MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav české literatury a knihovnictví Obor Český jazyk a literatura Veronika Petrášová Poetika vybraných próz Michala Viewegha Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Petr Bubeníček, Ph.D. 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... 2

Děkuji Mgr. Petru Bubeníčkovi, Ph.D., za odborné vedení mé diplomové práce a za cenné rady a připomínky, jež mi poskytl. 3

Obsah Úvod... 6 1 Život Michala Viewegha... 7 1.1 Chronologický přehled dosavadní tvorby Michala Viewegha... 8 1.2 Michal Viewegh a populární literatura... 11 1.3 Fenomén Viewegh... 13 2 Báječná léta pod psa... 16 2.1 Kompozice... 16 2.2 Vypravěč... 17 2.3 Chronotop... 18 2.4 Zobrazení postav... 18 2.4.1 Kvido... 19 2.4.2 Kvidův otec... 20 2.4.3 Kvidova matka... 22 2.5 Motivy... 23 2.6 Shrnutí... 24 3 Výchova dívek v Čechách... 26 3.1 Kompozice... 26 3.2 Vypravěč... 28 3.3 Chronotop... 29 3.4 Zobrazení postav... 30 3.4.1 Kvido... 30 3.4.2 Beáta... 31 3.5 Motivy... 32 3.6 Shrnutí... 32 4

4 Román pro ženy... 34 4.1 Kompozice... 34 4.2 Vypravěč... 35 4.3 Chronotop... 36 4.4 Zobrazení postav... 37 4.4.1 Laura... 37 4.4.2 Jana... 37 4.4.3 Oliver... 38 4.5 Motivy... 39 4.6 Shrnutí... 40 5 Román pro muže... 41 5.1 Kompozice... 41 5.2 Vypravěč... 43 5.3 Chronotop... 43 5.4 Zobrazení postav... 44 5.4.1 Cyril... 44 5.4.2 Bruno... 45 5.4.3 Aneta... 45 5.5 Motiv... 46 5.6 Shrnutí... 46 6 Závěr... 48 7 Přílohy... 53 8 Bibliografie... 55 5

Úvod Předkládaná bakalářská práce se zabývá poetikou vybraných próz Michala Viewegha. Nejprve naši pozornost zaměříme na díla vycházející v 90. letech 20. století, tedy na Báječná léta pod psa a Výchovu dívek v Čechách, která se dočkala kladného přijetí u kritiků i čtenářů. Poté se budeme věnovat novějším prózám z pera nejčtenějšího českého spisovatele, a to Románu pro ženy a Románu pro muže, čímž pokryjeme delší časový úsek Vieweghovy tvorby. První kapitola nejprve přiblíží život Michala Viewegha a následně pojedná o populární kultuře, neboť právě do ní autorova literární díla spadají. Na tomto místě nemůžeme opomenout ani fenomén Viewegh, společenský kult autora, jenž se stává především dobře prodávanou obchodní značkou. Této problematice se podrobně věnuje Miroslav Balaštík, proto se o jeho tvrzení v první kapitole opřeme. V následujících čtyřech kapitolách se pak v pořadí Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy a Román pro muže budeme zabývat uvedenými prózami, a to se zaměřením na volbu a modulaci postav, prostředí, zobrazení místa a času vyprávění a na kompoziční výstavbu textu. Díla, která budou v této práci rozebírána, na sebe nijak dějově nenavazují, dokonce se nejedná ani o volná pokračování. Můžeme tedy konstatovat, že vždy pojednávají o jiných zápletkách, setkáváme se v nich s novými postavami (a to i přes shodu jejich jmen). Společné rysy vybraných próz však můžeme nalézt nejen v motivech, kde se nejčastěji objevuje nevěra, snaha získat vyšší společenské postavení, ale rovněž motiv smrti. Cílem této práce tedy je analyzovat vybrané prózy Michala Viewegha a zachytit hlavní rysy těchto uměleckých děl. 6

1 Život Michala Viewegha Michal Viewegh 1 se narodil 31. března roku 1962 v Praze do rodiny právničky a inženýra chemie. Dětství a mládí prožil na Sázavě. Po osmileté základní škole vyhověl přání otce a nastoupil na Gymnázium v Benešově u Prahy. Po maturitě začal Viewegh studovat politickou ekonomii socialismu, avšak po třech semestrech studia zanechal a začal pracovat jako noční vrátný. Krátce nato si ale začal pohrávat s myšlenkou, že by se věnoval psaní, a tak od roku 1983 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor Český jazyk a literatura pedagogika, jejíž studium úspěšně zakončil roku 1988. Po roční vojenské službě nastoupil v říjnu 1989 jako učitel Základní školy na Zbraslavi. Po neshodách s vedením školy zde však nakonec podal výpověď a roku 1993 nastoupil jako redaktor nakladatelství Český spisovatel. Od roku 1995 až do současnosti se Michal Viewegh živí jako spisovatel. Do české literární tvorby Viewegh vstoupil v 80. letech 20. století zveřejněním několika povídek ve víkendové příloze Mladé fronty. Po roce 1990 publikoval i v jiných časopisech a novinách, jako např. Playboy, Tvar, Literární noviny či Lidové noviny. Spisovatel debutoval roku 1990 knihou Názory na vraždu. Jedná se o prózu s detektivní zápletkou, která v retrospektivních zápiscích mladého muže rekonstruuje vraždu učitelky. Dle odborníků se již v této knize objevily základní rysy autorovy tvorby, přičemž na mysli měli zejména snahu o propojení psychologické introspekce silně subjektivizovaného vypravěče se sebereflexí vzniku a utváření literární výpovědi. 2 O dva roky později vydává Viewegh román Báječná léta pod psa, díky němuž dosáhl mimořádného čtenářského i kritického ohlasu a stal se jedním z nejvýraznějších českých prozaiků mladší generace. Od 90. let 20. století do loňského roku napsal Michal Viewegh přes dvacet titulů (viz následující kapitola), z nichž většinu tvoří romány a novely. Popularitu jeho tvorby potvrzuje i fakt, že jsou jeho knihy překládány do cizích jazyků, přičemž nejčastěji 1 Informace o životě Michala Viewegha byly čerpány z následujících zdrojů: Slovník české literatury po roce 1945. Michal Viewegh [online] 2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: <http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showcontent.jsp?docid=895&hl=viewegh>. Michal Viewegh. Autor [online] 2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: <http://www.viewegh.cz/autor.php>. Spisovatelé.cz. Michal Viewegh [online] 2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: <http://www.spisovatele.cz/michal-viewegh>. 2 HERMELÍKOVÁ. Slovník české literatury po roce 1945. Michal Viewegh [online] 2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: <http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showcontent.jsp?docid=895&hl=viewegh>. 7

