Věříme, ţe tato práce poslouţí trenérům, a bude přínosem pro zkvalitnění jejich práce s hráči.

ÚVOD Lední hokej stále patří k nejpopulárnějším a nejrozšířenějším sportům u nás. Stejně jako i jiné moderní sporty i lední hokej zaţil v posledním desetiletí invazi nových technologií a nových metodických a trenérských přístupů. Stále více se rozebírají jednotlivosti a nacházejí se nová, inovativní řešení různých činností. Jednou z těchto činností, u které je potřeba nalézat nové postupy a přístupy, je bezesporu střelba. Její rozbor z hlediska biomechanických vlastností není ţádnou novinkou. Avšak doba, která od těchto měření uplynula, je značná a výsledky tudíţ dosti neaktuální. Jakoţto bývalý aktivní hráč a současný trenér vím, ţe jakýkoliv nový poznatek je v dnešním hokeji přínosný a dává určitou výhodu oproti konkurenci. Motivací k této práci byl můj profesní zájem o danou problematiku a moţnost získání nových poznatků. Dalším motivačním činidlem pro mne byla nabídka vyuţití moderních měřících zařízení. Hlavním cílem této práce tedy bude analýza biomechanických vlastností vybraných druhů střelby a jejich vzájemné porovnání. Pro dosaţení cílů této práce vyuţijeme nejprve dokumenty zabývající se touto problematikou. Jejich studium a následná kategorizace a syntézy budou výsledkem obsaţeným v první části tohoto dokumentu. Následně Vás obeznámíme s metodikou, kterou při této práci hodláme pouţít. Vlastní výzkumná část navazující na tuto kapitolu, přinese výsledky našeho bádání, rozbory a analýzy a diskusi, která bude provedena k dané problematice. Věříme, ţe tato práce poslouţí trenérům, a bude přínosem pro zkvalitnění jejich práce s hráči. 5

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY V první části tohoto dokumentu se seznámíme s literárním podkladem, jehoţ znalost je pro pochopení druhé - praktické části nezbytná. Souhrn poznatků zde uvedených rozhodně není úplný. V dnešní době vznikají neustále nové studie v mnoha vědních oborech. Vycházeli jsme proto převáţně z klasických kniţních pramenů, doplněné poznatky z nejnovějších ale jiţ prověřených publikací. Nejprve se zaměříme na charakteristiku hry jako takové. Posléze se seznámíme se všemi relevantními faktory střelby v ledním hokeji. 1. 1 CHARAKTERISTIKA LEDNÍHO HOKEJE Lední hokej. Moderní dynamická a divácky velmi atraktivní hra. Její charakter nejlépe vystihuje Kostka (1984) podle nějţ je lední hokej tvořivá sportovní hra pevně organizovaného kolektivu, ve kterém se uplatňuje myšlenka trenéra, zdatnost, uměni hráčů a vliv prostředí. Dominantou hry je rychlost, technika a tvrdost. Je to hra, ve které se prosazují jedinci, jejichţ úspěch roste úměrně s tím, jak dovedou svou individualitu spojit s hrou celého druţstva. Hokej je tedy hra kolektivní, dávající vyniknout individuálním vlastnostem a schopnostem hráčů i individuálním záměrům trenéra. Je plný dramatických okamţiků, které vytvářejí atmosféru neklidu a budí zájem diváků, neboť v rychlém sledu jim připravuje stále nová překvapení v bleskovém řešení vzniklých situací. Bezprostřední kontakt hráčů má charakter individuálních soubojů, které diváka přitahují a dávají mu proţít intenzivně děj na hřišti s tím, zda bude obrana účinná a s nadějí, ţe útok jeho muţstva bude úspěšný a přinese branku. Lední hokej je kolektivní sportovní hra, při které se hráči, pohybující se na bruslích na ledě, snaţí holí vstřelit kotouč do soupeřovy branky. Proti sobě hrají 6

dvě druţstva o šesti hráčích (brankář a pět hráčů v poli) podle platných pravidel IIHF. Hráči se střídají, celkem můţe mít jedno druţstvo k dispozici 22 hráčů. Z toho 20 do pole a 2 brankáře. Herní prostor je ohraničen hrazením. Doba utkání je dána třemi třetinami. Kaţdá z těchto třetin je hrána 20 minut čistého času. Vítězí muţstvo s větším počtem vstřelených branek. Jde o nejrychlejší kolektivní hru a patří současně i mezi hry nejtvrdší (Gut, 1986). Pokud se podíváme na definice ledního hokeje v zahraniční literatuře, dočítáme se ţe: Nejjednodušeji lze lední hokej definovat jako rychlou hru, hranou na zamrzlém povrchu dvěma týmy o šesti hráčích. Tito hráči mají brusle a hůl, která je na konci zakřivená. Hůl pouţívají k pohybu předmětu hry zvanému kotouč, po ledové ploše, a k jeho umístění do soupeřovy branky, čímţ je dosaţeno bodu, kterému se říká gól. Předmět hry je stejný pro obě druţstva - dát víc gólu neţ soupeř Harari, P. J; Dave Ominsky (1997). 1.2 STŘELBA V LEDNÍM HOKEJI Jednou z nejdůleţitějších činností v ledním hokeji je bezesporu střelba. Je rozhodujícím činitelem hry, její činnost rozhoduje o úspěchu i neúspěchu druţstva. Metodické příručky ČSLH (Pavliš (2000) uvádějí, ţe hokejová střelba patří k technicky velmi náročné činnosti, a to především proto, ţe je třeba spojit mnoho různých pohybových sloţek a návyků v jeden harmonický celek. Při střelbě jde o vzájemnou souhru bruslení, vedení kotouče s vlastní technikou střelby se správným odhadem situace ve hře, postřehem, přesností a v neposlední řadě i s fyzickou připraveností kaţdého hráče. Veškerá činnost druţstva i jednotlivce se tedy soustřeďuje na získání kotouče, jeho aktivní ovládání a na úspěšné zakončení střelbou. Hlavním a jediným smyslem a záměrem při střelbě je vstřelení branky soupeři. 7

Kostka (1984) definuje střelbu jako činnost, ve které se hráč snaţí švihem, přiklepnutím nebo úderem dopravit kotouč do soupeřovy branky. Střílející hráč musí správně posoudit herní situaci, přičemţ musí současně vidět postavení a postoj brankáře i nekrytá místa v brance. To mu umoţní, aby se správně a včas rozhodl, zda má střílet, jak má střílet a kam má střílet. Gut, Pacina (1986) uvádí velmi stručně, ţe střelba je útočná herní činnost jednotlivce, při níţ se hráč snaţí dopravit kotouč do soupeřovy branky, vyvrcholení útočné fáze hry. Střelba je nejprocvičovanější ze všech základních hokejových dovedností. Schopnost střelby, umět vystřelit, je velmi důleţitá pro hru. Účelem je vstřelit branku, dát gól. Tato základní charakteristika vede k nejdůleţitějším faktorům střelby Tabrum (2010). 1.2.1 Předpoklady pro střelbu Kostka (1984) kategoricky definoval podmínky úspěšné střelby Fyzická zdatnost Pozorování střelby v utkání potvrzuje význam svalové síly při střelbě. Hráči silní a vysocí vynikají obvykle prudkostí střelby. Mají výhodu i v tom, ţe jejich fyzické předpoklady jim umoţňují uvolnit se od bránícího protihráče a udrţet kotouč na holi i tehdy, kdyţ se protihráči snaţí zbavit je kotouče nadzvednutím hole nebo úderem do hole. Fyzické předpoklady jsou důleţité u útočníků i obránců při pronikání k soupeřově brance a při budování střelecké pozice. 8

