Stavba slova h r a d h r a d b za h r a d před za h r a d k za h r a d ník za h r a d nic tv (a) (a) (a) (í) PŘEDPONY KOŘEN PŘÍPONY KONCOVKA Slovotvorný rozbor jak bylo slovo vytvořeno (z kterého slova a čím) slovotv. zákl. přípona z a h r á d - k a z a h r a d ( a ) slovo odvozené slovo základové Rozbor stavby slova z jakých částí se slovo skládá z a h r á d k ( a ) předp. kořen příp. konc. Př. nástěnka žákyně výstavba růže prastarý pahorek nádvoří předškolní nosník horník sladkost nemravným ná stěn k(a) žák yn(ě) vý stav b(a) růž(e) pra- star(ý) pa hor ek ná dvoř í před škol n(í) nos ník hor ník slad k ost ne mrav n(ým) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Přídavná jména odvozená od jmen vlastních - odvozujeme pomocí přípon -ský, -ští Př: Morav(a) morav ský, morav ští Krkonoš(e) krkonoš ský, krkonoš ští Rychnov rychnov ský, rychnov ští VELKÁ PÍSMENA MALÁ PÍSMENA Pzn. 1) Jména zakončená na s (typ Tunis) -píšeme pouze jediné s, -š -v češtině neexistuje slovo s dvěma ss-!!! Př: Tunis tuniský, tuniští Brandýs brandýský, brandýští Pzn. 2) Jména zakončená na c,-k (typ Hradec, zámek) -píšeme pouze jediné c, -č Př: Hradec hradecký, hradečtí Nové Zámk(y) novozámecký, novozámečtí
KOŘEN = část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova kniha, knihovna, knihař, knihovnice, knihařství, knihomol, zaknihovat -v některých případech může být trochu pozměněn: knižní (h ž), knížka (h ž, i í) PŘÍPONA = část slova, kterou bylo slovo odvozeno, slovo tak získává nový význam kniha knih-ovna (místo, kde se uchovávají knihy) kniž-ní (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knize knižní klub) knih-ař (člověk, který váže knihy) knih-ovat (zapisovat do knih, např. účetních) -z těchto slov vznikají přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, v nově vytvořených slovech máme tedy přípony dvě knihovna knih-ovn-ík (muž pracující v knihovně) knihař knih-ař-ství (místo, kde se váží a vyrábí knihy) knih-ař-ina (učební obor, řemeslo knihaře) knih-ař-ský (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knihaři) knihovat knih-ova-č (muž dělající zápisy do knih) knih-ova-cí (přídavné jméno vztahující se ke knihování př. knihovací metoda) -z některých těchto slov mohou vzniknou přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, máme tedy slova, v nichž jsou přípony tři knih-ova-č knih-ova-č-ka (žena dělající zápisy do knih) -z některých však vzniknou nová slova tak, že nová přípona nahradí příponu původní. Slovo má nový význam, ale počet přípon zůstává nezměněn knih-ovn-ík knih-ovn-ice Příklady přípon: rozbor slovo základové knížka kníž-ka kniha světluška světl-uška světlo kamenný kamen-ný kámen lékař lék-ař lék hradby hrad-by hrad lesnatý les-natý les synáček syn-áček syn čistota čist-ota čistý žákyně žák-yně žák složitější příklady lékařka lék-ař-ka lékař knihovnice knih-ovn-ice knihovník (přípona ík byla nahrazena příponou ice) lesnický les-ni-cký lesník (hláska k je odtržena, na její místo se připojuje přípona cký) zaknihovaná za-knih-ova-ná zaknihovat zavařenina za-vař-en-ina zavařený
PŘEDPONA = slouží též k odvozování slov, nezapomínejme na ni, je vždy před kořenem stavba vý-stavba pře-stavba pří-stavba ná-stavba -podobně jako tomu bylo u přípon můžeme tato slova dále odvozovat novými předponami ob-hospodařovatelný ne-ob-hospodařovatelný (2 předpony) nej-ne-ob-hospodařovatelnější (3 předpony) KONCOVKA = ta část na konci slova, která se mění při skloňování -většinou bývá součástí přípony stav-b(a) stav-b(y) stav-b(ě) stav-b(u) stav-b(o) stav-b(ě) stav-b(ou) stav-b(y) stav-eb stav-b(ám) stav-b(y) stav-b(y) stav-b(ách) stav-b(ami) mlad(ý) mlad(ého) mlad(ému) mlad(ého) mlad(ý) mlad(ém) mlad(ým) mlad(í) mlad(ých) mlad(ým) mlad(í) mlad(ých) mlad(ými) mlad(á) mlad(ou) mlad(á) mlad(ou) mlad(ých) mlad(ým) mlad(ých) mlad(ými) mlad(ého) mlad(ému) mlad(ém) mlad(ým) mlad(ých) mlad(ým) mlad(ých) mlad(ými) Slova na procvičování nástěnka prastarý traktorista smrček závodník výskok velikánský kouzelník šatstvo přednes přechodník nečistota dobrý tetřev nápověda (s) třešničkami rozvážka (bez) oddílových Náročnější slova na procvičování nadporučice kostelnický borověnkových lesnictví přírodními
A) bě/bje, vě/vje bje a vje tam, kde se setká přepona ob- nebo v- s kořenem začínajícím na je- bě a vě ostatní případy Př: vje/bje vě/bě jet v jet ob jet jezd it v jezd ob jezd věř u věř it ne věr ný běh vý běh o běh nout Pzn: V češtině neexistuje slovo s pje, píšeme vždy pě (pěvec, pěna, pěkný) B) mě/mně -řídí se podobností s jiným tvarem téhož slova nebo nejbližším slovem příbuzným -v kořeni slova je vždy mě (měst(o), měsíc, mělč ina) mě tam, kde je pouze -m- mně tam, kde se vyskytuje skupina -mn- Př: mě mně zřejmě příjemně nerozumně zřejmý příjemný nerozumný Pzn.1) Platí i případ, kdy se mezi písmeny m a n objeví í. vzpomněl vzpomíná Pzn. 2) Odvozujeme od nejbližšího možného tvaru. rozum rozumí rozuměl rozumný rozumně Pzn. 3) POZOR na tamější (odvozeno od slova tam, nikoliv tamní). -ější tam -ní -ejší dol(e) -ní Pzn. 4) Zájmeno já mě/mne mně/mi 2. a 4.p. 3. a 6. p. (tě/tebe) (tobě/ti)
