UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Organizace hry mužstva v obraně v kategorii staršího dorostu Vypracoval: Vedoucí práce: Miroslav Táborský PhDr. Zdeněk Vojta

Čestně prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracoval sám s použitím literatury uvedené v seznamu literatury, eventuelně v seznamu internetových zdrojů. Datum podpis

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré literární prameny, které byly během této práce použity. Zároveň souhlasím se zveřejněním této práce jak v tištěné, tak v elektronické podobě. V Karlových Varech dne: 26. 1. 2015 Miroslav Táborský

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval panu PhDr. Zdeňkovi Vojtovi za odborné vedení a podporu při tvorbě závěrečné práce a za mnoho podnětných informací týkajících se zvolené problematiky.

Svoluji k zapůjčení své závěrečné práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musejí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení: Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení: Poznámka:

1. Úvod... 8 2. Cíle a úkoly práce... 10 2.1 Cíle práce... 10 2.2 Úkoly práce... 10 3. Teoretická východiska... 12 3.1 Dostupná literatura... 12 3.2 Historie ledního hokeje... 13 3.2.1 Vývoj obranné hry... 14 3.3 Defenzivní hra v obranném pásmu... 15 3.4 Organizace hry mužstva v obraně... 16 3.4.1 Zónová obrana... 16 3.4.2 Osobní obrana... 16 3.4.3 Zónový presink... 17 3.4.4 Kombinovaná obrana... 17 3.5 Charakteristika obranné hry v obranném pásmu... 17 3.6 Obrana v obranném pásmu požadavky na hráče... 18 3.6.1 Faktory ovlivňující strategii obrany v obranném pásmu.... 19 3.6.2 Pronikání soupeře středem do obranného pásma... 19 3.6.3 Pronikání soupeře podél hrazení... 20 3.6.4 Pronikání soupeře uvolněním do osy hřiště... 20 3.6.5 Nastřelení kotouče... 21 3.7 Trénink obranné hry v obranném pásmu podle složek sportovního tréninku... 22 3.7.1 Kondiční příprava... 22 3.7.2 Technická příprava... 24 3.7.3 Taktická příprava... 25 3.7.4 Psychologická příprava... 26 4. Praktická část... 28 4.1 Stanovená kritéria pro analýzu organizace hry v obranném pásmu staršího dorostu. 28 4.1.1 Videoanalýza organizace hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu... 29 4.2 Metodický postup tréninku dovedností staršího dorostu... 32 4.2.1 Individuální taktická vědomost... 32 4.2.2 Drill dovednosti mimo led... 32 4.2.3 Drill dovedností na ledě... 34 4.2.4 Transfer dovedností do hry na malém prostoru... 34 4.2.5 Transfer dovedností do průběhu utkání... 34

4.3 Propojení kondice s dovednostmi... 34 4.3.1 Příklad propojování kondice s dovedností... 35 4.4 Technická příprava hry v obranném pásmu... 39 4.4.1 Specializovaný trénink obránců a útočníků se zaměřením na herní činnosti jednotlivce obranné... 39 4.5 Zaměření přípravy na hru v obranném pásmu v ročním tréninkovém cyklu... 43 4.5.1 Přípravné období... 43 4.5.2 Předzávodní období... 49 4.5.3 Závodní období... 52 4.5.4 Přechodné období... 52 4.6 Organizace hry mužstva v obranném pásmu HC Energie Karlovy Vary... 53 4.6.1 Prostorová přečíslení boxu... 53 4.6.2 Sestupný box... 54 4.6.3 Vytažení tvaru k modré čáře... 55 4.6.4 Přečíslení situací u mantinelu... 56 4.7 Organizace hry v obranném pásmu z pohledu ofenzivy... 58 4.7.1 Založení útoku proti forčekujícímu soupeři... 58 4.7.2 Založení útoku proti pasivnímu soupeři... 60 5. Diskuze... 63 6. Závěr... 66 7. Použité grafické značení... 67 8. Seznam použité literatury... 68 9. Příloha... 69 9.1 Příklady tréninkových cvičení pro hru v obranném pásmu... 69 9.2 Zásobník cvičení pro posílení tělesného středu... 69 9.3 DVD materiál metodická řada dovednostního tréninku... 69 9.4 DVD analýza hry v obranném pásmu ve sledovaných utkáních... 69

1. ÚVOD Utkání v ledním hokeji je základní konfliktní situací, kde se střetávají zájmy soupeřů. Hokej chápeme jako multifaktoriální výkon, tj. výkon, na kterém se podílí množství různých faktorů, které jsou schopny se do určité míry vzájemně nahradit. O úspěchu ve střetnutí dvou týmů rozhoduje efektivita ve finální fázi v kooperaci s defenzivní činností. V naší práci se tedy budeme zabývat organizací hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu. Zaměříme se na obě fáze hry v obranném pásmu. Tedy fázi defenzivní, kdy mužstvo není v držení kotouče, a ofenzivní, kdy mužstvo je v držení kotouče a zakládá útočnou akci. Cílem koordinovaného defenzivního úsilí v obranném pásmu je zamezit soupeři vstřelení branky, nejlépe kotouč konstruktivně odebrat a založit ofenzivní protiakci. V práci se zaměříme na rozdílné situace, které závisí na číselné struktuře přechodu modré čáry či situace, které následují po vhazovaní v krajním pásmu. Základním determinantem úspěšnosti hry mužstva v obranném pásmu z hlediska defenzivy jsou obranné dovednosti, jimiž se v práci budeme také detailně zabývat. V práci uvedeme nutné požadavky na připravenost hráče pro efektivní organizaci hry v obranném pásmu, způsob tréninku našeho mužstva mimo led, způsob tréninku na ledě s ohledem na obrannou hru, nezbytnou technicko-taktickou přípravu. Jako efektivní vidíme tréninkovou metodu specializovaného tréninku jednotlivých postů, tedy trénink obránců a útočníků. Nejen v těchto trénincích může trenér kromě nutných individuálních dovedností rozvíjet i svou filozofii o organizaci hry mužstva v obranném pásmu. Jsme přesvědčeni, že každý hokejový odborník bude mít jiný pohled na to, kolik času v této věkové kategorii organizaci hry mužstva v obranném pásmu věnovat. Je nezpochybnitelné, že tvář mužstva ovlivní i fakt, na kterém postu trenér během své hráčské kariéry působil. Domníváme se, že v závislosti na moderním pojetí hry je nutné vychovávat hráče, kteří nebudou hrát pouze destruktivně. Současný hokej vyžaduje z hlediska defenzivy hráče plnící prioritní cíl obrany, tj. zamezit soupeři vstřelení branky a současně se snažit konstruktivně odebírat kotouč. K odebrání kotouče může dojít na základě individuální defenzivní taktiky nebo v lokalizovaných prostorech určených týmovou taktikou. Jako klíčovou dovednost vidíme úroveň bruslařských dovedností, především pak agility na malém prostoru a defenzivní bruslení. Je nezpochybnitelné, že hráči pro úspěšnou organizaci hry v obranném pásmu musí být výborně kondičně připraveni. Kondiční úroveň chápeme jako nezbytný fundament výkonnostního růstu hráče a následně mužstva. V naší práci se budeme zabývat pouze situacemi, kdy jsou obě mužstva v plném počtu 8

hráčů. Post brankáře budeme vnímat s rolí komunikátora s mužstvem, případné chyby tohoto hráče nebudeme v naší práci zohledňovat. 9

2. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 2.1 Cíle práce Prací chceme sledovat následující cíle: - Rozbor organizace hry mužstva v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu: o sledovat organizaci hry mužstva v obranném pásmu o ukázat trénink obranné hry mužstva podle složek sportovního tréninku o ukázat technickou přípravu organizace hry mužstva v obranném pásmu o ukázat přípravu hráče v ročním tréninkovém cyklu s ohledem na organizaci hry mužstva v obranném pásmu - Pochopit význam a účel organizace hry mužstva v obranném pásmu - Nabídnout zkušenosti z organizace hry mužstva v obranném pásmu V práci předložíme zkušenosti s organizací hry mužstva v obranném pásmu podložené dlouholetou praxí u nejstarších žákovských kategorií, dvouletou praxí v pozici hlavního trenéra extraligy mladšího dorostu a čtyřletým trenérským působením u kategorie staršího dorostu. 2.2 Úkoly práce Úkolem závěrečné práce bylo nabídnout model přípravy na organizaci hry mužstva v obranném pásmu staršího dorostu HC Energie Karlovy Vary. Pro splnění uvedených cílů jsme plnili následující úkoly: - Shromáždění dostupných videozáznamů ELSD - Rozbor a vyhodnocení videozáznamů s ohledem na organizaci hry mužstva v obranném pásmu - Popsat pravidla a způsob hry mužstva v obranném pásmu - Předložit model soutěžního mikrocyklu s tréninkem herních činností jednotlivce obranných, herních kombinací obranných 10

- Popsat model kondičního mikrocyklu v přípravném období - Předložit videoukázky cvičení z tréninku mimo led determinující obrannou činnost mužstva (agility, čti a reaguj) - Předložit tréninková cvičení pro organizaci hry mužstva v obranném pásmu - Diskuze a závěr pro praxi 11

3. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Mezi základní teoretická východiska řadíme obecně rozšířené zásady a principy obranné hry mužstva v obranném pásmu. Tedy fáze hry, kdy není mužstvo v držení kotouče a se snahou pomocí koordinovaného úsilí nebo individuálně zabránit vstřelení branky. Dalším teoretickým východiskem je fáze hry mužstva po zisku kotouče v obranném pásmu, tedy založení útočné akce pomocí koordinovaného úsilí všech hráčů. Transition v obranném pásmu se v naší práci budeme také věnovat. Kapitoly práce mají sloužit jako možnost a určitý návod pro trénink a rozvoj organizace hry mužstva v obranném pásmu. Další teoretická východiska souvisí s uceleným pohledem na způsob rozvoje organizace obranné hry mužstva v ročním tréninkovém cyklu složek sportovního tréninku a technické přípravy. 3.1 Dostupná literatura Podle nás publikace, která se zabývá striktně pouze organizací hry mužstva v obranném pásmu, nebyla dosud vydána. Přesto naši přední hokejoví odborníci na zmíněnou problematiku v některých svých dílech poukazují. Uvádíme některé jejich postřehy související s hrou v obranném pásmu. Podle Bukače (1) závisí účinnost bránění v obranném pásmu na rychlosti a proměnlivosti vytváření silné a slabé strany, kdy jako nejobtížnější vnímá situace, při kterých je kotouč za vlastní brankou, uprostřed pásma, podél hrazení a při pronikání soupeře z rohů. Je-li soupeř v těchto postaveních v jakékoliv tísni, rychlý přístup a fyzický kontakt zhoršuje jeho orientaci. Pavliš (8) uvádí, že obranná hra vytváří morálku mužstva a ukazuje jeho charakter. Pozitivní postoj hráče k obranné hře se stává prvním předpokladem úspěchu. Lze říci, že účinnost týmové hry v obraně je taková, jaká je úroveň obranné hry nejslabšího hráče. Mníšek (12) ve svém pozorování potvrzuje, že nejúspěšnější týmy na mezinárodní úrovni mají vždy statisticky nejvyšší počet úspěšně vedených defenzivních osobních soubojů. Bukač (4) upozorňuje na nutnost tréninku bruslařských dovedností plně reflektujících celost herních činností útočných i obranných tak, aby byla zachována autenticita reflexe děje 12

utkání do tréninku. Obrannou hru holí chápe jako trénovatelný návyk. Pavliš (8) vidí ve hře v obranném pásmu jako prvořadý rychlý přístup k soupeři s kotoučem. Nedat soupeři čas k orientaci a mít ve hře velkou frekvenci osobních soubojů. Doporučuje nacvičovat obranu v obranném pásmu bez rozdílu toho, který hráč je ve funkci bránícího útočníka. Již Kostka (12) vypozoroval některé prvky platné i v současné hře v defenzivní zóně a popsal je jako zónový presing využívající principů zónové obrany s prvořadým úkolem co nejrychleji napadnout protihráče s kotoučem a obsadit ostatní jeho spoluhráče v určených území tak, aby nebyli schopni převzít kotouč. Chambers (6) představuje defenzivního hráče jako výjimečně kvalitního bruslaře, schopného pracovat v opakovaných startech, jako hráče připraveného v oblasti agility, rovnováhy a síly. Upozorňuje na důležitou dovednost získávat kotouč v situacích jeden na jednoho pod svou kontrolu. Bowman (5) podmiňuje úspěšnost mužstva v utkání přijmutím rolí v mužstvu. Míní, že všichni hráči by měli vědět, jaká jejich role je pro úspěch klíčová, ať je velká nebo malá. Zvláště defenzivním formacím pak trpělivě definovat jejich úkoly a dávat kredit při jejich splnění. Defenzivním formacím pak při taktických poradách dávat instrukce odděleně, protože pokud se mluví před celým týmem například o přesilovkách, pak tito hráči vědí, že se jich to netýká a snižuje to jejich koncentraci. 3.2 Historie ledního hokeje Kanada je pokládána za kolébku této hry. Za předchůdce je považován bandy-hokej nebo pozemní hokej ze Skotska (Shinty) a také indiánské hry na ledě zvané Shinny. V roce 1853 byl uspořádán ve městě Halifaxu v Kanadě zápas podobný dnešnímu lednímu hokeji, který hráli tamější vojáci anglického pluku Royal Canadien Riffles. Seznámili se také s indiánskou hrou Shinny, kterou hrávali Indiáni Severní Ameriky na zmrzlých jezerech. Dne 3. března 1875 se hrál v Montrealu v hale Victoria Skating Ring údajně první oficiální hokejový zápas. Hřiště mělo rozměry asi 60 na 26 metrů, které má spousta severoamerických kluzišť dodnes. Branky byly široké 243 centimetrů a mužstva nastoupila s devíti hráči. Největší zásluhu na rozvoji pravidel historici přisuzují Williamu Fleetu Robertsonovi, 13

