Česká zemědělská univerzita v Praze. Disertační práce. 2010 RNDr. Iva Machová

Česká zemědělská univerzita v Praze Disertační práce 2010 RNDr. Iva Machová

Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra Botaniky a fyziologie rostlin Floristicko-fytocenologická studie agrárních valů v CHKO České středohoří Disertační práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Autor práce: RNDr. Iva Machová 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracovala samostatně. Všechny použité zdroje jsou citovány a uvedeny v seznamu literatury. V Ústí nad Labem dne 15.7.2010. RNDr. Iva Machová

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala zejména svým spolupracovníkům, kteří se podíleli na specifických úkolech při řešení disertační práce doc. RNDr. Karlu Kubátovi, CSc., Ing. Václavu Synkovi, Ing. Jitce Elznicové, Ph.D., Ing. Kateřině Fiedlerové, Mgr. Ladislavě Filipové, Mgr. Petru Novákovi. Děkuji svým školitelům doc. Ing. Václavu Hejnákovi, Ph.D., Ing. Janě České, CSc. a doc. RNDr. Václavu Zelenému, CSc. Děkuji i své rodině za podporu ve své práci.

SOUHRN Při celkovém průzkumu v oblasti Lounska bylo zaznamenáno ca 500 druhů rostlin. Různé metody použité ke studiu flóry valů poskytly podobné, dobré výsledky. Byly zjištěny nejčastější druhy na Lounsku i Verneřicku vázané na valy a ukázalo se, že je mezi nimi malá shoda. Četnost druhů vztažena na plochu valu se mezi oblastmi Lounska a Verneřicka neliší. Druhová skladba na valech je heterogenní, přesto je homogennější než skladba v okolních porostech. Z celkově 102 zvláště chráněných či ohrožených druhů bylo na valech ca 30 druhů. V rámci celkového průzkumu v oblasti Verneřicka bylo zjištěno 32 zvláště chráněných a ohrožených druhů, z nichž na valech 6 druhů. Součástí flóry jsou i nepůvodní druhy. Na Lounsku je invadovanost valů nepůvodními druhy vysoká 12,6 % a okolních porostů dokonce 22,7 %. Na Verneřicku je invadovanost lesních porostů v okolí jen 2,85 %, valů 6,4 % a nejvyšší je v porostech mimo les 12,1 %. Vegetace byla charakterizována s použitím metodiky Natura 2000. Nejčastější biotop společný pro obě oblasti jsou K3 Vysoké mezofilní křoviny. Na Lounsku byly identifikovány ochuzené vegetační jednotky sv. Berberidion, sv. Bromion erecti, sv. Festucion valesiacea, sv. Galio-Alliarion, sv. Convolvulo-Agropyrion, sv. Trifolion medii; na Verneřicku sv. Luzulo- Fagion, sv. Tilio-Acerion, sv. Carpinion, tř. Epilobietea angustifolii,. sv. Aegopodion podagrariae, tř. Galio-Urticetea, sv. Arrhenatherion, sv. Cynosurion. Typy chorie druhu na valech a v okolních porostech se příliš neliší. Byl prokázán význam valů jako koridorů pro šíření lesních druhů. Úseky valů v blízkosti lesa hostí více lesních druhů než úseky ve vzdálenosti vyšší než 100 m. Valy splňují podmínky pro jejich využití jako biokoridory lokálního významu, přesto nebylo zjištěno jejich cílené zahrnutí do plánu ÚSES. K charakteristice oblastí lze využít bioindikační schopnosti rostlin s využitím Elenbergových indikačních hodnot. Mezi oblastmi byly prokázány statisticky významné rozdíly ve všech faktorech. Na Lounsku jsou hodnoty pro světlo, teplo, kontinentalitu a ph půdy vyšší. Na Verneřicku jsou vyšší hodnoty pro vlhkost a množství dusíku. Na Lounsku byla prokázána vyšší míra korelace mezi faktory. Po spojení souborů z obou oblastí vzniklo mezi faktory více korelací, ale musíme je interpretovat opatrně, neboť nemusí zobrazovat skutečnou závislost. Multifaktoriální analýzou bylo prokázáno, že flóra valů je velmi ovlivněna oblastí, kde se valy vyskytují. Velká oblast a rozdílné podmínky na Verneřicku se projevily i většími rozdíly druhů na valech. Na Verneřicku má signifikantní vliv na složení vegetace valů šířka valu a přítomnost mezofilních luk a pastvin v okolí. Na Lounsku má signifikantní vliv přítomnost okolních porostů: xerofilní louky, pastviny, mezofilní louky, kulturní porosty, kamenitost valu a přítomnost velkých kamenů na valu. Vývoj valů byl sledován s použitím studie stáří dřevin na valech metodou dendrometrie. Málo jedinců dosahuje věk ca 80 70 let a velký počet jedinců je 60-letých. Nástup dřevin je spojen s poklesem hospodaření v krajině v souvislosti s jejím opouštěním. Z plochy Verneřicka připadá na valy ca 3 %. Největší změna za období 1938 2002 bylo zvětšení plochy valů především nárůstem šíře. Největší podíl valů zanikl na svazích o sklonu 3-7 o a na sklonu 7-12 o.

SUMMARY Approximately 500 plants were found in general survey of the Louny region. Good similar results were obtained from several different methods used. Most common set of species in Louny and Verneřice region were determined and the results show s little similarity between them. Occurrence percentage relative to the area in Louny and Verneřice region does not differ. Species composition on hedgerows is heterogeneous thought it is more homogeneous when compared to surrounding stands. There were 30 species found on hedgerows out of total number of 102 endangered species. Within a framework of general survey in the area of Verneřice region, 32 specially protected or endangered species were found, 6 of them on hedgerows. Allochtonous species are also part of the flora. Species invasiveness is high in the Louny region is 12,6 % on hedgerows and 22,7 % in surrounding stands. Species invasiveness in the Verneřice region is 2,85 % in forest stands and 6,4 % on hedgerows and 12,1 % in the non-forest stands. Vegetation was characterized with utilization of Natura 2000 methodology. The most common biotope for both areas is K3 tall mesophilous shrubbery. In Louny region, these depleted vegetation units were found: as. Berberidion, as. Bromion erecti, as.. Festucion valesiacea, as.galio-alliarion, as. Convolvulo-Agropyrion, as. Trifolion medii; In Verneřice region: as. Luzulo-Fagion, as. Tilio-Acerion, as. Carpinion, tř. Epilobietea angustifolii,. as. Aegopodion podagrariae, tř. Galio-Urticetea, as. Arrhenatherion, as. Cynosurion. Choria types are the not very different on hedgerows and in surrounding stands. Hedgerow importance as corridors for spreading of forest species was proven. Hedgerows sections in forest vicinity are inhabited with more forest plants then those further more then 100 m. Hedgerows fulfill the conditions for their utilization as local biocorridors though there was not found their inclusion to USES plan. Bioindicating plant potency utilizing Ellenberg values can be used for area characterization. Statistically significant differences were proven between two studied areas in all factors. In Louny region, light, temperature, continentality and soil ph values are higher. In Verneřice region, humidity and N amount are higher. In Louny region, higher rate of correlation was proven between the factors. From merged sets of data from these two areas more correlations appeared, but that must be interpreted very cautiously for they do not have to reflect real relation. It was proven through multifactorial analysis that hedgerow flora is very influenced by respective area. Vast area and different conditions of Verneřice region caused bigger differences between hedgerows there. Hedgerow width and the presence of mesophilous meadows and pastures significantly influences composition of vegetation in Verneřice region. The presence of xerophilous meadows, pastures, mesophilous meadows, anthropogenic stands, stoniness and big stone presences significantly influences composition of vegetation in Louny region. The evolution was monitored using woody plant age study with method of dendrometry. Only few individuals reaches ca 70 80 years. Lot of individuals are 60 70 years old. Settlement of woody plants is connected with decline of farming in the area. Hedgerows comprises 3 % of Verneřice region. The biggest difference between 1938 and 2002 was hedgerow area growth mostly abroad. Largest ratio of hedgerows was abolished on the slopes of angles between 3-7 o and 7-12 o.

