Ivan Štarha JÁMY 1252-2002 MINULOST A SOUČASNOST 2
Jámy se pøedstavují Poloha obce Jámy leží 6,4 km na jihovýchod od Žïáru na silnici ze Žïáru do Hodiškova. Katastr obce sousedí na severu se Žïárem a Veselíèkem, na východì se Slavkovicemi a Hlinným, na jihu s Obyètovem a Sazomínem a na západì s Vatínem. Obec leží na mírném k jihu obráceném svahu v nadmoøské výšce 536 m pod vrcholem Vejdochem (661 m). Rozlohou katastru pøesahuje 1242 ha, èímž se øadí mezi nejvìtší obce Žïárska. Do roku 1850 náležely Jámy ke žïárskému, pùvodnì klášternímu panství, pak k soudnímu okresu Mìsto Žïár a politickému okresu Nové Mìsto na Moravì, od roku 1949 ke správnímu okresu Žïár nad Sázavou. V letech 1980-1992 vykonával správu obce Mìstský národní výbor, pøípadnì Mìstský úøad ve Žïáøe nad Sázavou a v Jamách byl pouze obèanský výbor, od roku 1992 jsou Jámy opìt samostatnou místní obcí. Autobusové spojení mají Jámy na lince Žïár nad Sázavou - Bobrová - Mirošov s nìkolika spoji až do Dolní Rožínky. Autobusová zastávka je na návsi a u høbitova. Nejbližší zastávka železnièní stanice na trati Tišnov - Žïár nad Sázavou ve Veselíèku je vzdálená 3 km, zastávka Jámy na nové trati Brno - Žïár nad Sázavou, k níž vedla z Jam pouze polní cesta, byla v roce 1984 zrušena. Geologické pomìry Geologicky tvoøí podstatnou èást katastru obce pararuly, pokryté nìkde svahovými hlínami. Ruly vytváøí severovýchodnì od obce nejvyšší kopec Vejdoch a další kóty: Na severu V rybníku 660 m, Na nivách èi Ve vrchách 636 m a Støíbrnou horku 654 m, na západì u køíže Køib 616 m, Na hlinech èi U køítka 586 m a v Kroutech (èi V hubci nebo V kopeèku) 594 m, na jihu pak Honský díle èi Za ploty 564 m a Kruna 549 m. Jak je podrobnìji popsáno ve Vlastivìdì moravské, probíhají v rule od severozápadu k jihovýchodu granulitové žíly, ruly augitické, grafitického køemence, amfibolických bøidlic a amfibolitù, pegmalitù a žilných granitù, ostatní èásti katastru jsou pak pokryty svahovými hlínami, v údolích potùèkù pak mladšími naplaveninami. Podnebí O podnebí se doèítáme v kronice z roku 1929: Podnebí je drsné. V létì vedrem všechno prahne, v zimì pak, která èasto již v øíjnu zaèíná a do dubna trvá, dostavují se tøeskuté mrazy. Jaro bývá deštivé a nepøíjemné, plné snìživých pøehánìk, èímž jarní setba až do kvìtna se opozdí. Nejlepší roèní poèasí bývá tu na podzim. Z vìtrù pøevládá vítr západní, který pøináší déš a bouøky, pak drsný a studený severák. Prùmìrná teplota roèní bývá 6,3 C, prùmìrná výška srážek 72,5 cm. 3
4
Pomístné názvy Scelování pozemkù v padesátých a šedesátých letech zmìnilo podstatnì vzhled jamského katastru. Pùvodní názvy pozemkù jsou zachyceny v obecní kronice, z níž jsme je mohli pøevzít do této publikace. Polím po levé stranì silnice ke Žïáru se øíká Na dílech (pole u Havlíèkova køíže až k lukám), následují louky zvané Dlouhé louky, polím za nimi se øíkalo Za dlouhýma loukama, polím za nimi u lesa k hájence se øíkalo Ve Švarštatocích. Po pravé stranì silnice žïárské to byly trati Na hájkách (za høbitovem), Na javoøe, Na kopeèku, Na kopaninách, Na Horkách a Na panský (za lesem k Mìlkovicím). Pøi pìšinì ke Žïáru jsou pozemky U myslivárnì, Pochvaldy (pole za hájenkou) a Za vùbcí (pole za lesem zvaným Vùbec). Po pravé stranì silnice k Veselíèku jsou trati Vejdochy, Pod Vejdochy, les Spoleènice a loukám v lese se øíká U široké studnì. Ve smìru k Slavkovicím je po levé stranì tra Vejdoch, po pravé stranì U Šeredné, pole i louky po obou stranách se nazývaly V návdavkách. Lesy pod Vejdochem se jmenují Hajné lesy. Po pravé stranì silnice k Hlinnému jsou trati Za humny, U sádek (Hudeèkova a Pochopova sádka k è. 33 a 14) a Na Roubkách. Na levé stranì cesty smìrem k Hodíškovu se øíká Za humny, Na Roubkách (od Kostelencova køíže), U kašní, po pravé stranì cesty jsou pak louky Na táborce, pole Na pøíhonì a V brabištích. Ve smìru k Obyètovu jsou trati:vobícka (od Mužátkových humen), V brabištích, Pekelnice (k Zálomùm), Na Chymrovech (táhnou se až k potoku u Zálom, kde se øíká V Krunách). Ve smìru k Sazomínu jsou trati Za ploty (za chalupou u Kadlù - è. 92), Ouzké dílky, V Krunách (kde je pole a les patøící k rychtì) a Za Kruny (pøi hranicích samzomínských). Ve smìru na Vatín byly trati: Za ploty, za Vosièí ( od Slámovy pazderny - è. 105), U žlíbku, pak Vlèí háje, U hranic (kde je rozboøený bývalý mlýn Køítek až k vatínským hranicím), Na hlinech, Na Køíbì (kde je Janderkùv køíž), Ve svobodech (lesy od hájenky k Vatínu) a V koutech. Pøi pìšinì ke Žïáru jsou trati U myslivárnì, Pochvaldy (pole za hájenkou) a Za vùbcí (pole za lesem zvaným Vùbec). Názvy lesù Na silnici ke Žïáru nad Sázavou je les Horka, dále smìrem k Mìlkovicím Ve vrchách, Na Koblásnici a Mašánova kouta (k silnici od Veselíèka k Mìlkovicím). Pøi silnici k Veselíèku je les Spoleènice, dále Obhrázená, Spálená a pøi hranicích slavkovských Hajný les. U hranic hlinìnských je les Šeredná. Od hájenky smìrem k Vatínu jsou lesy zvané Ve svobodech, pøi pìšinì ke Žïáru je les Vùbec. Lesy za hájenkou po stranách cesty na silnici ke Žïáru se jmenují Na zelených cestách. 5
Památky a pomníky Jedinou památkovì chránìnou budovou v Jamách je fara, jejíž stavba je kladena do poloviny 17. století. Podle dostupných pramenù byla však postavena až tìsnì pøed rokem 1792 spolu s novostavbou kostela. Druhou evidovanou památkou jsou Boží muka z poèátku 18. století, umístìná u polní cesty smìrem od Hájku k lesu Šeredná na pozemku usedlosti è. 54. V roce 1962 je nechal faráø Josef Hladký rozebrat s úmyslem postavit je u høbitova. K tomu však nedošlo a památka byla v roce 1984 znovupostavena na pùvodní místo. Boží muka tvoøí ètyøhranný asi 2 m vysoký sloup završený kaplicí. Na její zadní stranì je letopoèet 1831, vpøedu a po bocích stopy po vsazených kovových deskách, nahoøe železný dvouramenný køíž. Novì postavená Boží muka na... Pøed farou byl zbudován malý pomníèek faráøi Václavu Bezdìkovi, který pùsobil v Jamách v letech 1878 až 1890 a zasloužil se o povznesení obce, ustavení dobrovolného hasièského sboru a pøedevším o rozvoj bramboráøství. Pomníèek má nahoøe vytesaný pozlacený køíž, pod ním pozlacený reliéf hlavy knìze s nápisem P. V. BEZDÌK 1878-1890. V roce 1928 byl v rohu školní zahrady odhalen pomník padlým v první svìtové álce. Trnová koruna a z ní vyrùstající lípa se znaky ètyø zemí Èeskoslovenské rupubliky mìla symbolizovat boj za svobodu. Dnes je pomník pøemístìn do parèíku na návsi, nìkteré fotografie padlých na nìm bohužel chybí. 6