překládaným románem je Výchova dívek v Čechách z roku 1994. 3 Viewegh v 90. letech napsal také divadelní hru s názvem Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů. Ta se však publikování dočkala až v roce 2004, divadelního ztvárnění pak o pět let později. Řada spisovatelových děl se dočkala filmové adaptace či divadelního zpracování. Jmenovitě se jedná o díla Výchova dívek v Čechách (1996, režie Petr Koliha), Báječná léta pod psa (1997, režie Petr Nikolaev), Román pro ženy (2005, režie Filip Renč), Účastníci zájezdu (2006, režie Jiří Vejdělek), Nestyda (2008, režie Jan Hřebejk, podle Povídek o manželství a o sexu), Případ nevěrné Kláry (2009, režie Roberto Faenza) a Román pro muže (2010, režie Tomáš Bařina). Zdramatizování pro divadelní představení se dočkala například díla Báječná léta pod psa, Andělé všedního dne a Účastníci zájezdu. Román Zapisovatelé otcovský lásky byl zdramatizován jako rozhlasová hra pro Český rozhlas Olomouc. Michal Viewegh je rovněž držitelem několika literárních ocenění. Již na počátku tvorby získal v roce 1993 Cenu Jiřího Ortena za román Báječná léta pod psa (1992). Tato cena se udělovala spisovatelům mladším třiceti let. Další ocenění, Cenu Magnesia Litera, pak získal Viewegh v roce 2005 za román Vybíjená (2004), a to v kategorii Litera za prózu. 1.1 Chronologický přehled dosavadní tvorby Michala Viewegha 4 1990 Názory na vraždu Tato novela je tragikomickým příběhem s detektivní zápletkou. Odehrává se na malém českém městě, kde zdánlivě všichni všechno vědí, ale to nejdůležitější, vypátrání vraha mladé učitelky, jim přitom uniká. 1992 Báječná léta pod psa Román zachycující na osudech Kvidovy rodiny události od dob normalizace po pád komunismu. 3 Michal Viewegh. Autor [online] 2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: <http://www.viewegh.cz/autor.php>. 4 Informace čerpány především z: Michal Viewegh. Knihy [online] 2013. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: <http://www.viewegh.cz/knihy.php>. 8

1993 Nápady laskavého čtenáře Kniha literárních parodií, v nichž Michal Viewegh se svým pověstným nadhledem napodobuje styl jedenácti českých (např. Josefa Škvoreckého a Bohumila Hrabala) a deseti světových autorů (např. Ernesta Hemingwaye a Raymonda Moodyho). 1994 Výchova dívek v Čechách Román vyprávějící o příběhu nešťastné dívky Beáty, zamilované do svého domácího učitele, ale také o stavu českého školství a psaní románů. 1996 Účastníci zájezdu Román, který pojednává o různorodé skupince lidí, kteří se při pobytu na Jadranu mění v obyčejné tragikomické turisty. 1998 Zapisovatelé otcovský lásky Původně pohádková kniha pro Vieweghovu dceru, ze které se stal román určený pro dospělé čtenáře. 1999 Povídky o manželství a o sexu Povídky o pětatřicetiletém rozvedeném spisovateli Oskarovi, který si užívá staromládeneckého života. 2000 Nové nápady laskavého čtenáře Literární parodie obsahující ironické koláže na motivy děl patnácti českých i světových spisovatelů (např. Charles Bukowski) a jednoho literárního časopisu, volně navazující na Nápady laskavého čtenáře. Švédské stoly aneb Jací jsme Kniha satirických fejetonů, se kterými jsme se mohli setkat především v Mladé frontě Dnes. 2001 Román pro ženy Román podobný těm, jež se řadí do tzv. červené knihovny, vypráví o milostných příbězích hrdinky Laury a její matky. 9

2002 Báječná léta s Klausem Volné pokračování Báječných let pod psa, v němž se setkáme nejen s příslušníky Kvidovy rodiny, ale i se samotným Václavem Klausem. 2003 Na dvou židlích Druhá kniha fejetonů zahrnující nejzdařilejší Vieweghovy texty napsané od září 2002 do srpna 2003 pro Lidové noviny. Námětem fejetonů je nejčastěji politika, objevuje se však i tematika rodiny. Případ nevěrné Kláry Román z prostředí soukromé detektivní kanceláře, pátrající především po nevěře partnerů klientů. 2004 Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů Tragikomická divadelní hra zachycující příběh studentů a pedagogů pražské filozofické fakulty v období revolučních dnů roku 1989. Vybíjená Román vyprávějící o osudech spolužáků z gymnázia, jenž zahrnuje dobu jejich dospívání i následující život do čtyřicátých narozenin. 2005 Lekce tvůrčího psaní Psychologická novela o tom, jak je v Čechách těžké napsat, ale i prožít, cituplný příběh. 2006 Báječný rok [deník 2005] Deník obsahující zápisky z autorova každodenního života. 2007 Andělé všedního dne Novela vyprávějící příběh jediného dne, na jehož konci se tři lidské osudy spojí v jeden. Krátké pohádky pro unavené rodiče Kniha pohádek-nepohádek, jejichž čtení zabere přibližně deset minut, v níž si své najdou děti i jejich rodiče. 10

2008 Román pro muže Román pojednávající o třech sourozencích, z nichž jeden trpí smrtelnou nemocí. 2009 Povídky o lásce Šestnáct povídek zachycujících všechny možné podoby lásky. 2010 Biomanželka Humoristický a dle Viewegha částečně autobiografický román o těhotenství, porodu a následné péči asistentky Duly. Mafie v Praze Vieweghův vůbec první thriller, odehrávající se v prostředí české politické scény. 2011 Další báječný rok Je osobní kronika roku 2010, přinášející nebývale detailní portrét nejznámějšího tuzemského autora. 2012 Mráz přichází z Hradu Viewegh se v nejnovější knize odvážně pohybuje na nejzazší hranici svobody slova a před očima čtenáře vytváří napínavou a zábavnou koláž, která má být navzdory vší nadsázce nebezpečně pravdivým obrazem současného Česka. 1.2 Michal Viewegh a populární literatura Ve 2. polovině 20. století převládala v krásné literatuře socialistických zemí výchovná a vzdělávací funkce, která byla v souladu s ideami komunistické strany. Umělecká próza musela tedy především vyhovovat ideologickým požadavkům. Literární díla (a nejen ta) procházela přísnou cenzurou, což snižovalo jejich estetickou hodnotu. Z těchto důvodů země východního bloku nerozlišovaly literaturu na umělecky náročnou a populární, která byla rysem společnosti kapitalistické. Bylo známo, že populární literatura vzbuzuje zájem u čtenářů, a to díky její jednoduché tematice a napínavému ději. Avšak ne vždy se dalo určit, zda je dílo vážné 11