1. Jména osob, nadpřirozených bytostí a zvířat 2. Názvy hvězdářské, zeměpisné a místní křestní jména a příjmení (Pavla, Jirásek, dívka Štíhlá laň) přezdívky a přídomky (Petr zvaný Pidifouk, Otec vlasti - Karel IV., Ivan IV. Hrozný) přídavná jména přivlastňovací od nich utvořená (Pavlin, Jiráskův) jména příslušníků národů a kmenů (Čech, Moravanka, Slovan, Žid) jména obyvatel určitého místa (Pražan, ti Plzenští - ale plzenští rodáci, Evropan, Australan, Marťan - obyvatel Marsu ve sci-fi) jména postav náboženských (Bůh, ale bůh jakýkoli bůh, Duch Svatý) mytologických (Zeus, bohyně Lada) alegorických a pohádkových (Matka vod, Červená karkulka) jména zvířat (Šemík, pták Ohnivák) nebeská tělesa a jejich části (Neptun, Mléčná dráha, souhvězdí Malý vůz, Venuše) nutné odlišit: země (půda, stát) Země (planeta) slunce (obecně) Slunce (hvězda) měsíc (obecně, část roku) Měsíc (oběžnice Země) světadíly (Austrálie, Severní Amerika, Evropa) země a jejich části (Portugalsko, severní Čechy) krajiny, oblasti (Polabí, Podorlicko, Šumava, Haná) útvary členitosti zemského povrchu a významné přírodní jevy ostrovy a poloostrovy, mysy (Cookovy ostrovy ostrovy Cookovy, poloostrov Zadní Indie, mys Dobré naděje) hory a pohoří (hora Makalu, Skalisté hory, hory Skalisté, Českomoravská vysočina, Středočeská pahorkatina, Slovenské rudohoří, Český ráj, Moravskoslezské Beskydy, Vysoké Tatry, Malá Fatra) roviny, nížiny, kotliny, úvaly (Velká uherská nížina, Česká kotlina, Hornomoravský úval) pouště (poušť Kalahari) průsmyky, sedla, štíty (Vlárský průsmyk, Kladské sedlo, Gerlachovský štít) jeskyně (Punkevní jeskyně) pampy, prérie, náhorní plošiny památné stromy, pralesy, významné prameny vodstvo moře a oceány (Černé moře, moře Barentsovo, Tichý oceán) řeky a potoky (Žlutá řeka, řeka Dunaj, Tichá Orlice) zálivy, průlivy, úžiny, průplavy (Suezský průplav, záliv Biskajský) rybníky, jezera, přehrady, plesa (Máchovo jezero, rybník Bezdrev) vodopády (Viktoriiny vodopády) obce (Trhové Sviny, Malá Lhota) městské čtvrti (Nové Město pražské, Smíchov) sídliště (Sídliště Antala Staška sídliště Severní Terasa, sídliště Máj - je třeba odlišit, kdy je sídliště součástí názvu a kdy nikoliv) 3. Oficiální názvy významnějších institucí, organizací, jejich stálých orgánů, samostatných provozoven apod. 4. Názvy dokumentů a uměleckých děl 5. Názvy výrobků a dopravních prostředků 6. Názvy významných událostí, období a svátků mezinárodní organizace (Organizace spojených národů, Mezinárodní červený kříž, Rada bezpečnosti OSN) státy (Švédské království, Spolková republika Německo) správní oblasti okres Benešov benešovský okres úřední název není úřední název (okres Brno-venkov, okres Náchod, Královéhradecký kraj, kraj Královéhradecký) zastupitelské sbory (Parlament ČR) a orgány státu (Armáda ČR) Okresní úřad v Ústí nad Orlicí okresní úřad vlastní jméno jediného úřadu obecné jméno označující všechny okresní úřady (Městský úřad v Hořovicích ale městský úřad, Ministerstvo kultury ČR, Kancelář prezidenta republiky, Státní notářství v Táboře) organizace, sdružení, politické strany, církve, podniky apod. (Sdružení přátel piva, Strana zelených, Českobratrská církev evangelická, Válcovny plechu, a. s., Zemědělské družstvo Horymír v Neumětelích, Česká spořitelna, Komerční banka) vědecké, vzdělávací, kulturní, tělovýchovné a zdravot. instituce Základní škola v Krucemburku základní škola vlastní jméno jediné školy obecné jméno označující všechny zákl. školy (Ústav pro jazyk český AV ČR, Akademie věd ČR, Biologická fakulta Jihočeské univerzity, Střední průmyslová škola stavební v Hradci Králové, Gymnázium Boženy Němcové, Prozatímní divadlo, Kulturní dům v Sobíňově ale kulturní dům, koupaliště Džbán, Zdravotnické zařízení Praha 5 ale zdravotnické zařízení, Fakultní nemocnice v Motole) dokumenty (Dekret kutnohorský, Sbírka zákonů) umělecká díla (opera Dvě vdovy, obraz U nás v Kameničkách, socha J. Štursy Raněný) knihy (Čítanka pro 6. ročník, Dva roky prázdnin, Broučci) časopisy, noviny (Mladý svět, Epocha, Lidové noviny) filmy, seriály, pořady (S tebou mě baví svět, Návštěvníci) výrobky (hodinky Prim, automobil Škoda Favorit, prací prášek Tix ale koupil si primky, jel favoritem, pere v tixu) dopravní prostředky (vlak Brněnský drak, loď Lidice, kosmická loď Apollo) události (Květnová revoluce, Pražské povstání) akce (hudební festival Pražské jaro, výstava Země živitelka) svátky (Vánoce, Velikonoce, První máj, Hromnice. Nový rok 1.1.) významné dny (Den Země, Den boje za svobodu a demokracii, Den matek) ulice (ulice Dolnohradská, Horní ulice, ulice Za Továrnou, Národní třída, ulice Generála Píky, ulice Na Pěkné vyhlídce) náměstí (náměstí Míru, Senovážné náměstí, náměstí U Kostela) nábřeží (nábřeží Orlické, Alšovo nábřeží) sady, zahrady, parky (Jiráskovy sady, Valdštejnská zahrada, sady Třešňovka) stavby a jejich význačné části (Prašná brána, Národní divadlo, Pražský hrad, též jen Hrad myslí se tím výhradně pražské královské sídlo, Vladislavský sál) stanice a zastávky (Letiště Václava Havla, zastávka metra Náměstí Republiky, nádraží Jablonec nad Nisou dolní nádraží) 7. Názvy cen a vyznamenání, soutěže a trofeje ocenění (Řád bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Nobelova cena míru, Jánského plaketa) soutěže (Pohár mistrů evropských zemí, Olympijské hry v Naganu ale olympijské hry)