studentu práv a umění McGillovy univerzity v Montrealu. Robertson je také s největší pravděpodobností otcem gumového puku. První zápasy se totiž hrály s dřevěným kotoučem, který zejména při prudkých střelách na branku praskal. V Evropě byl lední hokej zaveden v roce 1894 kanadským profesionálním hráčem Geo Maegherem. Paříž představila první evropské mužstvo Hockey Club de Paris. Tento příklad následoval Londýn, hrálo se i ve Skotsku. Roku 1894 se střetli v Bruselu Francouzi s Belgičany, což je první mezistátní zápas. V Čechách se v tomto roce hrálo stále pouze bandy. Rozmach hokeje v Čechách je spjat se jménem Emila Procházky, iniciátora založení Českého svazu ledního hokeje z roku 1908. V lednu roku 1909 odehrály Čechy v Chamonix svá první mezistátní utkání s Francií, Švýcarskem, Anglií a Belgií. Lední hokej je nejrychlejší kolektivní sport naší planety. Vliv na dynamiku hry mělo postupné snižování počtu hráčů až do současné podoby. V průběhu doby prošel lední hokej několika etapami, které ovlivňovaly různé hokejové školy a světové hokejové velmoci. 3.2.1 Vývoj obranné hry Na začátku 60. let vznikla v proudu profesora Vladimíra Kostky varianta obranného systému zdůrazňující význam levého křídelního útočníka. Někteří hráči tuto roli ztvárnili ve velmi účinnou taktickou modifikaci. Motivem přerozdělení úloh levého křídelního útočníka a středního útočníka byla dynamizace Středního útočníka a pravého křídelního útočníka. Stažení levého křídla přineslo jistotu v bránění středního pásma. Tradiční funkce středního útočníka spočívala v rozrážení útoku soupeře. V tomto rozestavení fungovalo levé křídlo jako postranní zástrčka při bránění středního pásma. Zabezpečování obránců levým křídelním útočníkem umožňuje držení pozic. Závazná výpomoc levým křídelním útočníkem spolu s vzniklým přehledem a směrem pohybu za obránci často vyúsťuje ve sbírání kotoučů. V systému 2-1-2 v obranném pásmu levý křídelní útočník spolupracuje s obránci. Střední útočník pak kryje pravého obránce soupeře a pravé křídlo levého obránce soupeře. Československý hokej s touto obrannou taktikou získal několik titulů mistrů světa a významných úspěchů. Současný trend ledního hokeje smazává specifika jednotlivých postů a spěje k čím dál vyšší univerzálnosti. Post bránícího útočníka ve většině týmů přebírá střední útočník, případně se praktikuje hra s neurčeným bránícím hráčem. Funkci bránícího hráče přebírá první bekčekr a střední útočník zaujímá pozici prvního bekčekujícího hráče v obranném 14

pásmu. Odkaz profesora Kostky však nevymizel a je praktikován v různých modifikacích především u seniorských týmů. 3.3 Defenzivní hra v obranném pásmu Defenzivní hru v obranném pásmu mužstva ovlivňuje především kvalita herních činností jednotlivce obranných, herních kombinací obranných. Herní činnosti jednotlivce jsou výsledkem motorického učení, které by mělo směřovat k automatizaci a excelentnosti provedení. Kvalita výuky nejen obranných dovedností v žákovských kategoriích pak zásadně ovlivňuje individuální herní výkon jednotlivce a tím i celého mužstva. Výrazným determinantem úspěšnosti obranné hry mužstva je kvalita a organizace hry soupeře v útočném pásmu. Současné pojetí defenzivní hry v obranném pásmu je založeno na bruslařské mobilitě hráčů, úspěšnosti v osobním souboji, dochází k propojování osobní a zónové obrany, důležitým faktorem defenzivy v obranném pásmu je hra takzvaně spolu, u sebe, dohromady. Klíčovým determinantem týmové organizace hry v obranném pásmu je prostor, kde se nachází kotouč. Jak v práci uvedeme, budeme se snažit ukázat hru v boxu našeho týmu při kotouči v rohu, za bránou, na modré čáře. V dnešním moderním pojetí se jako zapovězené jeví možnost, že by se některý z pětice hráčů nezapojil a nepracoval ve své zóně v obranném pásmu. Problematická je i hra v oblouku, kterou v minulosti hráči rádi používali, neboť šetřila síly. Rychlostně silové aspekty hry zdaleka nebyly na dnešní úrovni a nehrozilo tak bleskové zakončení z nevykrytého prostoru. V současném intenzivním hokeji vidíme jako jediné možné tzv. stiga pohyby při krytí prostoru či hráče v prostoru. Nezbytnou taktickou vědomostí hráče pro obrannou hru v obranném pásmu 21. století je neustálý vizuální přehled o kotouči a o hráči v jeho defenzivní pracovní zóně. Zámořské vnímání defenzivní zóny jako home (domov) je nám velmi blízké a snažíme se hráče formovat tak, aby každý věděl, kde je jeho pokoj a jak se v něm chovat. V zásadě platí, že obranná výbava hráče a organizace hry mužstva v obranném pásmu musí vycházet z kooperace trenér hráč. Úkolem trenéra je co nejlépe připravit hráče podle všech složek sportovního tréninku. 15

3.4 Organizace hry mužstva v obraně V minulosti byl cíl obrany chápán v rovině koordinovaného úsilí mužstva zabránit soupeři vstřelit branku. Jsme přesvědčeni, že podobný pohled je v současném pojetí hry nedostatečný. Je potřeba pracovat s hráči a týmem tak, aby cíle byly v logické herní posloupnosti. Omezit čas a prostor hráči s kotoučem, vytlačit soupeře do předem lokalizovaných pozic a získat kotouč zpět pod svoji kontrolu. Dosažení těchto cílů je výsledkem následujících faktorů: - individuálních technicko-taktických kvalit hráčů - taktického výkonu celého družstva - kondiční úrovně hráčů celého týmu - mentální připravenosti Výsledný výkon týmu v obraně je dán součtem individuálního a týmového herního výkonu. Vycházíme-li ze systematiky ledního hokeje, rozeznáváme tyto obranné herní systémy: - zónová obrana - osobní obrana - zónový presink - kombinovaná obrana 3.4.1 Zónová obrana Jedná se o pasivní obranný systém, který klade vysoké nároky na disciplínu a menší nároky na kondici. Častou kombinací je přebírání hráčů. Každý hráč má určenou zónovou odpovědnost. Klade důraz na trpělivost, vyčkávání. Záměrem je zpomalení útoku soupeře. Nejčastěji se uplatňuje v číselných strukturách 1-2-2. 3.4.2 Osobní obrana Cílem je zamezit přihrávce. Klade vysoké nároky na kondici, bruslení a způsob vedení osobního souboje v četných situacích 1-1. Obtížně se praktikuje celohřišťově. Praktikuje se nejčastěji v číselné struktuře 2-1-2. 16

