Městská památková rezervace Kolín. Postoj občanů a veřejné správy k regeneraci města a významu pro cestovní ruch

Městská památková rezervace Kolín Postoj občanů a veřejné správy k regeneraci města a významu pro cestovní ruch

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala panu Mgr. Martinu Prokopovi a panu doc. RNDr. Jiřímu Vaníčkovi, CSc. za poskytnutí odborných rad a především za ochotu a čas, který mi věnovali. Dále bych ráda poděkovala městskému úřadu v Kolíně za poskytnutí materiálů ke zhotovení této práce.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Městská památková rezervace Kolín Postoj občanů a veřejné správy k regeneraci města a významu pro cestovní ruch Bakalářská práce EVA FORMÁNKOVÁ JIHLAVA 2009

Abstrakt Formánková Eva:Městská památková rezervace Kolín, postoj občanů a veřejné správy k regeneraci a významu pro cestovní ruch. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra CR. Vedoucí práce Mgr. Martin Prokop. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2009. 66 stran. Klíčová slova Politika hospodářské a sociální soudržnosti, Nomenklatura územních statistických jednotek, Regionální operační program, Evropský hospodářský prostor, Evropské sdružení volného obchodu, Akt o přistoupení k EU, Colonia, Prohlášení města za městskou památkovou rezervaci, Program regenerace městské památkové rezervace Kolín, Rekonstrukce zámeckého pivovaru, Chrám sv. Bartoloměje. EVA FORMÁNKOVÁ, 2009

Předmluva Do závěrečné fáze mého studia na VŠPJ patří kromě jiného sepsání bakalářské práce, která má prezentovat mé vlastní poznatky a zkušenosti z praxe v cestovním ruchu. Téma, které je mi tolik blízké, tedy Městská památková rezervace Kolín jsem si vybrala z následujících důvodů. Jde o město, ve kterém jsem strávila celý svůj život a vždy jsem se o něm chtěla dovědět i to, co se k běžnému obyvateli nedonese. Zpracování této práce bylo pro mě tedy velkou výzvou především z toho důvodu, že podle názoru většiny není o čem psát. Druhým důvodem byl fakt, že jsem se dosud nesetkala s prací tohoto druhu, která by byla o mém městě napsána. Do věci jsem se pustila s radostí a nadšením. Postupem času je vystřídal hlubší zájem o danou problematiku a neposlední řadě i lítost nad informacemi, které z obsahových důvodů nebylo možné zařadit. Nyní doufám, že má práce napomůže jiným studentům či obyvatelům k poznání a uvědomění, v jak krásném městě žijí nebo oč přicházejí, když ho nikdy nenavštíví. Za sebe a ty, kteří se o město zajímají, prohlašuji: jsem na své město hrdá a budu se o něj i nadále zajímat, v rámci svých možností činit vše pro to, aby se rozvíjelo a zviditelnilo, a aby i ostatní obyvatelé pocítili pýchu, jakou cítím já. Dále prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů v seznamu literatury a dle vlastních poznatků a pokud není uvedeno jinak, všechny grafy, obrázky a tabulky jsou mým vlastním dílem. V Kolíně dne 19. prosince 2008.. Podpis autora

Obsah 0 Úvod... 10 1 Památková ochrana v ČR... 11 1.1 Vznik památkové péče ve světě... 11 1.2 Vznik a vývoj památkové péče na území ČR... 11 1.2.1 Vymezení pojmů památkové péče... 13 1.3 Prohlášení objektu za kulturní památku... 15 1.3.1 Výhody plynoucí pro majitele kulturních památek... 15 2 Programy na obnovu kulturních památek... 16 2.1 Program podpora pro památky UNESCO... 16 2.2 Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností... 17 2.3 Dotace občanským sdružením... 17 2.4 Havarijní program... 18 2.5 Program regenerace MPR a MPZ... 18 2.6 Program záchrany architektonického dědictví... 19 2.7 Program péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny... 20 2.8 Program restaurování movitých kulturních památek... 20 3 Strukturální fondy... 21 3.1 Regionální politika EU... 21 3.1.1 Členění regionů... 21 3.1.2 Cíle regionální politiky... 23 3.2 Fondy EU... 23 3.3 Regionální operační program NUTS II Střední Čechy... 25 4 Fondy EHP/Norsko... 27

4.1 Vznik programu... 27 4.2 Smluvní zajištění a podmínky přistoupení... 28 4.3 Strany dohody... 28 4.4 Rozdělovací klíč k fondu EHP... 29 4.5 Rozdělovací klíč k norským finančním mechanismům... 30 4.6 Příspěvek pro ČR... 30 5 Historický vývoj a význam Kolína... 31 5.1 Charakteristiky jednotlivých kulturních památek... 34 6 Programy regenerace MPR Kolín... 39 6.1 Regenerace do roku 2006 7... 39 6.2 Regenerace na rok 2008... 41 6.2.1 Akce obnovy na rok 2008: zámek-pivovar... 41 6.2.2 Další akce obnovy na rok 2008... 42 7 Zpracování dotazníkového šetření... 44 7.1 Socio-demografické údaje o respondentech... 44 7.2 Odpovědi respondentů... 45 7.3 Odpovědi představitelů samosprávy města... 53 7.4 Odpovědi představitele Národního památkového ústavu... 54 8 SWOT analýza... 57 8.1 Analýza vnitřního prostředí... 57 8.2 Analýza vnějšího prostředí... 58 9 Návrhy a opatření... 59 10 Závěr... 62 11 Summary... 65 12 Použité zdroje... 66 12.1 Literatura... 66

12.2 Internetové stránky... 66 13 Přílohy... 67 Seznam tabulek Tabulka 1: Úrovně členění regionů do NUTS... 22 Tabulka 2: Rozdělení prostředků fondů EU mezi cíle HSS v období 2007 2013... 25 Tabulka 3: Státy začleněné do programu pro období 1. 5. 2004-30. 4. 2009... 29 Tabulka 4: Státy dodatečně začleněné do programu pro období 1. 1. 2007-30. 4. 2009... 29 Tabulka 5: Státy začleněné do programu pro období 1. 5. 2004-30. 4. 2009... 30 Tabulka 6: shrnutí otázky č. 13... 44 Seznam grafů Graf 1: zpracování otázky č. 1... 45 Graf 2: zpracování otázky č. 2... 46 Graf 3: zpracování otázky č. 3... 46 Graf 4: Zpracování otázky č. 4... 47 Graf 5: zpracování otázky č. 5... 48 Graf 6: zpracování otázky č. 6... 48 Graf 7: zpracování otázky č. 7... 49 Graf 8: zpracování otázky č. 8... 49 Graf 9: zpracování otázky č. 9... 50 Graf 10: zpracování otázky č. 10... 50 Graf 11: zpracování otázky č. 11... 51 Graf 12: zpracování otázky č. 12... 52

Seznam obrázků Obrázek 1: NUTS II a NUTS III v ČR... 22 Obrázek 2: logo EHP/Norsko... 27 Obrázek 3: chrám sv. Bartoloměje... 35 Obrázek 4: Židovský hřbitov... 37 Obrázek 5: Radnice... 37 Obrázek 6: Kostel sv. Víta... 38 Obrázek 7: Karlovo náměstí 40 Obrázek 8: Rekonstrukce pivovaru.42