i/y po b by, bý: být, obyčej, bystrý; bylina, kobyla, býk; babyka; vlastní jména Bydžov, Přibyslav, Hrabyně, Zbyněk, Zbyslav aj. Slova příbuzn á: (b ýt ) bytí, živobytí, byt, bytná, bytový, bytost, dobýt, dobyvatel, nabýt, nábytek, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, ubýt, úbytek, bývat, bývalý, starobylý, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, přibývat, přebytek, příbytek, zabývat se, zbývat, zbytek, dobytek, dobytčí, dobytkářství, bydlit, obydlí, bydliště, bydlo (příbytek nebo živobytí), bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, kdybych, kdybys, kdyby, (ob yč ej ) obyčejný, (b ystrý) bystře, bystrost, bystřina, Bystřice, (b yli n a) býlí, býložravec, černobýl, (kobyla) kobylí, Kobylisy, Kobylnice, (b ýk ) býček, býčí, býkovec, Býkovice. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : býlí (plevel) bydlo (příbytek) být (jsem, budu) nabýt (nabudu vědomosti) dobýt (města) bílý (bíle zbarvený) bidlo (tyč) bít (biji) nabít (nabiji pušku) dobít (poraněnou zvěř) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: být bydlit obyvatel byt; příbytek nábytek dobytek; obyčej bystrý bylina; kobyla býk Přibyslav. i/y po l ly, lý: slyšet, mlýn, blýskat se; polykat, plynout, plýtvat; lýko, lysý, lýtko, lyže; pelyněk, vzlykat, slynout, plyš; plytký, vlys; vlastní jména Lysolaje, Volyně aj. Slova příbuzn á: (s l yš et ) slyšitelný, slýchat, neslýchaný, nedoslýchavý, ( ml ýn ) mlynář, mlýnice, (b l ýsk at s e) zablýsknout se, blýskavice, blýskot, blýskavý, blyštět se, (po l yk at), ( v zlyk at) vzlyk, vzlykot, zalykat se, (p l yn ou t ) uplynout, plynný, plynulý, rozplynout se, rozplývat se, splývat, oplývat, plyn, plynový, plynárna, plynoměr, plynojem, (lýk o ) lýčí, lýčený, lýkovec, lýkožrout (lys ý ) lysina, lyska, Lysá, (lyže) lyžovat, lyžař. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : lýčený (lýkový, zhotovený z lýka) líčený (děj), nalíčený (obličej) vyplýtvat (z toho vyplývá, že ) vyplivat (něco na zem) lyska (pták nebo lysina) líska (lískový keř) slynout (být proslulý) slinit (vypouštět sliny) vlys (ozdobný pás ve stavebnictví) lis (přístroj na lisování) blýská se (bude bouře) blízká (nedaleká) mlýn, mlynář, mlýnice mlít (zakončení na ít jako u slova třít) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: slyšet mlýn blýskat se; polykat plynout plýtvat; vzlykat lysý lýtko; lýko lyže pelyněk; plyš. i/y po m my, mý: my (zájmeno 1. os. mn. č.), mýt, hmyz; myslit (i myslet), mýlit se, myš; hlemýžď, mýto, mýtit; mykat, zamykat, vymykat se, přimykat se, smýkat, dmýchat; chmýří, nachomýtnout se, mys; vlastní jména Litomyšl, Kamýk aj. Slova příbuzn á : (m ýt ) mycí, myčka, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina, (h m yz) hmyzí, hmyzožravec, (m ys li t ) mysl, myšlenka, pomýšlet, přemýšlet, vymýšlet, výmysl, úmysl, smýšlení, smyšlenka, smysl, nesmysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, průmyslový, myslitel, myslivec, myslivecký, myslivna, Nezamysl, Přemysl, Křesomysl, (m ýli t se) mýlka, mylný, omyl, neomylný, zmýlená, (myš ) myšák, myšina, (m ýt o) mýtné, Mýto, (m ýt i t ) mýtina, vymýtit, vymycovat, (myk at) mykaný, (zamyk at) odmykat, nedomykavost, (v ym yk at s e) výmyk, (sm ýk at) smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk, (d mýchat) dmýchadlo i dmychadlo, (n achom ýt n ou t se) ochomýtat se. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : my (všichni, 1. os. mn. č.) mýt (myji) vymýtit (vykácet) mýlí se (mýlit se) mi (mně, 3. pád zájm. já) mít (mám) vymýtat (vypuzovat) milý (přítel), míli (cesty) i/y po p py, pý: pýcha, pytel, pysk; netopýr, slepýš, pyl; kopyto, klopýtat, třpytit se; zpytovat, pykat, pýr; pýří, pýřit se, čepýřit se; vlastní jména Pyšely, Spytihněv aj. Sl o va příbuzná : (p ých a) pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, (pyt el) pytlík, pytlovina, pytlák, pytlačit, (p ysk) pystíček, ptakopysk, (n et op ýr )netopýří, (p yl) opylovat, opylení, (kop yt o)kopýtko, sudokopytník, (třp yt i t s e)třpyt, třpytivý, třpytka, (zp yt o va t ) jazykozpyt, nevyzpytatelný, (pykat) odpykat, (pýr) pýř, pýřavka. P ozor na rozdíly v p sa ní těc hto slo v: pýcha (pyšný) pyl (prášek v květu) slepýš (plaz) opylovat (oplodňovat pylem) píchá (bodá) pil (pít, piji) slepíš (lepidlem) opilovat (obrousit kov) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: pýcha pytel pysk; netopýr slepýš pyl; kopyto klopýtat třpytit se; zpytovat pykat pýr; pýřit se čepýřit se. i/y po s sy, sý: sytý, syn, sýr; syrový, syrý (syrový, vlhký), sychravý, usychat (i usýchat); sýkora, sýček, sysel; syčet, sypat; vlastní