VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra elektrotechniky a informatiky Obor Počítačové systémy Analýza egovernment sluţeb v regionu bakalářská práce Autor: Michael Fiedler Vedoucí práce: ing. Mirka Sigmundová Jihlava 2016
Abstrakt Předmětem bakalářské práce "Analýza egovernment sluţeb v regionu" je rozbor egovernment sluţeb dostupných v regionu Vysočina a souvisejících pojmů. První část se zabývá definicí pojmu egovernment a analýzou jeho vývoje v České republice a způsobem hodnocení OSN a Evropské unie. Jsou popsány sluţby a pojmy jako datová schránka, elektronický podpis, Czech POINT, základní registry a jiné, které s touto problematikou souvisí. V druhé části jsou analyzovány sluţby dostupné pro občany a podnikatelské subjekty v jednotlivých obcích regionu Vysočina. Dostupné sluţby jsou ohodnoceny hodnotícími kritérii Evropské unie. Klíčová slova egovernment v České republice, hodnocení dle Evropské unie a dle Organizace spojených národů, sluţby egovernmentu dostupné v regionu Vysočina. Abstract The goal of the submitted thesis Analysis of egovernment Services in the Region is an analysis of egovernment services available in the region of Vysočina and related terms. The first part deals with the definition of egovernment and analysis of its development in Czech Republic in frameworks for benchmarking used by UN and EU. There are described services and terms such as data mail box, electronic signature, Czech POINT, basic registers and other ones related to this problem. In the second part there are analyzed services available for citizens and business companies in the localities of Vysočina region. Available services have been benchmarked by the criterions of European Union. Key words egovernment in Czech Republic, EU benchmarking, UN benchmarking, egovernment services available in Vysočina Region.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne... Podpis
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval své vedoucí práce ing. Mirce Sigmundové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.
Obsah 1 Úvod... 9 1.1 Cíl práce... 10 2 egovernment obecně... 11 2.1 Vymezení pojmu egovernment... 11 2.2 Metody hodnocení egovernmentu... 12 2.2.1 Organizace spojených národů... 12 2.2.2 Evropská unie... 13 3 Základní pilíře egovernmentu v České republice... 15 3.1 Právní ukotvení egovernmentu... 15 3.2 Základní registry... 15 3.2.1 Právní vymezení a účel základních registrů... 15 3.2.2 Informační systém základních registrů... 16 3.2.3 Princip získávání údajů ze základních registrů... 17 3.2.4 Bezpečnost a ochrana údajů... 18 3.3 Datové schránky... 18 3.3.1 Právní ukotvení a definice datových schránek... 18 3.3.2 Datová zpráva... 19 3.3.3 Informační systém datových schránek... 19 3.3.4 Přístup do datové schránky... 20 3.4 Elektronický podpis... 22 3.4.1 Zaručený elektronický podpis... 22 3.4.2 Uznávaný elektronický podpis... 22 3.4.3 Princip elektronického podepisování... 23 3.5 Elektronická značka... 24 3.6 Elektronické časové razítko... 24 3.7 Portál veřejné správy... 25 3.8 Czech POINT... 25 4 IT gramotnost... 26 4.1 Cesty k získání IT gramotnosti... 27 4.2 IT gramotnost v Kraji Vysočina základní statistické údaje... 27 4.3 Opatření pro rozvoj IT gramotnosti v Kraji Vysočina... 29 4.3.1 Rekvalifikační kurzy s IT tématikou... 29 4.3.2 Bezplatné internetové připojení ve veřejných knihovnách... 30 4.3.3 Opatření pro seniory... 31 4.3.4 Univerzita třetího věku... 31