Psychická zdatnost V moderním hokeji se dostává hráč ke střelbě převáţně v situaci, kdy je bráněn, napadán nebo kdy po rychlém úniku na něm leţí zodpovědnost, aby vstřelil branku. Hráč je tedy vţdy v situaci psychicky náročné. Zvládne ji snadněji hráč, který chce dát branku, který tomuto záměru podřizuje svoji hru, je ochoten pro něj podstoupit těţký souboj v prostoru dobře bráněném. Proto dnešní útočící hráč musí být nebojácný, psychicky odolný vůči tvrdosti hráčů na ploše i odolný vůči vnějšímu prostředí hlediště, které na některé hráče působí negativně (projevy diváků). Hráč musí být veden k tomu, aby zvládl při střelbě i psychicky náročnou atmosféru těţkých utkání a musí být psychicky schopen v rozhodujících okamţicích hry vzít na sebe zodpovědnost za výsledek. Technika Zvládnutí techniky střelby je předpokladem nejen pro uvolnění síly správným směrem, ale také pro dosaţení potřebné přesnosti střelby. Prudká střela letící sebevětší rychlostí není účinná, není-li správně umístěna. Proto od začátku dbáme na potřebné ovládnutí účelné techniky a zdůrazňujeme, aby se střelec podíval na branku dříve, neţ vystřelí. Účinnost techniky se však projeví jedině v závislosti na herní situaci, tj. na vztahu hráče k spoluhráči a protihráči a na výhodnosti postavení na hřišti, které zaujímá vůči brance a okamţité poloze kotouče. 9

Rychlost pohybu Pro moderní hokej je charakteristická nepřerušovaná rychlost pohybu. Útočící hráč nesmí umoţnit brankáři zklidněním pohybu koncentrací a odhad, kam útočník střelbu zaměřuje. S výjimkou střelby z přihrávky je třeba vypěstovat u hráčů návyk střelby z plynulého bruslení, jehoţ zrychlení před a při střelbě je nejen důleţitým taktickým prvkem vzhledem k brankáři, ale i prvkem aktivní taktiky útočícího hráče, kterému rychlý pohyb do posledního okamţiku umoţňuje výběr místa pro střelbu ve vyhovujícím střeleckém úhlu. Střelba ze zrychleného bruslení je technicky nejobtíţnější, ale účinná a je ji třeba posuzovat jako progresivní prvek odpovídající nárokům na zrychlení hry ve fázi zakončení útoku. Rychlé zhodnocení situace Při střelbě velmi záleţí na taktickém zhodnocení situace. Útočník musí zhodnotit herní situaci a její další vývoj, a pak se rozhodnout pro správné řešení. Nejvíce brankáře překvapí střelba po rychlém uvolnění nebo z kličky. Brankář je plně soustředěn na útočícího hráče. Dovede-li útočník ihned po uvolnění vystřelit, vzniká pro brankáře překvapivá situace a zvyšuje se moţnost úspěšného zakončení akce. Výběr správného postavení Je důleţitým předpokladem pro střelbu. Útočník má mnoho moţností, kterých vyuţívá podle dané situace. Nejčastěji se snaţí obehrát protihráče, uvolnit se od něho, dostat se do výhodného postavení, vystřelit nebo přihrát kotouč lépe postavenému spoluhráči. Dále má moţnost přihrát před protihráčem svému 10

spoluhráči, který je v lepším střeleckém postavení anebo který mu jako rozehrávač přihraje zpět kotouč. Tyto útočné činnosti střídá s klamnými pohyby, aby soupeř nevystihl jeho vlastní útočný záměr. Většina hráčů má v útočném pásmu své místo, odkud se jim nejlépe střílí. Je však třeba, aby kaţdý hráč uměl vystřelit ze všech míst útočného pásma. 1.2.2 Faktory ovlivňující střelbu Podle Pavliše (1998) ovlivňuje úspěšnost střelby mnoţství faktorů, které nemůţeme pojímat izolovaně. K těm, které výrazně ovlivňují kvalitativní a kvantitativní charakteristiky střelby patří především: 1. Technika provedení 2. Kondiční připravenost 3. Taktická připravenost 4. Psychická odolnost Můţeme také říci, ţe efektivita střelby je závislá na: - Technice /dokonalé ovládání jednotlivých druhů střelby/ - Přesnosti /pouze střelba do volných prostorů branky/ - Rychlosti /umět vystřelit v časové i prostorové tísni/ - Rozmanitosti / ovládat všechny způsoby střelby a podle dané herní situace pouţít nejvhodnější/ 11

Zahraniční autoři při popisu faktorů ovlivňující střelbu, volí zaměření poněkud jiným směrem. Tabrum (2010) uvádí, ţe efektivita střelby se sestává z několika komponentů. HEAD UP zvednutá hlava Hráč má větší šanci se trefit do branky, pokud na ni zaměří svůj pohled. FORM forma Hráč musí pouţívat klíčové prvky správné techniky střelby, pokud chce rozvíjet rychlost, důslednost a přesnost, nezbytné sloţky úspěšné střelby. ACCURACY přesnost Pokud střela není mířena do branky, je prakticky nemoţné skórovat. Rozvoj přesnosti vyţaduje velké soustředění a nácvik. GUICKNESS - rychlost Čas strávený manipulací s pukem poskytuje protihráči prostor, který potřebuje ke zformování silné obrany. Pokud to vyţaduje situace, hráči musí být schopni umět rychle vystřelit. VARIETY pestrost Aby mohl vyuţít příleţitosti, které se naskytnou, musí zdatný hráč ovládat různé druhy střelby, které odpovídají příleţitosti, která se naskytne. Časové moţnosti, pozice střelce a pozice obránce určují jakou střelbu pouţít. Střelba, více neţ ostatní základy, závisí na síle, která souvisí s fyzickou vyspělostí hráče. Mladší hráči nejsou schopni generovat sílu ţádoucí pro střelbu golfovým úderem nebo příklepem. Jak hráči rostou, rozvíjí se jejich síla a i střelba se stává účinnější. U mladších hráčů je ale potřeba klást důraz na vývoj správné techniky. Především u forhendové a bekhendové střelby zápěstím. 12

1.2.3 Účinnost střelby Z hlediska účinnosti střelby uvádějí autoři Kostka (1984) i Gut, Pacina (1986) zcela shodně, ţe její účinnost je nejvyšší ze střeleckého postavení prostorově určeného vzdáleností aţ 7 m od branky a úhlem asi 45 stupňů od brankových tyčí. Pro lepší orientaci uvádíme přehled střeleckých pásem (obr. 1), s vyznačenou hranicí 7m jako vrchol ideálního střeleckého postavení. Obr. 1 střelecká pásma, Kostka 1984 13

1.2.4 Technika střelby Dle Pavliše (2000) rozeznáváme tři skupiny střelby, podle techniky jejího provedení. Z hlediska techniky provedení dělíme střelbu do tří základních skupin 1. Střelba po ruce 2. Střelba přes ruku 3. Jiný způsob střelby Kaţdá z těchto skupin se dále dělí na jednotlivé konkrétní druhy střelby Střelba po ruce: - švihem - přiklepnutým švihem - krátkým přiklepnutím - golfový úder Střelba přes ruku - Švihem - Přiklepnutím Jiný způsob střelby - Tečování - Doráţení - Střelba z otočky, v pádu aj. 14

