VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ OBOR: MEZINÁRODNÍ OBCHOD VEDLEJŠÍ SPECIALIZACE: MANAŽER KVALITY, FAKULTA PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ ANALÝZA A ZHODNOCENÍ ZPŮSOBU VÝBĚRU DODAVATELŮ SPOLEČNOSTI AHOLD CZECH REPUBLIC, A. S. (diplomová práce) Vypracovala: Bc. Lenka Špačková Vedoucí práce: Ing. Alena Plášková, CSc.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza a zhodnocení způsobu výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne 14. 12. 2009 podpis studenta
PODĚKOVÁNÍ: Na tomto místě bych ráda poděkovala své rodině za podporu při psaní této diplomové práce. Nemalý dík patří paní Ing. Aleně Pláškové, CSc. za ochotu, trpělivost a odborné připomínky. Poděkovat bych také chtěla pracovníkům oddělení kvality společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., zejména Ing. Anně Malenové, za poskytnuté informace a poznatky z praxe.
Obsah Obsah... 4 Úvod... 6 1. Význam výběru a hodnocení dodavatelů pro zabezpečování kvality produktů... 8 2. Požadavky na výběr dodavatelů podle vybraných normativních dokumentů, standardů a přístupů... 10 2.1 Legislativní požadavky upravující dodavatelsko-odběratelské vztahy... 10 2.2 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 9000:2005, ČSN EN ISO 9001:2008 a ČSN EN ISO 9004:2000... 14 2.3 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 14001:2005 a ČSN EN ISO 14004:2005... 16 2.4 Výběr dodavatelů podle ČSN OHSAS 18001:2008... 17 2.5 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 22000:2005 a ČSN P ISO/TS 22004:2005... 18 2.6 Principy a doporučení na způsob výběru dodavatelů podle VDA 2... 21 2.7 Společenská odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility CSR)... 22 3. Požadavky na bezpečnost potravin podle vybraných normativních dokumentů, standardů a přístupů... 23 3.1 Legislativní požadavky na bezpečnost potravin... 23 3.2 Mezinárodní bezpečnostní standardy pro oblast potravinářství Global Food Safety Initiative (GFSI)... 27 3.2.1 Principy a požadavky standardu British Retail Consortium (BRC)... 28 3.2.2 Principy a požadavky systému International Food Standard (IFS)... 33 3.2.3 Principy a požadavky systému Dutch HACCP... 35 3.2.4 Principy a požadavky systému Safe Quality Food (SQF)... 36 3.3 Mezinárodní protokol GlobalGAP... 37 3.4 Systém kritických bodů (HACCP Hazard Analysis Critical Control Points )... 38 4. Představení společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.... 40 4.1 Historie a současnost společnosti... 40 4.2 Management kvality... 42 4.3 Vztahy s dodavateli... 45 4.4 Společenská odpovědnost ve společnosti Ahold... 49 4.5 Privátní značky... 52 4.5.1 Albert Quality... 53 4.5.2 Euro Shopper... 53 4.5.3 Albert Excellent... 54 4.5.4 Albert Bio... 54 5. Proces výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.... 55 6. Analýza stávajících postupů a procesů začleněných do výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.... 58 6.1 Plnění požadavků mezinárodních standardů a přístupů... 58 6.2 CSR a etický kodex... 60 6.3 Proces výběru dodavatelů a vztahy s nimi... 64 6.4 Budoucí obchodní záměry... 67 6.5 Vliv nového zákona na činnost Aholdu... 69 6.6 Poznatky z osobní účasti na dodavatelském auditu... 72 4
7. Návrh zlepšení procesu výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.... 76 7.1 Systém kvality ve vztahu k dodavatelům obecně... 76 7.2 CSR a etický kodex... 78 7.3 Výběr dodavatelů a udržování vzájemných vztahů... 81 7.4 Budoucí záměry organizace a vliv nového zákona o významné tržní síle a jejím zneužití... 84 Závěr... 85 Seznam literatury... 90 Knižní publikace... 90 Zákony... 90 Interní manuály a směrnice společnosti Ahold... 90 Internet... 90 Přílohy... 94 Obrázky... 94 Obrázek č. 1: Nové logo společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.... 94 Obrázek č. 2: Logo nadačního fondu AHOLD Czech Republic, a.s.... 94 Obrázek č. 3: Privátní značka Albert Quality... 94 Obrázek č. 4: Privátní značka Euro Shopper... 95 Obrázek č. 5: Privátní značka Albert Excellent... 95 Obrázek č. 6: Privátní značka Albert Bio... 95 5
Úvod Téma této diplomové práce volně navazuje na moji bakalářskou práci, která se zabývala porovnáním způsobu výběru dodavatelů dvou maloobchodníků a jednoho výrobce. Tato práce bude spíše analyzovat současný proces výběru dodavatele významného retailera na českém trhu i s celosvětovým významem společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. Vzhledem k úspěšnému ukončení vedlejšího oboru Manažer kvality na Katedře managementu Vysoké školy ekonomické, bych chtěla zhodnocení procesu výběru dodavatelů a jeho analýzu, hodnotit zejména z pohledu managementu kvality. Toto téma pro mě bylo zajímavé již dříve. Z pohledu managementu kvality ale přináší další úhly pohledu nejen z ekonomické stránky, ale i doporučení ke zlepšení procesů a optimalizaci. Dodavatelé jsou pro obchodní firmu základem pro její činnost. Pokud nejsou kvalitní a spolehliví dodavatelé, stejně tak jejich výrobky, prodejce nebude mít úspěch u zákazníků, což zásadním způsobem ohrožuje jeho setrvání na trhu. Je proto důležité obezřetně vybírat své dodavatelské protějšky. V první části seznámím čtenáře s aktuálně platnými legislativními požadavky v oblasti výběru dodavatelů. Poté s mezinárodně uznávanými přístupy a standardy k této problematice. Z důvodu převažujícího prodejního sortimentu zájmové společnosti, potravinám, považuji za nutné uvést i legislativní požadavky, které se vztahují k bezpečnosti potravin a hygienické provozní praxi. I zde existuje několik mezinárodních doporučení a přístupů, které jsou aplikované v současné praxi. Mnoho firem je stanoví také jako minimální požadavek pro své dodavatele. Nejznámějším standardem, který upravuje pouze způsob výběru dodavatele, je publikace německého svazu automobilového průmyslu. Výběr dodavatelů dovedl automobilový průmysl téměř k dokonalosti. Automobily jsou sestrojeny z nespočtu různých komponentů, které vyrábějí externí dodavatelé. Německé automobilky své požadavky sepsaly do zvláštních předpisů. Ačkoli se nejedná o maloobchodní prodejce, natož spotřebního zboží, níže zařadím i tento přístup pro inspiraci případných doporučení aplikovatelných na oblast prodeje rychloobrátkového zboží. Měl by přiblížit, jak je doporučené zabezpečovat výběr dodavatelů i v jiných odvětvích. Po detailnějším seznámení se společností AHOLD Czech Republic, a.s., bude následovat popis procesu výběru dodavatele. Ten bude zaměřený spíše na výběr dodavatele privátních značek (blíže vysvětleno v příslušné kapitole). Produkty prodávané pod privátní značkou jsou v současné době výrazným konkurenčním prostředkem. Díky významné tržní síle prodejce, který často disponuje zahraničním kapitálem, je možné nabízet zákazníkům kvalitní výrobky za nízké 6
