Vybrané antropogenní vlivy v Amatérské jeskyni v Moravském krasu

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie Eva PŘIBYLOVÁ Vybrané antropogenní vlivy v Amatérské jeskyni v Moravském krasu Diplomová práce Vedoucí práce: doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Olomouc 2009

Prohlašuji, ţe jsem zadanou diplomovou práci vypracovala samostatně, a ţe jsem veškerou pouţitou literaturu, prameny a zdroje uvedla v seznamu pouţité literatury. Olomouc 10. 4. 2009..

Děkuji doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D. za vstřícný přístup, cenné rady a odborné vedení při zpracování diplomové práce. Dále děkuji p. Zdenku Motyčkovi za ochotu, účinnou metodickou pomoc, věcné připomínky a poskytnutí některých informací. V neposlední míře děkuji zaměstnancům Správy CHKO Moravský kras v Blansku, především pak RNDr. Antonínu Tůmovi a Ing. Kristýně Šebkové, Ph.D., za ochotu, poskytnuté informace a literaturu. Děkuji také všem svým blízkým, především pak rodičům, za podporu a trpělivost.

Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, katedra geografie Akademický rok 2007/2008 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE student Eva PŘIBYLOVÁ obor (studijní kombinace) Biologie Geografie Název práce: Vybrané antropogenní vlivy v Amatérské jeskyni v Moravském krasu Selected anthropogenic impacts in the Amaterská Cave in the Moravian Karst Zásady pro vypracování: Cílem diplomové práce je zdokumentovat, popsat a posoudit vlivy lidského působení v největším jeskynním systému ČR Amatérské jeskyni v době od jejího objevu v roce 1969 do roku 2009, se zvláštním zřetelem na speleologický výzkum zde prováděný a jeho přímý vliv na dochovaný stav lokality. Autorka se zaměří na přímé vlivy antropogenní činnosti na Amatérskou jeskyni, které jsou spojené s výzkumem a realizovanou dokumentací jeskyně. Cílem výzkumu bude dosažení maximálního stupně poznání, které bude vycházet z vlastní provedené inventarizace technických zásahů v Amatérské jeskyni. Těžištěm práce bude zhodnocení metod výzkumu a jejich vlivu na jeskynní prostředí (např. používání pomůcek, instalace zařízení, přemisťování sedimentů, důlní metody apod.). K hodnocení nepřímých vlivů využije dostupnou literaturu. Autorka bude při zpracování diplomové práce spolupracovat se Správou CHKO Moravský kras. Struktura práce: 1. Úvod, cíle práce, metodika. 2. Vymezení zájmového území. 3. Charakteristika systému Amatérské jeskyně. 4. Historické aspekty historie výzkumů od objevu jeskyně po poslední objevy v roce 2008 5. Hodnocení nepřímých vlivů na jeskynní systém 6. Hodnocení přímých vlivů na jeskynní systém 7. Závěr 8. Shrnutí Summary (česky a anglicky), klíčová slova key words

Diplomová práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: 1. Sestavení osnovy DP (prosinec 2007). 2. Rešerše literatury zabývající se problematikou zájmového území (březen 2008). 3. Terénní výzkum (březen - říjen 2008). 4. Kartografická prezentace diplomové práce (leden 2009) 5. Odevzdání diplomové práce (duben 2009) Rozsah grafických prací: grafy, mapy, fotodokumentace Rozsah průvodní zprávy: 20 000 až 24 000 slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury: Bella, P.: K rekonštrukcii planačných povrchov v Demänovských vrchoch na severnej strane Nízkych Tatier. Geographia Slovaca, 18, Bratislava, 2002, s. 13-20. Bella, P. ed.: Výskum, využívanie a ochrana jeskyň. Správa slovenských jaskýň, Liptovský Mikuláš, 2004, 195 s. Bella, P.: Jaskynný georeliéf priestorová hierarchická štruktúra a základné speleomorfologické atribúty. Acta carsologica Slovaca, XLIV, Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva, Liptovský Mikuláš, 2006, s. 23 53. Bosák, P. (ed.): Speleofórum 2002. Česká speleologická společnost, Praha, 2002, 81 s. Bosák, P. (ed.): Speleofórum 2003. Česká speleologická společnost, Praha, 2003, 70 s. Bosák, P. (ed.): Speleofórum 2004. Česká speleologická společnost, Praha, 2004, 73 s. Demek, J., Embleton, C.: Guide to medium - scale geomorphological mapping. GGÚ ČSAV, Brno, 1978, 348 s. Ford. D. C., Williams, P. W.: Karst geomorphology and hydrology. Undin Hyman, London, 1989, 601 s. Geršl, M.: Třetí národní speleologický kongres. ZM production, Kuřim, 2004, 83 s. Hochmuth, Z.: Problémy speleologického prieskumu podzemných tokov na Slovensku. Slovenská speleologická společnost, Prešov, 2000, 164 s. Minár, J. a kol.: Geoekologický (komplexný fyzickogeografický) výskum a mapovanie vo velkých mierkach. Univerzita Komenského, Bratislava, 2001, 209 s. ISBN 80-968146-3-X. Motyčka, Z. et al.: Amatérská jesykně: 30 let od objevu největšího jeskynního systému ČR. Česká geologická společnost, Praha, 2004, 232 s. Musil, R.: Sloupsko-šošůvské jeskyně: jeskynní bludiště pod Bradinami: jeho historie a význam. Gloria, Rosice u Brna, 2002, 178 s. Panoš, V.: Sloupské údolní polje a jeho odtokové jeskyně, Moravský kras. Kras v Československu, 1-2, Brno, 1963, s. 1-10. Vedoucí diplomové práce: RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Konzultant diplomové práce: Zdeněk Motyčka Datum zadání diplomové práce: 10. 11. 2007 Termín odevzdání diplomové práce: 10. 5. 2009 vedoucí katedry vedoucí diplomové práce

OBSAH KAPITOLA 1... 8 ÚVOD... 8 1. 1. Cíl práce... 10 1. 2. Metody zpracování... 11 1. 2. 1. Studium literárních pramenů a mapových podkladů... 11 1. 2. 2. Terénní výzkum... 12 KAPITOLA 2... 13 Vymezení zájmového území... 13 2. 1. Moravský kras... 13 2. 2. Systém Amatérské jeskyně... 16 2. 3. Ostatní jeskyně v systému Amatérské jeskyně... 18 KAPITOLA 3... 23 Amatérská jeskyně... 23 3.1. Stará Amatérská jeskyně... 25 3. 1. 1. Vstupní část... 25 3. 1. 2. Přítoková část... 25 3. 1. 3. Odtoková část... 26 3. 2. Nová Amatérská jeskyně... 27 3. 2. 1. Vstupní část... 27 3. 2. 2. Západní macošská větev... 27 3. 2. 3. Východní macošská větev... 28 3. 2. 4. Macošský koridor... 29 3. 2. 5. Bludiště Milana Šlechty... 30 3. 2. 6. Rozlehlá chodba... 30 3. 2. 7. Krematorium... 30 3. 2. 8. Bělovodská větev... 31 3. 2. 9. Sloupský koridor... 32 3. 3. Nový Sloupský koridor Šachta Broušek... 33 3. 3. 1. Vstupní část... 33 3. 3. 2. Hlavní koridor... 33 3. 3. 3. Úsek mezi Vintockým rozcestím a 4. sifonem... 34 3. 3. 4. Šošůvecká odbočka... 36 3. 3. 5. Úsek mezi Vintockým rozcestím a 5. sifonem... 36 3. 3. 5. Úsek za 5. sifonem... 37 KAPITOLA 4... 38 Historie výzkumu... 38 4. 1. Výzkumy v letech 1965 1992... 38 4. 2. Výzkumy v letech 1992 1999... 40 4. 3. Výzkumy v letech 1999 2008... 42