0 Úvod Tématem mé bakalářské práce je Městská památková rezervace Kolín. Nařízením vlády ČSR č. 54/1989 Sb. o prohlášení území historických jader měst Kolína, Plzně, Brna, Lipníku nad Bečvou a Příboru za památkové rezervace se Kolín začlenil do systému plošné ochrany památek Ministerstvem kultury a získal tak nárok na příjem státních dotací z Programu regenerace městských památkových rezervací a zón. Cílem mé práce je zjistit postoj občanů a samosprávy k obnově kulturních památek a regeneraci historického jádra města Kolín. Abych docílila takového zjištění, prvotně bude nutné prověřit povědomí obyvatel o tom, že bylo město vyhlášeno městskou památkovou rezervací a zda o tento fakt jeví zájem nebo jsou jen nevidomými kolemjdoucími v procesu rekonstrukcí a zástaveb moderní doby. Po této fázi je dále mým úkolem zjistit názor vidomých občanů a zástupců samosprávy na význam kulturních památek pro cestovní ruch. Proces památkové péče a ochrany v ČR je ryze nová záležitost. Do nedávné doby nebyl chápán význam památek v dnešním slova smyslu, tedy jako nástroj státu k řešení chatrné ekonomické situace a jako strategická výhoda. Vesměs po dlouhá léta panoval názor, že staré objekty, ve chvíli, kdy přestaly plnit svou funkci nebo nebyly využívány k duchovím účelům, jsou zastaralé zchátralé budovy určené k demolici. Ke změně smýšlení o historických stavbách došlo v době začleňování obyvatel do památkového systému. Velkým zlomem bylo otevření hranic po roce 1989, kdy se do situace vměšuje cestovní ruch a podnikání. Touto událostí byl od základů změněn systém státní památkové péče. Důraz se začal klást předně na atraktivitu a výjimečnost. Stavby začali plnit funkci kulturních památek a staly se skvosty, za kterými putují cizinci z druhého konce světa. S postupným rozvojem podnikání došlo k rozrůstání měst, infrastruktury a přílivu pracovních sil, což je podpůrným činitelem v procesu turistického ruchu dodnes. Je patrné, že tento nový objev Českým zemím svědčí a tudíž logické využít naši strategickou výhodu ve svůj prospěch. Vždyť památková péče není jen péči o kulturní památky, ale i o sebe sama, protože když bude dobře naší zemi, bude dobře i nám. 10

1 Památková ochrana v ČR 1.1 Vznik památkové péče ve světě Snaha o ochranu historicky cenných děl a předmětů se datuje dávno do minulosti. Avšak samotný pojem památkové péče a ochrany je úzce spjat se dobou romantismu a zrodem Národního obrození, tedy přelomem 18. a 19. století. Vznik prvních světových památkových institucí, které měly většinou podobu komisí, spolků či inspekcí je znám z 1. poloviny 19. století. První země, která vydala zákon na ochranu památek, bylo Řecko roku 1834. 1.2 Vznik a vývoj památkové péče na území ČR Zlomovou etapou našich dějin byl proces uvědomování si českého národa a kulturního dědictví. Poznání národní minulosti vzbudil zájem o hmotné kulturní památky a na tomto základě byly založeny první organizace zabývající se jejich ochranou: 1796 Společnost vlasteneckých přátel umění, 1843 Archeologický sbor při Národním muzeu. Do tohoto období se zároveň datuje první zájem o studium architektury a vědeckého výzkumu. Legislativní rámec získala památková péče císařským rozhodnutím v prosinci 1850. Byla zřízena Centrální komise pro výzkum a zachování stavitelských památek, které spadaly pod ochranu státu a tehdejších ministerstev. Tato komise se sídlem ve Vídni zasedla poprvé 10. ledna 1853. Její členové byli konzervátoři, 14 pro Čechy, 1 pro Moravu, jejichž úkolem bylo pořizovat seznam stavebních památek a informovat se o jejich stavu. Roku 1872 byla komise přejmenována na Centrální komisi pro péči o památky. Její působnost byla rozšířena o movité stavby. Dosud neexistovaly žádné postupy na renovaci památek. Veškeré snahy o navrácení původní podoby se neslučovaly s myšlenkou budoucího využití stavby. Odklon od tohoto směru myšlení nastal až koncem 19. století pod vlivem vídeňské uměleckohistorické školy. V květnu 1918 byl nařízen název Centrální komise, zemský památkový úřad pro Království České. Morava a Slezsko zůstaly pod správou vídeňské Centrální komise. 11

Se vznikem Československé republiky v říjnu 1918 vznikl Státní památkový úřad pro celý stát a Slovensko se sídlem v Praze a Brně a o rok později zahájil svou činnost Státní fotoměřický ústav v Praze, který se zabýval sběrem dokumentace památek, a také Státní archeologický ústav. Zlomovým mezníkem se stává období po 2. světové válce, respektive rok 1952. Vládním nařízením č. 112/1951 Sb. o reorganizaci státní památkové péče bylo rozhodnuto, že památkové orgány jsou krajské odbory školství, věd a umění, čímž došlo k značnému zániku některých staveb a ztrátě jejich historicky cenného významu. Výrazný pokrok v ochraně památek nastal se vznikem památkových rezervací. Do této doby se jednalo pouze o ochranu jednotlivých objektů. Ačkoliv myšlenka péče o urbanistické celky nebyla nová, k jejímu prosazení došlo až s vydáním zákona o kulturních památkách č. 22/1958 Sb. Za památku se podle tohoto zákona považoval každý kulturní statek, který byl dokladem historického vývoje společnosti, jejího umění, techniky, vědy či jiných oborů lidské práce a života. Krom vymezení pojmu památková rezervace, vznikl další pojem a to památkové ochranné pásmo. Ministerstvem školství, věd a umění byl také schválen program na opravu některých domů v historických jádrech měst. K tomuto ministerstvu byl zřízen roku 1958 Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, který převzal funkci a veškeré dokumentační zdroje zaniklých institucí. Jeho posláním bylo vytvářet odborně metodickou, vědecko-výzkumnou a informační základnu oboru památkové péče a ochrany přírody. Ten byl až roku 2002 přejmenován na Národní památkový ústav (NPÚ). Pozdější krajská střediska vznikající při tomto orgánu jsou dnešními památkovými ústavy. Nutno dodat, že NPÚ není orgánem státní památkové péče, jedná se příspěvkovou organizaci. Do této doby platný zákon o kulturních památkách byl nahrazen až zákonem č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči (nabyl účinnost dne 1. 1. 1988), který platí po mnoha novelizacích dodnes. Podle tohoto zákona se za kulturní památku považuje taková, která je za ni Ministerstvem kultury prohlášena. Zaveden byl další nový pojem památkové zóny. Po roce 1989 došlo ke změně přístupu státu k památkové ochraně vůbec. V období komunistické éry česká společnost ostře kritizovala politováníhodný stav památek. Po 17. listopadu se kulturní dědictví a péče o něj stala opět věcí veřejnou, přispěním památkářů, kteří se dovolávali podpory ze strany českého lidu a národa. 12