jména Bosyně, Syneč aj. Sl o va příb uzná : (syt ý) sytost, dosyta, nasytit, nenasytný, přesytit, (s yn ) synovec, zlosyn, (sýr ) syreček, sýrař, sýrárna, sýrařství, syrovátka, ( syrov ý) syrovinka, (us yc ha t i us ých at) osychat i osýchat, vysychat i vysýchat, zasychat i zasýchat, (s ýk ora ) sýkořice, (s yč et )sykot, zasyčet, (sypat) sypký, sýpka, sypek, sypkovina, nasypat, nasýpat, násyp, osypaný, osypky, posypat, posýpat, vysypat, vysýpat, zasypat, zasýpat, zásyp. P ozor na rozdíly v p sa ní těc hto slo v: syrý (syrový, vlhký) sirý (osiřelý, opuštěný) sypat (písek) sípat (při chrapotu) sýr, 2. pád sýra (mléčný výrobek) síra (na sirkách) sýrový (ze sýra) sírový (ze síry) syrový (neuvařený) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: syn sytý sýr; syrový sychravý usychat; sýkora sýček sysel; syčet sypat. i/y po v, z vy, vý: slova s předponou vy-, vý- (např. vybrat, výběr), vy (zájmeno 2. os. č. mn.), vykat, vysoký; vydra, výr (pták); zvykat, žvýkat, výt, výskat, povyk; vyza, výheň, vyžle, cavyky; vlastní jména Vyškov, Výtoň aj. Sl o va příbuzná: ( vysok ý) vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, převyšovat, vyvýšenina, zvýšit, Vyšehrad, (v ydra ) vydří, vydrovka, (zvykat) zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navyknout, návyk, odvyknout, přivyknout, uvyknout, obvyklý, ( žv ýk at ) žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, (výskat) výskot, (p ov yk ) zavýsknout, povykovat. P ozor na rozdíly v p sa ní těc hto slo v: výt (pes vyje) výr (pták) výskat (jásavě křičet) výška (vysoký) vít (splétat, např. věnec) vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu) vískat (probírat se někomu ve vlasech) vížka (věžička) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: vy vysoký výt; výskat zvykat žvýkat; vydra výr vyžle; povyk výheň a slova s předponou vy-, vý-. zy, zý: brzy, jazyk, nazývat; vlastní jména Ruzyně aj. Sl o va příbuzná: (jazyk ) jazýček, jazykozpyt, jazykověda, jazykový, dvojjazyčný, (nazýva t ) vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se. P ozor na rozdíly v p sa ní těc hto slo v: brzy (jako v slově hezky) nazývat se (mít jméno, název) brzičko (přípona ičko, jako kratičko) zívat (únavou, touhou po spánku) nazívat se (mnoho zívat) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: brzy jazyk nazývat; Ruzyně Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: my mýt myslit, mýlit se; hmyz myš hlemýžď; mýtit zamykat smýkat; dmýchat chmýří nachomýtnout se; Litomyšl.
král, myš, trůn, měsíc, útěk, hrdost, láska (1) jsou názvy osob, zvířat, věcí a názvy pro vlastnosti, děje a vztahy podstatná jména spravedlivý, ubohý, tlustý, hloupý (2) vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo přídavná jevů označených podstatným jménem jména já, kdo, co, to, tohle, sám, takový (3) zastupují podstatná a přídavná jména nebo zájmena na osoby, zvířata a věci apod. ukazují jeden, dva, oba, první, druhý, několikrát (4) mají číselný význam, označují počet, pořadí číslovky dřímat, říci, dělat, štěkat, být, stát (5) vyjadřují děj, a to činnost nebo stav slovesa tam, pak, napřed, silně, trochu (6) vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo příslovce vlastností, a to určení místa, času, způsobu z, s, v, na, k, přes, po, vedle, kolem (7) vyjadřují podobné bližší okolnosti jako předložky příslovce, ale teprve ve spojení se jmény a, ale, že, když, protože, kdyby (8) spojují slova nebo věty spojky ať, kéž, nechť, ano, ne, zajisté, možná (9) vyjadřují postoj mluvčího k výpovědi (přání částice apod.), platnost věty, vytýkají, zdůrazňují aha, vida, ach, hop, haf, mňau (10) vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo citoslovce označují hlasy a zvuky ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- DRUH VZOR PŘÍKLADY TVRDÁ mladý -ý, -á, -é dubový (les), -á (kůra), -é (dřevo) -í(é), -é, -á duboví (skřítci), -é (palice), -á (prkna) MĚKKÁ jarní -í jarní (den, příroda, tání) -í jarní (dny, noci, poupata) otcův PŘIVLASTŇOVACÍ matčin -ův, -ova, -ovo Petrův (úkol), -ova (dívka), -ovo (štěně) -ovi(y), -ovy, -ova Petrovi (psi), -ovy (sestry), -ova (záda) -in, -ina, -ino tetin (gauč), -ina (váza), -ino (kanape) -ini(y), -iny, -ina tetini (příbuzní), -iny (stuhy), -ina (jablka)
ROD ZAKONČENÍ ZAKONČENÍ VZOR 1. p. jedn. č. 2. p. jedn. č. Mužský bez koncovky -u nebo -a tvrdý vzor hrad neživotný -e měkký vzor stroj Mužský bez koncovky -a tvrdý vzor pán životný -e měkký vzor muž s koncovkou -a tvrdý vzor předseda -e měkký vzor soudce Ženský s koncovkou -a tvrdý vzor žena -e měkký vzor růže bez koncovky -e(-ě) vzor píseň -i vzor kost Střední s koncovkou -o tvrdý vzor město -e -e měkký vzor moře -e -ete vzor kuře -í vzor stavení
