Granátové jablko je plodem marhaníku neboli stromu granátového. Keř nebo nízký stromek se šedou kůrou je nepravidelněvětvený,někdytrnitý,ale i beztrnný. Půvabné,šarlatověčervené květyvyrůstají po 2-3na koncích a po stranách větví. Plodygranátová jablka -mají tuhou,kožovitou,žlutou ažhnědočervenou slupku a na vrcholku jsou ověnčenyvytrvalým nápadným kalichem. Obsahují velké množství semen,která jsou obalena nasládle kyselou,načervenalou,průsvitnou dužninou. Vzhledem připomínají červené korálkynebo granáty. Obsahují vitaminyskupinyb,vitamin C a z minerálních látek především draslík,hořčík a vápník. Dužnina z plodů se nejčastěji lisuje a získaná šťáva se používá ve studené,ale i teplé kuchyni. Můžeme však jíst i celá zrnka. Z rozkrojeného plodu je vydlabeme do miskya vychladíme. Jsou velice osvěžující. Marhaník se pěstuje v subtropických oblastech. K nám se dováží hlavněz jižní Evropya Asie. O granátových jablkách jsou zmínkyuži ve Starém zákoně. Staří Řekové v něm viděli symbol plodnosti a zasvětili ho bohyním Afroditěa Héře. I zlaté jablko s nápisem "Té nejkrásnější",které bylo příčinou trojské války,bylo prý údajnějablko granátové. Staří Římané ho nazývali jablkem punským,protože ho dováželi ze severní Afrikyz okolí Karthaga. Z vylisované šťávyse připravují osvěžující nápoje a řada koktejlů. Šťáva příjemněochutí i ovocný salát z různých druhů ovoce. Ale i v teplé kuchyni najde granátové jablko uplatnění. Druh -název Původ Chuť Obsahuje Použití Jižní Amerika, odtud se Připomíná olivya oříšky. VitaminyA, D, K, C a Avokádo rozšířilo téměřdo všech dužina se ochucuje solí, vitaminyskupinyb.z tropických a subtropických pepřem, česnekem, minerálních látekdraslík, oblastí světa worcesterskouomáčkouaj. fosfor, hořčík Datle Fíky Granátové jablko Cherimoya Kiwano Karambola Liči Severní Amerika, Írán, Izrael, M exiko a Kalifornie Přední Asie, dnes jsoudoma kolem Středozemního moře a v subtropech Persie, dnes se pěstuje v celém Středomoří Ekvádor a peruánské Andy, knám se dováží i ze Španělska Bodlákovýmeloun z Afriky je příbuznýs okurkoua melounem.pěstuje se na Novém Zélandua v Izraeli Jihovýchodní Asie, dnes se pěstuje v Karibiku, Jižní Americe, na Floriděa v Izraeli Jeho pravlastí je Čína, dnes i jinde v subtropech.chlupatý příbuznýse jmenuje rambutan Aromatickáa sladká, lehce karamelováči muškátová Velmi sladká Sladce nakyslá, podobná červenému rybízu Smetanová, sladká, asi jako kdyžse smíchají hruškys jahodami nebo malinami Šťavnatéovoce, taktrochu směs banánua limetkys podtónem okurky Sladkokyselá, osvěžující Jemněsladká, kořeněná, vůní nám trochu připomíná muškát a růže Hodněovocného cukru a bílkovin, vápník, fosfor, železo a balastní látky podporující trávení. Hodněhroznového cukru, balastních látek, vitaminy A a B, dále takédraslík, vápník, železo, fosfor. Čistí krev a rovněž podporují trávení Hlavněminerální látky, draslíka fosfor Především hroznovýcukr a bílkoviny.je lehce stravitelná Draslík a hořčík HodněvitaminuC, dále draslík, vápník, hořčíka fosfor Vitamin C Studenéosvěžující polévky, předkrmy, pomazánky, saláty, dezerty, zmrzliny, koktejlya sorbety Ideální na jednohubky.datle můžeme plnit žervénebo sekanými ořechy či obalit anglickouslaninounapíchat na špízya krátce grilovat Vhodnékšunce, tvarohunebo s ořechyna sýrovémíse.jako dezert s whiskynebo koňakem Lžičkouvyjmeme jádra (vhodnádo salátů).dřeň zjemňuje dezertyi omáčky.