ceny. Existuje několik různých řad těchto produktů. Odběratel, tedy prodejce, si sám stanoví požadované specifikace výrobku. Má velký prostor k ovlivnění jeho vzhledu i složení. Výrobky prodávané pod obchodní značkou prodejce ale podléhají jeho přímé odpovědnosti. Proto je nutné dbát na pečlivý výběr výrobce a snažit se s ním udržovat dobré obchodní vztahy. Ostatní dodavatelé jsou pro maloobchodníka také důležití. Spotřebitelé je mají ve své oblibě, mají k nim důvěru a často i loajalitu. Hledají tyto výrobky u zprostředkujících prodejců. Výběr takovýchto dodavatelů není tak náročný jako dodavatelů privátních značek, ale z části velmi podobný. V této práci bude způsob jejich výběru také analyzován. Pro získání potřebných informací mi přislíbilo spolupráci oddělení kvality společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. Bude mi umožněno zúčastnit se osobně dodavatelského auditu u výrobce produktů pod privátní značkou. Popis jeho průběhu a poznatky z něj budou také součástí této práce. Budou brány v úvahu i při analýze stávajícího procesu výběru dodavatelů, resp. způsobu provádění auditu a při stanovení doporučení ke zlepšení. Poté, na základě všech výše uvedených informací, budu společnost analyzovat podle jednotlivých tematických oblastí. Budu se snažit poukázat na to, co dělá dobře, v souladu s mezinárodními doporučeními a co se s nimi naopak neslučuje. Naznačit výhody a nevýhody obojího. Případně do jaké míry se slučují jednotlivé oblasti s praxí, zda jsou ve vzájemné součinnosti, či ne a jak moc se navzájem ovlivňují. Zajisté vyvstane i mnoho dalších vzájemných provázaností a s nimi spojených problémů. Cílem této práce je provést analýzu způsobu výběru a hodnocení dodavatelů na základě plnění legislativních požadavků a mezinárodních standardů v oblasti zabezpečování kvality při výběru dodavatelů ve firmě se zahraničním kapitálem. Následně doporučit smysluplné a proveditelné prvky ke zlepšení tohoto procesu, k jeho optimalizaci a další, které by vedly ke zlepšení vzájemných vztahů s dodavateli. Měly by se opírat o teoretické znalosti získané ze studia na vysoké škole a v průběhu psaní této diplomové práce. Tato část by měla pomoci nejen mně samotné k bližšímu seznámení se s praxí, ale poskytnout i doporučení a inspiraci ke zlepšovacím nástrojům a opatřením ve společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. 7
1. Význam výběru a hodnocení dodavatelů pro zabezpečování kvality produktů Téměř každý obchodník potřebuje k výkonu své činnosti dodavatele a jejich produkty. Některému stačí jen nějaké podružné komponenty, jiný je odkázaný výhradně na dodávky. Čím větší je tato závislost, tím více jsou nutné kontroly a prověřování samotných dodavatelů i jejich výrobků. Tito partneři totiž mají ve svých rukou osud naší firmy. Pokud by nedodali včas či sjednané míře, mohlo by to mít zásadní dopady na náš podnik. Proto je soustavná práce na procesu nakupování a výběru dodavatelů klíčová pro jakoukoliv organizaci. Může být řízen centrálně pro celou organizaci nebo tato pravomoc může být udělena každé divizi nebo oddělení separátně s možností společné databáze, směrnic a závazných pravidel. Obvyklou praxí je řazení dodavatelů v podnikových záznamech do jedné ze tří kategorií A, B, nebo C. Kritéria si může stanovit každá společnost svoje. Používají a vyhodnocují se nejčastěji cena prodávaných výrobků, dodržování sjednaných podmínek (lhůt, množství, druhu) a zkušenosti s dodavatelem. Do skupiny pod značkou A je zařazen ten dodavatel, který je schopný bez problémů dodat objednané zboží. Je způsobilý dodat řádně a včas a splňuje všechny stanovené požadavky. Kategorie B zpravidla označuje ty, kteří jsou tzv. podmíněně způsobilí, u jeho dodávek se vyskytly jisté nedostatky, které ale nebyly závažného rázu a výrazněji neohrozily činnost odběratele. Pod písmenem C jsou skryti ti dodavatelé, kteří jsou nezpůsobilí v dodávkách, u dodávky již byly závažné nedostatky. V nejkrajnějších případech je nutné využít služeb dodavatele s označením C, pak je ale nezbytné provést maximální opatření k zajištění kvality a ostatních požadavků. U nových dodavatelů je vhodné zprvu udělat externí audit, pro získání více informací o jeho možnostech. Revize zařazení dodavatelů by měla probíhat podle zkušeností, minimálně jedenkrát ročně. Firma by měla o všem udržovat záznamy, včetně poznámek, z jakých důvodů je který dodavatel v té či jiné kategorii. 1 V tomto přístupu hodnocení dodavatelů by měl platit tzv. Paterův princip, kdy 80 % nakupovaných výrobků je pořizováno od 20 % dodavatelů, které má firma zařazené v kategorii A. Ti jsou zkušenostmi ověření a organizace s nimi má dobré vztahy, které rozvíjí a pracuje na jejich zlepšování. Vznikne jakýsi vztah mezi odběratelem a jeho dodavatelem a oba se snaží vzájemné obchody uskutečňovat k oboustranné spokojenosti. Je pak i snadnější prosazovat inovace a rychleji reagovat na změny na trhu. Oba subjekty jsou také více zainteresováni na činnosti a úspěších druhé strany. 1 Zdroj: Veber, Jaromír a kol.: Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce: legislativa, systémy, metody, praxe. Praha: Management Press 2006. ISBN 80-7261-146-1, str. 149 8