KAPITOLA 5... 45 Hodnocení nepřímých vlivů na jeskyni... 45 5. 1. Zemědělství... 45 5. 2. Povrchové vody... 48 KAPITOLA 6... 50 Hodnocení přímých vlivů na jeskyni... 50 6. 1. Charakteristika přímých vlivů způsobených technickými zásahy, pomůckami a dalšími změnami v jeskyni... 55 6. 1. 1. Technické zásahy pro bezpečný přístup do jeskyně... 55 6. 1. 2. Technické zařízení a pomůcky pro bezpečný pohyb v jeskyni... 55 6. 1. 3. Zařízení a pomůcky vyuţívané při průzkumu komínů a horních pater... 56 6. 1. 4. Pomůcky při mapování... 57 6. 1. 5. Pomůcky vyuţívané při potápěčském průzkumu... 59 6. 1. 6. Zařízení a pomůcky monitorující stav jeskyně... 60 6. 1. 7. Změny sekundárních výplní vlivem výzkumu a exkurzí... 61 6. 1. 8. Znečištění jeskyně odpadky... 64 6. 2. Inventarizace vybraných přímých vlivů technických zásahů, umělých pomůcek a změn jeskynních výplní... 66 6. 2. 1. Stará Amatérská jeskyně... 68 6. 2. 2. Nová Amatérská jeskyně... 79 6. 2. 3. Nový Sloupský koridor (Šachta Broušek)... 99 KAPITOLA 7... 106 Závěr... 106 KAPITOLA 8... 110 Summary... 110 KAPITOLA 9... 113 Seznam literatury... 113 Seznam fotodokumentace... 118

KAPITOLA 1 ÚVOD Krasové území je velice sloţitým přírodním systémem, díky své provázanosti jednotlivých exokrasových, endokrasových a hydrologických krasových tvarů. Podzemí Moravského krasu představuje obrovitý komplex jeskynních chodeb, mohutných dómů, komínů, propastí a dlouhých vodních sifonů. Jeskynní systémy pro nás mají a nadále by měly mít nedocenitelný význam jak v oblasti poznávání vlastního vývoje lidstva, tak i Země obecně. Diplomová práce se zaměřuje na lokalitu vytvořenou v devonských vápencích, Amatérskou jeskyni, která leţí v severní části Moravského krasu, nedaleko od okresního města Blansko. Území se nachází v Jihomoravském kraji, severně od Brna. Málokdo před půl stoletím předpokládal objevení tak ojedinělého komplexu, jakým bezpochyby Amatérská jeskyně je. Jiţ prof. Absolon ve druhém díle své monografie Moravský kras charakterizuje Cigánský závrt původní objevitelské místo jako velmi zajímavé působiště se strategickou polohou a předpovídal výskyt opravdové jeskyně. Byla nasnadě souvislost ztrácejících se vod do krasového podzemí v oblasti ponorů u obcí Sloup a Holštejn a jejich vývěru na dně propasti Macocha. Po menších objevech jednotlivých částí systému v letech 1959 1968, bylo v roce 1969 proniknuto do volných prostor rozsáhlého jeskynního komplexu Amatérský jeskyně a splnil se tak sen mnoha generací dobrovolných jeskyňářů. V roce 2009 si připomínáme 40. výročí objevení Amatérské jeskyně. Je třeba si uvědomit, ţe s objevem rozsáhlého komplexu, vyvstal nový úkol provádět systematický průzkum a výzkum, který je po dobu čtyřiceti let nadšenými a zaujatými jeskyňáři řešen. Současně je nutné zdůraznit, ţe je po stejnou dobu neméně důleţitá ochrana unikátního jeskynního světa, ochrana před nevratnými změnami a jeho uchování. Efektivní poznání neznámých jeskyní a odhalení jejich vztahu k navazujícím systémům a povrchu si ovšem určitou potřebu změn vynutí. Hlavním důvodem ke zvolení tématu pro moji diplomovou práci se stal dlouhodobý zájem o poznávání podzemního tajemství. Neméně významnou pohnutkou byla i skutečnost, ţe Moravský kras, a tím i samotná Amatérská jeskyně, se nachází 8

poblíţ mého domova. Mám zájem poznávat krajinu nejen na povrchu, ale i pod ním, tedy podzemní prostory většinou netknuté lidskou společností. Práce zčásti navazuje na zpracovanou bakalářskou práci a jejím cílem bude prohloubit informace k dané problematice a zmonitorovat tak v rámci čtyřicetiletého výročí objevení Amatérské jeskyně působení všech subjektů a samotných jeskyňářů od roku 1969 do 2009. 9

1. 1. Cíl práce Cílem diplomové práce, která zčásti navazuje na zpracovanou bakalářskou práci Inventarizace nově objevených endokrasových tvarů ve Sloupském koridoru v části Nové Amatérské jeskyně, je na základě vlastního terénního výzkumu a studia odborné literatury charakterizovat vybrané antropogenní vlivy v Amatérské jeskyni v severní části Moravského krasu. Hlavní náplní práce je zdokumentovat, popsat a posoudit přímé vlivy lidského působní v Amatérské jeskyni v době od jejího objevu v roce 1969 do roku 2009, se zvláštním zřetelem na speleologický výzkum zde prováděný a jeho přímé vlivy na dochovaný stav jeskyně. Práce vychází z vlastní provedené inventarizace technických zásahů spojených s výzkumem, např. pouţité pomůcky, instalace zařízení, přemísťování sedimentů, důlní metody apod. Jak jiţ z názvu vyplývá, ve studii nebudou detailně charakterizovány všechny sloţky přímých vlivů, předmětem zájmu budou především vybrané antropogenní zásahy, které jsou nejzjevnější a které mají nejpodstatnější vliv na dochovaný stav jeskyně. Ostatní sloţky přímých vlivů budou zmíněny pouze okrajově v kapitole všeobecné charakteristiky technických zásahů, umělých pomůcek a změn jeskynních výplní. Nedílnou součástí diplomové práce budou mapy a fotodokumentace vybraných technických zařízení a umělých zásahů. 10

1. 2. Metody zpracování Základními metodami vyuţitých při zpracování diplomové práce bylo studium odborné literatury a terénní výzkum. Většina informací byla získána z literatury s příbuznou tématikou, popřípadě ze studia technických dokumentací. Práce v terénu byla zaměřena na inventarizaci technických zásahů v jeskyni. Významným elementem při zpracování diplomové práce se stalo i studium mapových podkladů. 1. 2. 1. Studium literárních pramenů a mapových podkladů Studium literárních pramenů se stalo základní metodou pro zpracování diplomové práce. Veškeré pouţité zdroje jsou uvedeny v závěru práce v seznamu pouţité literatury. Tato metoda byla pouţita především pro zpracování komplexní fyzickogeografických charakteristik vymezeného zájmového území Moravský kras, stejně tak i pro speleotopografii systému Amatérské jeskyně. Studium literárních pramenů bylo zaměřeno na literaturu zabývající se problematikou karsologie a speleologie obecně (např. V. Panoš, 2001) nebo publikace Jeskyňářství v teorii a praxi (Bosák P. et al., 1988). Z regionální literatury týkající se přímo oblasti Moravského krasu a Amatérské jeskyně byla vyuţita například publikace Moravský kras (Musil R., 1993), publikace Punkva a její jeskynní systém v Amatérské jeskyni (Přibyl J., Rajman P., 1980) nebo publikace Amatérská jeskyně 30 let od objevu největšího jeskynního systému České republiky (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Jako důleţitý zdroj informací slouţily i články z jednotlivých let publikace Speleofóra. V diplomové práci jsou pouţity také nepublikované údaje získané od zaměstnanců Správy CHKO Moravský kras a členů České speleologické společnosti. Vlastnímu terénnímu výzkumu předcházelo studium mapových podkladů a seznamování s potřebnými informacemi o terénu. Bylo vyuţito map sestavených členy České speleologické společnosti na základě výzkumu v jednotlivých letech a geologických map ČR, které měly hlavní úlohu při vymezování zájmového území. 11