5 egovernment sluţby v Kraji Vysočina... 32 5.1 Státní instituce v Kraji Vysočina... 32 5.1.1 Úřady vykonávající územní samosprávu... 32 5.1.1.1 Krajský úřad... 33 5.1.1.2 Obecní úřady... 33 5.1.2 Územní orgány státní správy... 34 5.2 Analýza egovernment sluţeb v Kraji Vysočina... 35 5.2.1 Podání daně z příjmu fyzických osob... 35 5.2.2 Sluţby hledání zaměstnání... 37 5.2.3 Ţádost o dávky sociálního zabezpečení... 38 5.2.4 Ţádost o vydání osobních dokumentů... 39 5.2.5 Registrace vozidel... 40 5.2.6 Ţádost o stavební povolení... 40 5.2.7 Oznámení pro policii... 41 5.2.8 Sluţby veřejných knihoven... 42 5.2.9 Získání osobních certifikátů... 43 5.2.10 Moţnost zaslání přihlášky na vysokou školu... 44 5.2.11 Oznámení související s přestěhováním... 44 5.2.12 Sluţby ve zdravotnictví... 44 5.2.13 Sociální benefity pro zaměstnance... 46 5.2.14 Podání daně z příjmu právnických osob... 46 5.2.15 Přiznání k dani z přidané hodnoty... 47 5.2.16 Registrace nové společnosti... 47 5.2.17 Celní deklarace... 49 5.2.18 Odevzdání dat pro statistické účely... 50 5.2.19 Povolení týkající se ţivotního prostředí... 52 5.2.20 Veřejné zakázky... 52 5.3 Další egovernment sluţby v regionu... 54 5.3.1 Kontaktní místa Czech POINT v regionu Vysočina... 54 5.3.2 Geografický informační systém... 55 5.4 Shrnutí... 57 6 Návrh opatření... 61 6.1 Implementace vhodných egovernment opatření... 61 6.2 Propagace sluţeb egovernment... 62 6.2.1 Propagace sluţeb egovernment mezi mládeţí... 62 6.2.2 Propagace sluţeb egovernment mezi seniory a ostatní populací... 62 7 Závěr... 64
Seznam pouţité literatury... 66 Seznam obrázků... 70 Seznam grafů... 70 Seznam tabulek... 70 Seznam pouţitých zkratek... 71 Přílohy... 72 1 Analýza sluţeb v regionu... 72 2 Obsah přiloţeného CD... 72
1 Úvod Důvěryhodný a stabilní vztah mezi státními organizacemi a veřejností je jedním z podstatných indikátorů signalizujících vyspělost společnosti. Za posledních dvacet let prošel intenzivním vývojem. Důleţitým hybatelem těchto změn byl prudký rozvoj ve vyuţívání moderní výpočetní techniky, jeţ byl nastartován po sametové revoluci v roce 1989. S otevřením trhu se na začátku devadesátých let začaly na stolech státních úředníků objevovat osobní počítače, na kterých byly provozovány jednoduché programy na platformě MS-DOS pro zpracování některých evidencí dat a dokladů. Elektronické zpracování dat nebylo v této době ještě zapracováno do zákonných předpisů, a proto bylo vyuţíváno jako podpůrná činnost k agendám vedených v tradiční listinné podobě. Elektronické evidence však podstatně zjednodušily a zrychlily zejména vyhledávání dokladů. V polovině devadesátých let přichází ve státní správě období, kdy jsou počítače propojovány do lokálních sítí a v nich zpracovávaná data jsou ukládána a archivována na společných sdílených prostředcích. Postupně je do některých zákonných předpisů zapracována moţnost učinit podání v elektronické podobě (na nosičích dat, v té době především na disketách). V takto legislativně upravených agendách dochází k ještě masivnějšímu pouţití počítačů a k podstatnému zrychlení řízení mezi veřejností a státní organizací. S přelomem tisíciletí přichází propojování lokálních sítí do rozsáhlejších celků WAN sítí a intenzivní posilování datové komunikační infrastruktury umoţňuje vyuţívání Internetu a jeho prostřednictvím poskytovaných datových sluţeb, jako je např. elektronická pošta. Firmám s velkým objemem obchodů je u některých druhů řízení umoţněno komunikovat se státními orgány prostřednictvím licencovaných zprostředkovatelů VAN operátorů, čímţ je postupně vytlačováno podávání prohlášení na nosičích dat. Se zavedením elektronického podpisu, jehoţ pouţití umoţňuje jednoznačně identifikovat odesílatele, dochází k masivnímu vyuţívání elektronické pošty jako prostředku běţné a jednoduché komunikace. Zásadním přínosem pro elektronickou komunikaci bylo zavedení datových schránek v roce 2009, kdy byla orgánům veřejné moci příslušným zákonem legislativně zadána povinnost komunikovat v elektronické podobě. V současné době se stále častěji 9