V této práci se budeme zabývat pouze střelbou po ruce. Z tohoto důvodu je další uvedení informací o střelbě přes ruku irelevantní a nadále je jiţ zmiňovat nebudeme. V následujícím textu předkládáme poznatky o technickém provedení pěti druhů střelby, které budou předmětem našeho výzkumu. Střelba krátkým švihem Patří k základním dovednostem všech hráčů. Umoţnuje střelci vystřelit z poměrně malého prostoru. Technika provedení je podobná technice přihrávky švihem. Základní postavení je čelně ke kotouči s úchopem hole na šíři ramen. Pohyb začíná s kotoučem u patky hole na úrovni zadní nohy. Dráha pohybu kotouče je vedena šikmo od těla. Současným silným zatlačením hole na kotouč a páčivým pohybem rukou, přenáší hráč hmotnost těla na opačnou nohu. Souhlasná noha vyrovnává pohyb paţí a hole tím, ţe zakopává šikmo dozadu a stranou vyvaţuje osu těla. Hráč pevně svírá hůl spodní rukou a rychlým vytočením zápěstí odklání čepel od kotouče. Spodní ruka navíc také určuje směr střelby. Důleţité je dotaţení pohybů v pořadí trup, paţe, zápěstí, hůl, čepel. Kotouč se pohybuje od středu čepele aţ po její špičku. Průběh této střelby je znázorněn na obr. č. 2. 15

obr. 2 střelba krátkým švihem, Pavliš (2000) Střelba dlouhým švihem Oproti předchozí střelbě vyţaduje tento druh větší mnoţství síly k provedení, a tudíţ klade i vyšší nároky na fyzické předpoklady hráče. Základní postavení je stejné jako u předchozí střelby. Pohyb začíná o něco více za tělem. Tento druh střelby je specifický tím, ţe fáze interakce je u něj ze všech druhů střelby nejdelší. Kotouč se pohybuje od patky čepele ke špičce. Po opuštění čepele hráč pokračuje v pohybu holí směrem na cíl. Průběh této střelby je znázorněn na obr. 3. obr. 3 střelba dlouhým švihem, Pavliš (2000) 16

Střelba přiklepnutým švihem Kotouč je veden hráčem u patky čepele stejně jako při střelbě krátkým švihem. Před vlastní střelbou dochází ke krátkému předsunutí kotouče před čepel a současnému odtaţení hole vzad. Následuje zrychlený pohyb holí vpřed a úder středem čepele do kotouče se současným rotačním pohybem rukou. V okamţiku úderu je důleţité pevné sevření středu rukojeti hole spodní rukou. Hmotnost těla je na souhlasné noze, druhá noha vyrovnává pohybem dozadu stranou (obr 4). Kostka (1986) uvádí, ţe střelba švihem patří k nejúčinnějším způsobům střelby. obr. 4 střelba přiklepnutým švihem, Pavliš (2000) Střelba krátkým přiklepnutím Je výhodná z důvodů rychlosti, překvapivosti a není podmíněna přípravou. Kotouč bývá udeřen obvykle mezi středem a špičkou čepele hole. Přiklopení čepele hole ke kotouči v okamţiku úderu ovlivňuje výšku jeho letu. (Pavliš, Perič, Novák, Beránek, 1998) 17

Střelba golfovým úderem Ze všech uvedených způsobů je při golfovém úderu (obr. 5) udělena kotouči nejvyšší rychlost. Nevýhodou bývá menší přesnost a dlouhá příprava /nápřah/, coţ je naopak výhodou pro bránící hráče a brankáře. V ţádném případě není vhodné při nácviku v nejmladších věkových kategoriích začínat s tímto druhem střelby jako s prvním. (Pavliš, Perič, Novák, Beránek, 1998) obr. 5 střelba golfovým úderem, Pavliš (2000) Při pohledu na rozdělení jednotlivých druhů a techniky střelby, nalézáme určité rozdíly v pojetí mezi českou a severoamerickou (USA) metodikou. Je to dáno i aktuálností materiálů. Zatímco v USA vyšla nová metodická publikace pro trenéry v roce 2010, u nás je k dispozici poslední vydání trenérských příruček z roku 2000. Je zde dobře patrný rozdíl jakým směrem se technika střelby vyvíjí. Tabrum (2010) uvádí klíčové elementy střelby rozdělené do tematických bloků. Střelba zápěstím ( wrist shot ) - Střelba začíná s kotoučem vedle těla a za zadní nohou. - Čepel hole je přiklopena ke kotouči. - Váha je přenášena na přední brusli. - Výška dotaţení hole bude určovat výšku střelby. - Kotouč se pohybuje od patky ke špičce čepele. 18

Přiklepnutý švih (snap shot ) - Čepel hole se lehce odtáhne od kotouče. - Čepel udeří kotouč směrem k cíli a dotkne se ledu těsně před kotoučem. - Předsunutí a tvrdý úder zápěstím. - Transfer hmotnosti probíhá ve směru střelby. Přiklepnutí (flip shot ) - Výchozí pozice kotouč je před tělem. - Rychlý pohyb zápěstím vyústí v rotaci čepele z přímého směru do směru vzhůru. - Přehnaný pohyb čepelí vzhůru. Golfový úder (slap shot ) - Hůl je vedena dozadu a vzhůru. - Váha je přenášena na přední nohu. - Čepel udeří do ledu těsně před kotoučem. - Kontakt čepele s kotoučem je v jejím středu. 19

Tabrum (2010) klade ve své metodice střelby důraz na následující schopnosti, bez kterých jsou podle něj i silní hráči limitováni. Forhendová střelba zápěstím Střelba zápěstím je často označována také jako SWEEP shot (zametení). Jejími vlastnostmi jsou rychlost a přesnost. Buďte si jisti, ţe vaši hráči zvládli tuto střelbu před přechodem na jiné typy střelby. Jak vyplývá z názvu, tato střelba zamete kotouč k cíli. Síla potřebná pro provedení je dodána paţemi, zápěstími a prostřednictvím přenosu hmotnosti také nohami. Ruce jsou drţeny přibliţně 12 aţ 15 palců od sebe. Kotouč by měl být bočně u těla, za zadní nohou, s váhou rovnoměrně rozloţenou na obě brusle. Střelba je zahájena transferem tělesné hmotnosti na přední brusli. Správné pořadí je znázorněno na obrázku (obr. 6). obr. 6 wrist shot, Tabrum (2010) Po přenosu váhy dokončí paţe a ruce dopředný pohyb holí směrem k cíli taţením, nebo zametením kotouče na špičku čepele hole. Správně provedený pohyb ramene vypadá tak, ţe ruka horní paţe je přitahována zpátky k tělu zatímco ruka spodního ramene zápěstím zametá dopředu. K dosaţení tohoto pohybu zápěstím musí hráč vyvinout maximální úsilí rukou a paţí. V průběhu této akce můţe být hmotnost nejlépe vyuţita odrazem zadní nohy a dojezdem na přední 20

nohu. Dotaţení pohybu hole obvykle určuje výšku a přesnost střely (nízké dotaţení hole nízkou střelu, vysoké dotaţení vysokou střelu). V závěrečné fázi pohybu by špice čepele hole měla směřovat na cíl (obr. 7). obr. 7 dotaţení pohybu u střely zápěstím, Tabrum (2010) Pokud se znovu podíváte na obrázek 6, uvidíte, ţe vrchní část hole se pohybuje velmi málo, zatímco čepel se pohnula hodně. Je to rychlost čepele, která udává rychlost kotouče. Transfer hmotnosti je důleţitý i z jiného důvodu neţ zahájení pohybu. Jak se hmotnost přesouvá dopředu směrem k cíli, síla aplikovaná na spodní ruku způsobuje ohnutí flexi hole. Uvolnění této flexe přidá čepeli na další rychlosti, která přidá další rychlost kotouči. Klíčové prvky - Ruce drţeny přibliţně 12 aţ 15 palců od sebe - Střelba začíná s kotoučem podél těla a za zadní nohou - Čepel hole je přitlačena ke kotouči - Přesun váhy na přední brusli 21