Køíže V obci a v jejím katastru byla postavena více než desítka køížù. U vchodu do kostela stojí kamenný køíž s litým pozlaceným spasitelem, postavený v roce 1848. Posvìcen byl podle staré kroniky faráøem Antonínem Kolárským za úèasti rychtáøe Josefa Nedvìda (è. 18), pùlmistra Jana Petrlíka (è. 36) a konšelù Josefa Holemáøe (è. 25) a Josefa Bratránka (è. 24) 22. øíjna 1848. Pozlacení Krista zajistil v roce 1892 faráø František Vítek. Také další køíž stál pøímo ve vsi. Vítkùv køíž u stavení è. 40 byl postaven jako podìkování za uzdravení majitelky domu z tìžké nemoci. Byl na nìm nápis: Ke své cti a chvále Boží a na podìkování Pánu Kristu vìnují manželé Jan a Josefa Sochorovi è. d. 40. Havlíèkùv køíž stojí od roku 1888 na levé stranì silnice smìrem ke Žïáru. Podstavec je ze žuly, na litém køíži tabulka s nápisem: Pochválen Pán Ježíš Kristus. Poutníèe, tu málo prodli, Otèe náš se vroucnì modli: by nám Bùh milostiv byl, høíchy naše odpustil. Tento køíž k uctìní pìti ran Krista Pána vìnovali rodièe Jakub a Anežka a novomanželé Josef a Františka Havlíèkovi, rolníci z Jam è. 1, roku 1888. Po stranách køíže stojí dvì lípy. Ve stínu lípy na Køíbì na mezi u pole stojí Janderkùv køíž. Je na místì, kde již ve válce prusko-rakouské v roce 1866 stával døevìný køíž. Køíž je vysoký, celý ze žuly. Zbudoval ho v roce 1888 majitel statku è. 8 František Juda. Po pravé stranì cesty k Sazomínu pod dìdinou je Faráøùv køíž, který dal postavit nákladem 50 zl. v roce 1893 u farního pole a louky faráø František Vítek. U litého køíže, který má podstavec ze žuly, je zasazen javor. Pochopùv køíž stojí za dìdinou u cesty k Vatínu mezi dvìma javory. Je z kamene a byl postaven v roce 1846. Starýho køíž stojí pod jasanem za rychtou. Byl vysoký, celý ze žuly a byl postaven v roce 1899 na památku padesátiletého manželství majitele rychty Jana Starého a jeho manželky Marie. Dnes je køíž litý, zasazený do žulového podstavce. Køíž u cesty k Hodiškovu (na Roubkách)) je køíž Kostlencùv. Postavil ho Josef Kostelenec (è. 26) na památku své cesty do Svaté zemì v roce 1901. Sochorùv køíž stojí na levé stranì silnice k Hlinnému. Je kamenný, postavený v roce 1886, u køíže jsou dvì lípy. Martinùv køíž je blíže k Hájku pøi cestì vedoucí k Šeredné, po které se døíve, dokud nebyla silnice, jezdilo k Hlinnému. Je z kamene, do nìhož je vytesáno Pochválen buï Ježíš Kristus. Dvoøákùv køíž je po levé stranì cesty odboèující ze silnice k Veselíèku pod Vejdoch. Podstavec je postavený z kamene,køíž litý a pochází z roku 1903. Stojí pøi nìm javor. Døíve stával na hranicích mezi pozemky usedlostí è. 37 a 20 za dìdinou nedaleko domku è. 53 Mládkùv køíž. Byl døevìný a když èasem sešel a vítr ho povalil, nebyl již obnoven. 7
Památné stromy V zahradì rychty è. 13 stál mohutný 180 let starý jilm. Obvod jeho kmene ve výši 1 m byl pøes 3,5 m. V roce 1984 byl napaden houbovitou chorobou a musel být skácen. Prastará památná lípa, evidovaná od roku 1995 jako památný strom, vévodí kopci Køíb. Pod ní je již zmínìný Janderkùv køíž. Na rozcestí silnic Jámy - Hodiškov - Hlinné stával mohutný 800 let starý buk, kterého vyvrátila vichøice v roce 1948. Na jeho místì postavila rodina rychetníka v Hlinném v roce 1952 nový køíž. Ze starých lip u kostela, zasazených zde asi již v 17. století, zùstaly tøi, další byly se souhlasem MNV skáceny v roce 1947. Jedna stará lípa je také pøed è. 6. Bouèek na rozcestí - Jámy-Hlinné-Hodiškov Starý jilm v zahradì è. p. 13 Bouèek na rozcestí - Jámy-Hlinné-Hodiškov Jámy na poèátku dìjin Nejstarší písemná zpráva Jámy jsou podle dochovaných písemných pramenù jednou z nejstarších osad na Vysoèinì. Když v roce 1252 založil Boèek z Obøan s tchyní Sibylou, manželkou Eufemií a švagrovou Eliškou po nìkolika marných pokusech cisterciácký klášter Fons sanctae Mariae jako filiálku kláštera v Nepomucku na samé hranici mezi 8
Èechami a Moravou, dal mu do vínku øadu vesnic na celé Moravì. V Blízkosti kláštera to však byly pouze vsi Žïár a Jámy a nekolonizovaný pohranièní prales, v nìmž byly teprve postupnì zakládány další vesnice. Vedle Žïáru jsou tedy Jámy jedinou osadou dnešního Žïárska, která existovala již pøed vznikem kláštera. Kolonizace Žïárska Dosud nekolonizovanou oblast od Køižanova až k èeským hranicím získal v roce 1240 Pøibyslav z Køižanova, který se pokusil založit v místech pozdìjšího Žïáru na èeskomoravském pomezí klášter, což uskuteènil až jeho ze Boèek z Obèan. Jestliže se v roce 1240 píše o této oblasti jako o neosídleném pohranièním lese, urèeném ke kolonizaci, mùžeme založení Jam a Žïáru položit do let 1240 až 1252. A souèasnì mùžeme pokládat za samozøejmé, že zakládání dalších osad se opíralo nejen o Žïár, který byl novì založeným klášterem budován jako mìsteèko, ale také o druhou v roce 1252 již osazenou osadu, tedy o Jámy. V kolonizaci oblasti pokraèovali dìdicové Pøibyslava z Køižanova, pøedevším švagr manželky Boèka z Obøan a podporovatel kláštera Smil z Lichtenburka. Øada novì založených osad se brzy po svém založení stala majetkem žïárského kláštera. Cisterciáci Cisterciácký øád si k založení kláštera na pomezí Èech a Moravy nevybral Pøibyslav z Køižanova náhodou. Byl to jeden z øádù, o který se mohla opøít kolonizace dosud neobsazených území. Pøímo ve stanovách mìl budování dvorcù, které se staly základem vesnic, tvoøících klášterní velkostatek. Zákaz používání masových pokrmù ve stanovách øádu podnìcoval budování rybníkáøství, které dosáhlo znaèného rozmachu pøedevším po husitských válkách. Jámy v roce 1407 Jámy byly nejen nejstarší osadou tvoøícího se žïárského panství, ale také osadou nejvìtší. Podle nejstaršího žïárského urbáøe mìly v roce 1407 31 gruntù. Vìtší byla pouze mìsteèka Žïár (93 usedlostí) a Dolní Bobrová (47). Z dalších vesnic, patøících klášternímu panství v roce 1407, mìla Nová Ves 26, Radešínská Svratka 19, Slavkovice 16, Vysoké, Poèítky a Radòovice 14, Lhota 13, Mirošov 9 a Sklené jen 8. Poèet obyvatel lze srovnáním s jinými prameny pøedhusitského období odhadnout na 217. Také velikostí gruntù se Jámy v pøedhusitské dobì výraznì lišily od ostatních vesnic panství. V roce 1407 zde bylo 5 celolánových gruntù a 20 gruntù pùllánových, jen 4 grunty ètvrtlánové a 2 podsedci, tedy usedlíci s velmi malou rozlohou pùdy. Na celolánových gruntech hospodaøili rychtáø, Mikeš, Šimon, Novák a Perkel, na pùllánech Michal, Hudcová, Andres, Šimek, Jindra, Vanìk, další Michal, Petr, mlynáø, Štìpán, Mika, Toman, Jírek, Tevsel, kováø, Hanuš Perètl, vdova, Kašpar, Èinèel a Dorner, který ovšem z pùllánu uprchl, takže jeho usedlost byla v roce 1407 neosazena. Ètvrlán drželi Mates, Petr švec, Kublar 9