1. 2. 2. Terénní výzkum Nejdůleţitější součástí diplomové práce byl vlastní terénní výzkum, kterému předcházelo prostudování dostupné literatury a mapových podkladů, na jejichţ základě bylo naplánováno a zrealizováno několik rekognoskačních akcí. Tyto akce byly zaměřeny na vybrané antropogenní zásahy realizované a umístěné v Amatérské jeskyni. Úkolem bylo zdokumentovat, popsat a posoudit vlivy lidského působení. Pozornost byla věnována inventarizaci nevratných zásahů a trvale nebo dočasně umístěných pomůcek umoţňující průzkum, dokumentaci a bezpečný pohyb po jeskyni. Dále byl proveden výčet změn sekundárních výplní a trvale nebo dočasně umístěných pomůcek, které monitorují stav jeskyně. Rozměry tvarů byly měřeny pomocí pásma. Získané poznatky z terénního výzkumu byly pečlivě zaznamenány a vybrané zásahy zakresleny do fotokopie podkladové mapy. Toho bylo dále vyuţito při vymezování místa usazení. Průběţně byla pořízena podrobná fotodokumentace vybraných technických a umělých zásahů, která byla pouţita k doplnění textu diplomové práce. 12

KAPITOLA 2 Vymezení zájmového území 2. 1. Moravský kras Moravský kras je největší krasové území České republiky s typickými formami povrchového i podpovrchového krasu. Za chráněnou krajinnou oblast CHKO Moravský kras byl vyhlášen jiţ v roce 1956, čímţ se stal druhou nejstarší CHKO v České republice. Rozloha oblasti činí 92 km 2 a zaujímá téměř 25 km dlouhý, 3 aţ 6 km široký pruh zkrasovělých devonských vápenců. Rozprostírá se severovýchodně od Brna a zasahuje tedy do bývalých okresů Blansko, Brno-venkov a Brno-město. Více neţ 60 % povrchů kryjí lesy, ve střední a jiţní části a v nepřístupných kaňonech na severu se zachovala přirozená druhová skladba. Velké plochy na severu jsou odlesněny a převaţuje orná půda. Ráz určují krasové plošiny, které jsou odděleny aţ 150 m hlubokými kaňonovitými ţleby. Podmínky ochrany přírody jsou odstupňovány do tří zón, které jsou vymezeny podle přírodních hodnot. I. zóna s nejpřísnější ochranou zaujímá 17 % z celkové rozlohy CHKO s přírodně nejcennějšími lokalitami s unikátní ţivou a neţivou přírodou. II. zóna je zónou přechodovou, zaujímá 42 % rozlohy území a zbývající části území, tedy 41 % jsou zařazeny do III. zóny ochrany. Na území Moravského krasu je evidováno více neţ 1 100 jeskyní. Nejcennější části území jsou chráněny ve 14 přírodních rezervacích, z toho 4 národní přírodní rezervace, a dále ve 4 přírodních památkách, z toho 3 kategorie národní. V této oblasti se vyskytují unikáty ţivé přírody s mnoţstvím chráněných i ohroţených druhů rostlin a ţivočichů, a dále karpatské a alpské druhy rostlin jako pozůstatky dob ledových. V Moravském krasu bylo zaznamenáno více neţ 20 druhů netopýrů a pozoruhodnou skupinou jsou také praví jeskynní ţivočichové, převáţně bezobratlí, z nichţ mnozí byli vědecky popsáni. Geograficky Moravský kras spadá do většího geomorfologického celku v jihovýchodní části České vysočiny Drahanské vrchoviny. Geomorfologicky se jedná o plochou vrchovinu tvořenou devonskými spodokarbonskými vápenci s povrchem 13

o průměrné nadmořské výšce 448 m a středním sklonem svahů 5 48 (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Zařazení krasového území podle regionálního geomorfologického členění České republiky (Demek, J, Mackovič, P., et al., 2006) je shrnuto v následující tabulce: Tab. 1: Zájmové území v rámci regionálního geomorfologického členění ČR Kód Název Systém Hercynský Provincie Česká vysočina Soustava II Česko-moravská soustava Podsoustava IID Brněnská vrchovina Celek IID-3 Drahanská vrchovina Podcelek IID-3B Moravský kras Okrsek IID-3B-1 Suchdolské plošiny IID-3B-2 Rudická plošina IID-3B-3 Ochozské plošiny Moravský kras odvodňují tři hlavní toky, které zároveň člení toto území na tři části: severní povodí Punkvy, střední povodí Křtinského potoka a jiţní povodí Říčky. Do severní části Moravského krasu přitékají od severu a východu toky, které se v ponorech a propadáních ztrácejí do podzemí. Území se z hydrografických hledisek člení na ponorné oblasti. Na severozápadě se nachází oblast sloupská, která zahrnuje toky Luha Sloupský potok, Ţďárský potok a Němčický potok. Na severovýchodě je oblast holštejnská s tokem Bílá voda. Na východě oblast ostrovská s potoky Lopač, Krasovský a Vilémovický potok. Vývěrová oblast severní části Moravského krasu je na jihozápadě odvodňována říčkou Punkvou. Ta vzniká soutokem Sloupského potoka - Luha s Bílou vodou a ústí do řeky Svitavy za Blanskem a ta se dále vlévá do Svratky. Povodí Punkvy o rozloze 170,4 km 2 se nachází na horním toku mimo vápence Moravského krasu, jeho střední část v krasovém území a dolní tok opět za hranicemi 14

krasu. Sloupský potok - Luha pramení 0,4 km od Skály (724 m) v nadmořské výšce 694 m a propadá se 700 m jiţně od Sloupu při okraji krasové oblasti v 459 m n. m u skalního bloku nazývaného Hřebenáč před vstupem do Sloupsko-šošůvkých jeskyní. Délka Sloupského potoka po ponor je 15,5 km, plocha povodí činí 50,4 km 2. Průměrný průtok u propadání činí 0,22 m 3 /s. Bílá voda pramení v nadmořské výšce 538 m n. m. a propadá se jiţně od Holštejna v Nové Rasovně ve výšce 443 m n. m. Délka toku Bílé vody po ponor činí 22,2 km a plocha povodí je 66,6 km 2. Punkva byla v závěru roku 2004 zapsána na List mokřadů mezinárodního významu jako Ramsarská lokalita Podzemní Punkva. Celková výměra činí 1 571 ha a je vymezena částí krasového území vázaného na tok Punkvy od oblasti nad ponory, přes podzemní tok po oblast pod vývěry. Do této lokality tedy spadá podzemní Punkva, podzemní Sloupský potok a Bílá voda spolu s několika menšími toky. Součástí mokřadu jsou Sloupsko-šošůvské jeskyně, Stará a Nová Rasovna, jeskyně Piková dáma, jeskyně Spirálka, jeskyně C 13, Císařská jeskyně, Balcarka, Amatérská, Punkevní a Kateřinská jeskyně a další. Moravský kras je ze širšího geologického pohledu tvořen prvohorními paleozoickými vápenci, které se ukládaly během devonu. Na jejich bázi se nacházejí převáţně pískovce a slepence, které leţí na vyvřelých a metamorfovaných horninách brněnského masivu proterozoického stáří. Vápence a dolomity tvoří aţ 1 000 m mocný komplex a vytváří tak hlavní karbonátovou jednotku Moravského krasu. Nadloţním karbonátovým komplexem je líšeňské souvrství tvořené vápenci křtinskými a hádsko-říčskými (vyskytující se především jen v jiţní části Moravského krasu), které jsou většinou výrazně vrstevnaté v důsledku častého střídání jílovitého a vápnitého materiálu během sedimentace. Proces variské tektonické deformace hornin Moravského krasu začal jiţ během sedimentace kulmských sedimentů (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Synsedimentární pohyby přešly postupně do rozsáhlé orogenní deformace (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Zmíněná stará stádia synsedimentární tektoniky s sebou pravděpodobně nese sloupsko-šošůvská dislokace i orientace ker ke střední a jiţní části Moravského krasu do směru SSV-JV (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Vrásy mají převáţně osy ve směru SSV-JJZ (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Vrásy a násunové zlomy z dob variské deformace jsou 15

