HROZÍ ČESKU ZAMOŘENÍ VĚTRNÝMI ELEKTRÁRNAMI? Základním podkladem pro plánování projektů větrných elektráren (VtE) je Větrná mapa České republiky (viz. obr. 1). Na obrázku je její poslední verze zpracovaná pro výškovou hladinu 100m nad terénem. To je relevantní výška pro posuzování vhodnosti lokality pro účely větrné energetiky. Dříve a vlastně i dnes se často citovaly údaje z map zpracovaných pro výškové hladiny 10 nebo 40m. Zvláště v hladině 10m se ovšem významným způsobem uplatňuje vliv okolních překážek (stromy, budovy) a tak tyto údaje poskytují zavádějící výsledky, které bývají používány odpůrci tohoto oboru jako argument o neperspektivnosti větrné energetiky u nás. Nepsané pravidlo říká, že ve výšce náboje VtE by roční průměrná rychlost větru měla činit alespoň 6 m/s, aby v dané lokalitě měla VtE ekonomický smysl. Tato hodnota bývá také často akcentována zmiňovanými oponenty, kteří ji ovšem srovnávají s údaji z větrných map pro hladiny 10 nebo 40m. Samozřejmě zapomenou uvést, že výška náboje současných VtE je min. 80m, tedy 2x až 10x vyšší, což s sebou přináší zcela jiné hodnoty rychlosti větru. Zodpovědný investor nebo developer si samozřejmě navíc větrný potenciál v dané lokalitě ověří stožárovým měřením. Z uvedeného vyplývá, že tvrzení o nevhodnosti VtE do našich vnitrozemských podmínek z důvodu nedostatečného větrného potenciálu jsou pouze účelová. Mimo to nesmíme zapomenout na stále se zdokonalující technologii VtE, které jsou v nejnovějších provedeních vybavovány většími průměry rotorů (cca 100m), které dále zlepšují jejich efektivitu ve vnitrozemských podmínkách. Tento technologický pokrok jde bohužel ruku v ruce s vyšší cenou větrných turbín, ale to je přirozené a je to již jiná kapitola. Obr. 1 Větrná mapa České republiky
Větrný potenciál lokality je ovšem pouze jedním z mnoha kritérií, která je třeba respektovat při úvahách o projektu VtE. Každý seriozní investor a developer, který myslí svoje podnikání v oboru věrné energetiky vážně, si již v prvotní fázi přípravy projektu na výstavbu větrné elektrárny zjistí, s jakými limity bude třeba při plánování rozmístění strojů na lokalitě počítat. Tabulka (obr. č. 2) ukazuje výběr těchto limitů. Lokality s vyšším větrným potenciálem se dají očekávat především ve vyšších nadmořských výškách, i když nemusí to platit obecně (viz. dobře fungující projekty VtE v Dolním Rakousku). Se zvyšující se nadmořskou výškou stoupá také podíl lesů, které v našich podmínkách samy o sobě představují omezení pro výstavbu VtE, i když např. v sousedním Rakousku již vznikají i projekty VtE na lesních pozemcích. Další limitující faktory představuje paleta chráněných území, jako jsou CHKO, přírodní parky, plochy vymezené soustavou Natura 2000 a významným faktorem je také přítomnost některých druhů chráněných živočichů. K těmto přírodním limitům se dále přidávají limity technické, které jsou reprezentovány leteckými koridory pro létání v nízkých výškách, ochrannými pásmy letišť a v posledních dvou letech také tolik diskutovaná ochranná pásma vojenských radarů. Výkon produkovaný generátory je třeba vyvést do energetické soustavy a tím je definován další neméně důležitý faktor, který mnohdy zablokuje jinak vyhovující lokalitu z důvodu nedostatečné kapacity místního elektrického vedení. Obr. 2 Omezující faktory pro plánování výstavby větrných elektráren v ČR Dobrým příkladem této přirozené filtrace lokalit pro VtE je Kraj Vysočina (viz. obr. 3). Tento kraj má dle výpočtů Ústavu fyziky atmosféry (UFA) dokonce vyšší potenciál z hlediska možného instalovaného výkonu ve větrných elektrárnách, než Ústecký kraj, kde jsou populární Krušné hory s dosavadním těžištěm všech zrealizovaných projektů VtE u nás. Dle zmiňované studie UFA by i s přihlédnutím k výše zmiňovaným omezením bylo možné na Vysočině dosáhnout cca 190 MW instalovaného výkonu ve VtE. Tento výkon by byl rozptýlen po velké části plochy kraje. Na obrázku dobře vidíme, jaký úbytek vhodných ploch z hlediska větrného potenciálu (červeně) způsobují zmiňované přírodní limity.