1) Zakončení vlastních jmen osobních ve 3. a 6. p. j. č. vzor pán, muž -ovi zpravidla jen za posledním jménem př. (o) básníku Karlu Jaromíru Erbenovi (k) řediteli Janu Dolejšovi vzor předseda -ovi ve všech tvarech př. (k) hokejistovi Jirkovi Hrdinovi 2) Kolísání podstatných jmen v 6. p. mn. č. - některá podst. jm. RMŽ mají v 6. p. koncovku ích zejména ta, která končí na h, -ch, -k př. (o) dobrodruzích, hoších, vojácích - některá podst. jm. RMN takto zakončená mají vedle koncovek ech a ích i konc. ách (zvláště zdrobněliny) př. (o) kouscích míčcích teplácích kouskách míčkách teplákách 3) Podstatná jména zakončená ita, -ista v 1. a 5. p. mn. č. koncovka é (př. husité, fotbalisté) - tvary s koncovkou -i jsou hovorové (př. husiti, hokejisti) 4) Podstatná jména zakončená ko, -cho v 6. p. mn. č. - zpravidla zakončená na ách př. (v) městečkách, rouchách - vyskytuje se však i varianta ách/-ích př. (o) jablkách/jablcích, (ve) střediskách/střediscích 5) Podstatná jména vzoru soudce v 5. p. j. č. - 5. p. stejný jako 1. p. (oslovujeme, voláme) soudce (př. volám: zástupce, strojvůdce)!!!pozor ODLIŠIT!!! -5. p. (vzor muž zakončená na ec, letec letče) (př. otec otče, znalec znalče) 6. Podstatná jména zakončená na -ý, -á, é, (-í) -skloňujeme podle vzorů příd. jmen -ý (vzor mladý) (ten) hajný, hajného, hajnému -á (vzor mladá) (ta) Blatná, Blatné, Blatné -é (vzor mladé) (to) vstupné, vstupného, vstupnému -í (vzor jarní) (ten) průvodčí, průvodčího, průvodčímu (ta) pokladní, pokladní, pokladní 7. Skloňování vlastních jmen osobních - příjmení 1. a 5. p. Stýblo (pán) Purkyně (soudce) Kníže (soudce) 2. p. Stýbla Purkyně Knížete i Kníže 3. p. Stýblovi Purkyňovi Knítžetovi i Knížeti i Knížovi 4. p. Stýbla Purkyně Knížete i Kníže 6. p. (o) Stýblovi Purkyňovi Knížetovi i Knížeti i Knížovi 7. p. Stýblem Purkyněm Knížetem i Knížem -příjmení zakončená -ů (Janů, Petrů) se většinou neskloňují, (lze je však skloňovat jako jména bez zakončení ů: pan Petrů, pana Petra, panu Petrovi ) 8. Skloňování pomnožných jmen místních MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD 1. p. Hradčany (Mosty) Benátky 2. p. Hradčan (Mostů) Benátek 3. p. Hradčanům Benátkám 4. p. Hradčany Benátky 6. p. (o) Hradčanech (Neumětelích) Benátkách 7. p. Hradčany Benátkami ŽENSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD 1. p. Vršovice Kraslice 2. p. Vršovic Kraslic 3. p. Vršovicím i ům Kraslicím 4. p. Vršovice Kraslice 6. p. Vršovicích Kraslicích 7. p. Vršovicemi Kraslicemi 9. Nepravidelnosti u některých jmen vzoru píseň a kost Podle vzoru kost se skloňují všechna podst. jm. zakončená ost (radost, moudrost, rychlost ) a podst. jm. řeč a věc. Ke vzoru kost řadíme podle kon. 2. p. č. j. také myš, noc, nemoc. 1. p. č.j. myš noc nemoc 2. p. č.j. myši noci nemoci Avšak v mn. č. mají tato jména ve 3. a 6. p. podle vzoru píseň nebo mají tvary dva. 3. p. myším (písním) 6. p. (o) myších (písních) 7. p. myšmi (kostmi) nocím (písním) nocích (písních) nocemi (písněmi) nemocím / nemocem (písních) (kostech) nemocích / nemocech (písních) (kostech) nemocemi (písněmi) Podle vzoru píseň se skloňují všechna podst. jm. zakončená na měkké souhlásky (báseň, stráž, rozkoš, tvář ). Některá podst. jm. zakončená na ť a ď mají v 2.p. j.č. a 1. a 4.p. mn.č. tvary dva. 2.p. č.j. tratě / trati hutě / huti (písně i kosti) 1. a 4.p. č.mn. tratě / trati hutě / huti (písně i kosti) 10. Jména krátící kmenovou samohlásku rána brána kráva skála práce chvíle 7.p. ránou bránou krávou skálou chvílí č.j. i ranou i branou prací 2.p. č.mn. ran bran krav skal prací chvil 3.p. ránám bránám krávám skálám chvílím č.mn. i ranám i branám i kravám i skalám pracích 6.p. (o) ránách bránách krávách skálách chvílích č.mn. i ranách i branách i kravách i skalách pracích 7.p. ránami bránami krávami skálami chvílemi č.mn. i ranami i branami i kravami i skalami pracemi - ke krácení dochází nejčastěji u dvojslabičných jmen vzoru žena a růže (viz tabulka) -ke krácení dochází i u některých podst. jm. jiných vzorů: sůl (soli, solím ), jméno (jmen), kámen (kamene, kameni ) aj. -u jednoslabičných podst. jm. RMŽ bývá dlouhá samohláska pouze v 1. p. u RMN i ve 4. p. (chléb chleba, chlebu )
11. Části lidského těla odchylky ve skloňování Některá podstatná jména označující části (lidského či zvířecího) těla mají v množném čísle některé zvláštní tvary. 1., 4. a 5. pád oči uši 2. pád očí uší 3. pád očím uším 6. pád (o) očích (o) uších 7. pád očima ušima 1., 4. a 5. pád ruce nohy kolena ramena prsa 2. pád rukou nohou noh kolenou kolen ramenou ramen prsou 3. pád rukám nohám kolenům ramenům prsům 6. pád (o) rukou rukách (o) nohou nohách (o) kolenou kolenech (o) ramenou ramenech (o) prsou 7. pád rukama nohama koleny rameny prsy V jednotném čísle se skloňují pravidelně podle vzoru. Poznámky: * zakončení ma mají v 7. p. mn. č. i zdrobněliny ručkama, očičkama apod. př.: Mrkla na mě svýma očkama. Miminko kopalo nožičkama. * koncovku ma přebírají v 7. p. mn. č. v těchto případech i přídavná jména a některá zájmena a číslovky př.: svýma špinavýma rukama, mezi čtyřma očima, skočit do toho rovnýma nohama Jestliže tato podstatná jména neoznačují části (lidského či zvířecího) těla skloňují se pravidelně podle vzorů. př.: Chlubil se hodinkami s fosforeskujícími ručičkami. Koupil židli s kovovými nohami.
