedu výsledky výzkumů, které se ke kolektivní péči staví, jako k péči prospěšné, která neohrožuje zdravý vývoj dětí. 15
2.3.1 Placená kolektivní péče jako nutné zlo Jak uvedu níže, v České republice je za ideální péči považovaná péče matek a kolektivní péče je vnímána, zvláště u dětí mladší tří let, jako horší řešení péče. V této kapitole uvedu myšlenky autorů a autorek, kteří se této problematice věnovali a popsali, jaké faktory měly vliv na zobecnění negativního pohledu na kolektivní péči. Nyní bych se ráda věnovala stereotypům a postojům k nerodinné kolektivní péči o děti mladší tří let. Hašková (2010) se věnuje faktorům, které ovlivnily veřejný diskurs české společnosti v péči o děti předškolního věku. Zmiňuje vliv politických rozhodnutí, výslednou podobu institucí, ale také se věnuje tomu, že se v České republice k této problematice vyjadřovali kliničtí psychologové spolu s pediatry, zatímco ve Francii, kde je diskurs placené péči více nakloněn, měli hlavní slovo zejména empiričtí psychologové a pedagogové. Odborný diskurs měl podle Haškové (2010) klíčový vliv na chápání toho, jaká péče je pokládána za dobrou, ale také na to, jak byla formována instituce péče. Hašková (2010) užívá srovnávací perspektivu, a uvádí, že se z původně podobných expertních základů ve Francii a v České republice vyvinula zásadně odlišná diskuse o psychických dopadech nerodičovské a kolektivní péče na děti. V České republice začala být kolektivní péče vnímána za nutné zlo. Lidé se začali obávat dopadů kolektivní péče, ale hlavně vlivu nepřítomnosti matky na dítě. Negativní přístup veřejnosti v České republice k péči o děti mladší tří let souvisí podle Haškové (2010) s výzkumy, které popisovaly psychickou deprivací dětí z ústavní péče. Psychické deprivaci u dětí se věnovali psychologové Langmajer a Matějček již v roce 1963, kdy vydali publikaci Psychická deprivace v dětství. Psychická deprivace dětí z ústavní péče souvisela s názorem veřejnosti na důsledky jeselské péče, které měly často týdenní provoz. Z podobných závěrů psychologů a hlavně dětských lékařů vznikl předsudek, dle kterého jesle nebyly vnímány jako prostředek řešení péče o dítě, ale jako řešení pro rodiny se špatnou sociální nebo ekonomickou situací nebo rodiny kariérově orientovaných matek. Tyto výzkumy se ovšem věnovaly hlavně týdenním jeslím a ústavní péči, jejich výsledky jsou ale aplikovány na všechna kolektivní zařízení. 16
Tento společenský jev podrobně rozebírají Hašková, Saxonberg a Mudrák, kteří již v úvodu textu Péče o nejmenší: boření mýtů (2012) konstatují, že mezinárodní výzkumy rozhodně neukazují, že by bylo zřejmé, že děti vždy trpí, pokud navštěvují zařízení denní péče. I přes to, je volba placené péče o děti předškolního věku vnímaná jako poslední řešení. Mínění veřejnosti tedy nereflektuje výsledky novějších a dlouhodobějších výzkumů, které obsahují i vlivy věku dětí, sociálního postavení rodiny a také to jsou výzkumy dlouhodobější, aby bylo předejito milnému vyložení pozorovaných výsledků. Veřejný diskurs se tedy zakládá na překonaných zjištěních, od kterých se často distancovali i jejich autoři. S tím, jak je přístup české společnosti k denní kolektivní péče o děti mladší tří let souvisí také množství často protichůdných informací týkajících se výchovy dětí. Podle Lacinové (2002) vychází nejistota v rodičovském chování nejen z nedostatku přímé zkušenosti s malými dětmi, ale také z masivního přílivu často nejednoznačných a protichůdných informací týkajících se výchovy dětí, jemuž je dnešní člověk vystaven díky všudypřítomnému vlivu médii. To, že současná sociologická šetření ukazují, že se rozšiřuje názor, dle kterého by děti mladší tří let měly být vychovávány především v rodinném kruhu podle Kuchařové a Svobodové (2006) souvisí s omezenou dostupností jeslí a podobných zařízení. Již samotná kolektivní péče je podle veřejného mínění vnímána jako horší varianta péče a to zejména v některých oblastech, kde je tato péče nedostupná. Tím je některým rodičům znemožněno této péče využívat v jakémkoli rozsahu, nemají tedy možnost využít ani občasných služeb kolektivních zařízení. 