objevuje pojem elektronizace státní správy, která by se měla do budoucna stát nástrojem pro urychlení, zefektivnění a zlevnění úkonů ve státní správě. Plná elektronizace agendy je základním předpokladem pro plnohodnotné obslouţení ţadatele na jakémkoli úřadě, ve stejné kvalitě a rozsahu bez ohledu na jeho místní příslušnost. Odvrácenou stranou plně elektronické komunikace jsou obavy z tzv. sociálního vyloučení těch, jejichţ počítačová gramotnost je na velmi nízké úrovni, či těch, kteří nemají přístup k Internetu. V této souvislosti se v informační společnosti hovoří přímo o digitálním vyloučení (absence digitální gramotnosti). Některé veřejné instituce nabízejí základní kurzy pro získání počítačové gramotnosti, obce ve svých prostorech nabízejí bezplatně bezdrátový Internet pro občany, kteří k němu z jakýchkoli důvodů nemají přístup. Cílem by mělo být dosaţení stavu, kdy sociálně vyloučen bude pouze ten, kdo o elektronické sluţby státu nebude mít zájem. 1.1 Cíl práce Tato bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části práce je vymezen pojem egovernment a jeho přínos pro státní správu na straně jedné a občana na straně druhé. Problematika egovernmentu je pojednána v širší perspektivě Organizace spojených národů a především Evropské unie, které definují jednotná hodnotící kritéria úrovně egovernmentu a provádějí pravidelné hodnocení jejich naplňování. Jsou vyjmenovány základní pilíře egovernmentu v ČR, vysvětluje se princip jejich fungování a shrnuje legislativní ukotvení egovernmentu v právním systému ČR V praktické části je zkoumána IT gramotnost v Kraji Vysočina. Je provedena analýza egovernment sluţeb, které jsou v poskytovány občanům a podnikatelským subjektům regionu Vysočina ve vybraných oblastech, jeţ se nejvíce dotýkají jejich běţného ţivota. Míra elektronizace těchto sluţeb je v této práci hodnocena metodikou, kterou pouţívá Evropská komise k pravidelnému hodnocení egovernmentu členských států EU. Z výsledků analýzy vycházejí návrhy sledující jednu z hlavních idejí egovernmentu: umoţnit občanovi interaktivně elektronicky komunikovat s organizacemi státní správy bez nutnosti fyzicky navštívit úřad. 10
2 egovernment obecně 2.1 Vymezení pojmu egovernment Termín egovernment, nebo také často e-government, je zkratkou anglického electronic government, tedy elektronické vládnutí. Pod tímto spojením se zjednodušeně skrývá Veřejná správa prostřednictvím elektronických technologií. [1] Definic pojmu egovernment existuje velké mnoţství a liší se především mírou obecnosti. Například R. Heeks chápe egovernment značně široce jako všechna pouţití informačních a komunikačních technologií ve veřejném sektoru [2]. Podobně definuje egovernment i Evropská komise ve svém materiálu European egovernment Action plan 2011 2015 z roku 2011. V něm vymezuje egovernment jako pouţití nástrojů a systémů, jeţ jsou zde díky komunikačním a informačním technologiím pro poskytování lepších veřejných sluţeb občanům a podnikům [3]. Organizace spojených národů definuje egovernment pro účely hodnocení jeho úrovně jako pouţívání internetu a webovských technologií pro šíření informací ze strany státu směrem k občanům a pro poskytování sluţeb občanům [4]. Pokud je o domácích zdroje, egovernment je zde např. definován jako vyuţívání informačních technologií veřejnými institucemi pro zajištění výměny informací s občany, soukromými organizacemi a jinými veřejnými institucemi za účelem zvyšování efektivity vnitřního fungování a poskytování rychlých, kvalitních a dostupných komunikačních sluţeb [5]. Dle definice formulované bývalým Ministerstvem informatiky lze egovernment chápat jako transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií s cílem optimalizovat interní procesy. Cílem je rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování sluţeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu k uţivatelům. egovernmentu lze rovněţ obsahově vymezit z hlediska přínosu jak pro samotnou státní správu tak pro veřejnost: Přínos egovernmentu pro veřejnou správu, resp. pro úřady: efektivnější výkon veřejné moci, 11