Některé složitější případy stupňování -í -ší hezký hezčí lehký lehčí měkký měkčí břitký břitčí tenký tenčí blízký bližší krátký kratší prudký prudší řídký řidší hladký hladší sladký sladší -í i ejší těžký těžší hebký hebčí i hebčejší vlhký vlhčí i vlhčejší trpký trpčí i trpčejší křehký křehčí i křehčejší mělký mělčí i mělčejší hustý hustší i hustější -ější lidský lidštější přátelský přátelštější otrocký otročtější ďábelský ďábelštější hluboký hlubší vysoký vyšší tichý tišší suchý sušší jednoduchý jednodušší drahý dražší úzký užší nízký nižší -ší i ější snadný snazší i snadnější zadní zazší i zadnější Koncovkou í se tvoří druhý stupeň přídavných jmen na -ký a k se přitom měkčí v č (lehký lehčí). Přípona ký se často při tvoření druhého stupně odsouvá a druhý stupeň se pak tvoří příp. ší (krátký kratší). Podobně se před příponou ší odsouvají i příp. oký, -ný, -ní (hluboký hlubší, snadný snazší, zadní-zazší). Některé souhlásky se před příponou ší mění: chš, hž, zž, sš, někdy dz apod. (tišší, dražší, užší, vyšší, snazší). Ve výslovnosti dvě stejné souhlásky (nebo stejné díky spodobě znělosti) splývají, vyslovujeme je jako souhlásku jednu, např. tišší, hlušší, plošší dražší, tužší [ťiši:, hluši:, ], ale píšeme vždy dvě! Odvozená přídavná jména se stupňují příp. ejší (-ější). Skupiny souhlásek sk, ck se mění před příponou ější v šť, čť (přátelštější, otročtější). Poznámky ke stupňování přídavných jmen o Některá příd. jm. stupňovat nelze, např. kadeřnický, modravý, překrásný, dřevěný, tamní, tamější (tamější není 2. stupeň od tamní). o Význam příd. jm. lze zesílit/zeslabit různými příslovci: více žádoucí, nejlépe vyhovující, méně pěkný, velmi pěkný, maximálně přizpůsobivý, snadno přizpůsobivý apod. o Od příd. jm. zakončených mný se ve 2. a 3. stupni píše mně-: skromný skromnější apod. Od příd. jm. zakončených mý se ve 2. a 3. stupni píše mě-: strmý strmější apod. o 2. stupeň nemusí sloužit vždy ke srovnávání, zpravidla se jím v takovém případě vyjadřuje omezená míra vlastnosti označené 1. stupněm. Např. starší paní je paní, kterou mluvčí nehodnotí ještě jako starou, ale již ji nepokládá za mladou. o Podobně jako příd. jm. lze stupňovat i příslovce (draze dráže i dráž nejdráže; vysoko výše nejvýše apod.).
1. Zájmena osobní odkazují k mluvčímu (já, my), posluchači (ty, vy) a k tomu, o kom/čem se mluví (on, ona, ono, oni, ony, ona). K osobním zájmenům se řadí také zvratné zájmeno se. Např. Já tam nepůjdu. Zranil se. 2. Zájmena přivlastňovací jsou ta kterými přivlastňujeme osobně první, druhé nebo třetí (můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj). Např. Můj bratr je zámečníkem. 3. Zájmena ukazovací jsou ta, kterými v řeči ukazujeme na určitou osobu, zvíře, věc nebo vlastnost (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám). Např. Tento chlapec mi ukázal cestu. 4. Zájmena tázací jsou ta, kterými se tážeme po osobě, zvířeti, věci nebo vlastnosti (kdo, co, který, jaký, čí). Např. Kdo to udělal? 5. Zájmena vztažná připojují k sobě některé věty v souvětí (kdo, co, který, jaký, čí, jenž). Např. My nevíme, kdo to udělal. 6. Zájmena neurčitá jsou ta zájmena, kterými blíže neurčujeme, o kom nebo o čem je řeč, nebo to určujeme jen obecně (někdo, něco, některý, nějaký, něčí; leckdo, lecco, leckterý ; ledakdo ; kdokoli(v) ; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; každý, všechen). Např. Někdo klepe na dveře. 7. Zájmena záporná jsou ta zájmena, kterými popíráme existenci nějaké osoby, zvířete, věci nebo vlastnosti (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný). Např. Nikdo o tom nic nevěděl.
rod mužský rod ženský rod střední JEDNOTNÉ ČÍSLO 1. p. ten náš (pes, strom) ta naše (píseň) to naše (město) 2. p. toho našeho té naší toho našeho 3. p. tomu našemu té naší tomu našemu 4. p. toho našeho (psa) tu naši to naše ten náš (strom) 6. p. (o) tom našem (o) té naší (o) tom našem 7. p. tím naším tou naší tím naším MNOŽNÉ ČÍSLO 1. p. ti naši (psi) ty naše (písně) ta naše (města) ty naše (stromy) 2. p. těch našich 3. p. těm našim 4. p. ty naše (psy, stromy) ty naše ta naše 6. p. (o) těch našich 7. p. těmi našimi rod mužský rod ženský rod střední JEDNOTNÉ ČÍSLO 1. p. on ona ono 2. p. jeho, ho, jej jí jeho, ho, jej 3. p. jemu, mu jí jemu, mu 4. p. jej, ho, -ň (živ. i neživ.) ji ho, je, jej jeho (jen živ.) 6. p. (o) něm (o) ní (o) něm 7. p. jím jí jím MNOŽNÉ ČÍSLO 1. p. oni (živ.) ony ona ony (neživ.) 2. p. jich 3. p. jim 4. p. je 6. p. (o) nich 7. p. jimi
NĚKTERÉ OBTÍŽNĚJŠÍ TVARY SLOVES 1. Přítomné tvary sloves typu krýt, kupovat, psát, mazat, plakat, řezat, klusat -tato slovesa (a ta, která se podle nich skloňují) mají v 1. os. j. č. a ve 3. os. mn. č. dvojí koncovky a) krýt, kupovat (slovesa 3. třídy) (po -j-) kryji, kryju (hov.) kupuji, kupuju (hov.) koncovky u, -ou mají hovorový ráz kryjí, kryjou (hov.) kupují, kupujou (hov.) b) psát, mazat, plakat (po -š-, -ž-, -č-) píšu, píši píšou, píší mažu, maži (kniž.) mažou, maží (kniž.) pláču, pláči (kniž.) pláčou, pláčí (kniž.) koncovky i, -í se užívají řídce, jsou většinou výrazně knižní či zastaralé (kromě psát) c) řezat, klusat (po -ž-, -š-) řežu, řezám řežou, řezají klušu, klusám klušou, klusají obě dvě varianty jsou rovnocenné, není mezi nimi rozdíl - pzn.: dvojí koncovky i v ostatních přítomných tvarech (řežeš/řezáš, řeže/řezá, řežeme/řezáme ) 2. Přítomné tvary 3. os. mn. č. a tvary rozkazovacího způsobu sloves typu prosit, trpět, sázet (slovesa 4. třídy) prosit (oni) prosí pros! trpět (oni) trpí trp! sázet (oni) sází i sázejí sázej! -koncovku ejí lze použít pouze tam, kde končí rozkazovací způsob na ej! -u sloves typu prosit, kazit se v rozkazovacím způsobu -s, -z nemění př.: nepros neproš NEEXISTUJE!!! nekaz nekaž 3. Příčestí minulé sloves typu minout, tisknout, začít (slovesa 2. třídy) mine minul tiskne tiskl začne začal a) slovesa, která mají před -ne: samohlásku, r, l vždy -numine minul zahyne zahynul plyne plynul vane vanul hrne hrnul lne lnul b) slovesa, která mají před -ne souhlásku většinou nemají -nutiskne tiskl táhne táhl padne padl