Vzrostla tak autorita památkové komise, navrhující Ministerstvu kultury seznamy památek, které by měly být zahrnuty. Dále se dalo vzniknout nadacím zaměřeným na ochranu a záchranu památek: Občanské fórum, Nadace Václava Havla, Nadace prince Charlese aj. Významným krokem se stalo založení Pražského grémia pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města v roce 1993. jeho zakladateli byly kulturní instituce a další se vztahem k památkové péči. Mezi ty nejznámější patří: Akademie výtvarného umění, Fakulta architektury ČVUT, Národní galerie, Národní muzeum, Národní technické muzeum, Ústav dějin umění FF UK aj. K negativním projevům začlenění obyvatelstva do památkové péče patří i velký nárůst krádeží a vyvážení památek a starožitností do zahraniční. Každoročně je v ČR ukradeno na 15 000 až 20 000 starožitností, přičemž 80% skončí v zahraničí. Velkým nebezpečím ochrany je také šíření novostaveb a zástavba historických objektů především velkými hotely (př.: prostory kolínského pivovaru v historickém jádru Kolína čekají na svého investora, který by na jeho místě postavil hotel). Přes veškerou snahu Ministerstva kultury se dodnes nepodařilo prosadit takový zákon, který by přispěl ke zlepšení situace v oblasti ochrany památek. Jejich osud nyní závisí na ekonomické prosperitě, ale také na motivaci našich památkových organizací. Pilíře jejich činnosti stojí na pevné půdě s téměř dvanácti set let trvající tradicí křesťanství v českých zemích a více než tisíciletou ideou české státnosti. V současné době je na Seznamu evidováno 41 MPR, 209 MPZ a 130 NKP. 1.2.1 Vymezení pojmů památkové péče Kulturní památka Za kulturní památky se podle zákona o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů považují movité i nemovité věci, popřípadě jejich soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické. Dále jsou to památky, které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem, byly za kulturní památky prohlášeny Ministerstvem kultury ČR a jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek ČR (citováno ze zákona č. 20/1987 Sb.). 13

Národní kulturní památka Jedná se o kulturní památku, která tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa a vláda ČR ji nařízením za národní kulturní památku prohlásila a stanovila podmínky její ochrany (citováno ze zákona č. 20/1987 Sb.). Památková rezervace Obecně lze památkovou rezervaci definovat jako území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, a vláda ČR je prohlásila za památkovou rezervaci. Vláda také stanovuje nařízením obecné podmínky pro zabezpečení její ochrany, které se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami (citováno ze zákona č. 20/1987 Sb.). Městská památková rezervace (dále jen MPR) Část města, která byla prohlášena za památkovou rezervaci. V praxi bývá většinou nejstarší a nejcennější část města prohlášena za MPR, ačkoliv její historická hodnota nedosahuje takových rozměrů jak je tomu u jiných rezervací. Památková zóna Menší soubor kulturních památek, historického prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty a Ministerstvo kultury je po projednání s krajským úřadem prohlásilo za památkovou zónu a určilo podmínky její ochrany (citováno ze zákona č. 20/1987 Sb.). Postavena níže než památková rezervace. Ochranné pásmo Jedná se o kulturní nemovitou památku, památkovou rezervaci či zónu s vymezeným pásem, ve kterém mohou být omezeny nebo zcela zakázány určité činnosti. Orgány státní památkové péče (většinou obecní úřad), mohou v rámci vytvoření ochranného pásma regulovat stavební činnost a využití území, popřípadě pozemky či stavby vyvlastnit. Dále je v jejich pravomoci nařizovat nezbytné úpravy stavby, zařízení či pozemku (citováno ze zákona č. 20/1987 Sb.). 14

1.3 Prohlášení objektu za kulturní památku Návrh k prohlášení podává kterýkoliv občan, majitel objektu či instituce přímo Ministerstvu kultury ČR. Pokud ministerstvo doposud neobdrželo vyjádření krajského úřadu a obecního úřadu, vyžádá si je. Dále písemně vyrozumí vlastníka objektu o podání návrhu na prohlášení věci za kulturní památku či o prohlášení z vlastní vůle. Vlastník je tak povinen památku chránit a oznámit jakoukoliv skutečnost, která souvisí se změnou, správou nebo užíváním objektu. O prohlášení je ministerstvo povinno vyrozumět dále krajský úřad, obecní úřad a odbornou organizaci stání památkové péče (citováno ze zákona č. 20/1987). Z toho a praxe vyplývá následující. Odbornou institucí pro zhodnocení stavu památky a jejího historicky cenného významu je stanoveno Ministerstvo kultury. Podkladem pro závazné stanovisko je písemné vyjádření NPÚ. Samotné povolení ke stavbě, přestavbě, obnově či likvidaci vydávají městské úřady s rozšířenou působností, respektive odbor kultury, památkové péče, regionálního rozvoje aj. 1.3.1 Výhody plynoucí pro majitele kulturních památek Většina vlastníků památek se domnívá, že jim tato situace přináší jen problémy a neustále spory s památkovými orgány a městskými úřady. Vesměs tomu tak je, protože ačkoliv není objekt prohlášen za památku, ale nachází se v ochranné zóně, pásmu či rezervaci, mají památkáři právo diktovat si podmínky při rekonstrukci objektu (př.:nová fasáda, profilace nově osazených oken, umístění klimatizací a antén atd.). Přesto je Program regenerace na obnovu památek sestaven tak, aby i občanům z něho plynula určitá pozitiva a zapojili se tak aktivně do ochrany a památkové péče. Pokud je jejich objekt zahrnut na Seznamu kulturních památek, tedy vyhlášen Ministerstev kultury za kulturní památku, bavíme se zde o finančních dotacích a výhodách. Jedná se o daňové zvýhodnění, zejména pak v případě daně ze staveb, z pozemků, z nemovitosti a převodu nemovitosti, dědické daně a darovací daně. Bezplatné odborné konzultace v případě obnovy památky (př. projektové dokumentace), kterou poskytuje NPÚ, nerozhoduje však o stavebních úpravách. Dále finanční příspěvky na údržbu a jinou stavební činnost, o které musí vlastník výlučně zažádat. Pro úplnost a v kompenzaci za pokrytí nákladů spojených s úpravou objektů, je vlastník zároveň povinen při prodeji kulturní památky nabídnout prvotní odkoupení Ministerstvu kultury. 15