Dodavatelské audity se vyskytují relativně často. V obchodě je nutná absolutní důvěra. Nutnost prověřování a kontrol se tím pádem zvýšila. Kontrola nakupovaných, dodaných produktů je také samozřejmá. Důvodem jsou i stále větší legislativní požadavky a případné následné sankce, jakož i náročnější požadavky spotřebitelů. Pomocným prostředkem mohou být různé certifikáty dodavatelů, ověřující a zaručující plnění jistých principů a přístupů. Mohou to být také označení výrobků jako například Czech Made, Klasa, BIO, Ekologicky šetrný výrobek, Evropská ekoznačka atd. Označují výrobek, který splňuje předepsaná kritéria. Jejich plnění je pravidelně ověřováno. Trh potravin je v České republice přesycený a současný český spotřebitel je při svém nákupním chování velmi výrazně ovlivněn cenou. Samotní výrobci mohou ovlivňovat ceny svých produktů změnou vstupních surovin, změnami dodavatelů, změnami ve výrobním procesu aj. Prodejci potravin, včetně světových maloobchodních řetězců, jako je AHOLD Czech Republic, a.s., kterým se bude zabývat celá druhá část této práce, mají daný sortiment a hlavní potenciál na vyšší tržby je skrytý v jejich privátních značkách 1. Poskytují jim podobné možnosti jako samotným výrobcům. Nemohou přímo ovlivňovat dodávky výrobců, ale mohou svým prostřednictvím snižovat ceny a přizpůsobovat vlastnosti produktů požadavkům zákazníků. Velké potravinářské řetězce získávají podíl na trhu zejména těmito privátními značkami. Nevýhodou je, že maloobchodníci mají zákonnou odpovědnost za výrobky prodávané pod svou obchodní značkou. 1 Privátní značkou může být označeno jakékoli zboží včetně potravin, které je prodáváno pod značkou prodejce, s uvedením výrobce v informacích na obalu. V jiných obchodních řetězcích není dostupné. 9
2. Požadavky na výběr dodavatelů podle vybraných normativních dokumentů, standardů a přístupů 2.1 Legislativní požadavky upravující dodavatelsko-odběratelské vztahy Samozřejmostí je, díky členství České republiky v Evropské unii, kompatibilita s evropským acquis communautaire 1. Základními zákony v obchodě (nejen pro potravinářské produkty) jsou zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. Kromě různých smluv upravují práva a povinnosti prodejců a kupujících. Podle Obchodního zákoníku se postupuje v případě, kdy obě strany obchodního vztahu jsou právnickými osobami. Pokud je jedna z nich fyzická osoba, postupuje se podle Občanského zákoníku. Dodavatelsko-odběratelské vztahy velkého obchodního řetězce, jako kupujícího, jsou většinou spojeny na druhé straně s právnickými osobami jako dodavateli. Práva a povinnosti těchto subjektů, jak již bylo uvedeno, upravuje Obchodní zákoník. Zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé vztahy s podnikáním související, a zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Vymezuje podmínky a specifika obchodních společností a družstev. Větší část je věnována obchodním závazkovým vztahům formou stanovení náležitostí smluv a k nim příslušejících práv a povinností kupujícího a prodávajícího. Jsou jimi například smlouva kupní, smlouva o dílo a smlouvy vztahující se k finančním službám. Obecně je prodávající povinen dodat řádně a včas a v souladu s kupní smlouvou. Kupující je povinen zboží převzít a zaplatit za něj řádně a včas. Další práva a povinnosti jsou stanoveny v tomto právním předpisu a odvíjí se od obchodního vztahu. Dává i jistou smluvní svobodu oběma subjektům při uzavírání obchodu. V souvislosti s dodavatelsko-odběratelskými vztahy je v praxi často opomíjeným zákonem zákon č. 526/1990 Sb., o cenách: 1 Zákon se vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb Snaží se hájit zájmy a ochraňovat slabší účastníky obchodních vztahů, ať už se jedná o malého dodavatele či zákazníka proti velké firmě. Velké a často nadnárodní společnosti mají silnou vyjednávací pozici vůči ostatním a stanovují si podmínky vzájemných vztahů. Jejich cílem je získat co největší počet zákazníků a ovládnout daný trh. Prostředkem, který nejvíce napomáhá k dosažení tohoto cíle, jsou nízké ceny 1 Obecné označení pro komunitární právní řád Evropské unie 10
prodávaného zboží. Situace může být také taková, že společnost nemá na trhu větší konkurenci a může si proto stanovovat cenu svých produktů víceméně libovolně. Proto tento zákon zakazuje nakupovat výrobky od dodavatelů za cenu nižší, než jsou náklady vynaložené výrobcem nebo cena obvyklá. Dále upravuje sjednávání ceny, regulaci cen, cenové informace a cenovou kontrolu. Vymezuje práva a povinnosti právnických, fyzických a jiných osob. V říjnu 2009 prezident republiky podepsal novelu tohoto zákona, která tím vstoupila v platnost. Implementuje do českého práva nařízení Evropské unie upravující ochranu spotřebitele. Mimo jiné rozšiřuje počet subjektů dotčených tímto zákonem. Jsou jimi subjekty s výhodnějším hospodářským postavením, tj. podle citace zákona každý, kdo není na trhu při sjednávání cen vystaven podstatné cenové soutěži. Tím jsou myšleny i obchodní řetězce. Důležitou částí úpravy je povinnost uvádět konečné ceny výrobků a služeb, tedy včetně daní a poplatků. Novela také rozšiřuje výčet případů porušení zákona o cenách a zvyšuje sankce při zjištění porušení povinností daných tímto zákonem, které nemají odkladný účinek v případě žaloby proti rozhodnutí o udělení pokuty. 1 Společnost AHOLD Czech Republic, a.s., kterou se bude zabývat praktická část mé práce, operuje také na slovenském trhu. Musí respektovat i slovenské zákony. Donedávna významným rozdílem oproti českému právu upravujícímu dodavatelsko-odběratelské vztahy byl zákon Slovenské republiky č. 172/2008 Sb., o nepřiměřených podmínkách v obchodních vztazích. Kromě jiného uvádí výčet nepřiměřených podmínek v obchodních vztazích. Jednou z nich je vykonávání kontrol v prostorách výrobce nebo dodavatele odběratelem, včetně požadavků na rozbory a zkoušky produktů. Stanovuje ale možnost výjimky v případě, že se jedná o produkt, který je prodáván spotřebiteli pod obchodní značkou odběratele. Tím na něj také přecházejí veškeré povinnosti a odpovědnosti za prodávaný produkt (stejný postup převodu práv a povinností jako v České republice). Podobná otázka byla prozatím v českém právním systému upravena pouze zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Zabývá se ochranou před porušováním volné hospodářské soutěže na trhu, ale ne ochranou jednotlivců účastnících se obchodních vztahů. Nebere v úvahu případné dominantní postavení subjektů, které by mohly významně ovlivňovat obchodní podmínky ve svůj prospěch neetickými či dokonce nekalými praktikami. Do českého právního systému byl v listopadu 2009 doplněn zákon, který je velmi podobný slovenskému zákonu zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití (médii označovaný jako protiřetězcový zákon). V účinnost vstoupí 1. 2. 2010. Jeho vznik nebyl bezproblémový. První verze byly na půdě 1 Zdroj: Portál poskytující informace o právech v obchodních vztazích. Novela zákona o cenách. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://www.spotrebitele.info/vase-prava/clanek.shtml?x=2351803 11