přetínány řadou mladších zlomů, které vznikly v období od permu do terciéru a určují blokový aţ mozaikový charakter stavby vápenců na území. Pokračováním blanenského prolomu jsou relikty jurských křemitých vápenců ve střední části území Moravského krasu. V místech prolomů a hlubokého podloţí se vyskytují relikty křídových, pestře zbarvených terestických sedimentů nazývající se rudické vrstvy (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). V jejich nadloţí jsou slabě zpevněné a středně zrnité křemenné pískovce a jílovce. K poslední významné mořské sedimentaci na území došlo v mladším terciéru, kdy do té doby vytvořené krasové jevy, například Laţánecký ţleb, byly pohřbeny pod mocnou vrstvou terciérních vápnitých jílů. 2. 2. Systém Amatérské jeskyně Je důleţité na tomto místě zdůraznit rozdíl mezi pojmy systém Amatérské jeskyně a Amatérskou jeskyní. Diplomová práce se bude zabývat vlastní Amatérskou jeskyní, která je hlavním předmětem práce. Systém Amatérské jeskyně představuje největší jeskynní soustavu v České republice. Její délka činí cca 40 km. Jako systém chápeme Amatérskou jeskyni (Stará a Nová Amatérská jeskyně) a další jeskyně s ní prokazatelně související, které byly navzájem fyzicky propojeny, tj. Sloupsko-šošůvské jeskyně, jeskyně Nová Rasovna s propadáním Bílé vody, jeskyně Piková dáma, jeskyně Spirálka, jeskyně C 13, propast Macocha a Punkevní jeskyně. V tomto případě tedy vlastní Amatérská jeskyně Stará a Nová Amatérská jeskyně, je oddělena od jeskyní souvisejícími bariérami ve formě závalů a sifonů, přičemţ jsou jednotlivé jeskyně spojeny podzemními vodními toky. Je také potřeba upozornit na skutečnost, ţe vlastní Amatérská jeskyně je v několika místech rovněţ přerušena sifonem, jako např. sifony ve Sloupské větvi a nakonec i Povodňový sifon mezi Starou Amatérskou jeskyní a Novou Amatérskou jeskyní. Toto rozlišení je ustanoveno dohodou, co je vlastní Amatérská jeskyně a které jeskyně související a tvořící tak systém Amatérské jeskyně. 16

Obr. 1.: Karsologická mapa severní části Moravského krasu. (stav ke dni 31. 12. 1999) 17

2. 3. Ostatní jeskyně v systému Amatérské jeskyně Do systému Amatérské jeskyně dále patří jeskyně vázané na podzemní říčku Punkvu a její zdrojnice. Jedná se tedy o Sloupsko-šošůvské jeskyně, jeskyně Nová Rasovna s propadáním Bílé vody, jeskyně Piková dáma, jeskyně Spirálka, jeskyně 13 C, propast Macocha a Punkevní jeskyně. Jeskyně Spirálka Jeskyně Spirálka je situována ve skalnaté rokli na pravé straně Hradského ţlebu a objev této jeskyně v roce 1958 je důleţitý především z historického hlediska. V těchto místech byl poprvé v historii zjištěn aktivní tok Bílé vody mezi tehdy známými koncovými částmi, mezi Novou Rasovnou a Macochou. Další výzkumy tu prováděla Plánivská skupina speleologického klubu Brno, byly objeveny chodby aţ po Macošský sifon v části jeskyně Nová Rasovna. Šachta vyústila do mohutné vstupní Ústřední propasti, na jejímţ dně se vyskytuje labyrint dómů a chodeb. Propast přechází do Tunelové chodby, která je přímým pokračováním Gotické chodby vztahující se jiţ k jeskyni Piková dáma. Ve směru proti toku Bílé vody pokračuje Balvanitá chodba, rozšiřující se v prostoru Rotunda, uzavřená fluviálním sedimentem. V dalších letech od roku 1958 se provádělo několik čerpacích akcí. V roce 1983 proplaván Přítokový sifon a byla objevena chodba směrem k Nové Rasovně. Následoval objev Diskodómu, dómu U Přepadu, který pokračuje klesající a meadrující chodbou, na jejímţ konci se vyskytuje Říční dóm. Postup zastavil aţ Belgický sifon. Ten byl při dalších akcí v tomtéţ roce překonán a byla objevena chodba Potápěčů, ukončená Macošských sifonem. Macošský sifon byl proplaván aţ v roce 1988 úzkými puklinami ze strany Nové Rasovny. Jeskyně Piková dáma Vchod do jeskyně Piková dáma se nachází nedaleko uzávěrové stěny Staré Rasovny. Při sestupu do 14 m hluboké šachty následuje propasťovitý prostor, který pokračuje ve dvou stupních do povodňového patra Bílé vody, přibliţně 60 m pod povrchem. Jedná se o labyrint chodeb, dómů, síní a propastí. Některé části (např. Ledová chodba) jsou v době od jara do podzimu zaledněny a to vzhledem k dynamice jeskyně. V roce 1968 bylo nalezeno propojení jeskyně Pikové dámy s jeskyní Spirálkou 18

suchou cestou. Přibliţně po deseti letech byla objevena další cesta po proplavání sifonu mezi těmito jeskyněmi. V současné době jeskyně Piková dáma jeskyně Spirálka tvoří systém o délce 3 km. Jeskyně 13C Vchod do jeskyně 13 C je situován v pravé údolní stráni Hradského ţlebu. Jeskyně byla objevena v roce 1964 speleologickou skupinou Plánivy. Jedná se o puklinovou jeskyni, pomocí níţ byl poprvé zjištěn stálý aktivní tok mezi koncovými sifony v ponorových jeskyních a propastí Macochou. Speleologové pronikli vstupní propastí (dóm Halucinací) hlubokou 50 m s aktivním tokem na jejím dně, nyní jeskyně představuje komplex chodeb a sifonů o délce 1 500 m od dómu Halucinací. Cílem výzkumu prováděného v letech 1964 1970 bylo dosáhnout volných prostor pomocí sestřelování stropů sifonů směrem po toku Bílé vody, do prostor Staré Amatérské jeskyně. Tyto práce trvaly aţ do roku 1970, kdy byla objevena Amatérská jeskyně. Zbývalo necelých 100 m k průniku do volných prostor Staré Amatérské jeskyně, které byly překonány v roce 1983. V současné době je v jeskyni C 13 prováděn průzkum komínů a horních pater. Nová Rasovna Propadání toku Bílá voda se nachází poblíţ zříceniny hradu Holštejn, situované v zúţené části Holštejnského poloslepého údolí. Jedná se o druhé nejmohutnější propadání Moravského krasu a navazuje na jeskyni Nová Rasovna. V současnosti propadání není vyuţíváno jako vchod do jeskyně Nová Rasovna, ale uplatňuje se horní vchod, situovaný za silnicí vybudovanou nad ponorem. Vchod tvoří 54 m hluboká propast, která spadá přímo do hlavní chodby jeskyně Nové Rasovny. Tato propasťovitá část spojuje horní patra se středními patry a dlouhými chodbami spodní úrovně. Ze spodní horizontální chodby odbočuje Lipovecká chodba, která končí Macošským sifonem, který je povodňovým odtokem vod do jeskynního systému Piková dáma - Spirálka. Macošský sifon byl jiţ v roce 1933 neúspěšně čerpán Karlem Absolonem. Potápěčsky byl překonán v roce 1985, coţ znamenalo objev dalšího pokračování podzemního toku do jeskyně Piková dáma, Spirálka, jeskyně 13 C, Amatérská jeskyně apod. V roce 2003 byly v Lipovecké chodbě objeveny velké 19