úspora času potřebného pro zpracování podání nebo ţádosti úředníkem, kvalitnější příprava podkladů pro rozhodování, zlepšení toku informací, systémové změny v řízení a organizaci práce, vedoucí k odstranění duplicit a multiplicit, snadné, rychlé a spolehlivé předávání dat, údajů a informací mezi úřady, omezení korupce (elektronicky nelze tak snadno přijmout úplatek jako při fyzickém kontaktu s klientem). Přínos egovernmentu pro občany: úspora finančních nákladů, např. za poštovné, dopravu na úřad, moţnost vyřídit věc kdykoliv, 24 hodin denně, úspora času při elektronické komunikaci prostřednictvím Internetu, moţnost participace občanů prostřednictvím elektronických anket, průzkumů, diskusních fór, potírání korupce, např. elektronicky nelze tak snadno dát úplatek úředníkovi. 2.2 Metody hodnocení egovernmentu Význam vyuţití potenciálu dnešní informační společnosti v hospodaření jednotlivých zemí je obecně znám. Nadnárodními organizacemi je soustavně sledována a hodnocena míra implementace elektronických agend ve veřejném sektoru v jednotlivých zemích. Pro hodnocení jsou definována různá kritéria a celé jejich soubory, šetření a hodnocení jsou prováděna cyklicky v jednoročních nebo dvouletých intervalech, jsou sestavovány ţebříčky podle různých aspektů provedených šetření. 2.2.1 Organizace spojených národů Touto organizací, konkrétně její sekcí UNDPEPA (United Nations Division for Public Economics and Public Administration) je prováděno hodnocení egovernmentu pravidelně na základě dokumentu Benchmarking e-government z roku 2001 ve 190 členských zemích. UN definuje hlavní aspekty egovernmentu takto: 12
Je nutné budovat a poskytovat sluţby zaměřené na občana. Jde o nástroj, který činí sluţby státu občanovi lépe dostupné. Předchází sociálnímu vyloučení. Poskytuje konzistentní informace oprávněným osobám. Je nástrojem pro efektivní vyuţívání státních zdrojů. V metodice OSN pro provedení hodnocení úrovně egovernmentu je vyjmenováno pět stupňů, které v podstatě odpovídají hodnotící metrice Evropské unie. Benchmarking podle této metodiky byl doposud proveden v roce 2001, 2003, 2004, 2005, 2008, 2010, 2012, 2014. Česká republika se úrovní svých egovernment sluţeb řadí v roce 2001 na 30. místo do skupiny s nejvyšším ohodnocením High E-gov Capacity (z celkem hodnocených 190 zemí světa), zatímco v roce 2014 se umístila na 53 místě [6]. V rámci hodnocení OSN je posuzováno větší mnoţství faktorů neţ v metodice Evropské unie. 2.2.2 Evropská unie Zatímco ve fyzickém off-line světě se za několik let evropské integrace podařilo mnohé z komunikačních bariér odstranit (např. vzájemným respektováním dokladů totoţnosti v jednotlivých členských zemích EU), v on-line komunikaci existuje stále mnoho překáţek, jeţ brání volnému pouţívání elektronických sluţeb. Ve snaze změnit tento stav vypracovala a v březnu 2001 schválila Rada Evropské unie za účelem kaţdoročního hodnocení rozvoje e-governmentu v členských státech EU seznam oblastí, v nichţ je hodnocena míra elektronizace agend. Mezi oblasti sledované z hlediska občanů se řadí: podání daně z příjmů fyzických osob, sluţby hledání zaměstnání, ţádost o dávky sociálního zabezpečení, ţádost o vydání osobních dokumentů (občanské průkazy, cestovní pasy apod.), registrace vozidel, ţádost o stavební povolení, oznámení pro policii, sluţby veřejných knihoven (on-line katalogy s moţností objednání, aviza), získání tzv. osobních certifikátů (např. rodný list, oddací list) či jejich kopií, moţnost zaslání přihlášky na vysokou školu, 13