nebo triviální. Negativní vztah k populární literatuře se držel po většinu éry socialismu, proto se jí příliš nezabývaly ani akademické literární vědy. Obrat však nastal v 90. letech 20. století, kdy se objevovalo velké množství překladů ze západní literatury. Zanedlouho byla i česká literatura obohacena o populární žánry, od milostných příběhů přes díla s kriminální zápletkou až po fantasy. Díky této změně se o populární literaturu začala zajímat i akademická literární obec, která se snažila vytvořit přísná kritéria pro zařazení jednotlivých děl do literatury umělecké anebo komerční. Na některé otázky, např. zda na označení literatury jako komerční má vliv to, že se líbí čtenářům bez ohledu na jejich věk, vzdělání a inteligenci, dosud teoretikové nenašli odpovědi. A právě takové otázky vyvstávají také v souvislosti s tvorbou Michala Viewegha, který patří mezi nejčtenější autory poslední doby. Viewegh je jako jeden z mála spisovatelem z povolání, jehož živí vydávání vlastních děl. Proč tomu tak je? Odpověď lze nalézt v následující skutečnosti Vieweghova tvorba se vyznačuje stále větší snahou čtenáře zaujmout, což můžeme vidět nejen v příběhu pojednávajícím o rodině mladého devianta (Zapisovatelé otcovský lásky, 1998), ale také v dílech, v nichž jsou hlavním motivem sexuální prožitky soudobého spisovatele (Povídky o manželství a o sexu, 1999). Právě proto se můžeme setkat s tvrzením, že je Viewegh komerčním autorem, který usiluje především o popularitu mezi nejširšími vrstvami čtenářů, za účelem čehož zneužívá módních témat z postkomunistické epochy, erotiky a nespisovného jazyka. 5 John Fiske tvrdí, že populární texty nebývají nezbytně obtížné, nevyzývají čtenáře, aby hledal smysl mimo ně, nematou ho smyslem příliš odlišným od ostatních textů nebo běžného života, ani mu nevnucují nutnost rozluštit zákonitosti své konstrukce. Nicméně tyto texty, ačkoliv se tomu snaží bránit, obsahují zároveň významy opačné k těm, které preferují producenti. Texty se dostávají mimo svou vlastní kontrolu, stávají se nedisciplinovanými. Jejich nedisciplinovanost je nedisciplinovaností každodenního života. Můžeme konstatovat, že je snadno pochopitelná, protože je nevyhnutelným prvkem lidové zkušenosti v hierarchicky uspořádané společnosti. 6 Snaha Michala Viewegha vydat alespoň jednu knihu ročně vybízí k myšlence zhoršování kvality jeho tvorby na úkor zisku a komerce. Avšak Viewegh je talentovaným autorem s osobitým stylem psaní i vyprávění, což dokládá mj. studie, 5 KOVTUNOVÁ, Jelena. Michal Viewegh literatura umělecká nebo populární?. In Česká literatura na konci tisíciletí II.: Příspěvky z 2. kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2001, s. 802 803. 6 FISKE, John. Understanding popular culture. London: Routlege, 1992. s. 103 104. 12

kterou provedl Jiří Trávníček. Ze studie je patrné, že 68 % obyvatel ČR starších 15 let přečte alespoň jednu beletristickou knihu ročně, beletrii však více čtou ženy. Neoblíbenějším autorem uváděným respondenty se stal Michal Viewegh, který si své prvenství vysloužil v roce 2007 i 2010. 7 Ze studie Jiřího Trávníčka dále vyplynulo, že čtenáři čtou populární literaturu, resp. beletrii, nejvíce kvůli relaxaci, obohacení vnitřního života, ale i kvůli získání informací. Informační kritérium pak převládalo více u mužů. 8 Vzhledem k tomu, že Viewegh píše knihy určené oběma pohlavím, má právem své místo na vrcholu současné české populární literatury. 1.3 Fenomén Viewegh Michal Viewegh patří na jedné straně k velmi diskutovaným a kritiky ne vždy kladně přijímaným autorům, na straně druhé se však jedná o autora čtenářsky velmi populárního. Jak si tento jev ale vysvětlit a co za ním stojí? Podle Miroslava Balaštíka [k]nihy Michala Viewegha už dávno překročily rámec literatury a recenzent, ještě než otočí první stránku, ví, že má před sebou nejen text, ale svým způsobem kulturní instituci. 9 Miroslav Balaštík v článku Fenomén Viewegh publikovaném v časopisu Host dále uvádí, že tento český spisovatel již více než dvacet let ovlivňuje českou literaturu, přitom ale neztrácí čtenářskou popularitu. Ovšem literární kritika si s jeho díly neví rady. Viewegha nelze odsunout stranou jako výrobce pokleslého čtiva, jelikož je dobrým spisovatelem, který si pro svou tvorbu vybírá důležitá témata. Současně jej ale lze označit za autora příliš konvenčního, tudíž ho nemůžeme zařadit do elitní literatury. Jeho díla jsou však čtená natolik, že je nutné se jimi zabývat. Nová kniha není začátkem jiného příběhu, ale pokračováním toho starého, a autor tudíž necítí potřebu vždy znovu konstruovat identitu postav a smysl událostí s ohledem na historické vědomí. Jinak řečeno, bez znalosti fenoménu Viewegh se do značné míry rozpadá soudržnost a sdělnost jeho románového světa. 10 7 TRÁVNÍČEK, Jiří. Česká čtenářská krajina ze statistického pohledu. Host. 2001, č. 1, s. 48. 8 Tamtéž. 9 BALAŠTÍK, Miroslav. Fenomén Viewegh. Host [online]. 3/2011 [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: <http://www.casopis.hostbrno.cz/cs/archiv/2011/3-2011/fenomen-viewegh>. 10 Tamtéž. 13

Balaštík se však domnívá, že pokud se Vieweghovi podaří vlastní fenomén v díle potlačit, vznikne tak kvalitní současná česká literatura, jako se mu to podařilo v románech Vybíjená (2004) a Román pro muže (2008). 11 Jak uvádí Portál české literatury, Viewegh se neustále těší velké čtenářské popularitě, jeho knih se vydalo již více než tři čtvrtě milionu výtisků. Zmíněn je zde rovněž autobiografický charakter tvorby Michala Viewegha: Jakožto mediálně známá osoba je tvůrce ve svých textech (vystavěných na hře mezi realitou a fikcí) přítomen na způsob zvláštní,reality show beletristické texty může čtenář konfrontovat s pisatelovým skutečným životem, jak je prezentován v médiích. 12 Michal Viewegh se skutečně často objevuje v médiích, v nedávné době se začalo hodně spekulovat o autorovu zdravotním stavu. Počátkem prosince 2012 napraskla Michalu Vieweghovi aorta, byl tedy převezen do nemocnice a následně operován. 13 V lednu 2013 se nakladatel Martin Reiner vyjádřil ke zdravotnímu stavu M. Viewegha do médií následovně: Asi hlavním problémem v tuto chvíli zůstává zhoršená krátkodobá paměť, což způsobuje občasnou lehkou dezorientovanost a pocity tísně z toho plynoucí. 14 Několik měsíců na to sám Viewegh poskytl rozhovor, ve kterém uvedl: Bohužel mám po operaci problémy se zrakem a s výpadky paměti, což mě docela hendikepuje, ale nestěžuji si. Jsem rád, že jsem to přežil [ ]. 15 Na otázku, zda Viewegh vydá v roce 2013 další knihu, odpověděl: Musel by se stát zázrak, pak by se o tom dalo uvažovat. 16 O podobě své další publikace už ale Viewegh jasno má: Určitě to budou příběhy z nemocničního prostředí, vždycky jsem čerpal z autobiografických zážitků. A bude to jistě veselé, řekl bych, že přímo groteska. 17 Z výše uvedeného je patrné, že Michal Viewegh je populárním českým spisovatelem, který se do povědomí čtenářů dostává nejen prostřednictvím svých knih, 11 BALAŠTÍK, Miroslav. Fenomén Viewegh. Host [online]. 3/2011 [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: <http://www.casopis.hostbrno.cz/cs/archiv/2011/3-2011/fenomen-viewegh>. 12 Portál české literatury. Michal Viewegh [online]. 2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: <http://www.czechlit.cz/autori/viewegh-michal/>. 13 Viz příloha č. 1. 14 idnes.cz/kultura. Michal Viewegh je na rehabilitační klinice a jeho stav se lepší [online]. 2013. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: <http://kultura.idnes.cz/michal-viewegh-rehabilituje-d1j- /literatura.aspx?c=a130107_133858_literatura_ob>. 15 Novinky.cz. Michal Viewegh: Letos nic nevydám, ale později to bude groteska. [online]. 2013. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: <http://www.novinky.cz/kultura/294866-michal-viewegh-letos-nic-nevydamale-pozdeji-to-bude-groteska.html>. 16 Novinky.cz. Michal Viewegh: Letos nic nevydám, ale později to bude groteska. [online]. 2013. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: <http://www.novinky.cz/kultura/294866-michal-viewegh-letos-nic-nevydamale-pozdeji-to-bude-groteska.html>. 17 Tamtéž. 14

ale také zveřejňováním informací ze svého soukromého života, zejména prostřednictvím masmédií. 15

