Parthenon na Akropoli v a rekonstrukce Athénách jeho historie Milan NESMùRÁK Chrám Athény Parthenos i dal í stavby athénské Akropole, vystavûné v období takzvané athénské klasiky, pfiedstavují v znamné inovace jak v kompozici celku, tak ve formování jednotliv ch staveb a v architektonickém detailu. Jako celek vytváfiejí pfii dálkovém pohledu na vstupní bránu propylaje od západu asymetrickou gradující kompozici (obr. 1), kde Parthenon tvofií dominantu. V rámci vlastního vnitfiního prostoru Akropole jsou stavby osazeny tak, aby utváfiely harmonick prostor, kde dominantním prvkem kompozice pfii pohledu od propylají byla socha Athény. Toho bylo dosaïeno v stavbou podle pfiesnû stanoven ch stfiídajících se úhlû tak, aby byly vnímány v ideálním perspektivním pohledu. V oblasti kompozice jednotliv ch chrámov ch staveb bylo rovnûï dosaïeno velkolepé inovace stavebního typu peripteros (chrámu Athény Parthenos Parthenónu), která je hlavním tématem tohoto ãlánku. Neménû v znamné bylo rovnûï vytvofiení zcela nové architektonické formy chrámu Athény, Poseidona a Erechtheia (Erechtheion). Jádro kompozice Erechtheionu tvofiil inovovan typ amfiprostylos se esti sloupy v chodního prûãelí, západní prûãelí bylo novû tvofieno zdí ãlenûnou esti polosloupy s mezilehl mi okenními otvory. Na jiïní stranû byl k základní hmotû chrámu pfiipojen sloupov portikus (takzvaná hala karyatid) s vloïen m schodi tûm, které vyrovnává v kov rozdíl jiïní a severní vstupní úrovnû. Ze severní strany pak byl pfiipojen portikus se ãtyfimi sloupy v prûãelí, vystavûn rovnûï v iónském slohu. Stavba kromû mimofiádné kompozice celku vyniká také v jimeãn m formováním i vypracováním architektonick ch detailû. Znaãnou v tvarnou nároãnost vykazuje i sloupoví, aè jiï se jedná o samotné sloupy, nebo polosloupy (patky, dfiíky i hlavice), sloupy nahrazené Ïensk mi postavami (karyatidami) i pilastry vãetnû patek a hlavic. TotéÏ platí i v pfiípadû kladí, které bylo v oblasti vlysu odli né barevnosti kamene vyzdobeno figurálními motivy pfiipojen mi skobami, a tvofií tak vlastnû iónsk reliéfní vlys. Architektonickou formou sloupû Erechtheia byla rovnûï inspirována v pozdûj ím období stavba chrámu Romy a Augusta, realizovaná jako typ monopteros, která byla vystavûna pfiímo pfied hlavním prûãelím Parthenonu v dobû antického íma 1 ponûkud severnûji mimo podélnou osu chrámu. V znamn m pfiínosem pro dûjiny architektury byly i propylaje, vystavûné architektem Mnésiklem. Jejich kompozice vycházela z principu originálního podélného prûchozího sloupoví se zmûnûnou v - kovou úrovní s prûãelím dórského slohu, doplnûného boãními kfiídly. Interiérové sloupoví bylo vystavûno v iónském slohu. PÛvodní zámûr vytvofiení celku v ak nebyl nikdy uskuteãnûn; symetricky umístûné sloupové haly, otevfiené smûrem do vlastního prostoru Akropole, nebyly realizovány. V prûbûhu v stavby byl navíc pozmûnûn pûvodní zámûr pravidelnû uspofiádané hmoty propylají jiïní kfiídlo bylo zredukováno. V místû pûvodního bastionu z doby mykénské byl vystavûn chrámek Athény Niké typu amfiprostylos v iónském slohu. Chrámek je oddûlen od vlastní Akropole pûvodními mykénsk mi hradbami, jeho vstup je orientovan smûrem k v chodu, symetricky lemovan dvûma okenními otvory, které, podobnû jako u v ech ostatních staveb Akropole, umoïàovaly kromû osvûtlení vstupními dvefimi také v razné pfiisvûtlení interiéru. Nejvût í chrám v dominantní poloze, chrám Athény Parthenos, byl jako první stavba realizované- 1 2 Autorem fotografií i kreseb je Milan Nesmûrák. Obr. 1. Kompoziãní rekonstrukãní schéma Akropole v Athénách, pohled od západu a jihozápadu. (Kresba 1989) Obr. 2. Chrám Athény Parthenos, pûdorys. (Zpracováno podle G. GRUBEN, cit. v pozn. 2, obr. 143, s. 164) 1 Podrobnûji o problematice souãasné prezentace této i jin ch staveb stejného typu viz M. NESMùRÁK: K problematice rekonstrukce a prezentace architektonick ch památek typu tholos z období antiky, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 6, foto s. 482. Zobrazení rekonstrukce pûvodního stavu stavby viz napfiíklad M. SCHEDE: Die Burg von Athen, Berlin 1922, s. 124. 463