2 Programy na obnovu kulturních památek Každý z následujících programů popisuje podmínky pro udělení finanční pomoci na obnovu a rekonstrukci movitých či nemovitých kulturních památek v závislosti na jejich historickém významu, vývoji a atraktivitě pro cestovní ruch. Programy se pohybují na různých úrovních, aby pokryly všechny oblasti kulturního dědictví a došlo tak k rovnocennému lámání chleba ze státního rozpočtu a finančních příspěvků jiných organizací, včetně nadnárodních. Uvolňování a čerpání příspěvků je striktně stanoveno Zásadami, které jsou uvedeny v každém programu samostatně na základě zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů či vyhlášek, týkajících se jednotlivých oblastí Programů. Ústředním orgánem je vždy Ministerstvo kultury. Vedle níže zmíněných programů, které jsou financovány ministerstvem, může město Kolín čerpat z finanční podpory Středočeského kraje, jenž naplňuje zákon v samostatně působnosti. Jedná se o: Fond obnovy památek dotační program Středočeského kraje Podpora stavebníkem nehrazených záchranných archeologických výzkumů 2.1 Program podpora pro památky UNESCO Hlavním cílem tohoto programu je povinnost států ve světové organizaci UNESCO zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání světového kulturního dědictví budoucím generacím. Pokud stát nemá vlastní finanční zdroje je jeho povinností přijmout mezinárodní pomoc a spolupráci (citováno ze zásad Ministerstva kultury pro Program podpora pro památky UNESCO). ČR přistoupila k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví 15. 11. 1990. Závaznou se pro ni stala v únoru následujícího roku. O tom, která památka bude a nebude zapsána na Seznam světového dědictví, rozhoduje Mezivládní výbor pro světově dědictví, složený ze zástupců smluvních stran Úmluvy. Hlavní kritéria volby jsou mimořádná hodnota, jedinečnost, autenticita a celistvost, přičemž výběr je reprezentativní. Na již zmiňovaný Seznam se tak dostala je řádka významných architektonických děl a přírodních útvarů, které dokonale poukazují na stylovou 16

rozmanitost a vysokou koncentraci památek na území českého státu. Důvodem tohoto zastoupení je také strategie jedinečnosti a originality ČR oproti jiným státům, která má dopomoci nárůstu cestovního ruchu a přílivu finančních prostředků na jejich údržbu a obnovu. V současné době je na Seznamu evidováno 788 kulturních a přírodních památek, z toho 12 v ČR. Z posledních let nejsou známy dotace tohoto druhu pro město Kolín. 2.2 Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností Jak se dá odvodit z názvu Programu, jde o spolupodílení se obcí s rozšířenou působností na zachování a obnově kulturních památek ČR a připívat tak k zachování vybraného segmentu památkového fondu ČR (citováno ze zásad Ministerstva kultury pro Program podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností). Finanční prostředky se udílejí každoročně a je nutné je v příslušném kalendářním roce využít. Poskytuje je Ministerstvo kultury formou příspěvků podle zákona č. 20/1987 Sb. Nejsou určeny na památkové objekty v památkových rezervacích a zónách a národní kulturní památky, slouží pouze na obnovu nemovitých kulturních památek (př.: modernizace objektu, úprava veřejného prostranství, pořízení projektové dokumentace aj.). Na rok 2008 byly Kolínu přislíbeny následující dotace: Starý židovský hřbitov ohradní zeď 70 000 Kč Areál kostela sv. Víta plášť věže 500 000 Kč 2.3 Dotace občanským sdružením Jsou zaměřené na činnost občanských sdružení a organizací s mezinárodním prvkem podporující kulturní aktivity v oblasti movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií. (citováno z podmínek Ministerstva kultury pro Dotace občanským sdružením). Pro udělení příspěvku je nutné sestavit odbornou komisi, kterou jmenuje ministerstvo nebo ředitel odboru ochrany kulturního dědictví, muzeí a galerií. Udělení 17

příspěvku není povinné a můžou být poskytnuty jen v rámci podpory kulturní aktivity v této oblasti. Příklady činností těchto organizací: poskytování sociálních služeb, trvale udržitelný rozvoj, rozvoj kultury, záchrana kulturního dědictví, spoluúčast na programech EU aj. Z posledních let nejsou známy dotace tohoto druhu pro město Kolín. 2.4 Havarijní program Tento program je určen především na opravy nemovitých památek, tedy statické a či jiné fyzické zajištění stavby (krovy, střechy, nosné konstrukce), zejména v případě objektů dlouhodobě zanedbaných v havarijním technickém stavu. Program je určen především pro akce, které nepřesáhnou stanovený limit 2 mil. Kč bez DPH, nejde-li o případ zvláštního zájmu státní památkové péče (citováno ze zásad Ministerstva kultury pro Havarijní program). Příspěvek slouží pouze vlastníkům kulturních památek, nikoliv pokud je památka ve vlastnictví státu. Vlastník se na tomto Paragramu podílí až do výše 40% ceny stavebního materiálu, který je při přestavbě použit. Kontrolu kvality práce a odbornou konzultaci vlastníkovi zajišťuje NPÚ. Jak je všeobecně známo, staveb v havarijním stavu je u nás velké množství. Šanci dostat příspěvky z tohoto Programu mají tedy jen objekty ve skutečně kritickém stavu a ne vždy je finanční podpora tak vysoká, aby došlo k důkladnému zajištění stavby a byla tak ze seznamu zcela odstraněna. Z posledních let nejsou známy dotace tohoto druhu pro město Kolín. 2.5 Program regenerace MPR a MPZ Program byl schválen usnesením vlády ČR dne 25. 3. 1992 č. 209. Jde o nástroj na obnovu kulturních památek nacházejících se v nejcennějších částech historických měst prohlášených za památkové rezervace nebo památkové zóny. Finanční příspěvky mohou být poskytovány pouze tehdy, pokud má příslušné město zpracovaný vlastní program regenerace a pokud se zároveň finančně podílí, společně s vlastníkem, na obnově kulturní památky (citováno ze zásad Ministerstva kultury 18

pro užití a alokaci státní finanční podpory v Programu regenerace městských památkových rezervací a zón). Státní příspěvek však nemůže být poskytnut vlastníkovi, který má vůči státu dluh. Město, ve kterém se teprve projednává prohlášení za MPR či MPZ, může za určitých předpokladů také obdržet dotaci. Finanční prostředky mohou být využiti pouze na úhradu prací, které zabezpečí uchování památkové hodnoty, nelze je užít na modernizaci, úpravy v zájmu vlastníka a investiční činnost. Finanční prostředky udílené podle tohoto Programu je Ministerstvo kultury zavázáno poskytovat krajům, popř. obcím s rozšířenou působností na jejich vlastní žádost. Ty je dále dle svého uvážení rozdělují mezi vlastníky kulturních památek. Jakým způsobem čerpá Kolín tyto dotace je uvedeno v kapitole č. 6. 2.6 Program záchrany architektonického dědictví Z programu je poskytován příspěvek na obnovu kulturních památek, které jsou nejcennější součást architektonického dědictví (př.: hrady, zámky, paláce, kláštery, historické zahrady a parky, kostely, radnice aj.), konkrétně na práce směřující k záchraně kulturní památky nebo k záchraně těch jejích částí, které tvoří podstatu kulturní památky. (citováno ze Zásad Ministerstva kultury pro Program záchrany architektonického dědictví). Usnesením vlády ze dne 22. 2. 1995 se tento Program řadí mezi nejstarší. Stanovuje se každoročně na základě zprávy Ministerstva kultury pro vládu. Základní podmínkou poskytnutí dotace je vypracování Projektu záchrany kulturní památky, který vyhodnotí zvláštní komise Ministerstva kultury podle předem stanovených kritérií (kulturní hodnota, působení v prostředí, stupeň ohrožení, povaha obnovy, efektivnost, životnost aj.). Město Kolín využívá tento fond ve velké míře. Pro rok 2007 byl městu udělen příspěvek ve výši 5,23 mil. Kč na opravu (obnova vnějšího pláště, obnova interiéru, restaurování aj.) nejcennější kolínské památky a národní kulturní památky, kostela sv. Bartoloměje. 19