2 Báječná léta pod psa Román s ironicky laděným titulem Báječná léta pod psa 18 vydal Michal Viewegh roku 1992 v Československém spisovateli. Vieweghova životní zkušenost se stala předobrazem románu, který odráží tehdejší politikou vymezený svět. Báječná léta pod psa byla úspěšně přijata čtenáři i kritiky, roku 1993 získala Cenu Jiřího Ortena, následně byla přeložena do několika jazyků, došlo k jejich dramatizaci i filmové adaptaci. Film Báječná léta pod psa natočil roku 1997 režisér Petr Nikolaev, scénář k filmu zpracoval spisovatel, dramaturg a scenárista Jan Novák. Film získal mnoho ocenění, k nimž patří např. Český lev 1997. 19 Filmová adaptace Báječných let pod psa se stejně jako kniha zabývá obdobím české normalizace, které s humorem a nadhledem popisuje skrze životní příběh jedné rodiny. 2.1 Kompozice Titul románu Báječná léta pod psa obsahuje oxymóron, čímž jistě zaujme čtenářovu pozornost, jelikož adjektivum báječný pravděpodobně považuje za pozitivní, kdežto spojení pod psa mu asociuje negativní představy. Tento titul však o mnohém z předkládané knihy vypovídá. Román se skládá ze sedmnácti kapitol nadepsaných římskými číslicemi a dále přerozdělených číslicemi arabskými, výjimku tvoří druhá kapitola, která obsahuje kurzívou psané deníkové záznamy hlavního hrdiny Kvida a je rozdělena daty. Dalšími výjimkami jsou pak kapitoly patnáct a sedmnáct, jelikož neobsahují podkapitoly. Jednotlivé kapitoly, respektive podkapitoly, se zabývají odlišnými zápletkami, událostmi, postavami apod. I přesto však na sebe navazují. Viewegh v předkládané knize využívá jednak prostředků románu, ale rovněž i dramatu. Formou divadelního dialogu jsou napsány dvě kapitoly, což značí autorovu snahu rozbít stereotypní tok 18 Pracujeme se čtvrtým vydáním knihy, které je v úvodu doplněno několika citacemi z kritik, jež vyšly v souvislosti s daným románem. VIEWEGH, Michal. Báječná léta pod psa. 4. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 19 Báječná léta pod psa. Česká televize [online]. 2012 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: <http://www.ceskatelevize.cz/porady/95045-bajecna-leta-pod-psa/>. 16

textu a narušit tak jeho strukturu. Dialogy jsou navíc doplněny i scénickými poznámkami, např.: Jaruška: (obdivně) Fakt? Ty jsi řídil? Kvido: (nápadně neochotně) No. Jaruška: (polekaně): Co se stalo? (s. 205). Příběh je retrospektivně vyprávěn vypravěčem, avšak více než promluva vypravěče se v textu vyskytují dialogy postav. Na příběh je nazíráno z perspektivy hlavního hrdiny Kvida, zachycen je jeho život od předčasného narození až k založení jeho vlastní rodiny, čímž dospíváme k názoru, že se jedná o tzv. bildungsromán 20. Hlavní dějová linie o Kvidovi a jeho rodině je několikrát přerušena rozhovorem Kvida s redaktorem ve vydavatelství, kde chce Kvido vydat svou knihu. Redaktor Kvidův připravovaný román cenzuruje tak, aby byl poplatný současnému režimu, např.:,ekologie a originálně, řekl redaktor.,to beru. Pochopitelně bez toho Kohouta. No vidíte, že to jde, když chcete (s. 68). Reálných postav, jako je Pavel Kohout, v knize rodinný přítel, nalezneme v románu více, objevují se osobnosti jako Vladimír Šmeral nebo Vlastimil Brodský, což můžeme považovat za snahu o autenticitu textu. Na konci jedenácté kapitoly je umístěn syžet připravované Kvidovy novely, ta však nemá souvislost s připravovaným románem, který edituje redaktor. Novela poukazuje na absurdnost požadavků režimu a na tiché přizpůsobení se lidí ve strachu, aby nebyli stíháni režimem. 2.2 Vypravěč Viewegh k vyprávění Báječných let pod psa využívá rétorickou er-formu, tudíž se jedná o osobního autorského vypravěče ve třetí osobě. Objektivita vyprávění je narušována hodnocením a komentováním fikčního světa vypravěčem, např.: Kvidovo několikaleté řinčivé recitační období, za něž se už nyní nemálo styděl a které nebylo úplně nepodobné právě kohoutovskému,intelektuálskému selhání, znamenalo dostatečnou záruku, že na posměšnou recitaci veršů o Stalinovi tentokrát nedojde. (s. 131). 20 Vývojový román, v němž dochází k fyzickému i duševnímu vývoji hrdiny, nejčastěji od dítěte po dospělou osobu. Autorem pojmu je Karl von Morgenstern, poprvé jej použil na přednášce roku 1820. 17

Podle kategorizace vypravěčů od Gérarda Genetta 21 se jedná o vypravěče extradiegeticko-homodiegetického, jenž stojí mimo příběh, ale současně ho vypráví. Vypravěč se ztotožňuje s hlavní postavou příběhu Kvidem. V knize jsou zachyceny dialogy pomocí přímé řeči nebo řeči nepřímé, v níž vypravěč reprodukuje vlastními slovy repliky postav: Otec mi vysvětlil, že je to obchod se smíšeným zbožím, což prý je praktický nápad předbíhající v mnohém svou dobu, i když připouštěl, že ta leštěnka na nábytek v mrazicím boxu bude patrně omyl. (s. 37). Vypravěč promlouvá výhradně spisovným jazykem, do něhož často vkládá knižní spojky (např. neboť) a přechodníky (dávajíc). 2.3 Chronotop Celý příběh se odehrává v době normalizace, tedy za vlády komunistického režimu. Zpočátku je děj zasazen do prostředí Prahy roku 1962, kde se narodí hrdina Kvido a prožívá zde předškolní léta. Po vpádu okupačních vojsk roku 1968 se Kvidova rodina dobrovolně uchyluje na venkov, nikoli však příliš daleko od Prahy, jelikož se stěhuje na Sázavu, nejprve do prosklené chladné terasy, později do prostorného rodinného domu. Představují se tedy pouze místa, jejichž topografickou přesnost si můžeme ověřit jak v Praze, tak v Sázavě. 22 S rodinou Kvida jsou rovněž spojeny sklárny, v nichž je zaměstnán jeho otec, matka, ale později i sám Kvido. Život rodiny je zachycen až po rok 1991, prostřednictvím epilogu z tohoto roku je shrnuto, do kterých pracovních a společenských pozic se hrdinové dostali po listopadové revoluci. 2.4 Zobrazení postav Děj románu je soustředěn především kolem jedné rodiny, přesněji kolem chlapce Kvida, jeho rodičů, prarodičů a bratra. Do děje však zasahují i političtí činitelé, odpůrci režimu a lékaři různých specializací. 21 GENETTE, Gérard. Figures III. Paris: Editions du Seuil, 1972. 22 KARFÍK, Vladimír. Báječná léta pod psa. Literární noviny. 11. 3. 1993, s. 7. 18