3.4.3 Zónový presink Cílem je zamezit přihrávce a zpracování kotouče. Neustálý časový a prostorový tlak na soupeře ve všech pásmech. Klade vysoké nároky na čtení hry, na kondici a bruslení. Neustále se uplatňují obranné herní kombinace zdvojování, zajišťování a přebírání. Vhodný proti kombinačně vyspělému soupeři. Praktikuje se v číselné struktuře 2-1-2. 3.4.4 Kombinovaná obrana Jedná se o syntézu osobní a zónové obrany. Klíčový je trvalý tlak na hráče s kotoučem. Podmínkou účinnosti kombinované obrany je správné obranné postavení, udržení defenzivní strany. Tento způsob obrany je vhodný pro přechod do útoku. 3.5 Charakteristika obranné hry v obranném pásmu Bruslařská vyspělost, obranné postavení, defenzivní hra holí, dovednost blokovat střely, specifická kondice, těsnost obsazování patří mezi základními faktory ovlivňující obrannou hru v obranném pásmu. V současném pojetí situací 5-5 v krajním pásmu dochází vlivem těsného osobního bránění ke kumulaci hráčů v rozích, za brankovou čarou a podél hrazení. Čtveřice 2-2 jsou běžným jevem. Shluk je velmi pohyblivý a proměnlivý. Prostor za brankovou čarou se jeví jako velmi výhodný pro vytváření zakončení, proto je nutná týmová taktická vědomost pro eliminaci finální přihrávky a zakončení. Za brankou soupeře se často dostávají všichni dva útočníci, což s sebou zákonitě nese vytříbenou dovednost krytí kotouče a udržení se na kotouči. V těchto situacích z hlediska obrany rozhoduje opět mnoho faktorů jako například, zda má hráč kotouč na forhendu či přes ruku, zda již křídelní útočníci zaujali postavení ve vhodném odstupu, jak dlouho je formace v defenzivě a další. Domníváme se, že i pro tyto situace je třeba hráče vzdělávat. Hlavní komunikační zodpovědnost by měl na sebe brát brankář. Řada trenérů začíná stírat rozdíl mezi obránci a útočníky zcela ve shodě se současným progresivním trendem. Defenziva je orientována na dovednosti bez kotouče, kdy cílem je jeho získání pod kontrolu. Účinnost a podoba obranné činnosti jedince podléhá plynulosti řetězení dovedností. Činnosti bez kotouče v obranném pásmu v sobě nesou prvky vytváření změn a zvratů vyžadující charakter, připravenost a mentální odolnost. Po zisku kotouče pak plán a 17

sebevědomí na útočnou protiakci či v případě krizové situaci zklidnění hektické situace po souvislém tlaku soupeře. Bruslařská technika při hře v obranném pásmu dosáhla nápadných změn. Nejvýraznější korekturou je bruslařská silová obratnost. Bruslařská agilita na malém prostoru je transparentní dovedností současné obranné hry jako zbraň pro zachycení pohybu ofenzivního hráče. Jsme toho názoru, že v současnosti nelze vzhledem k rozšíření krajních pásem tolerovat sebemenší neochotu blokovat střely. Tato obranná dovednost výrazně posiluje morální kredit mužstva a dodává mu pozitivní energii a naopak. Přijímáme současnou tendenci, aby nízké střely blokovali útočníci výklekem nebo v brankářském postoji a vysoké střely blokovali obránci horní částí těla. Z trenérského pohledu bychom měli hráčům s vysokou četností zblokovaných střel vystavovat stejně pozitivní hodnocení jako střelcům rozhodujících gólů. V dalších kapitolách budeme předkládat možnosti zefektivnění i těchto obranných dovedností v tréninku mimo led, jak to praktikujeme v HC Energii K. Vary. Výrazné rezervy vidíme v tréninku obranných dovedností v žákovských kategoriích. 3.6 Obrana v obranném pásmu požadavky na hráče Přestože vnímáme, že individuální defenzivní činnost má v hokejové veřejnosti stále o něco menší prestiž a kredit než ofenzivně viditelní hráči, zaznamenáváme v poslední době zvýšení zájmu o defenzivně úspěšné hráče. Pozitivně kvitujeme například zavedení Radegast indexu v naší extralize. Samozřejmě nejprestižnější liga naší planety NHL je v této oblasti výrazně před námi. Frank J. Selke Trophy je cena pro nejlépe bránícího útočníka NHL, která byla zavedena Radou guvernérů, tedy nejvyšším kolektivním orgánem, již v roce 1977. Doposud ji nezískal žádný z českých hráčů. V této souvislosti nás napadá, že by stálo za odbornou analýzu zjistit procentuelní zastoupení tréninku obranných dovedností v žákovských kategoriích běžně praktikovaném v tréninku. Současnou obrannou hru v obranném pásmu vnímáme na základě koordinovaného defenzivního úsilí celé formace, proto uvedeme naše obecné požadavky na hráče. Přesto připouštíme, že většinou výrazně vyšší energetický výdej bychom naměřili u obránců a bránícího útočníka, než u hráčů, kteří v boxu hrají blíže modré čáře. Požadavky na defenzivní výbavu hráče pro hru v obranném pásmu: 18

- bruslařské dovednosti, bruslařské agility - kondiční připravenost - kvalitní úroveň obranných dovedností - charakter hráče - myšlení vítěze v osobních soubojích - situační čtení a reagování - transition hru - komunikační dovednosti 3.6.1 Faktory ovlivňující strategii obrany v obranném pásmu. V průběhu utkání rozlišujeme pro následné varianty defenzivy v obranném pásmu způsob pronikání soupeře do obranného pásma. Vnímáme jako důležitý prvek organizovaného bránění defenzivní úsilí před obrannou modrou čárou, kde řešíme následující situace: - pronikání soupeře středem - pronikání soupeře podél hrazení - pronikání soupeře uvolněním do osy hřiště - nastřelení kotouče Další strategickou situací, kterou se snažíme řešit, je hra po vhazování v našem krajním pásmu. Tato standartní situace v sobě skrývá několik variant: vyhrané vhazování, prohrané vhazování, neutrální kotouč, odražený kotouč a další. Jak dále v naší práci uvedeme, snažíme se pracovat tak, aby naši hráči nebyli nastalými situacemi překvapeni. 3.6.2 Pronikání soupeře středem do obranného pásma Průnik středem do našeho krajního pásma chápeme jako nejproblematičtější variantu přechodu obranné modré čáry. Do jisté míry lze postup soupeře osou vnímat jako prohru systému, neboť jsme soupeři přenechali strategicky nejvýhodnější území. V přechodově nerovnovážné situaci a útoku 3-2 s bekčekujícím hráčem do 3-3 mají naši hráči následující taktické instrukce: - pohybem a postavením v kontaktním odstupu (gap control) na vzdálenost hole, donutit soupeře vést útok mimo osu hřiště - vytvořit tlak na hráče s kotoučem na silné straně, druhý defenzivní hráč (obránce) 19

těsně obsadit čepel hráče na ose s neustálou vizuální kontrolou kotouče - první bekčekr přebere pak hráče na slabé straně nebo ve druhé vlně, podle způsobu vedení útočné akce - druhý a třetí forčekr dobruslí do obranného tvaru (boxu) podle momentální pozice kotouče v defenzivní zóně Pokud se jedná o přechodově rovnovážnou situaci 3-3, pak se snažíme vytvořit okamžitý tlak na hráče s kotoučem z kontaktního odstupu na vzdálenost hole, kdy další hráči z rovnovážné situace zaujmou postavení v zajištění pod situací tlaku na kotouč. V principu se snažíme držet pravidla, abychom na obranné modré měli vždy více hráčů než náš soupeř. 3.6.3 Pronikání soupeře podél hrazení Pokud soupeř proniká do defenzivní zóny podél hrazení a útočí v linii v nerovnovážné situaci 3-2 s bekčekujícím hráčem do 3-3 snažíme se situaci řešit následovně: - na silné straně vytvořit situaci 2-2, klíčovou pozicí je situace 1-1 na kotouči - v situaci 1-1 na kotouči mít kontaktní odstup s bruslemi mírně pod úrovní čepele hráče na kotouči s defenzivním atakem čepel-čepel - obránce, který není v situaci 1-1 na kotouči, přebere hráče na ose - třetího ofenzivního hráče na slabé straně necháváme volného s jasnou instrukcí pro prvního bekčekujícího hráče, aby se snažil dobruslit právě na slabou stranu - stejně jako další herní situace úspěšnost řešení výrazně podpoří komunikační signály Připouštíme, že se můžeme v pohledu na řešení pronikání soupeře do obranného pásma s kolegy názorově rozcházet. Víme, že například zámořská filosofie defenzivního řešení přechodu modré čáry při útoku v linii i naopak pokrývá hráče na slabé straně a blíže ke kotouči řeší situaci 2-1 a blíže k bráně někdy pouští soupeře do 1-0 (1-1), kdy situaci vyrovnává klasickým face to face střelec-brankář. 3.6.4 Pronikání soupeře uvolněním do osy hřiště V současném pojetí je častým ofenzivním manévrem uvolnění ofenzivního hráče z prostoru od hrazení do osy hřiště, které se uskutečňuje často v dvouoporové bruslařské pozici. Cílem manévru je momentální vytvoření prostoru na ose hřiště, z kterého uskutečňuje 20