šťáva svařenás cukrem je grenadina. Plod rozpůlíme po délce, vyjmeme jádra a dužinuvyjídáme lžící.ideální je takéke zmrzlině, na dezertynebo do mléčných koktejlů Prořízneme a vybereme lžící.hodí se jako omáčka, nebo základ pro zmrzlinua dezerty.dužina se protlačí sítkem a vylepší koňakem či citronem Omyjeme, nakrájíme napříč(získáme atraktivní Hvězdy).Vhodnána obložení ovocných salátů, koláčů, sladkých pokrmů a nápojů.pokud toto zajímavéovoce upečeme, získáme neobvyklou přílohuk pokrmům zryba bílého masa Oloupeme je a zalijeme sekterm. Dobře se hodí ke sladkokyselým jídlům i jako kompot

Mango Mangostan Mochyně Mučenka Nashi Papája Opuncie Mexiko a Jižní Amerika Sladká, podobnáželé Vitaminy B a C, vápník Rajčenka Tomel Barma a Indie, dnes i jinde Malajsie.JE považován za krále všech tropických plodů Domovem je Peru, ale rozšířila se pod jménem kapskýangrešt zjižní Afriky Brazílie, Střední a Jižní Amerika Pravlastí je Japonsko, dnes takév Koreji, na Novém Zélandu, v Austrálii, USA a Chile Stromový meloun pochází z Mexika, dnes už je pěstován po celém světě v tropickém pásmu Příbuznárajských jablíčekz Peruánských And Jeho domovem je Čína a Japonsko, dnes i jinde Sladké, velmi šťavnaté ovoce Jako ananas s pomerančem, či meruňka, hroznovévíno a mandarinka současně Sladkokyselá Sladká, aromatická, připomínátrochu angrešt Jako jablko a hruška dohromady Sladká, měkkádužina trochu opravdu připomínámeloun Jakjinaknežrajčatová Podobnámeruňkám, u některých druhů vanilková. VitaminyA, B, C a E Vitamin C a vápník Fosfor, železo a velké množství vitaminůa, B, C Vitamin A, velmi bohatá takéna minerální látky Zejména železo, fosfor a vápník Velkémnožství vitaminu Předkrm ke krabímumasuči šunce.z A, dále rovněžb1, B2a C. nezralých je chutné čatní HodněvitaminuC, dále vápník, fosfor a železo Vitamin A, bílkoviny Do Přidáváse do čatní, marmelád, dezertů.dužina se nesnadno odlučuje od jádra.slupku "vykroutíme".podporuje trávení Nejlepší je čerstvý.slupku prorazíme nebo nařízneme nožem Ovocnésaláty, koláče.slupku odstraníme až těsně před konzumací Tvrdouslupkurozpůlíme nožem, dužinu podobnouželévyjmeme i s jadérkylžící.rozmačkanéovoce je vhodnéna dezerty, šťávy, drinkyči do marmelád Čerstvé či jako kompot, je to chutná příloha ke zvěřině.pokud ho chceme přidat do salátů, pokapeme je citronem, jinakby zhnědlo. Syrové či do krémůa marmelád.na ostny tohoto fíkového kaktusu použijeme raději rukavice (záněty) Hořkouslupkua stonek odstraníme. Lze naložit jako dýni i vařit jako běžnouzeleninu salátů, příloha kmasu.může se ochutit rumem.trpkouslupkuje nutnéoloupat Exotické ovoce od A do Z Karambola Zvláštní protáhlá, v nezralosti zelená, pak voskově žlutá bobule s 5 výraznými žebry se občas u nás objevuje ve vybraných obchodech. Pochází z nižšího tropického stromu karamboly obecné (Averrhoa carambola), pěstovaného hlavně v Malajsi, jihovýchodní Asi, ale i na Antilách a na Floridě. Kvete a plodí po celý rok. Plody mají tenkou slupku, ale dopravu snášejí velmi dobře. Anglicky se nazývají Star fruit. Plátky karamboly mají tvar hvězdice a působí velmi dekorativně. Obsahují hodně vitamínu C, ale také něco kyseliny šťavelové. Karambola je totiž příbuzná s naším šťavelem. Plody jsou chutné, šťavnaté, křupavé konzistence, sladkokyselé, osvěžující chuti. Používají se čerstvé na ozdobu ovocných i zeleninových salátů, moučníků, nejlépe v kombinaci s tvarohem. Průmyslově se zpracovávají na šťávy, sirupy, kompoty, džemy apod. Z