Zabývat se budeme třemi nejvýraznějšími protagonisty Kvidem (hlavní postavou) a jeho rodiči (vedlejšími postavami). 2.4.1 Kvido Hlavní postavou Báječných let pod psa se stává chlapec Kvido, jenž se postupně vyvíjí v dospělého muže. Nejprve se s Kvidem setkáváme jako s malým, velmi inteligentním hochem, který na začátku knihy vysvětluje, že je nesmírně vděčen psu, díky němuž se narodil předčasně: Toho psa mi seslalo samo nebe! (s. 12). Kvido si totiž, jak sám tvrdí svému bratrovi, uvědomoval už prenatální stav, 23 který důsledně popisuje:,musím říci, že těhotenství je pro každý jen trochu inteligentní plod nepředstavitelná nuda, poučoval nevzrušeně Kvido Paca.,Říkám záměrně pro inteligentní plod a nikoli tedy pro ty holé, ochrnuté macaráty, jakým jsi byl mimochodem například ty. Snad si ale dokážeš alespoň představit, jaká strašlivá nuda je oněch zhruba dvě stě sedmdesát naprosto stejných dní, během nichž je již probuzené vědomí odsouzeno pouze nečinně zírat do plodové vody a občas malátně kopnout do břišní stěny, aby ti nahoře zbytečně nepanikařili? Dvě stě sedmdesát dlouhých dní, které musí mladý inteligentní člověk humanitního zaměření strávit jako akvabela na soustředění před olympiádou! Dvě stě sedmdesát dní bez jediné slušné knihy, bez jediného psaného slova. Devět měsíců ve zhasnutém akváriu. (s. 11 12). Důkazem Kvidovy nadměrné inteligence je fakt, že ve svých čtyřech letech dokázal plynně číst, a to na jakémkoli místě, např. v zoologické zahradě si čte pouze o psech (klíčový motiv knihy, pes, je všudypřítomný). Silnou osobností je Kvido od nástupu do první třídy, kde se soudružka Šperková snaží získat děti k recitaci politicky vhodných básní na stranických schůzích:,nechtěl bys s většími dětmi recitovat pěkné básničky? zeptala se soudružka učitelka Šperková Kvida.,Po pravdě řečeno, nevím, řekl Kvido.,Je to koneckonců jen reprodukční umění. Asi bych raději zkusil napsat něco vlastního. (s. 69 70). Kvido nakonec svolí, ovšem za podmínky, že spolu s ním bude recitovat i spolužačka Jaruška, i přes psychickou vyspělost je tedy v Kvidovi stále kousek dítěte. Po základní škole jde Kvido na nátlak svého otce studovat gymnázium. V době svého dospívání je Kvido často drzý, především na svého otce, který je silně psychicky labilní. Avšak na druhou stranu kvůli otci svolí ke studiu ekonomie na 23 Popis prenatálního stavu je intertextový a rovněž rysem postmoderních autorů. Stejnou vyprávěcí perspektivu nalezneme např. u českého autora Jiřího Gruši, konkrétně v jeho díle Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele. 19

vysoké škole. Zanedlouho se Kvido studiu přestává postupně věnovat, i přesto však úspěšně skládá zkoušky. V této době zažívá Kvido mnoho nezdarů v sexuálním životě s Jaruškou (již výše zmíněnou spolužačkou ze základní školy), blížící se první pohlavní styk se pro něj stává úkolem, který je třeba splnit. 24 Po překonání sexuálních nezdarů je Kvido plný životního elánu, začíná více psát, ukončuje studium ekonomie a sjednává si schůzku s redaktorem. Matka však Kvidovi zanedlouho přichystá další úkol, početí potomka k rozptýlení otcova duševního stavu. Společně s Jaruškou Kvido zakládá rodinu, pracuje jako vrátný ve sklárnách a krátce nato se mu narodí dcerka. Následně Kvido pracuje na své knize Báječná léta pod psa, kterou na počátku 90. let vydává. Kvido je hlavní postavou knihy především z toho důvodu, že skrze něj vypravěč nahlíží na osudy Kvidovy rodiny, zachycuje jeho život od narození do dospělosti, a to s lehkou ironií a nadsázkou. Vypravěčem je Kvido představen jako inteligentní chlapec, který je ve vývoji napřed před svými vrstevníky. Kvido sám sebe hodnotí poněkud skeptičtěji: Já vím, rozumíte, já vím, že jsem nesportovní, brýlatý, neohrabaný, tlustý a introvertní, čili je úplně, ale úplně zbytečné, abyste na to dělali takovéhle nákladné narážky! (s. 88), /Kvidova reakce na vánoční dárek kopací míč/. Příbuzní Kvida příliš nehodnotí, víme pouze, že byl v dětství obézní a sečtělý. Ke Kvidově postavě patří také deník, který je kurzívou otištěn ve druhé kapitole. Jedná se o krátké zápisky malého chlapce, jež se snaží zachytit stěhování z Prahy na Sázavu a počáteční týdny nového života. Velmi často se zde opakuje věta: Což jsem jí také řekl., z níž vyplývá, že Kvido své názory na dění v rodině komentuje nahlas, svět dospělých mu není cizí, jelikož vyrůstal pouze mezi dospělými lidmi. 2.4.2 Kvidův otec Postava otce Kvida je zpočátku bezejmenná, jeho jméno se dozvídáme až na konci první pětiny románu, kdy prohlašuje, že se odjakživa jmenuje Josef. Vypravěč však i nadále užívá apelativního pojmenování Kvidův otec. Kvidův otec pochází z chudé rodiny, jeho vzpomínky na dětství se vztahují k pokálené ptačí kleci nacházející se v malém bytu. Kvidův otec se zcela podřizuje své ženě: Matka: Tak proč si ty papíry vůbec děláš? Otec: Protože jsi to chtěla. (s. 23), sama Kvidova matka si tuto vlastnost svého muže uvědomuje: Ty se svým pudem 24 Zde je ukázáno, že období normalizace, resp. všudypřítomných, komunistickým režimem zadávaných úkolů, neblaze ovlivňuje i soukromé životy lidí. 20