Obr. 3. Akropolis po v buchu prachu v 17. století. (Kresba podle pokynû Morosiniho, 1687, Gregorovius, s. 624) Obr. 4. Parthenon s vestavûnou me itou. (W. Pars, 1765, Gregorovius, s. 144) Obr. 5. PrÛãelí Parthenonu. (Cyriacus z Ancony, Gregorovius, s. 144) ho architektonického souboru doby klasické vystavûn architekty Iktinem a Kallikratem v letech 447 438 pfi. Kr. 2 na místû star í stavby, takzvaného Pfiedparthenonu zniãeného pfii fiecko-persk ch válkách. Sochafiská v zdoba byla vytvofiena pod vedením nejv znaãnûj ího sochafie doby antiky, Feidia. Pfii realizaci chrámu byly provedeny (narozdíl od ostatních staveb dórského slohu fiecké pevniny) zásadní koncepãní, architektonické i technické inovace v jimeãného rozsahu. Nejmarkantnûj í zmûna byla realizována v oblasti hmotového a pûdorysnû-prostorového fie ení chrámu. Bylo vytvofieno prûãelí s osmi sloupy. Touto úpravou na základû vázanosti vnûj ího líce zdí jádra stavby k osám druh ch sloupû v prûãelí od kraje stavby (závazné pro v echny dórské stavby) byla v raznû zmûnûna proporce jádra stavby oproti vnûj- í siluetû, a tím logicky i vnitfiního prostoru (obr. 2). Tato zmûna mûla vliv i na dal í osudy stavby v její historii po zániku antického svûta, neboè vznikl rozsáhl prostor umoïnil fiadu zásadních úprav a pfiestaveb interiéru chrámu Athény k jinému úãelu, neï ke kterému byl pûvodnû urãen. Namísto tradiãního provedení, kde je pronaos i ophistodomos tvofien ve vnitfiním prûãelí sloupy mezi antami, je zde podobnû jako u Pfiedparthenonu fiada sloupû pfied zkrácen mi antami obou prûãelí jádra stavby. Vznikl tak podstatnû otevfienûj í prostor v místû obou prûãelí. Jádro chrámu, vnitfiní ífiky 19 m, bylo rozdûleno pfiíãnou zdí na dvû ãásti se samostatn mi vstupy od západu a hlavním vstupem od v chodu. Men í prostor pfii západním prûãelí pfiibliïnû ãtvercového pûdorysu byl ãlenûn 3 5 4 ãtyfimi sloupy, vypracovan mi v iónském slohu. Hlavní prostor na v chodní stranû chrámu, kde stála socha Athény, byl po obvodu ãlenûn dórsk m sloupovím ve dvou etáïích, lemujícím vnitfiní zdi ze tfií stran. Sloupoví pfii pfiíãné dûlicí stûnû na protilehlé stranû proti vchodu tvofiilo pozadí sochy Athény Parthenos a zároveà sv mi dvûma etáïemi se zmen en m mûfiítkem sloupû (pfii stejné proporci k vnûj ímu sloupoví) zvy ovalo úãinek jejího pûsobení. Podélné fiady vnitfiního sloupoví, formujícího hlavní vnitfiní prostor, byly osazeny ve vzájemné vzdálenosti 10,6 m. 3 Zcela v jimeãnou inovací v rámci tvorby chrámû dórského slohu pak bylo pfiisvûtlení interiéru stavby pomocí oken ve v chodní zdi jejího jádra, které zdûraznilo prostorové pûsobení sloupoví, a tak i celého interiéru. 4 Mimofiádnû v znamná pro utváfiení architektonické podoby svatynû je v ak celá fiada zmûn architektonického systému oproti bûïnému koncipování staveb v exaktnû pfiesn ch horizontálních i vertikálních liniích. Zásadním principem, kter byl ve v raznû men- ím rozsahu pouïíván jiï od doby archaické, je zakfiivení horizontálních linií smûrem vzhûru, jeï se t ká jak prûãelí, tak i podéln ch stran ve v ech v kov ch úrovních. Nejvût í hodnoty dosahuje ve stfiední ãásti podnoïe, v prûãelí 6 cm, na podéln ch stranách pak 11 cm. 5 ZároveÀ nejsou uïity exaktnû vertikální linie ani v oblasti os sloupû, zdí stavby ãi ãlenicích prvkû kladí. Krajní body nejvy - ího stupnû podnoïe navíc nejsou z dûvodu v raznûj ího pûsobení chrámu ve stejné v kové úrovni. DÛsledkem tohoto tvûrãího principu je fakt, Ïe pfii stavbû chrámu nebyly pouïity prvky (exaktnû chápáno) pravoúhlé formy. V sledek tohoto fie ení pfii realizaci po zcela pfiesném mûfiení studovan ch prvkû v ak mûïe pfii rekonstrukci umoïnit identifikaci jejich pûvodního osazení v rámci stavby. Neménû v znamné jsou dal í optické korekce, z nichï nejv znamnûj í je naklonûní os sloupû prûãelí i podéln ch stran smûrem do jádra stavby (nároïních sloupû diagonálnû), eliptick prûfiez nároïních sloupû, zmen ené proporce druhé fiady sloupoví pfii západním a v chodním prûãelí a dal í úpravy. Mimofiádnû v znamná byla vlastní sochafiská v zdoba chrámu, která dosahovala vrcholné kvality doby klasické. Po celém obvodu vnûj í ãásti sloupoví byl chrám Athény Parthenos vyzdoben reliéfními metopami neobvyklé krásy. RovnûÏ celé jádro stavby v horní ãásti, namísto bûïn ch triglyfû a metop pfii obou prûãelích, obepínal prûbûïn iónsk vlys. 6 Oba títy stavby byly vyzdobeny figurálními kompozicemi, sestaven mi z jednotliv ch skulptur, osazen ch pfiímo na fiímse stavby. Dominantou interiéru byla socha stojící Pallas Athény v plné zbroji, dílo sochafie Feidia. Provedení celé stavby je ukázkou kombinace vyspûlé stavební technologie, zahrnující dob vání kamene, zpracování prvkû na místû, dopravu k Akropoli a na staveni tû v raznû vyv ené nad okolním terénem, sestavení prvkû pomocí jefiábû a vystavûní celé stavby, kde byly osazeny jen nûkteré architektonické ãlánky ve finální podobû. Stavba samotná v ak byla pojata vlastnû jako sochafisk originál. Pro chrám je charakteristické i v jimeãné vypracování architektonick ch ãlánkû jako celku. Nûkteré prvky oproti bûïnému provedení té doby jsou kromû optick ch korekcí doplnûny deko- 2 Datování viz napfiíklad G. GRUBEN: Die Tempel der Griechen, München 1980, s. 178. 3 PÛdorys viz G. GRUBEN, cit. v pozn. 2, s. 164. 4 Viz konzultace s Manolisem Korresem v roce 1989. 5 Rozmûry viz G. GRUBEN, cit. v pozn. 2, s.174. 6 Iónsk vlys na stavbû vystavûné v dórském slohu byl jiï okolo roku 500 pfi. Kr. uïit také na chrámu Héfaista v Athénách, nad jádrem stavby se dvûma sloupy mezi antami. Ve v chodní partii vymezoval v celé ífice vnitfiního prostoru chrámu vstupní prostor sloupoví. 464
