PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLAST (PLO) PLATNOST

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L., pobočka Olomouc PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLAST (PLO) PLATNOST 2001 2020 TEXTOVÁ ČÁST OLOMOUC 2001

OBSAH: 1. ÚVOD...1 2. VYHOTOVENÍ OPRL A VYMEZENÍ HRANIC...3 2.1. Organizace pověřena vyhotovením...3 2.2. Platnost OPRL a časový plán vyhotovení...3 2.3. Uplatnění připomínek ke zpracování OPRL...3 2.4. Výstupy OPRL...3 2.5. Vymezení hranice (PLO) a její výměra...3 3. ORGANIZAČNĚ SPRÁVNÍ ÚDAJE...5 3.1. Kompetence státní správy lesů v oblasti (kvalifikovaný odhad)...5 3.2. Kompetence státní správy ochrany přírody v oblasti...5 3.3. Seznam katastrů zasahujících do oblasti podle okresů...7 4. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY OBLASTI...9 4.1. Poměry geomorfologické a hydrografické...9 4.1.1. Geomorfologie oblasti...9 4.1.2. Hydrografie oblasti...10 4.2. Poměry klimatické...10 4.2.1. Stav a vývoj základních parametrů klimatu území Jeseníků (RNDr. Pavel Hadaš)...12 4.3. Poměry geologické a pedologické...20 4.3.1. Geologie oblasti...20 4.3.2. Pedologie oblasti...21 4.4. Poměry biogeografické...22 4.5. Zhodnocení a typizace růstových podmínek...23 4.5.1. Typologický systém použitý pro typizaci v OPRL (ÚHÚL, 1971)...23 4.5.2. Lesní vegetační stupně a soubory lesních typů...23 4.5.3. Zastoupení přirozených lesních společenstev...25 4.5.4. Typologické a trvalé zkusné plochy, výzkumné plochy rozbor podmínek...26 4.5.5. Problematika revize typologického mapování v rámci OPRL...32 4.5.6. Přehled a charakteristiky lesních typů (LT)...33 4.5.7. Převod SLT na skupiny typů geobiocénů a ukázkové přirozené porosty...40 4.5.8. Předpokládané změny klimatu a jejich vliv na rozšíření dřevin a na lesní prostředí (Šindelář 1995)...43 4.5.9. Antropicky podmíněné změny prostředí...44 5. ÚDAJE O HISTORICKÉM VÝVOJI, STAVU LESA, DOSAVADNÍM HOSPODAŘENÍ A MAJETKOVÝCH POMĚRECH...47 5.1. Historický vývoj hospodaření v oblasti...47 5.1.1. Vývoj lesního hospodářství...47 5.1.2. Vývoj hospodářské úpravy lesů...48 5.1.3. Dřevinná skladba, zalesňování dříve nelesních půd, původ semene...48 5.1.4. Diferencované způsoby hospodaření...50 5.2. Údaje o stavu lesa...52 5.2.1 Zastoupení dřevin...52 5.2.2 Rozložení věkových tříd...54 5.2.3. Zásoba, zakmenění, přírůsty...55 5.2.4. Zastoupení porostních typů...61 5.3. Dosavadní hospodaření v oblasti...66 5.4. Majetkové a organizační členění...68

5.4.1. Historický vývoj majetkových poměrů po roce 1945...68 5.4.2. Organizace lesů LČR a výměra všech vlastníků v oblasti...69 5.4.3. Přehled větších vlastníků...70 5.4.4. Celkový podíl jednotlivých vlastníků na výměře v ha...70 6. FUNKCE LESŮ...71 6.1. Funkční potenciál...71 6.1.1. Funkce produkční...71 6.1.2. Funkce mimoprodukční...73 6.2. Funkce deklarované veřejným zájmem a stávající kategorie lesů...86 6.2.1. Ochranné lesy...87 6.2.2. Lesy zvláštního určení...88 6.2.3. Jiné deklarované veřejné zájmy...96 6.2.4. Přehled stávajících kategorií lesa...96 6.3. Přehled překryvu funkcí a střetu zájmu...97 6.3.1. Překryvy funkcí lesů...97 6.3.2. Prioritní funkce lesa v rámci překryvů...98 7. OCHRANA LESA...103 7.1. Rozbor poškození lesů škodlivými činiteli...103 7.1.1. Přehled škodlivých činitelů v oblasti...103 7.1.2. Poškození porostů imisemi...106 7.1.3. Abiotičtí činitelé...116 7.1.4.Poškození biotickými činiteli...118 7.1.5. Ostatní škodliví činitelé...126 7.2. Návrh dlouhodobých opatření ochrany lesa...128 7.2.1. Návrh opatření v porostech ohrožených imisemi...128 7.2.2. Návrh opatření v porostech narušených a ohrožených abiotickými činiteli...129 7.2.3. Návrh opatření v porostech poškozených a ohrožených biotickými činiteli...132 7.2.4. Vliv předpokládané změny klimatu na ohrožení porostů...134 7.3. Ekologická stabilita lesa...136 7.3.1. Systém statické stability...136 7.3.2. Uzemní systém ekologické stability...139 7.4. Závěr...142 7.4.1.Podklady pro tvorbu rámcových směrnic...142 7.4.3. Specifika ochrany lesa v PLO 27...143 8. DOPRAVNÍ ZPŘÍSTUPNĚNÍ LESA...145 8.1. Stav zpřístupnění...145 8.1.1. Inventarizace odvozních cest...145 8.1.2. Dopravně nepřístupné lokality...150 8.1.3. Vymezení transportních segmentů a odvozních celků...150 8.2. Výhledové zpřístupnění...150 8.2.1. Návrh zpřístupnění lesa...150 8.2.2. Přehled lesních odvozních celků a porovnání hustot odvozních cest...152 8.2.3. Přehled modelového, skutečného stavu a výhledu...153 8.3. Návrh limitujících těžebně dopravních technologií...155 8.3.1. Modelové těžebně dopravní technologie...155 8.3.2. Ukazatelé cestní sítě...159 8.4 Koncepce dopravní mapy...165 9. HOSPODÁŘSKÉ SOUBORY, ZÁKLADNÍ HOSPODÁŘSKÁ DOPORUČENÍ A RÁMCOVÉ SMĚRNICE HOSPODAŘENÍ...167 9.1. Vymezení hospodářských souborů...167 9.1.1. Zařazení souborů lesních typů a porostních typů do hospodářských souborů...169

9.1.2. Zastoupení cílových hospodářských souborů...169 9.2. Růstové podmínky cílových hospodářských souborů...170 9.3. Základní hospodářská doporučení...175 9.4. Přehled základních hospodářských doporučení zastoupených HS...177 9.5. Rámcové směrnice hospodaření pro HS...180 9.5.1. Struktura rámcových směrnic hospodaření podle cílových HS...181 9.5.2. Zásady hospodaření v lesích zvláštního určení podle subkategorií...216 9.5.3. Principy tvorby porostních směsí (Šindelář 1997)...230 9.5.4. Modely výchovy lesních porostů podle jednotlivých dřevin (Plíva, Žlábek, ÚHÚL 1989)...230 9.5.5. Hospodářská opatření pro omezení vlivu případné změny klimatu (Šindelář 1995)...230 9.5.6. Předpoklady trvale udržitelného hospodaření v lese (Zatloukal 1998)...232 10. ZÁKLADNÍ CÍLE A SPECIFIKA HOSPODAŘENÍ V OBLASTI...235 10.1. Rekapitulace hospodářsko-úpravnických údajů...235 10.2. Základní cílová druhová skladba, prostorové rozmístění dřevin...236 10.3. Specifika hospodaření v oblasti...237 11. TECHNICKÁ ZPRÁVA...239 12. PŘEHLED LITERATURY...241 13. PŘÍLOHY...243

