Mezinárodní zdanění s praktickou aplikací

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Mezinárodní zdanění s praktickou aplikací Diplomová práce Vedoucí práce Ing. Petr David, Ph.D. Bc. Alena Melková Brno 2007

Děkuji Ing. Petru Davidovi, Ph.D. za odbornou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování této práce. Rovněž děkuji Ing. Břetislavu Andrlíkovi za jeho podporu a odborné rady.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Mezinárodní zdanění s praktickou aplikací vypracovala samostatně a použila jsem pouze pramenů, které uvádím v seznamu literatury. V Brně dne Podpis

OBSAH 1 ÚVOD...8 2 CÍL PRÁCE...10 3 METODIKA...11 4 SMLOUVY O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ...12 4.1 HISTORIE...12 4.2 MODEL OSN...12 4.3 MODEL OECD...13 4.4 PODSTATA MEZINÁRODNÍCH SMLUV O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ...14 4.5 DŮVODY PRO SJEDNÁVÁNÍ MEZINÁRODNÍCH DAŇOVÝCH SMLUV...14 4.6 ČESKÁ REPUBLIKA A SMLOUVY O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ...15 4.7 PROBLEMATIKA DVOJÍHO ZDANĚNÍ...16 4.8 PROBLEMATIKA DVOJÍHO NEZDANĚNÍ...17 4.9 METODY ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ...18 4.9.1 Metody vynětí...19 4.9.2 Metody zápočtu...19 5 MEZINÁRODNÍ DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ...21 5.1 VZNIK A VÝVOJ OFFSHORE CENTER...21 5.2 HISTORIE...21 5.3 MOTIVY PRO ZAKLÁDÁNÍ OFFSHORE SPOLEČNOSTÍ...22 5.3.1 Daňové motivy...22 5.3.2 Právní motivy...23 5.3.3 Ochrana majetku...23 5.3.4 Regulace podnikatelských aktivit...23 5.3.5 Anonymita vlastnictví...23 5.4 SUBJEKTY MEZINÁRODNÍHO DAŇOVÉHO PLÁNOVÁNÍ...23 5.4.1 Beneficiát...23 5.4.2 Poradce...24 5.4.3 Poskytovatel...24 5.4.4 Regulátor...25 5.4.5 Registr společností...25 5.4.6 Banka...26 5.4.7 Zakládaná firma či jiná struktura...29 5.4.8 Třetí osoby...29 5.5 DAŇOVĚ ZVÝHODNĚNÉ FORMY PODNIKÁNÍ...30 5.5.1 Offshore společnosti...30 5.5.2 Partnership...35 5.5.3 Trust...36 5.5.4 Nadace...37 5.5.5 Banky...38 5.5.6 Pojišťovny...41 5.5.7 Investiční fondy...42 6 ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY VYUŽITÍ DAŇOVĚ ZVÝHODNĚNÝCH SUBJEKTŮ...43 6.1 PŘEVOD VÝROBKŮ A SLUŽEB...43 6.1.1 Problematika převodních cen...44 6.1.2 Tradiční transakční metody...46 6.1.3 Transakční ziskové metody...48 6.1.4 Jiné metody...49 6.1.5 Právní úprava převodních cen v ČR...49 6.2 HOLDING...51 6.3 LICENCE A PATENTY...51 6.4 PŮJČKY...52 6.5 OCHRANA MAJETKU...53 6.6 FACTORING...53 6.7 POHLEDÁVKY...53 6.8 PRONÁJEM...54 6.9 PODÍLENÍ SE NA NÁKLADECH...54 6.10 BANKOVNÍ SLUŽBY...55

6.11 POJIŠŤOVACÍ SLUŽBY...55 6.12 SLUŽBY NAKUPOVANÉ ZE ZAHRANIČÍ...55 6.13 FIDUCIÁŘSKÉ SLUŽBY...56 6.14 ELEKTRONICKÉ TRANSAKCE...57 7 IDENTIFIKACE EVROPSKÝCH A SVĚTOVÝCH OFFSHORE CENTER...58 7.1 PŘEHLED EVROPSKÝCH OFFSHORE CENTER...58 7.1.1 Andorra...58 7.1.2 Gibraltar...58 7.1.3 Irsko...59 7.1.4 Kypr...59 7.1.5 Lichtenštejnsko...59 7.1.6 Lucembursko...60 7.1.7 Monako...61 7.1.8 ostrov Man...61 7.1.9 Švýcarsko...61 7.2 PŘEHLED SVĚTOVÝCH OFFSHORE CENTER...62 7.2.1 Antigua a Barbuda...62 7.2.2 Bahamské ostrovy...62 7.2.3 Belize...63 7.2.4 Bermudy...64 7.2.5 Britské panenské ostrovy...64 7.2.6 Delaware...65 7.2.7 Kajmanské ostrovy...65 7.2.8 Seychely...65 7.2.9 Ostatní světová offshore centra...66 8 BOJ VYSPĚLÝCH ZEMÍ PROTI DAŇOVÝM RÁJŮM...67 8.1 BOJ PROTI DAŇOVÝM RÁJŮM...67 8.1.1 Iniciativa FATF...69 8.1.2 Iniciativa OECD...70 8.1.3 Iniciativa EU...71 8.2 METODY POSTIHU PŘI VYUŽÍVÁNÍ OFFSHORE CENTER...72 8.2.1 Srážkové daně...72 8.2.2 Vznik stálé provozovny...72 8.2.3 Převod majetku a přemístění sídla společnosti, případně části jejích aktivit...76 8.2.4 Kumulace zisků v dceřiných společnostech...76 8.2.5 Politika umělých cen...77 8.2.6 Převod příjmu na jiný druh...77 8.2.7 Využívání smluv o zamezení dvojího zdanění rezidenty třetích zemí...78 8.2.8 Administrativní metody...79 9 KOMPARACE VÝŠE DANĚ Z PŘÍJMŮ VYBRANÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU...80 9.1 KYPR...80 9.2 KOMPARACE VÝŠE DANĚ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU...85 9.2.1 Výpočet daně českého daňového rezidenta...86 9.2.2 Výpočet daně kyperského daňového rezidenta...87 9.2.3 Důvody v rozdílu výše daně...88 9.3 KOMPARACE VÝŠE DANĚ Z PŘÍJMŮ PRÁVNICKÝCH OSOB VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU...89 9.3.1 Výpočet daně českého daňového rezidenta...90 9.3.2 Výpočet daně kyperského daňového rezidenta...90 9.3.3 Důvody v rozdílu výše daně...91 10 DISKUZE...92 11 ZÁVĚR...94 12 LITERATURA...96 13 SEZNAM PŘÍLOH...98 14 SEZNAM TABULEK...99