rem v podstatû umûleckého charakteru (napfiíklad linie nad triglyfy byla doplnûna perlovcem). Nelze pominout, Ïe fiada architektonick ch ãlánkû byla kolorována. ProtoÏe se barevné fie ení stavby do souãasné doby nezachovalo, na e vizuální pfiedstava nutnû nemûïe odpovídat pûvodnímu dojmu z jejího pûsobení. V období po zániku antiky do lo postupnû k fiadû promûn nejen Akropole, ale i jejích staveb vãetnû Parthenonu. Od 6. století, kdy byl Parthenon pfiemûnûn na kostel, byl celou fiadou stavebních úprav destruován jeho exteriér i interiér. Byly odsekány nûkteré prvky reliéfní v zdoby a v dûsledku promûny konstrukce interiéru a zastropení byla stavba zastfie ena ta kovou stfiechou, která pozmûnila pûsobení chrámu pûvodnû zavr eného mramorovou krytinou. Nejv znamnûj í zmûnu v ak doznal interiér chrámu Athény, kde byl úpravou zdi dûlící vnitfiní strukturu stavby vytvofien spojit prostor uzavfien apsidou s oltáfiem. Interiér chrámu byl po odstranûní pûvodních dórsk ch sloupû, osazen ch ve dvou etáïích, ãlenûn subtilními sloupy podporujícími novû vestavûné galerie. V souvislosti s tûmito úpravami byla ve zmûnûné podobû utvofiena i konstrukce zastfie ení, která pak logicky zcela zmûnila rovnûï pûsobení interiéru stavby. K dal í rozsáhlé pfiestavbû do lo v dobû po obsazení Athén Turky po polovinû 15. století, kdy byl Parthenon pfiestavûn na me itu. 7 Do lo nejen k dal ím úpravám interiéru, ale i jihozápadní ãásti mezi západní zdí jádra stavby a druhou fiadou sloupû prûãelí. JiÏ dfiíve z architektonického hlediska zcela necitlivû vestavûná zvonice byla pfiestavûna na minaret. V prûbûhu ãasu byla Akropole v oblasti propylají uzavfiena zazdûním prostorû mezi sloupy. Byl tak vytvofien pfiístup pevnostního charakteru. V severní ãásti pak propylaje slouïily k obytn m úãelûm. Chrám Athény Niké byl rozebrán a pouïit jako stavební materiál. Chrámy Athény, Poseidona a Erechtheion byly pfiestavûny na obytnou stavbu a také cel prostor Akropole byl zastavûn obytn mi domy se strukturou úzk ch uliãek. Zjevnû nejdramatiãtûj í osud v ak proïil chrám Athénin Parthenon. Pfii dob vání Akropole Benátãany roku 1687 byl v dûjinách jiï tolik tûïce zkou en chrám, kter slouïil turecké posádce jako sklad stfielného prachu, po zásahu dûlostfielbou znaãnû destruován (obr. 3). Stala se z nûj definitivnû ruina, která v ak i v této podobû dodnes symbolizuje krásu fiecké architektury klasického období. Se stfiechou a konstrukcí zastfie ení byl zniãen i interiér, z velké ãásti byla zbofiena severní a jiïní ãást zdí, které vymezovaly jádro stavby (vãetnû vlysu zobrazujícího panathenajsk prûvod), i zeì v chodní pfiedsínû s pfieváïnou ãástí druhé fiady sloupoví v prûãelí. Byla téï zniãena znaãná ãást severního a jiïního sloupoví vãetnû reliéfní v zdoby vlysu a ãásti fiímsy. Sochafiské kompozice západního títu v ak na tûstí pfiestály po kození Parthenonu. Znaãn rozsah po kození je evidentní z dobov ch zobrazení. 8 Vítûzn Morosini se pokusil získat pro Benátky jako váleãnou kofiist figurální kompozici títu chrámu Athény Parthenos. V dûsledku neodborného poãínání jeho vojákû do lo nejen ke zniãení ãásti konstrukce títu, ale i pádu skulptur, které byly zcela zdevastovány. 9 Do Benátek pak byly pfiivezeny jen fragmenty sochafiské v zdoby, které byly pozdûji prezentovány rovnûï v PafiíÏi. 10 Po v buchu chrámu v roce 1687 byla na horní, mramorové platformû témûfi zcela zniãené vnitfiní ãásti stavby vystavûna me ita (obr. 4). K dal ímu v raznému po kození a ztrátû sochafiské v zdoby do lo v dobû pûsobení lorda Elgina jako britského vyslance v Konstantinopoli. Svého postavení a konexí zneuïil k vyrabování nejen znaãné ãásti sochafiské v zdoby Parthenonu, ale i ostatních staveb Akropole (nevyjímaje dokonce ani architektonické ãlánky, napfiíklad sloup a ãást kladí západního prûãelí Erechtheia a karyatidu z jiïního portiku). Svoji soukromou sbírku prezentoval v roce 1807 v Lond nû. 11 Pfii plenûní sochafiské v zdoby Parthenonu byly rovnûï ve znaãném rozsahu zniãeny i architektonické prvky chrámu. Byly zcela odstranûny ãásti fiímsy 12 abrutálním zpûsobem odsekány krajní partie triglyfû. Sochafiská v zdoba, po kozená v prûbûhu