PLO 27 1. ÚVOD Úvod Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL) jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích (zákon č. 289/1995 Sb., 23, odst. 1). Stanoví pro přírodní lesní oblasti rámcové zásady hospodaření. Jsou podkladem pro oblastně diferencované uplatňování státní lesnické politiky a rámcovým doporučením pro zpracování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov (vyhláška MZe č. 83/1996 Sb., 1, odst. 1). Vyhotovují se ve smyslu 23, odst. 1-4 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Podrobnosti stanoví vyhláška MZe ČR č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Při tvorbě OPRL byly uplatněny Koncepce lesnické politiky před vstupem do EU dle usnesení vlády č. 49 ze dne 12.11.1999, dále zásady trvale udržitelného hospodaření v lese a konečně zásady předběžné opatrnosti z předpokládané změny klimatu. Na základě Zřizovací listiny MZe ČR č.j. 2452/98-3030 ze dne 31.12.1998 o vymezení základního předmětu činnosti Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL), byl ÚHÚL v bodě č. 5 tohoto Rozhodnutí pověřen vyhotovením oblastních plánů rozvoje lesů a jejich následnou aktualizací. Ústředí ÚHÚL vypracovalo pro postupné zpracování OPRL harmonogram na období 1996 2001 s tím, že zpracování OPRL bude v předstihu před harmonogramem vyhotovení nových lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov ve výše sledovaném období. Jednotlivé pobočky ÚHÚL vyhotoví OPRL v obvodu své působnosti. Za zpracování každé PLO byla určena odpovědná pobočka ÚHÚL (garant za PLO) s případnou participací sousedních poboček. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 1

Úvod PLO - 27 2 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO - 27 2. VYHOTOVENÍ OPRL A VYMEZENÍ HRANIC Vyhotovení OPRL a vymezení hranic 2.1. Organizace pověřená vyhotovením Za zpracování OPRL pro PLO 27 je odpovědná (garant) pobočka Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Olomouc, Holická 31c, 772 00 Olomouc. Spolupracující pobočkou na části PLO 27 je pobočka ÚHÚL Frýdek-Místek, Nádražní 2811, 738 25 Frýdek-Místek. Odpovědným pracovníkem za zpracování je Jiří Burian. 2.2. Platnost OPRL a časový plán vyhotovení OPRL se zpracovává na celé ploše lesů v PLO a má platnost od 1.1.2001 do 31.12.2020. ÚHÚL Brandýs nad Labem vypracoval v dubnu 1996 Metodiku pro vyhotovení OPRL a tato byla schválena OLH MZe. Odbor státní správy lesů a myslivosti svolal na 19.10.1999 základní šetření, které se konalo na pobočce ÚHÚL v Olomouci. Pobočka ÚHÚL Olomouc vypracovala k základnímu šetření zprávu, jež je nedílnou součástí základního protokolu k vyhotovení OPRL, který byl sepsán dne 19.10.1999 a je závazným dokumentem pro zpracování OPRL pro PLO 27. 2.3. Uplatnění připomínek ke zpracování OPRL Podle 1, odst. 3 vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. byl ve Věstníku MZe č. 2 ročník 1999 vyhlášen záměr vypracovat oblastní plán pro PLO 27 a byl stanoven termín 31.7.1999, do kdy mohou dotčené právnické a fyzické osoby uplatnit své připomínky k jeho zpracování. Do stanoveného termínu vyjádřil požadavek VÚLHM Jíloviště-Strnady na spolupráci při vyhotovení náležitostí řešení reprodukční funkce lesa. Během zpracování OPRL byly předány připomínky Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a to trvalé pokusné plochy útvaru biologie a šlechtění dřevin a genové zdroje v PLO 27. Dále byly předány podklady pro trvalé zkusné plochy a poloprovozní zkusné plochy dodané od Ústavu pro výzkum lesních ekosystému IFER, Jílové u Prahy a stanovisko Ministerstva zdravotnictví ČR z hlediska ochrany přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů. OkÚ Ústí nad Orlicí se z pracovních důvodů omluvil z neúčasti na základním šetření a předal písemně požadavky následujících zájmů: 1. Respektování schváleného plánu péče vyhlášeného zvláště chráněného území (NPR Králický Sněžník). 2. Respektování zásad ochrany a vytváření prvků nadregionálního, regionálního (ve smyslu závazného ÚTP NR R ÚSES ČR) a místního systému ekologické stability krajiny. Současně oznamujeme, že ÚSES pro k.ú. Dolní Morava, Velká Morava a Horní Morava bude schválen v územním plánu Obce Dolní Morava. 3. Respektování zásad ochrany území přírodního parku Králický Sněžník. 2.4. Výstupy OPRL Výstupem OPRL jsou mapy vyhotovené v analogové formě a v digitální formě s případným následným tiskem analogových výstupů. Předpokládá se šíření map v mediální podobě (nosiče dat, Mapop, streamer). Dalším výstupem jsou grafické a tabelární přehledy a tato textová část, která je sestavena v členění dle 1, odst. 5 vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. Textové, analogové a digitální výstupy jsou uloženy na pobočce ÚHÚL Olomouc, jako veřejně přístupné dílo. Digitální výstupy budou k dispozici na příslušných orgánech SSL uvedených v kapitole 3. 2.5. Vymezení hranice (PLO) a její výměra Hranice lesní oblasti probíhá z vrcholu Smrku u hranice s Polskem SV směrem po rozdělovací linii hřebenovou partií přes Lví horu, odtud po hřebeni JV směrem a dále po účelové komunikaci na státní silnici Javorník-Lipová. Po státní silnici v obci Vápenná pokračuje J směrem podél jeskyní Na Pomezí do Lipové lázní. Dále vede po státní silnici do Jeseníku, kde se stáčí JJV směrem do Bukovic a Dětřichova. Odtud pokračuje dále silnicí na Rejvíz, kterou v ostře levotočivé zatáčce opouští a pokračuje stejným směrem po Vrchovištním potoku k NPR Rejvíz a po její západní hranici pokračuje na státní silnici na Rejvíz, prochází obcí a dále pokračuje po lesní cestě k Opavskému mostu, dále po Černé Opavě až do soutoku se Střední Opavou, po které pokračuje dále po Bílou Opavu a po ní ke křižovatce před Vrbnem, kde přechází na státní silnici a přes Ludvíkov, Karlovu Studánku, Hvězdu, Malou Morávku, Dolní Moravici, Horní Moravici po Novou Ves. Zde opouští silnici a přechází na mez, kterou sleduje JZ směrem přes Střední lány do Janušova. Dále pokračuje SZ směrem po silnici do Staré Vsi, na Skřítek, Klepáčov, Rudoltice, Sobotín, Maršíkov, Filipovou, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 3