podřízenosti chceš cvičit vůdcovský typ psa? Nepřipadá ti to absurdní? (s. 79). Kvido svého otce charakterizuje jako muže, který nemá rád konflikty: Otcova nechuť ke konfliktům, jeho fyzická neschopnost je snášet většinou zvítězily. Představa, že by měl čtyřicet hodin týdně trávit v jedné místnosti s někým, s kým se hádá, byla pro otce natolik nesnesitelná, že se se Zvárou nepohádal snad nikdy. [ ] Málokterá pravda mu stála za to, aby si kvůli ní ničil nervy. (s. 81). Sebevědomějším se Kvidův otec stává až na služební cestě v Anglii, kde mu vše přijde lepší než v Čechách, viz: Poprvé v životě mohl jít bez ostychu k holiči, který ho poprvé v životě ostříhal tak, že účes odpovídal tvaru jeho obličeje. Připadal si rázem hezčí. Připadal si úspěšnější. (s. 101). Jeho sebevědomí utvrdil také fakt, že si jeho kolegové mysleli, že má milenku jugoslávskou spolupracovnici Mirjanu. Charakteristickým výrokem Kvidova otce se poté stává fráze To už jde, ne?, příp. anglické Take it easy!, což značí znovu nabranou sebedůvěru Kvidova otce a naději na lepší život. Výroky převládají v textu především po návratu Kvidova otce z Anglie. Zanedlouho nato se ale Kvidův otec nervově zhroutí, což zapříčiní výslech v Praze, který následoval po návštěvě u Pavla Kohouta, když na rodinu Kvida upozornil StB štěkot psa. Po této události byl Kvidův otec degradován na pozici vrátného (přestože je inženýr, musí obléknout nepadnoucí oblek a velkou čepici, čímž se vyzdvihne protiklad k jeho původní pozici), stává se paranoidním, prchlivým, uzavírá se sám do sebe a do světa své malé domácí dílny. Dělal rodině starosti. Prakticky úplně přestal číst, šoural se z dílny do ložnice a zase nazpátek a ublinkával jak malé děcko. (s. 156). Z těchto důvodů musí Kvidův otec začít navštěvovat psychiatra. Nezíská k němu však důvěru, nejspíše proto, že kvůli vládnoucímu režimu ordinoval v kotelně. Kvidův otec si začne vyrábět rakev a na svatbě Kvida dojde k nejhoršímu: Otec. Zkouší si rakev. (s. 197). K tomuto radikálnímu činu jej dovede několik skutečností, např. Kvidovo ukončení studia na vysoké škole a přijetí pozice vrátného, dále soudruh Šperk, který Kvidova otce nutil do stranických aktivit a objevil se na Kvidově svatbě, v neposlední řadě povinnost klást věnce k pomníku v den synovy svatby a následný lampionový průvod. Zlepšení psychického stavu Kvidova otce přichází až po revoluci, kdy získává místo na ministerstvu zahraničního obchodu, důkazem je nám návrat známé fráze To už jde, ne?. Po návratu ze služební cesty v Brazílii je Kvidův otec lustrován a později propuštěn, vrací se proto do skláren, kde přijímá pozici cenového referenta. 21

Na postavě Kvidova otce je zachyceno, jak se může strach z vládnoucího komunistického režimu podepsat na psychickém stavu jedince. Ze vzdělaného, úspěšného člověka udělal režim vystrašeného muže, který se ve vlastním domě bojí promluvit nahlas, a proto šeptá. Strach jej dovádí až do extrému, tedy k tvorbě vlastní rakve. 2.4.3 Kvidova matka Postava Kvidovy matky, jejíž jméno je nám utajeno, jelikož vypravěč užívá pouze zmíněné apelativní označení, je důležitá především proto, že porodila Kvida, tedy ústředního hrdinu příběhu. Kvidova matka je vystudovanou právničkou, 25 která se ale živí hraním v divadle. Teatrální je i její porod syna, jenž se odehraje na prknech divadla při hře Čekání na Godota, nepřichází však Godot, nýbrž předčasně narozený chlapec Kvido. Ironií osudu je, že Kvidova matka rodí před diváky, i když je v soukromí velmi stydlivá, navštěvuje např. pouze jednu lékařku. Předčasný porod byl vyvolán leknutím ze psa (poněvadž Kvidova matka má ze psů nepřekonatelný strach). Stěhování z Prahy na Sázavu, kde je rodině přidělena k bydlení pouze prosklená terasa, znamená nápor na psychiku Kvidovy matky. Terasa je prosklená ze tří stran. Matka se včera styděla převléknout do pyžama. Tvrdila, že ji tím sklem sledují stovky očí. (s. 38). Na Sázavě pracuje Kvidova matka ve svém oboru jako právnička zdejších skláren. Po psychickém zhroucení manžela se Kvidova matka snaží zajistit kvalitní lékařskou pomoc, ale především se manželovi snaží dokázat, že se nemá čeho bát, jelikož jejich rodina rozhodně není sledována Státní bezpečností. Proto sama navštíví (podle manžela) údajnou buňku StB, přičemž její neohroženost je omezena fobií ze psů (přestože si na psa doma nakonec zvykla): Jestli nemaj psa, tak něco uvidíš! (s. 156). Vzhledem k tomu, že žádný pes v okolí buňky nebyl, zjistila Kvidova matka, že je jedná pouze o buňku stavební, plnou dělníků, se kterými se rychle spřátelila. Za několik let, po roce 1989, se situace v rodině uklidní a Kvidova matka se stane projektantkou tzv. velké privatizace. Zevnějšek Kvidovy matky je nám v náznacích představen vypravěčem: V očích jí vesele jiskřilo a navzdory prvním vráskám, které se jí teď po třicítce začaly usazovat kolem očí a na čele, vypadala stále tak trochu jako holčička. (s. 104). Dále se 25 Stejně jako matka Michala Viewegha, viz kapitola Michal Viewegh. 22

dozvídáme, že je drobné postavy a často má v ústech cigaretu. Kvidova matka udržuje rodinu pohromadě, stará se o své dvě děti, manžela i o matku, která se k nim nastěhovala po narození druhého syna Paca. Je energickou ženou, která bere současný politický režim beze strachu a s nadhledem. Díky ní se také rodina rozroste o vnučku a pohromadě přetrvá do revoluce. 2.5 Motivy Klíčový motiv knihy nalezneme již v jejím ironicky laděném titulu, poněvadž je jím pes, který se stává hybatelem děje ihned v počátku příběhu, kdy na svět předčasně přichází ústřední postava Kvido, a to kvůli tomu, že na jeho matku, nesnášející psy, vyskočí vlčák. Jediné, s čím nikdo nepočítal, byl urousaný černý vlčák, který se už dvacátého sedmého června večer objevil v narudlém slunečním světle na vltavském nábřeží právě ve chvíli, kdy Kvidova matka ztěžka vylézala z taxíku, a který ji po krátkém, neslyšném rozběhu přirazil k teplé omítce domu Annenského náměstí. (s. 10). Otec psa posléze zabije úderem popelnicí, čímž symbolicky zabije i rodinný život v Praze. Dále je pes (a rovněž politická angažovanost) podmínkou přidělení rodinného domu na Sázavě. Zpočátku se jedná o roztomilé štěně německého ovčáka s tvrdým jménem Tera, které otec ve spěchu přejmenovává na Něhu, ovšem ani tím se své ženě nezavděčí, jelikož ta fence říká pouze čuba. Něha se postupem času stává neovladatelnou, dům začíná pustnout, obojí se rodině vymyká z rukou. Zvrat děje nastává při návštěvě Pavla Kohouta, ostře sledovaného Státní bezpečností. Příjezd strážníků donutí rodinu uprchnout skrze živý plot v zadní části zahrady, jakmile však Kvidova matka spatří policejního psa, vyjekne, čímž všechny prozradí. Kvidův otec je následně vyslýchán v Praze, načež se jeho psychický stav začne rapidně zhoršovat. V závěru je pes spojen s nevalným řidičským umem Kvida, který psa cestou do porodnice srazí: Paco: (vysvětluje Jarušce) Nejdřív jsem myslel, že přejel jenom tu boudu, ale když jsem odházel ty zlámaný prkýnka, ležel tam ten čokl. Mrtvej (s. 205). 23