dûjin, byla rovnûï pfii odstraàování dále niãena. Elginovo rabování tak znamenalo nejen po kození samotn ch umûleck ch dûl, ale i architektury staveb athénské akropole. Chrámy zjevnû nevnímal jako architektonickou ãi umûleckou hodnotu, ale jen jako pfiedmût moïného zisku a prezentování své osoby. JiÏ v dobû první v stavy jeho soukromé sbírky v roce 1807 vzbudila expozice znaãn obdiv. ZároveÀ v ak vyvolala i kritiku ze strany slavného básníka Byrona, kter vystupoval proti plundrování Parthenonu i ostatních fieck ch památek, jeï povaïoval za akt barbarství a zloãin proti kultufie a na fieckém lidu. 13 Nedlouho poté byl Elgin nucen z dûvodu neuspokojivé finanãní situace prodat sbírku Britskému muzeu, kde dodnes tvofií jádro sbírek období starovûku. Paradoxem je, Ïe pfies drastické po kození chrámu zûstala díky odvozu ãást sochafiské v zdoby uchována pfied dal- ím v razn m po kozením v dûsledku pozdûj ího zamofiení ovzdu í ve 20. století. Sochafiská v zdoba, která zbyla na místû, z velké ãásti podlehla zkáze. Sbírka je v ak aï do souãasné doby zcela nevhodnû prezentována na jiném místû, mimo vazbu na architektonické dílo, pro nûï byla vytvofiena. Nejsou tak logicky dodrïeny pohledové úhly ani vzdálenosti (poloha na chrámu) podle pûvodního návrhu z doby antické. Zde se jeví jako jednoznaãnû nutná zmûna prezentace a pro souãasnou rekonstrukci Parthenonu v raznûj í doplnûní stávající sochafiské v zdoby pomocí odlitkû vypracovan ch podle originálu, vytvofien ch z novodobého materiálu, odolného vûãi souãasnému agresivnímu prostfiedí. JiÏ z doby po zániku antiky a bûhem devastování, popfiípadû pfii pfiestavbách antick ch staveb jsou známy i ãetné snahy o studium monumentû ãi pozûstatkû, od celku aï po architektonick detail. Jsou dochována zobrazení prûãelí Parthenonu dokonce uï z první poloviny 15. století, které pofiídil Cyriacus z Ancony (obr. 5), po tfiicet let cestující eckem a Tureckem. Jeho zobrazení prûãelí, pfies fiadu vûcn ch chyb v oblasti architektonick ch detailû i závaïn ch rozporû v proporcích stavby, pro souãasné bádání alespoà naznaãuje pûvodní formu kompozice títové v zdoby, která byla pozdûji zniãena. 14 Dokonce i v dobû obsazení ecka Osmany a po kození Parthenonu byla na Akropoli realizována studia jak celku jednotliv ch staveb, tak i architektonick ch detailû. Velmi v znamná jsou kresebná zobrazení títové v zdoby Parthenonu, která vytvofiil J. Carrey v roce 1674. 15 Mimofiádnû závaïná jsou reálná vyobrazení staveb ãi celku v perspektivû, pfiípadnû s ortogonálním zobrazením pûdorysu, pohledu a fiezû uveden ch v díle Le Roye Ruines de plus beaux monuments de la Grèce, vydaném v roce 1758, 16 a v práci au- 7 Zobrazení Akropole s me itou a minaretem viz napfiíklad F. GREGOROVIUS: Athen und Athenais, Dresden 1927, s. 224, 496; G. FOUGÈRES: Athenes, Paris 1923, obr. 129, s. 159; B. F. COOK: The Elgin Marbles, London 1984, obr. 73, s. 60 61. 8 Viz napfiíklad A. BOETTICHER: Die Akropolis von Athen, Berlin 1888, tab. XII. 9 W. HAUTUMM: Akropolis, adieu, in: PAN, April 1986, s. 32. 10 G. PUCCI: Was Kostet der Parthenon, in: Kolektiv autorû: Meilensteine der Archeologie, Herrsching 1987, s. 253. 11 Datování viz B. F. COOK, cit. v pozn. 7, obr. 81, 82, s. 67; G. PUCCI, cit. v pozn. 10, s. 262. 12 Datování viz G. PUCCI, cit. v pozn. 10, s. 257. 13 G. PUCCI, cit. v pozn. 10, s. 262, 263. 14 Zobrazení viz F. GREGOROVIUS, cit. v pozn. 7, obr. 5. 15 Kresebné zobrazení sochafiské v zdoby títu viz napfiíklad A. BOETTICHER, cit. v pozn. 8, tab. XIX, XX; G. FOUGÈRES, cit. v pozn. 7, obr. 64, s. 92, obr. 66, s. 93, obr. 68, s. 94, obr. 70, s. 95; novûji viz: B. F. COOK, cit. v pozn. 7, obr. 46, 47, s. 40, obr. 55, s. 46. 465
6 7 torû J. Stuarta a N. Revetta, podporovan ch spoleãností Society diletanti, roku 1762 (cesta byla realizována v roce 1755). 17 Vedle realistick ch zobrazení je moïné se setkat i s rekonstrukãními zobrazeními v podstatû fantazijního charakteru. Této ãinnosti se vûnovala fiada tehdej ích v znamn ch evropsk ch architektû, ktefií v Athénách pûsobili pfii tvorbû urbanistického plánu, realizacích staveb i rekonstrukãních pracích. Jedním z prvních úkolû byl návrh paláce pro nového krále. Akropolis se tak stala i centrem zájmu v oblasti fie ení tohoto problému. Znám architekt K. F. Schinkel zcela necitlivû (bez pochopení v znamu Akropole pro mûsto Athény i pro svûtové architektonické dûdictví) jiï v roce 1834 vytvofiil návrh paláce, pfii jehoï realizaci by byl v podstatû zastavûn cel prostor pahorku. 