OBSAH 1 ÚVOD... 12 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE... 14 2.1 VYMEZENÍ TERMÍNŮ AGRÁRNÍ VAL A AGRÁRNÍ TERASA... 14 2.2 HISTORIE VZNIKU A ZMĚN VALŮ... 15 2.3 FUNKCE A VÝZNAM VALŮ... 18 2.3.1 Valy z pohledu krajinné ekologie... 19 2.3.2 Význam valů pro zemědělství s důrazem na bariérovou funkci... 20 2.3.3 Ekologické parametry stanoviště valů... 21 2.4 FLÓRA A VEGETACE VALŮ A BLÍZKÝCH STANOVIŠŤ... 22 2.4.1 Druhy udávané z liniových a bodových struktur v zemědělské krajině... 22 2.5 ANALÝZA ŽIVOTNÍCH NÁROKŮ ROSTLIN A CHORIE... 24 2.5.1 Flóra a vegetace stanovišť s podmínkami blízkými stanovištím valů... 25 2.6 FLÓRA A VEGETACE STUDOVANÝCH OBLASTÍ V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ... 28 2.6.1 Flóra a vegetace vrchu Oblíku a jeho okolí... 28 2.6.2 Flóra a vegetace východní části Verneřického středohoří... 29 2.6.3 Flóra a vegetace valů v oblasti Verneřicka... 30 2.7 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY STUDOVANÝCH OBLASTÍ V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ... 31 2.7.1 Přírodní podmínky v oblasti Lounska... 31 2.7.2 Přírodní podmínky v oblasti Verneřicka... 34 3 CÍLE... 37 4 METODIKA... 38 4.1 VÝBĚR OBLASTÍ A VALŮ V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ A VYMEZENÍ PLOCHY VALU... 38 4.2 METODY TERÉNNÍHO ŠETŘENÍ... 38 4.2.1 Úplný plošný floristický průzkum... 38 4.2.2 Úplný floristický průzkum valů... 39 4.2.3 Metoda podélných transektů... 39 4.2.4 Metoda příčných transektů... 40 4.3 ZPRACOVÁNÍ DAT... 40 4.3.1 Zpracování floristických dat...40 4.3.2 Statistické vyhodnocení floristických dat... 40 4.3.3 Využití floristických dat k hodnocení valů z hlediska ochrany přírody... 41 4.3.4 Využití floristických dat pro vyhodnocení výskytu nepůvodních druhů na valech... 42 4.4 METODY VYUŽITÉ K CHARAKTERISTICE VEGETACE VALŮ... 42 4.4.1 Zdroje dat a hodnocení porostů valů metodou Natura 2000... 42 4.4.2 Úprava dat z příčných transektů... 42 4.5 METODY VYUŽITÉ PŘI HODNOCENÍ VALŮ JAKO POTENCIÁLNÍCH BIOKORIDORŮ A JEJICH VÝZNAMU Z HLEDISKA ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY... 43 4.5.1 Metodika studie chorie na valech a srovnání s okolními porosty... 43 4.5.2 Hodnocení migrace lesních druhů po valech... 43 4.5.3 Zdroje pro hodnocení významu valů jako biokoridoru v ÚSES.... 44 4.6 METODY POUŽITÉ K CHARAKTERISTICE ABIOTICKÝCH PODMÍNEK... 44 4.6.1 Použité statistiky... 44 4.6.1.1 Výpočty pro porovnání oblastí s využitím EIH...45 4.6.1.2 Rozložení hodnot EIH podle lokalit v obou oblastech...45 4.6.1.3 Sběr dat a jejich úprava...45 4.7 PŘÍPRAVA DAT PRO STUDIUM VLIVU ABIOTICKÝCH FAKTORŮ A OKOLNÍM POROSTŮ NA FLÓRU VALŮ 46 4.7.1 Sběr a úprava floristických dat... 46 4.7.2 Sběr dat a vyhodnocení s použitím programu Canoco for Windows 4.5... 47 4.8 METODA STANOVENÍ STÁŘÍ DŘEVIN NA VALECH A STUDIE VÝVOJE VALŮ... 47 4.8.1 Odběr vzorků pro dendrometrii... 47 4.8.2 Metody použité k vyhodnocení změn plochy valů... 48 4.8.2.1 Analýza krajinných prvků...49 4.8.2.2 Analýza změn valů v čase...49 4.8.2.3 Vliv sklonitosti na rozšíření valů...49

4.8.2.4 Počet obyvatel v oblasti...49 5 VÝSLEDKY... 51 5.1 FLORISTICKÁ INVENTARIZACE CÉVNATÝCH ROSTLIN NA VALECH... 51 5.1.1 Výsledky... 51 5.1.1.1 Výsledky botanických výzkumů v oblasti Lounska na lokalitě Oblík...51 5.1.1.2 Výsledky botanických výzkumů v oblasti Verneřicka...60 5.1.1.3 Flóra porostů sousedících s valy v oblasti Lounska...66 5.1.1.4 Flóra porostů sousedících s valy v oblasti Verneřicka...68 5.1.2 Diskuse... 69 5.1.3 Závěr... 72 5.2 VYHODNOCENÍ FLÓRY VALŮ Z HLEDISKA OCHRANY PŘÍRODY... 73 5.2.1 Výsledky... 73 5.2.1.1 Zvláště chráněné a ohrožené druhy v oblasti Lounska...73 5.2.1.2 Zvláště chráněné a ohrožené druhy z oblasti Verneřicka...80 5.2.2 Diskuse... 82 5.2.3 Závěr... 83 5.3 ZHODNOCENÍ VÝSKYTU PŮVODNÍCH A NEPŮVODNÍCH DRUHŮ... 84 5.3.1 Výsledky... 84 5.3.1.1 Nepůvodní druhy v oblasti Lounska...84 5.3.1.2 Nepůvodní druhy v oblasti Verneřicka...90 5.3.1.3 Invadovanost valů a invadovanost okolních porostů...91 5.3.2 Diskuse... 93 5.3.3 Závěr... 94 5.4 CHARAKTERISTIKA POROSTŮ VALŮ... 94 I. NATURA 2000 PRO OBLAST VERNEŘICKO... 95 5.4.1 Výsledky... 95 5.4.2 Diskuse a závěr... 98 II. PŘÍSPĚVEK K FYTOCENOLOGICKÉ CHARAKTERISTICE VALŮ... 100 5.4.3 Výsledky... 100 III. POROVNÁNÍ FLÓRY VALŮ Z OBLASTI LOUNSKA A VERNEŘICKA... 133 5.4.4 Výsledky... 133 5.4.5 Diskuse... 135 5.4.6 Závěr... 138 5.5 HODNOCENÍ VALŮ JAKO POTENCIÁLNÍCH BIOKORIDORŮ A JEJICH VÝZNAM Z HLEDISKA ÚSES... 139 I. POROVNÁNÍ CHORIE...139 5.5.1 Výsledky... 140 5.5.1.1 Porovnání chorie druhů na valech a v okolních nelesních porostech...140 II. VALY JAKO BIOKORIDORY... 141 5.5.2 Výsledky... 141 5.5.2.1 Výpočty...141 5.5.2.2 Zdroj lesních druhů v oblasti Verneřicka...141 5.5.2.3 Možnost migrace lesních druhů na valech...141 III. CHARAKTERISTIKA OBLASTÍ PROSTŘEDNICTVÍM ÚSES... 145 5.5.3 Vyhodnocení dokumentace ÚSES... 145 5.5.4 Výsledky... 145 5.5.5 Diskuse... 146 5.5.6 Závěr... 148 5.6 VYHODNOCENÍ EKOLOGICKÝCH NÁROKŮ ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ... 149 I. POROVNÁNÍ OBLASTÍ S VYUŽITÍM EKOLOGICKÝCH INDIKAČNÍCH HODNOT... 149 5.6.1 Výsledky... 149 5.6.1.1 Charakteristika oblastí s využitím Ellenbergových indikačních hodnot...149 5.6.1.2 Vztahy mezi sledovanými charakteristikami...151 5.6.2 Diskuse... 155 5.6.3 Závěr... 156 II. POROVNÁNÍ LOKALIT ZA VYUŽITÍ EKOLOGICKÝCH INDIKAČNÍCH HODNOT... 157 5.6.4 Výsledky... 157 5.6.4.1 Výpočty...157 5.6.4.2 Popis lokalit...158 5.6.4.3 Posouzení podobnosti lokalit na základě sledovaných faktorů za použití shlukové analýzy...164 5.6.5 Diskuse... 165 5.6.5.1 Závěr...167