- Dotah určuje výšku a přesnost střely - Pohyb kotouče ze středu ke špici čepele Nejčastější chyby - Nedostatečný přesun hmotnosti má za následek slabší střelu a zaklonění těla hráče - Špatná akce zápěstím má za následek pomalý pohyb čepele a tím pádem malý přesun síly na kotouč - Vrchní paţe a ruka jsou drţeny příliš blízko u těla a tak omezují pohyb - Špatný dotah vyústí v minutí cíle Pro srovnání nabízíme ještě ukázku metodiky výuky střelby z Velké Británie (Neil, 2010). Nácvik střelby zápěstím Pro správné provedení střely zápěstím je nutné zvládnout tyto čtyři základní prvky. 1. Pozice kotouče 2. Přenos váhy 3. Rychlost hole 4. Dotaţení do konce 22

1. Pozice kotouče Správná pozice kotouče je velmi důleţitá. Pokud jej nebudete mít ve správné výchozí pozici, nedosáhnete dobré střely zápěstím. Kotouč by měl být umístěn u patky čepele hole. 2. Přenos váhy Čím více váhy se vám povede převést přes své tělo do hole, tím silnější střelby dosáhnete. U tohoto typu střelby není moţnost nápřahu. Musíte si vystačit s nedostatkem síly. Nejprve by váha měla být rozloţena po celém těle. V průběhu střelby přenášejte váhu ze zadní na přední nohu. Kotouč se pohybuje po konklávní straně čepele tak jak přenášíte sílu z konce čepele na špici. V konečném bodě se kotouč oddělí od čepele švihnutím zápěstí. V ideálním případě byste měli skončit se 100 % hmotnosti na přední noze, zatímco zadní pouţijete jako protiváhu. 3. Rychlost hole Abyste dodali kotouči rychlost, jakou potřebujete, musíte být schopni rychle švihnout. To vyţaduje nácvik. 4. Dotaţení Je nejdůleţitější fáze střelby z hlediska umístění kotouče. Kotouč kopíruje směr udaný špičkou čepele při konečné fázi střelby. Průběh střelby je znázorněn na obrázku (obr. 8). 23

obr. 8. střelba zápěstím, (Neil,2010) 24

1.3 Biomechanické vlastnosti střelby V této části se pokusíme definovat střelbu z hlediska biomechanických vlastností. Vstupním prvkem pro všechna měření je osobnost hráče. Kaţdý hráč je výrazná individualita. Společnými faktory, které nám umoţní zobecnit a pojmenovat odlišnosti jednotlivců do obecně platných skupin jsou: 1. Tělesný fond hráče (fyzické předpoklady) 2. Dynamika provedení pohybu 3. Zkušenost 4. Talent Schopnost střelby ovlivňují i další faktory například herní situace, úhel střelby a jiné. Z hlediska této práce však nejsou podstatné (vycházejí z konkrétních herních situací. Pro účely této práce však budeme vycházet z podmínek obecně přijímané jako ideální). 25

Z hlediska pohybu rozdělujeme střelbu na 4 fáze (Pavliš 1995). 1. Nápřah maximální výkyv hole proti pozdějšímu směru pohybu kotouče (obr. 9). obr.9 nápřah, (upraveno z Pavliš 1998) 2. Švih dopředný pohyb holí z bodu maximálního nápřahu do okamţiku kontaktu s kotoučem (obr. 10). Obr. 10 švih (upraveno z Pavliš 1998) 26

3. Interakce fáze kdy dochází ke kontaktu čepele hole s kotoučem. Končí okamţikem opuštění kotouče čepele (obr. 11). obr. 11 interakce, (upraveno z Pavliš 1998) 4. Protaţení nejkrajnější poloha čepele hole po opuštění kotouče ve směru dráhy jeho letu (obr. 12). obr. 12 protaţení, (upraveno z Pavliš 1998) Pro rychlost kotouče je nejdůleţitější fáze interakce. V této fázi čepel hole udílí kotouči zrychlení, které je přímo úměrné následní rychlosti kotouče. 27

Rychlost střelby Pro výpočet rychlosti střelby budeme vycházet ze vzorce pro průměrnou rychlost Uváděnou ve zkráceném tvaru Rychlost střelby můţeme definovat poměrem dráhy (vzdálenost hráče od branky) a času (který kotouč potřebuje k překonání vzdálenosti). K uskutečnění střelby je nutné udělit tělesu (tedy kotouči) rychlost. Předat energii. Velikost této energie je určená rychlostí hole, kterou je hráč schopen docílit ve fázi přípravy na střelbu. Tato fáze je definovatelná jako čas, který uplyne od zaujetí pozice ke střelbě do vystřelení kotouče. Sloţky, které ovlivňují provedení střelby (Baláţ 2005). 1. Dráha hole a čepele 2. Rychlost švihu do interakce 3. Střelná plocha čepele 4. Interakce kotouč hůl Baláţ (2005) také uvádí, ţe při výzkumech kvality střelby, resp. střely s jednotlivými faktory, nevychází vysoké korelace. Například není moţné tvrdit, ţe rychlost střely závisí jen na technických a pohybových předpokladech hráče, 28

nebo jen na talentu, protoţe dosud nejsou známé kvantitativní účinky jednotlivých faktorů, které ovlivňuji tuto skutečnost. 1.3.1 Kvantitativní analýza sil působících při jednotlivých druzích střelby Tuto analýzu se pokusil provést a své závěry publikoval ve své studii Baláţ (2005) s těmito závěry. Jednotlivé druhy střelby se vyznačují rozdílným vyuţitím sil, které pochází z jednotlivých svalových skupina pruţných vlastností hokejky. Pro přesnou kvantitativní analýzu sil působících při jednotlivých druzích střelby podklady a experimentální měření neexistují. Vzhledem k této skutečnosti pouţil ve své analýze kvantitativního hodnocení tříbodovou stupnici : max., str., a min., a to pouze v jejich relativním zastoupení vzhledem k druhu střelby. Před vlastním uvedením závěrů této studie je nutné popsat vstupní hodnoty. Biomechanický rozbor jednotlivých druhů střelby vychází z druhého Newtonova zákona. Jeho integrací se Baláţ (2005) dostává ke vzorci Nebo 29

Tato rovnice je pouţitelná k výpočtu rychlosti pro všechny druhy střelby za předpokladu, ţe síla F bude konstantní po dobu interakce kotouč hůl. Analýza síly F Pro lepší pochopení faktorové analýzy střelby přepsal Baláţ (2005) výše uvedený vztah do tvaru kde v o je rychlost kotouče před působením síly F (před střelbou), t je čas, kdy tato síla působí, a F je síla, která způsobuje změnu hybnosti z hodnoty v o na v. Síla F ve výše uvedeném vztahu se skládá ze součtů různých sil, které vystupují v jednotlivých druzích střelby. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce (tab. 1). 30

Tab. 1. Kvantitativní analýza sil působících při jednotlivých druzích střelby, (Baláţ 2005) upraveno Druh síly F pr F rr F rhct F h F c Druh střelby Krátký švih po ruce Dlouhý Max. Stř. Min. Stř. Stř. Stř. Stř. Max. Min? Min. švih Golfový Min. Min. Max. Max. Max? úder Přiklepnutí Stř. Max. Stř. Stř. Stř? Vysvětlivky k tabulce význam jednotlivých indexů - F pr síla z pákovitého pohybu rukou - F rrr síla z rotačního pohybu horní části těla - F h síla od ohybu hole - F c síla z ohnutí čepele hole, tato značka říká ţe jde i o rotaci vzhledem k ledu -? tento symbol u jednotlivých hodnot říká, ţe nebylo moţné určit stupeň hodnocení 31