prostory, znázorňující paleoponory vod z Lipoveckého ţlebu, nazvané Jeskyně pravěkých symbolů. Jeskyně Nová Rasovna je tedy aktivním řečištěm pravděpodobně části vod Lipoveckého (Marianínského) potoka, které se infiltrují do sedimentů poloslepého údolí. Při zvýšených vodních stavech je jeskyně řečištěm toku Bílá voda. Tudíţ jeskyně nevznikla postupným vývojem jednoho toku a nejedná se pouze o propadání Bílé vody. Její vznik zapříčinil postupný vývoj a působení několika vodních toků. Sloupsko šošůvské jeskyně Sloupsko-šošůvské jeskyně tvoří systém horizontálních tunelových chodeb, síní, dómů, které jsou vyvinuté ve dvou hlavních výškových úrovních, propojené podzemními vertikálními propastmi. Jeskyně se rozkládají v délce cca 6 km známých prostor v tektonicky silně porušených vápencích při severní geologické hranici Moravského krasu mezi obcemi Sloup a Šošůvka. Ke svrchní úrovni jeskyně, která leţí zhruba v úrovni povrchu štěrkopískové výplně údolí, patří jeskyně Nicová, Eliščina, Staré skály, chodba U řezaného kamene, Trámová, Stříbrná a Šošůvské jeskyně včetně spojek a odboček. Spodní úroveň tvoří prostory Wanklova jezírka a Východního řečiště, Netopýří jeskyně a Nagelův dóm na dně Nagelovy propasti, Kříţovy jeskyně pod Kůlnou a prostory pod Černou propastí a mnohé další. Z významných badatelů Sloupsko Šošůvských jeskyní jsou např. lékař J. F. Hertod, který v roce 1669 zkoumal horní patro jeskyní a v roce 1748 Antonín Nagel spodní patro jeskyní. Za vlády kníţete Karla Salma byla zhotovena první mapa jeskyní. Od roku 1880 výzkumy prováděli J. Wankel, M. Kříţ, J. Kniese a další. Ze současnosti je nutné vyzdvihnout rok 2005, kdy se podařilo proniknout přes 7. sifon, který se nachází v koncové části Nového Sloupského koridoru. Došlo tak k objevu chodeb směřující ke Sloupsko-šošůvským jeskyním a fyzickému propojení těchto dvou komplexů. Punkevní jeskyně Punkevní jeskyně se nacházejí 2 km od Skalního mlýna proti proudu říčky Punkvy a vchod leţí ve stěně kaňonu Pustý ţleb. Průzkum jeskyně začala provádět pracovní skupina pod vedením profesora Karla Absolona. Jeskyně byly objevovány 20

postupně, v letech 1909 1914 suchá část jeskyně od Pustého ţlebu aţ na dno propasti Macocha a v letech 1920 1933 vodní cesta od vývěru Punkvy přes vodní dómy do propasti. Vlastní jeskyně jsou tvořeny dvojím charakterem chodeb (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Na jedné straně jsou to výše poloţené chodby, jejichţ fluviální původ je často zastřen řícením (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Obsahují sedimentární výplň a jedná se především o Přední dóm, Reichenbachův dóm a Zadní dóm. Na druhé straně se tu objevuje freatický kanál téměř kruhového průřezu, kde sedimentární výplň (včetně sintrové) téměř chybí, např. Tunelovitá chodba (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Chodba za vchodem pokračuje prostorou Přední dóm, následují prostory např. Hlinité síně, Střední dóm, Zadní dóm. Součástí prohlídkové trasy je dno propasti Macocha, Horní a Dolní jezírko, Pohádkový (Masarykův) dóm a další. Suchá část jeskyně byla zpřístupněna od roku 1910 a v roce 1933 byla zahájena vodní plavba. Propast Macocha Propast Macocha se nachází v jiţní části Ostrovské plošiny. Hloubka k hladině spodního jezírka činí 138,4 m. Jedná se o nejhlubší propast svého druhu ( Light hole ) v České republice, coţ se odráţí i v podmínkách klimatických a vegetačních. Dodnes je po celá staletí opředena pověstmi a neexistuje jednotný výklad jejího vzniku a stáří. Samotná propast vznikla s největší pravděpodobností prolomením klenby obrovského podzemního dómu, kterým protéká ponorná říčka Punkva, jenţ v propasti Macocha zčásti napájí dvě jezírka. Horní jezírko je hluboké cca 13 m a lze vidět shora, dolní jezírko je ukryto mezi skalami a jeho hloubka přesahuje 49 m. Na denním světle se vody Punky poprvé objevují na dně Macochy a zde v Dolním jezírku opět mizí do podzemí a protékají Punkevními jeskyněmi. Macocha je mohutný krasový fenomén, který v sobě skrývá téměř 60 známých jeskynních vchodů (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Za všechny např. Liščí díra, Okna pod dolním můstkem, Balákovo okno, Medvědí jeskyňka a další. Největší macošskou jeskyní je jeskyně Erichova. První ověřený sestup na dno propasti Macocha provedl Lazarus Schopper v roce 1723. Výpravu do propasti podnikl v roce 1856 badatel Jindřich Wankel a od roku 1901 21

zahájil systematický průzkum samotné propasti Macochy i jeskyní na propast vázaných Karel Absolon. Vyvrcholením nespočetných sestupů byl objev suché části Punkevních jeskyní v letech 1909 1914 a následně objev Macošských vodních dómů v letech 1920 1933. Propast Macocha je od roku 1914 nedílnou součástí veřejnosti přístupných Punkevních jeskyní. Na okraji propasti se vyskytují dva vyhlídkové můstky. V roce 1882 byl brněnskou sekcí Rakouského klubu turistů vybudován na nejvyšším místě horní můstek a jeho generální oprava byla provedena v roce 2007 Správou jeskyní Moravského krasu. V roce 1899 byl ve výšce 92 m nad spodní části propasti zbudován spodní můstek. 22