a Drle, na podsedcích jsou jmenováni Písnikl a Šlepcholb. I když byla mnohá jména usedlíkù klášterním písaøem zkomolena, jde o první jména obyvatel vesnice, s nimiž se setkáváme. Na rozdíl od Žïáru, v nìmž v roce 1407 pøevažují jména nìmecká, jde z pøevážné vìtšiny o jména èeská. 10
Vrchnostenské platy a dávky. Penìžní dávky vrchnosti platili poddaní roènì ve dvou termínech. Rychtáø z Jam odvádìl na sv. Jiøí do Žïáru 4 kopy a 8 grošù, na svatého Václava pak 4 kopy a 16 grošù. K tomu pøistoupilo 48 grošù za roboty, celkem tedy dostávala každoroènì žïárská klášterní vrchnost z vesnice 9 kop a 12 grošù. Vedle penìžní èinže odvádìli poddaní žïárskému klášteru též platy naturální. Byly to pøedevším slepice èi kuøata, kterých pøipadla v Jámách jedna na lán, a vejce, kterých pøipadlo 10 na pùllán. Celkovì tak z Jam odcházelo roènì do Žïáru 16 slepic a 320 vajec. Po husitských válkách V dobì husitských válek, pravdìpodobnì v roce 1422, byl žïárský klášter znièen husity. Èásti klášterních statkù se ujala okolní šlechta. Jámy s okolím pøešly do rukou pánù na Velkém Meziøíèí. Když však v roce 1436 pohnal zemský komoøí Jošt Hecht z Rosic bratry Václava a Jiøíka z Kravaø, že neprávem drží vesnice žïárského kláštera Obyètov, Jámy, Sazomín, Vatín, Kotlasy, Pokojov a další tøi pozdìji zaniklé vsi, z nichž mají užitky pøicházet do markrabìcí komory, byly vesnice vráceny ke žïárskému panství. Klášter však byl obnoven až za vlády Jiøího z Podìbrad. Do jaké míry se doèasný zánik kláštera dotkl obyvatel klášterních vesnic, prameny neprokazují. Urbáø, vyhotovený po obnovení kláštera v roce 1462, však na výraznìjší zmìny neukazuje. Poèet usedlostí v nìkterých vesnicích panství se sice zmenšil, v Jamách naopak o jednu usedlost vzrostl. Po Žïáru a Dolní Bobrové zùstaly celé 15. století nejvìtší osadou panství. Podle urbáøe z roku 1462 i dalšího urbáøe, sepsaného v roce 1483, bylo v Jamách 32 usedlostí, poèet obyvatel lze odhadnout na 224. Výraznìji se však v Jamách zmìnila velikost jednotlivých gruntù. Namísto pìti zde urbáø z roku 1462 našel jen 2 celolánové grunty, namísto dvaceti 22 gruntù pololánových, 3 ètvrtlánové a 1 grunt o osminì lánu. Podsedci nejsou uvedeni. Do roku 1483 však vzrostl poèet celolánových gruntù opìt na 5, pololánù bylo 23, poèet menších gruntù zùstal nezmìnìn. Navíc uvádí nejmladší urbáø dvoulánový dvùr bez naturálních a penìžních dávek, tedy svobodný. Penìžní dávky v roce 1462 èinily na sv. Jiøí 4 kopy a 48 grošù, na sv. Václava 5 kop, robotní dávky byly zvýšeny na 56 grošù a 4,5 denáru. Celkem tedy šlo do žïárského kláštera 10 kop, 44 grošù a 4,5 denáru. Naturální renty èinily 19 3/4 kusu slepic a 375 vajec, podle urbáøe z roku 1483 pak 17 1/4 kusu slepic a 235 vajec. V druhé polovinì 15. století je v Jamách uvádìn vrchnostenský dvùr, roboty v obci však zùstaly reluovány. Usedlíci z druhé poloviny 15. století Podle urbáøe z roku 1462 hospodaøili na usedlostech v Jámách láníci Prokop, Judex rychtáø, Vaòková, Jiøík Saiper, Hanuš, Ondra a Matìj Koj, pùlláníci rychtáø Vencl, Endres, Endresùv syn Michal, Štìpán, Michal Nepil, Michal ze Sazomína, 11
Michal Pišek, mlynáø, Martin, Míèa, Vala Hudec, Sable, Jirková, Poláèek, Vanìk Sochor, Palec, Paul, Zigel, Šustr, Hanuš Perksl, Vajs Hensel a Kuncel, ètvrtláníci Hašek, Taysl a Jirek a pùl ètvrti lánu Kašpar. V roce 1483 se pak v urbáøi setkáváme s tìmito jmény: láníci Kuba, Duchek, Hanuš, Martin a Janek, pololáníci Vencl, Vítek, Šimon, Jan Drlík, Jírek, Neøád, Ondøej, Karásek, Vavøinec, Michal, Michálek, Mertl, Kšica, Jakeš, Mašek, Jakub, Vávra, Zigel, další Jakub, Pyšek, Hensl a Endrl, ètvrtláníci Bratran, Michal a Pysnek a pùlètvrtník Grandová. Køestní jména usedlíkù nám tedy v nìkolika pøípadech doplòují pøízviska, základ pozdìjších pøíjmení. První øemeslníci Klášterní urbáøe uvádí i øemeslníky a mlynáøe. Nejvíce øemeslníkù bylo pøirozenì ve Žïáøe a v Bobrové, jen ojedinìle se objevují na vesnicích. V Jamách byl v roce 1407 poddanský mlýn a dva øemeslníci - kováø a švec. Oba byli zároveò sedláky, obhospodaøujícími menší usedlosti. Mlynáøe a ševce uvádí i urbáø z roku 1462, v urbáøi z roku 1483 však nejsou ani mlynáø, ani švec uvedeni. První zánik kláštera Po Jiøím z Podìbrad pøevzali zakladatelská práva nad klášterem potomci èeského krále, minsterberská knížata Albrecht, Jiøí a Karel, kteøí pøepustili fundátorství olomouckému biskupovi Stanislavovi. Tato zmìna zakladatelského rodu znaènì ovlivnila celkový vývoj žïárského panství. Klášter i poddaní, kteøí byli vesmìs augšpurské konfese, se této zmìnì bránili. Nakonec mniši klášter opustili a celé panství pøešlo do majetku olomouckého biskupství, které mìlo vyživovat ve žïárském klášteøe 12 mnichù. Kardinál František z Ditrichštejna vypovìdìl v roce 1617 z panství všechny, kdo nechtìli pøistoupit ke katolictví a posléze prohlásil celé klášterní zboží za své osobní vlastnictví výmìnou za panství Chropynì, což vedlo k úplnému zániku kláštera. Kardinál František z Ditrichštejna sice povýšil v roce 1607 Žïár na mìsto, potvrdil a rozšíøil mu svobody, kterých mìsteèko dosud užívalo, o osudu klášterních poddaných však z jeho období nemáme žádné zprávy. Svobodný dvùr Svobodný dvoulánový dvùr v Jamách je uveden pouze v urbáøi z roku 1483, ve starších uvádìn není a o jeho starších osudech prameny mlèí. Je pravdìpodobné, že svobodný dvùr byl v Jamách od vzniku vesnice a že šlo o majetek prvního lokátora, tedy zakladatele vesnice. Dochované písemné prameny nám bohužel o majitelích tohoto dvora neøíkají témìø nic. Snad z nìho pocházela Kateøina z Jam (de Yam), která se psala pozdìji z Otradic a byla manželkou Jana, øeèeného Bidlo z Olomuèan. V roce 1407 jí vložil Lacek z Kravaø 60 kop pražských grošù roèního platu vìna na vsi Otradicích, které pøijal Petr z Náramèe. Odpor proti vkladu vìna na Otradicích však vznesl Mikuláš z Raèic, který prohlásil, že k Otradicím má vìtší právo. Více dokladù o svobodnickém rodu, který se psal z Jam, bohužel nemáme. 12