karamboly si můžeme připravit ovocnou misku s tvarohem. Měkký polotučný tvaroh (250 g) podle potřeby utřeme asi s 1/2 dl mléka a 1 vanilkovým cukrem. Rozdělíme jej do 4 misek a kolem naaranžujeme čerstvé nebo i kompotované ovoce - plátky banánu, bobulky vinných hroznů, dílky pomeranče, plátky jablek a hrušek a plátky karamboly. Pokapeme citrónovou šťávou, ozdobíme sekanými ořechy. M elouny Melouny patří do čeledi tykvovitých, podobně jako okurky nebo tykve, jsou tedy vlastně zeleninou, ale lidé je většinou pokládají za ovoce. Jednoleté plazivé nebo popínavé rostliny se dělí na dvě hlavní skupiny: vodní

melouny (Citrullus lanatus) a cukrové melouny (Cucumis melo) často též nepřesně nazývané ananasové, toto označení se totiž vztahuje jen na jeden jejich druh. Za pravlast cukrových melounů platí tropické a subtropické stepní plochy jihovýchodní Asie a Afriky. Vodní melouny prý pocházejí ze stepí středo- a jihoafrických. V současné době se oba druhy pěstují ve všech teplejších zemích po celém světě, neboť vyžadují velmi teplé podnebí. Zejména k vyklíčení, oba druhy nejlépe klíčí při třiceti pěti stupních C. Meloun cukrový klíčí při teplotě nejméně dvaceti stupňů Celsia, meloun vodní patnácti stupňů Celsia. V našich poměrech proto pro pěstování ve volné půdě vyhovuje pouze jižní Slovensko a jižní M orava. Název meloun pochází z řeckého označení jablka. První však tyto chutné plody pěstovali již v době před čtyřmi tisíci léty Peršani. Z Asie se potom dostaly do Evropy přes Itáli, kde se jejich vyobrazení vyskytuje například na kresbách v Pompejích. Když v roce 1495 francouzský král Karel VIII. při svém italském tažení dobyl Neapol, přivezl odtud do své vlasti mezi jiným i cukrové melouny. Byly pak pěstovány v zahradách zámku Cantaluppe. První zprávy o jejich pěstování na Slovensku pocházejí ze XVII. století. Hlavními dodavateli cukrových melounů jsou dodnes Itálie a Francie spolu se Španělskem, Řeckem a Izraelem.

CUKROVÉ M ELOUNY Plody jsou kulovité až vejčité bobule, které podle druhu mohou dosahovat až velikosti lidské hlavy a váhy čtyř kilogramů. Uvnitř jsou rozděleny na tři pouzdra složená ze dvou dílů. Semena se nalézají v dutině uprostřed plodu, takže je lze snadno vyjmout. V porovnání s melouny vodními mají pevnější dužinu a aromatičtější chuť, což souvisí s tím, že obsahují zhruba devadesát procent vody, asi o pět procent méně než melouny vodní. Mají dále poměrně vysoký obsah cukru, energetický obsah sto gramů dužiny činí asi 230 kilojaulů t.j. 54 kilokalorií. Jsou dále bohaté na minerální látky, hlavně na draslík, vápník, fosfor a magnezium, ale také na železo, zinek a jod, díky čemuž velice účinně tiší žízeň. Za zmínku stojí i obsah provitaminu A a vitamínu C. Velké množství odrůd se dělí na tři skupiny: cukrové melouny s hladkou slupkou, melouny se síťovou slupkou a kantalupy. Hladké melouny, zvané též maltézské nebo ananasové se vyznačují protáhlým tvarem a hladkou podle druhu zelenou nebo žlutou kůrou. Dužina může mít barvu žlutou načervenalou, zelenou až bílou. Patří k nim mezi jinými zejména šťavnaté, velmi sladké medové melouny jako Tendral. Středně veliké melouny síťované jsou kulaté, mírně zploštěné nebo oválné. Za své jméno vděčí vystupující drsné světlehnědé síťové kresbě na červenožluté až oranžové kůře. Nazelenalá, meruňkově zbarvená nebo rudožlutá dužina má velice aromatickou chuť. Třetí skupina, kantalupy jsou sice nejmenší, ale pro své