TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis

Podobné dokumenty
Růst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78

Bakalářské práce. Magisterské práce. PhD práce

Bakalářské práce. Magisterské práce. PhD práce

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Bakalářské práce. Magisterské práce. PhD práce

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

7) Dormance a klíčení semen

P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh

Mitóza a buněčný cyklus

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

Genetika zvířat - MENDELU

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Chromosomy a karyotyp člověka

DUM č. 10 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Gibbsovo samplování a jeho využití

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

METODY STUDIA PROTEINŮ

3) Role světla a fytochromů ve vývoji a růstu rostlin

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie


Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

TESTOVÁNÍ GMO Praktikum fyziologie rostlin

Molekulární biotechnologie č.12. Využití poznatků molekulární biotechnologie. Transgenní rostliny.

Fluorescenční mikroskopie. -fluorescenční mikroskopie -konfokální mikroskopie

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

Síra. Deficience síry: řepka. - 0,2-0,5% SH, nedostatek při poklesu obsahu síranů pod 0,01% SH

Struktura a funkce biomakromolekul

Bakteriální transpozony

Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Bílkoviny a rostlinná buňka

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Molekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách

Globální pohled na průběh replikace dsdna

Exprese genetické informace

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Uspořádání genomu v jádře buňky a jeho možná funkce. Stanislav Kozubek Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.

Auxin - nejdéle a nejlépe známý fytohormon

Vápník. Deficience vápníku: - 0,4-1,5% DW. - cytoplasmatická koncentrace vápníku velmi nízká (0,1-0,2µM)

IV117: Úvod do systémové biologie

Příběh pátý: Auxinová signalisace


Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I. Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Vazba genů I. I. ročník, 2. semestr, 11. týden Aleš Panczak, ÚBLG 1. LF a VFN

Degenerace genetického kódu

MECHANIZMY EPIGENETICKÝCH PROCESŮ

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

DMPK (ZNF9) V DIFERENCOVANÝCH. Z, Kroupová I, Falk M* M

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Buněčné jádro a viry

Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)

Svět RNA a bílkovin. Transkripce. Transkripce TRANSKRIPCE. Úrovně regulace genové exprese eukaryot

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Souhrn 4. přednášky. Genetické metody

Genetika pohlaví genetická determinace pohlaví

analýza dat a interpretace výsledků

Laboratoř molekulární patologie

Teoretický úvod: FOTOTROPISMUS. Praktikum fyziologie rostlin

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Crossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů

Na rozdíl od genomiky se funkční genomika zaměřuje na dynamické procesy, jako je transkripce, translace, interakce protein - protein.

VÝVOJOVÁ BIOLOGIE. I. Úvod do vývojové biologie. II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie. III. Kmenové buňky

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

Arabidopsis thaliana huseníček rolní

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Kvantové tečky. a jejich využití v bioanalýze. Jiří Kudr SPOLEČNĚ PRO VÝZKUM, ROZVOJ A INOVACE CZ/FMP.17A/0436

GENETICKY MODIFIKOVANÉ ORGANISMY. Prof. Jaroslav DROBNÍK Přírodovědecká fakulta Karlovy Univerzity Sdružení BIOTRIN

Genová etiologie nemocí

Bioinformatika a výpočetní biologie KFC/BIN. I. Přehled

Transkript:

TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis

Mikrotubuly

Formace heterodimerů α/βtubulinu Translace α a β -tubulin monomerů chaperonin c-cpn správný folding α-tubulin se váže na TFC B a β na TFC A ty jsou posléze nahrazeny TFCs E a D vzniká kvartérní komplex TFCs E a D a α a β-tubulin monomerů po navázání TFC C heterodimer α/βtubulinu opouští komplex

Tento systém neslouží pouze pro skládání α/β-tubulinu, ale i pro kontrolu balance mezi α/β-tubulinem a α a β-tubulin monomery! Např. u kvasinek se ukázalo, že vyšší konc. β-tubulinu je lethální

TFC A Overexprese β-tubulinu může být v kvasinkách vyvážena overexpresí TFC A Ukázalo se, že TFC A není in vitro potřeba k balení proteinu a u kvasinek není esenciální podílí se na regulaci balance mezi monomery tubulinu.

Důležité funkce mikrotubulů u rostlin - Separace chromosomu -Buněčné dělení -Určení buň. polarity

Článek : The Arabidopsis TUBULIN- FOLDING COFACTOR A Gene Is Involved in the Control of the α/βtubulin Monomer Balance -ukazuje na důležitost TFC A u roslin v kontrole balance mezi α a β-tubulin monomery

Pokusy

Morfogenetické defekty kis-t1 mutanta (Arabidopsis) - Ukázalo se, že Kiesel (KIS) je gen kódující TFC A u Arabidopsis - Recesivní silný mutant v tomto genu je lethální (na rozdíl od kvasinek) - Heterozygot nevykazuje žádné rozdíly Recesivní slabý mutant v tomto genu vykazuje ve fenotypu: menší rostlina, zduřelé, krátké a méně nebo vůbec větvené trichomy

Dvojití mutanti prokázali, že TFC A se neúčastí přímo regulace větvení trichomů a není závislý na aktinu

Na kořenech u kis-t1 nejsou patrné změny, ale když rostliny rostou ve tmě a hypocotyl rapidně roste pak oproti wild-typu krátký (D), vyboulený (E) ztratil polaritu růstu

Hlavně u listů kis-t1 mutanta je vidět problém s buněčným a jaderným dělením buňky jsou velké (D) a mají víc jader (F)

kis-t1 mutanti jsou sterilní

Ukázalo se, že u kis-t1 mutant T-DNA je lokalizovaná v promotorové oblasti

Ukázalo se, že u kis- T1 mutanta zfúzoval gen pro TFC A s dalším transkriptem BAR a je pod regulací 35S-promotor řídícím BAR exprese i velikost transkriptu byla větší než u Wt

KIS je transkribován ve všech částech rostliny (L=list, R=kořen, F=květ, S=stonek) KIS má 39% sekvence identické a 52% podobné savčímu TFC A a asi 28% identity a 45% podobnosti s kvasinkovým TFC A. Žádný jiný gen arabidopsis v databázích není tak podobný.

Po vnesení myšího genu pro TFC A do kis-t1 mutanta pod regulací 35S promotoru viru květákové mozaiky je mutant (4) nerozeznatelný od Wt (1)

Overexprese α-tubulinu pod kontrolou 35S promotoru v kis-t1 mutantu také zapříčiní potlačení fenotypu mutanta, pouze větvení trichomu není úplně jako u Wt

Pomocí fluorescenčního značení mikrotubulů (35S::MAP4 GFP) se ukázalo, že TFC A nehraje roli ani v koncentraci tubulinu (trichomy A,B) ani v stabilitě mikrotubulů, protože stabilizace mikrotubulů taxolem není efektivní, ale mikrotubuly jsou špatně orientovány, protože je porušen poměr mezi monomery α a β a tím je inhibována přestavba.

V hypokotylu jsou mikrotubuly špatně orientovány u ve tmě rostoucích rostlin

Výsledek TFC A u rostlin je esenciální v udržování balance mezi monomery α a β-tubulinu je to jakýsi reservoár β-tubulinu. Má sice téměř stejnou funkci jako u kvasinek, ale i několik důležitých odlišností. Mutant v genu pro TFC A (kis-t1) má porušenou stavbu a dynamiku mikrotubulů a tím je poznamenáno buněčné a jaderné dělení a buněčná polarita.