všimne si všiml si vázne vázl klesne klesl slovesa s neslabičným základem (a jejich odvozeniny) však mají kvůli výslovnosti vždy -nuusne usnul hne hnul pohne se pohnul se u řady sloves lze užít obě varianty stárne stárl, stárnul (ale pouze stárla a stárli) řízne řízl, říznul (ale pouze řízla a řízli) bouchne bouchl, bouchnul (ale pouze bouchla a bouchli) -tvary s -nu- jsou většinou hovorové c) slovesa začne, počne -azačne začal počne počal slovesa tne, žne -a- i -nutne ťal, tnul žne žal, žnu l stejné tvary i některá slovesa zakončená na me přijme přijal odejme odňal vyjme vyňal, vyjmul najme najal, najmul 4. Infinitiv sloves typu péci, moci -slovesa, která mají v přítomných tvarech před koncovkou -č- mají dvojí možné zakončení infinitivu peče péci (kniž.), péct teče téci (kniž.), téct vleče vléci (kniž.), vléct infinitiv zakončený na -i má knižní ráz -podobně je tomu u slovesa moci může moci, moct -pzn: sloveso moci má v 1. os. j. č. a 3. os. mn. č. navíc dvojtvary (mohu/můžu, mohou/můžou)
SLOVESNÝ ROD = schopnost slovesa vyjádřit, zda je, nebo není původcem děje. Pes honí zajíce Vojáci oblehli město. Maminka pere prádlo. Učitel chválí žáka. Zajíc je honěn psem Město bylo obleženo vojáky. Prádlo je práno maminkou. Žák je chválen učitelem. Podmět je zároveň původce děje. Podmět není původcem děje. ROD ČINNÝ Slovesný tvar vyjadřuje, co s podmětem dělá někdo jiný nebo něco jiného. Podmět trpí činností někoho, něčeho jiného. ROD TRPNÝ
Dva možné způsoby trpného rodu Opisný tvar trpný Na nábřeží jsou stavěny nové domy. Knihy byly půjčovány každou středu. Zvratná podoba slovesa Na nábřeží se staví nové domy. Knihy se půjčovaly každou středu. pomocné sloveso být příčestí trpné zvratné zájmeno se sloveso (3. os. r. č.) jsou stavěny se staví budou půjčovány se půjčovaly Příčestí trpné je tvořeno příponami: en ved(l) ved -en, ved-ena, ved-eno ved-eni, ved-eny, ved-ena Pzn: Zvratnou podobu nelze použít všude. Sloveso se zvratným zájmenem může mít jiný význam. Domy se staví. Pavel se praštil. n bra(l) brá-n, brá-na, brá-no brá-ni, brá-ny, brá-na (Někdo jiný staví domy.) RT (Pavel praštil sám sebe.) RČ t skry(l) skry-t, skry-ta, skry-to skry-ti, skry-ty, skry-ta 1. Infinitivy v závorkách převeď do trpného rodu. (Dej pozor na slovesný čas.) Žák byl pochválen... učitelem. (pochválit č. min.) Kachna.... myslivcem. (zastřelit č. min.) O důležitých věcech... na veřejném zasedání. (rozhodovat č. přít.) Na sídlišti.... několik nebezpečných stromů. (pokácet č. bud.) Zbojník veřejně..... (popravit č. min.) Pořad.... v rozhlase příští pátek. (vysílat č. bud.) Kdy ty....? (zkoušet č. bud.) Na obalu.... datum spotřeby 14. 10. 2015. (uvést č. přít.) Ropa z Kuvajtu.... do celého světa. (vyvážet č. přít.) Oprava kina.... příští měsíc. (dokončit č. bud.)
SLOVESNÝ VID = schopnost slovesa vyjádřit, zda je děj časově ohraničený (ukončenost, dokonavost děje), nebo neohraničený (průběhovost, nedokonavost děje) SLOVESA NEDOKONAVÁ SLOVESA DOKONAVÁ probíhající, neohraničený děj děj probíhal, probíhá, bude probíhat (nějakou dobu to trvalo, trvá, bude trvat) utíkat ukončený, ohraničený děj děj proběhl, nebo proběhne (stalo se to, stane se to naráz ) utéct utíkal utíká bude utíkat čas minulý čas přítomný čas budoucí utekl ------ uteče dokáží vyjádřit přítomnost nedokáží vyjádřit přítomnost (průběh) utíkal utíká bude utíkat utekl uteče bude utéct mají všechny tři slovesné tvary VID NEDOKONAVÝ nelze vytvořit tvar budoucí (budu + infinitiv) budoucnost vyjadřují tvarem přítomným VID DOKONAVÝ 1. U následujících sloves urči vid N/D. (Pomůcka: říkej si budu + infinitiv lze-li/n, nelze-li/d) mluvit - shrnout.- věřit - koupat - zveličit plácnout sfouknout nosit zvracet obrátit zklamat vyskytovat (se) kleknout (si) usínat kvákat
VIDOVÁ DVOJICE = slovesa, která se liší pouze videm (tj. slovesa opačného vidu) př. prodávat - prodat, kupovat - koupit, kopat kopnout, sekat seknout, mluvit - promluvit Tvorba sloves NEDOKONAVÝCH od dokonavých 1) kmenotvornou příponou dát dávat připojit připojovat seknout sekat 2) odtržením předpony oholit holit nanosit nosit roztroubit troubit 1) předponou Tvorba sloves DOKONAVÝCH od nedokonavých sázet vysázet kosit skosit učit naučit 2) změnou kmenotvorné přípony házet hodit vzlétat vzlétnout stahovat stáhnout 2. Vytvoř vidové dvojice. N D kousat - kousnout/nakousat/rozkousat D přijít N - přicházet/jít mlátit - naučit se -. rovnat - sedět - vyloučit heknout -. -. mluvit - zdrhnout -. umírat - hlídat - vysávat -.. křičet - ukrást převléct máknout shrabat -. -. -. -. plavat - přetrhnout -.