Ve druhé polovinì 15. století drželi dvùr v Jamách Václav Jamský se synem Mikulášem, od nichž ho za sto zlatých uherských v hotovosti koupil 4. dubna 1487 pro uvarování nesnází žïárský klášter. Co bylo myšleno tìmi nesnázemi se mùžeme pouze domnívat. Snad hrál majitel svobodného dvora urèitou roli v dobì husitských válek, když se páni z Kravaø ujali správy Jam a dalších okolních vesnic. K této domnìnce však vede jen nahoøe citovaná souvislost mezi Kateøinou z Jam a Lackem z Kravaø. Datum pøevodu svobodného dvora v Jamách z rukou drobných šlechticù z Jam èi Jamských do rukou kláštera je vymezen dvìma žïárskými urbáøi. V roce 1462 dvùr zøejmì klášteru ještì nepatøil, v roce 1483 je však již jako majetek kláštera uveden, i když bez poddanských povinností. Zøejmì k tomu došlo záhy po obnovení kláštera Jiøíkem z Podìbrad. Dìdièná rychta Podle citovaných žïárských urbáøù byl rychtáø v Jamách povinen žïárské vrchnosti stejným platem jako ostatní celoláníci. Bylo to 16 gr. na sv. Václava a stejný plat o sv. Jiøí. Po koupi dvora spojil zøejmì žïárský klášter rychtu s držbou svobodného dvora, èímž byl jamský rychtáø povýšen do kategorie dìdièných rychtáøù. Svobodný dvùr s rychtou prodala vrchnost v roce 1487 za 100 zlatých uherských opatrnému Janovi (Drlíkovi), ženì jeho i dìtem, erbóm a jich budúcím s lánem roli, s lesy, s lukami a se vším, co ke dvoru dosud náleželo. Kupující složil 20 zl. závdavku a zavázal se platit každý rok o sv. Jiøí dalších 20 zl. až do vypršení celé sumy. Ke dvoru pøedala vrchnost novému majiteli právo lovu a tøetinu pokut, vymìøených za menší pøeèiny. Šlo zøejmì o práva, která patøila ke dvoru pøed jeho zakoupením žïárským klášterem. Pokuty a tresty ze ètyø vin velkých, jakožto žháøství, zlodìjství, násilí a mordéøství, si vrchnost ponechala. Nový majitel pak musel pøevzít všechny povinnosti rychtáøe, tedy úroky z té vsi a všechny poplatky vybírati od lidí a do kláštera nám a našim budúcím podávati, roboty neb jiné vìci, což by jim bylo rozkázáno, z té vsi vypravovati mají. Pokud by v budoucnu chtìl nový majitel rychtu prodat, odkázat nebo smìnit, smìl to udìlat pouze èlovìku robotnému, kterýž by se nám hodil a byl øádu sedlského. Souèasnì povolil žïárský klášter rychtáøi vaøit a šenkovat na rychtì pivo, což bylo zøejmì také jedním z práv bývalého svobodného dvora. Nový majitel dvora a rychty však brzy po uzavøení kupní smlouvy zemøel a jeho manželka a dìti nemohly splnit podmínky smlouvy. Proto opat Vít, pøevor Tomáš a celý konvent žïárského kláštera prodali usedlost 11. èervence 1488 místnímu poddanému, novému rychtáøi Václavovi, který splatil 40 zl. uherských závdanku a zavázal se zbytek splácet po 15 zlatých roènì. Až listina, vydaná opatem Vítem v roce 1513, nám situaci rychty blíže vysvìtluje. Patøil k ní od starodávna jeden poplatný lán, z nìhož rychtáø odevzdával vrchnosti všechny bìžné platy, a druhý lán svobodný, patøící pùvodnì ke svobodnému dvoru. Pouze tohoto lánu se týká listina z roku 1488. Jestliže tedy 13
pùvodní svobodný grunt byl podle urbáøe z roku 1483 dvoulánový, zùstala zøejmì jeho èást majetkem vrchnosti a jen èást zùstala od poddanských platù a robot osvobozena, ovšem za cenu služby vrchnosti, vykonávané z titulu rychtáøe. Osvobození rychty od platù klášteru Pøed rokem 1513 vybudoval žïárský klášter mezi Jámami a Hlinným rybník, kterým zatopil èást pozemkù, náležejících k rychtì. Žïárský opat Vít a pøevor Vavøinec jménem celého konventu jako náhradu tìchto zatopených pozemkù odpustili 24. dubna 1513 rychtáøi i jeho potomkùm plat z tohoto poplatného lánu, pokud mu ovšem pozdìji pozemky nenahradí jinými. Souèasnì se rychtáø musel zavázat, že nebude bránit pøípadnému rozšíøení rybníka na úkor svých pozemkù. Listina, objasòující nám postavení jamského rychtáøe, je jediným písemným dokladem o vesnici z celého 16. století. Rychtáø Václav je uvádìn jako svìdek ještì v roce 1562. Šlo zøejmì o nového stejnojmenného majitele rychty. Jamská rychta Za Ditrichštejnù a po obnovení kláštera Kardinál František z Ditrichštejna po pøevzetí žïárského panství potvrdil Žïáru a Vojnovu Mìstci dosavadní privilegia, stanovil podmínky vykonávání odúmrti, naøídil øemeslníkùm sdružovat se v cechy, Žïár povýšil na mìsto a polepšil mu znak, povolil mìstu a mìsteèku vaøení a šenk piva, šenkování vína a nìkteré další svobody. Pro vesnice žïárského panství je však podstatné, že zavedl novou evidenci poddanských gruntù na celém panství - nechal poøídit novou gruntovnici - pozemkovou knihu. 14
Jámy v nejstarší pozemkové knize Nejstarší pozemková kniha žïárského panství zachycuje v Jamách 34 usedlostí. Nejstarší zápis pochází z roku 1623, nejmladší z roku 1643, zpravidla však údaj pøináší informace o majiteli gruntu pøed rokem zápisu, stanovené splátky, v knize nejèastìjí nazývané vejminky èi výminky, nìkdy uvádí i jméno pøedešlého majitele, tedy celkem posloupnost tøí držitelù gruntu. Velikost gruntù není uvádìna. V odhadu, zda šlo o grunt lánový, pololánový èi ještì menší, se mùžeme orientovat pouze podle jeho ceny. Splátky na gruntu jsou nejèastìji urèeny dìtem pùvodního majitele, nìkdy vdovì, ojedinìle byly dosud nesplaceny splátky pøedešlých usedlíkù. Pokud pøebíral grunt po zemøelém otci syn, zavázal se, že bude matku pøi tom statku chrániti a živiti až do smrti a jednu krávu jí na své píci chovati. Dcerám pùvodního majitele zpravidla náležely vedle stanovení výše platu 1 kráva, 2 jalovice, u vìtších gruntù i nìkolik prasat, slepic a husí a nový majitel býval povinen zajistit jim slušnou výpravu, nìkdy je pøímo uvedena svatební veselka. Z hospodáøského náèiní jsou u gruntù uvádìny zpravidla vùz, pluh, rádlo a brány, pokud byl grunt prodáván v dobì, kdy ještì nebylo zaseto, bývalo souèástí prodeje nìkolik mìøic žita, ovsa a jeèmene. Množství dobytka, pokud je v zápise zachyceno, se liší podle velikosti gruntu. Nejèastìji to byly dvì klisny, kráva, jalovice, nìkolik sviní, hus a kolem deseti slepic. Stará rychta jamská Takto je nazván zápis o prodeji rychty dne 4. bøezna 1626 Øehoøovi Šímù ze Žïáru. Šíma koupil rychtu po zemøelém rychtáøi Markovi za 400 zl. Pøed zahájením splátek musel 10 zl. v pøíèinì neopatrnosti ohnì do dùchodù J. V. K. (jeho vysoké knížecí) Milosti položit. Rychta byla zøejmì znaènì poškozena požárem, který zavinil majitel. Pøedchozí rychtáø, Marek, zøejmì na rychtì nehospodaøil dlouho, nebo na ní ještì vázly splátky dìdicùm pøedešlého rychtáøe Jana. V zápisu jsou vedle splátek dìdicùm vyèísleny i desátky, které ze dvou lánù patøících k rychtì plynuly vrchnosti. Bylo to 8 mìøic žita a 7 mìøic ovsa. Ponìvadž však v dobì pøevodu byl jeden lán pustý, mìl z nìj rychtáø odvádìt jen o sv. Jiøí 15 grošù, o sv. Václavu dalších 15 grošù, 2 slepice, 1 kuøe a 25 vajec. Jamské grunty v první polovinì 17. Století Pohleïme na zápisy jamských gruntù v nejstarší žïárské pozemkové knize v poøadí, v jakém byly do knih zapisovány. Z roku 1623 je zde jediný zápis, týkající se gruntu Øíhy Holomáøe. Šlo o sirotèí grunt po Vavøinci Holomáøovi v cenì 200 zl., který pøebíral syn Øíha Holomáø. Nový majitel musel živit až do smrti matku a vypravit sestru Kateøinu. V roce 1624 byly do gruntovní knihy zapsány pøevody dvou usedlostí. Menší grunt Šimona Martinù byl prodán za 159 zl. bratru pùvodního majitele Janovi. Grunt po zemøelém Petru Volivovi koupil za 131 zl. Kašpar Hamzálkù, který 15