2.3.2 Symbolická hranice tří let V této kapitole se zaměřím na to, jak je věk důležitý pro posuzování vhodnosti péče o předškolní děti. Této hranici mezi rodinou a kolektivní péčí se věnovalo mnoho autorů a autorek. Tato hranice je také podstatná pro další části mé práce, jelikož analyzované miniškolky nabízejí péči o děti od jednoho roku. Přístup veřejnosti k denní péči o děti, které jsou starší 3 let je výrazně pozitivnější, než přístup k péči o děti mladší. Tento věk je tradiční pro nástup dětí do mateřských škol, které 17
mají nejen dlouhodobou tradici, ale jsou přijímané veřejností bez negativních konotací. Existenci stereotypů spojených s péčí o děti mladší tří let dokládají výsledky výzkumu RZV06- Rodina, zaměstnání a vzdělávání, empirické sondy II. a V. provedeného Kuchařovou a Svobodovou v roce 2006. Na základě odpovědí na otázku o preferované formě péče o děti mladší tří let docházejí Kuchařová a Svobodová (2006) k závěru, že ideálním způsobem péče o takto malé děti je podle respondentů celodenní rodinná péče, vykonávaná především matkou. Tuto věkovou hranici zmiňuje také Hašková (2007), je to podle ní symbolická hranice mezi rodinnou a institucionální výchovou. Společenský diskurs tedy schvaluje denní péči o děti předškolního věku, ale až po dosažení tří let. Ve své další práci Kuchařová a kolektiv (2009) srovnávají počty hodin, které tráví děti bez rodičů. Z výsledků vyplynulo, že děti v České republice tráví do tří let nejvíce času s rodiči a nejméně v institucionálních a dalších formálních zařízeních denní péče. Z výše zmíněného výzkumu Kuchařové a Svobodové (2006) vyplívá, že jen 5% dětí mladších tří let navštěvuje zařízení denní péče, zatímco tato zařízení navštěvuje 40% dětí ve věku 3-4 let a téměř 70% dětí starších čtyř let. Četnost docházky do zařízení, které budu dále popisovat, je ovlivněna zákonem o státní sociální podpoře. č. 117/95 Sb., který dovoluje rodičům pobírat rodičovský příspěvek, pokud jejich dítě navštěvuje zařízení maximálně pět dní v měsíci. Toto opatření je hojně využíváno v níže popsaných zařízeních a ovlivňuje volbu rodičů a jejich výběr četnosti docházky jejich dětí do kolektivních zařízení. 2.3.3 Familizační politika Dění v oblasti péče o děti mladší tří let, tedy to, že roste poptávka po zařízeních poskytujících tyto služby, souvisí, jak nyní popíši se společenskými změnami. Také uvedu, jak se k těmto změnám staví česká veřejnost, a ve zkratce popíši stanovisko rodinné politiky v České republice. Přístup české společnosti se od 90. let mění a podle Haškové (2007) se tyto změny dotýkají také přístupu k výchově a péči o děti. Tyto změny ovlivňují fungování zařízení péče o děti předškolního věku, ale symbolický význam hranice tří let je stále rozšířen. Vznikání 18
nových institucí péče souvisí se systémem dvoupříjmové rodiny. Tento termín označující typ rodinného uspořádání, v němž usilují o kariéru a rodinný život jak muži, tak ženy zároveň, zavedli, jak uvádí Čermáková a kolektiv (2000) manželé Rappaportovi, v roce 1969. Kuchařová a Svobodová (2006) ve svém výzkumu zjišťují, že je rodinné forma péče považována za nejvhodnější způsob zajištění péče. Pro takto malé děti je dle výzkumů preferována péče matky, což souvisí s tím, že podle Haškové (2007) polovina české populace stále vidí jako ideální rozdělení rolí mezi muži a ženami tradiční model, dle