Vyhotovení OPRL a vymezení hranic PLO 27 Loučnou nad Desnou, Rejhotice. Zde vede po silnici SZ směrem na Přemyslov a Nové Losiny, kde přechází na říčku Brannou, kterou sleduje S směrem na Františkov a Brannou. U železničního viaduktu pod Banjalukou přechází z říčky Branná na železniční trať, kterou sleduje cca 1 300 m po železniční přejezd, kde přechází na silnici do Ostružné a Petříkova. Z Petříkova vede JZ směrem po lesní cestě do osady Adamov, odkud pokračuje stejným směrem po silnici do Malého Vrbna a Starého Města. Ze Starého Města pokračuje SZ směrem po silnici do osady Květná a do Stříbrnic. Dále pokračuje po mezi J-JZ směrem do Hynčic pod Sušinou a dále po cestě stejným směrem přes Bystřinu do Vojtíškova. Pak pokračuje J směrem po silnici až do údolí řeky Moravy a po silnici podél ní vede Z směrem přes Malou Moravu, Červený potok a Horní Lipku. Zde silnici opouští a po mezi SSZ směrem a vzdálenosti cca 1 600 m přechází na státní hranici s Polskem. PLO 27 Hrubý Jeseník zaujímá plochu: 54 618,82 ha porostní půdy 56 659,68 ha PUPFL Přibližná katastrální výměra: 68 808 ha kraj Olomoucký 66,2%, kraj Ostravský 27,5%, kraj Pardubický 6,3% Lesnatost v oblasti činí: cca 79,4 % PLO 27 sousedí s: PLO 28 Předhoří Hrubého Jeseníku (na severu, východě a jihu) PLO 29 Nízký Jeseník (na jihovýchodě) 4 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO - 27 3. ORGANIZAČNĚ SPRÁVNÍ ÚDAJE Organizačně správní údaje 3.1. Kompetence státní správy lesů v oblasti (kvalifikovaný odhad) MZe ČR, Těšnov 17, 117 05 Praha 1 100,0% Krajský úřad olomouckého kraje, Kosmonautů 10, 772 00 Olomouc Krajský úřad ostravského kraje, Prokešovo nám. 8, 729 30 Ostrava Krajský úřad pardubického kraje, Smilova 315, 530 02 Pardubice Kraj Olomoucký: OkÚ Jeseník (JE) Karla Čapka 1147, 790 01 Jeseník 28,0% OkÚ Šumperk (SU), M.R.Štefánika 20, 787 13 Šumperk 38,2% Kraj Ostravský: OkÚ Bruntál (BR) Nádražní 20, 792 01 Bruntál 27,5% Kraj Pardubický: OkÚ Ústí nad Orlicí, Smetanova 43/1, 562 16 Ústí nad Orlicí 6,3% I. Ministerstvo zemědělství (MZe) je ústředním orgánem státní správy lesů dle 49, odst. 1. zákona č. 289/1995 Sb. kompetence jsou stanoveny 49 odst. 2. zákona č. 289/1995 Sb. u OPRL je zadává a schvaluje u lesních hospodářských plánů (LHP) a jejich změn je schvaluje pro lesy o výměře nad 1000 ha prostřednictvím Krajských úřadů v PLO je působnost Krajských úřadů s dotčenými okresy: a) Olomoucký (JE,SU) 66,2% b) Ostravský (BR) 27,5% c) Pardubický (UO) 6,3% II. Okresní úřady (OkÚ): Do PLO zasahuje území několika okresních úřadů, které vykonávají státní správu lesů v hranicích své působnosti. V Olomouckém kraji to jsou: OkÚ Jeseník 28,0% OkÚ Šumperk 38,2% V Ostravském kraji to jsou: OkÚ Bruntál 27,5% V Pardubickém kraji to jsou: OkÚ Ústí nad Orlicí 6,3% Kompetence OkÚ je dána 48 zákona č. 289/1995 Sb. Schvalují plány pro lesy o výměře do 1000 ha, povolují jejich změny a zajišťují zpracování osnov pro zařizovací obvody. 3.2. Kompetence státní správy ochrany přírody v oblasti Ministerstvo životního prostředí: 100,0% Krajské úřady: Správa CHKO Jeseníky: 75,4% Okresní úřady: Bruntál 0,1% Jeseník 4,3% Šumperk 13,9% Ústí nad Orlicí 6,3% Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 5

Organizačně správní údaje PLO - 27 I. Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy ochrany přírody, kompetence jsou stanoveny v 79 zákona č.114/1992 Sb. V PLO je působnost odboru výkonu státní správy MŽP s dotčenými okresy: a) pro Olomoucký kraj odbor výkonu státní správy VIII (JE,SU), Wellnerova 5, 779 00 Olomouc b) pro Ostravský kraj - odbor výkonu státní správy IX (BR), Prokešovo nám. 8, 702 00 Ostrava c) pro Pardubický - odbor výkonu státní správy VI (UO), Resslova 1229, 500 02 Hradec Králové pro OPRL je podmínkou schválení závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních lesních dřevin ( 23, odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb.). K této problematice dalo MŽP odbor ochrany přírody závazné stanovisko č.j.9089/01-oop/2897/01 Toto závazné stanovisko pro PLO 27 bylo rozpracováno do příslušných kapitol OPRL, zejména do rámcových směrnic hospodaření. II. Krajské úřady Orgánem státní správy ochrany přírody jsou podle zákona č.132/2000 Sb. krajské úřady. Krajský úřad olomouckého kraje, Kosmonautů 10, 772 00 Olomouc Krajský úřad ostravského kraje, Prokešovo nám. 8, 729 30 Ostrava Krajský úřad pardubického kraje, Smilova 315, 530 02 Pardubice III. Česká inspekce životního prostředí Orgánem státní správy ochrany přírody je také Česká inspekce životního prostředí dle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., 80. Působnost inspekce životního prostředí je určena zákonem č. 114/1992 Sb. a zákonem ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. v PLO je působnost oblastních inspektorátů s dotčenými okresy: a) Krnov (BR), Revoluční 55, 794 01 Krnov b) Hradec Králové (UO), Resslova 1229, 500 02 Hradec Králové c) Olomouc (JE, SU), Tovární 41, 720 00 Olomouc IV. Správa Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jeseníky V Chráněné krajinné oblasti Jeseníky vykonává státní správu Správa CHKO Jeseníky se sídlem v Jeseníku, Šumperská 93, 790 01 Jeseník Bukovice. 0Správa CHKO vykonává státní správu na úseku ochrany přírody na území CHKO. V. Okresní úřady Mimo území CHKO pro území své působnosti vykonávají státní správu v ochraně přírody okresní úřady referáty životního prostředí (RŽP) dle 76 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. VI. Obecní úřady Orgány ochrany přírody jsou i obce, které mají vymezené kompetence dle 76 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. 6 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO - 27 3.3. Seznam katastrů zasahujících do oblasti podle okresů Organizačně správní údaje 68 808 ha Kraj Okres Katastrální území Rozloha ha Jeseník (JE) Bukovice u Jeseníka č. Dolní Lipová č. Domašov u Jeseníka Horní Lipová Horní Údolí č. Jeseník č. Ostružná č. Petříkov u Branné č. Rejvíz č. Seč u Jeseníka č. 19 296 28,0% Olomoucký Šumperk (SU) Branná u Šumperka č Hynčice pod Sušinou č. Chrastice č. Klepáčov č. Kociánov č. Kouty nad Desnou Kunčice pod Králickým Sněžníkem Malá Morava Malé Vrbno Maršíkov č. Nová Seninka Nové Losiny č. Přemyslov č. Rejhotice č. Rudoltice u Sobotína č. Sklené u Malé Moravy Sobotín č. Staré Město pod Králickým Sněžníkem č. Stříbrnice č. Velké Vrbno č. Vernířovice u Sobotína Vojtíškov č. Vysoká u Malé Moravy č. Vysoké Žibřidovice č. 26 294 38,2% Ostravský Bruntál (BR) Dolní Moravice č. Heřmanovice č. Horní Moravice č. Janušov č. Karlov pod Pradědem Karlova Studánka č. Ludvíkov pod Pradědem č. Malá Morávka č. Mnichov pod Pradědem č. Nová Ves u Rýmařova č. Stará Ves u Rýmařova č. Vrbno pod Pradědem č. Žďárský Potok č. Železná pod Pradědem 18 864 27,5% Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 7