16
byl nadále podle gruntu nazýván Kašpar Voliva. Na gruntu musel nový majiel vychovat dìti pùvodního hospodáøe Markétu a Pavla a Markétì dát vìno. Tøetí zápis z roku 1624 se týkal gruntu Sochorova, který koupil za 300 zl. Šimek Slonkù ze Svratky. Stejnì jako pøedešlý majitel pøevzal i Šimek po gruntu pøízvisko Sochor a zápis byl nadepsán Grunt Šimka Sochorova V roce 1625 byl prodán za 130 zl. sirotèí grunt po Filipovi Mužátkovi synu Janovi, který mìl vyplatit sourozence Matìje a Kateøinu. Z roku 1626 je v gruntovnici nahoøe zmínìný zápis o jamské rychtì a prodej sirotèího gruntu po Jakubu Slámovi za 200 zl. Matoušovi z Újezda, který se nadále psal Matouš Sláma. Nový majitel mìl dát vìno sirotkùm Jakuba Slámy Dorotì a Marianì. V roce 1627 prodal Matouš Bratránek za 120 zl. grunt synu Václavovi, který se zavázal chovat na gruntì otce až do smrti, vyvdat sestru Marianu a bratru Jakubovi dát 10 zl. za klisnu a po pìti mìøících žita a ovsa. V roce 1628 byly zapsány do pozemkové knihy pøevody dvou dalších jamských gruntù. Havel Dvoøáèek prodal za 80 zl. svùj grunt synu Pavlovi, když si na usedlosti vymínil výmìnek pro sebe a svou manželku. V témže roce prodal synu Václavu Svatoòovi za 100 zl. grunt jeho otec Bartoò, vymíniv si pro sebe výmìnek. Také v roce 1629 pøibyly do gruntovnice zprávy o dvou dalších usedlostech. Øíha Holemáø prodal za 150 zl. grunt bratru Vítovi s podmínkou, že na usedlosti bude až do smrti živit matku. Vítek Mládek pak prodal grunt za 9O zl. Jírovi Mládkovi. Snad šlo o syna. Další zápis pochází z roku 1633, kdy Šimek Sochor ze Svratky prodal grunt v cenì 300 zl. bratru Matìjovi, který se mìl postarat o Dorotu, Salomenu a Jana. V roce 1634 koupil menší usedlost za 30 zl Jan Omáèka od Klímy Omáèky. Podrobnìjší údaje zápis neobsahuje, snad šlo také o syna. Tøi grunty v Jamách byly prodány v roce 1635. Šimon Juda koupil za 40 zl. grunt od své matky, kterou mìl živit na usedlosti do smrti a vypravit bratry Matìje a Tomáše a sestru Dorotu. Jan Šikl koupil za 60 zl. sirotèí grunt po Vítovi Šiklovi, na nìmž dosud vázly splátky dìdicùm pøedešlých majitelù, a koneènì Václav Pochop prodal za 250 zl. grunt synu Matìjovi. I na tomto gruntì vázly ještì splátky dìdicùm pøedešlých majitelù, Václavovi, Pavlovi a Vítkovi, kteøí byli vyplaceni až v roce 1641. Z roku 1636 je v gruntovní knize struèný zápis, podle nìhož Petr Slávka pøevzal po otci v Jámách grunt se závazkem, že na nìm bude do smrti živit matku. Druhý zápis se týká gruntu, který Jíra Sochor prodal za 25 zl. Václavu Macákovi. V zápise je zmínìn rybník, který zøejmì k usedlosti patøil. Usedlost je nazvána Grunt Václava Macáka na Sochorovì. 17
O rok pozdìji koupil Martin Trèka za 80 zl. grunt od Jana Šikla s podmínkou vybavení dcer pùvodního majitele Kateøiny a Mariany. Poslední dva zápisy jsou v gruntovnici z roku 1643. Matìj Kuchaø koupil za 50 zl. grunt Kateøiny Jiskrové zvaný na Jiskrovì a Jan Maøák koupil za 30 zl. usedlost od otce Jana. Musel vyplatit dva bratry a sestru a jamskému záduší musel složit 1 zlatý moravský. Obnovení kláštera Poslední dva zápisy nejstarší žïárské gruntovnice byly již zapsány novým, pøesnìji øeèeno staronovým držitelem žïárského panství. Dne 29. záøí 1638 totiž Maxmilián kníže z Ditrichštejna prodal panství cisterciáckému øádu, který uvedl do kláštera mnichy a obnovil tak bývalý žïárský klášter. Majitelé usedlostí v roce 1657 V roce 1657 byl na Moravì sepsán první celomoravský katastr usedlostí, tak zvaný lánský. Nejstarší dochovaný lánové rejstøík, z nìhož jsme vypsali usedlíky k roku 1657, byl na žïárském panství sepsán 6. záøí 1674. O sedm let starší, ze 7. listopadu 1667, je pøiznávací list k dani domovní, který obsahuje jména hospodáøù a údaj o velikosti gruntù. Soupis zachytil v Jamách 29 osazených usedlostí s pozemky v rozsahu 626 mìøic a 4 usedlosti pusté v rozsahu 37 1/4 mìøice. Poøadí gruntù je v tomto katastru stejné jako v lánovém rejstøíku. Vedle jmen majitelù z roku 1667 je v katastru uveden rozsah pùdy ve výsevkových mìøicích. Jíra Lojek vlastnil 19 mìøic pùdy, Václav Omáèka 12 mìøic, Matìj Šedivej 19, Matouš Sláma 22, Matìj Pochop 30, Jan rychtáø 65, Matouš Plachej 26, Jan Judka 17, Jakub Dvoøák 19, Pavel Š astnej 20, Ambrož Holemáø a Tomáš Kováø 17 1/2, Jakub Janderka 20 1/2, Urban Hlávka 23, Jan Martinù 27, Mikuláš Mládek 7 1/2, Vávra Sochor 18, Tomáš Janovský 24, Václav Saratov 29, Jakub Sochor 33, Burian Machù 16, Jíra Mašan 20, Martin Trèka 16 1/2, Blažej Kostelný 19, Ondra Bratránek 18, Václav Molva 11, Pavel Nedvìd 26 1/2, Matìj Buèek 20 a Matìj Mužátkù 11 mìøic. Pusté byly usedlosti Anny Ondruškové v rozsahu 18 mìøic, grunt Kaberdovský (8 mìøic), usedlost Matìje Hemzálka (11 1/2 mìøice) a Molvovská (10 mìøic). Peèe obce Jámy Na katastru zvaném rektifikaèní akta je pod papírovou plikou pøitištìna jamská peèe. Má prùmìr 25 mm, uprostøed peèetního pole polovina kozla ve skoku, kolem ne zcela zøetelný opis: x SIGIL IN IAM a drobnìjším písmem letopoèet, s nejvìtší pravdìpodobností 1667. Peèe se stejným znamením užíval jamský rychtáø k ovìøení všech potøebných dokumentù až do roku 1850. Datum peèeti je shodné s termínem vyhotovení nahoøe citovaných pøiznávacích listù k dani domovní. Snad byla vyhotovena k ovìøení tohoto dokumentu, i když dochovaný exempláø nebyl pøedstavenými obce zpeèetìn. 18