Poslanecké sněmovny již v roce 2006. V roce 2009 byla předložena jeho další podoba, která byla Senátem následně pozměněna. Návrh zákona pak byl i s pozměňovacím návrhem schválen Parlamentem České republiky. V říjnu 2009 prezident republiky jej ale vetoval. Na počátku listopadu 2009 poslanci přehlasovali prezidentovo veto a zákon schválili. Upravuje otázku zneužití významné tržní síly při prodeji zemědělských a potravinářských produktů. Pod pojmem významná tržní síla označuje odběratele s čistým obratem nad 5 miliard korun za rok nebo odběratele, jenž si může na dodavateli vynutit jednostranně výhodné obchodní podmínky díky situaci na trhu, což jsou zejména velké obchodní řetězce. Zákon zakazuje zneužití této moci. Jeho příklady jsou taxativně vyjmenovány. Odběratelé musí svým dodavatelům poskytnout svoje všeobecné dodací podmínky, které musí splňovat náležitosti uvedené v příloze zákona. Musí v nich být například uvedené podmínky nákupu, cenové podmínky, snížení cen aj. Odběratelé nesmí prodávat nakoupené produkty za cenu nižší, než je nakoupili od dodavatelů (výjimkou je rychle se kazící zboží a sezónní výrobky). Upravuje také dozor nad dodržováním tohoto zákona, kterým je pověřen Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a výši pokut při protizákonném chování, které mohou dosáhnout částky deseti milionů korun nebo deseti procent z čistého obratu proviněné společnosti. Jako přínosný považuje nový zákona Potravinářská komora, která se domnívá, že výsledný efekt bude ve prospěch konečných spotřebitelů a zejména zemědělců a celého potravinářského průmyslu. Proti přijetí zákona o významné tržní síle se staví Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR ČR). Upozorňuje mimo jiné na to, že na Slovensku po uvedení zákona v platnost nedošlo k žádným výrazným změnám v situaci podřadného vztahu dodavatelů k jejich odběratelům a již nyní se objevují tendence k jeho novelizování. Uvádí také, že pokud dodavatel využije svého práva ve smyslu tohoto zákona a bude se jej domáhat, žádný prospěch mu to nepřinese, naopak spíše riziko, že přijde o svůj dosavadní odbyt u postižené organizace. Zákon podle jejich názoru nemá potenciál zasahovat do vztahů mezi dodavatelem a odběratelem, které jsou i tak již složitě utvářeny. Domnívají se, že se sníží i počet českých potravinářských dodavatelů, kteří nebudou schopni konkurovat levné zahraniční produkci a podmínkám nastaveným tímto předpisem. Ve výsledku by to mohlo vést k omezení konkurence na trhu, případně snížení nabídky a konečnému zvýšení cen pro spotřebitele. 1 Uznávané poradní a advokátní společnosti označují působnost zákona za největší zásah do maloobchodního prodeje od jeho liberalizace v 90. letech 2. Podle nich tento zákon na svobodném demokratickém trhu nemá své místo. Vyjádření poskytla i akademická 1 Zdroj: Zpravodajský server České noviny. Protiřetězcový zákon. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/snemovna-opet-schvalila-zakon-regulujici-obchodniretezce/396764&id_seznam=286 2 Zdroj: Webové stránky deníku Mladá fronta DNES. Protiřetězcový zákon. [on-line]. [cit. 7. 11. 2009] http://ekonomika.ihned.cz/c1-38919630-zakon-na-zle-retezce-plati-poslanci-prehlasovali-klausovo-veto 12
půda, konkrétně Fakulta mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze. Její analýza navrhovaného zákona upozorňuje na neodbornost předkládané normy a případný negativní efekt jejího působení na tržní prostředí. Podle dokumentu zákon obsahuje několik pojmů, které nejsou obsaženy v současné právní úpravě, hlavně Obchodním a Občanském zákoníku. Je zásahem do práva obchodníků a je v rozporu s principy vytváření společného hospodářského prostoru. Může také přinést růst šedé ekonomiky (protizákonných aktivit, s cílem vyhnutí se placení poplatků a daní) a korupce. 1 Další překážkou může být fakt, že pravomoci a povinnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, stanovené v návrhu zákona, budou nejspíše vyžadovat navýšení počtu zaměstnanců státního orgánu. Zákon byl předmětem debat i několika zahraničních institucí. Evropský svaz obchodu EuroCommerce jej kritizuje z obdobných důvodů, jako vyjádřily české instituce. Naopak například ve Francii je již zakázán prodej produktů za ceny pod náklady a v Německu novely zákonů již uložily jednotkám s označením s vysokou tržní silou zákaz neoprávněných a opakovaných podmínek vůči dodavatelům. 2 1 Zdroj: Server Marketing&Media. Zpráva k protiřetězcovému zákonu. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://mam.ihned.cz/c1-38225960-vse-zakon-regulujici-obchodni-retezce-je-spatny-a-zbytecny 2 Zdroj: Zpravodajský server České noviny. Protiřetězcový zákon. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/snemovna-opet-schvalila-zakon-regulujici-obchodniretezce/396764&id_seznam=286 13
2.2 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 9000:2005 1, ČSN EN ISO 9001:2008 a ČSN EN ISO 9004:2000 Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO (International Organization for Standardization) se zabývá tvorbou norem a pokynů, které mají firmám pomoci docílit větší efektivity v jejich činnostech a certifikací zabezpečit určitou kvalitu jejich systému a procesů. Nejzásadnějších a světově nejpoužívanější je řada 9000, ve které se normy zabývají obecnými pravidly pro řízení kvality. Norma ČSN EN ISO 9000:2005 Systém managementu kvality základy, zásady a slovník (dále jen ISO 9000) je mezinárodně uznávanou normou, evropskou normou i českou státní normou. Jsou v ní obsaženy základní požadavky na systém řízení kvality a pojmy. Stanovuje osm zásad kvality. Patří mezi ně i vzájemně prospěšné dodavatelsko-odběratelské vztahy. Tím upozorňuje na provázanost těchto vztahů a vzájemnou závislost obou partnerů. Jejich dobré vztahy jsou pro ně velmi přínosné a rozvíjejí jim obchodní možnosti, ale i spotřebitel díky nim získá jistý prospěch. Navazuje na ni norma, celým označením ČSN EN ISO 9001:2008 Systém managementu jakosti požadavky (dále jen ISO 9001). Upravuje všeobecné požadavky na kvalitu v organizaci. Hlavním principem je orientace na zákazníka. Část 7.4 je věnována nákupu. Stanovuje nutnost důkladné specifikace při procesu nakupování, vstupní ověřování