SLOVO A JEHO VÝZNAM Sémiotický trojúhelník -vyjadřuje, jakým způsobem spolu souvisejí znak (jazyk, pojmenování, slovo), skutečnost (realita, věc) a její význam (pojem, smysl) Princip: jazyk (znak) vyjadřuje pojmy (význam, odraz reality) pojmy (význam) odrážejí skutečnost (věc) jazyk (znak) tuto skutečnost pojmenovává Slovo = skupina hlásek, která má v jazyce význam, označuje nějakou skutečnost (věc) př: strom troms -slovo může mít o věcný význam zachycen ve slovníku (definice, tj. soubor charakteristický prvků) dřevina s kmenem, která se nahoře větví v korunu o mluvnické významy zařazení slova k slovnímu druhu, jednotlivé mluvnické kategorie (jména: pád, číslo, rod; slovesa: osoba, číslo, způsob, čas, rod, vid) podstatné jméno, 1. pád, č. j., RMN Sousloví = ustálené spojení dvou či více slov s jedním významem př: základní umělecká škola, podstatná jména, babočka paví oko, hnědé uhlí ( Petrova škola, zajímavá jména, bystré oko, vytěžené uhlí) Rčení = obrazná spojení, jejichž základem bývá sloveso Př: Roste jako z vody. Vzal nohy na ramena. Jde to jako po másle.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ A MNOHOZNAČNÁ slova jednoznačná = mají pouze jeden jediný význam vlastní jména: Praha, Jana, Miloš, Španělsko odborné názvy: obratník, úhlopříčka, citoslovce, generátor jiná slova: klubovna, obálka, míč slova mnohoznačná = mají více významů, označují více různých věcí - kromě základního významu mají další významy vzniklé přenesením slova na věci, které se původní skutečnosti podobají nebo s ní nějak souvisí metafora = přenesení slov podle podobnosti (VZHLED) př: oko (orgán zraku) volské oko, oko na punčoše, mastná oka na polívce, horské oko (jezírko) zub (součást čelisti sloužící ke kousání a rozmělňování potravy) zuby na pile, zub ve vlasech (vystřižené místo), zuby na ozubeném kole, zuby na noži metonymie = přenesení slov podle vnitřních souvislostí (LOGIKA) př: sladkost (název vlastnosti) koupím si sladkosti (=bonbony, dort, tj. sladké věci) stráž (činnost) zavolejte stráže (=osoby vykonávající stráž) psaní (činnost) pošlu ti psaní (=dopis, výsledek psaní) Damašek (město) damašek (=tkanina, která se vyráběla v Damašku) Röntgen (fyzik) rentgen (=přístroj, který sestrojil) Volt (fyzik) volt (=jednotka napětí) Čapek (spisovatel) čtu si Čapka (=jeho knihy) synekdocha = označení části celkem, nebo naopak celku jeho částí př: Ve středověku bylo snadné přijít o krk (=o celý život) (částcelek) Celé město bylo na nohou (=všichni lidé) (celekčást)
SLOVESNÉ TŘÍDY A VZORY TŘ. ZAKONČENÍ VZOR KMEN MINULÝ ROZK. ZPŮSOB 1. e nese nes-l bere maže peče bra-l maza-l pek-l umře umře-l 2. ne tiskne tisk-l mine minu-l začne zača-l 3. je kryje kry-l kupuje kupova-l 4. í prosí prosi-l trpí trpě-l trp! sází sáze-l sázej! 5. á dělá děla-l Pzn: 1) Ke vzoru začne (2. třída) patří několik sloves se zakončením me (od slovesa jmout): zajme (zajal), najme, obejme, přijme, ujme, sejme (sňal) 2) Nepravidelná slovesa (různé kořeny) být jsem budu chtít chci jíst jím vědět - vím TVRDÉ VZORY MĚKKÉ VZORY Postup při určování vzorů 1) Sloveso zařadíme do třídy (podle tvaru 3. os. j. č. přít. času) (-e, -ne, -je, -í, -á) 2) V každé třídě (vyjma 5.) se řídíme dle rozdílů v zakončení kmene minulého 3) U sloves 1. třídy nejprve zjistíme, zda je v zakončení kmene přítomného tvrdá/ obojetná souhláska ( tvrdé vzory), nebo měkká souhláska ( měkké vzory) 4) U sloves 4. třídy zakončených na -e/-ě rozlišujeme dále podle rozkazovacího způsobu.
PRAVOPIS A VÝSLOVNOST SLOV PŘEJATÝCH PRAVOPIS SLOVA OBECNÁ (o pravopisu rozhoduje míra jejich zdomácnění a rozšíření v češtině) Slova zdomácnělá dle zásad českého pravopisu původně psané píšeme vyslovujeme příklad ae, ai, oe e, é e, é aféra, prémie, prézens c k k kakao, abstraktum, kanón qu kv kv kvóta, kvinta gu gv gv sangvinik w v v víkend i/y j j tramvaj, bonsaj, jachta rh r r rododendron ck k k hokej, šok th t t antologie, etika, mytologie ss, ll, nn, s, l, n, s, l, n, adresa, pulovr, tenis mm, dd, rr m, d, r m, d, r dilema, puding, iracionální s z z gymnázium Délka samohlásek -označuje se zpravidla tam, kde se ve spisovné výslovnosti vyslovuje dlouhá samohláska téma, túra, fúze POZOR: ve všech slovech přejatých vždy ú!!! túra, fúze, kúra (= procedura např. lázeňská, manikúra, pedikúra) Slova psaná původním pravopisem Slova omezená na úzký okruh uživatelů odborná, knižní, mezinárodní značky (př. abbé, brutto, netto, watt) Slova částečně zdomácnělá, kde se výrazně liší výslovnost od psané podoby (př. bulletin, interview, outsider, résumé) Citátové výrazy (př. curriculum vitae, status quo, de iure) PRAVOPIS VLASTNÍ JMÉNA (osobní a zeměpisná) Jména pocházející z jazyka užívající latinku většinou PŮVODNÍ PRAVOPIS Př: Ludwig van Beethoven, Daniel Defoe, Barcelona, Monte Carlo Jména pocházející z jazyka, který užívá jiné písmo než latinku PŘEPIS DLE ZAVEDENÝCH PRAVIDEL Př: Alexandr Sergejevič, Puškin, Peking, Soul POČEŠTĚNÁ PODOBA o jména cizích panovníků, papežů a známých hist. osobností Př. Kryštof Kolumus, Ludvík XIV., Mikuláš Koperník, Ivan Hrozný o některá zeměpisná jména Př. Paříž, Londýn, Cáchy, Benátky, Dunaj VÝSLOVNOST 1. Psané di, ti, ni tvrdě dy, ty, ny Př. diktát, titul, nikl, politik 2. Spojení i + samohláska se vyslovuje s vloženým j Př. dieta [dije-], hyena [hije-], studium [-dijum] 3. Psané i po samohlásce a před souhláskou [j] Př. detail [detajl], celuloid [celulojd] 4. Slova zakončená ismus, -smus [-izmus, -zmus] - Př. archaismus, orgasmus