5.7 VLIV OKOLNÍCH POROSTŮ A ABIOTICKÝCH FAKTORŮ NA VEGETACI VALŮ... 168 5.7.1 Výsledky... 168 5.7.1.1 Analýza vlivu oblasti Verneřicka (V) či Lounska (L) na druhové složení porostu valů...168 5.7.1.2 Diagramy zobrazující vztahy mezi faktory prostředí a druhovým složením porostů na valech v oblasti Verneřicka 169 5.7.1.3 Diagramy zobrazující vztahy mezi nejvýznamnějšími faktory prostředí a druhovým složením porostů na valech v oblasti Lounska...174 5.7.2 Diskuse... 178 5.7.3 Závěr... 179 5.8 DOSAVADNÍ VÝVOJ VALŮ VČETNĚ STANOVENÍ STÁŘÍ DŘEVIN NA VALECH... 180 I. STANOVENÍ STÁŘÍ DŘEVIN NA VALECH... 180 5.8.1 Výsledky... 180 5.8.1.1 Věková struktura dřevin na valech...180 5.8.2 Diskuse... 191 Závěr... 192 II. PLOCHA VALŮ, JEJÍ ZMĚNY A ANALÝZA PŘÍČIN... 193 5.8.3 Výsledky... 193 5.8.3.1 Zastoupení valů v krajině...193 5.8.3.2 Změny v rozšíření valů a teras mezi roky 1938 2002...193 5.8.3.3 Demografické změny v období 1930 a 2001 v oblasti Verneřicka...196 5.8.3.4 Roztřídění plochy valů podle sklonitosti terénu...196 5.8.3.5 Procentické rozdělení plochy valů podle polohy na svazích odlišné sklonitosti...197 5.8.3.6 Rozdělení plochy současných valů...198 5.8.3.7 Zastoupení valů v krajině...198 5.8.4 Diskuse... 199 5.8.5 Závěr... 201 6 PŘÍNOS PRÁCE... 203 7 LITERATURA... 206 8 SEZNAM ZKRATEK... 215 9 SEZNAM PŘÍLOH... 216

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1: Dlouhodobý roční průměr z 1991 2000 (normál), úhrny srážek (mm) Louny... 33 Tab. č. 2: Dlouhodobý roční průměr z období 1991 2000 (normál), průměrné roční teploty ( o C) Louny... 33 Tab. č. 3: Dlouhodobý roční průměr z 1991 2000 (normál), roční úhrny srážek (mm) Verneřicko... 35 Tab. č. 4: Dlouhodobý roční průměr z období 1991 2000 (normál), průměrné roční teploty ( o C) Verneřicko... 36 Tab. č. 5: Seznam zvláště chráněných a ohrožených druhů v oblasti Lounska... 74 Tab. č. 6: Seznam nepůvodních druhů v oblasti Lounska... 85 Tab. č. 7: Korelace mezi poměrem (počtem) lesních druhů a vzdáleností od lesa... 142 Tab. č. 8: Vyhodnocení testů porovnávajících průměry hodnot EIH a diverzity z oblastí Lounska a Verneřicka... 149 Tab. č. 9: Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry hodnot EIH faktorů (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z Lounska... 152 Tab. č. 10: : Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry EIH pro faktory (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z Verneřicka... 153 Tab. č. 11: Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry EIH pro faktory (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z obou oblastí po spojení hodnot... 153 Tab. č. 12: Vybrané charakteristiky lokalit... 158 Tab. č. 13: Průměry a směrodatné odchylky pro rozdělení četnosti výskytu druhů na valech a ve srovnávacích porostech dle Ellenbergových indikačních hodnot... 163 Tab. č. 14: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (k roku 2003)... 181 Tab. č. 15: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)... 182 Tab. č. 16: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)... 184 Tab. č. 17: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)... 185 Tab. č. 18: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)... 186 Tab. č. 19: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)... 187 Tab. č. 20: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)... 189 Tab. č. 21: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)... 190 Tab. č. 22: Srovnání počtu obyvatel ve vybraných obcích Verneřicka odpovídá stavu při sčítání lidu v letech 1930 a 2001... 196 Tab. č. 23: Současná plocha valů vůči celkové ploše studovaných oblastí... 198 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1: Druhy z oblasti Lounska uspořádány dle klesající četnosti výskytu na valech... 56 Obr. č. 2: Dřeviny v oblasti Lounska s výskytem vyšším než na 10 % úseků valů... 58 Obr. č. 3: Byliny v oblasti Lounska s výskytem na více než 10 % úseků valů... 59 Obr. č. 4: Druhy z oblasti Verneřicka s vyšší četností výskytu než na 10 % valů... 61 Obr. č. 5: Dřeviny oblasti Verneřicka s výskytem vyšším než 10 % úseků valů... 64 Obr. č. 6: Byliny z oblasti Verneřicka s výskytem vyšším než 10 % úseků valů... 64 Obr. č. 7: Počet druhů s danou četností výskytu versus tato četnost... 67 Obr. č. 8: Procentické zastoupení druhů s danou četností výskytu vs. tato četnost... 80 Obr. č. 9: Porovnání invadovanosti valů a okolních nelesních porostů nepůvodními druhy v oblasti Lounska... 92 Obr. č. 10: Porovnání invadovanosti valů a okolních nelesních i lesních porostů nepůvodními druhy v oblasti Verneřicka... 92 Obr. č. 11: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody RDA... 133 Obr. č. 12: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody RDA. Nižší rozsah využitých druhů... 134 Obr. č. 13: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody PCA.... 135 Obr. č. 14: Četnost typů chorie druhů na valech... 140 Obr. č. 15: Četnost typů chorie druhů v okolních porostech... 140 Obr. č. 16: Poměr lesních druhů a všech druhů na úsecích valů dle vzdálenosti od lesa... 143 Obr. č. 17: Počet lesních druhů na úsecích valů dle vzdálenosti od lesa... 144 Obr. č. 18: Ukázka určování vzdálenosti úseků valů od lesa na základě zón v okolí lesa... 144 Obr. č. 19: Ukázka vzdálenostní analýzy provedená v oblasti Kočičího vrchu u obce Rychnov... 145 Obr. č. 20: Grafy EIH a druhové diverzity pro oblast Lounsko... 150 Obr. č. 21: Grafy EIH a druhové diverzity pro oblast Verneřicko... 150 Obr. č. 22: Grafy EIH a druhové diverzity pro obě oblasti: Lounsko i Verneřicko... 151