Peèe obce Jámy z roku... Lánový rejstøík z roku 1674 Soupis z roku 1674 zachytil v Jamách 32 osazených usedlostí a jednu usedlost oznaèenou jako stará poustka, tedy usedlost pustou již v dobì vzniku prvního rejstøíku. Ta je v rejstøíku nazvána Kabrdovská a mìla rozsah pouhých 12 mìøic. Nezdanìné, zøejmì vrchnostenské pùdy, bylo v Jamách 52 mìøic. Žïárské panství bylo v rejstøíku vymìøováno, podobnì jako nìkolik dalších panství na Vysoèinì, v mìøicové soustavì, pøevážná èást panství v Brnìnském kraji, k nìmuž žïárské panství od vzniku krajù náleželo, však byla uvádìna v soustavì lánové. Celkovì katastr zachytil 122 kusù polí o výmìøe 721 výsevkových mìøic a 5 osmin, pøi pøevodu na lány šlo o 4 celé a 6 2/4 achtle. Všechny usedlosti v Jamách byly zaøazeny ve 3. bonitní tøídì, v níž byly pøedpokládány nejnižší výnosy. Vìtšina usedlostí mìla pole ve 3-4, jen výjimeènì v pìti kusech, rychta v šesti kusech. Majitelé usedlostí se proti roku 1667 pøíliš nezmìnili, nové mìøení však u nìkolika gruntù dosti výraznì zmìnilo jejich rozsah. 4 kusy polí Pavla Lojka obnášely 19 mìøic, 4 kusy Václava Vomáèky 11 mìøic, 4 kusy Matìje Šedivého 19 mìøic, 5 kusù Kašpara Slámy 18 mìøic, 5 kusù Pavla Pochopa 30 mìøic, 6 kusù Jana rychtáøe 65 mìøic, 4 kusy Bartonì Plachého 30 mìøic, 3 kusy Jana Judka 19 mìøic, 3 kusy Jakuba Dvoøáka rovnìž 19 mìøic, 3 kusy Pavla Š astného 18 mìøic, 3 kusy Petra Ondrušky rovnìž 18 mìøic, 4 kusy Tomáše Kováøe 15 mìøic, 3 kusy Jakuba Macáka 12 mìøic, 4 kusy Jakuba Janderky 19 mìøic a 1 achtel, 3 kusy Urbana Hlávky 14 mìøic, 5 kusù Jakuba Martinù 26 mìøic, 2 kusy Mikuláše Mládka 9 mìøic, 4 kusy Vávry Sochora 21 mìøic, 4 kusy Tomáše Janovského 19 mìøic, 5 kusù Havla Svatonì 31 mìøic, 4 kusy Jakuba Sochora 25 mìøic, 4 kusy Buriána Machù 16 mìøic, 3 kusy Jíry Mašana 14 mìøic, 3 kusy Jana Trèky 15 mìøic, 4 kusy Blažeje Kostelence 19 mìøic, 4 kusy Pavla Hemzálka 18 mìøic, 4 kusy Václava Bratránka 23 mìøic, 3 kusy vdovy po Václavu Molvovi Justýny 12 mìøic, 4 kusy Pavla Nedvìda 25 mìøic, 3 kusy Pavla Mužátka 7 mìøic a 4 achtle, 3 kusy Matìje Buèka 13 mìøic, 5 od roku 1656 pustých kusù Ambrože Holemáøe 32 mìøic, obecního pole bylo 18 mìøic. 19
Lánový rejstøík z roku 1674 20
Druhá pozemková kniha V roce 1653 byly podle titulního listu obnoveny a napraveny gruntovní knihy usedlostí, pøílušejících k rychtì jamské a vatínské. Tato nová pozemková kniha navazuje na zápisy v nejstarší knize, za zápisy splátek pak její písaø ponechal vždy nìkolik volných listù, aby na nich mohly být prùbìžnì zapisovány nejen splátky, ale i všechny další majetkové zmìny. Vìtšina zápisù v této knize konèí až v poslední ètvrtinì 18. století. Pøehled majitelù gruntù podle této knihy posloužil jako hlavní podklad k závìreèné kapitole této knihy Nejstarší jamské usedlosti a jejich majitelé. Pozemková kniha prokazuje pomìrnì èasté zmìny majitelù gruntù, provádìné z naøízení vrchnosti, a nepøímo i tìžké postavení hospodáøù v 17. a první polovinì 18. století. Jsou zde informace o hospodáøích, kteøí sbìhli z gruntu, i o tìch, kterým vrchnost dvùr odebrala pro špatné hospodaøení. V roce 1677 sbìhl z gruntu (è. 35) Tomáš Janovský. V roce 1673 musel Jakub Kamínek z gruntu u Macákù (è. 4) pro velkou lenost postoupit grunt Janovi Poèáteckému. Ten však v roce 1679 z gruntu sbìhl. V roce 1720 musel ten nedbalý Mikuláš Macák na Sochorovì (è. 36) pøenechat grunt Pavlovi Ondroušovi, ale již v roce 1730 byl grunt toho nedbalce Pavla pøedán Šebestiánu Nedvìdovi. Podobný osud èekal usedlost Na Kostelencovì. V roce 1738 ji od toho nedbalce Vojtìcha Nedvìda pøevzal Václav Vašíèek. V roce 1739 pøevzal Bernard Svatoò grunt na Buèkovì (è. 31) od toho Jiøíka (Dostála) nedbalce. O dva roky pozdìji pøevzal od Pavla Mašana, toho nedbalýho hospodáøe, kterej ten grunt velmi spustil usedlost (è. 28) Václav Maøík z Vatína. Pusté usedlosti I když se vrchnost snažila nevýnosné grunty obsadit novými hospodáøi, zùstalo vlivem útrap tøicetileté války i tvrdého postupu vrchnosti vùži poddaným v Jamách nìkolik pustých usedlostí. V lánovém rejstøíku z roku 1674 je uvedena stará poustka kabrdovská (snad pozdìjší è. 30). Znamená to, že usedlost byla pustá již v roce 1657. Od roku 1656 byla podle tohoto katastru pustá také usedlost Ambrože Holemáøe. V soupise z roku 1667 jsou uvedeny dokonce tøi pusté usedlosti - Anny Ondruškové, grunt Kabrdovský, usedlost Matìje Hemzálka a poustka Molvovská. Do roku 1749 se však podaøilo všechny tyto usedlosti osadit. Rektifikaèní akta z roku 1749 Plné tøi ètvrtiny století platil pro vymìøování daní katastr z roku 1674. Nový byl na žïárském panství sepsán v roce 1749. Je ovìøen peèetí jamské rychty z roku 1667, podpisy rychtáøe a pùlmistra v nìm však chybí. První rubriky tohoto nového katastru opisují údaje lánového rejstøíku, poøadí hospodáøù na jednotlivých gruntech zùstává nezmìnìno. Dále je zde jméno souèasného hospodáøe, výèet polí s poètem kusù a výmìrou, uvádìjící vùbec po prvé pomístné názvy, stejnì jsou popsány pastviska a úhory, sloužící jako pastviny, pøípadnì zahrady. U luk je vedle jména 21
uveden poèet dvouspøežních fùr sena a otavy, které se z luk sklidí. Samostatnì jsou uvedeny lesy, rybníky a øemeslníci, kteøí nevlastnili žádnou pùdu. Devatináctimìøicovou usedlost Pavla Lojka vlastnil Mikuláš Lojek, pole mìl pøedevším Za humny, z luk, pøevážnì v Koutech, sklidil 1 3/4 fùry sena. Usedlost Václava Vomáèky držel František Vomáèka, pole mìl pøedevším Za ploty, z luk sklidil 3 1/4 fùry. Usedlost Matìje Šedivého držel Valentin Šedivý, který mìl pole na Pøíhonì a Mezi cestama, z luk sklidil 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Usedlost Kašpara Slámy vlastnil Martin Sláma, vìtší èást polí mìl na Pøíhonì, z luk sklidil 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. K usedlosti patøil také rybníèek. Tøicetimìøicový gunt Pavla Pochopa držel Šimon Pochop. Vìtší èást polí mìl rovnìž na Pøíhonì, z luk na Žlíbku a Mezi rybníky sklidil 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Také k jeho usedlosti patøil rybníèek. Rychtu vlastnil Matìj Starý. Podle katastru k ní patøilo 56 mìøic orné pùdy - na Klínku, za Žlebem a na Javoøe, 92 mìøic pustiny, hlavnì na Hliníku a na Vejdoše, z luk, hlavnì u Hlinýho, a z Dolní louèky sklidil 3 fùry sena a 2 fùry otavy. Také k rychtì patøil rybník a jako jediná jamská usedlost mìla rychta 12 mìøic lesa. Tøicetimìøicovou usedlost Bartonì Plachého s rybníèkem držel Václav Plachej. Pole mìl pøevážnì v Krunách, z luk Palouky a u Rybníèka sklízel 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Usedlost Jana Judky držel František Judka, pole mìl na Køinách, na Køibu a na Vejdoše, z luk sklízel 3 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Také k