2.7 Program péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny Dotace je určena na podporu obnovy a zachování nemovitých kulturních památek, zejména lidové architektury (př.: zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky, boží muka aj.). (citováno z pokynu Ministerstva kultury pro Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny). Program zahrnuje pouze podlimitní akce, bez výjimky. Technickou a odbornou pomoc zajišťuje NPÚ prostřednictvím územních pracovišť. Podmínkou udělení této dotace je, aby nemovitost ležela na památkově chráněném území a sama byla nemovitou kulturní památkou. Platí zde pravidlo, že majitel může žádat až do výše 50% nákladů na rekonstrukci. Z posledních let nejsou známy dotace tohoto druhu pro město Kolín. 2.8 Program restaurování movitých kulturních památek Program řeší účast státu na obnově významných výtvarných a uměleckořemeslných děl v budovách zpřístupněných veřejnosti pro kulturní, výchovně vzdělávací nebo náboženské účely (obrazy, sochy, díla užitého umění, oltáře nebo takové předměty, které jsou dosud užívány ke svému původnímu účelu). (citováno ze zásad Ministerstva kultury pro Program restaurování movitých kulturních památek). Z posledních let nejsou známy dotace tohoto druhu pro město Kolín. 20

3 Strukturální fondy Strukturální fondy jsou nástrojem pro realizaci politiky hospodářské a sociální soudržnosti (HSS, regionální politika EU) a k dosahování ekonomické a sociální soudržnosti (koheze) EU. Zaměřují se na snižování rozdílů mezi regiony členských států, snižování zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů včetně venkovských oblastí, které se potýkají se strukturálními problémy a na podporu adaptace a modernizace politik, systémů vzdělávání a odborné přípravy zaměstnanosti. Finanční zdroje ze Strukturálních fondů jsou čerpány na základě několikaletých cyklů, které se nazývají Programovací období 1 a dle stanovených cílů a priorit z Národního strategického referenčního rámce 2. 3.1 Regionální politika EU Jendou ze základních politik Evropské unie je Regionální politika, která je odrazem principu solidarity a soudržnosti uvnitř EU. Jedná se o tzv. komunitární neboli koordinovanou politiku, kdy proces realizace je v rukou jednotlivých členských států, zatímco orgány EU dbají o správné provádění politiky. Důvodem vzniku jsou existující nepoměry jednotlivých regionů, které vedou ke snižování dynamiky rozvoje celého kontinentu. Bohatší státy tedy přispívají na rozvoj chudších států a regionů, aby se zvýšila kvalita života obyvatel celého kontinentu v rámci EU. 3.1.1 Členění regionů Aby bylo možné srovnávat ekonomické a sociální ukazatele regionů jednotlivých členských států, bylo nutné zavést tzv. Nomenklaturu územních statistických jednotek (NUTS), která člení státy na územní celky vytvořené pro statistické účely dle počtu obyvatel do 3 úrovní. 1 Sedmiletý cyklus, pro který členské země zpracovávají programové dokumenty 2 Základní programový dokument obsahující priority a opatření, na které by členská země chtěla v daném programovacím období využít finanční prostředky ze Strukturálních fondů EU a Fondu soudržnosti. 21

Tabulka 1: Úrovně členění regionů do NUTS Úroveň Doporučený minimální počet obyvatel Doporučený maximální počet obyvatel NUTS I 3 000 000 7 000 000 NUTS II 800 000 3 000 000 NUTS III 150 000 800 000 Zdroj: www.strukturální-fondy.cz Úroveň NUTS I je v ČR zastoupena státem. NUTS II, tzv. Regiony soudržnosti, na základě kterých je přidělena podpora ze Strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, a které byly v ČR pojmenovány jako sdružené kraje, jsou součástí Cíle konvergence a zastoupeny celkovým počtem 8. NUTS III odpovídají rozložení území do krajů, čítají 14 regionů. Kromě těchto 3 úrovní existují ještě 2 podúrovně územněsprávního statistického členění, které nejsou rozhodující pro přerozdělování finančních prostředků. Místní administrativní jednotky (LAU) se člení na LAU I okresy a LAU II obce. Obrázek 1: NUTS II a NUTS III v ČR Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz 22

3.1.2 Cíle regionální politiky Priority a cíle se mění pro každé Programovací období. Pro období 2007 2013 je hlavním zájmem větší sociální a ekonomický růst a vytváření více pracovních míst pro všechny regiony a obce EU. Tato vize je postavena na 3 cílech. Konvergence Podstatou tohoto cíle je zlepšování podmínek a podpora hospodářského a sociálního rozvoje regionů na úrovni NUTS II, tj. oblastí, jejichž HDP na obyvatele je nižší než 75% průměru HDP na obyvatele EU. Cíl je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), Evropského sociálního fondu (ESF) a Fondu soudržnosti (FS). V ČR pod něj spadají všechny regiony soudržnosti kromě hl. m. Prahy a je realizovaný prostřednictvím osmi tematických operačních programů a sedmi regionálních operačních programů. Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Smyslem cíle je podpora konkurenceschopnosti regionů pomocí inovačních projektů, zlepšování životného prostředí a posilování zaměstnanosti. Spadají sem regiony na úrovni NUTS II nebo NUTS I, které svým HDP převyšují 75% průměru EU. Cíl je financován z ERDF a ESF. V ČR se jedná pouze o hl. m. Praha. Evropská územní spolupráce Cíl je orientuje na posilování přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů na úrovni NUTS III. Součástí je i podpora výzkumu a výměna zkušeností mezi regiony a jednotlivými členskými zeměmi. Cíl je financován z ERDF a v ČR pod něj spadají všechny regiony. 3.2 Fondy EU Od 1. 1. 2007 došlo oproti minulému Programovacímu období ke změně v počtu Strukturálních fondů. Zatímco v předchozím období 2000 2006 do Regionální politiky spadaly 4 strukturální fondy (ERDF, ESF, EAGGF 3, FIFG 4 ) a Fond soudržnosti, 3 Evropský zemědělský podpůrný záruční fond 4 Finanční nástroj pro řízení rybolovu 23