Organizačně správní údaje PLO - 27 Kraj Okres Katastrální území Rozloha ha Ústí nad Orlicí Červený Potok č. 4 354 (UO) Dolní Morava 6,3% Heřmanice u Králík č. Horní Lipka č. Horní Morava Velká Morava Pardubický Poznámka : ( č. ) = část katastru 8 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO 27 4. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY OBLASTI Přírodní podmínky oblasti 4.1. Poměry geomorfologické a hydrografické 4.1.1. Geomorfologie oblasti Typ oblasti: Výrazně horský typ Členění: Podle J. Demek a kol. : Hory a nížiny, Zeměpisný lexikon ČSR, Akademia, 1987 (kap. 6 Geomorfologické členění ČSR) Oblast je rozčleněna na tyto geomorfologické celky : PROVINCIE SOUSTAVA (subprovincie) PODSOUSTAVA (oblast) CELEK Podcelek - Okrsek Provincie: Česká vysočina Subprovincie: IV Krkonošsko jesenická soustava Oblast: IV C Jesenická podsoustava Celek: IV C - 3 Hanušovická vrchovina Podcelek: IV C - 3 D Branenská vrchovina Okrsek: IV C - 3D - a Červenopotoční kotlina IV C - 4 Králický Sněžník IV C - 5 Rychlebské hory IV C - 5 A Hornolipovská hornatina IV C - 5 A - a Petříkovská hornatina - část IV C - 5 A - b Velkovrbenské rozsochy IV C - 6 Zlatohorská vrchovina IV C - 6 A Bělská pahorkatina IV C - 6A - d Jesenická kotlina - část IV C - 7 Hrubý Jeseník IV C - 7 A Keprnická hornatina IV C - 7 A - a Šerácká hornatina IV C - 7 A - b Přemyslovská vrchovina - část IV C - 7 B Medvědská hornatina IV C - 7 B - a Hornoopavská hornatina - část IV C - 7 C - b Vrbenská vrchovina - část IV C - 7 C Pradědská hornatina IV C - 7 C - a Pradědský hřbet IV C - 7 C - b Vysokoholský hřbet IV C - 7 C - c Karlovská vrchovina IV C - 7 C - d Desenská hornatina. Přírodní lesní oblast č. 27 - Hrubý Jeseník je pahorkatina, přecházející v horský masív oblastí Pradědu, Keprníku a Králického Sněžníku. Oblast výrazně horského rázu zahrnuje obvod Hrubého Jeseníku, nejvyšší skupinu Rychlebských hor a skupinu Králického Sněžníku. Horopisně patří k České vysočině, k východní části Sudetské soustavy, Krkonošsko-jesenické subprovincii. Rozhodujícím kritériem odlišení oblasti jsou poměry klimatické, geomorfologické i geologické. Na SV a JZ je tento horský masív oddělen od oblasti předhoří Hrubého Jeseníku, podél JV hranice přechází do mírnějších náhorních plošin až pahorkatin Nízkého Jeseníku. SZ část vymezuje státní hranice s Polskem. Dominantou PLO 27 je výrazný horský hřbet, vedoucí od Obřích skal (1082 m n.m.) nad Horní Lipovou, pokračující jižním směrem přes Šerák (1351 m n.m.). Odtud klesá na Červenohorské sedlo (1013 m n.m.) - sedlo s možností průjezdu. Dále pokračuje JV směrem přes Velký Klínovec (1164 m n.m.), Výrovku (1188 m n.m.), Malý a Velký Jezerník, Malý Děd (1355 m n.m.), Švýcárnu a Praděd (1491 m n.m.). Vrchol Pradědu je nejvyšším bodem PLO 27. Z Pradědu hřeben klesá na Barborku, Ovčárnu, opět se zvedá na Petrovy kameny (1438 m n.m.), odkud pokračuje výrazným hřbetem na Vysokou holi (1464 m n.m.), kde mírně mění směr na JZ přes Kamzičník (1420 m n.m.), Velký máj (1384 m n.m.), Jelení hřbet (1387 m n.m.), odtud klesá stejným směrem přes Ztracené skály (1151 m n.m.) na Skřítek. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 9