Obr. č. 23: Negativní korelace mezi průměry EIH pro vlhkost a teplotu... 154 Obr. č. 24: Pozitivní korelace mezi průměry EIH pro vlhkost a dusík... 155 Obr. č. 25: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách světla (L)... 160 Obr. č. 26: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách tepla (T)... 160 Obr. č. 27: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách kontinentality (K)... 161 Obr. č. 28: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách vlhkosti (F)... 162 Obr. č. 29: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách ph půdy (R)... 162 Obr. č. 30: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách dusíku (N)... 163 Obr. č. 31: Srovnání 7 lokalit na základě rozdílů EIH všech sledovaných faktorů u druhů rostlin z valů... 164 Obr. č. 32: Diagram znázorňuje četnější druhy na valech... 168 Obr. č. 33: Diagram znázorňuje rozložení druhů valů z oblasti Verneřicka.... 169 Obr. č. 34: Zobrazeny měřené proměnné prostředí ovlivňující flóru valů na Verneřicku... 170 Obr. č. 35 Diagram znázorňující vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka... 170 Obr. č. 36: V diagrumu zobrazeny měřené proměnné prostředí ovlivňující flóru na Verneřicku... 171 Obr. č. 37: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka... 171 Obr. č. 38: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí, které ovlivňují flóru na valech Verneřicka.172 Obr. č. 39: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka. Byla použita metoda RDA. S proměnými prostředí bylo počítáno.... 172 Obr. č. 40: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí, které ovlivňují flóru na valech Verneřicka.173 Obr. č. 41: Diagram znázorňuje rozložení druhů valů z oblasti Lounska.... 174 Obr. č. 42: Vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Lounska... 175 Obr. č. 45: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí na Lounsku... 177 Obr. č. 46: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Lounska.... 177 Obr. č. 47: Počty vzorků dřevin použitých k analýze podle druhové skladby... 180 Obr. č. 48: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Leština Zubrnice (stav k roku 2010)... 182 Obr. č. 49: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Zubrnice (stav k roku 2010)... 184 Obr. č. 50: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Knínice (stav k roku 2010)... 185 Obr. č. 51: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Knínice (stav k roku 2010)... 186 Obr. č. 52: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Babětín (Těchlovice) (stav k roku 2010)... 187 Obr. č. 53: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Babětín (Těchlovice) (stav k roku 2010)... 188 Obr. č. 54: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Rychnov (stav k roku 2010)... 189 Obr. č. 55: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Oblík (stav k roku 2010).... 190 Obr. č. 56: Procentuální zastoupení krajinných prvků v oblasti Verneřicka... 193 Obr. č. 57: Rozdělení plochy valů či teras (v procentech) v oblasti Verneřicka podle období jejich vzniku a zániku... 193 Obr. č. 58: Letecký snímek z roku 1938 z území navazujícího na obec Leština směrem na Zubrnice... 194 Obr. č. 60: Území v. od obce Příbram. Porovnáním leteckého snímku z roku 1938 (černobíle) a z roku 2002.... 195 Obr. č. 61: Území sv. od Zubrnic. Porovnání leteckých snímků z roku 1938 (černobíle) a z roku roku 2002.... 195 Obr. č. 62: Rozdělení plochy valů /ha/ v oblasti Verneřicka v závislosti na sklonitosti svahů... 197 Obr. č. 63: Rozdělení plochy valů v oblasti Verneřicka /%/v závislosti na sklonitosti svahů.... 197 Obr. č. 64: Procentuální rozdělení současné plochy valů v oblasti Verneřicka v závislosti na sklonitosti svahů... 198

1 ÚVOD Termín agrární val vysvětluje Zapletal (1969). Je to termín z oboru geomorfologie; agrární val patří mezi antropogenní formy reliéfu. Podle Zapletala (Zapletal, 1969) termín agrární označuje původ valu, neboť val je důsledek zemědělského hospodaření. Studované agrární valy mají vypuklý tvar (konvexní), jsou protáhlé, tvořeny kamenitým materiálem s různým podílem půdy. Z vývojového hlediska jsou stabilní, existují delší dobu, než je lidský věk a v současnosti většinou nevznikají ani nezanikají. Až na extrémní podmínky mají povrch zarostlý vegetací. Předmětem studia jsou i agrární terasy. Agrární terasa je tvořena plochou částí a svahem terasy. Výzkum byl cílen jen na svahy teras, a v tomto slova smyslu je termín terasa užíván. Předmětem studia jsou výhradně agrární valy a agrární terasy, proto byly v textu termíny zjednodušeny a jsou uváděny ve formě val či terasa. Pokud studovaný jev probíhá shodně na valu i terase, jsou oba termíny nahrazeny termínem val. Pokud závisí na charakteru stanoviště a pobíhá odlišně, pak je označení zachováno. Valy vznikaly v kamenitých územích, kde bylo nutné pozemky zbavit kamenů, které bránily obhospodařování polí. Kameny byly ukládány na hranice pozemků a na meze za vzniku agrárních valů. S cílem snížit svažitost vytvářeli zemědělci terasy. Podle charakteru území převládají buď valy, terasy nebo přechodné formy. Přechodná forma vzniká například když na svah terasy jsou místy ukládány kameny či jinde na horní straně terasy je skládaná zídka. V souboru byly také valy, jejichž horní část navazuje na kamenné moře či jiný bohatý zdroj kamene, a proto je val mohutný, ale dále od zdroje kamene se valy zužuji a snižují. Vznik valů souvisí i s vývojem sídel. Plánovitá sídelní struktura, používaná při kolonizaci krajiny v některých oblastech, vedla ke vzniku řadových vsí a záhumenicové plužiny, tvořené pásy od domů na okraj katastru (Zuber, 1966). Rozhraní záhumenek je do současnosti patrné podle existence valů či linií vegetace. Dlouhodobá existence mezí byla ukončena jejich odstraněním během tří etap scelování pozemků v období od 50. do 70. let 20. stol. Do současnosti byly valy zachovány především v podhůří a na horách, kde se hospodařilo v nepříznivých podmínkách spíše extenzivní formou, ale také na kamenitých pozemcích ve velké části Českého středohoří. Takové podmínky reprezentuje oblast Verneřicko. Horniny Českého středohoří se rozpadají za vniku kamenů a při obdělávání se dostávají na povrch půdy (příloha č. 13). Lounsko reprezentuje klimaticky příznivou oblast, kde se valy zachovaly a jsou obklopeny poli. To poskytlo zcela mimořádné možnosti srovnání vegetace valů v různých podmínkách v rámci Českého středohoří. V literárních rešerších jsou uvedeny některé výsledky prací, které řeší botanickou problematiku mezí, valů, teras či kamenic. Odborných botanických prací cílených na valy nebo terasy není mnoho. Výjimkou jsou práce Gábové (Gábová, 1997) a Rieznera (Riezner, 2007) ze severní Moravy; Růžičkové (Růžičková et al., 1999) z Nízkých Tater; bakalářské a diplomové práce studentů FŽP UJEP z Ústí n. L. cílené na valy v Českém středohoří, či studentů PřF UK a FŽP (FLE) ČZU v Praze zabývající se liniovou zelení. Byly využity i další odborné zdroje cílené na podobná stanoviště přirozeného původu či podobné antropogenní struktury. Okrajově jsou zmíněny i práce zaměřené na vysázenou liniovou zeleň, stavby blízké valům jako zdi či polní zídky a výjimečně i přirozená stanoviště s podmínkami blízkými valům jako kamenité sutě. Liniovou zeleň studovala např. Nováková (1995), větrolamy Trnka (2000). 12