v tomto období 2007 2013 je počet omezen na 2, zbylé fondy se transformovaly do jiných mimostrukturálních fondů EU. Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) Jedná se o fond, který podporuje tzv. investiční infrastrukturní projekty, objemem peněz jde o ten největší ze Strukturálních fondů. Napomáhá snižovat nerovnosti v zaostalých a upadajících průmyslových oblastech. Jeho cíle jsou určeny pro všechny 3 cíle regionální politiky. Př.: podpora inovačního potenciálu podnikatelů, podpora začínajícím podnikatelům, rozvoj a obnova sportovních areálů využitelných pro cestovní ruch, rekonstrukce kulturních památek, výsadba regenerační zeleně aj. Evropský sociální fond (ESF) Tento fond se naopak zaměřuje na tzv. neinvestiční měkké projekty. Podporuje aktivity v oblasti zaměstnanosti, počtu pracovních míst a rozvoje lidských zdrojů a posiluje sociální programy členských států EU na pomoc rizikovým skupinám obyvatel. Př.: rekvalifikace nezaměstnaných, rozvoj institucí služeb zaměstnanosti, rozvoj vzdělávacích programů, speciální programy pro osoby se zdravotním postižením, děti, mládež, etnické menšiny a další znevýhodněné skupiny obyvatel. Fond soudržnosti (Kohezní Fond) Fond je součástí Cíle konvergence a funguje vedle strukturálních fondů k poskytování pomoci na národní úrovni vybraným zemí, které se připravují na vstup do hospodářské a měnové unie. Nezaměřuje se tedy na regiony, nýbrž na celý stát. Financuje konkrétní investiční projekty vyšší než 10 mil. EUR a to v oblasti ochrany životního prostředí a dopravní infrastruktury. Nárok na čerpání z tohoto fondu mají členské a přistupující státy, jejichž HDP na obyvatele je nižší než 90% průměru HDP na obyvatele v EU. V současné době podporuje všech 12 nově přistoupených států EU, včetně Řecka, Španělska a Portugalska. Další fondy: Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) Evropský zemědělský garanční fond (EAGGF) Evropský rybářský fond (EFF) Komunitární programy Fondy předvstupní pomoci: IPA 24

Fond solidarity (EUSF) Finanční nástroje region. politiky: JASPERS, JEREMIE, JESSICA Tabulka 2: Rozdělení prostředků fondů EU mezi cíle HSS v období 2007 2013 Cíl Fondy pro EU27 Fondy pro ČR Konvergence Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Evropská územní spolupráce Celkem Zdroj: www.strukturální-fondy.cz 251,16 mld. (cca 7 082,80 mld. Kč) 49,13 mld. (cca 1 385,40 mld. Kč) 7,75 mld. (cca 218,55 mld. Kč) 308,04 mld. (cca 8 686,80 mld. Kč) 81,54% 15,95% 2,52% 100,00% 25,88 mld. (cca 730,00 mld. Kč) 419,09 mil. (cca 11,73 mld. Kč) 389,05 mil. (cca 10,97 mld. Kč) 26,69 mld. (cca 752,70 mld. Kč) 96,98% 1,56% 1,46% 100,00% 3.3 Regionální operační program NUTS II Střední Čechy Každý Region soudržnosti má svůj vlastní Regionální operační program v Cíli konvergence. Z celkové částky, která byla přidělena pro tento cíl, tj. 25,88 mld., je na region Střední Čechy vyčleněno 559,08 mil.. České finanční zdroje mají přispět sumou dalších 98,66 mil.. Cílem těchto finančních toků jsou 4 prioritní oblasti: Doprava prioritní osa 1 Osa je financována částkou 232,6 mil.. Zahrnuje např.: rekonstrukce, modernizace a v omezené míře výstavba souvislých úseků silnic II. a III. třídy včetně odstraňování dopravních závad, budování protihlukových stěn, obchvatů, výstavba cyklistických stezek a cyklistických pruhů, zřizování a rozšiřování odstavných ploch systému "Park and Ride" u železničních zastávek a významných autobusových terminálů aj. 25

Cestovní ruch prioritní osa 2 Na tuto osu je vyčleněno z fondů EU 100,6 mil.. Zahrnuje např.: rekonstrukce a revitalizace kulturních památek, zřízení, rozšíření a modernizace jednotného informačního systému, tvorba a distribuce propagačních a informačních materiálů a dalších marketingových nástrojů, vybudování, rekonstrukce a obnova skanzenů aj. Integrovaný rozvoj území prioritní osa 3 Fondy EU přispějí sumou 206,9 mil.. Zahrnuje např.: hrubé terénní úpravy a úpravy veřejných prostranství, včetně výsadby okrasné zeleně, projektová příprava, projektová dokumentace, modernizace a obnova infrastruktury veřejných služeb, pořízení vybavení s ohledem na zvýšení kvality poskytovaných služeb a technologický rozvoj aj. Technická pomoc prioritní osa 4 Na posední osu je z finančních zdrojů EU rezervována pomoc ve výši 19 mil.. Zahrnuje např.: Financování aktivit spojených s řízením programu, platy pracovníků zapojených do řízení ROP SČ, výběr projektů, monitoring projektů a programu, zpracování studií a analýz aj. 26

4 Fondy EHP/Norsko Obrázek 2: logo EHP/Norsko Princip těchto fondů tkví ve zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v rámci EHP poskytováním grantů a dotací na rozvojové projekty v oblasti uchování evropského kulturního dědictví, ochrana životního prostředí včetně životního prostředí člověka, podpora soudnictví, zdravotnictví a péče o děti, podpora udržitelného rozvoje, vědecký výzkum a vývoj a rozvoj lidských zdrojů ekonomicky slabším zemím. Program je pětiletý (2004 2009), orientovaný na dvanáct nových členských států EU, a navíc Španělska, Portugalska a Řecka. Ústředním orgánem byla stanovena Kancelář finančních mechanismů (KFM), která je součástí ESVO v Bruselu a Smíšený parlamentní výbor pro EHP. Česká republika pověřila Ministerstvo financí ČR, které zřídilo Národní kontaktní místo. 4.1 Vznik programu Zdroj: www.mfcr.cz Už koncem 80. let byla zahájena jednání o vytvoření EHP (Evropského hospodářského prostoru) v souvislosti procesem vytváření vnitřního trhu v rámci EHS (Evropského hospodářského společenství, dnešní EU). Tehdy vstoupilo na scénu ESVO (Evropské sdružení volného obchodu), které ve snaze začlenit svůj hospodářský prostor do prostoru Evropského společenství s touto myšlenkou souznělo a uvědomilo si nutnost upravení vzájemných vztahů. Připravení společné půdy pro volné obchodování a vzájemná spolupráce byly dovršeny podepsáním smlouvy o EHP 2. 5. 1992 v Portu. Samotný program vnitřního trhu byl spuštěn 1. 1. 1993, EHP o rok později. V současné době se na EHP podílí 27 členských států EU a 3 členské země ESVO (jedinou výjimkou je Švýcarsko). Norské království si stanovuje navíc vlastní finanční mechanismus pomocí bilaterálního finančního nástroje. 27

4.2 Smluvní zajištění a podmínky přistoupení Podepsání Dohody o Evropském hospodářském prostoru mezi ES a ESVO, dne 2. 5. 1992 v Portu, jež platí pro všechny budoucí i stávající státy EU, které o členství v EHP zažádají. Podepsání Aktu o přistoupení k EU, dne 16. 4. 2003 v Aténách (Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Polská republika, Republika Slovinsko, Slovenská republika). Podepsání Aktu o přistoupení k EU, dne 25. 4. 2005 v Lucemburku (Bulharská republika, Rumunsko). Žádost států, které podepsaly akt o přistoupení k EU dne 16. 4. 2003, aby se staly smluvními stranami Dohody o EHP. Žádost států, které podepsaly akt o přistoupení k EU, dne 25. 4. 2005, aby se staly smluvními stranami Dohody o EHP. Podepsání Dohody o účasti ČR v EHP, 13. 10. 2003 (v rámci této dohody byl zaveden nový finanční mechanismus pro státy ESVO na období 2004 2009). 4.3 Strany dohody Státy ESVO: Island, Lichtenštejnské knížectví a Norské království. Členové Evropského společenství do roku 2003: Belgické království, Dánské království, Spolková republika Německo, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Irsko, Italská republika, Lucemburské velkovévodství, Nizozemské království, Rakouská republika, Portugalská republika, Finská republika, Švédské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Státy, které podepsaly Akt o přistoupení k EU dne 16. 4. 2003. Státy, které podepsaly Akt o přistoupení k EU dne 25. 4. 2005. 28