Přírodní podmínky oblasti PLO - 27 Dalším horským masívem v západní části PLO je masív Králického Sněžníku, počínající Králickým Sněžníkem (1423 m n.m.) u polské hranice a pokračující jižním směrem přes Sušinu (1321 m n.m.) a Podbělku (1307 m n.m.) na Chlum (1116 m n.m.). Význačnějšími výškovými kótami jsou Polská hora (1106 m n.m.) v severní části Kunčického hřbetu a Smrk (1125 m n.m.), nejvyšší bod Rychlebských hor na hranici PLO 27. Nejnižší bod se nachází v prostoru obce Lipová-Lázně ( 460 m n.m.). Výškový rozdíl tedy činí 1031 m. Hrubý Jeseník má výrazně horský ráz s úzkými rozvodnými částmi terénu a hluboce zaříznutými údolími, jejichž hloubka nezřídka přesahuje 300 m. Horský ráz reliefu dokreslují široká a přitom značně hluboká sedla a velké sklony řek a potoků. K periglaciálním tvarům patří pseudokarové uzávěry údolí a izolované skály. Vyskytují se také balvanová moře. 4.1.2. Hydrografie oblasti Povodí: Hrubým Jeseníkem prochází hranice pomoří Baltského a Černého moře ve směru od Smrku přes Ramzovské sedlo, Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo, Praděd, Petrovy kameny a dále po význačném hřebeni až po Skřítek. CHOPAV - chráněná oblast přirozené akumulace vod: v PLO č. 27 se vyskytují tyto oblasti: - Žamberk Králíky - Jeseníky Z nejvýznamnějších vodních toků stékajících v pomoří Baltského moře je říčka Bělá s levostrannými přítoky Červenohorského a Keprnického potoka a pravostranným přítokem Šumného potoka, dále pak Černá, Střední a Bílá Opava a řeka Moravice s četnými menšími přítoky včetně Podolského potoka. Do Černého moře odvádí vody řeka Morava, pramenící těsně pod Králickým Sněžníkem s četnými menšími přítoky včetně Malé Moravy, Krupé, Branné a řeka Desná s četnými horskými přítoky. Součástí bohatství Hrubého Jeseníku jsou i četné prameny pitných a minerálních vod, které umožnily vznik několika lázní (Karlova Studánka, Lipová-Lázně). 4.2. Poměry klimatické I. Podle Atlasu podnebí ČSSR (1958) náleží území přírodní lesní oblasti č. 27 Hrubý Jeseník do C - CHLADNÉ klimatické oblasti s následujícími okrsky: C 1 - mírně chladný - celá oblast kromě nejvyšších horských poloh C 2 - chladný horský - horské polohy Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. II. Klimatické členění podle E.Quitta (1975): Za základ hodnocení klimatických poměrů byla vzata mapa klimatických oblastí a topoklimatický atlas (Quitt 1975). Celé území přírodní lesní oblasti č. 27 - Hrubý Jeseník patří do chladné oblasti. CH 4 - chladná oblast - nejvyšší a nejdrsnější polohy význačných horských hřebenů (cca 20 % rozlohy PLO) CH 6 - chladná oblast - převažující část plochy PLO CH 7 - chladná oblast - nejnižší polohy v oblasti Starého Města pod Sněžníkem, Malé Moravy, Lipové a Vrbna pod Pradědem (cca 10% rozlohy PLO). Oblast CH 4 je charakterizována velmi krátkým létem, velmi chladným a vlhkým (počet letních dnů 0-20, úhrn srážek ve vegetačním období 600-700 mm), přechodné období je dlouhé, velmi chladné jaro a velmi chladný podzim. Zima je velmi dlouhá, chladná, vlhká - srážkový úhrn v zimním období je 400-500 mm s dlouho trvající sněhovou pokrývkou (140-160 dní). Oblast CH 6 je charakterizována krátkým až velmi krátkým létem, chladným a vlhkým (počet letních dnů 10-30, úhrn srážek ve vegetačním období 600-700 mm), přechodné období je dlouhé, chladné jaro a chladný podzim. Zima je dlouhá, chladná, vlhká - srážkový úhrn v zimním období je 400-500 mm s dlouho trvající sněhovou pokrývkou (120-140 dní). Oblast CH 7 je charakterizována krátkým létem, chladným a vlhkým (počet letních dnů 10-30, úhrn srážek ve vegetačním období 500-600 mm), přechodné období je dlouhé, chladné jaro a chladný podzim. 10 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO 27 Přírodní podmínky oblasti Zima je dlouhá, chladná, vlhká - srážkový úhrn v zimním období je 350-400 mm s dlouho trvající sněhovou pokrývkou (100-120 dní). PŘEHLED KLIMATICKÝCH OBLASTÍ PLO č. 27 (podle QUITTA, 1975) Charakteristiky CH 4 CH 6 CH 7 Počet letních dnů 0-20 10-30 10-30 Počet dnů nad 10 C 80-120 120-140 120-140 Počet mrazových dnů 160-180 140-160 140-160 Počet ledových dnů 60-70 60-70 50-60 Prům. teplota v lednu -6 - -7-4 - -5-3 - -4 Prům. teplota v dubnu 2-4 2-4 4-6 Prům. teplota v červenci 12-14 14-15 15-16 Prům. teplota v říjnu 4-5 5-6 6-7 Ø dnů srážek nad 1 mm 120-140 140-160 120-130 Úhrn srážek ve veg.době 600-700 600-700 500-600 Úhrn srážek v zimě 400-500 400-500 350-400 Srážky celkem 1000-1200 1000-1200 850-1000 Počet dnů se sněhem 140-160 120-140 100-120 Počet dnů zamračených 130-150 150-160 150-160 Počet dnů jasných 30-40 40-50 40-50 Klimatické poměry (dle Plíva - Žlábek: Přírodní lesní oblasti ČSR, 1985): Klimaticky je Hrubý Jeseník důležitou hradbou, rozhraním západoevropského oceánského a východoevropského kontinentálního podnebí. Převládají v něm však západní vzdušné proudy, takže zimy jsou méně mrazivé a léta méně horká než v kontinentální oblasti. I tak jsou, vzhledem k poloze masívu ve směru S - J, značné denní rozdíly na západní a východní straně pohoří. Průměrné údaje teplot a srážek pro některé stanice jsou uvedeny v tabulce: Stanice Nadm. výška Průměrná teplota C Průměrné srážky mm Vegetační doba Langův faktor oblast m n.m. roční IV - IX roční IV - IX dnů Kunčice, Lipová 600 6,3 12,4 1124 610 141 178 - perhumidní Ramzová,Železná 740 4,9 10,8 1048 627 123 214 - perhumidní Vidly 762 4,9 10,5 1234 704 118 252 - perhumidní Žďárský Potok 1078 3,4 9,2 1377 789 94 405 - perhumidní Králický Sněžník 1374 1,7 7,0 (1182) - 40 695 - perhumidní Praděd 1491 0,9 6,1 (1239) - 21 1377 - perhumidní Oblast patří srážkově k nejbohatším v ČSR, jsou v ní však značné rozdíly. Vrchol Pradědu má méně srážek než níže položená Alfrédova chata, stejně tak vrchol Králického Sněžníku proti stanici Vidly. Množství srážek na návětrných svazích dešťonosných větrů je nižší než na závětrných. Nejvyšší srážky jsou v měsících VI - VIII, nejnižší v II - IV. Sněhové období v nejvyšších polohách trvá 230 dní, výška sněhové pokrývky na závětrných svazích je až 250 cm. Rozložení srážek je příznivé, maximum spadne během počínající a vrcholící vegetace. Délku vegetační doby lze odstupňovat takto: 900 m = 107 dní 1100 m = 89 dní 1300 m = 71 dní 1000 m = 99 dní 1200 m = 80 dní 1400 m = 62 dní Průměrná roční teplota je kolem 4 C (0,9-6,3 C), ve vegetačním období 9 C. Průměrný roční úhrn srážek je 1200 mm (1048-1377 mm), v době vegetace 680 mm. Langův dešťový faktor je v rozmezí 178-1377, což představuje perhumidní srážkovou oblast. Převažují větry západních směrů. Délka vegetační doby se pohybuje mezi 21-141 dny. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 11