Další motiv ztvárňuje opět zvíře, respektive tři andulky, jež chovají prarodiče Kvida. Ulétnutí andulek je předzvěstí vpádu okupačních vojsk:,uletěly nám Kačenky, řekla babička smutně. [ ],Jak to?! Poněvač nám soudruh Brežněv vyhlásil válku! (s. 30). Andulky jsou rovněž symbolem chudobného dětství Kvidova otce, jehož pronásleduje pohled na pokálenou ptačí klec v jednopokojovém bytě. Andulky v závěru knihy uletí ještě jednou, a to ve chvíli, kdy je v rádiu oznámen státní převrat v SSSR. Jak je tedy patrné, andulky mají v textu funkci oznamovatele změn politických režimů, tudíž se v textu neobjevují příliš často, výjimku však tvoří vzpomínky Kvidova otce na malý byt s ptačí klecí. Intertextovým motivem 26 Vieweghových děl je nevěra, ta je zde obsažena jen náznakem, respektive sblížením Kvidova otce s jugoslávskou Mirjanou, udržující pracovní styky se Sázavskou sklárnou. Kvidův otec s Mirjanou flirtuje, často i před očima svého syna. Později se Mirjana stává pouhým objektem, který by mohl rozptýlit pozornost Kvidova otce v době, kdy je jeho psychický stav velmi špatný. Tento pokus se ale nezdaří. Čtenář je po celou dobu ponechán v nevědomosti, zda k fyzickému aktu nevěry došlo či nikoli. Dalším intertextovým motivem vybraných Vieweghových děl je smrt (v tomto případě příprava na smrt). Kvidův otec se kvůli komunistickému režimu stává psychicky labilním, a proto se často ve své dílně věnuje výrobě vlastní rakve, kterou si na synově svatbě vyzkouší. Převrat roku 1989 však skonu Kvidova otce zabrání, a tak zde motiv není zcela naplněn. 2.6 Shrnutí Román Báječná léta pod psa můžeme označit za groteskní 27 kroniku zachycující příběh několika generací prostřednictvím osudů jedné rodiny, jíž jako báječná připadají léta dětství a dospívání, která bohužel probíhají v době pod psa. Opačný názor zastává Vladimír Karfík, který napsal: Viewegh může o své próze stokrát říkat, že je to 26 Pojem intertextový budeme v našem případě používat pouze ve smyslu Vieweghových děl. Za intertextový můžeme pokládat takový motiv, který se vrací v řadě děl téhož autora, [ ]. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 727. 27 Groteskní rys má kniha díky deníku malého Kvida a jeho komentování světa dospělých, ale i díky postavě přespříliš spořivé Kvidovy babičky Líby. 24

groteska, ale Báječná léta pod psa jsou všechno jiné, jenom ne groteskní. 28 Groteskní prvky můžeme nalézt např. v deníkových zápiscích malého Kvida. Autor nepřináší žádné překvapivě nové poznání minulé doby, kterou v širokém záběru zpracovali především autoři disentu. Vladimír Karfík v Lidových novinách uvádí, že [p]řijetí Vieweghova románu je neobyčejně příznivé, snad proto, že se autor dívá na nedávnou minulost, aniž by z ní cokoli diabolizoval nebo mytizoval [ ]. 29 Jako přínos rovněž spatřujeme nabízený pohled ze strany mladé generace od autora, který po revoluci nemusel měnit své názory a zachytil tak pravdivý a současně humorný pohled mladé generace, jež vyrůstala v určitém politickém systému. 28 KARFÍK, Vladimír. Báječná léta pod psa. Literární noviny. 11. 3. 1993, s. 7. 29 Tamtéž. 25

3 Výchova dívek v Čechách Román s titulem Výchova dívek v Čechách 30 vydal Michal Viewegh roku 1994 v nakladatelství Český spisovatel (v edici Žatva). Kniha slaví úspěch i v zahraničí, do roku 2004 vyšla v patnácti různých zemích světa, tedy v několika dalších cizích jazycích. Natočena byla i filmová adaptace nesoucí stejnojmenný název jako knižní předloha, Výchova dívek v Čechách, roku 1997 ji natočil režisér Petr Koliha. Scénář podle předlohy od Michala Viewegha napsal Václav Šašek. Román pojednává o příběhu studentky Beáty, která se nešťastně zamiluje do svého ženatého domácího učitele, ale také o stavu českého školství a dalších tématech. 3.1 Kompozice Titul knihy Výchova dívek v Čechách nám naznačuje několik informací. Za prvé, že se v ní setkáme s výchovou či vzděláváním dívek, což by nás mohlo vést ke druhé, spíše zkreslené, dedukci, že je kniha určena především čtenářkám. Za třetí se před nás staví fakt, že by se děj měl odehrávat v České republice. Tyto skutečnosti si potvrdíme, případně vyvrátíme, v následujícím textu. Román Výchova dívek v Čechách je retrospektivně vyprávěn hlavním hrdinou Kvidem. Převažuje ich-foma, ale můžeme si všimnout i množství dialogů. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol značených římskými číslicemi, kapitoly jsou pak dále rozděleny na menší podkapitoly označeny arabskými číslicemi. Podkapitoly jsou děleny podle zápletek, případně prostředí, postav atd., tvoří tedy jednotlivé epizody příběhu, které na sebe navazují. V textu často nacházíme odkazy na další vývoj příběhu:,máš to zapotřebí? říkávala někdy Beáta, když jsem takzvaně vtipkoval. [ ] Ale to předbíhám. (s. 52). V této ukázce máme na mysli verbum předbíhám, které naznačuje, že se zmíněná replika teprve odehraje. V románu se hojně vyskytují citáty od českých i zahraničních spisovatelů, novinářů, vědců apod., jež shledáváme prvky intertextovosti, které jsou jedním 30 VIEWEGH, Michal. Výchova dívek v Čechách. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1994. 26