4.4 Rozdělovací klíč k fondu EHP Tabulka 3: Státy začleněné do programu pro období 1. 5. 2004-30. 4. 2009 Přijímací stát Podíl celkového příspěvku Suma Česká republika 8,09% 48 540 000 Estonsko 1,68% 10 080 000 Řecko 5,71% 34 260 000 Španělsko 7,64% 45 840 000 Kypr 0,21% 1 260 000 Lotyšsko 3,29% 19 740 000 Litva 4,50% 27 000 000 Maďarsko 10,13% 60 780 000 Malta 0,32% 1 920 000 Polsko 46,80% 280 800 000 Portugalsko 5,22% 31 320 000 Slovinsko 1,02% 6 120 000 Slovensko 5,39% 32 340 000 Celkem 100% 600 000 000 5 Zdroj: www.mfcr.cz Tabulka 4: Státy dodatečně začleněné do programu pro období 1. 1. 2007-30. 4. 2009 Přijímací stát Suma Bulharská republika 21 500 000 Rumunsko 50 500 000 Celkem 72 000 000 Zdroj: www.mfcr.cz 5 Celková výše finančního příspěvku je uvolňována po částkách 120 000 000 /rok. 29

4.5 Rozdělovací klíč k norským finančním mechanismům Jejich příspěvek nesmí přesáhnout 60% nákladů projektu a musí být slučitelné s cíli EU. Tabulka 5: Státy začleněné do programu pro období 1. 5. 2004-30. 4. 2009 Přijímací stát Podíl celkového příspěvku Suma Česká republika 11,00% 62 370 000 Estonsko 4,00% 22 680 000 Kypr 0,60% 3 402 000 Lotyšsko 6,00% 34 020 000 Litva 7,10% 40 257 000 Maďarsko 13,10% 74 277 000 Malta 0,30% 1 701 000 Polsko 49,00% 277 830 000 Slovinsko 2,20% 12 474 000 Slovensko 6,70% 37 989 000 Celkem 100% 567 000 000 6 Zdroj: www.mfcr.cz 4.6 Příspěvek pro ČR Na vymezené období byla ČR přidělena dotace ve výši 110 910 000. Z toho 48 540 000 v rámci finančního mechanismu EHP a 62 370 000 z norských finančních mechanismů). Vzhledem k tomu, že podmínkou dotace je i minimální 15% finanční spoluúčast ČR na investicích, byly Národním kontaktním místem (po dohodě s KFM) pověřeny ústřední orgány státní správy, krajské úřady a další zainteresované subjekty, aby vyčlenily ze svých rozpočtů nutnou částku k zajištění spolufinancování. Projekty, na které jsou finanční dotace poskytnuty, musí být v souladu s národní a regionální strategií a zaměřeny dle prioritních oblastí programu zmíněných na začátku této kapitoly. 6 Celková výše finančního příspěvku je uvolňována po částkách 113 400 000 /rok. 30

5 Historický vývoj a význam Kolína Město Kolín vystřídalo od svého založení mnoho názvů přes latinské až k německým. Dodnes se spekuluje o tom, jak vlastně vznikl samotný název města, které v dějinách českých zemí sehrálo tak královskou roli. První dochované dokumenty pochází z roku 1261, kdy bylo město povýšeno na královské Přemyslem Otakarem II. Na těchto listech stojí: Colonia et Churim habent jus Maydeburgensis civitatis, což by se velmi volně dalo přeložit jako Osada u Kouřimi. Jiné zdroje nám zase uvádějí: Colonia Nova ad Albim, protože město osídlili původně němečtí kolonisté z Kolína nad Rýnem. V navazujících dobách je město vzpomínáno pouze jako Colonia a nakonec od roku 1421 Nový Kolín nad Labem. Původ názvu města nebyl dosud objasněn. Bohaté archeologické nálezy z města i jeho okolí pádně vyvracejí domněnku, že město vzniklo jako kolonizační na zeleném drnu až ve 13. století. Samo Dvořákovo archeologické muzeum v Kolíně dokládá, že v místě, na kterém dnes Kolín stojí, se dochovaly památky na všechna v Čechách známá osídlení. Bývala zde křižovatka tří důležitých obchodních cest, vzniklých v dobách římských. Nálezy nám dále ukazují na přítomnost barbarů ve 2. století po Kristu a Slovanů v 6. století. Dále je známo, že mezi 9. a 12. století muselo být toto území velice hustě osídleno. Na pravém břehu Labe se rozkládalo slavníkovské hradiště Hánín, na návrší proti Hánínu osada Hroby a v jejím sousedství osada Čakovice, zničená při Zikmundově vpádu do Čech. V této době bylo pravděpodobně osídleno návrší nad Labem a postaven románský kostel, o kterém svědčí pouze náhrobek zastavěný v jižní lodi chrámu sv. Bartoloměje. V letech 1295 1372 patřilo území ke Kouřimsku. Stejně tak po roce 1440. Samotné dějiny Kolína se začínají psát až s nástupem Přemysla Otakara II. Ten začal s pomocí německých kolonistů a na obranu svého královského majestátu proti vzrůstající moci šlechty a klášterů opevňovat stará města a zakládat nová. Kolínu a kolínským bylo v druhé polovině 13. století nařízeno opevnit město hradbami, za což je na 4 roky osvobodil od daní, berní, cel a mýt. Nejstarší dochovaná listina o Kolínu, která je zároveň datovaná, pochází z 8. září 1261. Ačkoliv se nejedná o zakládací listinu města, je tento den považován za den založení města Kolín. Důvodů pro založení, respektive pro zprivilegování města, bylo hned několik. Jednak šlo o strategickou polohu města, nacházejícího se pouhé dva dny cesty od Prahy a v blízkosti 31