Přírodní podmínky oblasti PLO - 27 4.2.1. Stav a vývoj základních parametrů klimatu území Jeseníků (RNDr. Pavel Hadaš MZLU-LF Brno (prosinec 2000)). Klima patří mezi dominantní faktory abiotického prostředí lesních ekosystémů. Ovlivňuje podstatnou měrou jejich vývoj, na druhé straně struktura a složení lesních ekosystémů působí zpětně na vytváření mikroklimatu a mezoklimatu krajiny. Rozložení lesních ekosystémů na Zemi je obrazem jejich adaptace ke stávajícím klimatickým podmínkám. Je zřejmé, že lesní ekosystémy jsou v přirozených podmínkách neustále vystaveny působení klimatu. Klima je představováno souborem dílčích primárních stresorů: vodním stresem vyvolaným nedostatkem srážek nebo vysokou evapotranspirací například u mělkokořenících dřevin na výsušném stanovišti umocněným srážkovým stínem; teplotním stresem způsobeným výskytem vysokých nebo nízkých teplot vzduchu s dopadem na fenofáze; stres zářením, jenž je podmíněn zejména UV radiací nebo snížením světelného požitku u fotosynteticky aktivní žlutozelené složky přímého záření s dopadem na fotosyntézu; a mechanickým stresem vyvolaným větrem a námrazou. Důležitou charakteristikou klimatu je jeho časová a prostorová variabilita. Je zřejmé, že změny klimatických faktorů mohou ovlivnit četné procesy v lesních ekosystémech, tzn. že se podílejí jak na všech neočekávaných vývojových procesech pozitivních (zvýšení přírustu), tak na negativních (poškození lesních porostů suchem, mrazem atd.). Mezi základní klimatické parametry, charakterizující abiotické prostředí lesních ekosystémů patří teplota a srážky. Srážky představují nezbytný zdroj půdní vláhy, zabezpečující přísun živin pro fyziologické procesy (fotosyntézu atd), teplota tyto fyziologické procesy řídí a usměrňuje. Teplota ovlivňuje vstup dřevin do období zimního klidu. Proces přizpůsobování dřevin k období zimního klidu není náhlý, ale probíhá postupně ještě v závislosti na zkracování délky dne. Jako rozhodující roli zde hraje průběh hodnot teploty vzduchu. Jak uvádí Larcher (1988) růstové rytmy a mnohé další životní procesy rostlin (mrazuvzdornost, utváření listů a pupenů) jsou řízeny společným účinkem obou faktorů. Nezřídka působí změna délky dne jako činitel, který přechod rostliny k zimnímu klidu vyvolá, a změna teploty pak způsobuje jeho dokončení. Vliv teplotních výkyvů (mírné zimy s pozdními jarními mrazy), se může nepříznivě projevit v tom, že bude narušena časová koordinace klimatického a růstového rytmu citlivých dřevin. Ekotypy přizpůsobené v minulosti na chladnější zimy předčasně raší, a jsou tak více ohrožovány jarními mrazy. Vzhledem k významu, jaký oba klimatické parametry mají v životních procesech rostlin, jsou proto rovněž uvažovány v rámci komplexního hodnocení příčin imisního poškození lesních porostů v oblasti PLO Hrubý Jeseník a Kralický Sněžník. Studijní území je dále označováno pod zkráceným pracovním názvem Jeseníky. Metodika Metodika odvození teplot a srážek je založena na vertikální a horizontální orografické interpolaci. Orografická interpolace je založena na aplikaci vícenásobné lineární regrese. Pomocí vícenásobné lineární funkce se definuje vertikální prostorová interpolace, tzn. že jde o závislost klimatických parametrů teploty vzduchu a atmosférických srážek na nadmořské výšce. Horizontální interpolace je realizována metodou inverze vzdáleností. Reliéf studovaného území Jeseníky (obrázek 1) byl charakterizován 8741 referenčními body. Vertikální a horizontální interpolací jsou vyjádřeny prostorové závislosti měřených klimatických faktorů teploty a srážek z klimatologických a srážkoměrných stanic do sítě 8741 referenčních bodů pro časové kroky rok, měsíc a vegetační období, které je vzhledem k nadmořské výšce studovaného území vymezeno obdobím květen až srpen. Pro každý referenční bod (z 8741) byly odvozeny průměrné roční, měsíční a vegetační teploty vzduchu a úhrny srážek za časovou periodu 1961-90, 1991-99. K výpočtu teplotních a srážkových charakteristik byla použita data ČHMÚ (Českého hydrometeorologického ústavu) prostřednictvím Národního klimatického programu, z prací Starostová (1994), Nemešová a Klimperová (1994), data z měření na stanicích Lysá hora, Mošnov (ČHMÚ), data z Měsíčního přehledu počasí na území České republiky z let 1991-1998, jenž je vydáván ČHMÚ. 12 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO 27 Přírodní podmínky oblasti Obrázek 1. Vymezení studijního území Jeseníky (šedá plocha) K posouzení vlhkostních poměrů byla odvozena potenciální evapotranspirace podle Thornthwaita (Nosek, 1971). Rozdíl mezi EVP a srážkovým úhrnem vegetačního období (5-8) posloužil pro hodnocení podmínek zavlažení nadbytek nebo nedostatek vláhy. Pomocí speciálních softwarových programů byly odvozeny teploty a srážky. Měsíční a roční průměry těchto klimatických parametrů, lze generovat po zadání časových vstupů (periody roků, měsíců) a prostorových souřadnic (referenční body definované souřadnicemi x,y,z ) v období 1980-1999. Denní průměry, minima a maxima teploty vzduchu jsou generovány na základě teplotního gradientu (mezi stanicí Praděd a okolními nižšími klimatologickými stanicemi Jeseník, Šumperk, Světlá hora) a prostorových souřadnic. Získané průměrné denní teploty v referenčních bodech lze dále zpracovávat z hlediska četnosti výskytu dnů s charakteristickou teplotou z pohledu velkého vegetačního období (5 C), hlavního vegetačního období (10 C) nebo teplotního limitu např. pro smrk ztepilý (jeho horní hranice teplotní tolerance 14,8 C) atd. Pro komplexnější posuzování teplotních, srážkových a vlhkostních poměrů byly odvozené teploty a srážky vyhodnoceny a zpracovány podle LVS (dle kritérií pro hercynská pohoří ČR), nebo byly pro celé území Jeseníků plošně vyhodnoceny vláhové poměry vybraných roků. Vzhledem ke geografické poloze území Jeseníků na rozhraní vlivu oceánického a kontinentálního typu podnebí, lze očekávat častější střídání suššího, aridnějšího a vlhčího, humidnějšího typu podnebí. V souvislosti s očekávanými globálními změnami klimatického systému, lze předpokládat zvýraznění rozdílů mezi oceánickým a kontinentálním typem podnebí, což se pravděpodobně projeví v teplotních a srážkových poměrech. Proto byla klimatologická studie doplněna o prognózu teplotních a srážkových poměrů pro časové horizonty 2030 a 2075. Metodika hodnocení vlivu očekávaných klimatických změn na lesní ekosystémy vychází z modelových scénářů uplatněných v globálních klimatických modelech GISS a CCCM. Tyto globální klimatické modely poskytují údaje o změnách teplot a srážek v měsíčním časovém kroku pro časové horizonty 2010, 2030, 2075, vztažené k období tzv. kontrolního klimatu 1961-90. Časové řady měřených meteorologických prvků jsou ovlivněny charakterem zemského povrchu v okolí měření (Kalvová, Raidl, Trojáková, Žák, Nemešová, 2000). Pro aplikaci v regionální měřítku přírodních lesních oblastí je nezbytné s charakterem reliéfu při hodnocení možného vlivu klimatických změn počítat. Proto je metodika postavena tak, aby vliv reliéfu na prostorové rozložení meteorologických prvků byl uplatněn. Jedná se o stejný metodický přístup aplikovaný při hodnocení klimatických podmínek přirozeného areálu výskytu smrku ztepilého v 7. a 8. LVS (Hadaš, 2000). Uplatnění vlivu reliéfu na meteorologické prvky je docíleno tím, že síť uzlových bodů příslušné přírodní lesní oblasti, ve kterých se provádí vyhodnocení teplot a srážek, je digitalizována tak, aby reprezentovala hlavní tvary reliéfu území náhorní plošiny, vrcholové polohy, svahy a význačná údolí. To znamená, že je definován v souřadném systému XYZ (X a Y horizontální souřadné osy, Z vertikální osa představující nadmořskou výšku) určitý počet pravidelných a nepravidelných bodů (v případě Jeseníků 8741). Jejich počet závisí na velikosti studovaného území a na členitosti reliéfu. Do této sítě je proveden Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 13