KAPITOLA 3 Amatérská jeskyně Půdorys Amatérské jeskyně lze charakterizovat jako písmeno Y, kde levá větev byla vytvořena především Sloupským potokem a pravá větev Bílou vodou. Dnes je členěna na tři části, přestoţe byla objevena jako jeden celek s jedním vchodem. V dnešní době existují tři vchody do Amatérské jeskyně, které charakterizují tři části Stará Amatérská jeskyně, Nová Amatérská jeskyně a Nový Sloupský koridor. S otevíráním nových vchodů souvisely i názvy těchto jednotlivých částí. Stará Amatérská jeskyně byla objevena v lednu roku 1969 členy Plánivské skupiny původním objevitelským vchodem na Ostrovské plošině ze dna Cigánského závrtu. Původní objevitelská část jeskyně se označovala jako Amatérská jeskyně. V srpnu 1969 byl překonán Povodňový sifon na konci Povodňové chodby a došlo tak k objevení další prostor. Proto se původní objevitelské části od vstupní šachty po Povodňový sifon začaly označovat jako Stará Amatérská jeskyně a nově objevené prostory jako Nová Amatérská jeskyně. V srpnu 1970 byly další průzkumy přerušeny katastrofální povodní, při které tragicky zahynuli Milan Šlechta a ing. Marko Zahradníček. V roce 1973 byl otevřen vchod uměle proraţenou štolou v Západní macošské větvi (Javorová chodba) z Pustého ţlebu, tudíţ byla vyřešena otázka bezpečného a pohodlného vchodu do Amatérské jeskyně a v následujících letech mohly probíhat podrobné průzkumy a další práce. Nová Amatérská jeskyně nyní zahrnuje Západní a Východní macošskou větev, Macošský koridor, Bludiště Milana Šlechty, Krematorium, Bělovodskou větev po Povodňový sifon a Sloupský koridor po 4. sifon. Poslední vchod byl otevřen v roce 2005, nachází se v levé stráni ţlebu u hotelu Broušek a vstupní šachta směřuje do koncových partií Sloupského koridoru, do prostor mezi 4. a 5. sifonem. Po otvírce šachty se nově objevované prostory za 4. sifonem začaly nazývat Nový Sloupský koridor. Podrobná speleotopografie Amatérské jeskyně objevených prostor do roku 1980 byla zpracována v publikaci J. Přibylem a P. Rajmanem (1980) a v dalších letech v publikaci Z. Motyčky, P. Poláka, J. Sirotek, J. Víta et al. (2000). Speleotopografie se v této práci omezuje jen na základní popis. 23

Obr. 2.: Přehledná mapa Amatérské jeskyně. Upraveno podle Sirotek J. (stav ke dni 31. 12. 1998) 24

3.1. Stará Amatérská jeskyně 3. 1. 1. Vstupní část Prvotní objevitelský vchod do jeskyně se nachází na dně Cigánského závrtu na Simonově vrchu. V současné době je vyuţíván vchod leţící v jeho těsné blízkosti a tvoří jej zaskruţovaná šachta, která postupně přechází přes tři dómovité prostory menších rozměrů, Vstupní dóm, Kruhový dóm a Sintrová síň. Za skalní kulisou následuje rozměrný dóm Objevitelů. Dno prostory se mírně svaţuje a je pokryto podlahovým sintrem s mohutnými stalagmitovými kupami. Spodní část dómu je ukončena stupněm oddělující dóm od strmého hlinitého svahu, který přechází několik metrů nad aktivním tokem v říční kulmské štěrky. V nejniţší části dómu v hloubce 110 m pod povrchem protéká aktivní podzemní tok Bílé vody. 3. 1. 2. Přítoková část Směrem k východu proti toku Bílé vody pokračuje chodba s názvem Vodní tunel, která je v celé šířce zatopená vodou. Udává se, ţe na jednom místě v přední části dochází k horizontální bifurkaci, jeţ za dob objevu byla patrnější, ale další přesuny sedimentů bifurkaci stále více zahalují. Vodní tunel končí chodbou s většími rozměry a stáčející se k východu. Po 40 m se chodba rozděluje na jiţněji poloţenou Neznámou chodbu zaplněnou náplavami do výšky 7 m nad úroveň řečiště, a severněji poloţenou chodbu, kterou protéká Bílá voda. Při pokračování proti proudu se chodba mírně zvyšuje a z levé strany přitéká malý potok. Následuje dóm Zelené vody, kde dochází opět k větvení severním směrem, kde pokračuje Přítoková chodba. Druhá větev vede východním směrem a jedná se o chodbu Bílé vody, kterou lze sledovat proti toku asi 100 m. Tyto prostory se vyznačují polosifonovitým charakterem a od jeskyně C 13 jsou odděleny sifonem, do něhoţ přitéká kromě Bílé vody také Jedelský potok. Přítoková chodba pokračuje severním směrem, na dně protéká malý potok s téměř konstantním průtokem v průběhu roku. Potok se místy zařezává do jeskynní výplně. V řečišti v tomto případě vystupují obnaţené hrubě zrnité aţ balvanovité štěrky, které vytváří bázi nadloţním sprašovým hlínám a jílům. Přítoková chodba má charakter podobný plánivskému systému s výrazným vertikálním zahloubením, a představuje 25

samostatný hydrografický odvodňovací systém, kterým se odvodňovala část vod ze severní geologické hranice Moravského krasu, a pro který tvořila spodní erozní bázi podzemní Bílá voda pod Ostrovskou plošinou (J. Přibyl, P. Rajman, 1980). Vzdálenější koncová část Přítokové chodby je tvořena rozšiřujícími se dómovitými prostorami Brčkový dóm a dóm Leknínových jezírek, které jsou charakteristické mnoţstvím řícených komínových prostorů a skalních bloků s mohutnými nánosy jílovitopísčitých sedimentů. Ve vyšších partiích se vyskytuje krápníková výzdoba, kterou tvoří mnoţství stalagmitů, podlahové kupy a sintry. Nejzazší část Přítokové chodby je poměrně široká a sniţuje se v nízký polosifon a sifon. 3. 1. 3. Odtoková část Směrem k severozápadu protéká Bílá voda chodbou asi 3 m vysokou a širokou 6 m, jenţ se postupně sniţuje na výšku 1,2 m. Za vyšších vodních stavů je chodba aţ ke stropu zaplněna protékajícími vodami. Asi po 100 m se odděluje aktivní tok Bílé vody severoseverovýchodním směrem do tzv. Obtoku a směrem jihozápadním odbočuje výše poloţená Povodňová chodba. Obtok je aktivní řečiště Bílé vody. Je tvořen širokou a velmi nízkou chodbou, která ve více místech tvoří polosifony, kde nad hladinou zbývá 10 20 cm. Za zvýšených vodních stavů bývá Obtok zcela nepřístupný. Strop je modelován tlakovými vodami při povodních a zvýšených vodních stavech. Dno pokrývá vrstva kulmských valounů a písčitých sedimentů, které jsou za velkých vod transportovány. V průběhu Obtoku se nevyskytují ţádné odbočky ani komíny. Od Nové Amatérské jeskyně jsou volné prostory odděleny sifonem. Povodňová chodba plní funkci povodňového řečiště rozvodněné Bílé vody v době, kdy nízké prostory Obtoku nestačí pojmout vysoký průtok a odvádí tak vodu přes Povodňový sifon do Nové Amatérské jeskyně. Celková délka Povodňové chodby činí cca 400 m. Dominantou chodby jsou unikátní speleomorfologické tvary evorzního, eforačního, erozního a korozního charakteru. Povodňová chodba začíná štěrkovým svahem, za nímţ se nachází dvě velké prostory s menšími jezírky a dekorované krápníkovou výzdobou, v první prostoře krápníkovou kupou a krápníkovým vodopádem v prostoře druhé. Následuje dlouhá dómovitá prostora, která přechází v zúţenou 26