chuťové vlastnosti také nejoblíbenější druhy cukrových melounů. Kulaté až ploché plody mají kůru hladkou, žebrovanou nebo s bradavicovitými hrbolky, a to bílou až žlutavou nebo modrozelenou tmavozeleně pruhovanou. Sladká aromatická dužina s kořenou příchutí má barvu meruňkovou, žlutooranžovou nebo červenou. Za jejich nejvýznamnější představitele platí melouny Charentajské. Tyto nejoblíbenější plody jsou ovšem také nejchoulostivější a nejhůře uchovatelné. Vydrží nejvýše sedm dní po sklizni s výjimkou nově vyšlechtěné variety melounu Vauclusijského. Cukrové melouny mají pokud možno zrát na rostlině, k čemuž bohužel velmi často nedochází vzhledem k tomu, že se rychle kazí a špatně snášejí dopravu. Zralé jsou v okamžiku, když se stonek začíná scvrkat anebo lámat, což je neklamné znamení, že se od něj plod chce oddělit. Současně začne intenzivně vonět. Ze zbarvení slupky naproti tomu stupeň zralosti vyčíst nelze. V mnoha evropských zemích jsou cukrové melouny k dostání po celý rok. Jejich hlavní sezónou však je teplé letní období, kdy do Střední Evropy přicházejí především ze Středomoří. Ve sklenících pěstují melouny Holanďani. Na trh přicházejí plody volně ložené, v kartónech, bednách, koších a přepravkách. Použití Cukrové melouny se požívají různým způsobem. Vzhledem k svému vysokému obsahu vody slouží především k uhašení žízně za horkých dnů. Avšak má-li se dokonale rozvinout jejich plná chuť, musejí být dobře vyzrálé. Osvěžující jsou zejména dobře vychlazené. Pro jídlo za syrova je třeba plody rozříznout na dvě poloviny a z jejich středů lžící vyjmout zrnka. Půlky se potom rozkrájejí na řezy, ty se pojídají vidličkou a nožem. Jiný způsob je z řezů oloupat kůru a dužinu podávat rozkrájenou na kostky, z celých polovin plodu lze také vykrajovat kuličky. Syrové melouny mohou sloužit za předkrm i dezert, podávají se rovněž mírně opepřené jako příloha k šunce nebo k drůbežímu, případně i ke krabímu salátu. Jako dezert se melouny mohou přidávat i do ovocných salátů nebo se zmrzlinou. Je také možné marinovat je v brandy, citrónové šťávě nebo suchém sherry. Z rozmixované melounové dužiny lze připravit i osvěžující sorbet nebo ledový

pohár. Charentaiskýmeloun Kulovitý plod, lehce zploštělý na obou koncích u stopky a květu, o váze jeden až dva kilogramy kryje hladká světlezelená kůra s tmavšími podélnými pruhy. Dužina má barvu tmavě meruňkovou. Varieta pojmenovaná podle nejvýznamnějšího trhu Cavaillonský meloun platí za nejemnější ze všech melounů. Dužina svou sladkou aromatickou chutí často připomínající ananas nebo papayu má intenzivní, dráždivou vůni. Samotná nebo v kombinaci s jiným ovocem slouží jako lahůdkový dezert. Okořeněná čerstvě umletým pepřem se výtečně hodí k šunce. Lze z ní připravit lahodné pyré a použít k přípravě zmrzliny. Charentaiské melouny jsou však mimořádně choulostivé a nesnášejí ani dlouhé skladování ani dalekou dopravu. Sklízejí se od července do září ve Franci a od prosince do května v Senegalu. Galia Meloun Galia je jednou z variant melounů síťovaných. Má žlutavou kůru se zelenavým nádechem a lehce zelenými žebry, jemně žilkovanou u stopky a květu. Pevná dužina podobná medovému melounu je nazelenalá až bílá. Lehce se rozplývá na jazyku a chutí i celým svým rázem připomíná nektarinky. Nejlépe chutná mírně vychlazený. Dobře vyzrálé plody jsou velice šťavnaté, plně nevyzrálé lze nechat několik dní dozrávat při pokojové teplotě. Sklízejí se od