oznámení související s přestěhováním, zdravotnické sluţby. Oblasti sledované z hlediska firem a podnikatelů jsou: sociální benefity pro zaměstnance, podání daně z příjmu podnikatelů, podání (zúčtování) daně z přidané hodnoty, registrace nové společnosti, odevzdání dat pro statistické účely, celní deklarace, povolení týkající se ţivotního prostředí, veřejné zprostředkování (zakázky). Pro hodnocení poskytnutých egovernment sluţeb ve výše uvedených oblastech jsou pouţívána dvě základní kritéria. Kritérium dostupnosti ověřuje, zda je daná sluţba alespoň částečně elektronická, byť jen v podobě návodu, jak při jejím vyřizování postupovat. Kritérium sofistikovanosti pak pětistupňovou škálou hodnotí vyspělost poskytnutí dané sluţby [7] : Stupeň 1 Informace postačí, kdyţ je na internetu umístěn alespoň návod k vyřízení dané agendy. Stupeň 2 Jednocestná interakce je nutné mít ke staţení elektronický formulář, nezjišťuje se však, zda jej lze i elektronicky odeslat. Stupeň 3 Dvoucestná interakce hodnotí se, zda jsou k dispozici elektronické formuláře s moţností vyplnění a on-line odeslání. V ČR k hodnocení sluţby v tomto stupni postačí, kdyţ jsou dostupné formuláře, které lze následně odevzdat prostřednictvím ISDS. Stupeň 4 Transakce hodnotí se úplné elektronické zúřadování dokumentu, jenţ je vyplněn a následně zaslán on-line nebo prostřednictvím datové schránky. U většiny sluţeb představuje nejvyšší moţné hodnocení. Stupeň 5 Personalizace téţ proaktivní egovernment, v zemích s vyspělou elektronizací státní správy. Dokumenty zasílané úřady, např. daňové přiznání, chodí od úřadů předvyplněné a statistická šetření jako např. sčítání lidu jsou, díky údajům z registrů, realizována bez nutnosti vyplnění formuláře. 14
3 Základní pilíře egovernmentu v České republice 3.1 Právní ukotvení egovernmentu Prvním impulsem k zásadním změnám v oblasti elektronizace státní správy bylo Usnesení vlády ČR č. 1085 ze dne 20. září 2006. Jednalo se o soubor opatření pro urychlení rozvoje egovernmentu v České republice. Usnesení ukládalo tehdejším ministrům informatiky a vnitra zpracovat a připravit návrhy zákonů, které by vytvořily právní rámec pro vytvoření univerzálního kontaktního místa (dnes známo jako CzechPoint), pro rovnoprávnost uţití elektronických dokumentů s dokumenty listinnými, pro umoţnění vedení elektronických spisů a pro správu a uţívání centrálních registrů. Dne 19.8.2008 byl ve sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Tento zákon, téţ nazývaný jako zákon o egovernmentu nabyl účinnosti od 1. července 2009. Jeho cílem bylo vytvoření optimálních podmínek pro elektronickou komunikaci mezi úřady a občany i mezi úřady samotnými. Byly v něm poprvé definovány nové pojmy jako např. datové schránky, informační systém datových schránek či autorizovaná konverze dokumentů. Zároveň jím byla právně ukotvena povinnost orgánům veřejné moci komunikovat mezi sebou a s podnikatelskou veřejností přednostně prostřednictvím datových schránek a vést spisy ve správních řízeních v elektronické podobě. 3.2 Základní registry 3.2.1 Právní vymezení a účel základních registrů Dalším významným legislativním krokem ve vývoji egovernmentu v České republice bylo přijetí zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Smyslem zákona bylo právně sjednotit proces pořizování a sdílení dat, která byla do té doby jednotlivými orgány státní moci a státní správy zpracovávána ve velkém mnoţství samostatných databází, přičemţ data byla sdílena pro veřejnost nepřehledným a málo transparentním způsobem. Ideou celého projektu je postupně odstraňovat značnou roztříštěnost evidencí, kdy jednotlivé sloţky státní správy ukládaly obsahově stejná data v různých strukturách na 15