Obr. 3 - Omezující faktory pro plánování výstavby větrných elektráren v kraji Vysočina S přihlédnutím k výše uvedeným faktům lze konstatovat, že poplašné vize o větrnících na každém kopci se u nás již z těchto přirozených důvodů nemohou realizovat. Odpůrci bývá často jako negativní příklad zmiňováno právě Rakousko, kde je cestou od hranic s ČR do Vídně vidět fungujících VtE poměrně hodně. Musíme ovšem dodat, že v Rakousku je již nyní dosaženo instalovaného výkonu téměř 1000 MW a prakticky všechen tento výkon je soustředěn ve dvou spolkových zemích na severu Rakouska, které má jako celek podobnou rozlohu jako ČR. Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) uvádí jako svůj střednědobý cíl právě 1000 MW instalovaného výkonu ve větrných elektrárnách v ČR, ovšem na rozdíl od Rakouska je předpokládáno rozložení tohoto výkonu po celém území naší země. Přibližné rozložení tohoto instalovaného výkonu VtE s přihlédnutím k potenciálu jednotlivých krajů ve srovnání se situací v Rakousku ukazuje obr. 4. Obr. 4 Srovnání možného rozložení výkonu VtE v krajích ČR se stavem v Rakousku
Jinak řečeno, již při respektování současných legislativních a technických omezení je rozvoj větrné energetiky na našem území výrazně limitován a vzhledem k dlouhému a náročnému povolovacímu procesu, kterým dnes musejí projekty VtE u nás procházet a kdy do poslední fáze není jisté, že projekt skutečně bude realizován, jsou obavy z nadměrného výskytu větrníků u nás nepodložené. Nicméně na mnoha krajských úřadech je názor opačný a mnozí krajští představitelé se až s nepochopitelnou pečlivostí snaží vymýtit větrnou energetiku na územích svých krajů v samém jejím zárodku. To, že tak jednají v rozporu nejenom se všeobecným trendem v Evropě a ve světě, ale také se závazky ČR vůči EU není třeba zdůrazňovat. Přitom větrná energetika má sama o sobě potenciál na to, aby i v našich vnitrozemských podmínkách splnila podstatnou část závazku naší země k výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Pro demonstraci této podivné mánie můžeme zůstat v kraji Vysočina. Prvním varovným signálem byl seminář o možnostech využití větrné energie na Vysočině, který uspořádal KÚ Vysočina na začátku listopadu 2007 v Polné u Jihlavy. Deklarovaným účelem bylo dodat starostům obcí informace o větrné energetice, aby mohli zodpovědně posuzovat projekty investorů, kteří se na ně ženou. Skutečnost ovšem byla taková, že se jednalo o naprosto tendenční akci, která měla za úkol zdiskreditovat tento obor i všechny, kteří se v něm angažují. Pikantní byly i machinace ve složení přednášejících, které ještě těsně před zahájením semináře probíhaly. Nicméně internetová diskuse na webových stránkách krajského úřadu ukázala, že zdaleka ne všichni si na této akci nechali vsugerovat zaujatý názor krajských představitelů. Tento seminář byl ovšem teprve jedním z prvních kroků a měl pouze informační charakter. Další kroky, které následovaly, již byly a jsou podstatně závažnější. Během léta roku 2008 byl vydán návrh Zásad územního rozvoje (ZÚR) Kraje Vysočina, v jehož rámci je prakticky zablokována možnost schválení územního plánu obce, která by na svém katastrálním území chtěla mít větrnou nebo solární elektrárnu. Tento stav má programově trvat do té doby, než bude zpracována speciální studie, která posoudí vliv VtE na krajinný ráz Vysočiny. V textu návrhu ZÚR je pochopitelně význam větrných elektráren bagatelizován ve smyslu, který již byl popsán výše. Stejnou rétoriku používá také návrh Energetické koncepce Kraje Vysočina. O výsledku posouzení zmiňovanou krajinářskou studií si rovněž nemusíme dělat iluze, koneckonců její návrh již byl nedávno vydán a nastoupená linie je v něm jasně patrná. Kraj Vysočina je v této studii rozdělen na cca 20 sektorů, a v návrzích ochrany krajinného rázu těchto sektorů je vždy zmiňována potřeba zabránit výstavbě buď výškových staveb technického charakteru nebo přímo větrných elektráren. Pokus o přípravu projektu VtE v tomto prostředí skutečně připomíná onen známý boj s větrnými mlýny. ČSVE také na všechny uvedené dokumenty reagovala připomínkami, ale o jejich případném vypořádání si neděláme iluze. Troufnu si napsat, že přístup kraje Vysočina k větrné energetice má znaky diskriminace určité skupiny podnikatelů.
Naštěstí není situace ve všech krajích stejná. První světlou výjimkou je Plzeňský kraj, jehož paní hejtmanka zrušila původně celoplošný zákaz výstavby VtE v tomto kraji. V souvislosti s tímto krokem představitelé Plzeňského kraje informovali, že nevidí důvod k vytváření dodatečných bariér pro VtE a že stačí posuzovat tyto projekty dle platných zákonů. A tento stav je také cílem ČSVE, která má v plánu vést informační kampaň zaměřenou na úředníky krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností, během níž bude poskytovat o tomto oboru nezkreslené informace a zkušenosti od profesionálů, kteří již mají vlastní bohaté zkušenosti s provozem větrných turbín.