Nejvíce informací o biomechanice střelby publikoval Pavliš (2003) který sumarizoval výsledky prací zabývající se touto problematikou. Uvádí, ţe z jednotlivých prací vyplývá, ţe nejdůleţitější částí pohybu pro rychlost kotouče je fáze švihu. Je to z toho důvodu, ţe čepel hole udílí kotouči zrychlení, na které je přímo úměrné následné rychlosti kotouče. A dále pak, ţe maximální rychlost letu kotouče není přímo závislá na délce trvání interakce. Také provedl měření v oblasti rychlosti střelby. Vybraná data uvádíme v následující tabulce (tab. 2). Tato stručná tabulka ukazuje vybrané hodnoty měření rychlosti střelby naměřené v r. 1976 u ligových hráčů při střelbě z místa. Rychlost je uvedena v km/h. Tab. 2 Rychlost střelby z místa (Pavliš, 1976) Jméno Golf. Úder švih M. Nový 119,5 119,6 J. Šíma 128 93 V. Kostka 133 107 Následující rozbory jednotlivých druhů střel publikoval Baláţ (2005) Znázorněný pohyb je moţné rozdělit na tři fáze. 1. Dráha hole od nápřahu do kontaktu s kotoučem. 2. Interakce vzájemné působení kotouče a hole. 3. 3. Dráha hole a kotouče po interakci. 32

Střelba krátkým švihem Obr. 13 střelba krátkým švihem (Baláţ, 2005) Na obrázku 13 je zachycena střelba tahem. Při tomto druhu střelby není před interakcí volný pohyb hole. Přenos hybnosti se zde odehrává nadvakrát. V první fázi body 4, 3, 2, a 1 se kotouč nabírá na hůl. Nabírání se odehrává z bodu 1 do 1a, 2 do 2a atd. Při nabírání je u některých hokejistů pozorovatelná tendence o lehké přitaţení hole směrem k sobě, a aţ poté následuje vlastní švih, který se realizuje v bodech 1b aţ 4b uvedených čar. V bodě 1b se kotouč odlepí od hole. Střelba dlouhým švihem Obr. 14 střelba dlouhým švihem (Baláţ, 2005) 33

Na tomto snímku je zachycena střelba dlouhým švihem. Oproti předchozí střelbě zde je patrné výrazné odlišení v dráze hole i kotouče. Nedochází k ţádnému výraznému zvlnění dráhy. Dalším výrazným odlišením je interakce, která se zde uskutečňuje plynule, spojitě od fáze nápřahu aţ po protaţení. V poloze 1, 2, 3, a 4 hráč začíná vykonávat zrychlený pohyb holí. V průběhu tohoto pohybu dochází k posunu kotouče po čepeli a to od její patky směrem ke špičce. V bodě 1a opouští kotouč čepel hole a je vypuštěn do prostoru. Obr. 15 střelba krátkým příklepem (Baláţ, 2005) Na snímku číslo 15, je zachycena střelba krátkým příklepem. Při tomto druhu střelby je hůl ve výšce z1 centimetrů a ve vzdálenosti y1 od místa interakce. Hráč uvede hůl do pohybu a následuje interakce. Horní část hole (dráha 4) se pohybuje po křivce, bez zvlnění a to i během času interakce. Čáry, které opisují body čepele hole 3, 2 a 1, ukazují v první části fáze interakce zvlnění. Znázorněno v bodech 3a, 2a, 1a. Hůl naráţí čepelí na kotouč v bodě 2a. při interakci se hybnost ze strany hole přenáší nadvakrát. První kontakt čepele s kotoučem v bodě 2a znamená první přenos hybnosti. Následuje sníţení hybnosti mezi body 2a a 2b. Závěrečný přenos nastává při ohnutí čepele hole v bodě 2b. 34

Výpočet rychlosti kotouče K výpočtu rychlosti kotouče uvádí Olejár, Giblák (1976) vztah pro její určení při střelbě krátkým švihem. Kde k je konstanta, mt, vt, mp, vp, mh, Vh, m a v jsou hmotnost a rychlost těla bez paţí, hokejky a kotouče. 35

2 CÍL, ÚKOLY, VÝZKUMNÉ OTÁZKY 2.1 Cíl práce Cílem této diplomové práce je rozbor a srovnání jednotlivých vybraných druhů střelby v ledním hokeji z hlediska jejich biomechanických charakteristik. 2.2 Výzkumné otázky 1.VO Jaká je maximální rychlost vybraných druhů střelby u sledovaných subjektů? 2.VO Jaké jsou časoprostorové charakteristiky pohybové struktury? 3.VO Jaký je vztah mezi dobou trvání jednotlivých druhů střelby a získanou rychlostí kotouče? 36

2.3 Úkoly práce 1. Stanovit kritéria sledování 2. Provést záznam pohybové struktury hráče při střelbě 3. Provést výzkumná měření rychlosti jednotlivých druhů střelby 4. Vyhodnotit sledované parametry a inter individuálně je porovnat 5. Provést diskuzi získaných výsledků 6. Z výsledků vyvodit závěry a interpretovat je ve formě vědeckého poznání 37

3. METODIKA PRÁCE 3.1 Organizace práce Výzkumný problém jsme stanovili v květnu roku 2010. Do prosince 2010 jsme prováděli teoretickou přípravu, která spočívala ve studiu odborné literatury, konzultacemi tohoto problému s trenéry a metodiky ČSLH a konzultaci s vedoucím práce. Od prosince 2010 do února 2011 probíhala příprava výzkumných metod a také předvýzkum. Během této doby jsme také pracovali na zajištění reprezentativního vzorku hráčů. Samotný sběr dat a jejich zpracování jsme provedli v březnu a dubnu 2011. Měření proběhlo ve dvou termínech. Čas testování byl v obou dnech stanoven přibliţně na 10 hodinu, s ohledem na moţnosti vyuţití ledové plochy. Místem měření se stala hala TJ stadion Brno. Získaný materiál byl zpracováván v dubnu 2011. 3.2 Výzkumná situace Cílem naší studie byla analýza střelecký pokusů technikou krátkého a dlouhého švihu, přiklepnutí, přiklepnutého švihu a golfového úderu, u kterých jsme se zaměřili na fáze přípravy a interakce. Námi pořízený materiál jsme analyzovali od okamţiku, kdy hráč zaujal základní postoj, aţ do okamţiku opuštění kotouče čepele hole. V předloţeném výzkumu se zaměřujeme na parametry, které dle našeho názoru mají podstatný vliv výslednou rychlost střelby. 3.3 Charakteristika zkoumaného souboru Měření jsme prováděli u vybraných hráčů ledního hokeje, kteří jej hrají na vrcholové úrovni buď v juniorské, nebo seniorské kategorii. Vybrali jsme vzorek, který by měl reprezentovat většinu typů hráčů ledního hokeje. 38

3.3.1 Způsob výběru Pro účely tohoto výzkumu, jsme na základě vlastních zkušeností a porovnání těchto zkušeností se soupiskami ligových týmů, sestavili několik základních typů hráčů ledního hokeje. 3.3.2 Základní anamnestické parametry Obránce U tohoto postu trenéři oceňují vlastnosti jako zodpovědnost rozvaha síla. Jiţ z této jednoduché charakteristiky je zřejmé, ţe na postu obránce se obvykle objevují hráči starší, zkušenější, silnější vyšší postavy. Mladší hráči mívají podobné fyzické aspekty. Útočník Zde je situace poněkud sloţitější. Je zde moţnost uplatnění širšího spektra vlastností. Při pokusu o vytvoření nejčastějších typů jsme tedy sestavily tři základní typy útočníka. Letec Většinou mladý útočník nebo hráč, u nějţ výrazně dominují rychlá svalová vlákna. Tvůrce Tvůrce hry, jakýkoliv somatotyp, výrazně vyvinutý cit pro herní myšlení. Bourač těţší pomalejší silnější typ, vhodný pro osobní souboje apod. Na základě této analýzy jsme vybrali vţdy po jednom zástupci daného typu. Zde jsou krátké charakteristiky jednotlivých testovaných osob. 39