finální ofenzivní řešení. Jsme přesvědčeni, že defenzivním hráčům výrazně pomáhá informace trenéra, zda soupeř toto řešení ve větší frekvenci používá. Naše zkušenost potvrzuje, že hráči jsou často v situaci mentálně fixováni především na řešení úniku do bekhendu nebo úniku do forhendu. Časoprostorová zpomalení úhybem na střed, pak ohrožuje včasnou defenzivní reakci. Z pohledu defenzivní hry řešíme situaci následovně: - obránce, který je v situaci 1-1 s kotoučem, po manévru ofenzivního hráče provede bruslařskou dovednost přestup z vnější nohy na vnitřní, aby co nejrychleji zachytil pohyb - po zachycení pohybu následuje defenzivní atak čepel-čepel s útokem, hůl v jedné ruce, aby omezil manévrovací prostor V řešení situace musíme počítat i s variantou, že obránce v situaci 1-1 na kotouči pohyb nezachytí, pak se snažíme postupovat tak, že situaci přebere obránce z osy a ten který byl v situaci 1-1 zajistí akci pohybem pod situaci. Vycházíme ze základního pravidla nezakrývat vlastními hráči hledí našemu brankaři, což by při pasivitě obránce na ose hrozilo. Výrazně vstupují do situace bekčekující hráči, u kterých je podmínkou adresný bekčekink. Dále jsme přesvědčeni, že bez komunikační aktivity nelze situaci úspěšně zvládnout. 3.6.5 Nastřelení kotouče Nastřelení kotouče do našeho krajního pásma ať už přímé, úhlopříčné či podélné nepovažujeme za prohru systému. Snažíme se, aby naši hráči byli na situaci a polohu kotouče připraveni. Jako výrazný faktor další strategie v obranném pásmu je fakt, zda po nastřelení je na kotouči soupeř, náš hráč nebo se o kotouč bojuje v rovnovážné situaci. Pokud se na kotouč dostane náš hráč, pak postupujeme ve snaze o zakládání útoku proti forčekujícímu soupeři, jak uvedeme v další části naší práce. Pokud je na kotouči soupeř nebo se o kotouč bojuje, postupujeme hrou v boxu podle prostoru, ve kterém se kotouč nachází. Naší prioritní snahou je pak defenzivní přečíslení situace, jak následně uvedeme v další části naší práce. 21

3.7 Trénink obranné hry v obranném pásmu podle složek sportovního tréninku Výkonnost hráče ledního hokeje je nutné rozvíjet s respektem ke všem složkám sportovního tréninku. Jako trenéři nesmíme zpochybňovat multifaktoriální vliv na individuální herní výkon jednotlivce s ohledem na specifika v provázanosti složité pohybové struktury praktikované v ledním hokeji. Jsme přesvědčeni, že v případě nedostatečného propojení čtyř základních složek (kondiční, technická, taktická a psychologická) dojde narušení podstaty tréninkového procesu a tím i výkonnostního růstu hráče. 3.7.1 Kondiční příprava Kondiční příprava, jedna ze složek tréninku, se primárně zaměřuje na ovlivnění pohybových schopností hráče. Pohybové schopnosti patří k významným faktorům většiny sportovních výkonů. Ve svém celku mají také podstatný význam jako kondiční základ sportovní výkonnosti vůbec. V současnosti se v ledním hokeji preferuje speciální kondiční příprava, která spočívá v maximálním uplatnění pohybových schopností v propojení s dovednostmi, což vede ke speciálně vytvářené struktuře pohybu. Dosažený stav trénovanosti je ve hře jedním z faktorů, které ukazují, jak je hráč z tréninku připraven. V tréninku se stimulují všechny zóny energetického zabezpečení pohybové činnosti. Znalost energetických systémů, jejich pozitiv i negativ, je z trenérského pohledu dominantní. Pokud se podíváme blíže na způsob hry v obranném pásmu, hráči často používají silově-obratnostní bruslení na malém prostoru, podstupují množství osobních soubojů, musí udržet potřebnou intenzitu pohybu po celé střídání, být připraveni na transition po zisku kotouče a na opakované intenzivní osobní souboje na malém prostoru se značným energetickým výdejem. Tato variabilita struktury hry dokazuje zásadu propojenosti zón energetického krytí. Bruslařská agilita a jakýkoliv rozvoj rychlosti a síly patří mezi klíčové úkoly dnešního tréninku. Znovu připomínáme vhodnost jejich propojení s dovednostmi. 22

Rozhodující úlohu přebírá ATP-CP systém. Hlavními energetickými zdroji jsou makroergní fosfáty, tj. zejména adenosintrifosfát (ATP) a kreatinfosfát (CP). Ty jsou uloženy v každé živé buňce. Při štěpení ATP se současně aktivuje reakce zajišťující resyntézu ATP ze svalových rezerv CP. Aktivace nastává velmi rychle, rezerva zdrojů vystačí na 10 15 s práce maximální možnou intenzitou. ATP-CP systém ovlivňuje určitou jiskru hráče. Je zcela jasné, že nejen kvůli kvalitě a možné intenzitě hry v obranném pásmu energeticky zajišťují výkon hráče další systémy. Přes to se ve hře objevují sporadicky varianty, kdy by teoreticky ATP-CP systém potřebnou energii uhradil. Jako příklad uvádíme situaci, kdy se pětice zformuje na vhazování v obranném pásmu. Po vhazování všichni hráči pracují s maximální intenzitou a po 15 s práce dojde k přerušení hry a formace střídá. Pokud již kreatin fosfát nezabezpečí energetické krytí, úlohu přebírá LA systém. Jedná se rovněž o anaerobní způsob energetického krytí, při kterém se energie získává štěpením glykogenu. Konečným produktem reakcí této anaerobní glykolýzy je kyselina mléčná laktát, tj. sůl kyseliny mléčné. LA zóna se uplatňuje při organizaci hry v obranném pásmu například v situaci, kdy mužstvo po nastřelení kotouče ze středního pásma čelí agresivnímu forčekinku s přechodem na soupeřovu nátlakovou hru. Vysoké tempo střídání v délce např. 45 s zapříčiní produkci laktátu. Z tohoto pohledu musí být hráč na možnost zakyselení co možná nejvíce adaptovaný. Většinou pouhou vizuální analýzou pohybu hráče a jeho herního projevu lze poznat negativní vliv laktátu. Hráč snižuje svoji rychlost, neuspokojivě plní technicko-taktické požadavky herních situací, snižuje vnímání a reakci na průběh hry. Domníváme se, že trénink v kyselém prostředí je v našich zeměpisných šířkách ne vždy vhodně využívaný. Obecně platí, že zámořští hráči prokazují vyšší adaptaci na laktát. Acidóza vnitřního prostředí a tvorba kyseliny mléčné mohou podporovat až patologickou agresivitu hráče, která se ve hře může transformovat ve prospěch mužstva například při opakovaném chekovaní. Jsme toho názoru, že uvedený způsob tréninku pozitivně ovlivňuje i charakter hráče, vůli pracovat a hrát v únavě. Odhaduje skryté rezervy jednotlivce i schopnost rvát se s nekomfortním prostředím. S tréninkem v LA zóně souvisí i potřeba regenerace, aby po tréninku či utkání došlo k co nejrychlejšímu odplavení nežádoucích metabolitů. Vhodná úroveň oxidativní zóny umožňuje dohrát utkání bez fatálních ztrát sil. Systém funguje při štěpení cukrů, tuků a kyselin za přítomnosti kyslíku. Dominantně se v této zóně 23