18 Rozsáhlému komplexu, navrïenému na základû volné inspirace antickou architekturou v kombinaci s chápáním soudobé architektury, a dokonce i s pouïitím pfiíhradové konstrukce, pravdûpodobnû pfievzaté z industriální architektury, dominoval Parthenon v podobû romantické ruiny. Palácov komplex mûl b t podle projektu doplnûn exotickou zelení, která by ov em váïnû naru ila skalní povrch. RovnûÏ Hippodrom, patfiící typologicky k jinému období antick ch dûjin, by z dûvodû terénní konfigurace nemohl b t bez v razné úpravy terénu a stavebních úprav vybudován. Tímto fie ením by byl v celém panoramatu Athén zcela znehodnocen komplex Akropole a v samotném prostoru, zejména pfii pohledu od propylají, i vnitfiní prostor. Tento projekt je ukázkou romanticko-klasicistních vizí architekta 19. století, nerespektujícího dané prostfiedí ani v znam architektonick ch památek ãi jejich pozûstatkû, zachovan ch pfiímo na místû. Na tûstí pro Akropoli i celé Athény nebyl tento návrh realizován. Palác byl po vypracování dal ích urbanistick ch návrhû nakonec vystavûn podle návrhu F. Gärtnera jako hlavní stavba novû vytváfieného námûstí Syntagma pfii jihozápadní stranû Akropole. V znamnou roli sehrály stavby Akropole vãetnû Parthenonu jako pfiímé inspirace pro architektonickou tvorbu v období klasicismu nejen v Athénách, ale i v celém svûtû. 19 V Athénách se objevily architektonické detaily i prvky pouïité v odpovídajících proporcích, nebo dokonce i ãásti staveb v pûvodních rozmûrech. 20 Do lo téï k oãi tûní Akropole od pozdûj ích pfiestaveb a pfiístaveb, k vykopávkov m pracím a anal ze staveb, popfiípadû jejich ãástí. Mimofiádnû pfiínosné pro pfiístup k fie ení problému rekonstrukce athénské Akropole, ale i pro utváfiení metody fie ení této závaïné problematiky bylo pûsobení architekta Lea von Klenze. Jeho memoranda doporuãovala zejména znovuvystavûní pohledovû v raznû exponované severní fronty Parthenonu z pûvodních prvkû s vytvofiením a doplnûním dvou chybûjících sloupû; tato fronta se stala v razn m pohledov m akcentem budovaného mûsta. JiÏní fronta pak byla ponechána v podstatû v podobû torza. Do konce 19. století byly nejprve odstranûny mlad í obytné stavby, prolomeno pozdûji vestavûné zdivo ve sloupoví propylají a v razn m poãinem byla anastylóza chrámu Athény Niké. ZároveÀ zaãaly v zkumné práce v celé oblasti Akropole. 21 Pozdûji byla také zbofiena vûï vestavûná v propylajích, která zcela mûnila pûvodní siluetu athénské Akropole doby klasické 22 (obr. 6). Z té doby pochází téï fiada zobrazení postupu prací v podobû kresebné a pozdûji i fotografické dokumentace. Toto období rovnûï inspirovalo fiadu tvûrcû k vytváfiení fantazijních umûleck ch ztvárnûní pûvodního stavu Akropole, ale i velmi reálná seriózní studia a kresebné rekonstrukce pûvodního stavu. Na základû srovnání historick ch kreseb, plánû a fotografií je moïné si uvûdomit nejen rozsah prací, ale i promûny pfiístu- Obr. 6. Akropolis, pohled od západu. (S. Pomardi, 1819, Gregorovius, s. 696) Obr. 7. Doplnûní fiímsy betonem v severní ãásti sloupoví. pu k rekonstrukcím aï po souãasnost. Pfii tûchto pracích byly pfied utvofiením koneãného názoru v druhé polovinû 20. století postupnû uïity rozdílné pfiístupy k fie ení: od pûvodnû prostého sestavení stavby bez doplnûní fragmentû jejích po kozen ch ãástí pfies utvofiení novû vypracovan ch prvkû z kamene, doplnûní konstrukãních prvkû z betonu a Ïelezobetonu aï po vypracování ãástí chybûjících ãlánkû pomocí nejnovûj ích technologií z pûvodního materiálu a dopracování tradiãním zpûsobem. 16 Novodobû publikováno napfiíklad A. BRAHAM: The Architecture of The French Enlightment, obr. 79, s. 65. 17 Datování viz G. PUCCI: Was kostet der Parthenon, in: Kolektiv autorû: Meilensteine der Archäologie, Salzburg 1983, s. 246. 18 Zobrazení viz napfiíklad H. ZILLER: Schinkel, Bielefeld, Leipzig 1897, obr. 112 114, s. 97 99. 19 Viz napfiíklad Gilly návrhové skici k památníku Bedfiicha Velikého, téï Walhalla, Regensburg a dal í. 20 Viz napfiíklad náhrobek H. Schliemanna, stavba Akademie a Polytechniky. 21 Podrobnûji viz napfiíklad M. CASANAKI, F. MALLOU- CHOU: Inventions on the Acropolis: 1833 1875, in: Kolektiv autorû: The Acropolis at Athens Conservation and Research 1975 1983, Athens 1983, s. 12 20. 22 Zobrazení akropole s vûïí vestavûnou do propylají viz napfiíklad F. GREGOROVIUS, cit. v pozn. 7, s. 8, 496; M. CASANAKI, F. MALLOUCHOU, cit. v pozn. 21, obr. 1, 2a, s. 25; M. BROUSKARI: The Monument of the Akropolis, Athens 2001, obr. 8, s. 32 33, obr. 39, s. 69. 466