z typických rysů postmoderního románu. 31 Josef Vohryzek se k citátům v románu vyjadřuje negativně: Chuť poskytovat ve vlastním textu příležitost slavným kolegům se blíží citománii. 32 S tímto tvrzením nesouhlasíme, jelikož citáty jsou v knize příhodně použity a celá kniha je jimi rámcována. První citát nacházíme již na prvních řádcích úvodu knihy, tvoří tzv. motto: To nejpodivnější, co nás na počátku každého vyprávění nejvíce zaráží, je dokonalá prázdnota, rozprostírající se před námi. Události se staly a leží kolem nás v souvislé, beztvaré mase, bez počátku a konce. Můžeme začít kdekoli Věra Linhartová. (s. 7), Viewegh se v našem případě rozhodl začít vyprávění dopisem s nabídkou práce, ležícím v poštovní schránce. Knihu pak uzavírá následující citát: Píšu román, abych zachránila živé, ale také abych vyvedla z nepaměti minulost, své mrtvé, abych z ní vyvedla sama sebe. Dokud píšu, zůstává jiskřička naděje na cestu zpátky, na návrat k životu a vědomí, k vůli, k lidské tváři. Daniela Hodrová (s. 181 182). Citát vhodně zakončuje příběh, avšak matoucí mohou být ženské koncovky vzhledem k tomu, že vyprávění probíhalo ústy muže Kvida. Jak můžeme pozorovat výše, M. Viewegh ve svém textu používá kurzívu, díky které zvýrazňuje nejen citáty, ale i některá slova a slovní spojení. Nejčastěji se jedná o podstatné informace, či zdůraznění určité pasáže, např. nabídka velmi dobře placené práce (s. 7). Dále jsou odlišeny novinové a časopisecké články citované v textu, které zdůrazňují historickou ukotvenost příběhu a autentičnost zobrazeného prostředí. Zvýraznění částí rovněž slouží k lepší orientaci čtenářů v textu. Do románu jsou zařazeny dvě povídky, od příběhu opět odlišeny jiným typem písma. Autorkou dvoustránkové povídky nesoucí název Táta a já je Beáta Králová (jedna z hlavních postav). Povídka pojednává o Beátině cestě autobusem do rodné vsi. Kritizuje nepohodlné cestování, neohleduplné cestující, malou vesnici, ve které žije, otce chovajícího se jako typický vesnický buran, ovšem jezdícího v luxusním BMW. Zjišťuje, že je pro ni vlastní otec stejnou figurkou jako neznámý pán, který si náhodou koupil místenku hned vedle jejího sedadla. Beátina povídka je psána hovorovou češtinou, pro zápis dialogů nejsou použity uvozovky, jedná se zde převážně o zápis proudu myšlenek a vnitřního monologu. Text je současně klíčem k částečnému rozuzlení Beátiných depresí, jejichž původcem je narušený vztah dcery s otcem. Josef Vohryzek se domnívá, že je tato povídka kvalitnější 31 MACHALA, Lubomír. Literární bludiště: Bilance polistopadové prózy. Praha: Nakladatelství Brána, 2001, s. 50. 32 VOHRYZEK, Josef. Svět jako korzo. Literární noviny. 1995, roč. 4, č. 1, s. 6. 27

než ostatní části románu: [ ] jedině ty dvě stránečky povídky Táta a já naznačují, co by Viewegh mohl dokázat, kdyby si odpustil elegantní sarkasmy, které nejdou pod kůži, a své zábavné pointy, jimž skutečná komika, tj. náraz o význam všech významů, chybí. 33 K tomuto názoru mohl dospět především proto, že je povídka vyprávěna zcela odlišným způsobem než zbytek románu, rozebírá závažné téma odcizení, avšak neobvyklou a zajímavou formou myšlenek mladé studentky, zatímco ve zbytku románu je užito především dialogů. Druhou povídku (Intelektuálka) napsal původně sám Viewegh pro časopis, který je věnován především mužům. Tato povídka je podstatně delší než předchozí povídka. Pojednává o dvou kamarádech z vojny (Oskarovi a autorovi), jejichž přátelství naruší krásná intelektuálka Beáta, kterou jednoho dne svezou autem a která oba muže okouzlí. Beáta se zakrátko nastěhuje k Oskarovi, z tohoto důvodu se Oskar vyhýbá kamarádovi, později se mu ale svěří, že má problémy s impotencí. Ty mu však v závěru jako zázrakem na dálku vyléčí psychotronik doporučený Beátou. Autorova povídka je plná vulgarismů a sexuálních narážek, čímž se od ostatního textu výrazně liší, a tudíž podle nás do celého konceptu románu příliš nezapadá, jelikož podobných výrazů Viewegh na jiných místech nepoužívá. Nutné je také dodat, že Beáta z povídky není totožná s Beátou Královou z románu. Vypuštění povídky Intelektuálka by dle nás fabuli příběhu nenarušilo. 3.2 Vypravěč Výchova dívek v Čechách je vyprávěna hlavní postavou v ich-formě. Vzhledem k tomu, že je vypravěč současně hrdinou příběhu, je zřejmé, že je jeho pohled na vyprávěné události subjektivní. Dle klasifikace Gerárda Genetta zařadíme vypravěče Výchovy dívek v Čechách do kategorie intradiegeticko-homodiegetické, jelikož je součástí příběhu, který nám interpretuje. Kniha se neskládá pouze z promluvy vypravěče, ale i z mnoha dialogů, citátů a článků z denního tisku. Vypravěčovy pasáže se vyznačují spisovným projevem, velmi často obsahují kurzívou odlišená slova: Pravil jsem, že coby dobrovolný styčný důstojník mezi opovrhovaným, avšak kupovaným čtivem a respektovanou literaturou, 33 VOHRYZEK, Josef. Svět jako korzo. Literární noviny. 1995, roč. 4, č. 1, s. 6. 28

kterou prakticky nikdo nečte, musím přirozeně počítat s tím, že na mne budou občas pokřikovat z obou táborů. (s. 112). Tento úryvek z knihy působí zpočátku pohádkově, je z něj zřetelné, že je vypravěč autorovým alter egem, které reaguje na častou kritiku Vieweghových děl a slouží rovněž jako jeho názor na současnou literaturu a její čtenáře. 3.3 Chronotop Ve Výchově dívek v Čechách je popisován pouhý jeden rok Kvidova života. Počátek příběhu je detailně datován, a to na úterý 16. června roku 1992 34, avšak konec příběhu není stanoven na určité datum, známo je pouze léto roku 1993. Data se ale v textu objevují, nejčastěji pod citovanými novinovými články. Domníváme se, že přesné datování má poukazovat na autenticitu textu, ta je však v souvislosti s prostorem potvrzována i vyvracena současně: Říkám rovnou, že následující popis Královy vily (podobně jako samotné Královo příjmení) neodpovídá zcela skutečnosti, neboť Králův souhlas se zveřejněním tohoto příběhu byl jednoznačně podmíněn požadavkem, abych provedl taková opatření, která by znemožňovala spolehlivou identifikaci. (s. 8). Z ukázky je parné, že Viewegh záměrně poukazuje na fakt, že je příběh stavěn z osobních zkušeností autora, podává nám informaci, že zámožný podnikatel na Zbraslavi skutečně žil, ovšem pod odlišným příjmením. Prvky autenticity však mohou být pouhým záměrem fikčního světa. Děj se v naprosté většině odehrává v prostředí Prahy, obvykle v její městské části Zbraslavi, tudíž opět na reálných topografických místech České republiky. Krátce je pak děj přesunut do chorvatského letoviska, kde hrdina s rodinou tráví letní dovolenou. Jedna rovina textu se odvíjí pouze na zbraslavské základní škole, další roviny pak ve vile bohatého podnikatele Krále a v bytě učitele Kvida. Tato prostředí jsou kontrastní, malý byt podtrhuje nevalné finanční zázemí učitele, proti kterému stojí honosná vila podnikatele. V navenek krásné a udržované vile lze [ ] zahlédnout velkoryse založený trávník či modrou obrubu zahradního bazénu (s. 9) se nachází tmavý pokoj dcery Beáty, umocňující svým nevlídným vzezřením dívčiny deprese. 34 Tuto dataci je možno považovat za autentický prvek v díle, jelikož 16. červen roku 1992 skutečně připadal na úterý. 29