Abstrakt Práce se zabývá problematikou mezinárodního zdanění. Teoretická část se věnuje smlouvám o zamezení dvojího zdanění, jejich základními principy a metodami, které se v současnosti k zamezení dvojího zdanění využívají. Dále je teoretická část práce zaměřena na vlastní téma mezinárodního daňového plánování. Jsou v ní vymezeny motivy daňového plánování, definovány subjekty, které se mezinárodního daňového plánování účastní a stručně jsou nastíněny základní možnosti využití daňově zvýhodněných subjektů. Praktická část se zabývá identifikací evropských a světových offshore center a nastíněním výhod, které svým rezidentům mohou nabídnout. V této části práce je zdůrazněna úloha Evropské unie, OECD a FATF v boji proti daňovým rájům a způsoby, kterými lze v rámci platné legislativy působit na rezidenty vyspělých zemí. Poslední část práce je věnována komparaci výše daně z příjmů fyzických a právnických osob rezidentů ČR a Kypru. Abstract The thesis is being considered with problems of international taxation. The theoretic part is putting one's mind to abolition of double taxation contracts, their basic principles and methods, which are being used for abolition of double taxation in these days.then the teoretic part of thesis is being focused on the theme of international tax planning. The motives of tax planning and the definition of the subjects that take part in the international planning are being specified in the thesis, and the basic options of usage of the taxadvantageous subjects are being summarized. The practical part of the thesis is being considered with the identification off the europian and international offshore centers and the summarization of the advantages, which they could offer to their residents. In this part of thesis the role of EU, OECD and FATF is highligted in the war against tax heavens and ways, which could take effect against the residents of the advanced countries within significant legislative.the last part of the thesis is being inscribed to comparating natural person and artificial person income tax - residents of the Czech Republic and Cyprus.

1 Úvod Téma mezinárodního daňového plánování je zejména v posledních 20 30 letech velmi diskutované. V podmínkách České republiky je toto téma aktuální od poloviny 90. let minulého století. Problematika je v současnosti aktuální hned z několika důvodů. Prvním z nich je samozřejmá snaha podnikatelských subjektů o úsporu nákladů a vzhledem k tomu, že daň považujeme za náklad jako každý jiný, je minimalizace základu daně ve většině případů vítána. Dalším důvodem je naopak znepokojení států, které nejsou pro mezinárodní daňové plánování příliš vhodnými jurisdikcemi. Tyto státy naopak preferují vyšší daňový výnos a pokud se dosud domácí rezidenti stanou plátci daní v jiném státě, přichází ekonomika o část svých příjmů. Velmi významnou skutečností je také snaha o slaďování daňových soustav v rámci Evropské unie. Počátky využívání daňových rájů se datují do doby, kdy antičtí obchodníci využívali ostrůvky kolem Athén jako překladiště zboží, aby se vyhnuli clu ve výši 2 % uvalenému na dovoz a vývoz zboží do města. V období 16. 18. století lze za daňový ráj považovat nizozemské Flandry, které minimalizovaly cla ve svých přístavech. Proto angličtí obchodníci s vlnou dodávali raději tam než do Anglie. Vysoká cla a daně měla za následek, že v 18. století obchodovaly americké kolonie raději se zeměmi Latinské Ameriky než s Anglií. Za počátky novodobé historie offshore center je považován rok 1927, kdy byla na Bermudách založena 1. kaptivní pojišťovna. Toto datum je spojováno se vznikem prvního offshore centra. Termín offshore centrum označuje zemi, která kromě daňových úlev nabízí i další výhodné podmínky pro podnikatele, ke kterým patří vyspělá infrastruktura, legislativa, vymahatelnost práva, rozvinutý bankovní systém atd. Například podle nashromážděného majetku patří offshore centra Hongkong a Kajmanské ostrovy mezi pět největších světových finančních center. V některých offshore centrech, např. Britských panenských ostrovech, Kajmanských ostrovech, Lichtenštejnsku, dokonce převyšuje počet založených společností počet místních obyvatel. Téměř všechna klasická offshore centra nevyžadují, aby offshore společnosti vedly účetnictví, prováděly audit, výroční zprávy nebo zdaňovaly své výnosy procentuální sazbou daně tak, jak to známe v ČR. Společnost, která chce optimalizovat svoji daňovou povinnost, může založit firmu v některé z daňových oáz buď přímo nebo prostřednictvím 8

poradenské firmy. O všechny procedury spojené se založením firmy se postará místní registrační agent. Od roku 1996 se snaží OECD proti daňovým rájům bojovat prostřednictvím doporučení a konvencí. Cílem boje je spolupráce všech zemí, přičemž klíčovou úlohu hraje jejich spolupráce na efektivní výměně daňových informací o rezidentech, kterým netransparentnost daňových rájů dosud zaručovala anonymitu a umožňovala unikat nebo se vyhýbat placení daní. Ani Evropská unie nenechává daňovou otázku bez povšimnutí. Význam koncentrace kapitálu přes národní hranice jakožto prostředku k nashromáždění velkých kapitálových částek a umožnění konkurenceschopnosti podniků na světovém trhu zdůrazňovali zakladatelé Evropského hospodářského společenství již v roce 1957. K vzájemné výměně mezi národními daňovými administrativami byl přijata směrnice Evropského společenství pro vzájemnou spolupráci v otázkách daní přímých, která byla v roce 1997 rozšířena i na daně nepřímé. Naopak daňové ráje využívají pro udržení své pozice argumentu skutečnosti, že každý suverénní stát má právo určit si svou fiskální politiku. V důsledku tlaku rozvinutých zemí se snaží prostřednictvím zvýšené regulace odbourat využívání svých ekonomik organizovaným zločinem, zpřístupnit registr informací o jednotlivých podnikatelských aktivitách na svém území a udržet daňová zvýhodnění pro investory na úrovni přijatelné pro všechny zúčastněné strany. 9

2 Cíl práce Cílem práce je komparace výše daně z příjmů fyzických a právnických osob dvou vybraných států Evropské unie a posouzení faktorů, které způsobují výsledný rozdíl ve výši daňové povinnosti. Prostřednictvím tohoto srovnání lze částečně posoudit úroveň sladění daňových soustav v oblasti daně z příjmů. Pomocí modelových příkladů bude posouzeno, v které z vybraných zemí jsou výhodnější daňové podmínky pro podnikání fyzických a právnických osob. Pro tento účel byly zvoleny státy, které do Evropské unie vstoupily ke stejnému datu. K celkovému posouzení této sladěnosti by bylo nutné srovnat výši daně ve všech členských státech EU což však podstatně přesahuje rozsah práce. Dílčím cílem práce je provést identifikaci evropských a světových offshore center. Toto vymezení je provedeno s ohledem na kritéria stanovená organizací OECD, která určují, zda se země ocitne na seznamu daňových rájů či nikoliv. Dalším dílčím cílem je charakterizovat subjekty mezinárodního daňového plánování. Daňového plánování se neúčastní pouze mezinárodní obchodní společnost, nadace, trust či jiná offshore struktura, ale figurují v něm další subjekty, které mezinárodnímu daňovému plánování dávají určitý řád. Mezi tyto subjekty patří například banka nebo registr společností a v neposlední řadě také regulátor podnikání ve zvoleném státě. Jedním z dílčích cílů práce je také vymezení základních způsobů, prostřednictvím kterých mohou různé daňově zvýhodněné subjekty vyvíjet svoji činnost v rámci legislativy zemí, ve kterých tyto subjekty působí. 10