května do října ve Španělsku, od července do října v Itáli a v Řecku, od dubna do prosince v Izraeli a od ledna do března v Jižní Africe. M edovýmeloun Tvarem podobný míči na kopanou plod Medového melounu má kůru zářivě žluté barvy, hladkou a žebrovanou nebo zbrázděnou. Plody pocházející z Izraele, Jižní Ameriky a také z Afriky jsou skoro bílé se zelenavým nádechem. Dužina má barvu něžně zelenou. M á velice sladkou, aromatickou a velmi harmonickou chuť. Medový meloun se používá především jako předkrm, neboť se dobře hodí k nevařené lososové šunce, hovězí a parmské šunce a pršutu. Jeho vlastní chuť lze zdůraznit čerstvě mletým pepřem. Za lahůdku platí studená polévka z rozmixované dužiny zředěné bílým vínem. Na trh přichází od dubna do září ze Španělska, v květnu a červnu z Izraele, od prosince do ledna z Brazílie a od ledna do března z Jižní Afriky. Kantalupský meloun Poměrně malé plody o váze kolem jednoho kilogramu se vyznačují kůrou se zvlášť výraznou, vystupující síťovitou kresbou. Má výrazně sladkou a aromatickou chuť připomínající mango a podobná je i její konsistence. Nejlahodnější je požívaná samotná a bez další úpravy, avšak je vhodná i k přípravě zmrzliny a mimořadně lahodného sorbetu. I u kantalupského melounu je možné podtrhnout jeho vlastní chuť čerstvě umletým pepřem. Sklízí se od července do září ve Franci, od prosince do března v Senegalu a od června do srpna ve Španělsku. Ogen Křížením melounu síťového a kantalupského se v Izraeli podařilo vyšlechtit meloun ogenský, jehož kulovitý mírně protáhlý plod dosahuje váhy půl až jeden a půl kilogramu. Má lesklou hladkou kůru nažloutlé barvy se žlutozelenými pruhy, případně skvrnami, dužina je skoro bílá, lehce nazelenalá. Díky své ovocné, lehce nakyslé chuti je mimořadně osvěžující a lahodný. Dužina je poměrně tuhá a mimořadně vhodná pro vyřezávání kuliček. Pro svou drsnější chuť je zvláště hodnocen jako předkrm podávaný se šunkou. Pochází z Izraele, kde jej sklízejí od dubna do listopadu, dále se rozšířily do Holandska, odkud přicházejí na trh od července do října, do Itálie a Španělska, kde se sklízejí od června do září a do Jižní Afriky - sklizeň v lednu až březnu. Tendral Tento druh, příbuzný Medového melounu, vytváří plody tvaru rugbyového míče o váze jednoho až dvou kilogramů s tmavozelenou podélně zbrázděnou pevnou koženou kůrou, která plod dobře chrání před vyschnutím. Proto jej lze i několik dní skladovat. Poměrně tuhá dužina má máslovou barvu. Jedná se vlastně o později dozrávající varietu Melounu medového a chuťově se mu velice podobá, ale nemá

téměř žádnou vůni. Užívá se podobně jako jako ostatní cukrové melouny a jeho chuť lze zvýraznit čerstvě umletým pepřem. Sklízí se později než ostatní, a to ve Španělsku od srpna do listopadu, v Panamě a Kolumbi od prosince do února. Vauclusijský meloun Jde o novou varietu kantalupského melounu vyšlechtěnou v jihofrancouzském kraji Vaucluse známém pěstováním melounů. Od dosavadních druhů se liší tím, že vydrží delší skladování, díky čemuž značně klesají posklizňové ztráty. Je-li uložen v chladírně, nevykazuje ani po dvanáctidenním skladovaní žádné vnitřní ani vnější změny a delší skladování se nijak nevypůsobí na jeho chuťových vlastnostech. Plod tvaru koule kryje hladká světlezelená kůra s podélnými tmavými žebry. Dužina má jasně oranžovovou barvu a vysokou cukernatost. Pěstuje se až dosud pouze ve Franci, kde jej sklízejí od července do září. VODNÍM