Možnost srovnání s výsledky z území mimo ČR je problematická; často není zřejmé, jaký charakter mají živé ploty (hedgerows). Vegetace závisí na přírodních podmínkách, ale i na managementu valů a přilehlých biotopů a v neposlední řadě i na jejich historii (Sklenička et al., 2009). Proto je nutné přejímat závěry týkající se vegetace valů ze zahraničí velmi opatrně. V literárních rešerších jsou excerpovány i práce zaměřené na flóru studovaných oblasti. Studium valů je užitečné i pro jejich značnou plochu či délku, kterou zaujímají; např. plocha valů v okolí vrchu Oblíku dosahuje 11 % tohoto studovaného území. Délka valů na německé straně Krušných hor činí ca 430 km (Müller, 1998). Významný je přirozený charakter vegetace vázané na valy. Ještě v 1. polovině 20. stol. plnily i ekonomické funkce, např. zdroj stavebního materiálu, zdroj dřeva, prostor pro pěstování ovocných dřevin, protierozní funkce, a proto byly cílem některých zásahů. Změny v zemědělství (od 50. let 20. stol.) vedly k ústupu hospodaření s využitím valů, neboť valy neumožňovaly, aby se na nich hospodařilo technologiemi vyvinutými pro rozsáhlé agrocenózy. Absence hospodaření na valech trvá již více než 60 let (Machová a Klazar, 2005), proto zarůstají relativně přirozenou vegetací. Valy a terasy, vzhledem ke svému umístění, stavbě i porostu plní řadu funkcí, které by měly být respektovány a zachovány nebo i posíleny. Forman (1983) a Forman et Godron (1986, 1993) zdůrazňují funkce liniové zeleně především jako koridorů, které umožňují migraci, působí jako bariéry (polopropustné filty), jsou útočištěm některých organismů a zdrojem ekologických vlivů na své okolí. Těchto vlastností může být využito při fungování krajiny a zvyšování biodiverzity zemědělské krajiny. V kulturní krajině patří k druhově bohatým biotopům, proto je nutné zjistit druhové složení porostů, jeho příčiny a zdroje v krajině. 13

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Vymezení termínů agrární val a agrární terasa V mnoha podhorských a horských, pohraničních oblastech České republiky ale i v nížinách Českého středohoří jsou v kulturní krajině zachovány liniové struktury zemědělského původu. Jejich označení je nejednotné (Machová a kol.., 2006). Valy jsou konvexní protáhlé útvary. Terasy jsou tvořeny plochou částí a svahem terasy. Svah terasy obvykle začíná na okraji výše položené ploché části. Místy existují tvary smíšené, které mají na horní hraně mezi rovinnou částí a svahem uspořádané kameny do zídky nebo volně navršeny ve formě valu a od nichž začíná svah terasy. Složení valů je od plně kamenných (volně uložených, výjimečně uspořádaných do zídek), smíšených s různým podílem půdního substrátu, zeminy a kamene nebo u teras výrazně převládá půda se zvýšeným obsahem kamene. Barva je ovlivněna především horninou, ze které jsou budovány (Zapletal, 1969). Průběh valů a teras je po vrstevnicích nebo po spádnici, méně časté jsou různé úklony od vrstevnic (Dobrovodská a Štefungová, 1996; Machová a Kubát, 2005). Další kritéria pro antropogenními tvary uvádějí Rubín a kol. (1986), kteří je rozlišují podle příčin vzniku (agrární činnost), stavebního materiálu (balvany, valouny, kameny či hrubý štěrk) a funkcí, ale nezohledňují vegetaci. Termínem agrární haldy označují hromady navršené z kamenů vybraných z polí. Termínem valy označují kamenité nebo hlinitokamenité akumulace protáhlého tvaru. Výskyt agrárních valů uvádějí především v pahorkatinách a podhorských oblastech, kde byla kamenitá pole a skeletovitá půda. Příčinu zarůstání uvádějí jako důsledek absence hospodaření, především orby. Agrární terasy jsou uspořádány po vrstevnici. Vznikaly buď výstavbou zpevňujících kamenných hrázek nebo samovolně, dlouhodobým obděláváním polí po vrstevnici. Zemina se hromadila na spodním okraji pole, což mělo za následek vznik a růst svažitého stupně. Agrární terasy jsou nejstarší, nejúčinnější a nejlevnější prostředek proti erozi na svazích v zemědělsky obhospodařované oblasti (Rubín a kol., 1986). Pro hromady kamení vybrané z polí uvádějí Balhar a kol. (1999) označení hropka, hromadnice, skála, kaz, kázek, kamenice, prizma, výstyď. Kunz (1955) použil termíny: hromadnisko, terasovitý břeh, svažitá mez. Šašek (2005) pro narušení v polích vzniklé výběrem kamenů a jejich akumulací užívá termín kazy se sekundární kamenitostí. Nejednotnost používání termínů označujících valy je i v němčině. Například Müller (1998) uvádí termín Steinrücken používaný v Sasku především ochranáři a krajináři. Toto označení zahrnuje kamenné valy, včetně spontánně vzniklé vegetace a abiotických prvků. V ostatních částech Německa je pro kamenné valy vzniklé z kamenů vysbíraných z polí používán termín Lesesteinwällen. Weber (2003) při studiu křovin na území Dolního Saska v Německu používá pro liniové struktury křovin na vystavěných valech označení Wallhecken. V němčině je také používán termín Stufenraine, stupňovité meze (Becker, 1998). V angličtině je často pro liniovou vegetaci různého původu používán termín hedgerows. Krajinná ekologie rozlišuje liniové struktury podle šíře na liniové a pásové struktury. Jejich vegetace je studována především s ohledem na funkce prvků v krajině. Ekologické interakce jsou obdobné i na dalších liniových biotopech jako větrolamy, živé ploty, meze, koridory. V přírodě existuje plynulá škála přechodných forem. V souboru jsou zahrnuty od čistě kamenitých valů mohutných rozměrů, ve kterých zemina dosahuje pouze okolo 10 %, až po ploché útvary nebo častěji vrstevnicovité terasy, především ze zeminy. Nejsou 14