3 Metodika První část práce je zaměřena na pravděpodobně nejlegálnější nástroj mezinárodního daňového plánování, smlouvy o zamezení dvojího zdanění, jejich podstatu fungování, historii a důvody vzniku modelových smluv. Tato část obsahuje také aktuální stav České republiky v oblasti smluv o zamezení dvojího zdanění. Další část je věnována samotnému mezinárodnímu daňovému plánování, jeho vývoji, motivům, subjektům vystupujícím v tomto procesu a také nejfrekventovanějším způsobům využití daňově zvýhodněných subjektů. Část této kapitoly se orientuje na základní principy problematiky převodních cen. V praktické části je zahrnuta identifikace evropských a světových offshore center a krátce nastíněny výhody, které jednotlivá offshore centra svým daňovým rezidentům poskytují. Členění je provedeno s ohledem na kritéria pro určení, zda země je či není daňovým rájem, podle OECD. Následující část se zabývá iniciativou institucí OECD, EU a FATF v boji proti daňovým rájům a konkrétními metodami postihů při využívání offshore center. V poslední kapitole praktické části práce je srovnávána výše daňové povinnosti rezidenta ČR a rezidenta Kyperské republiky při stejné struktuře příjmů a výdajů. Na komparaci takto zjištěných daňových povinností navazuje analýza zjištěných rozdílů. V práci bylo využito metody analýzy, metody syntézy a metody komparace. Metoda syntézy poznatků získaných studiem odborné literatury byla využita v teoretické části práce. V praktické části byla ke zjištění rozdílů ve výši daňové povinnosti rezidentů vybraných členských zemí Evropské unie využita metoda komparace. Příčiny těchto rozdílů byly vysvětleny pomocí metody analýzy. Harmonogram řešení práce Studium literárních pramenů: říjen 2006 duben 2007 Zadání diplomové práce: listopad 2006 Konzultace s vedoucím práce: leden 2007 květen 2007 Dílčí výsledky a závěry práce: únor 2007 květen 2007 Odevzdání práce: květen 2007 11

4 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění Mezinárodní dvojí zdanění příjmů a majetku vzniká v případě kolize daňových systémů dvou různých států, státu zdroje příjmu či majetku a státu rezidentství poplatníka. Toto dvojí zdanění je nežádoucí, protože snižuje zisk a tím snižuje motivaci subjektů k aktivitě na území jiných států (Široký, 2006). K zamezení nežádoucímu dvojímu zdanění, a také dvojímu nezdanění a zamezení možnosti daňových úniků, slouží především mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Smlouvy lze rozdělit podle oblastí, kterých se týkají na: - omezené, tyto smlouvy se týkají specifických druhů zdanění, především v oblasti mezinárodní přepravy, - komplexní, tyto smlouvy se týkají veškerých příjmů. Komplexní smlouvy se v současnosti uzavírají buďto podle modelu OSN nebo podle modelu OECD. Je nutné zdůraznit, že smlouva o zamezení dvojího zdanění nemůže založit daňovou povinnost. Pouze upravuje povinnost vzniklou na základě národních daňových zákonů. 4.1 Historie Historie záměrné koordinace v daňových mezinárodních vztazích formou uzavírání dvoustranných (vícestranných) smluv sahá do poslední třetiny 19. století, kdy tyto úmluvy byly podepisovány zejména mezi jednotlivými oblastmi jednoho státu, které však měly při určitých druzích příjmů jinou výši daní. Smlouva tohoto typu byla podepsána v roce 1869 mezi Pruskem a Saskem, v roce 1898 mezi Rakouskem a Uherskem v rámci Rakouska- Uherska, v roce 1901 podepsaly mezinárodní daňové smlouvy Německo a Nizozemsko. Množství dalších podepisovaných smluv ve 20. letech 20. století vedlo k myšlence jejich vzájemné koordinace a proto byla Komisí Ligy národů vypracována vzorová smlouva o zamezení dvojího zdanění (Široký, 2003). 4.2 Model OSN První snahy zabránit dvojímu zdanění se datují do 20. let minulého století. V roce 1921 byla v rámci Ligy národů ustavena skupina s úkolem vypracování studie o aspektech mezinárodního dvojího zdanění (Nerudová, 2005). Členy této skupiny byla Itálie, Nizozemí, USA a Velká Británie. Výsledkem její činnosti byly následující návrhy: - bilaterální smlouvy o zamezení dvojímu zdanění ve speciálních případech přímého zdanění v oblasti příjmů a majetku, 12

- bilaterální smlouvy o zamezení dvojímu zdanění ve speciálních případech daně dědické, - bilaterální smlouvy o administrativní pomoci v oblasti zdaňování, - bilaterální smlouvy o pomoci v oblasti výběru daní. V roce 1928 byla na základě jednání o těchto smlouvách vytvořena fiskální komise, která se zabývala vytvořením jednotných pravidel pro zdaňování přeshraničních aktivit. Ve 30. a 40. letech byly navrženy smlouvy upravující mezinárodní dvojí zdanění příjmů a o vzájemné administrativní činnosti. Následoval tzv. londýnský model týkající se především zdaňování úroků, dividend, licenčních poplatků a důchodů. Po roce 1954 aktivity na poli OSN (Organizace spojených národů) na přechodnou dobu utichly. Zájem o zamezení dvojího zdanění se objevil až v 60. letech. Tentokrát bylo cílem podpořit příliv investic do rozvojových zemí. Modelová smlouva OSN byla přijata v roce 1979 v Ženevě (publikována v roce 1980). V 90. letech byl tento model opět revidován (Nerudová, 2005). Smlouvy o zamezení dvojího zdanění podle modelu OSN jsou uzavírány především s rozvojovými zeměmi. 4.3 Model OECD Většina členů OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) měla v období po 1. světové válce uzavřeny smlouvy podle modelu OSN, případně jiných modelů. První doporučení týkající se dvojího zdanění bylo na poli OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci, předchůdce OECD) přijato v roce 1955. V následujícím roce započala Fiskální komise práci na návrhu jednotného modelu, který měl sjednotit smlouvy uzavírané mezi jednotlivými členskými státy OEEC. Uzavřené smlouvy měly být revidovány na základě doporučení Rady OECD v roce 1963. Nový jednotný model byl přijat v roce 1977. Vzhledem k vývoji v 80. a 90. letech byl v roce 1992 přijat další jednotný model. A v roce 1997 model, který zohledňoval i potřeby zemí, které nebyly členy OECD (Nerudová, 2005). Tento model slouží k uzavírání smluv o zamezení dvojího zdanění mezi vyspělými státy. 13