Přírodní podmínky oblasti PLO - 27 metodou orografické interpolace přepočet změn měsíčních průměrných teplot vzduchu a měsíčních srážkových úhrnů období klimatického normálu 1961-90. Výpočet teplot a srážek je založen na tzv. přírůstkovém scénáři. Předpokládané teplotní změny v měsíčním časovém kroku, které jsou výstupem z globálních klimatických modelů pro časové horizonty 2030 a 2075, jsou připočteny k normálovým hodnotám jednotlivých klimatologických stanic, které se nacházejí na území ČR. U srážkových úhrnů jsou normálové srážkové úhrny v měsíčním časovém kroku vynásobeny odpovídající měsíční srážkovou změnou. Výsledky a diskuse Průměrné, minimální a maximální denní teploty vzduchu vegetačního období odvozené na základě gradientové metody pro LVS území Jeseníků pro roky 1983, 1992, 1994 jsou znázorněny na obrázku 2. Minimální teploty jsou znázorněny v dolní části, průměrné hodnoty ve střední části a maxima v horní části obrázku. Na obrázku jsou porovnávány tři roky, ve kterých se vyskytly extrémně vysoké teploty vzduchu. Ze srovnání vyplývá, že ani během velmi teplého průběhu vegetačního období, nelze zejména na jeho počátku, respektive konci vyloučit výskyt minimálních teplot pod bod mrazu, např. u LVS 8 a LVS 9 pod 5 C. 30 25 20 Teplota vzduchu ( C) 15 10 5 0 TVEG-83 MIN-83 MAX-83 TVEG-92 MIN-92 MAX-92 TVRG-94 MIN-94 MAX-94-5 -10 LVS-2 LVS-3 LVS-4 LVS-5 LVS-6 LVS-7 LVS-8 LVS-9 Obrázek 2. Průměrné, minimální a maximální denní teploty vzduchu vegetačního období odvozené na základě gradientové metody pro LVS území Jeseníků pro roky 1983, 1992, 1999 LVS 4. Průměrné teploty vegetačního období vykazují vyrovnanější trend než minimální a maximální teploty vzduchu. Největší odchylky mezi jednotlivými roky vykazují minimální teploty v 9. LVS a maximální teploty vzduchu ve 2. LVS. Růst odchylek minimálních teplot vzduchu od 2. LVS do 9. LVS je způsoben tím, že ochlazení ve vegetačním období se více prosazuje ve vyšších nadmořských výškách, kde postupně klesá vliv radiačního ohřevu nižších vrstev ovzduší od aktivního povrchu. Na obrázku 3. je znázorněn vývoj srážkových úhrnů a potenciální evapotranspirace v referenčním bodu reprezentující vrchol Pradědu za období 1980-1999. Z obrázku vyplývá, že v letech 1983, 1990, 1992, 1993 byly srážkové úhrny vegetačního období nižší nebo rovny hodnotě potenciální evapotranspirace. 14 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO 27 Přírodní podmínky oblasti 1200 Potenciální evapotranspirace/ srážky (mm) 1000 800 600 400 200 0 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992 1991 1990 1989 1988 1987 1986 1985 1984 1983 1982 1981 1980 Roky EVPT SRA-VEG Obrázek 3. Vývoj srážkových úhrnů a potenciální evapotranspirace v referenčním bodu vrcholu Pradědu za období 1980-1999. Vzhledem k minimálnímu limitnímu úhrnu srážek za vegetační období pro smrk ve výši 300 mm to znamená, že v pouze v roce 1992 byly v 9. LVS vytvořeny podmínky vlhkostního stresu. Průměrná hodnota potenciální evapotranspirace vrcholových poloh Hrubého Jeseníku a Kralického Sněžníku období 1980-99 je cca 355 mm, řada vykazuje mírný růst evapotranspirace z 345 mm v roce 1980 na 362 v roce 1999. Jaký byl vývoj teplot a srážek ve vegetačním období v 6. LVS, zaujímající 38,7 % studijního území (největší plocha ze všech zastoupených LVS), je znázorněno na obrázku 4. Z obrázku vyplývá, že teplotní řada vykazuje v období 1980-1999 trend růstu z 12,4 C na 13,7 C (o 1,3 C), teplotní normál vegetačního období je 12,9 C. Průměrný srážkový normál pro vegetační období 6. LVS dosahuje hodnot 441,4 mm. Srážková řada vykazuje větší výkyvy, než teplotní. Z polynomického trendu 4. stupně vyplývají dvě maxima, na začátku a na konci sledovaného období, uprostřed periody kolem roku 1990 se formuje pokles srážkových úhrnů. Kolem tohoto roku (maximum poklesu) dochází ke snížení srážek vzhledem k normálu až o 100 mm na vegetační období, naopak na vrcholu růstu je srážkový úhrn jen o cca 20-30 mm vyšší než srážkový normál. Pro komplexnější posouzení vlhkostních poměrů vegetačního období a tím i teplotních a srážkových poměrů, byly pro roky 1983, 1992, 1994 plošně vyhodnoceny přebytky a deficity srážek (bilance EVPsrážky) na celém studovaném území Jeseníků. Jedná se o vegetační období s výrazným růstem teplot, který byl doprovázen i poklesem srážek. Plošné rozložení přebytků respektive nadbytku vody v roce 1983, 1994 a 1992 je znázorněn na obrázcích 5-7. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 15

Přírodní podmínky oblasti PLO - 27 900 18 800 16 700 14 Srážky (mm) 600 500 400 300 200 12 10 8 6 4 Teplota vzduchu ( C) 100 2 0 0 LVS 6 1999 LVS 6 1998 LVS 6 1997 LVS 6 1996 LVS 6 1995 LVS 6 1994 LVS 6 1993 LVS 6 1992 LVS 6 1991 LVS 6 1990 LVS 6 1989 LVS 6 1988 LVS 6 1987 LVS 6 1986 LVS 6 1985 LVS 6 1984 LVS 6 1983 LVS 6 1982 LVS 6 1981 LVS 6 1980 Roky SUM-VEG SVEG-NOR PRU-VEG VEG-NOR Polynomický (SUM-VEG) Lineární (PRU-VEG) Obrázek 4. Vývoj průměrných teplot vzduchu a srážkových úhrnů během vegetačního období v letech 1980-1999 na území Jeseníků 6. LVS. Obrázek 5. Vlhkostní poměry území Jeseníků v roce 1983 vyhodnocené na základě bilance potenciální evapotranspirace a srážek. 16 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO 27 Přírodní podmínky oblasti Obrázek 6. Vlhkostní poměry území Jeseníků v roce 1992 vyhodnocené na základě bilance potenciální evapotranspirace a srážek. Obrázek 7. Vlhkostní poměry území Jeseníků v roce 1994 vyhodnocené na základě bilance potenciální evapotranspirace a srážek. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 17

Přírodní podmínky oblasti PLO - 27 Vlhkostní poměry studijního území znázorněné na obrázcích 5-7 jsou rozděleny do 8 oblastí: 1. oblast extrémně suchá s bilancí do 150 mm, 2. oblast velmi suchá s bilancí 150 až 100 mm, 3. oblast převážně suchá s bilancí 100 až 50 mm, 4. oblast mírně suchá s bilancí 50 až 0 mm, 5. oblast mírně vlhká s bilancí 0 až 50 mm, 6. oblast převážně vlhká s bilancí 50 až 100 mm, 7. oblast vlhká s bilancí 100 až 150 mm, 8. oblast velmi vlhká s bilancí nad 150 mm. Z obrázků vyplývá, že rok 1992 byl extrémně suchý na většině území Jeseníků, v některých oblastech je dosaženo deficitu většího než 250 mm. Pouze hlavní hřeben Jeseníků oblast Pradědu, Keprníku a Kralického Sněžníku může být zařazena do vyšší kategorie velmi suché oblasti s deficitem mezi 150 až 100 mm. V roce 1983 byly vlhkostní poměry příznivější v severozápadní části území vyšších poloh s přebytkem do 50 mm. Jihovýchodní části území (oblasti Loučné, Bělé p. Prad., Suché Rudné, Moravice) vykazují deficit od 100 mm a více. Hlavní hřeben skupiny Pradědu směrem k jihovýchodu až jihu vykazuje deficit od 100 do 50 mm. V dalším extrémním roce 1994 byly vlhkostní poměry nejpříznivější v hřebenových oblastech skupiny Pradědu, Kralického Sněžníku s přebytkem od 0-50 mm, hřebenová oblast skupiny Keprníku měla přebytek až nad 100 mm. Nejníže položené oblasti i území (oblasti Loučné, Bělé p. Prad., Suché Rudné, Moravice) vykazují deficit od 100 do 150 mm, ojediněle i nad 150 mm. Prognózy vlhkostních poměrů očekávaných v časových horizontech 2030 a 2075 jsou znázorněny na obrázku 8 a 9. Obrázek 8. Prognóza vlhkostních poměrů území Jeseníků v časovém horizontu 2030 vyhodnocené na základě bilance potenciální evapotranspirace a srážek. Prognóza teploty je provedena podle modelu GISS, prognóza srážek podle modelu CCCM. 18 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc

PLO 27 Přírodní podmínky oblasti Obrázek 9. Prognóza vlhkostních poměrů území Jeseníků v časovém horizontu 2075 vyhodnocené na základě bilance potenciální evapotranspirace a srážek. Prognóza teploty je provedena podle modelu GISS, prognóza srážek podle modelu CCCM. Z obrázků 8 a 9 vyplývá, že v průměru budou vlhkostní poměry vyšších poloh (hřebenové polohy skupiny Pradědu, Keprníku, Orlíku a Kralického Sněžníku) charakterizovány v časovém horizontu 2030 přebytkem 50-150 mm, nejvyšší polohy až nad 150 mm. V nejnižších polohách (oblasti Loučné, Bělé p. Prad., Suché Rudné) lze očekávat deficit do 50 mm, lokálně do 100 mm. V časovém horizontu 2075 se vlhkostní podmínky zhorší zejména v nižších polohách, kdy se prohloubí deficit na 100 mm. Hřebenové polohy skupiny Pradědu, Keprníku, Orlíku a Kralického Sněžníku budou charakterizovány opět přebytkem 50-150 mm, nejvyšší polohy až nad 150 mm (skupina Keprníku), avšak plocha s přebytkem nad 100 mm se podstatně sníží. Závěr Z provedených hodnocení let 1983, 1992, 1994 a prognóz časových horizontů 2030 a 2075 vyplývá, že vlhkostní (teplotní a srážkové) poměry v roce 1992 byly horší, než lze očekávat v horizontu let 2075. Je zřejmé, že v roce 1992 byly dosaženy podmínky vlhkostního stresu na celém území Jeseníků. Tato situace významným způsobem ovlivnila nejen růst, ale zejména vitalitu dřevin a rezistenci vůči škůdcům i poruchám vyvolaným abiotickými stresory (škody vyvolané suchem, mrazem, námrazou, větrem). V rámci této rezistence lze posuzovat i tolerantní limit pro působení koncentrací SO 2, NO x a O 3. Jak uvádí Mrkva (2000) vlivem absence vody totiž ustávají fyziologické procesy, např. asimilace. Nemůže docházet k transportu látek a jejich přeměně (na cukry a škrob) a v důsledku energetické nedostatečnosti klesá odolnost vůči škůdcům a vlastně všem škodlivým vlivům. Důsledkem těchto poruch je předčasný opad jehličí, který je možné chápat také jako určitou obrannou reakci stromů, snažícího se zmenšit transpirační plochu a omezit tak výdej vody. Důsledkem menšího olistění a zmenšení aktivní asimilační plochy je bohužel omezena také produkce asimilátu a tím i potřebné energie pro regeneraci. Nedávné výzkumy dále poukázaly na další nepříznivý synergický vliv zvýšených koncentrací CO 2 v ovzduší a růstu teplot na lesní porosty. Vyšší koncentrace CO 2 vedou při vzrůstu teploty v rámci teplotního optima u některých druhů dřevin přes intenzivnější fotosyntézu ke zvyšování listové plochy, hmotnosti listů a k nárůstu biomasy kořenů (Kolektiv, 1996). Tato situace bude během vegetačního období zvyšovat nároky dřevin na dostupnou půdní vláhu, což bude vyvolávat v oblastech s poklesem srážek a růstu teplot vlhkostní stres. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc 19

Přírodní podmínky oblasti PLO - 27 Literatura Hadaš P., 2000: Analysis of the climate as a stres factor to forest ecosystems. Ekologia (Bratislava) Vol. 19, Suplement 1/2000, 162-176 pp. Kalvová J., Raidl A., Trojáková A., Žák M., Nemešová I., 2000: Kanadský klimatický model teplota vzduchu v oblasti Evropy a České republiky. Meteorologické zprávy, 53: 137-145 Kolektiv,1996: Klimatické změny a lesy Slovenska. Národní klimatický program Slovenské republiky, 5/96, Bratislava, 98 str. Larcher W., 1988: Fyziologická ekologie rostlin. Academia, Praha, 368 str. Mrkva R., 2000: Chřadnutí dřevin jako významný a očekávaný problém ochrany lesa. Ochrana lesa, 6: 246-249. Nemešová I., Klimperová N., 1994: Příspěvek k ověření použitelnosti teplotních výstupů z globálních cirkulačních modelů pro území České republiky. Meteorologické Zprávy 47, č. 3, s. 77-82. Nosek M., 1972: Metody v klimatologii. Academie, Praha, 433 str. Starostová M., 1994: Změny v ročním chodu měsíčních úhrnů srážek v oblasti jižních Čech. Meteorologické Zprávy 47, č. 2 s.41-47 4.3. Poměry geologické a pedologické 4.3.1. Geologie oblasti Současné tvary reliéfu Hrubého Jeseníku jsou vytvořeny jeho geologickým a tektonickým vývojem a odolností jednotlivých hornin proti zvětrávání. Geologické poměry Jeseníků jsou velmi pestré. Na stavbě pohoří se podílejí především přeměněné (metamorfované) horniny starohor a prvohor. Oblast se dělí do několika hlavních geologických jednotek, které mají charakter kleneb. Od západu se odlišuje klenba orlickokladská, velkovrbenská, keprnická a desenská. V orlicko-kladské klenbě, zastoupené Králickým Sněžníkem, jsou hlavními horninami ortoruly, migmatity, pararuly a svory. Horniny obalů keprnické a desenské klenby, tvořící hlavní hřeben Hrubého Jeseníku, vznikly většinou v devonu, kdy bylo území dnešních Jeseníků zaplaveno nehlubokým mořem, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly, vápnité kaly a sopečný popel. S podmořským vulkanismem je spojena i hydrotermální činnost, která vedla ke vzniku ložisek rud železa, zinku, olova a mědi. Procesy metamorfózy, podmíněné zvýšenou teplotou, tlakem a tokem fluid, vedly rovněž ke vzniku ložisek mramoru (Velká Morava) a grafitu (Branná, Malé Vrbno u Starého Města pod Sněžníkem). Na vznik dnešní tvářnosti reliéfu Hrubého Jeseníku, s hluboce zařezanými údolími, s vysokými přímočaře probíhajícími svahy a se širokými sedly, měly rozhodující vliv tektonické pohyby v mladších třetihorách, které vedly k rozčlenění původního zarovnaného povrchu v řadu bloků (ker) o různé nadmořské výšce. Pro přítomnost pevninského ledovce v pleistocénu jsou příznačné četné oddělené skalky, kamenná pole i jednotlivé balvany se skalními mísami. Vedle existence horského ledovce ve Velké kotlině lze předpokládat v době ledové množství menších firnových ledovců, o nichž svědčí karové uzávěry mnohých údolí. Do postglaciálního období je kladen rozvoj jesenických rašelinišť (zejména v kontaktním pásmu). Pestrý geologický vývoj odráží i pestrá škála minerálů alpské parageneze jako je beryl, chrysoberyl, kolumbit, akvamarín, skoryl, topaz atd. Ve svorech se často vyskytují zrna granátů (hessonit) a v křemenných čočkách krystaly andaluzitu. V minulosti byla oblast Hrubého Jeseníku důležitým zdrojem nerostných surovin. I osídlování je spojeno s těžbou zlata v náplavech řek, stékajících s hřebenů Jeseníků. Nejznámější rudným revírem, spojeným s těžbou zlata a stříbra je Staré Město pod Sněžníkem. Železná ruda se těžila v Jeseníku, Rejvízu, Malé Morávce, Vernířovicích. Na ložiscích zlata a stříbra se začaly těžit měď a olovo. Jádro geologické výstavby území tvoří mohutná klenba keprnické dvouslídné ruly, na západě pak rulové jádro (hrubozrnné ortoruly) Králického Sněžníku. Jádro desenské klenby tvoří také ruly. Skupinu Mravenečníku tvoří jemnozrnná biotitická pararula. Stavbu hřebene Pradědu a Petrových kamenů tvoří chloritické ruly, přecházející pak v sericitickou nebo chloritickou břidlici. Dále se tam vyskytují amfibolity, jejichž pruh protíná celou skupinu Hrubého Jeseníku od jihu k severu. Obal tohoto rulového jádra tvoří mladší sedimenty, převážně devonského stáří. V nejvyšších partiích vystupují menší žíly deskových křemenců. V bezodtokové míse u Rejvízu se vytvořila různě mocná vrstva rašeliny. 20 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem pobočka Olomouc