praktikuje vytrvalostní trénink. Vytrvalost chápeme jako schopnost využít kyslík v činných svalech. Odpovídající dosažená úroveň aerobního systému má rovněž značný vliv na stabilizaci sportovní formy, neboť hráč nepropadne tolik únavě. Úroveň O 2 systému se promítá do hry rovnoměrně s narůstajícím časem utkání, nebo množstvím zápasů. V této zóně probíhá také zotavný trénink zaměřený na odbourávání laktátu. Víme, že žádný z uvedených systémů nepracuje při pohybové činnosti izolovaně. V závislosti na době trvání činnosti, která současně určuje její možnou intenzitu, tj. dosažení možného energetického výdaje v určitém čase, se průběžně aktivuje více ten či onen systém. V moderním pojetí způsobu hry v obranném pásmu jsou kladeny vysoké nároky na kondiční připravenost hráče, tedy i na úroveň energetických systémů. Jsme přesvědčeni o pozitivním dopadu na agresivní projev hráče v závislosti na tréninku v anaerobním prostředí. 3.7.2 Technická příprava Technická příprava je chápána jako složka sportovního tréninku, která se zaměřuje na osvojování pohybových a sportovních dovedností. V ledním hokeji, zvláště v nejmladších kategoriích, by nácvik herních, bruslařských dovedností a činností jednotlivce měl být prioritou pro většinu tréninkových jednotek. V kategorii staršího dorostu již technickou úroveň podmiňují další činitelé jako kondiční připravenost, nervosvalová koordinace, vnitřní i vnější motivace a samozřejmě kvalita dovednostního základu z minulosti. Zaměřujeme se především na nácvik otevřených dovedností, tzn. dovedností, které jsou realizované v proměnlivém prostředí za aktivní činnosti soupeře. Ve hře v obranném pásmu jsou hráči nuceni užívat dovednosti a vybírat varianty techniky pod časoprostorovým tlakem. Uvádět veškeré dovednosti používané pro současnou hru v obranném pásmu by bylo nereálné, neboť škála dovedností používaná ve hře je živým progresivním materiálem, který se neustále aktivně vyvíjí. Přesto při analýze nejlepších hráčů můžeme některé dovednosti pro hru v obranném pásmu zobecnit: - defenzivní bruslení na malém prostoru, zrcadlové a stínové bruslení - dvouoporová defenzivní pozice při vedení osobního souboje - defenzivní zachycení pohybu při změně směru - obranná hra holí v pokynech hraj čepel na čepel a zavírání prostoru holí - stiga pohyby při vykrývání defenzivní zóny - chytání a blokování střel 24

- komunikační dovednost Uvedli jsme pouze základní dovednosti související s činnostmi jednotlivce. Herních kombinací útočných. Z trenérského pohledu nesmíme opomíjet fakt, že u tréninku techniky jde o jasnou dominanci provedení nikoli intenzity. 3.7.3 Taktická příprava Pokud hráči dosáhli jisté kondiční a technické připravenosti, pak se jako další složka sportovního tréninku uplatňuje taktická příprava. V taktické přípravě se uplatňují především trenéři, kteří vychází z reálných možností svých svěřenců, z dostupných znalostí o hře soupeře. Trenéři předkládají pedagogickým způsobem taktické znalosti svým svěřencům, kteří by se měli pokusit o co nejefektivnější realizaci ve hře. Metodou pro získání taktických informací je pozorování. Objektivita trenéra jako pozorovatele se zvyšuje rovnoměrně s jeho zkušenostmi. Většinou jde o analýzu videozáznamů. Jako názorný příklad uvádíme data z taktické zprávy k soupeři. Zprávu jsme používali v předzápasové týmové poradě: - soupeř - poslední tři zápasy - průměr vstřelených a inkasovaných branek na utkání - způsob založení útoku z OP proti forčekujícímu soupeři - způsob založení útoku z OP proti pasivně bránícímu soupeři - vzor přesilové hry - obrana oslabení - způsob forčekinku a hry v útočném pásmu - individuality Pokud jsme měli k dispozici videozáznam, využili jsme subjektivní pozorování z předchozího utkání. Zvláště způsob forčekinku a způsob hry v útočném pásmu vykazuje zřetelnou souvislost s tématem naší práce. Snažili jsme se i pedagogickým způsobem pracovat s hráči ve smyslu: Najděme společně protizbraň, jak překonávat forčekink soupeře Zapojení samotných hráčů do taktické přípravy hodnotíme pozitivně. Samozřejmě jsme brali zřetel i na další situace, jako zda soupeř hraje postavení vysokého hráče mezi obránci na modré čáře, zda používá například přihrávku před první tyčí a další. 25

V naší práci se zabýváme organizací hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu. Měli jsme ve hře určité zásady a principy, které jsme se snažili dodržovat bez ohledu na taktiku soupeře, ale v detailech jsme reagovali podle výše zmíněné zprávy. Uvedeme v další části práce. 3.7.4 Psychologická příprava Už podrobně víme, jak pracuje pohybový aparát, jak kardiovaskulární systém, a naučili jsme se také, jak efektivně zabudovat dané informace do tréninku. Fyziologie nám vysvětluje energetické krytí procesů, které mají být hlavní podmínkou sportovních výkonů. Podle toho pak stanovujeme tréninkové dávky a kontrolujeme dopad na lidský organismus. Když si myslíme, že jsme udělali maximum, čekáme na okamžik zúčtování, tzn. zpětnou vazbu v podobě úspěchu utkání. Podle nás mají trenéři právě v psychologické přípravě nemalé rezervy dané nedostatkem informací, znalostí, dovedností. Psychologická příprava je dlouhodobým procesem, ve kterém se formuje osobnost hráče vytvářením a stálým upevňováním žádoucích vlastností pro lední hokej. V kategorii staršího dorostu se prakticky projevují dva stavy mezi hráči v podobě konkurence a spolupráce. Ideálem nás trenérů je budovat co nejvíce vítězných typů. Hráčů, kteří s rostoucím tlakem podávají lepší výkon. Psychická odolnost je skutečným problémem dnešních dorostenců. Dovednost emočně zvládat pocity vzniklé při odezvách úspěchu a selhání podporuje růst hráče. Podle M. Jelínka je sportovní výkon syntézou tří základních faktorů: buněčného těla (kondice, dovednosti), stavu mysli (daného okamžiku) a nefyziologických energií (mimosmyslového vnímání). Uvádí, že žádný z faktorů nemůže být plně rozvinut, je-li některý z druhých aspektů příliš zakrnělý. Lední hokej je jednou z nejemociogennější zájmovou činností člověka a přináší s sebou psychicky těžké prostředí. Velké množství krizových situací se odehrává právě v obranném pásmu, především v závěru utkání při dotahování výsledku. Podle nás je závažnou chybou paušalizovat špatný výkon, chybu v závěru do hodnocení: Je potřeba více trénovat. Neměli bychom v těchto situacích zapomínat na vliv psychických dovedností. Klíčovou dovednost pozitivně myslet i pod velkým tlakem lze formovat dlouhodobým procesem. Nemůžeme se bránit myšlenkám, aby nás napadaly, ale můžeme ovlivnit to, které nám mají zůstat v hlavě. 26