4.4 Podstata mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění V mezinárodních daňových smlouvách jsou stanovena přesná kritéria, podle kterých se určuje, kterému státu připadne daňový výnos. Poplatník sám si tedy nemůže sám vybrat jednu ze smluvních zemí, ve které by chtěl být zdaňován. Smlouva by však v podstatě měla být z hlediska daňového zatížení neutrální. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění se týkají pouze daní důchodových a majetkových. Předmětem smluv nejsou nikdy nepřímé daně. Ke kolizi v oblasti nepřímých daní prakticky ani dojít nemůže, protože vývoz je od těchto daní osvobozen. Mezinárodní smlouvy vždy vycházejí z vlastní daňové legislativy jednotlivých smluvních států, kterou pouze modifikují v souladu s dohodnutými pravidly. Zásadně není možné na základě smlouvy o zamezení dvojího zdanění na poplatníka uvalit novou daňovou povinnost, jejich cílem je však také zabránit mezinárodním daňovým únikům formou dvojího nezdanění. Z hlediska rozsahu existují smlouvy dílčí zahrnující pouze jednu nebo několik oblastí, zejména se týkají problémů při zdaňování příjmů z letecké, námořní či silniční mezinárodní přepravy, nebo komplexní mezinárodní smlouvy. Všechny typy smluv či dohod mají vždy přednost před vnitřními právními předpisy jednotlivých zemí (Široký, 2003). 4.5 Důvody pro sjednávání mezinárodních daňových smluv Důvodů pro sjednávání mezinárodních daňových smluv je celá řada. Jedním ze stěžejních je obava z konfliktu mezi soupeřícími daňovými nároky jednotlivých států. Tato obava nabývá na významu s rozšiřujícími se nároky na zdanění v jednotlivých státech a také s nárůstem propojení mezi ekonomikami jednotlivých zemí. Významný vliv má také zvyšující se podíl zboží přecházející přes hranice mezi členy nadnárodních společností. Dalším důvodem je snaha zamezit dvojímu zdanění příjmů daňových rezidentů států, jichž se smlouvy týkají, a to v případě, že jsou rezidenty jednoho státu a příjem jim plyne z druhého státu. Zásadním principem mezinárodního zdanění je, že prioritní právo na zdanění příjmů má stát zdroje a stát příjemce je zavázán daň zaplacenou ve druhém státě určitým způsobem zohlednit tak, aby nedocházelo ke dvojímu zdanění. 14

Význam mezinárodních daňových smluv spočívá i v rozdělení podílu dvou států na daňových výnosech. Pro daňové subjekty má být smlouva z hlediska daňového zatížení v podstatě neutrální a má zajišťovat objektivní rozdělení daňového výnosu mezi oba smluvní státy. S ohledem na to, že v různých smluvních státech jsou rozdílné sazby daně, může být smluv využito i k daňovému plánování, jehož výsledkem je legální snížení daňového břemene poplatníka v rámci jeho celosvětových příjmů na minimum. Dalším důvodem k uzavírání smluv je také snaha zabránit daňovým únikům a vyhýbání se daňové povinnosti, zanedbatelné nejsou ani důvody obecně politické (Rylová, 2006). 4.6 Česká republika a smlouvy o zamezení dvojího zdanění Uzavírání smluv o zamezení dvojího zdanění zahájila Československá republika již před druhou světovou válkou a jednalo se o smlouvy s Polskem, Jugoslávií a Rumunskem. První smlouvy, které ČSSR uzavřela, byly založeny na modelu OSN. Jedná se o smlouvy se Srí Lankou, Kyprem, Nigérií, následovaly smlouvy uzavřené s Čínou a Tuniskem. Další smlouvy, které ČSSR a ČR uzavřela, byly založeny na modelu OECD. Mezi první smlouvy patřily uzavřené s Francií, Nizozemskem a Finskem. ČR v současnosti uzavírá smlouvy výhradně na základě modelu OECD, pouze ve výjimečných případech jsou sjednána ustanovení s prvky, které obsahuje model OSN (Sojka, 2006). Vzhledem k rozsahu existující sítě smluv a nezanedbatelné časové a ekonomické náročnosti sjednávání smluv bylo po rozdělení ČSFR snahou nástupnických států převést tyto smlouvy na nové státy, což se podařilo. Žádný zahraniční stát nechtěl od smlouvy odstoupit či ji jiným způsobem korigovat. Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a Slovenskou republikou byla podepsána 23. 11. 1992 a vstoupila v platnost dnem vzniku obou států (Široký, 2003). Přehled smluv o zamezení dvojímu zdanění, kterými je v současnosti ČR vázána je uveden v příloze č. 1, tyto smlouvy jsou publikovány ve Sbírce zákonů. V současnosti se počet uzavřených smluv o zamezení dvojího zdanění neustále rozšiřuje a stávající jsou upravovány tak, aby odpovídaly současným požadavkům. Smlouvy vstupují v platnost poté, co dají souhlas k ratifikaci zákonodárné sbory obou stran, ratifikují je hlavy obou států a dojde k výměně ratifikačních listin na základě výměny nót ve kterých si oba smluvní státy vzájemně oznámí, že byly splněny jejich požadavky dané vnitrostátními právními předpisy pro vstup smlouvy v platnost. Teprve pak jsou smlouvy publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv a účinnost nastává obvykle prvním dnem kalendářního roku následujícího po vstupu smlouvy v platnost. Výjimečně 15

bývá sjednána i zpětná účinnost, např. v případě Švýcarska nebo Slovenska v roce 2003 (Sojka, 2006). 4.7 Problematika dvojího zdanění Mezinárodní dvojí zdanění vzniká tehdy, jestliže fyzická nebo právnická osoba, která je rezidentem jednoho státu, pobírá zdanitelné příjmy ze zdrojů v jiném státě. Výsledkem toho je, že její příjem může podléhat zdanění v obou státech. Ve své podstatě existují dva druhy mezinárodního dvojího zdanění, a to: - právní a - ekonomické. Právní dvojí zdanění je podle definice OECD charakterizována jako vymáhání srovnatelných daní od jednoho daňového poplatníka ze stejného předmětu zdanění a za stejné období ve dvou nebo více daňových jurisdikcích. K právnímu dvojímu zdanění dochází tam, kde dva státy zdaňují u téhož daňového subjektu stejný zisk, případně příjem. Jedná se o případy, kdy jeden ze států zdaní příjmy z titulu jejich zdroje na svém území, druhý stát pak zdaní celosvětové příjmy daňového subjektu z titulu rezidentství. Ekonomické dvojí zdanění vzniká tehdy, když různé státy uvalují daň na různé poplatníky, ale na základě stejného předmětu zdanění. K ekonomickému dvojímu zdanění tedy dochází v případě, kdy daňové úřady různých států zdaňují stejný zisk, případně příjem, ale zdaňují ho v rukou různých daňových subjektů, např. je-li provedena platba mezi dvěma podniky nadnárodní společnosti a daňová jurisdikce, která zdaňuje příjemce této platby ji považuje za zdanitelný licenční poplatek, zatímco jurisdikce platícího podniku ji považuje za platbu kapitálovou, tzn. bez možnosti uplatnit ji jako daňový náklad, pak se jedná o ekonomické dvojí zdanění (Rylová, 2006) Příčiny dvojího zdanění vycházejí ze střetu dvou nebo více daňově právních systémů různých států v pasážích definujících daňovou příslušnost a příjmy, které dotyčný stát považuje na svém teritoriu za zdanitelné. Státy používají v zásadě dvojí jurisdikci, a to: jurisdikci zdroje (in rem), znamená věcnou příslušnost, příslušnost k území, odkud plyne zdroj, jurisdikci rezidence (in personam), kdy je veškerý příjem zdaňován podle osobní příslušnosti poplatníka (Široký, 2003). Dvojí zdanění jednoho příjmu je nežádoucí, neboť snižuje čistý zisk a demotivuje fyzické a právnické osoby k podnikání na území jiných států. Dvojí zdanění rovněž působí proti snaze vlád podporovat podnikání svých občanů a firem v zahraničí a také proti snaze 16