nejvýznamnějšího města království Kutné Hory, a za další o předpokládanou politickou roli v českých dějinách. Z listiny z toku 1289 se dozvídáme, že kolínští měšťané, tedy přistěhovalí němečtí kolonisté podrobující si zdejší obyvatelstvo, zbohatli díky dolování stříbrných dolů na Kutnohorsku. Probudila se nová šlechta a město se začalo rozvíjet. Vznikali nové nákladně vybudované domy a z vděčnosti za Boží požehnání vystavěli na vršku proti Kutné Hoře roku 1292 hornický kostel Všech svatých. Z další dochované listiny se také dozvídáme, že král Václav II. bere pod svou ochranu kolínské měšťany, aby je tak uchránil před zlovůli šlechty a udělil městu horní právo, které přešlo pod právo jihlavské. 1307, kdy začíná boj o český trůn, sehrává Kolín významnou roli. Mocenské zájmy následníků a adeptů na trůn jsou směřovány ke Kolínu. Vedou se o něj boje, které roku 1310 ponižují Kolín a berou mu většinu privilegií, které za vlády předchozích panovníků získal. Důvodem tohoto odnětí bylo odmítnutí kolínských měšťanů, aby se Jan Lucemburský nechal v kostele sv. Bartoloměje korunovat na českého krále. Korunovace tak proběhla v Praze a ještě téhož roku byly Kolínu jeho výsady vráceny. Za vlády Přemyslovců a Lucemburků se tedy řadí Kolín mezi největší a nejpřednější města království. 1410 vzniklo na druhé straně Labe sloučením obcí Brankovice a Mnichovice kolínské předměstí zvané Zálabí. Na počátku husitství stál Kolín díky vlivu politiky kolínských Němců na straně císaře Zikmunda. Po dobytí města husity 1421 si Pražené přisvojili všechny královské renty a vykonávali nad obyvateli města veškerá královská práva. Byl zničen dominikánský klášter německých mnichů a město se poddalo 1427 knězi Prokopu Velikému. Ve městě se usadila husitská posádka pod vedením Jana Čapka ze Sán a v kostele sv. Bartoloměje byli ustanoveni kněží církve podobojí. Roku 1436 přestalo být město Kolín královským. Získal ho do svého držení kněz a husitský hejtman Bedřich ze Strážnice od jmenovaného krále Zikmunda a učinil z něho panství. Na místě vypáleného dominikánského kláštera vystavěl hrad, který po jeho smrti přešel do majetku krále Jiřího z Poděbrad. Později byl hrad často zastavován nejrůznějším šlechticům. Nejdéle ho ve vlastnictví drželi Žerotínové, kteří jej přestavěli na zámek. O rok později byla králem Zikmundem Lucemburským navrácena Kolínu 32

privilegia, která získal za vlády Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV. 1506 se stal Kolín opět královským městem a roku 1514 se vymanil z vlivu královských hejtmanů. Za vlády císaře Ferdinanda I. se kolínští vzbouřili proti jeho nadvládě. V této době dochází k prvnímu přesunu nekatolíků do ciziny a odnětí veškerých historických práv a majetku. Náboženské pronásledování, kterého se kolínští účastnili, utichlo až s nástupem císaře Rudolfa II. v druhé polovině 16. století. Éra největší bídy a utrpení nastala v době třicetileté války. Obyvatelé Kolín se totiž téměř všichni hlásili k víře podobojí, za což byli po bitvě na Bílé hoře potrestáni. Mnoho rodin bylo z města vyštváno. Většina budov byla zpustošena a na město zaútočila první vlna morové epidemie. 18. června 1757 se v rámci sedmileté války odehrála jedna z nejkrvavějších bitev mezi Pruskem a Rakouskem. Pruský král Bedřich I. byl poražen vojsky rakouské císařovny Marie Terezie. Tato bitva vstoupila do dějin a myslí kolínských jako bitva u Kolína tedy u Křečhoře. Velký rozkvět potkal Kolín za vlády Josefa II. Díky německým přistěhovalců zde opět ožila řemesla a obchod. Velká část města byla poněmčena, předměstí však zůstalo české. Doba Národního obrození znamenala pro Kolín rozmach. Řadil se mezi první města, která podporovala vlastenecký ruch, právě díky buditelům jako byl básník František Jaromír Rubeš. Dále se rozvíjel obchodní a průmyslový ruch, čemuž velmi napomohlo vystavění železniční dráhy roku 1845. Teprve tehdy začal rozvoj města po hmotné i kulturní stránce poprvé v celých jeho dějinách. Zakládají se továrny, peněžní instituce a vzdělávací spolky. Jedinou stinnou stránkou v této éře byla epidemie cholery, které podlehlo 1866 přes 400 osob. Druhá polovina 19. století je ve znamení technického poroku, který přerušily až na počátku 20. století světové války. Období mezi nimi bylo dobou rozmachu a rozvoje průmyslu. Roku 1927 byl dostavěn most přes Labe a 1932 parní elektrárna, která je dominantou Kolína dodnes. Za 2. světové války byl Kolín čtyřikrát vybombardován. Při třetím náletu roku 1945 byl dokonce poškozen chrám sv. Bartoloměje a pobořeno děkanství. Při čtvrtém náletu 17. dubna 1945 byl zbořen hornický kostel Všech svatých vystavěný roku 1292. Těžce byla poškozena i řada závodů a budov. Ještě dne 7. května 1945 bylo na kolínském náměstí Němci zastřeleno několik občanů. 33

I přes pestrou historii, která výrazně dobově měnila ráz města, a razantní zásahy v 19. a 20. století, zůstalo historické jádro natolik památkově cenné, že bylo vyhlášeno za městskou památkovou rezervaci. 5.1 Charakteristiky jednotlivých kulturních památek Hrad zámek pivovar Hrad vznikl na ruinách vypáleného dominikánského kláštera v letech 1437 1448 a sloužil jako sídlo husitského hejtmana Bedřicha ze Strážnice. Nesl název Lapis refugii (Kámen útočiště), který se neujal. Jako první byla postavena jihozápadní věžová brána s předbraní, poté obdélný palác, stojící na západní straně. Současně vzniklo i východní křídlo a na severní straně uzavírala nádvoří polookrouhlá věž. Směrem k Labi byla vysunuta volně stojící věž, spojená s hradem dřevěným můstkem a naproti přes Labe chránila celý komplex další věž zvaná Práchovna (Zálabská bašta za vlády Josefa II. byla skladištěm střelného prachu). Hrad byl opevněn i směrem k městu, a to příkopem, který vedl dnešní Kovářskou ulicí, Pražskou ulicí a domy na severu. Z města byl hrad přístupný branou, která se dodnes taktéž zachovala. Kolem roku 1500 byl hrad přestavěn na pozdně gotický a rozšířen o hospodářské předhradí, z nějž se dochovala věžovitá vstupní brána s dělostřeleckými střílnami a šnekovým schodištěm. Po roce 1556 byl hrad přestavěn renesančně Karlem ze Žerotína na zámek. Za třicetileté války byl hrad důležitou pevností. Byl však značně poškozen a poté opuštěn. Poškození a postupné chátrání na něm zanechalo takové stopy, že již ve 2. polovině 17. století ztratilo svůj historický význam a začal se postupně přestavovat na pivovar. Zaniklo opevnění směrem k městu a prostory bývalého zámku nabyly charakter úřadu. V rámci nově založené osady Císařeves dostal zámek číslo popisné 1. Roku 1843 1844 byl při stavbě železnice odlámán svah na severní straně od hradu. Zanikly tak zbytky opevnění, a na místě starších budov areálu byly vybudovány nové prostory pivovaru. Nad novou tratí se postavila vysoká opěrná zeď. Celé prostranství bylo zabráno pivovarem, který se od roku 1863 dále rozšiřoval. Zaniklo další opevnění, tentokrát na západní straně. Další přestavba čekala pivovarem po roce 34