výroků. V části 7.4.1 Proces nakupování, která se zabývá výběrem dodavatelů, je řečeno: Organizace musí zajistit, aby nakupovaný výrobek vyhovoval specifikacím pro nakupování. Typ a rozsah řízení aplikované na dodavatele a na nakupovaný výrobek musí být závislé na vlivu nakupovaného výrobku na následnou realizaci výrobku nebo na konečný výrobek. Organizace musí hodnotit a vybírat dodavatele podle jejich schopnosti dodávat výrobek v souladu s požadavky organizace. Musí být stanovena kritéria pro jejich volbu, hodnocení a opakované hodnocení. Musí se udržovat záznamy o výsledcích hodnocení a o všech nezbytných opatřeních vyplývajících z hodnocení. Firmy mají specifikovat jasné požadavky na nakupované produkty. Určit přesné kvalitativní vlastnosti nakupovaného produktu, parametry i povahu dalšího případného zpracování. Mohou se použít katalogy, legislativní požadavky, normy, různá označení kvality (např. Klasa, Czech Made) a značek shody (např. CE). Musí si stanovit postup a náležitosti výběrového řízení na dodavatele a to podle předem daných kritérií a specifikací. Podstatnou okolností je i schopnost dodavatele dodat včas a ve sjednané míře a kvalitě. Záleží tedy i na výrobní kapacitě a dalších podmínkách výroby a logistiky dodavatele. Výběr by měl také zohledňovat dosavadní 1 Vysvětlení zkratek: Česká technická norma (dále jen ČSN), evropská norma (dále jen EN), mezinárodní norma (dále jen ISO) 14
zkušenosti s dodavatelem, nebo zda se jedná o první navázání obchodního vztahu. Dodavatelé musí být firmou neustále hodnoceni ve všech oblastech a o všem musí být vedeny záznamy. Firmám při rozhodování může pomoci i audit u potencionálního dodavatele, prokázání kvality jím poskytovaných služeb, například certifikacemi aj. Dodavatelské audity by měly probíhat i u stávajících dodavatelů podle získaných zkušeností, při různých změnách ve výrobě apod. Celá tato procedura se zdá složitější na implementaci, ale organizacím následně poskytne výraznou výhodu jasný přehled o svých dodavatelích a jejich možnostech a schopnostech. Firmy pak jsou schopné efektivně reagovat na měnící se poptávku na trhu a pružně přizpůsobovat požadavky na dodavatele. Doplňující normou je ČSN EN ISO 9004:2000 Systém managementu jakosti směrnice pro zlepšování výkonnosti (dále jen ISO 9004). Udává požadavky nad rámec ISO 9001, které rozšiřují systém řízení kvality v organizaci se zaměřením i na další zúčastněné strany k docílení vyšší výkonnosti. Rozpracovává samozřejmě také dodavatelsko-odběratelské vztahy. Konkrétně v části 6.6 Dodavatelé a partnerství (dále uvádím osobní překlad z anglické verze normy): Vedení organizace musí vytvořit vztahy s dodavateli a partnery, které by podporovaly a umožňovaly komunikaci za účelem vzájemně se rozvíjející efektivity a efektnosti procesů. Organizace může využít některých z mnoha možností, které jí umožní zvýšit hodnoty výstupů prostřednictvím řízených vztahů se svými dodavateli a partnery, jako jsou: - optimalizace počtu svých dodavatelů a partnerů, - zavedení oboustranné komunikace na potřebné úrovni k usnadnění rychlého řešení problémů a k zamezení dodatečných nákladů spojených se zpožděním dodávky či spory, - spolupráce s dodavateli na hodnocení způsobilosti procesů, - monitorování schopností dodavatelů dodat smluvené produkty s cílem snížení nadměrných ověřování, - podpora dodavatelů k zavedení programů pro stálé zlepšování výkonů a spolupráce na jiných vzájemně zlepšovacích iniciativách, - zapojení dodavatelů do organizačních plánů a vývojových aktivit za účelem vzájemného sdílení znalostí a zefektivnění a zlepšování dodavatelských procesů odpovídajících výrobků, - zapojení partnerů do potřeby jasných nákupních specifikací a vývojových aktivit, - hodnocení, uznání a odměňování snah a úspěchů dodavatelů a partnerů. Podrobněji je tedy rozpracován požadovaný řízený vztah s dodavateli. Je zdůrazněna potřeba péče o tyto vztahy. Norma udává i několik návodů na zefektivnění vzájemných dodavatelskoodběratelských vztahů. 15
2.3 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 14001:2005 a ČSN EN ISO 14004:2005 Normy řady 14000 jsou zaměřené na systém řízení na ochranu životního prostředí. Ačkoli mají téměř stejnou podobu a strukturu jako normy řady 9000, která se zabývá řízením kvality v organizaci, normy řady 14000 se zabývají pouze řízením ve vztahu k životnímu prostředí a oblast kvality vůbec neupravují. Obě jsou ale založeny na obdobných principech. Norma ČSN EN ISO 14001:2005 Systém environmentálního managementu požadavky s návodem pro použití (dále jen ISO 14001) obsahuje principy pro zavedení a certifikaci managementu ochrany životního prostředí v organizacích. Vyzdvihují zejména zapojení všech pracovníků včetně vrcholového vedení, stanovení vlivů činností na životní prostředí, udržování dokumentace atd. Můžeme v ní vyčíst i jisté požadavky na dodavatele - z hlediska ochrany životního prostředí. Nejsou ale přímo z pohledu nákupu či řízení dodavatelsko-odběratelských vztahů jako v normě ISO 9001 a ani ne tak podrobné. Část 4.4.1 zdroje, úlohy, odpovědnost a pravomoc říká: Vedení musí zajistit dostupnost zdrojů nezbytných pro vytvoření, zavedení, udržování a zlepšování systému environmentálního managementu. V normě je obecně sdělena nutnost efektivity v řízení dodavatelsko-odběratelských vztahů pro environmentální management. Norma ČSN EN ISO 14004:2005 Systém environmentálního managementu všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám (dále jen ISO 14004), jako u řady 9000, představuje jakousi pomůcku k zavedení systému environmentálního managementu podle norem ISO. Podobný přístup je v podobě nařízení Rady EU EMAS (Environmental Management Audit Scheme). Jedná se o dobrovolný systém ochrany životního prostředí na území Evropské unie, které mohou firmy implementovat do svého řízení. 16