přilákat zahraniční investory k podnikání v tuzemsku. Daňové otázky se při vzájemných kontaktech zemí stávají velmi důležitým aspektem konečných výsledků podnikání. Státy se proto snaží vliv dvojího zdanění eliminovat prostřednictvím nástrojů mezinárodního daňového práva (Široký, 2003). 4.8 Problematika dvojího nezdanění Daňové úniky a vyhýbání se plnění daňové povinnosti jsou jedním z důsledků mezinárodního dvojího zdanění. Daňový únik v užším slova smyslu je obvykle chápán jako porušení zákona, narozdíl od vyhýbání se daňové povinnosti, které je definováno jako využití možností, které zákon nabízí (Rylová, 2006). Běžně se používá pojem legální daňový únik, který může mít různé formy. Daňové úspory, které provádí bílý poplatník 1 snažící se v právních předpisech najít způsob umožňující snížení jeho daňové povinnosti v zákonné oblasti. Využívá k tomu zvýhodněných daňových režimů způsobem, kdy posuzuje, který z alternativních přístupů pro stanovení daňového základu je pro něj nejvýhodnější. Daňové chyby při výpočtu způsobí obvykle snížení daňové povinnosti malého objemu a spadají do zákonné oblasti. Ke snížení daňové povinnosti poplatníka dochází neúmyslně, v důsledku neznalosti legislativy. Jednou z hlavních příčin je složitost ustanovení daňových zákonů a jejich časté novelizace. Obecně bylo zjištěno, že daňové předpisy patří do skupiny literatury s vysokou náročností na čtenáře. Další formou legálních daňových úniků jsou daňové výhody, za které se označují mezery v daňových zákonech, protože vláda tento způsob snižování daňové povinnosti nepředpokládala, avšak nedokonalost daňové legislativy jej umožňuje.vyhýbání se daňové povinnosti má dvě základní formy. První je neprovedení zdanitelného plnění, kdy poplatník nahradí zdaňovanou aktivitu volným časem. Druhou formou je tzv. daňová obratnost, která je již součástí šedé zóny ekonomiky (Široký, 2003). Každý subjekt má plné právo vyhýbat se daňové povinnosti, tím, že sníží daňovou povinnost na minimum, aniž by přitom porušil zákon. Neexistuje však přesná hranice mezi zákonným a nezákonným postupem. V některých zemích, např. v Nizozemí či Německu, je za porušení zákona považován každý čin, který jde proti záměru zákona. Naopak v jiných zemích je využívání mezer v daňových zákonech naprosto legální. 1 poplatníci, kteří důsledně dodržují všechny zákony, se nazývají bílými poplatníky 17

V mezinárodním měřítku existují dvě hlavní metody daňových úniků, kterými jsou: - manipulace s převodní cenou a - manipulace s náklady. Problém manipulace s převodní cenou vyvstává především ve vztazích mezi mateřskou společností a dceřinými společnostmi. Podniky ve skupině mají vůči řídící mateřské společnosti většinou jen velmi malou míru nezávislosti. Při obchodních transakcích prováděných mezi různými podniky téže nadnárodní společnosti je proto cena stanovována na základě daňového plánování využívajícího mezer v legislativě jednotlivých zemí. Daňový únik se provádí navýšením pořizovací ceny nebo snížením prodejní ceny. Navýšení pořizovací ceny se využívá při dovozu, snížení prodejní ceny při vývozu. Manipulace s náklady vynaloženými na služby, které byly poskytnuty v zahraničí, spočívá v tom, že jsou fakturovány neexistující služby nebo je jejich fakturace značně nadhodnocena. Podstatou je, že dochází ke snižování zisků tím, že se uvádějí neexistující náklady. Existují fiktivní společnosti, které slouží pouze k tomu, že vyrábějí faktury jejichž účelem je poskytovat vhodným podnikům příslušné dokumenty, což jim umožňuje značně snižovat zisk z jejich ekonomické činnosti. Na celosvětové úrovni je úsilí o potírání daňových úniků organizováno pouze na základě ustanovení o vzájemné pomoci, které je obsaženo ve dvoustranných smlouvách o zamezení dvojího zdanění. Daňovým únikům, zejména těm neúmyslným, lze také předcházet politickým dialogem mezi daňovým subjektem a finančním úřadem. Řada států se o to pokouší prostřednictvím informací, které jsou hromadně nebo individuálně ze strany správních orgánů poskytovány daňovým subjektům nebo daňovým poradcům. Cílem této politiky je zamezit daňovým únikům nebo alespoň snížit jejich rozsah, zabránit omylům a v neposlední řadě také zmírnit napětí mezi daňovými subjekty a správními orgány (Rylová, 2006). 4.9 Metody zamezení dvojího zdanění Důležitou částí smluv jsou články týkající se metod zamezení dvojího zdanění. Použitá metoda má významný vliv na výši daňové povinnosti rezidentů. Česká republika uplatňuje zejména metodu vynětí s výhradou progrese a metodu prostého zápočtu (Vybíhal, 2005). Metody se dělí na 2 skupiny: 1. metody vynětí, 2. metody zápočtu. 18

4.9.1 Metody vynětí U metod vynětí nemá vliv skutečnost, že příjem byl nebo nebyl zdaněn v zahraničí. Metody vynětí se dále dělí na: 1. metodu úplného vynětí, 2. metodu vynětí s výhradou progrese. Metoda úplného vynětí spočívá ve vynětí příjmu dosaženého v zahraničí ze základu daně. Metoda vynětí s výhradou progrese se uplatňuje v následujících dvou variantách: 1. metoda zprůměrování, 2. metoda vrchního dílku. Metoda zprůměrování spočívá v tom, že se vypočte daňová povinnost ze součtu dílčích základů daně z tuzemska i ze zahraničí podle tuzemské klouzavě progresivní stupnice a vypočtené průměrné daňové zatížení se přenese na dílčí základ daně z tuzemska. Metoda vrchního dílku spočívá ve zjištění souhrnu dílčích základů daně z tuzemska a ze zahraničí. Pro tento dílčí základ daně se vyhledá příslušné pásmo daně podle tuzemského předpisu. Dílčí základ daně z tuzemska je potom zdaněn touto marginální sazbou daně (bez pevné částky). Česká republika tuto metodu ve smlouvách neuplatňuje. 4.9.2 Metody zápočtu Metody zápočtu se dělí na: 1. metodu plného zápočtu, 2. metodu prostého zápočtu. Metoda plného zápočtu spočívá v plném započtení daně zaplacené v zahraničí na daňovou povinnost v tuzemsku. Metoda prostého zápočtu spočívá v zápočtu daně zaplacené v zahraničí na tuzemskou daňovou povinnost pouze do výše daně, která by připadla poměrně na zahraniční dílčí základ daně v tuzemsku. Maximální výše započtené daně se zjistí jako součin daně vypočtené ze souhrnu tuzemského a zahraničního dílčího základu daně v poměru s podílem zahraničního dílčího základu daně na souhrnu dílčích základů daně. Menší hodnota je daň, kterou lze započíst na tuzemskou daňovou povinnost. Pokud plynou poplatníkovi příjmy z různých států, provádí se metoda prostého zápočtu samostatně za každý stát. Při kombinaci metod se jako první provede vynětí příjmů a potom prostý zápočet. Daň, kterou poplatník zaplatil v zahraničí se prokazuje potvrzením od zahraničního správce daně. Toto potvrzení může tuzemský správce daně vyžadovat nejdříve po 30 19