zařazovány liniové porosty doprovázející vodní toky nebo současné komunikace (silnice, cesty, železnice). Starší komunikace v úvozech, ohraničené jedno- nebo oboustrannou hlinito-kamennou terasou, nelze odlišit, a proto byly do souboru zahrnuty. Ohraničení valů není vždy jednoduché.. Jako nejvhodnější se jeví považovat za hranici změnu reliéfu či patu křovité nebo stromovité vegetace, jejíž existence je podmíněna přítomností valů či teras (příloha č. 8, 22) snadnější situace je při velkém rozdílu vegetace valů a vegetace v okolí např. pokud je val obklopen polem s kulturní plodinou nebo trvalými travními porosty bez dřevin. Problémem zůstává zařazení pláště křovin. 2.2 Historie vzniku a změn valů Historie vzniku valů a liniové zeleně (v širším slova smyslu) je poměrně stará. V České republice se rozdrobenost pozemků vyvíjela celá staletí a nesla s sebou i existenci jejich hranic v podobě mezí, valů a teras. Ještě na počátku 19. století byl půdní fond v ČR rozdroben a pouze 4 % statků měla výměru přes 20 ha. V 19. století dosahuje výměra lesa svého minima. Valy jsou jedním z nejstarších reliktů zemědělského využívání krajiny, jejich vznik souvisí se způsobem hospodaření. Středověká kolonizace (na přelomu 12. a 13. stol.) je charakterizována zmenšením plochy lesa a zvětšením plochy obdělávané půdy. Pole měla pravidelný tvar, jednalo se o dlouhé lány (souvisí s výpočtem plochy pro rentu šlechtě i orebním systémem), na kterých se používal většinou trojpolní systém obhospodařování plužiny. Pole byla rozmístěna kolmo na ves. Takovým obcím se říká lesní lánové vsi s pásovou záhumenkovou plužinou. Tyto plužiny dominovaly české krajině až do konce 40. let 20. stol. (Gojda, 2000). Přítomnost mezí nebo teras bývalých polí umožňuje lokalizaci zaniklých obcí (Málek, 1966).Významné období pro rozvoj doprovodné liniové zeleně souviselo s barokní přestavbou české krajiny (od konce 17. do 18. stol.). Pro vznik a zachování valů jsou příznivější svažité pozemky např. Valašsko. Odsud z katastru obce Nový Hrozenkov uvádí Kunz (1955) souvislost způsobu zemědělského obdělávání se vznikem valů. Na svažitých kamenitých pozemcích byly z polí vybírány kameny a ukládány na místa výstupu matečné horniny podloží tzv. grúniků za vzniku hromadnisk. Kameny byly ukládány také na meze s průběhem po spádnici. Další možnost byla oddělit pole s průběhem po vrstevnici terasovitými břehy. Pod touto svažitou mezí vznikal odor, ze kterého byl humus vyplaven do nižších poloh. Rychlost narůstání výšky meze byla uvedena za období 1908 1955, kdy z původního převýšení 0,4 m vzrostla na více než 1 m. Období růstu hromadnisk se odhaduje na 200 300 let. Ochranná funkce mezí proti erozi byla podpořena vegetací. I další informace pocházejí ze severní Moravy z Jesenicka. Zuber (1966) uvádí první písemné zprávy o sbírání kamení z r. 1600, kde bylo jako součást robotních povinností požadováno i odvážení kamení z polí. Gábová (1997) z okolí Malé Morávky udává výskyt valů na mapách z roku 1843. Vegetace, která se většinou spontánně rozšířila na valy byla využívána. Riezner (2007) z Jesenicka uvádí využití jako pastvin a luk; dřeviny byly obhospodařovány pařezinově a vyvětvovány (použití větví pro dobytek, zároveň snižovalo zastínění sousedních polí). Změna nastala, obdobně jako v jiných pohraničních oblastech ČR, po odsunu německého obyvatelstva, kdy byl nadbytek půdy zalesňován. Na Jesenicku bylo v období 1948 1990 zalesněno 21,2 % rozlohy zemědělského půdního fondu (ve srovnání se stavem k r. 1948). Zbylá orná půda se masivně zatravnila. Nárůstem luk a pastvin klesla plocha polí o 72,5 %. 15

V zájmové oblasti, na j., jv. a s. úpatí Hoblik Berg, což bylo označení pro vrch Oblík, se valy vyskytovaly již v 19. století, což potvrzuje jejich znázornění v mapových dílech pořízených již v rámci II. vojenského mapování (Františkovo) v letech 1836-1852 (měřítko 1: 28 800) /oldmaps.geolab.cz/. Na počátku 20. stol. byly v ČR ještě nescelené řemenovité parcely. Až 1. pozemková reforma (1919 1920) ovlivnila držbu. Měla zabrat velké pozemky nad 150 ha zemědělské půdy a nad 250 ha veškeré půdy, ale nebyla provedena důsledně a vznikaly ještě velké zbytkové statky. Po odsunu německého obyvatelstva z pohraničí (jako důsledek výsledků 2. sv. války), bylo (na základě dekretů presidenta republiky č. 12/1945 a 28/1945) rozděleno 1,7 mil. ha půdy. Nová pozemková reforma (1948) dělila výměru větší než 50 ha a půdu, na níž vlastník nepracoval. Zemědělský půdní fond byl značně rozdroben až do období kolektivizace, která nastala v 50. letech 20. stol. Potom došlo ve třech etapách k scelování zemědělských pozemků (Němec a Vráblíková, 2000; Sklenička 2003). Meze a valy byly odstraňovány především v sousedství polí nebo ztratily význam zalesňováním (Sklenička et al., 2009). V podstatě existují dva trendy vývoje vegetace vázané na valy. Tam, kde byla omezena zemědělská aktivita, došlo k rozvoji vegetace na valech s významným podílem dřevin; např. České středohoří, velká část pohraničních oblastí ČR, např. Jesenicko; v zahraničí např. ve Schwarzwaldu (Reif, 2000), v Rakousku (Kurz et al., 2001). S rozvojem zemědělského využívání krajiny a v souvislosti se změnou vlastnických vztahů včetně používání nových technologií došlo i k odstraňování vegetace i valů. V období kolektivního hospodaření a scelování pozemků především v 50. letech 20. stol. a následně až do 70. let v rámci pozemkových úprav byly snahy o lokální odstraňování mezí a valů včetně vegetace. Vaníček (1983 in Kubeš 1994) uvádí odstranění 3 600 ha rozptýlených porostů dřevin. O rozsahu svědčí i výsledky Pavlička (Pavličko, 1996), který na okrese Prachatice zdokumentoval odstraňování rozptýlené zeleně od 60. let 20. stol. Vrchol likvidace rozptýlené zeleně zde spadal na konec 70. let. Tehdy bylo na území okresu Prachatice odstraněno až 153 857 stromů o průměru kmene větším než 30 cm. Ročně byly zlikvidovány desítky kilometrů mezí s vrcholem v r. 1978, kdy bylo odstraněno 143,32 km. Násilné přerušení vlastnických vztahů v zemědělství a následné scelování pozemků do rozlehlých lánů vedlo ke zjednodušení krajinné struktury. Vavroušek (1990) odhaduje celkový rozsah změn. Vlivem zemědělského hospodaření bylo v České republice v období 1954 1989 odstraněno 240 000 ha mezí a 3 600 ha liniové zeleně. Zornění i příliš sklonité půdy vedlo mimo jiné k erozi půdy. V roce 1989 bylo 54 % celkové výměry zemědělského půdního fondu ohroženo erozí. Byly scelovány hony až do výměry desítek až stovek hektarů. Z území Českého středohoří z Lounska uvádí Sklenička (2002) nejvýznamnější pokles prostorové rozmanitosti krajiny v letech 1958 1968, přestože k největší blokaci pozemků orné půdy došlo mezi roky 1968 1978. Tyto změny se projevily jako pokles zastoupení permanentních krajinných struktur, pokles jejich počtu, pokles jejich průměrné velikosti, pokles délky aktivních okrajů mezi nimi a ornou půdou, pokles indexu krajinné heterogenity. Z Českého středohoří uvádí i Velátová (1998) zmenšení plochy zemědělské půdy od roku 1938 do roku 1992, zvětšení plochy lesa a zvýšení počtu koridorů v krajině. Koridory vznikaly podél cest a zvětšila se i jejich šíře. Beneš et al. (1993) uvádějí snížení liniové zeleně v polích. Obdobně úbytek liniové zeleně uvádějí Brabec a Abazid (1995 sec. Velátová, 1998) v oblasti Českomoravského mezihoří. 16