Obránci Proband 1 Datum narození 17. 10. 1989 Váha: 77 Kg Výška: 177 cm Mladý obránce se zkušenostmi z juniorské reprezentace i nejvyšší soutěţí, kde odehrál zatím dvě sezóny. Proband 2 Datum narození: 31. 07. 1984 Výška: 183 cm Váha: 85 Kg Reprezentant ČR v seniorské i juniorské kategorii, zkušený obránce ELH. Útočníci Proband 3 Datum narození: 30. 6. 1990 Výška:174 Váha: 75 Kg V juniorské soutěţi patřil k nejlepším střelcům. Díky tomu si vyslouţil i pozvání do A týmu svého klubu. Jako student FSPS letos reprezentoval ČR na univerziádě v Turecku. 40

Proband 4 Datum narození: 30. 6. 1986 Výška:187 cm Váha: 90 Kg Prošel mládeţnickými reprezentačními výběry. V letošní sezóně patřil k nejproduktivnějším střelcům druhé ligy. Zahrál si i za vysokoškolskou reprezentaci na univerziádách v Číně a Turecku. Proband 5 Datum narození: 1. 6. 1987 Výška:180 Váha: 75 Kg Prošel několika juniorskými a dorosteneckými extraligovými celky. Zkušenosti sbíral i v několika přípravných zápasech juniorské reprezentace a v několika startech v ELH. 41

Jednotliví hráči budou ve výsledcích značeni, tak jak je uvedeno v následující tabulce (tab. 3 a 4). Tab. 3 a 4, značení hráčů Obránce Charakter hráče Jméno Označení Stabilita, dravost Proband 1 O1 Stabilita, zkušenost Proband 2 O2 Útočníci Charakter hráče Jméno Označení Tvořivost Proband 5 U1 Síla, důraznost Proband 4 U2 Rychlost Proband 3 U3 3.4 Metody sběru, zpracování a vyhodnocení dat Provedli jsme kinematickou analýzu střelby pěti námi vybraných hráčů. Současně jsme kaţdý pokus snímali radarovým zařízením. Zaznamenali jsme 5 pokusů kaţdého druhu střelby. Záznamy byly pořízeny ve dvou termínech, přičemţ bylo dbáno na dodrţení shodných podmínek. Samotné natáčení proběhlo po důkladném rozcvičení testovaných osob. 42

K natáčení jsme pouţili vysokofrekvenční digitální kameru SIMI Motion. Tato kamera zaznamenává snímky rychlostí aţ 250 za sekundu. Záznam je ukládán na pevný disk notebooku. Data jsou následně zpracována a převedena na formátu fotografie s časovou osou. 1. Příprava kamery, prostoru a probanda Kameru jsme museli nastavit tak, aby zabírala prostor, ve kterém se odehrávaly střelecké pokusy. Místo jsme si vyměřily a barevně vyznačily. Kameru jsme pak propojili s notebookem a zajistili dostatečný přísun elektrické energie. Snímaný prostor jsme co nejlépe osvětlili. Za brankovou konstrukci jsme nainstalovali zařízení pro snímání rychlosti. Toto zařízení jsme umístili v určité vzdálenosti od brankové konstrukce (20 cm), jelikoţ při střelbě dochází k napnutí brankové sítě a při umístění těsněji za branku by mohlo dojít ke kontaktu kotouče se zařízením a k jeho poškození. Vzdálenost střelecké pozice jsme vyznačily přímo na ledovou plochu červenou čárou na hranici 7m od brankové konstrukce. 2. Záznam údajů Záznam probíhal kooperací obsluhy radarového zařízení a obsluhy kamery. Kaţdý střelecký pokus byl zvlášť zaznamenán, uloţen na disk a do tabulky zapsána naměřená hodnota rychlosti střelby. 3. Analýza výsledků Natočený záznam jsme převedli z filmového pásku na fotografie. Tento převod nám umoţnil výrazně přesněji vyhodnotit časy jednotlivých fází střelby. Negativním důsledkem této transformace bylo, ţe jsme museli vyhodnotit více neţ 80 000 snímků. 43

Ze všech zjištěných výsledků jsme sledovali tyto údaje: 1. Technika střelby 2. Rychlost střelby 3. Časová hodnota fáze přípravy a interakce 1. Technika střelby Pro hodnocení střelby z hlediska techniky jsme se rozhodli zaměřit na pět nejuţívanějších typů. 1) střelba krátkým švihem 2) střelba dlouhým švihem 3) střelba krátkým přiklepnutím 4) střelba přiklepnutým švihem 5) střelba golfovým úderem 2. Rychlost střelby Zaznamenána měřícím radarovým zařízením, uvedena v Km/h (m/s). 3. Časová hodnota fáze přípravy a interakce U sledovaných druhů střelby. Vzhledem k času, za který je tato fáze uskutečněna (u některých druhů je to méně neţ 0,1 s.) bylo k přesnému zjištění zapotřebí speciální zařízení. Vysokorychlostní kamera SIMI Motion, která zachytí přesný čas dané fáze. 44

Při pouţití statistických metod bylo pouţito pro výpočet celkových součtů rychlosti i časů střel, funkce průměru. Pro porovnání hodnot času a rychlosti jsme vyuţili funkce korelace. Pro záznam dat jsme si vytvořily tabulky, do kterých jsme zaznamenávali naměřené hodnoty. Vliv prostředí Naší snahou bylo co moţná v nejvyšší míře eliminovat vnější vlivy okolního prostředí, eventuálně nastavit podmínky opakovatelné a tudíţ jsme sledovali i vlivy všech dotčených částí měření. V průběhu pokusu byly podmínky opakovaně sledovány, aby nedošlo k nepřesnostem. Pro lepší názornost byla vytvořena tabulka (tab. 5), pro záznam sledovaných hodnot okolních vlivů. Tab. 5 záznamová tabulka okolních vlivů Podmínky, za kterých probíhalo měření Datum: Pozn. Čas: Teplota vzduchu: Teplota kotouče: 45

Datum: zaznamenáno ve tvaru DD/MM/RRRR Čas: zaznamenán ve tvaru HH:MM HH:MM Teplota vzduchu: zaznamenána v celých stupních celsia měřena 1 m. nad ledem Teplota kotouče: zaznamenán odhad podle teploty okolí _ C (zaokrouhleno), Teplota kotouče je velmi podstatná záleţitost. Kotouče připravené ke hře by měli mít ideálně teplotu kolem 5 C. Při utkáních se kotouče určené ke hře dávají předem tzv. nachladit. Je to z důvodů sníţení tření a elasticity kotouče. Tyto potom neodskakují od hole a lépe klouţou. Kotouč, který není připraven tímto způsobem, je v úvodních několika minutách dost nevypočitatelný. Zadrhává se, ulpívá na něm sníh apod. Z hlediska určení vzdálenosti střelby jsme se rozhodli, pouţít vzdálenost na vnější hranici ideálního střeleckého prostoru, tzn. 7 m v kolmici se středem brány. Vybavení potřebné k provedení testu 1. Radarové zařízení měřící rychlost 2. Vysokorychlostní kamera snímající průběh testu 3. Kotouče 4. Měřící zařízení 46

Obr. 16 Výchozí situace měření Výše uvedený obrázek (obr. 16), představuje výchozí situace pro měření. Veškeré uvedené míry jsou v cm. vysvětlivky Dráha 700 vzdálenost střelecké pozice od branky Dráha 122 výška brankové konstrukce Dráha 183 šíře brankové konstrukce Dráha 80 hloubka brankové konstrukce Dráha 20 vzdálenost umístění radarového zařízení od brankové konstrukce Dráha 60 výška radarového zařízení 47