této usedlosti patøil rybníèek. Grunt Jakuba Dvoøáka patøil Jírovi Dvoøákovi. Pole mìl za Nedvìdovy a na Køibì, z luk sklízel 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Grunt Pavla Š astného vlastnil Antonín Michálek. Obdìlával 17 mìøic pole na Køibì a na Dílech, 1 mìøici ponechal ladem. Z luk, hlavnì na Køibì, sklízel 3 fùry sena a fùru otavy. K usedlosti patøil též rybníèek. Usedlost Petra Ondrušky vlastnil Václav Ondruška, který mìl pole na Vejdoše, za Ploty a na Krunách. Z osmnácti mìøic zùstaly dvì mìøice ladem. Z luk, hlavnì na Žlíbku, odvážel 1 1/8 fùr sena Usedlost Tomáše Kováøe držel Vít Šikl. 15 mìøic orné pùdy, z níž 2 mìøice ležely ladem, mìl mimo jiné za Ploty a na Roubkách, z luk sklízel 1 3/4 fùry sena. Usedlost Jakuba Macáka vlastnil Matouš Macák. Z dvanácti mìøic pole, hlavnì za Ploty, nechal 2 mìøice ladem. Z luk sklízel pouze 3/4 fùry sena. Grunt Jakuba Janderky vlastnil Ondøej Janderka. K usedlosti patøilo 12 mìøic a 1 achtel pùdy na Dílech, na Køibì a na Krunách a rybníèek. Z luk, hlavnì na Køibì, sklízel 3 1/2 fùry sena a fùru otavy. Usedlost Urbana Hlávky držel Fabián Hlávka. Obdìlával 12 mìøic pùdy a 2 mìøice nechal ladem. Byly to díly za Plotem, na Krunách a na Vejdoše. Hospodáø vlastnil rybník a z luk, hlavnì na Žlíbku, sklízel 2 1/3 fùry sena. 22
Šestnáctou usedlostí, zapsanou v rektifikaèních aktech, byl šestadvacetimìøicový grunt Jakuba Martinù, který mìl pole na Dílech a na Køibì, z luk Nad mlejnem a z Palouku sklízel 3 fùry sena a fùru otavy. Také k této usedlosti patøil rybníèek. Usedlost Mikuláše Mládka o devíti mìøicích držel Blažej Mládek. Pole mìl pod Mužátkovým a Za humny, z luk ve stejných místech sklízel 1 fùru sena. Další usedlost, pùvodnì Vávry, nyní Václava Sochora, mìla 21 mìøic polí na Vejdoše a za Ploty, louky vynášely 4 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy, z toho louka v Krunách celé 2 fùry sena a všechnu otavu. Souèástí usedlosti byl i rybník. Grunt Tomáše Janovského držel Lukáš Janovský. Patøilo k nìmu 19 mìøic na Dílech a za Ploty. Z luk se sklidilo 2 1/4 fùry sena. Nejvýnosnìjší louka byla Za humny. Usedlost Josefa Svatonì mìla 23 mìøic, z toho 6 mìøic zùstávalo ladem. Pole byla na Krunách, Za rychtou a Za humny, z luk ve Švarštatoších, Za humny a v Krunách se sklízelo 3 3/4 fùry sena a 1/4 fùry otavy. Pod èíslem 21 je v rektifikaèních aktech zapsána usedlost Šebestiána Sochora, kterou døíve držel Jakub Sochor. Stejnì jako v pøedešlém katastru patøilo ke gruntu 15 mìøic polí Mezi cestama, na Krunách a za Ploty, z luk Palouèky, za Humny a v Krunách se sklízely 3 fùry sena, k usedlosti patøil rybník. Nìkdejší šestnáctimìøicovou usedlost Buriana Machù vlastnil Antonín Mach. Pole mìl za Rychtou, na Dílech, na Roubkách a za Loukou, 1 mìøici a 4 achtle pùdy mìl ladem, z luk v Hájích a na Dlouhý sklízel fùru sena a 1/4 fùry otavy. Podstatnì se zmìnila nìkdejší ètrnáctimìøicová usedlost Jíry Mašana. Držel ji Václav Mašan, mìla 28 mìøic polí v Krunách, za Rychtou a na Díle, z luk v Obièkách a v Krunách sklízel 4 fùry sena a 1/4 fùry otavy, vlastnil též rybník. Usedlost Jana Trèka držel Lorenc Trèek, který obhospodaøoval 15 mìøic na Køibì, na Krunách a na Díle, z nichž nechal 3 mìøice ladem. Ze ètyø luk pod Rybníkem a na Dlouhý sklízel 2 fùry sena. Usedlosti Karla Kostelence (døíve Pavel Kostelence) bylo namìøeno 17 mìøic polí na Køibì, mezi Cestama a na Krunách, z nichž byly 4 mìøice ladem. Z luk Palouèky a na Dlouhý se sklížela 1 fùra sena a 1/4 fùry otavy. Jako 26. je ve fasi uvedena osmnáctimìøicová usedlost Lorence Hemzálka, kterou døíve držel Pavel Hemzálek. K usedlosti patøila pole za Žlíbky, za Humny a na Dílech, z luk za Rychtou a za Humny se sklízelo 2 1/2 fùry sena a 1/4 fùry otavy. Usedlost Matese, pùvodnì Vondry, Bratránka mìla podle nového výkazu 19 mìøic polí a 3 mìøice pastvin Mezi cestama, na Krunách a za Ploty, z luk v Krunách a na Dlouhý se sklidilo 4 1/4 fùry sena a 1 1/2 fùry otavy. Ke gruntu patøil rybník. Usedlost Jarolíma Molva mìla 12 mìøic polí za Ploty a na Hemrovách, z nichž 1 ladem ležící mìøice sloužila jako pastvina. Z luk na Dlouhý a pod Hrázou se sklidily 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Grunt Havla Nedvìda držel Matìj Nedvìd, který mìl 29 mìøic polí u Žlíbka, Pod cestou, na Vejdoše a za Mužatkovy. Z luk u Žlíbku a na Chemrovský sklidil 3 1/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. K usedlosti Šimona Mužátka, která po novém mìøení mìla 10 mìøic 4 achtle pole za Humny a na Pøíhonì, patøil rybník. Z luk za Humny se sklidila fùra sena a 1/2 fùry otavy. 23
Pod èíslem 31 byla zapsána usedlost Bernarda Buèka (døíve Matìj Buèek), k níž patøilo 10 mìøic polí za Rychtou a k Hlinnýmu, z luk Mezi poli a ve Švartatocích sklízel majitel 2 1/2 fùry sena. Ke gruntu Rudolfa Holomáøe (døíve Ambrož Holemáø) patøilo 28 mìøic obdìlávaných polí a 4 mìøice pastvin za Žlíbky, na Pøíhonì a u Dlouhý, rybník a z luk na Dlouhý a za Humny se sklízelo 3 1/4 fùry sena a 1 1/4 fùry otavy. Starou poustku Kabrdovskou s dvanácti mìøicemi polí u Dlouhý louky, za Rychtou a na Roubkách držel v roce 1749 Filip Kabrda. Z luk na Dlouhý, u Kašny a za Humny sklízel 2 fùry sena. Obecní pole v rozsahu 18 mìøic mìly v nájmu Šedivej, Sláma, Kostelenec a Mužátko. 35 mìøic obecních pastvin bylo hlavnì na Støíbrné hoøe, z luk Pastýøka, Bezkovnice, Spoleènice, Obicka, Vejpustek, Brabišín a Zátoky se sklízelo 7 1/2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. V obecní kovárnì bydlel kováø Václav Hlubna. Domky bez pùdy drželi nádeníci Šimon Chotský, Matìj Michálek, Tomáš Zavadil, Matìj Lojek a Anton Juda, krejèí Mikuláš Šikl, zedník Vilém Padalík, žebrák Šimon Vondrák, mlatec Václav Kršòák a vdova Žofie Machová. Celkem tedy zachytila rekrifikaèní akta 44 domù, posledních pìt domkù bez pùdy však pravdìpodobnì byly domky podružské, náležející k nìkterým ze selských usedlostí. V soupise domù z 1. øíjna 1755 totiž nejsou uvedeny. Soupis domù z roku 1755 Již zmínìný soupis domù z 1. øíjna 1755 zachytil v Jamách jednu usedlost (Josefa Starého) oznaèenou za lánovou, 29 usedlostí oznaèených za pololánové, tøi chalupnické domky (Filip Kabrda, Vojtìch Molva a Matìj Mládek), tøi domky nádeníkù (Vít Hemzálek, Tomáš Zavadil a Šimon Vomáèko), domek žebraèky Žofie Machové a obecní kovárnu Václava Kováøe. Dùm øezníka Matìje Kropáèka patøil vrchnosti. Urbariální fase 1775 V øadì moravských katastrù zaujímá významné místo urbariální fase, sepsaná k 31. prosinci 1775. Nejde o katastr v pravém slova smyslu, nýbrž o soupis poddaných, poøízený podle patentu ze 13. srpna 1775, obsahující povinnosti vùèi vrchnosti a kostelu. Obsahuje jméno držitele usedlosti, konskripèní øíslo, zavedené na Moravì v roce 1771, jméno držitele v roce 1749, v Jamách ve vìtšinì pøípadù nahrazené bìžnì užívaným jménem gruntu, výmìru polí v mìøicích a achtlích, výmìru další zemìdìlské pùdy vèetnì sklinì sena a otavy ve fùrách, výši roèní kontribuce, všechny platy a èinže vrchnosti s uvedením termínù, výši robot a další povinnosti. Usedlosti jsou v soupise seøazeny podle velikostních kategorií, novì zaøazené konskripèní èíslo a jméno gruntu èi pøedešlého majitele však umožòuje sestavení tabulky hospodáøù na jednotlivých usedlostech od data vzniku nejstaršího moravského katastru. 24