8 9 12 10 11 Rozsáhlou rekonstrukci Parthenonu provádûl architekt N. Balanos od konce 19. století do konce první tfietiny 20. století. Tyto práce byly charakterizovány zejména pouïitím znaãného mnoïství necitlivû osazen ch spojovacích prvkû. Byly dopl- Àovány i prvky, které nebyly vypracovány z materiálu pocházejícího z pûvodního kamenolomu, nûkteré byly dopracovány v rozporu s pûvodním formováním a zejména s pouïitím betonu a Ïelezobetonu (obr. 7). âásti chrámu doplnûné Ïelezobetonem byly jiï v druhé polovinû 20. století v raznû naru eny a v ztuï byla obnaïena (obr. 8). Situaci v dobû poãátku rekonstrukce Parthenonu a záchrany jeho umûlecké v zdoby v druhé polovinû 20. století lze charakterizovat fiadou problémû, jako bylo dal í po kozování destruované stavby v dûsledku nedostateãnû proveden ch rekonstrukãních prací (obr. 9); problémy stability nekompletní a zemûtfiesením po kozené stavby s naru en m pûvodním konstrukãním a statick m fie ením (napfiíklad vyboãení ãásti pfieru eného jiïního sloupoví a zmûna pûvodní konfigurace skladby sloupû, obr. 10, 12); po kození povrchu architektonick ch prvkû i umûlecké v zdoby v dûsledku znaãného zneãi tûní ovzdu í v prûbûhu 20. století (obr. 11); po kození statiky nároïí stavby a naru- ení spojení komponentû architrávu, tvofieného tfiemi vertikálními prvky (obr. 13, 14); v razné po- kození celého areálu Akropole i okolí Parthenonu znaãn m pohybem náv tûvníkû. V 60. a 70. letech byly do Athén vyslány skupiny specialistû v rámci organizace UNESCO. Zahraniãní odborníci nebyli v období pfiíprav prací jednotní v názoru na pfiístup k rekonstrukci chrámu. Jedna skupina chtûla zachovat Parthenon jako monument dokumentující historii stavby, tedy v podstatû v podobû stavebnû zabezpeãené ruiny, zatímco druhá preferovala názor, Ïe by stavba mûla b t prezentována tak, jak ji vidûli souãasníci. Diskuse byly rovnûï prezentovány v odborné i populární literatufie. V roce 1975 byl vytvofien v bor skupiny specialistû UNESCO pod vedením Charalambose Bourase, profesora dûjin architektury na Athénské polytechnice. PÛvodní plán poãítal s dokonãením rekonstrukce v roce 1996. Tento termín v ak kvûli fiadû dal ích problémû vznikl ch pfii realizaci nebyl dodrïen. Akropolis byla zkoumána nejprve geology a inïen ry z dûvodu ovûfiení stability celku i jednotliv ch staveb a jejich ãástí. Byly provedeny prûzkumy ultrazvukem a mûfiení paprsky gama za úãelem zji tûní dutin a prasklin v konstrukci stavby. eãtí i zahraniãní experti provedli zkou ky impregnace mramoru jako ochrany proti povûtrnostním vlivûm. Za vyuïití moderních technologií byly provádûny testy stability na modelu Parthenonu vypracovaném v mûfiítku 1 : 100. Byly uskuteãnûny simulace zatíïení vûtrem a seismick ch zatíïení na modelu z pruïného materiálu, kdy byly fotograficky zaznamenávány a srovnávány v sledky v klidu a pohybu. Nezbytnou souãástí pfiípravy na záchranu Akropole i Parthenonu na konci 20. století byly v zkumné práce, podrobné studie celku a jednotliv ch staveb, architektonick ch prvkû a jejich pûvodní skladby i fragmentû a jejich detailní mûfiení i evidence. Pod vedením M. Correse byl proveden kompletní rozbor a rozkreslení pûvodních architektonick ch detailû konstrukãních partií stavby. Neménû dûleïité bylo studium a anal za kompletní struktury Parthenonu. Byla vytvofiena fiada modelû ukazujících jednot- Obr. 8. Interiér Parthenonu s doplnûn m betonov m pfiekladem. Obr. 9. NároÏní hlavice a po kozen architráv, detail. (Foto 1984) Obr. 10. Posunutí komponentû sloupu v jiïní ãásti sloupoví. Obr. 11. Po kození triglyfu vãetnû perlovce pûsobením ovzdu í. Obr. 12. Vyboãení jiïní ãásti sloupoví. (Foto 1984) livé etapy v stavby, které byly vystaveny v Muzeu rekonstrukce Akropole pod jihov chodním cípem Akropole pfii ulici Dionissiou Areopagitou. Pfii studiích a úvodních pracích byly objasnûny nûkteré otázky v stavby chrámu Athény a jeho pûvodní kompozice, konstrukãní skladby celku i nezachovan ch ãástí na místû, zmûny architektonického fie ení pfii provádûní, nebo dokonce i zmûny tvaru pfii realizaci jiï v dobû v staby (napfiíklad zmûna polohy v chodní zdi jádra stavby). Zcela novû byly objeveny dva okenní otvory, které byly pûvodnû situovány pfii krajní partii zdi v chodní ãásti vnitfiního korpusu stavby a pfiisvûtlovaly vnitfiní prostor za fiadami vnitfiního sloupoví. 23 Pfii návrhu chrámu Athény Parthenos tak byl nalezen pfiístup k fie ení osvûtlení interiéru staveb pomocí okenních otvorû, které bylo uïito u v ech dal ích staveb Akropole (propylaje, Erechtheion a chrám Athény Niké). Vy la fiada podrobn ch studií o Akropoli, kde byla prezentována jak pfiesná zobrazení 23 Konzultace s M. Korresem v roce 1988 1989. 467