dnech ode dne doručení potvrzení zahraničního správce daně. V odůvodněných případech lze daň zaplacenou v zahraničí prokazovat i potvrzením plátce příjmu nebo depozitáře o sražení daně. Výše uvedené metody mohou být jednak použity jako jednostranná opatření zapracováním přímo do daňové legislativy jednoho státu, jednak mohou být součástí dvoustranných nebo vícestranných mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění. V obou případech může být použita jen jedna metoda na všechny druhy příjmů, nebo více metod pro různé druhy příjmů a jejich variant současně (Široký, 2003). 20

5 Mezinárodní daňové plánování 5.1 Vznik a vývoj offshore center Offshore centra jsou využívána k podnikání firmami, které optimalizují svoji daňovou povinnost. Často se nesprávně používá také termín daňový ráj. Mezi oběma výrazy je však určitý rozdíl. Daňový ráj je země, jejíž zákony, popřípadě jím uzavřená soustava smluv o zamezení dvojího zdanění umožňují nízké nebo vůbec žádné zdanění, a to zejména příjmů (Boněk, 2001). Naproti tomu jako offshore finanční centrum je označována země, která navíc umožňuje rozvoj podnikání na svém území. Mezi tyto faktory patří rozvinutá infrastruktura, spolehlivý bankovní a soudní systém atd. (Daňově zajímavé jurisdikce daňové ráje, 2007). Optimalizaci daňové povinnosti umožňuje poplatníkům vysoká mobilita kapitálu, díky které lze přesouvat kapitál velmi jednoduše do zemí s nižšími daňovými sazbami. Z tohoto důvodu je daňová soutěž významným faktorem přispívajícím k liberalizaci světové ekonomiky, neboť vytváří tlak na snižování daní a snižování vládních výdajů. Země mezi sebou soutěží o mobilní faktory a v rámci konkurence jsou nuceny snižovat jejich daňové zatížení, které kompenzují růstem zdanění práce. Tato skutečnost vede k přesouvání kapitálu do zemí s nižším daňovým zatížením a hovoříme o tzv. škodlivé daňové soutěži, neboť princip platební schopnosti nevede ekonomické subjekty k tomu, aby platily daně v zemi, ve které využívají veřejných služeb. Společnosti se snaží platit daně v jurisdikcích s nízkými sazbami a využívat veřejných služeb v jurisdikci s vysokými daňovými sazbami (Nerudová, 2005). 5.2 Historie V roce 1927 byla na Bermudách založena 1. kaptivní pojišťovna 2. Její vznik je považován za vznik prvního offshore centra. Rozmach offshore aktivit nastal po druhé světové válce, zejména v posledních 20 letech. Tento rozvoj je dán následujícími faktory: - rozvoj telekomunikací, - internacionalizace společností, - globalizace ekonomiky. 2 Kaptivní pojišťovna je speciální pojišťovna, která byla založena z majetku určitého podnikatelského subjektu. Tzv. závislá pojišťovna. (Klein, 2002) 21

Poslední léta jsou charakterizována přesunem investičních prostředků do offshore lokalit a s tím spojeným rozvojem finanční infrastruktury v těchto oblastech. Offshore centra se vyznačují vysokými ekonomickými výkony. Například Libérie, Panama nebo Kypr patří k zemím s nejrozsáhlejším lodním registrem. Hongkong a Kajmanské ostrovy se řadí k nevětším finančním centrům světa. Budoucnost je spojena především se vznikem mezinárodních center finančních služeb, která vnikají v lokalitách, které se vyznačují těmito znaky: - obchody jsou uskutečňovány především s nerezidenty, - regulativní opatření a legislativa jsou zaměřeny na přilákání mezinárodního obchodu, - základem je důvěrnost ve finančních záležitostech, - jsou zde uplatňovány výhodné daňové režimy (Referát na téma offshore, 2007). 5.3 Motivy pro zakládání offshore společností Již bylo zmíněno, že nejdůležitějším motivem offshore podnikání je snaha o minimalizaci daňového zatížení firmy. Existují však i další podněty, které vedou podnikatele k zakládání tohoto typu společností. Mezi tyto motivy patří možnost využití výhod odlišného právního prostředí, ochrana majetku, vyhýbaní se regulaci některých podnikatelských aktivit a často je zmiňována také anonymita vlastnictví (Petrovič, 2002). 5.3.1 Daňové motivy Státy se snaží přilákat investory za účelem zvyšování své prosperity. Naopak podnikatelé se snaží o maximalizaci zisku spočívající v minimalizaci nákladů z čehož vyplývá snaha o minimalizaci daňového zatížení. Mezinárodní daňové plánování spočívá tedy v plánovaném a cílevědomém využívání výhod nabízených zeměmi za účelem optimalizace celkového daňového zatížení. Ve vyspělých zemích jsou společnosti zatížené příliš vysokou mírou zdanění a také existují omezení v možnosti zahrnout některé náklady do základu daně. Jak už bylo uvedeno, minimalizace výsledné sazby daně z příjmu a maximalizace položek, které lze akceptovat jako náklad na dosažení příjmu, jsou nejdůležitějším motivem mezinárodního daňového plánování, nikoli však jediným. Dalším podstatným motivem je hledání optimální kombinace individuálních specifik jednotlivých daňových systému. Sem lze zařadit například: různou koncepci srážkových daní, existenci soustavy individuálních smluv o zamezení dvojího zdanění s různými sazbami v každé zemi, odlišnou legislativu k zamezení vyhýbání se zdanění a obecný 22