V Jamách byla do první velikostní kategorie, jako dvùr, zaøazena usedlost Josefa Starého Na rychtì, která obdržela konskripèní èíslo 13. K usedlosti patøilo 56 starých moravských mìøic polí v devíti kusech, 2 achtle zahrady, 55 mìøic pastviny a pùdy ležící ladem, z luk se sklidilo 15 dvojspøežních fùr sena a otavy, k usedlosti patøilo též 12 mìøic lesa a jako souèást dvora je uvedena i dominikální pùda v rozsahu 140 mìøic a 2 achtle ve ètrnácti kusech. Do kategorie láníkù bylo v Jamách zaøazeno 17 gruntù v rozsahu 19 až 30 mìøic polí, nìkolik mìøic èi achtelù pastvin a dalších pozemkù. Byla to usedlost Václava Plachého, zvaná na Plachýho, která obdržela èíslo 12, usedlost Ondry Martinù s è. 2, usedlost Václava Sochora dolního (v soupise domù z roku 1755 byl nazván Untersochor), kterou v roce 1749 držel Mates Sochor, s èíslem 33, usedlost Václava Mašana s èíslem 28, usedlost Alexandra Holemáøe, zvaná na Holemáøovým s èíslem 21, usedlost Isidora Pochopa na Pochopovým s èíslem 14, usedlost Šimona Šedivého na Šedivýho s èíslem 16, usedlost Františka Judy s è. 11, Matìje Slámy s èíslem 15, Jiøího Dvoøáka na Dvoøákovým s èíslem 10, Antona Michálka na Michálkovým s èíslem 9, Ondøeje Janderky na Janderkovským s èíslem 8, Fabiána Hlávky na Hlávkovským s èíslem 3, Matouše Bratránka na Bratránkovým s èíslem 24, Václava Ondrušky na Prašnýho s èíslem 7, Matese Nedvìda na Nedvìdovským s èíslem 1 a Josefa Svatonì s èíslem 34. Mezi pololány bylo zaøazeno 12 usedlostí, které obhospodaøovaly 11 až 17 mìøic polí. Byla to usedlost Mikuláše Lojka na Doležalovým s èíslem 18, usedlost Františka Vomáèky na Vomáèkovým s èíslem 17, usedlost Víta Šikla na Trèkovì nebo Šiklovì s èíslem 5, usedlost Matouše Macáka na Macákovým s èíslem 4, usedlost Jana Janovského na Janovskýho s èíslem 35, usedlost Šebestiána Sochora (Obersochor) na Sochorovì, která mìla na rozdíl od ostatních pololánù pøes 24 moravských mìøic, s èíslem 36, usedlost Antonína Macha na Machovì s èíslem 29, usedlost Vavøince Trèky na Jiskrovým s èíslem 27, usedlost Karla Kostelence na Kostelencovì s èíslem 26, usedlost Lorence Hemzálka na Hemzálce s èíslem 25, Šimona Mužátko na Mužátkovým s èíslem 20 a Bernarda Buèka na Buèkovì s èíslem 31. Tøi usedlosti s rozsahem polí od 7 do 11 moravských mìøic byly zaøazeno do kategorie domkáøù. Matìj Mládek na Mládkovým dostal popisné èíslo 37, Vojtìch Molva s èíslem 22 a Filip Kabrda s èíslem 30. Domkáøù bez pùdy bylo 6. Šimon Chobotský v è. 48, Matìj Michálek v è. 43, Tomáš Zavadil, Šimon Vodrák v è. 39, Sofie Machová v è. 46 a Václav Chlubna v è. 44. Tereziánský katastr moravský Údaje katastrù poddanské i vrchnostenské pùdy, sepsané za Marie Terezie, ukazují rozsah rustikální pùdy i pøehled úøednì stanovených robot k roku 1768. V Jamách bylo k tomuto datu zachyceno 710 mìøic 6 1/2 achtle orné pùdy, 25
2 achtle zahrad, 51 mìøic a 1 achtel pùdy ležící ladem, 73 mìøic a 1 achtel pustiny, 45 mìøic a 4 achtle pastvin a 15 mìøic lesa. Z luk se sklidilo 117 dvouspøežních fùr sena a otavy, z rybníkù bylo možno získat 26 kop kaprù a 39 1/2 kopy štik. Robotou bylo povinno 19 sedlákù s jedním konìm 2,5 dne a s jedním volem rovnìž 2,5 dne, 10 ètvrtláníkù s jedním konìm 1,5 dne a jedním volem 1,5 dne, 3 chalupníci pak byli povinni 3 dny pìší robotou. Statistická data z doby zániku kláštera Po zrušení žïárského opatství císaøským reskriptem ze dne 4. øíjna 1784 a pøevzetí jeho majetku náboženským fondem byl zpracován podrobný odhad a popis panství. Rozsáhlý spis, který komise dokonèila v roce 1787, pøináší základní údaje nejen o vlastním hospodáøství zrušeného kláštera, ale i o vesnicích žïárského panství. Jámy byly nadále nejvìtší vesnicí žïárského panství. V 71 domech žilo 94 rodin a 549 obyvatel. Pøi kostele bylo podle popisu panství pouze kaplanství. Dvoøák nerobotoval, platil však 6 zl. 8 kr. èinže. 4 nejvìtší sedláci robotovali s dvouspøežím po 156 dnech roènì, celkem tedy 624 dní a platili celkem 9 zl. 56 kr. 2 d. èinže. Dalších 5 sedlákù robotovalo dvouspøežím po 78 dnech, celkem tedy 390 dnù a platilo 12 zl. 6 kr. 3 2/4 d. Dalších 13 sedlákù mìlo pøedepsáno po 130 dnech, tedy celkem 1690 dnù ruèní roboty a 24 zl. 4 kr. 1 3/4 d. èinže. Navíc byli povinni tak zvaným sypaným desátkem, tedy naturálními dávkami 109 mìøic a 6 1/4 achtelù (osmin) žita, 8 mìøic a 5 2/4 achtelù jeèmene a 144 mìøic a 4 2/4 achtlelù ovsa. 10 nejmenších sedlákù robotovalo po 104 dnech, tedy celkem 1040 dnù ruèní roboty a platilo 17 zl. 52 kr. a 2 2/4 d. èinže. 24 domkáøù na poddanské pùdì robotovalo po 26 dnech, tedy 624 dní ruèní roboty a platilo 7 zl. 26 d. èinže, 1 domkáø na vrchnostenské pùdì robotoval rovnìž 26 dnù roènì a platil 35 d. èinže. Za nových žïárských vrchností Po zrušení kláštera spravoval žïárské panství státní náboženský fond. Až v roce 1826 koupil panství Žïár se statkem Nové Veselí a panství Vojnùv Mìstec Josef Vratislav z Mitrovic. Jeho dcery Josefina knìžna Schwarzenberková, Gabriela knìžna z Ditrichštejna a Antonie hrabìnka Gyulayová postoupily v roce 1831 panství Františku Josefu knížeti z Ditrichštejna-Proskau-Leslie. Když v roce 1858 vymøel Josefem z Ditrichštejna rod Ditrichštejnù po meèi, byl majetek rozdìlen mezi ètyøi dcery. Žïárské panství pøipadlo hrabìnce Klotyldì Clam-Gallasové. Po ní dìdily dcery Eduardina Khevenhúllerová a Klotylda Festeticsová. Když v roce 1925 Eduardina Khevenhöllerová zemøela, dìdila po ní Eleonora Kinská, rozená Clam- Gallasová, po prvé provdaná za knížete Schwarzenberga, pak za Zdeòka Radoslava Kinského. 26