chodbu. Tato chodba ústí do Písečného dómu, jehoţ pravá strana je výrazně erodována a zbývající 30 m dlouhá část chodby se sniţuje na 1 m. Povodňová chodba je ukončena Povodňovým sifonem, jenţ se stal výchozím bodem pro objevení Nové Amatérské jeskyně v roce 1969. 3. 2. Nová Amatérská jeskyně 3. 2. 1. Vstupní část Ve východním svahu meandru Pustého ţlebu a pod tzv. Koňským spádem se vyskytuje vchod do Nové Amatérské jeskyně. Je tvořen uměle proraţenou štolou, která je dlouhá asi 60 m. Štola ústí do Javorové chodby, která je téměř aţ ke stropu zasedimentována. Javorová chodba v místě ústí štoly vede jiţním směrem přírodní chodbou s polosifony k jeskyni Pustoţlebské a směrem severním pak pokračuje do hlavních částí Nové Amatérské jeskyně. V těchto místech se vyskytovalo původní volné pokračování, avšak úzkoprofilového charakteru, proto byla vyraţena další štola usnadňující přístup do hlavního koridoru jeskyně. Za štolou se nachází schodiště, pod kterým Javorová chodba ústí do Západní macošské větve. 3. 2. 2. Západní macošská větev Západní macošská větev vede jak na jih, tak na sever. Na jih stoupá prudce vzhůru do Absolonova dómu, jenţ je jedna z největších prostor Amatérské jeskyně. Západním směrem se zvedá mohutná terasa, zaplňující značnou část dómu. Ve stropě dómu vybíhá několik mohutných komínů, z nichţ některé mají pokrčování. Za terasou se vyskytuje výše poloţená síň Honzovo království, jehoţ vertikální pokračování je zcela uzavřeno sintrovou hmotou a je zaplněno bohatou krápníkovou výzdobou. Při východní straně Absolonova dómu pokračuje poměrně strmě klesající chodba přes Bahnitá jezírka k podzemní říčce Punkvě. Na sever (vlevo) v Západní macošské větvi od ústí Javorové chodby vede rozměrná chodba s bohatou krápníkovou výzdobou a s částečně erodovaným štěrkovým podloţím. Koncové části Západní macošské větve přecházejí v dóm Pestré jíly a Zával, kde jsou z vysoké prostory vysypány vápencové bloky, které z části přehrazují další 27

pokračování. Za tímto místem Západní macošská větev končí a ústí do dómu Roztoka, kde se napojuje na Macošský koridor. 3. 2. 3. Východní macošská větev Z dómu Roztoka klesá jiţním směrem stupňovitá chodba, kde jsou jednotlivé stupně tvořeny obřími hrnci. Chodba se zuţuje na šířku 1 m a je v několika místech propojena komíny s vyšším patrem chodba Obřích hrnců. Následuje asi 50 m dlouhý úsek, za nímţ se chodba rozšiřuje a prudce stoupá. Dno chodby pokrývají opracované valouny. Chodba ústí do dómu Rovné stropy. Těsně před začátkem dómu vybíhají z chodby úzké vertikální odbočky, vedoucí do systému horizontálních chodeb, situovaných asi o 5 m níţe. Dóm Rovné stropy je obdélníkového tvaru. Na západní straně se nachází svah z jemných sedimentů a jihovýchodní strana je tvořena sutí. Na jiţním konci vede klesající odbočka, pokračující hlinitým svahem a zakončena větší prostorou. Z dómu vybíhá několik komínů. Východní macošská větev pokračuje za Rovnými stropy s klesající tendencí k malému jezírku, za nímţ chodba stoupá. Prostory nesou známky častého zaplavování při vyšších stavech vody. V dalším pokračování chodby se u východní stěny vyskytuje mohutný stalagnát, za nímţ při povodních vyvěrá podzemní Punkva a o několik metrů dále se nachází malé jezírko, komunikující s aktivním tokem. Chodba pokračuje ještě 80 m. Na jejím konci se nachází Zadní jezero, které přehrazuje celý průběh chodby. Dno Zadního jezera se jiţním směrem prudce svaţuje a přechází v sifon. K propojení Zadního jezera s Podzemním vývěrem Punkvy došlo v roce 1983. Za Zadním jezerem Východní macošská větev pokračuje asi 80 m k jihu a poté ústí do dómu U Vývěru. Na severní straně chodby se vyskytuje prudký asi 20 m vysoký suťový svah, který přechází v chodbu několik desítek metrů dlouhou a uzavřenou sedimenty a zasintrováním. Na protější straně je skalní okno, za nímţ pokračuje jiţním směrem sniţující se chodba, která je po několika metrech téměř neprůlezná. Na konci dómu U Vývěru při pravé straně vyvěrá aktivní tok Konstantní přítok, který se vyznačuje stále stejnou vydatností vývěru a poměrně čistou vodou. Pod vodou pokračují chodby v délce asi 275 m a na konci v tzv. Velkém dómu se vyskytuje volná hladina. 28

Východní macošská větev pokračuje mohutnou chodbou. Severovýchodně se nachází Podzemní vývěr Punkvy. Celý systém vývěru byl několik let zkoumán a bylo zjištěno, ţe je zatopenou chodbou spojen se Zadním jezerem a má další pokračování do vzdálenosti více neţ 500 m, kde se přibliţuje k prostorám tzv. Šolimovy mísy. Punkva od vývěru dále protéká tunelovitou chodbou jihozápadním směrem a asi po 100 m odbočuje do Bahnitých jezírek. Po dalších 200 m řečiště přehrazuje Předmacošský sifon. 3. 2. 4. Macošský koridor Za sníţeným místem Západní macošské větve začíná chodba se zcela jiným charakterem chodeb, stávají se rozměrnějšími. Macošský koridor je nejmohutnější soustava chodeb a dómu Amatérské jeskyně. Její směr se udrţuje k severovýchodu. Dno je tvořeno převáţně štěrky, v dómech rozměrné vápencové bloky. Mezi dómem Roztoka a dómem Brekcií se nachází chodba Jezerní galerie leţící asi 5 m nad vlastním Macošským koridorem. Tyto prostory jsou spojené několika menšími komíny. Z dómu Brekcií pokračuje chodba přecházející do dómu U Bílé kašny. Na erozní koryto toku navazuje chodba, na jejímţ konci se nachází propast Šolimova mísa. Jedná se o odtokové místo aktivního toku. Na dně převislé propasti je vodní hladina. Při průzkumech bylo zjištěno, ţe jeskyně pod hladinou pokračuje dále a vytváří spletitý labyrint. Hladina tohoto jezera kolísá v souvislosti s kolísáním hladiny podzemní Punkvy. Strop Šolimovy mísy tvoří mohutný komín. Macošský koridor pokračuje chodbou do Bezejmenného dómu a Písečného dómu. Následují nepříliš rozměrné prostory. V levé stěně odbočuje severozápadním směrem chodba, která představuje tzv. I. vchod do Jiţní části Bludiště Milana Šlechty. Za odbočkou se nachází dóm Zemních pyramid. Dno dómu je pokryto bloky, které jsou překryté jemně písčitými sedimenty a místy s vytvořenými zemními pyramidami. Ve stropě se vyskytují komíny. Za dómem Zemních pyramid je zjevný poněkud málo hluboký zářez směřující do II. vchodu do Střední části Bludiště Milana Šlechty. Koncovou část Macošského koridoru představuje dóm U Dvou velkých s výskytem dvou velkých krápníkových kup. Koridor je ukončen hlinitým svahem, který spadá do Rozlehlé chodby. U paty této výrazně akumulační terasy se nachází III. vchod do Severní části Bludiště Milana Šlechty. 29