4 VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUZE Z obrovského mnoţství materiálů jsme vyhodnotili celkem 125 střeleckých pokusů. Z obav o přesnost a čitelnost údajů získaných měřením a natáčením, jsme volili cestu obezřetnosti a natočili pro jistotu větší mnoţství materiálu. Do výsledků se tak dostali pokusy nejlépe čitelné. Jejich sumář předkládáme v následující části. 4.1 Výsledky práce, diskuze 1.VO Jaká je maximální rychlost vybraných druhů střelby u sledovaných subjektů? Střelbu jsme primárně analyzovali podle jednotlivých technik. Pro úplnost však v závěru uvádíme i porovnání absolutních hodnot. 48

Střelba krátkým švihem Obr17. Střelba krátkým švihem Naměřené hodnoty uvádíme v přehledové tabulce (tab. 6). Rychlost je uváděna v Km/h. Poslední sloupec tabulky uvádí průměrnou rychlost střelby kaţdého probanda. V předvýzkumu jsme naměřenou rychlost uváděli i v mediánu. Data získaná touto funkcí však byly natolik podobné datům získaných funkcí průměr, ţe jsme jejich uvedení vyhodnotili jako nadbytečné. Tyto tabulky uvádíme pro kaţdý typ střelby ve stejných parametrech. 49

Tab. 6 naměřené hodnoty rychlosti střelby krátkým švihem Proband pokus 1 pokus 2 pokus 3 pokus 4 pokus 5 Σ O 1 93 90 97 92 98 94 O 2 94 96 96 98 99 96,6 U 1 81 85 91 88 89 86,8 U 2 84 91 88 88 91 88,4 U 3 65 60 74 80 67 69,2 V níţe uvedené tabulce (tab. 7), jsou průměrné rychlosti střelby útočníků a obránců uvedené odděleně. Tabulka vpravo (tab. 8) pak uvádí průměrné maximální a minimální hodnoty, kterých bylo dosaţeno. Tab. 7 průměrné rychlosti obránců a útočníků Tab. 8 hraniční hodnoty Σ rychl. obránci 95,3 útočnici 81,47 celkem 88,38 max. 99 min 60 rozdíl 39 50

Rychlost střelby krátkým švihem (obr. 17) se u sledovaných subjektů pohybovala ve velmi širokém rozmezí od hodnoty 60 aţ do 90 km/h. Vyšších hodnot zde poněkud překvapivě dosahují obránci. Dalo by se předpokládat, ţe střelba krátkým švihem bude vlastní spíše útočníkům. Při bliţším pohledu však docházíme k závěru, ţe tento stav je zcela logický a v souladu s výchozími hodnotami (tělesná konstituce atd.). Útočník při střelbě téměř nikdy nepřekonává stejnou vzdálenost jako obránce. Jeho úloha většinou spočívá v přesném umístění kotouče do branky. Tato střela tedy nemusí být natolik prudká ale o to více přesná. Střelba dlouhým švihem Obr. 18 Střelba dlouhým švihem 51

Tab. 9 naměřené hodnoty rychlosti střelby dlouhým švihem Proband pokus 1 pokus 2 pokus 3 pokus 4 pokus 5 Σ O1 94 100 97 93 101 97 O2 96 103 101 97 95 98,4 U1 80 85 91 88 89 86,6 U2 83 88 88 84 91 86,8 U3 69 63 85 81 75 74,6 Tab. 10 průměrné rychlosti obránců a útočníků Tab. 11. hraniční hodnoty Σ rychl. obránci 97,7 útočnici 82,67 max. 103 min 63 rozdíl 40 celkem 90,18 Tento druh střelby (obr. 18) ukázal obecně vyšší naměřené hodnoty, neţ předchozí (tab. 9). Opět v souladu s předpokladem. Delší časový úsek, po kterém je kotouč v kontaktu s holí, mu udává větší rychlost. Ačkoliv střední hodnoty stouply (tab. 10), maximální hodnoty se příliš neliší od předchozího druhu střelby. Tento jev si vysvětlujeme relativně nízkou četností pouţívání této střelby a tudíţ zdaleka ne tak kvalitní technické provedení techniky našimi probandy. Druhým vysvětlením, se kterým jsme v rámci diskuze setkali, bylo, ţe se jedná o limit, jehoţ je touto technikou moţno dosáhnout. Srovnání maximálních a minimálních hodnot a jejich výsledný rozdíl (tab. 11) se liší pouze o 1 km/h oproti švihu krátkému. 52

Střelba přiklepnutým švihem Obr. 19 Střelba přiklepnutým švihem Tab. 12 naměřené hodnoty rychlosti střelby přiklepnutým švihem Proband pokus 1 pokus 2 pokus 3 pokus 4 pokus 5 Σ O1 86 80 89 83 83 84,2 O2 95 91 94 92 96 93,6 U1 80 79 79 84 77 79,8 U2 91 85 82 89 93 88 U3 82 86 90 84 84 85,2 53

Tab. 13 průměrné rychlosti obránců a útočníků, tab. 14 hraniční hodnoty Σ rychl. obránci 88,9 útočnici 84,33 celkem 86,62 max. 96 min 77 rozdíl 19 U střelby touto technikou (obr. 19 a tab. 12) dochází k největšímu přiblíţení rychlostí střel obránců a útočníků (tab. 14). Průměrná rychlost přes 85 km/h (tab. 13) naznačuje, ţe z hlediska rychlosti lze touto střelbou dosáhnout vysokých hodnot. Pokud se zaměříme na analyzování údajů o jednotlivých probandech, nelze si nepovšimnout, nízkých hodnot u probanda U3. U předchozích dvou technik byly jeho hodnoty výrazně podprůměrné. Zde, u přiklepnutého švihu, hodnoty výrazně narostly a patří k nadprůměrným. Tento jev si vysvětlujeme několika moţnostmi. Proband 3 je výrazně zaměřen na střelbu v útočném pásmu ve vzdálenosti ve střední vzdálenosti od brankové konstrukce, kde je tento druh střelby pouţíván nejčastěji. Na druhou stranu lze tento jev charakterizovat jako hrubý nedostatek v kvalitě a technické vybavenosti tohoto hráče, která jej výrazně limituje v moţnostech zakončení. Při diskuzi proband sám přiznal, ţe cítí nedostatek v některých faktorech střelby. 54

Střelba krátkým přiklepnutím Obr. 20 Střelba krátkým přiklepnutím Tab. 15 naměřené hodnoty rychlosti střelby krátkým přiklepnutím Proband Pokus 1 pokus 2 Pokus 3 Pokus 4 pokus 5 Σ O1 65 65 70 69 70 67,8 O2 74 72 76 70 77 73,8 U1 75 62 65 59 68 65,8 U2 73 70 69 71 65 69,6 U3 50 46 53 52 65 53,2 Tab. 16 průměrné rychlosti obránců a útočníků, tab. 17 hraniční hodnoty Σ rychl. obránci 70,8 útočnici 62,87 celkem 66,83 max. 77 min 46 rozdíl 31 55

Střelba krátkým přiklepnutím (obr. 20) patří primárně do dovedností útočících hráčů, jelikoţ se pouţívá takřka výhradně v těsné blízkosti brankaře. Ač se jedná o nejpomalejší střelecký styl (tab. 16), byli jsme překvapeni úrovní hodnot. Naše očekávání se pohybovalo v rozmezí 40 60 km/h. Maximální hodnota 77 km/h nás zaujala (tab. 17). Střelba golfovým úderem Obr. 21 Střelba golfovým úderem 56