Domníváme se, že jednání v krizových situacích je potřeba otáčet do pozitivní roviny. Představit si budoucí úspěšný výsledek, návrat k pozitivní zkušenosti z minulosti. Hráče dostat do pozitivního stavu mysli například při blokování střely: Ukaž myšlení. Pojď a tref mě. Snažit se krizovou situaci hrozby obracet ve výzvu. Marian Jelínek uvádí, že strach je přítel vítězů. Víme, že v mentální oblasti jsou největší rezervy, jak posunout hráče výkonnostně víše. Dostat hráče blíže k zóně optimálního fungování pravděpodobně nejcennější dovednost trenéra, kouče. V psychologické přípravě mužstva jsme sázeli na individuální pohovory. Pokud se nějakému z hráčů povedlo utkání nadstandardně, chtěli jsme amatérsky zaznamenat jeho stav mysli v nejbližších uplynulých hodinách. V případě, že se pak stejnému hráči dlouhodobě nedařilo, předložili jsme mu zpětně jako určité vodítko odpovědi na následující otázky: - Měl jsi ze sebe dobrý pocit na předzápasovém tréninku? - V kolik hodin jsi šel před utkáním spát? - Dělal jsi něco neobvyklého po probuzení? - Na co jsi ráno myslel? - Cítil jsi, že máš formu? - Máš nějaký předzápasový rituál? - Jaké byly tvé myšlenky při oblékání výzbroje? - Cítil ses silný na začátku utkání? - Uvědomil sis, že vyhráváš osobní souboje v průběhu utkání? - Tvá první myšlenka při střelách soupeře, které jsi zblokoval? Znovu uvádíme, že se jedná o amatérsky zpracovaný dotazník, jehož smyslem je hledání cesty k psychické pohodě hráčů. Bereme v úvahu veškeré pochybnosti o relevantnosti dotazníku. Podle slov M. Jelínka je nutné z hlediska psychologické přípravy v některých případech upřednostnit fyziologické ztráty před psychologickými, tzn. nebrat hráčům prvky z přípravy, kterým věří, přestože zcela nerespektují zásady fyziologického zatěžování. Úkolem nás trenérů je hledat zónu optimálního fungování v závislosti na výkonu a motivaci. 27

4. PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Stanovená kritéria pro analýzu organizace hry v obranném pásmu staršího dorostu Na základě videoanalýzy jsme se zaměřili na situace determinující úspěšnost hry v obranném pásmu v několika sledovaných utkáních staršího dorostu HC Energie Karlovy Vary. Celé pozorování jsme rozdělili do několika oblastí, které uvádíme v následujících bodech. Jedná se především o dovednost použitou v defenzivní zóně vedoucí k eliminaci útočného snažení soupeře, způsob vedení osobního souboje v obranném pásmu, dodržení defenzivního postavení, obrannou kombinaci a dále transition po zisku kotouče. Dále chceme v práci ukázat možnosti založení útoku z obranného pásma na základě koordinovaného úsilí hráčů nebo individuální akce. Vnímáme jako velice podstatné, zda po vyjetí z obranného pásma jsme v držení kotouče a můžeme pronikat přes střední pásmo do útočného, nebo zda jsme kotouč pouze dostali z defenzivní zóny a odevzdali k další akci soupeři. Pro analýzu jsme sestříhali ve sledovaných utkáních veškeré situace odehrávající se v naší defenzivní zóně a stanovili následující kritéria: - defenzivní bruslení, tzn. zachycení pohybu soupeře - defenzivní hra holí - hra tělem - blokování střel - zajištění - zdvojení - přečíslování - hra v boxu (v rohu, při kotouči za bránou, při kotouči u modré čáry) - založení útoku v obranném pásmu - způsob přechodu obranné modré čáry V úvahu jsme museli vzít odlišnou výkonnost jednotlivých mužstev, jejich typický herní projev a zejména momentální formu. Naše práce obsahuje statistické údaje, které byly zachyceny na základě subjektivního pozorování a následné analýzy. Pokud se daná situace, potažmo herní činnost jednotlivce v úspěšné obranné nebo transition akci objevila, zaznamenali jsme ji do tabulky pomocí částice ano. 28

Jednotlivé situace jsou zaznamenány v posloupnosti podle soupeře. Jako přílohu k práci nabízíme videosestřih uvedených situací a také video z tréninku mužstva mimo led podporující kvalitu defenzivních dovedností. V této souvislosti upozorňujeme na metodickou pětistupňovou řadu nácviku dovedností, kterou v další části naší práce uvedeme. Na tréninkové videoukázce jsou k dispozici cvičení se zaměřením na nácvik defenzivních dovedností a uvolňování proti forčekujícímu soupeři, tedy činnosti přímo související s organizací hry v obranném pásmu. Podobným způsobem se snažíme praktikovat i dril ofenzivních dovedností, které však nejsou tématem naší práce. 4.1.1 Videoanalýza organizace hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu Úkolem pozorování bylo zjistit, jaké herní situace a činnosti se podílejí na úspěšné organizaci hry v obranném pásmu. Jako potvrzení snahy o transfer defenzivních dovedností a defenzivního koordinovaného úsilí hráčů uvádíme statistický údaj. Po skončení základní části extraligy staršího dorostu jsme ve 28 kolech inkasovali 48 branek. Průměr 1,7 inkasované branky na zápas je nejnižším v základní části extraligy staršího dorostu. Samozřejmě vnímáme další souvislosti jako například vynikající a stabilní forma našeho brankáře. Analyzovali jsme šest utkání staršího dorostu HC Energie Karlovy Vary. Přehled analyzovaných utkání je uveden v tabulce č. 1, kde uvádíme i četnost transition situací objevujících se v zápase. Tabulka číslo 2 představuje výskyt nejčastějších defenzivních dovedností determinujících efektivitu hry v obranném pásmu. Tabulka č. 3 analyzuje týmovou organizaci hry v defenzivní zóně z hlediska koordinovaného úsilí celé formace. Komentář uvádíme v diskuzi naší práce. 29