2.4 Výběr dodavatelů podle ČSN OHSAS 18001:2008 V případě ČSN OHSAS 18001:2008 Systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci požadavky (dále jen OHSAS 18001) se jedná o doporučení Mezinárodní organizace pro normalizaci pro bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci. Ačkoli se v tomto případě nejedná přímo o normu vydanou mezinárodní organizací ISO, je synchronizovaná s předcházejícími normami ISO řady 9000 a 14000. Bezpečnost při práce je významně upravena v legislativních požadavcích každého státu. Toto normativní doporučení je tedy určitým pomocným prostředkem k zabezpečení plnění bezpečnostních povinností firmy. Certifikace opět označuje a zaručuje ostatním subjektům jistý bezpečnostní standard. Ve stejném rozsahu a zařazení do stejné oblasti jako v ISO 14001, je zde upraven výběr dodavatelů, nyní z pohledu bezpečnosti práce. Jedná se o část 4.4.1 Zdroje, úlohy, odpovědnost, povinnost a pravomoc, která má stejné označení jako v ISO 14001. Obsah je ale nepatrně jiný. Samozřejmě je zdůrazněna bezpečnost práce. Ve vztahu k dodavatelům říká: Vrcholové vedení musí prokazovat svou osobní angažovanost a aktivitu prostřednictvím a) zajišťování dostupnosti zdrojů nezbytných pro vytvoření, implementování, udržování a zlepšování systému BOZP 1 Jedná se o stejný postoj k řízení vztahů s dodavateli jako u normy ISO 14001, ale z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V České republice je zaveden program Bezpečný podnik, který kopíruje zákony České republiky upravující ochranu zdraví při práci a požadavky směrnic EU. 1 Pozn. BOZP = bezpečnost a ochrana zdraví při práci 17
2.5 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 22000:2005 a ČSN P ISO/TS 22004:2005 Další normou, která je úzce propojena s normou ISO 9001, je norma ČSN EN ISO 22000:2005 Systém managementu bezpečnosti potravin požadavky na organizaci v potravinářském řetězci (dále jen ISO 22000), která stanovuje požadavky na zavedení a udržování systému managementu bezpečnosti potravin. Je vytvořena pro všechny subjekty zapojené v distribučním řetězci potraviny od výrobců, přes dopravce, skladovatelské společnosti, velkoobchodníky, po prodejce konečnému spotřebiteli, včetně veřejného stravování a doprovodných služeb, jako je úklid, dezinfekce, dezinsekce, deratizérská činnost. Celá se tedy váže k potravinářskému průmyslu a jeho podpůrným činnostem. Nepřímo se také vztahuje například na výrobce strojů, balících materiálů, čisticích prostředků. Je založena na minimalizování bezpečnostního rizika u potravin. Nástrojem jsou v jejím případě programy předběžné opatrnosti a řízení kritických bodů. Programy předběžné opatrnosti jsou přirovnávané k zásadám správné praxe Správné laboratorní praxe (GLP - Good Laboratory Practice) a Správné výrobní praxe (GMP - Good Manufacturing Practice) a řízení kritických bodů, které je podrobněji rozpracováno Systémem kritických bodů HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points). Pojednává o něm také jedna z následujících kapitol. Respektuje jeden ze základních dokumentů pro bezpečnost potravin Codex Alimentarius 1 a jeho sedm prvků pro systém HACCP. 2 Kromě obvyklých procesů, jako jsou odpovědnost managementu, plánování a realizace, ověřování, zlepšování atd., obsahuje i část zabývající se managementem zdrojů. Konkrétně se jedná o bod 6.1 Poskytování zdrojů: Organizace musí zajistit dostupnost zdrojů nezbytných pro vytvoření, zavedení, udržování a zlepšování systému managementu bezpečnosti potravin. Je zde tedy řečeno úplně to samé jako v normách ISO 14001, pouze pro oblast bezpečnosti potravin. Důležitější je obsah odstavce 5.6.1 Externí komunikace. Norma ISO 22000 zdůrazňuje prvek aktivní komunikace. Komunikace probíhá i ve vztahu dodavatel odběratel a je nutná v celém potravinovém řetězci. Je nezbytné, aby byla včasná, jasná a obsahovala všechny potřebné údaje. Významnou částí přispívá k předcházení rizikům, která mohou vzniknout při uvádění potraviny na trh. V normě je přímo uvedeno 3 : Organizace musí zajistit 1 Světový potravinový kodex vytvořený Organizací spojených národů k zajištění bezpečnosti potravin na celém světě 2 Zdroj: Webové stránky certifikační organizace. Systémy bezpečnosti potravin. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://certification.bureauveritas.cz/webapp/servlet/fileservlet?mode=preview&downloadfile=/norma+pro+system y+managementu+bezpecnosti+potravin+iso2200.pdf 3 Osobní překlad z anglického originálu 18
vytvoření, zavedení a udržování efektivních opatření pro komunikaci, aby informace o produktu vztahující se k jeho bezpečnosti, byla sdělována a pochopena napříč celým potravinářským řetězcem a to zejména s: a) dodavateli a dalšími obchodními partnery b) zákazníky a spotřebiteli v oblasti poskytování informací o vlastnostech produktu (včetně návodu na použití, požadavcích na skladování, minimální trvanlivosti či datu spotřeby), zpětné vazby k zákazníkovi včetně stížností a dotazů, dodatků ke smlouvám a objednávkám c) zákonnými a regulačními orgány d) dalšími subjekty, které na organizaci nemají vliv nebo budou zasaženy působením nebo aktualizací managementu bezpečnosti potravin. Taková komunikace musí poskytovat informace o všech bezpečnostních aspektech poskytovaných produktů, které mohou být relevantní pro subjekty v potravinovém řetězci. Je nutné, aby organizace kontrolovala všechna v celém řetězci. O všem musí být udržovány doklady. Norma dává důraz na externí komunikaci, která je vedena i směrem k dodavatelům. Komunikace musí být vedena řádně a efektivně, aby poskytovala veškeré potřebné informace k zabezpečení bezpečnosti potravin. Musí být udržována a hlavně pochopena napříč celým potravinářským řetězcem. Obdobou norem s koncovou číslicí 4 je ČSN P ISO/TS 22004:2005 Systém managementu bezpečnosti potravin směrnice k zavedení normy ISO 22000:2005 (dále jen ISO/TS 22004). Jedná se o technickou specifikaci organizace ISO a předběžnou českou normu, která svým obsahem napomáhá k zavedení ISO 22000 v organizaci. V odstavci 5.6 Komunikace je jakýsi návod k implementaci tohoto bodu. Říká: Účel veškeré komunikace je zajistit potřebnou interakci. ISO 22000 požaduje, aby byla externí i interní komunikace součástí managementu bezpečnosti potravin. Cílem externí komunikace je vzájemná výměna informací k zajištění kontroly případných rizik na každém stupni potravinového řetězce například: a) rizika bezpečnosti potravin, která není možné organizací se subjekty ležícími po směru i proti směru řetězce kontrolovat, a které ale musí být kontrolována na dalších stupních řetězce, b) vzájemná shoda se zákazníky na požadovaných bezpečnostních opatřeních, c) s kontrolními a řídícími státními orgány a dalšími podniky. 19