ELOUN Jak již latinský botanický název Citrullus lanatus ukazuje, patří vodní melouny k jinému druhu čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae) než melouny cukrové. Jsou to bujně rostoucí popínavé rostliny s hluboce vykrojenými listy. Kvetou a plody tvoří zpravidla na koncích výhonů. Květy téhož druhu jako u melounu cukrového jsou samčí i samičí. Vyžadují velmi teplou výhřevnou písčitou půdu a dostatek vlhkosti v blízkém středoevropském podnebí těmto podmínkám vyhovuje pouze jižní Slovensko. Plody jsou kulovité u některých odrůd protáhlé, často zploštělé na obou koncích, s tlustou, hladkou nebo síťovanou kůrou tmavě modrozelené nebo žlutozelené barvy nepravidelně podélně proužkované některé astrachánské odrůdy mají kůru bílou. Dosahují váhy až patnácti kilogramů, do obchodu přicházejí ploty váhy do pěti kilogramů, nejvhodnější váha je dva až tři kilogramy. Od cukrových melounů se dále liší jasně červenou barvou dužiny, některé odrůdy mají i dužinu světležlutou i bílou. (A také černou barvou semen, která nejsou v dutině uprostřed plodu, ale rozdělená skoro po celé dužině). Ve Franci se podařilo vyšlechtit vodní melouny bez semen, pěstuje se jich však zatím jen malé množství. Dužina je křehká, má svěží, nepříliš sladkou chuť a nepatrné aroma. Vzhledem k vysokému obsahu vody je podíl cukru, minerálních látek a vitamínů velmi malý. Energetická hodnota 100 gramů dužiny odpovídá něco přes 140 kilojaulům t.j. asi 35 kilokaloriím. Vodní melouny se hodí za desert případně ochucené trochou rumu, ale i jako předkrm, nebo se pojídají běžně jako ovoce. TYKEV Důležitou zeleninou oblíbenou zejména ve své americké vlasti a také v jižní Evropě je i tykev (Cucurbita L.) pocházející pravděpodobně z teplých oblastí Jižní, Střední a Severní Ameriky. Ve vykopávkách starých indiánských kultur byla nalezena její semena a samičí květy platily u mnohých kmenů za znak úrodnosti. Do Evropy pak tykev přivezli Španělé a rozšířila se po celém Středomoří. Je to jednoletá rostlina s polehavým rozvětveným stonkem, s velikými laločnatými listy, v jejichž úžlabí vyrůstají různopohlavní žluté či žlutooranžové zvonkovité nebo nálevkovité květy. Plody jsou dužnaté mnohosemenné bobule různých rozměrů a tvarů - kulaté, vejčité, hruškovité i turbanovité, některé druhy dosahují váhy až padesáti kilogramů.

Ananas Ananas je mnohaletá tropická bylina s mečovitými listy (Ananas comosus), které tvoří přízemní růžici. Uprostřed ní se vytváří krátká květní osa s noha přitisklými květy. Po odkvětu srůstají jednotlivé plody ve složené dužnaté plodenství až 3 kg těžké. Dnes se pěstují v Číně, Mexiku, Havaji, Brazíli a jinde. Ananasy mohou mít nejčastěji žlutou a nazlátlou, bronzovou barvu, ale i červenou, fialovou nebo černou. Uvnitř plodu je bělavá nebo žlutá dužnina, u kulturních odrůd je bez semen. Ananas snáší dobře přepravu, ale chutná lépe konzervovaný. Při nákupu vybíráme pevné, neotlačené plody. Nejednodušší je, když čerstvý ananas nakrájíme na plátky, odřízneme slupku (se všemi tmavými tečkami) a vyřízneme uprostřed dřevnatou osu. Ananas lze také překrojit a dužninu vyjíst lžičkou. Ananas v průměru obsahuje 10% i více cukrů. Vitamínu C má méně než citróny - 12-15 mg/100 g. Obsahuje provitamin A, vitamíny B, kyselinu listovou. Z minerálních látek draslík, hořčík, také vápník a fosfor, zinek, železo, málo sodíku. Je v něm obsažen enzym bromelin, účinný při trávení zvláště bílkovin.