Číslo Čas hry Výsledek Soupeř Transition utkání v OP utkání 1. Letňany-KV 79 22,00 0-1 2. KV-Plzeň 1 64 19,00 3-4 3. Litvínov-KV 96 21,00 2-1 4. Plzeň 2-KV 57 10,00 2-5 5. KV-Slavia Praha 109 11,00 3-2 PP 6. KV-Plzeň 3 112 14,00 2-1 PP CELKEM 517x 97x Tabulka č. 1 Přehled sledovaných utkání DEFENZIVNÍ DOVEDNOSTI Číslo Hra tělem a defenzivní Blokování střel Soupeř utkání hra holí úspěšné neúspěšné % úspěšnost 1. Letňany 30x 10x 0x 100% 2. Plzeň 1 29x 30x 4x 88% 3. Litvínov 30x 10x 3x 77% 4. Plzeň 2 19x 6x 1x 86% 5. Slavia Praha 27x 7x 3x 70% 6. Plzeň 3 19x 5x 5x 50% CELKEM 154X 68X 16X Tabulka č. 2 Defenzivní dovednosti 30

ORGANIZACE HRY MUŽSTVA V OBRANĚ Přečíslení(zdvojov.,ztrojov.) Přechod obranné modré čáry Číslo Soupeř Prostorové přečíslení situací u hrazení koordinované defenzivní utkání 3-5 boxu úspěšné neúspěšné úsilí opuštění OP 1. Letňany 36x 12x 0x 24x 19x 2. Plzeň 1 28x 12x 9x 26x 25x 3. Litvínov 21x 7x 0x 27x 22x 4. Plzeň 2 31x 5x 0x 26x 19x 5. Slavia Praha 30x 6x 2x 45x 17x 6. Plzeň 3 24x 7x 4x 26x 16x CELKEM 170x 49x 15x 174x 118x Tabulka č. 3 Organizace hry mužstva v obraně 31

4.2 Metodický postup tréninku dovedností staršího dorostu Již dříve jsme v naší práci uvedli, že trénink dovedností vnímáme jako základní fundament integrující se do průběhu utkání zcela zásadně. O potřebě tréninku dovedností se v poslední době v hokejové odborné veřejnosti vedou seriózní diskuze. Dovednostní výbava hráče je dle našeho názoru prioritním tématem tréninku v žákovských kategoriích, na kterou je třeba navázat v dorosteneckých týmech. Dlouho jsme si kladli otázku, jak co nejefektivněji dosáhnout dovednostního kódu, tedy excelentního provedení dovednosti a využití v průběhu utkání. Zcela respektujeme metodické řady prezentované ČSLH, dovolíme si však nabídnout náš pětistupňový metodický postup tréninku dovedností, který lze praktikovat s úpravami přiměřenými věku jak v kategoriích žáků, tak v kategoriích vyšších. 4.2.1 Individuální taktická vědomost Jsme přesvědčeni, že je nutné hráče vzdělávat i v teoretické rovině. Našim prvním stupněm v metodice tréninku dovedností je individuální taktická vědomost. Sledujeme tím apel na mentální oblast hráče. Domníváme se, že pak hráč dovednost lépe vnitřně uchopí a přijme. Jedná se o instrukce ve smyslu kdy a jak. Tedy v jaké situaci dovednost použít a v jaké technice provedení. Jako neodmyslitelný pomocník v této fázi slouží video. Efektivní se nám jeví, pokud dovednost provádí špičkový hráč, který inspiruje a zároveň motivuje. Domníváme se, že motivaci a vnitřní uchopení dovedností zvyšuje jejich pojmenování, které uplatňujeme při komunikaci s mužstvem. Jako příklad uvádíme clonění v ose střely, což označujeme jako Zatterberg na brankovišti. Právě útočník Detroitu je pro tuto dovednost zcela nepochybně inspirací. Pro blokování střel, abychom zůstali v defenzivních dovednostech, používáme označení Šmídova práce. Český obránce si touto dovedností vydobyl vysoký kredit v NHL. 4.2.2 Drill dovednosti mimo led Ve druhém stupni naší metodické řady vidíme výrazné rezervy v tréninkovém procesu. Záleží na vnitřní invenci a fantazii trenéra, jak čas mimo led uchopí. Jsme přesvědčeni, že většinu dovedností lze drillovat mimo led. Náš způsob tréninku dovedností mimo led nabízíme v přiloženém DVD materiálu. Výhodou drillu dovedností mimo led je četnost provádění a dostatek času na korekci 32

hráčů. Například defenzivní hru holí jsme díky drillu mimo led pozitivním způsobem posunuli. Jako příklad možností učení dovedností v tréninku mimo led uvádíme defenzivní hru holí, při které hráči dostávají následující pokyny: atakuj soupeře čepel na čepel, jde to tvého bekhendu-pusť hůl do jedné ruky, jde do tvého forhendu-uchop hůl do obou a útoč pod čepel. Dalším příkladem je dovednost blokování střel. Učíme hráče blokovat v bočném výkleku (obr. č. 1) i v technice brankářského postoje (obr. č. 2) a pak je na jejich volbě, jakou techniku použijí v utkání. Základní pokyny jsou: buď široký dole, drž postavení proti čepeli soupeře nikoliv proti tělu, volnou ruku použij jako vyrážečku, nezavírej oči. Obrázek č. 1 Blokování střel bočný výklek Obrázek č. 2 Blokování střel brankařský postoj 33

4.2.3 Drill dovedností na ledě Třetí stupeň posiluje a kóduje fundament dovedností získaných mimo led. Právě v této fázi se snažíme hrubá motorická cvičení determinovat správnými detaily. Práce s detailem je kritérium kvality a excelentního provedení dovedností. 4.2.4 Transfer dovedností do hry na malém prostoru Hlavní aspekty proměnlivosti situací a časoprostorový tlak je základem her na malém prostoru. Z praxe víme, že značné penzum hráčů není schopno dosáhnout transferu kvality dovedností do hry. Doporučujeme hry na malém prostoru modifikovat a modelovat s ohledem na učenou dovednost. Efektivita se zvyšuje, pokud hráčům vysvětlíme záměr hry na malém prostoru se snahou o integraci dovednosti. Pozitivní okamžitá zpětná vazba při kaučování hry na malém prostoru také podporuje automatizmus dovedností do individuálního herního výkonu. Zásobník her na malém prostoru, kde lze vysledovat četnost dovedností ve hře, uvádíme v příloze naší práce a také na DVD. 4.2.5 Transfer dovedností do průběhu utkání Poslední pátý stupeň podle nás efektivního učení dovedností chápeme jako společný úspěch hráče a trenéra. Pokud hráč automaticky použije dovednost v utkání, pak dosáhl dovednostního kódu. Tedy stavu, kdy docilita slaví úspěch. Avšak v přiměřené časové dotaci je potřeba dovednosti drillovat neustále a systematicky. Klíčovým faktorem je přístup trenéra. Důležitá je trpělivost. Nečekat výsledek hned a věřit cestě a směru, kterým výuku dovedností vedeme. Nepochybně větší šanci na úspěch má vnitřně motivovaný trenér v kooperaci s vnitřně motivovaným hráčem. 4.3 Propojení kondice s dovednostmi PhDr. Luděk Bukač ve své odborné knize Intelekt, učení, dovednosti a kaučování v ledním hokeji mluví o tréninku herně dovednostního základu. Mimo jiné uvádí, že výkon jednoho segmentu (bruslení) je spřaženým členem činnosti ostatních tělesných segmentů (klamání, kličkování, přihrávání, střelba atd.). Záměrně jsme tuto kapitolu uvedli myšlenkami doktora Bukače, neboť se domníváme, že do moderní přípravy hráče propojení kondiční složky s dovednostmi patří jako součást 34