Externí komunikace je nástrojem, kterým organizace a ostatní subjekty souhlasí prostřednictvím smlouvy či jinými dokumenty s požadovaným stupněm bezpečnosti potravin a se schopností dodat dodávky řádně, dle požadavků. Komunikace s kontrolními a řídícími státními orgány a ostatními podniky musí být vytvořena k zajištění shody o bezpečnostním stupni a spolehlivosti organizace. Školení odpovědných osob pro oblast komunikace musí být také důležitou součástí. Každý zaměstnanec organizace, který zjistí cokoli, co by mohlo mít vliv na bezpečnost potravin, musí vědět, jak nakládat s touto informací. Norma ISO/TS 22004 detailněji rozpracovává externí komunikaci pro implementaci ISO 22000. Poskytuje příklady externí komunikace, která může být problémová. Více objasňuje cíle a smysl externí komunikace. 20
2.6 Principy a doporučení na způsob výběru dodavatelů podle VDA 2 1 Verband der Automobilindustrie (německý svaz automobilového průmyslu dále jen VDA) je jedním za dalších mezinárodně uznávaných přístupů zabezpečování kvality. Upravuje více oblastí, stejně jako například ISO, ale aplikuje své principy na automobilový průmysl, kde je kladen značný důraz na kvalitu z důvodu bezpečnosti konečných spotřebitelů. Vycházejí z normativních dokumentů ISO řady 9000. Moderní automobilové společnosti vyžadují tuto certifikaci na všech svých dodavatelích, a také subdodavatelích. Řada VDA 2 se zabývá pouze zabezpečováním kvality dodávek. Zahrnuje v sobě metodické pokyny pro uvolnění výrobního procesu a výrobku (Produktionsprozess- und Produktfreigabe dále jen PPF). Je v nich stanovena nutnost implementace nástrojů řízení kvality na straně dodavatele a následná kontrola odběratelem. Musí udržovat ve svých provozech jednu z metod analýzy a prevence rizik tzv. FMEA (Failure Mode and Effects Analysis nemá český ekvivalent). Ve zkratce se jedná o včasné odhalení a stanovení všech potenciálních rizik a jejich kvantifikaci, jejich důsledků a preventivních a nápravných opatření. Doporučené jsou i další známé metody, které by napomohly ke snížení vzniku vady. Všechny stanovené náležitosti musí dodavatel splňovat. Odběratel kontroluje všechny dokumenty a vzorky prokazující shodu s prováděním PPF. Opětovné prověřování nastává při každé významné změně ve výrobním procesu, změně subdodavatelů atd. Schvalování vstupních dílů pro výrobu (Production Part Approval Process dále jen PPAP) je podobnou příručkou pro řízení kvality při procesu výroby, která není součástí VDA 2 a operuje s více podrobnými požadavky na ověření dodavatele a nakupovaného výrobku. 2 Princip VDA 2 jsem zahrnula do výčtu přístupů upravujících výběr dodavatelů proto, že věnuje celý samostatný normativní dokument výběru dodavatelů. Ačkoli je přizpůsoben požadavkům automobilového průmyslu, v jistých částech může být aplikovatelný na jakoukoli organizaci. 1 VDA je zkratka pro německý automobilový svaz (Verband der Automobilindustrie); VDA 2 je jedna z řady normativních dokumentů spolku 2 Zdroj: Webové stránky Katedry kontroly a řízení jakosti Vysoké školy báňské v Ostravě. Uplatnění metod plánování jakosti. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://fmmi10.vsb.cz/639/qmag/mj26-cz.htm 21
2.7 Společenská odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility CSR) Společenská odpovědnost firem (dále jen CSR), která je ve světě rozšiřována přibližně od roku 1992, je v současném světě již velmi diskutované téma a většina velkých nadnárodních firem ji zahrnula do svých politik a strategií. Zavazují se tím k plnění specifikovaných činností, které přispívají ke zlepšení ekologických a sociálních problémů v regionu i celosvětově a ekonomických otázek. Příkladem může být změna výrobních materiálů za více ekologické, výsadba stromů v okolí, snižování emisí, podpora minoritních skupin obyvatel, rovnost pohlaví, transparentnost, odmítání korupce aj. Ačkoli by se mohlo zdát, že firma jen finančně podpoří nějakou z těchto oblastí, a jde pouze o marketingový tah, často se jí tyto snahy vrací zpět - ať už se jedná o uznání společnosti nebo příliv nových zákazníků, připoutání si stávajících a zvýšení povědomí o firmě. To vše je spojeno s nárůstem tržeb a zisků, doprovázených snížením nákladů a vyšší efektivností způsobenou zavedením nebo změnou procesů. Nemluvě o přínosech pro samotnou společnost a životní prostředí, které jsou ale spíše dlouhodobějšího rázu. Tyto myšlenky jsou nevyhnutelně aplikovány i na dodavatele a ostatní spolupracující organizace. Jde ale o oboustrannou interakci ve směru od dodavatele k odběrateli a naopak. Dodavatel by měl dodržovat podobné zásady, ke kterým se hlásí odběratelská firma a odběratel by měl dodržovat etický kodex a zlepšovat navzájem své vztahy. Přístup je podporován Evropskou unií i Organizací spojených národů a Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. 22
3. Požadavky na bezpečnost potravin podle vybraných normativních dokumentů, standardů a přístupů 3.1 Legislativní požadavky na bezpečnost potravin Pro společnost AHOLD Czech Republic, a.s., jakožto retailera prodávajícího přímo konečným spotřebitelům, je relevantní platné znění Občanského zákoníku, jako obecná úprava vztahů se zákazníky. Po vstupu České republiky do Evropské unie (dále jen EU) je kompatibilní se směrnicemi EU. Předmět úpravy je široký. Význam je kladen na občanskoprávní vztahy (zastoupení, spotřebitelské, kupní a darovací smlouvy, promlčení, vlastnické právo, zadržení věci, odpovědnost za škodu, bezdůvodné obohacení, dědictví a další). Bezpečnost potravin v něm není přímo upravena. Nepřímo se k ní ale vztahuje odpovědností za škodu. V zákoně jsou odstavce, ve kterých se např. říká: 415 Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí., 420 (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, 420 (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Jedná se tedy o obecnou úpravu předcházení škodám, odpovědnosti za škodu a způsobu a rozsahu náhrady. 1 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jak již napovídá název, se podrobněji zabývá ochranou spotřebitele. Stanovuje jasné povinnosti prodávajícího: 3 Prodávající je povinen: a) prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů, b) prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti, c) prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy Zavádí pojem nekalá, klamavá a agresivní obchodní praktika, které jsou zakázány. To má již přímější dopady na bezpečnost potravin. Potravinami se zabývá přímo 7a Zákaz výroby, dovozu, vývozu, nabízení, prodeje a darování výrobků nebezpečných svou zaměnitelností s potravinami Vyrábět, dovážet, vyvážet, nabízet, prodávat nebo darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami se zakazuje. Nařizuje prodávajícímu jasně informovat kupujícího o vlastnostech výrobku či poskytované služby a jasně na obalu označit v českém jazyce povinné údaje, jako například název výrobku, výrobce či dodavatele, hmotnosti, pravidla zacházení atd. Zákon obsahuje také úkoly veřejné správy a to zejména při ochraně před výrobky 1 Zdroj: Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů 23