kterého muž zajišťuje finance a žena péči. Nastalé změny tedy veřejnost vnímá, uznává vyšší participaci žen, ale preferuje tradiční dělbu práce. Podpora rozvoje zařízení denní péče o děti mladší tří let, je jak jsem zmínila v úvodu prostředkem k dosažení harmonizace rodinného a pracovního života. Je tedy nástrojem rodinné politiky, ve které se podle Saxonberga a Sirovátky (2006) v post- komunistických zemích znovu nastoluje familizační režim. Familizační režim je pojetí rodinné politiky, která neodlehčuje domácnostem od pečovatelských povinností. V České republice o tom svědčí fakt, že poptávka po této službě převyšuje, jak uvedu níže nabídku. Saxonberg a Sirovátka (2006) popisují, že v post- komunistických zemích politické a ekonomické změny zapříčinily omezení výdajů na sociální programy pro pomoc rodinám a rozvoj zařízení péče. To vedlo k nedostatku finanční zdrojů a snížení dostupnosti těchto zařízení- tedy k familizaci ženské práce. Tento směr české rodinné politiky podporuje přerušování pracovní kariéry jednoho z rodičů. Podstatným faktorem, který ovlivňuje fungování kolektivní péče o děti mladší tří let je podle Kuchařové (2013) fakt, že česká rodinná politika deklaruje autonomii rodin a reálně podporuje spíše přerušování pracovní kariéry žen. Ačkoli byl vypracován již zmíněný Prorodinný balíček, který podporuje možnosti rozvoje péče o děti předškolního věku, nalezneme v jeho znění odkaz na názory již zmíněných českých psychologů, o nevhodnosti péče. Je tedy zřejmá prezentace snah o rozšíření zařízení péče v souladu se snahou o harmonizaci rodinného a pracovního života. Zároveň se z prorodinného balíčku dozvídáme, že péče o děti mladší tří let není vhodná. Tento balíček byl také hlavně návrhem a ne platným nařízením a většina zákonů z něj vyplívajících nebyly schválena, anebo ani 19
projednávány, jak se dozvídáme ze souhrnné správy o plnění národní koncepce podpory rodin s dětmi, dostupné na stránkách ministerstva práce a sociálních věcí. 2.3.4 Pozitivní pohled na péči o děti předškolního věku V minulé kapitole jsem popsala diskurs české veřejnosti k denní péči o děti předškolního věku a zde bych ráda uvedla postoje, které naopak označují tento druh péče za přínosný, nebo alespoň za neškodlivý. Hašková, Saxonberg a Mudrák (2012) uvádějí, že jistá kanadská studie naznačuje, že zařízení denní péče jsou dobrá pro některé skupiny dětí a pro jiné jsou neutrální, ale pro žádnou skupinu dětí nejsou negativní. Zatímco výzkumy zmíněných psychologův České republice důrazně varovaly před deprivací. V práci Haškové, Saxonberga a Mudráka (2012) nalezneme také pozitivní důsledky denní péče v izraelské studii, podle které děti, které navštěvovaly centra denní péče ve věku tří, až 18 měsíců neměly ke svým matkám horší emocionální vztah než děti, které se svými matkami zůstaly doma. To vše souvisí s tím, že rodiče, jejichž děti navštěvují zařízení denní péče, se jim ve volném čase věnují, a tato pozornost vyrovnávají rizika, která lidé vidí v denní péči. Stejně jako tato pozornost značí snahu o kompenzaci také vysoká kvalita, kterou nabízejí zkoumané miniškolky. Tyto instituce odpovídají na poptávku trhu- tedy pracujících rodičů. Pozitivní vliv raného vzdělávání a péče o děti zmiňují podle Kuchařové a Svobodové (2006) zahraniční studie, které tuto péči popisují jako prevenci přenosu ohrožení sociálním vyloučením. Mahon (2002) ve své práci prezentuje názory expertů ze zahraničí, podle kterých může péče o děti předškolního věku ovlivnit získávání dlouhodobých schopností 1, které usnadňují participaci ve společnosti a rozvoj osobního potencionálu. Hašková, Saxonberg a Mudrák (2012) také uvádějí výsledky výzkumu, podle kterých mají děti, které navštěvují 1 tzv. long-life skills 20