3. 2. 5. Bludiště Milana Šlechty Bludiště Milana Šlechty je situováno v niţší úrovni severozápadně od závěru Macošského koridoru. Jedná se o tunelovitou meadrující chodbu, hladce erodovanou a s chudou nebo ţádnou krápníkovou výzdobou. Bludiště je charakteristické zejména spletitým systémem tlakových kanálů a chodeb v několika patrech. Vznik pater je podmíněn sloţitou geologii a tektonikou s kombinací existujícího hydrologického systému Bílé vody a Sloupského potoka. Bludiště lze rozdělit na Jiţní, Střední a Severní část, z nichţ kaţdý tento celek je zpřístupněn samostatným vchodem. Dno je pokryto valouny kulmských hornin, zrnitým štěrkem a místy pískem. Vlivem vydatných vodních toků při zvýšených vodních stavech dochází k přesunu uloţenin na dnech a prostory bývají zaplavovány vodou aţ ke stropu. 3. 2. 6. Rozlehlá chodba Rozlehlá chodba je nejrozměrnější chodbou Amatérské jeskyně. Chodba začíná směrem severoseverovýchodním a tento směr si udrţuje asi 150 m. Šířka v těchto místech činí cca 20 m a výška aţ 15 m. Dno chodby tvoří hrubozrnný štěrk. Asi v polovině úseku se na východní straně vyskytuje ústí chodby, která přechází ve stupeň zakončený vodní hladinou. Z této chodby do Rozlehlé chodby vytéká za vysokých vodních stavů Bílá voda. Rozlehlá chodba se dále stáčí na severozápad a v dalším pokračování odbočují malé chodby, které pravděpodobně představují začátky zasedimentovaných chodeb větších rozměrů. Rozlehlá chodba se po cca 100 m za odbočkou stáčí k severovýchodu. V tomto místě dochází k větvení. Vlevo se vyskytuje nenápadná chodba zakončená dómem s vodní hladinou Jezerní propast a vpravo pokračuje vlastní Rozlehlá chodba ukončená po několika metrech v dómu U Homole. Dóm U Homole je významná křiţovatka. Odděluje se tu chodba vedoucí ke Sloupu, která představuje Sloupský koridor, a chodba směřující k Holštejnu, tedy Bělovodská větev. 3. 2. 7. Krematorium Ve východní stěně Rozlehlé chodby, asi 80 m od tzv. III. vchodu do Bludiště Milana Šlechty, ústí chodba, která se nazývá Krematorium. Jedná se o systém 30

hydrologicky vázaný na tok Bílé vody a bývá velmi často a poměrně dlouhou dobu zatopen. Hydrologická aktivita je velice podstatná, o čemţ svědčí úzkoprofilové erodované koryto ve valounech kulmských hornin a mohutné akumulační terasy. Dno je pokryto převáţně valouny kulmských hornin, místy s pískem a jemným jílem. Systém chodeb v Krematoriu formují v podstatě dvě větve. První má směr SV- JZ, vede k chodbě Samoty a nazývá se Přítoková větev. Druhá větev, Odtoková větev, ve směru S J, s menší mohutností a je ukončená odtokovým sifonem. 3. 2. 8. Bělovodská větev Bělovodská větev začíná Souběţnou chodbou, která ústí z dómu U Homole a přechází v Chodbu Samoty. Dno je zpočátku pokryto mohutnými bloky, jenţ stěţují přístup do dómu Marka Zahradníčka. Za ním dno tvoří štěrky pokryté jílovitými sedimenty. V levé straně se vyskytuje ústí Spojovací chodby, která vytváří spojku mezi Souběţnou chodbou a Sloupským koridorem. Spojovací chodba je ovšem průchozí jen za extrémně nízkých vodních stavů. Chodba dále přechází do Dlouhého jezera, které zaplavuje v celé šíři chodbu a pro jeho překonání slouţí trvale umístěný vor. Po 80 m se chodba rozšiřuje ve větší prostoru, z níţ odbočuje směrem k jihovýchodu puklinová chodba. Ta postupně klesá k aktivnímu řečišti Bílé vody. Souběţná chodba je ukončena ostrým zákrutem a přechází v Chodbu Samoty. Chodba Samoty je mohutná chodba v celém průběhu, kterou protéká aktivní vodní tok. Vstupní část je tvořena hlinitým stupněm. Pokračuje chodbou ústící do Katedrály Jiřího Šlechty. Tato obrovitá prostora je vytvořena na výrazné puklině směru S J. Ve stropě prostory se nalézá několik podrobně zkoumaných komínů. Za katedrálou pokračuje erodovaný kanál protékaný vodou a za ním následuje v podstatě monotónní přímá chodba. Na konci Chodby Samoty dochází k rozdvojení chodby. Na východ pokračuje krátký úsek, který končí v hladině jezera. Toto jezero je součástí Povodňového sifonu, který odděluje Starou a Novou Amatérskou jeskyni. Několik desítek metrů od sifonu je při pravé straně nad štěrkovou terasou komín, kde v roce 1970 tragicky zahynuli M. Šlechta a M. Zahradníček. Druhá větev aktivní části se nazývá Obtok. Tato část se vyznačuje nízkou a hladce erodovanou chodbou s častými polosifony. 31

3. 2. 9. Sloupský koridor Sloupský koridor se nachází na aktivním toku podzemního Sloupského potoka. Orientace valounů v sedimentech chodby a erozní koryta ve stropě ukazují na směr toku vod k dómu U Homole. Sloupský koridor začíná v dómu U Homole jako levostranná odbočka. Po několika metrech ústí odbočka severním směrem, chodba zvaná Pískoviště, končící z části zatopeným kanálem. Hlavní koridor se dále stáčí k východu a klesá do Nultého sifonu, který bývá zaplavován Bílou vodou ze Spojovací chodby. Za Nultým sifonem je koridor po několika metrech přehrazen 1. jezerem. Za jezerem se otvírá prostora zvaná Brčkový dóm, za nímţ pokračuje chodba erodovaným klesajícím kanálem ke 2. jezeru. Dále postupuje sniţující se chodba k hladině 3. jezera, následně 4. jezera aţ k 5. jezeru. Za 5. jezerem se charakter jeskyně mění a následuje sloţitá část systému. Nachází se tu úsek zvaný Bahňáče a poté odbočka Appendix. Kromě odboček vybíhají ještě dvě puklinové chodby do Černého dómu. Z dómu vystupuje mnoho chodeb, puklin, kanálů a komínů. Severozápadním směrem ústí aktivní tok Sloupského potoka, přitékajícího ze sifonu a mizí v odtokovém hrdle zvaném Turbína. V jedné z chodeb se otvírá vysoký komín, nazvaný Beníškovo okno, z něhoţ bylo objeveno pokračování tlakovým kanálem do dalších prostor. Hlavní koridor dále pokračuje dlouhou chodbou ústící do Ţíţalového dómu, z něhoţ vybíhá jednak několik tlakových kanálů a jednak chodba směřující do větší prostory s jezerem na dně zvané Ţumpa. Ze Ţíţalovém dómu pokračují dvě chodby a obě končí v řícené prostoře s názvem Bivak. Tato prostora je nejvyšším bodem v zadní části Sloupského koridoru. Hlavní chodba za Bivakem klesá aţ k odbočce směřující do dómu Trychtýřů. Ve stropě dómu se nachází vstup do Sněhového komínu, který vede do dlouhého horizontu chodby U Vizíru. Od odbočky k dómu Trychtýřů pokračuje koridor, z něhoţ následně vybíhá odbočka Za Vodopádem, s protékajícím aktivním tokem a dále odbočka Komůrka. Koridor se dále rozšiřuje v prostoru pokrytou zřícenými skalními a sintrovými bloky. Odtud vede odbočka U Splasklého člunu, která se větví na tři pokračování, zakončené vodními hladinami. Hlavní koridor pokračuje dlouhými meandry, kde vybíhá jihovýchodním směrem odbočka U Křivého krápníku. Po několika metrech od této odbočky se nachází kaňon, 32