13 15 14 stávajícího stavu, tak kresebné rekonstrukce pûvodního vzhledu. M. Korresem byly dále vypracovány modely a kresebné návrhy pro prezentaci pfiístupu k rekonstrukci celku a zejména pak druhé fiady sloupoví ve v chodní ãásti stavby. 24 M. Korres vytvofiil celou fiadu alternativních návrhû od minimalistické náznakové rekonstrukce sloupoví aï po kompletní v stavbu druhé fiady sloupoví vãetnû architrávu a vlysu (schematicky zobrazené dvû krajní varianty pojetí, obr. 15). Do roku 2005 byla v podstatû dokonãena varianta minimálního fie ení. Pfii provádûní doplàujících ãástí stavebních prvkû pfii rekonstrukci Parthenonu do lo k v jimeãné kombinaci high-technology a ruãní práce. Jednalo se o laserové fotogrammetrické zamûfiení, pfiesné zpracování celku i detailu, podrobné dokumentace jednotliv ch fragmentû nalezen ch mimo stavbu, ale i demontovan ch ze samotné stavby a jejich doplnûní. Po demontáïi velké ãásti po kozen ch prvkû chrámu bylo pfiikroãeno k jejich dotvofiení z materiálu získaného v kamenolomu, z nûhoï pocházel kámen pouïit na pûvodní stavbu. Na základû podrobn ch studií architektury Parthenonu byly s velkou pfiesností graficky zpracovány tvary ve ker ch architektonick ch ãlánkû. Byly vytvofieny odlitky respektující hrub tvar pûvodního architektonického prvku a pfiesnû kopírující místa jeho pfiipojení. PÛvodní tvar byl dotvofien podle exaktnû známého tvaru po kozeného prvku. Na základû postupû nejmodernûj í technologie byl pomocí odlitkû a speciálního reprodukãního zafiízení (obr. 16) rekonstruován tvar jednotliv ch komponentû, které pûvodnû utváfiely celek stavby. Pfii pfiipojování doplàovan ch prvkû byla styãná spára ruãnû kamenicky pfiesnû dopracována podle povrchu styãné plochy pûvodního fragmentu. Novodobé prvky byly pfiipojeny pomocí speciální hmoty k po kozen m partiím. DoplÀky s pfiedem urãen m pfiesahem ve vnûj í linii byly kamenick m zpûsobem povrchovû dopracovány (obr. 17, 18). Vytvofien celek byl potom znovu osazen do stavby. Styãné partie novû doplnûn ch ãástí byly zámûrnû opracovány jin m zpûsobem neï v pfiípadû antického originálu (obr. 21) a jsou logicky v jiné barevnosti materiálu. Právû tak byla mimofiádnû dûleïitá organizace zafiízení staveni tû i prûbûhu rekonstrukce pfii nadmûrném provozu náv tûvníkû. Po zabezpeãení plochy vnitfiního prostoru Parthenonu a dobetonování ochranné vrstvy na plochu zachované ãásti interiéru jádra stavby byl smontován jefiáb, kter byl sv m v loïníkem schopen dosáhnout v ech partií Parthenonu a umoïnit demontáï ãástí kladí, popfiípadû sloupoví (obr. 23). V místû chybûjících sloupû jiïní strany byly jefiábem ukládány demontované architektonické ãlánky na plochu depozitu zafiízení staveni tû a dále pfiemísèovány Obr. 13. Naru ení statiky jihov chodního nároïí, detail. Obr. 14. Naru ení statiky jihov chodního nároïí. (Foto 1989) Obr. 15. Návrh druhé fiady sloupoví pfii v chodním prûãelí. (Poãítaãové kresby podle zvefiejnûn ch materiálû návrhu M. Korrese) portálov m jefiábem k dal ímu zpracovávání a úpravû (obr. 22). Tato ãást zafiízení staveni tû byla doplnûna malorozchodnou dráhou vedoucí k jihov chodnímu v bûïku Akropole, kde byl zabezpeãen pfiísun nového stavebního materiálu (obr. 19, 20). V návaznosti na depozit pro uloïení architektonick ch ãlánkû a fragmentû pfii jiïní stranû Parthenonu byl vystavûn vlastní objekt zafiízení staveni tû. Jeho souãástí bylo, kromû projekãní kanceláfie i prostoru vedení a depozitu fragmentû, i v e zmínûné technologické reprodukãní zafiízení pro vypracování doplàkû architektonick ch kompo- 24 Foto modelu viz napfiíklad CH. BOURAS, C. ZAMBAS: The Works on the Akropolis of Athens, Athens 2002, obr. 55, s. 36; kresebné zobrazení viz napfiíklad CH. BOURAS, M. CORRES, C. ZAMBAS: Study for Restauration of the Parthenon (summary), Athens 1983, pl. 2, pl. 4. 468
16 17 18 21 19 20 23 22 Obr. 16. Reprodukãní zafiízení pfiipravující polotovary ke kamenickému dopracování a osazení na originální prvek. (Foto 2005) Obr. 17. Komponenty nároïní partie fiímsy pfiipravené ke kamenickému dopracování. Obr. 18. M. Korres (druh zprava) se sv mi spolupracovníky pfii pfiesném dopracování nároïní partie fiímsy Parthenonu. Obr. 19. Úzkokolejná dráha navazující na zafiízení staveni tû pfii jihov chodním nároïí Parthenonu. Obr. 20. Úzkokolejná dráha pfii jiïní ãásti muzea. (Foto 2005) Obr. 21. Novû doplnûn prvek fiímsy Parthenonu. (Foto 1989) Obr. 22. Depozit demontovan ch prvkû s portálov m jefiábem a zafiízením staveni tû pfii jiïní ãásti Parthenonu. Obr. 23. Interiér Parthenonu s jefiábem v dobû rekonstrukce. 469