postoj k obchodním operacím s rezidenty různých daňově preferenčních režimů v jednotlivých zemích. 5.3.2 Právní motivy V České republice je tento motiv oproti daňovým motivům zatím poměrně opomíjený. Podstata využití spočívá v možnosti založit pro určitý účel společnost v zemi, která má zcela jinak upraveno právo společenstevní a obchodní. Toto umožňuje uspořádat například vztahy mezi podílníky způsobem, který odporuje našemu obchodnímu právu. Významná může být také nižší úroveň administrativních povinnosti, v některých státech není nutné předkládat účetní výkazy a daňová přiznání, zprávy pro rejstřík společností atd. 5.3.3 Ochrana majetku Ochranou majetku se tady rozumí právní ochrana majetku před nároky budoucích možných věřitelů. Tento motiv se velmi těsně prolíná s využíváním výhod odlišného právního prostředí. 5.3.4 Regulace podnikatelských aktivit Ve státech s méně vyspělými ekonomikami obvykle existuje regulace některých činností, například v České republice to bylo obchodování s opcemi na zahraniční cenné papíry. Toto obchodování se kvůli devizovým opatřením provádělo prostřednictvím zahraničních dceřiných společností, které této regulaci nepodléhaly. 5.3.5 Anonymita vlastnictví Tento faktor může být někdy rozhodujícím při výběru investice. V počáteční fázi akvizice je výhodou anonymita společnosti, u které nejsou vlastníci veřejně známí. Na podobném základu stojí ochranná anonymita státních byrokratických aparátů nebo anonymita organizovaného zločinu (Petrovič, 2002). 5.4 Subjekty mezinárodního daňového plánování 5.4.1 Beneficiát Beneficiát je fyzická osoba, která je tzv. bezprostředním vlastníkem společnosti či struktury. Jedná se o osobu, která je skutečným vlastníkem bez ohledu na skutečnosti zapsané v registru společností. Tato osoba obvykle přímo či nepřímo dává pokyny a 23

instrukce správcům společnosti. Výjimkou je trustové uspořádání, kde beneficiát pokyny udílet nemůže. S osobou beneficiáta, jeho obchody a zázemím přímo souvisí due diligence 3. Společnosti, které sídlí v regulovaných jurisdikcích jsou ze zákona povinny provádět due diligence, jako součást podmínek udělení licence pro jejich činnost. Běžný proces due diligence zahrnuje vyplnění dotazníku potenciálním klientem. Klient uvede informace jako jméno, příjmení, kontaktní údaje a dále informace o zamýšlené firmě či struktuře, zejména předmětu podnikání, plánovaných obratech atd. Klient je požádán také o předložení bankovních referencí a o prokázání svého trvalého bydliště a totožnosti. Dále je klient prověřen z dostupných veřejných zdrojů, jako jsou registry společností, úpadců, konkursů, dlužníků. Pokud jsou všechny údaje vyhodnoceny jako vyhovující, je možné klienta přijmout. Požadavky na due diligence u jednotlivých společností mohou být odlišné. Podstatným faktorem při rozhodování o daňovém plánování je daňová rezidence beneficiáta. Klient může v místě svojí jurisdikce podléhat zákonům, které omezují využití offshore společností nebo uvalují různé formy povolovacích řízení či oznamovacích povinností. Dalším významným faktorem ovlivňující daňové plánování je klientův přístup k riziku. 5.4.2 Poradce Poradce nebo tým poradců z poskytovatelské společnosti navrhne podle záměru klienta založení společností ve vhodných jurisdikcích, případně i celkové schéma daňového plánování pro společnost klienta. Je zvolena struktura jednotlivých offshore společností a schéma je odladěno zejména ve vztahu ke srážkovým daním atd. 5.4.3 Poskytovatel Poskytovatelé musí pro obdržení licence k vykonávání své činnosti splnit řadu náročných kritérií. Tato licenční pravidla byla zavedena zpočátku pouze v britských dependencích, ale postupně se legislativa rozšířila např. i do karibské oblasti. Kontrola, regulace a prověřování se týká především: 3 Due Diligence je vyčerpávajícím přezkoumáním finanční situace společnosti nebo klienta, jejího majetku, podnikatelských výhledů, rizik a dalších relevantních otázek za účelem získání znalosti o podniku, posouzení navrhované transakce a zhodnocení skrytých rizik. 24

- akcionářů resp. přímých vlastníků poskytovatele služeb, - dostatečného finančního zázemí poskytovatele, - zajištění poskytovatele formou profesionálního pojištění, - managementu poskytovatele (vzdělání, trestní bezúhonnost, kredibilita), - zaměstnanců poskytovatele, - práce poskytovatele, zejména provádění due diligence. Rozhodující se místo poskytování služeb a administrace struktur. Většina zemí má v legislativě ustanovení o místě řízení a kontroly, která umožňují subjekty řízené a kontrolované v místě považovat za daňové rezidenty. Jedním z hledisek, kterým by se měl klient při výběru poskytovatele řídit, je pozice na trhu. Pro srovnání s ostatními poskytovateli je možné z dostupných informací využít informace o počtu poboček působících v zahraničí, doba působení atd. Dalším kritériem je otázka, zda tržní zaměření poskytovatele odpovídá potřebám klienta. Existují poskytovatelé zaměřující se na ochranu a správu majetku fyzických osob s cílem vyhnutí se dani či její minimalizaci, společnosti zaměřující se na sportovce, pro které vytvářejí a administrují specifické struktury. Dále jsou na trhu společnosti, které se zaměřují jen na specifické struktury a jurisdikce. Rozsah služeb a výše poplatků bývá rozdílná. 5.4.4 Regulátor Regulátor je orgán, který dohlíží na činnost poskytovatelů offshore služeb. Tímto orgánem bývá Komise pro finanční služby, která kromě dohledu nad poskytovateli dohlíží také na investiční fondy a společnosti. V jejím čele stojí předseda a podle velikosti jurisdikce a rozsahu činnosti jsou dalšími členy místopředseda či předsedové, tajemník, vedoucí dohledu nad poskytovateli atd. Působnost komise je stanovena zákonem či ustanovením o komise a zákonem či ustanovením o poskytovatelích offshore služeb. Legislativa ve všech jurisdikcích upravuje základní funkce a pravomoci, kterými jsou příjímání a zkoumání žádostí o licence, jejich schvalování a vystavení, proces kontroly i odejmutí licence. Komise dále prověřují licencované poskytovatele zda dodržují podmínky udělené licence. 5.4.5 Registr společností Působnost registru společností je stanovena zákonem či ustanovením o Registru společností, případně zákony či ustanoveními o jednotlivých subjektech. Legislativa se v různých jurisdikcích liší, vždy však upravuje funkce a pravomoci registru, který může 25