Tab. 18. naměřené hodnoty rychlosti střelby golfovým úderem Proband pokus 1 pokus 2 pokus 3 pokus 4 pokus 5 Σ O1 128 129 126 123 129 127 O2 123 130 139 129 127 129,6 U1 114 119 117 118 119 117,4 U2 109 120 120 118 120 117,4 U3 89 102 115 110 119 107 Tab. 19 průměrné rychlosti obránců a útočníků, Tab. 20 hraniční hodnoty Σ rychl. obránci 128,3 útočnici 113,9333 celkem 121,1167 max. 139 min 89 rozdíl 50 Zde (tab. 18) je poměr rychlosti střely u obránců a útočníků velmi výrazný (tab. 19) a také jednoduše odůvodnitelný. Útočníci mají minimální moţnost uplatnit při hře střelbu golfovým úderem (obr. 21). Na rozdíl od obránců, kteří ji praktikují v kaţdém utkání. Navíc se zde i výrazně promítá somatotyp kaţdého probanda, který je u obránců jiný neţ u útočníků.zajímavý je také ukazatel maximálních hodnot (tab. 20). 57

Celkové zhodnocení VO 1 Pokud shrneme veškeré výše zmíněné poznatky, ukazuje se, ţe ve všech sledovaných technikách střelby se obránci prosadili více neţ útočníci. Je to dáno jak tělesnými dispozicemi, tak charakteru vlastní hry obránců. Ta se odehrává ve větší vzdálenosti od branky soupeře neţ hra útočníků. Obránci tak musejí pravidelně překonávat daleko větší vzdálenost, coţ je při potřebě zachování nejvyšší moţné tvrdosti střely, nutí pouţívat větší mnoţství síly. Ve všech sledovaných druzích je patrný značný odskok probanda O2 od ostatních. Je několik moţností objasnění tohoto jevu. Tento proband patří k hráčům nejvyšší české soutěţe jiţ několik let. Dá se tedy přepokládat vysoká úroveň herních činností. Jako další moţné vysvětlení se nabízí větší rozehranost v tomto období. Při souhrnné analýze výsledků musíme zmínit i jednu nepříjemnou skutečnost. Během vyhodnocování a konzultace s probandy jsme od probanda U3 dostali neočekávanou informaci, v návaznosti na nečekaně nízké hodnoty rychlosti. Proband 3 dostal před testováním novou sadu holí, jejichţ tuhost byla jiná, neţ jeho standartní typ hole. Tento fakt nám bohuţel zkresluje data u tohoto konkrétního probanda a v celkovém hodnocení i u všech ostatních. Na druhou stranu se ukázalo, jak je střelba výrazně ovlivnitelná vnějšími faktory. V rámci kompletnosti údajů předkládáme na závěr této otázky tabulku pořadí jednotlivých průměrných rychlostí dosaţených v průběhu výzkumu (tab. 21). 58

Tab. 21 souhrnná tabulka dosaţených průměrných rychlostí jednotlivých druhů střelby pořadí rychlost technika 1 121,1167 2 90,18333 Golfový úder Dlouhý švih 3 88,38333 4 86,61667 5 66,83333 Krátký švih Přiklepnutý švih Krátké přiklepnutí 59

2.VO Jaké jsou časoprostorové charakteristiky pohybové struktury? Krátký švih Naměřené hodnoty uvádíme v přehledové tabulce (tab. 22). Čas je uveden v sekundách. V posledním sloupci této tabulky je uveden souhrn průměrných časů jednotlivých probandů. Tyto tabulky uvádíme pro kaţdý typ střelby ve stejných parametrech. Tab. 22 naměřené hodnoty času u střelby krátkým švihem Proband pokus 1 pokus 2 pokus 3 pokus 4 pokus 5 Σ O1 0,216 0,286 0,421 0,287 0,265 0,295 O2 0,422 0,348 0,255 0,223 0,215 0,2926 U1 0,523 0,502 0,626 0,548 0,673 0,5744 U2 0,524 0,451 0,412 0,483 0,511 0,4762 U3 0,487 0,563 0,492 0,555 0,6 0,5394 60

Tab. 23 průměrný čas střelby obránců a útočníků, Tab. 24 hraniční hodnoty Σ čas obránci 0,2938 útočnici 0,53 celkem 0,43552 max. 0,673 min 0,215 rozdíl 0,458 Tyto výsledky pro nás byli poměrně překvapivé. Rozsah naměřených hodnot byl značně rozsáhlý (tab. 23, 24). Ještě větším překvapením byl fakt, ţe oba obránci dosáhli dosti podobných a zároveň nízkých hodnot, zatímco hodnoty útočníků byly vyšší a širšího rozsahu. Při zkoumání moţných příčin jsme se dopracovali k tezi, ţe proband O1 a O2 jsou si co do tělesné konstituce a herního projevu relativně blízcí. Je tedy moţné vysvětlit si tuto shodu těmito faktory. Více nás ale zarazila hodnota, které dosáhli útočníci. Předpokládali jsme totiţ, ţe krátký švih je co do frekvence pouţití záleţitostí převáţně útočníků. Při bliţším zkoumání tohoto problému formou konzultace s hráči (probandy) a trenéry, se nám tato teze potvrdila, ale zároveň jsme si uvědomili, ţe střelba krátkým švihem je dosti podobná přihrávce, kterou musí ovládat jak obránci, tak útočníci. Jelikoţ jsou to právě obránci, kteří velmi často rozehrávají velmi rychle herní situace, lze se domnívat, ţe rychlost provedené střelby vychází z naučeného rychlého pohybu při rozehrávce. K vysvětlení hodnot u útočníků jsme se dopracovali opět aţ po spolupráci s hráči a trenéry. Po vzájemné diskusi jsme se shodli na tom, ţe typologie našich probandů odpovídá potřebným parametrům zkoumání, ale ţe u útočníků se více neţ tvrdost a rychlost střelby cení její přesnost, tudíţ za daných okolností jsou tyto hodnoty odpovídající. 61

Dlouhý švih Tab. 25. naměřené hodnoty času u střelby dlouhým švihem proband pokus 1 pokus 2 pokus 3 pokus 4 pokus 5 Σ O1 0,543 0,436 0,501 0,652 0,628 0,552 O2 0,892 0,626 0,549 0,582 0,613 0,6524 U1 0,527 0,468 0,661 0,582 0,493 0,5462 U2 0,637 0,663 0,341 0,468 0,562 0,5342 U3 0,641 0,663 0,399 0,468 0,611 0,5564 Tab. 26 průměrný čas střelby obránců a útočníků, tab. 27 hraniční hodnoty Σ čas obránci 0,6022 útočnici 0,5456 celkem 0,56824 max. 0,892 min 0,341 rozdíl 0,551 Hodnocení tohoto druhu střelby z hlediska časoprostorových charakteristik vychází poněkud hůře neţ předchozí (tab. 26). Stejně jako u předchozí střelby jsou zde značné rozdíly v mezních hodnotách (tab27). 62

Přiklepnutý švih Tab. 28 naměřené hodnoty času u střelby přiklepnutým švihem Proband pokus 1 pokus 2 pokus 3 pokus 4 pokus 5 Σ O1 0,584 0,248 0,263 0,294 0,311 0,34 O2 0,438 0,339 0,383 0,326 0,311 0,3594 U1 0,428 0,351 0,302 0,291 0,224 0,3192 U2 0,479 0,352 0,324 0,33 0,437 0,3844 U3 0,448 0,34 0,429 0,675 0,776 0,5336 Tab. 29 průměrný čas střelby obránců a útočníků, Tab. 30 hraniční hodnoty Σ čas obránci 0,3497 útočnici 0,4124 celkem 0,38732 max. 0,776 min 0,224 rozdíl 0,552 Na výsledky (uvedené v tab. 28) této techniky střelby, jsme byli obzvláště zvědaví, neboť mezi trenéry a hráči se rozvinula debata o moţných hodnotách (tab. 30.) a jejich porovnání s krátkým švihem. Z výsledků je patrné, ţe je moţné dosáhnout stejného časového průběhu, jako u střelby krátkým švihem (tab. 29). Tyto hodnoty jsou ale víceméně nahodilé a nejedná se o obecně platnou charakteristiku, nýbrţ o individuální odchylky. 63