24 25 nentû. Problémy vzniklé zneãi tûním ovzdu í po zabezpeãení struktury stavby a doplnûní chybûjících ãástí prvkû v ak nelze fie it jin m zpûsobem neï úpravou reïimu provozu v Athénách i okolo Akropole a zmûnou vytápûní a prûmyslové ãinnosti v centru athénské kotliny. JiÏ v tomto období byly v zahraniãí zkoumány chemické metody ochrany mramoru, které nevedly k poïadovan m v sledkûm. ada prvkû sochafiské v zdoby byla proto nahrazena kopiemi z novodobého materiálu, byly napfiíklad doplnûny odlitky podle originálû z Britského muzea. Mimo vlastních rekonstrukãních prací do lo k v razn m úpravám reïimu pohybu náv tûvníkû Akropole a ochranû pfied dal ím po kozováním samotn ch staveb pûvodního povrchu. Bylo zamezeno vstupu do v ech objektû, mramorové stupnû v propylajích pfiekryty dfievûnou konstrukcí, pûvodní povrch Akropole v prostoru pohybu divákû pfiekryt betonov m povrchem a tak dále. Jako zásadní problém pfii návrhu celkové rekonstrukce Parthenonu (jak jiï bylo v e uvedeno) se kromû technick ch problémû a stability stavby jevilo z architektonického hlediska fie ení návrhu druhé fiady esti sloupû v chodního prûãelí chrámu. Pfiípravy na rekonstrukci tak vyvolaly fiadu variantních fie ení, která byla vyhodnocena nejen z hlediska technického, ale i architektonického konceptu pfiístupu a rozsahu doplnûní chybûjících ãástí stavby i architektonick ch detailû. Tento problém byl fie- en jiï v druhé polovinû 20. století pfii ãásteãné rekonstrukci sloupoví chrámu Trajána a Hadriána v Pergamonu, kde byla jako v sledné fie ení zvolena umírnûnûj í varianta s rekonstrukcí jen severov chodního nároïí v podobû tfií sloupû s kladím a od rekonstrukce ãásti jiïního prûãelí bylo upu - tûno. Jako protiklad lze uvést kompletní doplnûní prûãelí stavby scény divadla v okrsku Amfiareia v Oropu nebo znovuvystavûní Attalovy stoy na agofie v Athénách. JiÏ v roce 1878 bylo zaloïeno muzeum, které nejprve slouïilo jako sklad pro nálezy pofiízené systematick mi vykopávkami a do souãasné podoby bylo pfiestavûno v 60. letech. Stavba byla netradiãnû provedena pfiímo v areálu tak, aby minimálnû naru ila siluetu posvátného souboru. Muzeum je zãásti zapu tûno pod úroveà terénu a je pfiístupné vstupním atriem s pfiilehl mi pracovními prostory vedení a v zkumu postaven mi v druhé polovinû 20. století (obr. 24). Teprve na poãátku 21. století byla vybudována nová stavba muzea mimo areál Akropole. Dlouhodobû se uplatàovaly snahy o návrat sochafiské v zdoby Parthenonu. V znamn m pfiíkladem bylo úsilí ministrynû kultury Meliny Mercouri, která se zasazovala o návrat sochafiské v zdoby Parthenonu z Britského muzea v Lond nû zpût do ecka. V souvislosti s tûmito jednáními byly publikovány i fotografie M. Mercouri (napfiíklad roku 1989) pfied ãástí vlysu Parthenonu v Britském muzeu. 25 Dokonce i dnes existují mezinárodní hnutí, jeï usilují o vyfie ení problému návratu sochafiské v zdoby. Tato snaha je souãástí ideje navrhovaného nového muzea pod Akropolí, kde je pro jejich prezentování pfiipraven cel sál. Parthenon je nejv znamnûj í ukázkou pfiístupu k fie ení komplikovaného rozhodnutí o rekonstrukci. Tento problém by patrnû nebyl u bûïn ch rekonstrukcí tak dramatick jako v pfiípadû této extrémnû v znamné architektury. V jin ch oblastech umûní a designu se po kozené relikty pfieváïnû rekonstruují do pûvodního stavu. Nabízí se otázka, zdali by právû tento pfiístup fie ení byl akceptovateln i pro v jimeãné realizace v rámci zachování a prezentace architektonického dûdictví mimofiádného v znamu. Dle mého názoru jsou pfiipomínky odpûrcû, Ïe nebude zfiejmé, která ãást stavby je originální a která novû doplnûná, i pochybnosti o originalitû celku stavby naprosto neadekvátní. Novû doplnûn prvek z pûvodního materiálu ve tvaru, o nûmï Obr. 24. Atrium s pracovi ti vedení a vstupem do prostoru muzea pfii jihov chodní ãásti Parthenonu. (Foto 2005) Obr. 25. Jihov chodní nároïí Parthenonu pfii rekonstrukci. (Foto 2005) není jakákoliv pochybnost, má zcela jinou barvu oproti naïloutlé barvû mramoru, která byla zmûnûna v prûbûhu staletí. Navíc je vzhledem ke zpûsobu zpracování doplnûn ch architektonick ch prvkû zcela evidentní rozdíl mezi originálními a novû doplnûn mi ãástmi stavby. Z hlediska architektonického je v ak zfiejmé, Ïe by mûla b t jednoznaãnû preferována forma díla v pûvodní podobû jako celek. V souãasné dobû zde schází dotvofiení chybûjících partií hlavic nároïních sloupû, a tím i charakteristické antické siluety stavby jako celku (obr. 25). Domnívám se, Ïe by v raznûj í tvarové doplnûní torza stavby do pojetí pfiipomínajícího pûvodní architektonickou formu (bez znovuvypracování detailû, o jejichï pûvodní podobû nemáme dostateãné poznatky), bylo velk m pfiínosem pro zachování mimofiádnû v znamného symbolu fiecké architektonické tvorby doby antické i pro dal í zamezení po kození stavby. 25 Viz napfiíklad Der Spiegel 16/1989. 470