Historické osídlování vyšších poloh Krušných hor vedlo k rozšiřování plochy zemědělské půdy. Na sklonitých a kamenitých svazích byly vytvořeny kamenné hrázky a valy, které zpomalovaly a přerušovaly vodní erozi a zvyšovaly stabilitu svahu. Kamenné valy značné mocnosti (až 2 m vysoké) jsou patrné v nynějších lesních porostech (Kirchner et Plachý, 1985). Agrární terasy jsou typické pro velkou část Slovenska.Ve svažitých územích docházelo při budování terasových polí ke vzniku teras. Terasová pole vznikla jako nutný důsledek přeměny lesní půdy na ornou, kdy vznikala pole i na svazích o sklonu do 35 o. Na svažitých polích způsobovaly dešťové srážky odnos ornice. Primitivním protierozním opatřením byla orba po vrstevnici s následným vznikem teras. Lobotka (1955) uvádí výskyt teras na Slovensku především v oblastech Kysucké vrchoviny (flyš), Javorníků (flyš), Vtáčníku (sopečné horniny), Pohronského Inovce, Kremnických vrchů (sopečné horniny), Slovenského Rudohoří (sopečné a krystalinické horniny), horního Pováží (krystalinikum), Pohroní (krystalinikum), Poiplí (krystalinikum a sopečné horniny), Oravy (flyš a vápenec), Spiše (flyš a krystalinikum), Strážovské hornatiny (křemence, vápence, slepence), Krupinské vrchoviny (sopečné aglomeráty) atd. Z okolí Liptovské Tepličky na Slovensku je udáváno zakládání polí včetně terasovaných pásových polí v období od r. 1780 do19. stol. (včetně) a s tím souvisejících různých typů mezí (Sperling et Žifrai 1970 sec. Dobrovodská a Štefungová, 1996). Vzniklé pásové pole mělo šířku pouhé 4 m, zatímco šířka svahu terasy (svahový kamenný val) až 20 m. Přírodní podmínky zde umožnily zarůstání charakteristickou bylinnou vegetací včetně sporadického výskytu dřevin. Růžičková et al. (1999) uvádějí vznik valů a teras v okolí Liptovské Tepličky již od r. 1634. V klimaticky příznivější oblasti na území Sv. Jura na j. Slovensku byly již od 12. století vinice, které byly odděleny kamennými valy (runy) s průběhem po spádnici nebo šikmo k vrstevnicím. Některé kamenné valy byly širší než pozemky mezi nimi. Volné ukládání kamene bylo kombinováno se zpevňovacími zídkami (valové rúny). Na přirozené výstupy horniny byly ukládány kameny za vzniku kamenných kop. Vegetace na některých chybí, jiné jsou souvisle porostlé dřevinami. Valy jsou typické i pro území bezprostředně souvisejících s ČR, a to pro německou část Krušných hor. Je zajímavé, že pole měla standartní velikost (délka 2 474 m, šíře 110 m) (Henning, 1991 sec. Müller, 1998 ). První písemná zmínka o ukládání kamenů sbíraných při polních pracích je z práce krušnohorského kronikáře Lehmanna (Lehmann, 1699 sec. Müller, 1998) (speciálně se vztahovaly k okolí Gaieru, Thum a Grinhaimu ve středním Krušnohoří). Valy z německé strany Krušných hor jsou spontánně zarostlé vegetací, úmyslné pěstování dřevin k ohraničení nebo oplocení poblíž sídel není doloženo (Müller, 1998). Z Německa (Bavorska) byl popsán průběh sukcese v nepěstovaných živých plotech (můžeme je chápat jako valy), na nichž se podílely především pionýrské dřeviny. Po 15-30 letech vznikla klenba z korun stromů a vyšších keřů doplněná následně nižšími keři, které se podílejí na postranních lemech. Vegetace byla doplněna popínavými druhy (Delcourt et Delcourt, 1992). Valům v kulturní krajině Evropy se věnoval i Strunk (1985). Jeho práce je zaměřena na souvislosti geologického podkladu a kamenného materiálu na zemědělsky využívaných pozemcích s tvorbou specifického reliéfu a jeho funkce např. protierozní, ohraničovací a další. Věnoval se i způsobu vzniku valů (kamenných struktur), jejich využití jako zdrojů kamene pro stavební účely, odstraňování valů a změn mikroreliéfu. Další autoři (Henschel et Konold, 2008) uváději ze Schwarz Waldu historické souvislosti, které vedly k tvorbě 17

valů v 18. a 19. stol. Pravidelný vzorek krajiny je dán dělením obecní půdy a tvorbou teras. V současnosti je území využíváno jako pastviny, což vede k poškozování valů. V některých zemích se na vzniku liniové zeleně podílelo i ohrazování polí na konci 14. stol., které souviselo s nárůstem stavu dobytka a nutností oddělit stáda od polí. K oplocování se používaly druhy typické pro území, např. v Mexiku kaktusy, ve v. Asii bambus a v Schleswig-Holstein jsou na valech křoviny (např. s účastí habru) (Becker, 1998). Křoviny měly funkci ohrazovat pastviny, ale bylo využíváno také dřevo. Obmýtní doba křovin byla ca 7 9 let (Marquardt, 1950). Z toho hospodaření byly vyjmuty křoviny s funkcí větrolamů (Bartel, 1966). Pěstování křovin na valech bylo rozšířeno v širokém pruhu ze sz. Evropy od Dánska až po Iberský poloostrov (Jessen, 1937; Troll, 1951). Ke zjednodušení struktury krajiny došlo v řadě zemí, např. pokles hustoty koridorů v Belgii do roku 1986 je o 80 % (Braekevelt, 1988 sec. Brejchová, 1995). Obdobná situace byla i v Německu. V literatuře se objevují i zmínky o odstraňování valů v blízkosti obcí a použití kamenů na stavbu domů a silnic (Richter 1960; Haschke, 1965 sec. Müller 1998). Na základě vyhodnocení leteckých snímků studoval Thomas (1994 sec. Müller, 1998) úbytek valů ve východním Krušnohoří. Pro různá místa kolísaly změny od 20 % až po 50 % (u Liebenachu). Zachování liniových struktur v krajině je důležitým tématem krajinné ekologie. Není to tedy jen téma české krajiny a zemědělství, ale téma celé EU. Sklenička (2003) uvádí, že mezi rokem 1950 a 1990 se zvětšily plochy lesních porostů o 10 %, ale nárůst plochy byl z krajinářsko-ekologického hlediska nevýznamný a negativní. Rozšiřovaly se velké lesní komplexy, zarovnávaly se okraje na úkor rozptýlené lesní vegetace. Došlo k zalesňování extenzivních luk a pastvin v sousedství lesů a tím k poklesu délky lesních okrajů a kontrastu mezi lesem a polem. Výsledky vlastních terénních šetření z území západního a středního Slovenska ukazují velký úbytek teras o proti údávaným z 50. let 20. stol. Intenzivní likvidace agrárních teras probíhá na Slovensku i v současnosti. 2.3 Funkce a význam valů V posledních letech zájem o valy oproti uplynulým desetiletím stoupá. Souvisí to s poznáním jejich významu. Fungují jako refugium volně žijících organismů, koridory v kulturní krajině, ovlivňují toky látek a energie v krajině. Jsou významné pro zadržení vody v krajině, ovlivňují mikroklima a mezoklima, mají stabilizační přínos. Mnoho autorů se zabývalo ekologickými interakcemi mezi liniovými strukturami a okolním prostředím, proto bylo nutné provést výběr prací. Jsou excerpovány především práce zaměřené na ekologické funkce rostlinného pokryvu valů a na podmínky pro růst rostlin na nich a v sousedních biotopech v zemědělské krajině. Mezi základní práce dále často citované a přejímané patří práce autorů Formana a Godrona (Forman a Godron, 1993). Valy splňují obecné ekologické principy a zákonitosti definované pro koridory. Koridory mohou být izolované i vzájemně propojené nebo spojené s jinými krajinnými prvky jako remízky a lesy. V krajinném typu, který představuje České středohoří, jsou významným krajinným elementem. Setkáváme se zde s valy délky několik desítek metrů, ale častěji s několik set metrů dlouhými. Forman (1983) považuje studie koridorů za významné, neboť přináší slibné výsledky 18