nebezpečnými svou zaměnitelností s potravinami a dozorem nad ochranou spotřebitele. Státní orgány by měly zamezit dovozu, vývozu a uvádění do oběhu těchto výrobků a informovat o tom veřejnost. Státními orgány se pro účely dozoru považují Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, hygienické stanice, veterinární správy aj. Zákon se zmiňuje i o sdružení spotřebitelů a jiných právnických osobách založených k ochraně spotřebitele. 1 Níže se budu zabývat již přímo nejvýznamnějšími legislativními požadavky na potraviny v České republice. Důvodem je převažující sortiment prodávaných výrobků společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., kterou se budu zabývat a analyzovat její způsob výběru dodavatelů v následujících částech práce. Potraviny jsou nezbytné pro každého z nás. Proto se stát významnou měrou snaží regulovat tuto oblast. V současném právním řádu tedy nalezneme mnoho právních předpisů, které se více či méně vztahují k potravinám a bezpečnosti potravin. Základním normativním dokumentem upravujícím bezpečnost potravin je zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích v platném znění. Stanovuje povinnosti při výrobě potravin, při uvádění potravin a tabákových výrobků do oběhu a státní dozor nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona. Výrobce potravin musí na jejich obalu uvést výrobce, jejich název, složení, datum minimální trvanlivosti, případně datum použitelnosti, požadavky na skladování, způsob použití, výživovou hodnotu a další povinná i dobrovolná označení týkající se vlastností potravin. Potraviny musí být zdravotně nezávadné a nesmí být klamavě označené. Všechny články v distribučním řetězci potravin musí mít stanoveny kritické body (systém HACCP) v procesu a pravidelně je vyhodnocovat. 2 Ochranu zdraví a majetku upravuje i mnoho dalších zákonů. Nepřímo se vztahují i na potravinářský průmysl. Jsou jimi například zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Ten upravuje práva a povinnosti prodejců a stanovuje pravomoci státních orgánů, které mají ve své působnosti starat se o ochranu života, bezpečnost a majetek. Kromě jiného se zabývá i výrobky, které jsou v přímém kontaktu s potravinami. Dalšími normativními dokumenty, které se nepřímo vztahují k bezpečnosti potravin, jsou zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Pravomoci a působnosti dozorových orgánů, které se starají o plnění a kontrolu legislativních požadavků v oblasti bezpečnosti potravin a potravinářských výrobků jsou stanoveny některými právními předpisy výše uvedenými. Jsou upraveny také ve zvláštních zákonech. Nyní bych 1 Zdroj: Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů 2 Zdroj: Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů 24
přešla ke konkrétním činnostem kontrolních orgánů. Česká obchodní inspekce je nejvýznamnějším kontrolním orgánem státní správy a její činnost je upravena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Kontroluje činnost fyzických i právnických osob prodávajících výrobky i poskytující služby na území České republiky podle požadavků platných zákonů. Pod její kompetenci nespadá pouze oblast kontroly potravin. Má oprávnění také udělovat pokuty a to až do výše 50 milionů korun. Může také uplatnit zákaz prodeje výrobku či zákaz uvedení výrobku na trh. 1 Kontrola potravinářského zboží náleží Státní potravinářské a zemědělské inspekci, Hygienické službě a Státní veterinární službě. Státní potravinářská a zemědělská inspekce je zřízena na základě zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Je organizační složkou státu a zaměřuje se na kontrolu podnikatelů, kteří mají svůj předmět podnikání spojený se zemědělskými, potravinářskými, kosmetickými, mydlářskými, saponátovými či tabákovými výrobky. Dohlíží především na zdravotní nezávadnost, kvalitu a řádné označování uvedených produktů, především potravin. Kontrola není ve smyslu monitorování, ale probíhá cíleně. Má své vlastní akreditované kontrolní laboratoře. 2 Státní zemědělská a potravinářská inspekce je národní kontaktní místo pro Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed), který je propojený napříč celou Evropskou unií. V České republice je spuštěn od roku 2004. Pokud se v některé zemi EU najde zdraví nebezpečný produkt z potravinářského průmyslu, je ihned zadán do tohoto systému a všechny ostatní země jsou o něm informovány. Podobný systém je spuštěn i pro nepotravinářské produkty pod zkratkou RAPEX (Rapid Alert System for Non Food Products). Zákon č. o Hygienické službě stanovuje kontrolu především na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. V jejím čele stojí Hlavní hygienik České republiky, který je pověřen zajištěním zdravotní bezpečnosti v České republice. A v neposlední řadě Státní veterinární služba. Jejím úkolem je zabezpečit zdravotní nezávadnost a výživovou kvalitu živočišných produktů. Ochrana spotřebitele je upravena také v tzv. Koncepci spotřebitelské politiky Ministerstva průmyslu a obchodu. V současnosti jsou naplňovány cíle pro období 2006 2010. Dlouhodobým a tím hlavním cílem je ochrana tzv. oprávněného zájmu chránit život a zdraví občanů, jejich majetek a majetek státu a životní prostředí. Významnou složkou zajišťování bezpečnosti výrobků jsou i nestátní instituce na obranu spotřebitelů, jejichž působnost je upravena v zákoně o ochraně spotřebitele. Je jím například občanské sdružení TEST, které ve svém stejnojmenném časopise porovnává různé výrobky 1 Více viz zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci 2 Více viz zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci 25