být samostatný nebo být součástí např. Nejvyššího soudu v jurisdikci. Základním úkolem registru je poskytovat standardní činnosti, jako jsou registrace všech právních forem subjektů v jurisdikci, poskytování údajů o těchto subjektech oprávněným osobám a veřejnosti. Dalším úkolem registru je např. registrování zástav vůči subjektům vedeným v registru, ověřování dokumentů subjektů, knihování výročních zpráv včetně výběru poplatků a výběr poplatků formou fixní roční daně. Pokud subjekty nesplní povinnosti stanovené místními zákony, či nepodají výroční zprávu, anebo neuhradí stanovené poplatky, hrozí jim ze strany registru obvykle finanční sankce, které jsou specifikovány v příslušných zákonech a ustanoveních. Pokud subjekt po určitou dobu neplní závazky vůči registru, bývá z registru vyškrtnut. Lhůta se v jednotlivých jurisdikcích liší, může být v rozmezí 6 12 měsíců. Vyškrtnutí je společnosti oznámeno dopisem a má za důsledek ztrátu právní subjektivity. 5.4.6 Banka Velmi důležitou částí struktury je banka, která zajišťuje inkaso plateb pro offshore strukturu. Dobrý poskytovatel nabídne svým klientům možnost vybrat si banku, která alespoň částečně vyhovuje potřebám klienta. Avšak i banky si své klienty pro operace s offshore strukturami pečlivě vybírají a ne všechny banky jsou ochotny otevřít účty pro offshore operace. Banka klienta přijímá na doporučení poskytovatele, který však za nového klienta přebírá určitou formu záruky vůči bance v tom smyslu, že klient offshore strukturu nezneužije k nelegitimním účelům a nezpůsobí tak bance problémy. Při výběru banky stojí klienti před rozhodnutím, kde by banka měla být umístěna a co je pro ně nejvýhodnější. To záleží na očekávaném rozsahu služeb, preferencích (dostupnost, utajení bankovních informací), výběr banky ovlivňuje i struktura (zakládaná struktura může vylučovat banku v určitých jurisdikcích), roli může hrát i jazyková vybavenost, měna, ve které klient provádí své transakce, stabilita jurisdikce, její historie a tradice. Banky jsou povinny informovat příslušné úřady o veškerých neobvyklých transakcích. Pokud si klient zvolí banku v offshore jurisdikci je výhodou legislativa týkající se utajení bankovních informací, snadná možnost otevření bankovního účtu a relativně nízké požadavky na minimální zůstatky účtu. Velkou výhodou je absence srážkových daní. Za nevýhodu lze považovat značnou vzdálenost v případě, že je nutné vykonat osobní návštěvu za účelem pohovoru s bankéřem. Nejpodstatnější nevýhodou je skutečnost, že jakákoliv platba do typické offshore jurisdikce se může stát předmětem zkoumání pouze 26

z toho důvodu, že se jeví nápadně. Typickými jurisdikcemi jsou v tomto případě např. ostrovy v karibské oblasti, Bahamy atd. V případě, že klient zvolí banku v onshore oblasti, v jurisdikci s vhodnými zákony a ustanoveními o poskytování bankovních služeb nerezidentům a o utajení bankovních informací může se dočkat poskytnutí výhodnějších služeb. Banky nabízejí svým klientům služby privátního bankéře, ale obvykle neposkytují internetové bankovnictví, které se se službou osobního bankéře neslučuje. Umožňují však svým klientům ovládat účty pomocí systému kódů a hesel. Při otevírání bankovních účtů představují velice důležitý nástroj bankovní reference. Obvykle obsahují identifikaci klienta, údaj o době trvání obchodního vztahu a stručnou charakteristiku klienta. Někdy jsou reference doplněny o dosahované obraty či zůstatky. Hlavním zájmem klienta bývá často bankovní tajemství a utajení bankovních informací. Podmínkou využití bankovního tajemství je legitimní využívání offshore struktur. K jeho prolomení může dojít jen na základě zdokumentovaného a podloženého trestného činu. Tento trestný čin musí být trestný také v jurisdikci, kde bude posuzován místním soudem, který vynese své rozhodnutí. Proti rozhodnutí je možné podat odvolání ze strany klienta či jeho právního zástupce. Je třeba si uvědomit, že veškeré hotovostní transakce od určité výše podléhají oznamovacímu režimu. Také série transakcí pod stanoveným limitem podléhají oznamovací povinnosti a je vhodné, aby se klient na tato omezení informoval. Mezi sledované transakce patří ty, které vyvolávají podezření. Jsou to např. požadavky na hotovostní výběr částky, která je obdržena na účet offshore struktury předchozí den či dva, popřípadě požadavek na převod celé částky na jiný účet ve stejném časovém rozmezí bez řádného vysvětlení. Toto chování u bankéřů vzbuzuje podezření, že se nejedná o zcela legitimní transakci, přestože je možné, že jde pouze o neznalost či netaktnost klienta. Proces zakládání účtu je velmi složitý. Pokud klient není zajímavý a nemá kontakty ve sféře bankovnictví, je založení účtu pro offshore společnost komplikované. Požadavky na založení účtu se v různých zemích liší, mezi nejtypičtější patří např. předložení bankovních referencí klienta, předložení vyplněné žádosti o otevření účtu včetně ostatních formulářů a také ostatní dokumenty offshore společnosti. Právě kvalita dokumentů offshore společnosti může mít velký vliv na posouzení žádosti. Při komunikaci s bankou je vhodné dodržovat určité zásady např. komunikovat s důvěrou ke svému bankéři, konzultovat jakékoliv nestandardní operace ještě před jejich započetím, dbát na pokyny a rady svého poskytovatele a bankéře, v případě dotazu na 27

pozadí prováděné transakce vše ochotně a promptně vysvětlit. Bankéř obvykle uvítá možnost navštívit klientovu firmu v jeho společnosti. Banky jsou podrobeny velmi přísné regulaci a mají povinnost oznamovat veškeré podezřelé transakce. Proto před navázáním nového vztahu požadují velké množství informací. Je to proto, aby banka mohla identifikovat případné klienty, kteří chtějí zneužít offshore struktur a bankovních služeb ke kriminálním aktivitám. Pokud se banka o aktivity klienta nezajímá a neprovádí due diligence, je velmi pravděpodobné, že s některým klientem přijdou problémy, které budou znamenat zkoumání banky ze strany bankovního dohledu a případně i dalších institucí. Obsahem due diligence je obvykle požadavek na bankovní reference klienta, informace o obchodních aktivitách, odhad objemu finančních prostředků, které budou přes strukturu proudit včetně identifikace jejich zdrojů, případné politické aktivity či funkce klienta atd. Pokud je klient do banky uveden poskytovatelskou organizací, která má dobrou pověst a dlouhodobě s bankou spolupracuje, potom je míra due diligence ze strany banky nižší, protože due diligence už byla provedena poskytovatelem, který klienta uvedl. Banky akceptují zejména due diligence provedenou licencovanými poskytovateli. Due diligence však není proces jednorázový, ale neustále probíhající. Banka monitoruje aktivity klienta a porovnává je s informacemi, které obdržela při navázání obchodního vztahu. V případě zjištění rozdílů je klient požádán o vysvětlení rozdílů, v závažných případech může dojít k ukončení poskytování bankovních služeb ze strany bankovního domu a k uzavření jednoho nebo více účtů. Informace, které klient bance v rámci due diligence poskytne, jsou předmětem bankovního tajemství a jsou určeny pouze omezenému okruhu pracovníků. V důsledku zpřísnění legislativy jsou banky zavaleny novými procedurami a proto musely zřídit nová oddělení zabývající se prováděním due diligence. To znamená zvýšení nákladů, které v konečném důsledku musí zaplatit klient ve formě vyšších poplatků a také zavedení povinnosti držet na účtu určitou výši minimálních zůstatků, která se stále zvyšuje. Alternativní podmínkou je dosažení určité minimální výše obratů na účtu tak, aby byl klient pro banku zajímavý. K těmto podmínkám vedou banky špatné zkušenosti s některými klienty, kteří berou banku jen jakousi přestupní stanici využívanou pro několik převodů koncem daňového roku, kdy se převedené zdroje ihned vyberou či jinak likvidují a po zbytek roku je účet neaktivní. O takového klienta banky samozřejmě nestojí, protože z utržených poplatků nepokryjí ani své vlastní náklady (Klein, Žídek, 2002). 28