pro ekologické teorie a tvorbu krajiny. Upřesnil funkce koridorů v krajině jako prostředí pro organismy, refugium organismů ale i místo jejich úbytku, ovlivnění pohybu vody, anorganických látek a živin (Forman, 1996). 2.3.1 Valy z pohledu krajinné ekologie Krajinná ekologie (Demek, 1999) rozlišuje krajinu na přírodní a kulturní. Kulturní krajina, ve které žijeme, je tvořena kromě přírodních prvků a složek i antropogenními, při jejichž vzniku hrály roli socioekonomické pochody (příloha č. 7). Do horizontální struktury krajiny náleží prvky: povrchy patches, sítě koridory a uzly. Funkce sítí je propojovat plochy, umožnit pohyb a usměrnit jej, mají i bariérový účinek a poskytují útočiště. Biokoridory jsou v důsledku ekotonového efektu druhově bohaté a působí stabilizačně na okolí. V kulturní krajině mohou valy sloužit jako dočasné prostředí pro řadu organismů. Chýlová et Munzbergová (2008) uvádějí, že flóra mohla při vývoji krajiny přežít i na méně vhodných stanovištích. Za taková dočasná stanoviště pro některé druhy lze považovat i relativně přirozené prostředí na valech. Meeus et al. (1988, Meeus, 1995) člení zemědělsky využívanou krajinu v zemích EU na 13 účelových typů. Krajinu s agrárními valy vystihuje nejlépe termín uzavřená zemědělská krajina a zemědělsko-lesnická krajina vrchovin, údolí i rovin přímořského atlantického klimatu označovaná jako bocage či semibocage. Semibocage atlantického i kontinentálního klimatu zahrnuje i území ČR a to hlavně marginální oblasti v členitém terénu. Agrární valy a jejich různé obdoby vznikly také v důsledku ohrazování což souviselo s označením vlastnictví, s chovem ovcí a ohražováním pastvin v průběhu 18. a 19. stol. Ohrady byly tvořeny kamennými zídkami nebo keřovými či stromovými porosty na mezích. V 60. letech 20. stol. byly porosty mezí jako nefunkční, neboť došlo ke změně chovu skotu, likvidovány hlavně v typických a původních oblastech Normandie, Bretaně, ale i v Anglii, Skotsku, Walesu a Irsku (Low a Míchal, 2003). Semibocage jsou na rozdíl od bocage v členitějším terénu s nižší úrodností, a proto více orientovány na chov či vedoucí k zalesnění. Semibocage se rozprostírají v pohořích západní a střední Evropy (Francie Centrální masív, Německo - Badensko-Würtembersko, Portugalsko - Galicie, Španělsko Castilla y Leon, Rakousko, Rumunsko, Ukrajina Podkarpatská Rus a ČR). Jsou to oblasti s extenzivním využíváním půdy, jejím opouštěním a zalesňováním (http://www.env.cz/ais/web-pub.nsf). Krajina typu záhumenicová semibocage se vyskytuje i na více místech České republiky (Riezner, 2007). V západní Evropě se setkáváme se založenými hedgerows i spontánně vzniklými sukcesí. Sukcesí vzniklé živé ploty jsou charakteristické pro vrchoviny, horské oblasti a vápencová území, kde vznikaly během 2. poloviny 20. stol. podél antropogenních struktur. Jsou ve francouzských Alpách (Martin et al., 2001), ve Švýcarsku v pohoří Jura, podhůří Alp, údolí Wallis (Steiner-Haremaker et Steiner, 1961; Moor, 1981, 1982), v Německu, v Rakousku v alpských údolích (Wirth, 1991; Kielhauser, 1954; Kurz et al., 2001), v Lucembursku (Moes, 1993), v Česku či na Slovensku (Jurko, 1964). Vliv šíře koridorů na funkce uvádí Forman (1983), který rozlišuje pásový koridor odlišný od liniového přítomností vnitřního prostředí (s vnitřními druhy). Úzké liniové pruhy jsou tvořeny pouze lemovými druhy, které jsou shodné s druhy okolních biotopů. Diversita v ekotonu je ovlivněna lemovým efektem, což znamená, že je zde větší hustota a větší diversita organismů; ekotony obsahují druhy ze všech sousedících společenstev (např. 19

Leopold, 1933 sec. Kovář, 1992). Studium liniových struktur je vhodné pro zjištění míry antropogenního vlivu sousedních polí (Nováková, 1995). Forman (1983) uvádí jako příklady liniových koridorů: okraje silnic, živé ploty, linie pod elektrickým vedením, zavlažovací příkopy a hráze. Životní prostředí v liniových koridorech a druhy jsou velmi ovlivněny podmínkami v okolním prostředí, šířkou, přítomností půdy a lidskými aktivitami. Druhy ekotonů nejsou většinou vzácné, neboť musí být tolerantnější k časté disturbanci. Neexistují specifické druhy omezující se jen na liniové koridory. Pásové koridory mají na obou stranách ekoton a mezi nimi ve středu vlastní vnitřní prostředí. Tato základní ekologická diference má důležité funkční důsledky. Podle původu jsou koridory rozlišovány na vysázené, regenerující nebo zbytkové porosty. V ČR mezi vysazované patří větrolamy, které jsou typické např. pro Polsko či Belgii. S živými ploty se zase setkáváme spíše v Anglii, Francii a Německu. Vysázené porosty jsou druhově chudé, dominantní druhy jsou stejnověké. Porost studovaných valů vznikl sukcesí. Na vzniku se podílely diaspory, které se na valy a terasy přirozeně rozšířily a umožnily velkou druhovou a prostorovou pestrost. Porost valů je součástí liniové zeleně, ale na rozdíl od doprovodné zeleně podél cest a silnic je většinou uzavřený a diferencovaný v patra. Z německé části Krušných hor uvádí Müller (1998) význam místních kamenných valů jako krajinářsko-ekologický, což dokladuje pozitivním vlivem na ráz krajiny, protierozní funkcí a ochranu proti proudění studeného vzduchu. Velký význam pásových struktur v krajině uvádějí i Jagomägi et al. (1988), neboť není potřeba měnit rozlehlé plochy kvůli úpravě toků energie, látek a organismů, ale účinné jsou docela úzké pásové struktury. Hlavní role v krajinné ekologii hrají lemy a okraje, ne plochy. Rozsáhlý výzkum (25 lokalit v sedmi zemích Evropy včetně ČR zastoupené Verneřickým středohořím) byl zaměřen na vliv liniové zeleně na druhové bohatství rostlin v zemědělské krajině. V rámci tohoto výzkumu (Liira et al., 2008) studovali liniové struktury z hlediska zvýšení biodiverzity území. Přírodní biotop v okolí, jeho vysoká kvalita a naopak nízká intenzita využívání zemědělské půdy ovlivňují kvalitu krajiny a zvyšují druhovou pestrost. Intenzita využívání krajiny podporuje druhovou pestrost hlavně jednoletých druhů a běžných druhů, které se vyskytují v přírodě nízké kvality. Nebyl zjištěn pozitivní vliv lineárních elementů na diverzitu cenných druhů, neboť se v liniových strukturách vyskytovaly především tolerantní druhy rostlin. 2.3.2 Význam valů pro zemědělství s důrazem na bariérovou funkci Názor na význam valů pro zemědělství se vyvíjel, v posledních desetiletích převládal názor spíše negativní. Proto jsou uvedeny příklady pozitivního vlivu. Sklenička (2003) cituje autory (např. Cermánek, 1994; Kroulík, 1991; Marhoun a kol. 1988 sec. Sklenička 2003) kteří uvádějí celkový nárůst výnosů zemědělských plodin vlivem přítomnosti ekologicky hodnotnějších ekosystémů v sousedství pole. V blízkosti rozhraní lesa a pole dochází vlivem zastínění, trofické a hydrické konkurence ke snížení výnosů zemědělských plodin do vzdálenosti odhadované na 1,5 2,5 násobek výšky ekotonů (vliv orientace ke světovým stranám). Tento pokles na málo významné ploše je ve větší vzdálenosti vyvážen pozitivním nárůstem výnosů nad úroveň průměrné hodnoty. Trend je přičítán vyšší biologické ochraně porostů zemědělských plodin (konzumenti plevelů, predátoři škůdců), doletu hmyzích opylovačů, vyšší biomase půdního edafonu 20