různých místech. Data tedy byla vedena opakovaně s jistým rizikem, ţe se od sebe v různých časových úsecích budou lišit. Účelem základních registrů je výrazně zvýšit komfort fyzickým a právnickým osobám, které nebudou muset při kaţdém řízení předkládat doklady, protoţe si je státní instituce budou moci opatřit samy z centrálních evidencí, v nichţ budou data pouze v jediné platné a aktuální reprezentaci. Informační systém základních registrů tedy představuje mechanismus, který jako jediný nabízí relevantní a nezpochybnitelná data. Ostrý provoz Informačního systému základních registrů byl zahájen 1. července 2012. Jednotlivé registry jsou vymezeny Zákonem o základních registrech v 3. Kaţdý základní registr má zákonem pověřeného správce, jenţ zajišťuje vedení údajů v jím spravovaném registru: Základní registr obyvatel (dále jen registr obyvatel ). Správcem je Ministerstvo vnitra ČR, vede refenční údaje o všech fyzických osobách jako jsou jméno a příjmení, datum narození, adresa místa pobytu, státní občanství, údaje o datové schránce, byla-li zpřístupněna atd. Základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (dále jen registr osob ). Správcem je Český statistický úřad, vede evidenci právnických osob a podnikajících fyzických osob. Ukládanými referenčními údaji jsou především obchodní firma, jméno a příjmení podnikající fyzické osoby, datum vzniku nebo zániku z evidence dle jiných právních předpisů, právní forma, údaje o datové schránce atd. Základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen registr územní identifikace ). Správcem je Český úřad zeměměřičský a katastrální, vede evidenci územního členění státu. Obsahuje referenční údaje o stavebních objektech, pozemcích, ulicích, katastrálních územích atd. Základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností (dále jen registr práv a povinností ). Správcem je Ministerstvo vnitra ČR, vede působnosti a oprávnění orgánů veřejné moci v jednotlivých agendách [8]. 3.2.2 Informační systém základních registrů Informační systém základních registrů (dále jen ISZR ) je páteří celého systému. Jeho úkolem dle zákona o základních registrech je zejména: 16
zajišťovat sdílení dat mezi jednotlivými základními registry navzájem, zajišťovat sdílení dat mezi jednotlivými základními registry a agendovými informačními registry, spravovat oprávnění přístupu k datům, zajišťovat ostatní činnosti podle tohoto zákona. Správcem ISZR je Správa základních registrů, správní úřad, který je podřízen Ministerstvu vnitra ČR. Obrázek 1: Fungování systému základních registrů. 3.2.3 Princip získávání údajů ze základních registrů Orgány veřejné moci získávají referenční (právně závazné) údaje ze základních registrů prostřednictvím svých agendových informačních systémů (dále jen AIS ). AIS je dle 2 zákona o základních registrech informačním systémem veřejné správy, který slouží k výkonu agendy. Jedná se tedy o aplikace, jeţ jsou úředníky provozovány při jejich kaţdodenní pracovní činnosti. Orgán veřejné moci se prostřednictvím svého AIS připojí k ISZR. Oprávněnost kaţdého takového připojení je následně prověřována prostřednictvím registru práv a povinností. Je prověřováno, zda je příslušný AIS zaregistrován a zda má připojující se úředník oprávnění dotazovat se na předmětné údaje v daném základním registru. Pokud je ověření v pořádku, následuje zpracování vlastního dotazu prostřednictvím ISZR a následné zaevidování realizovaného dotazu do registru práv a povinností. 17
3.2.4 Bezpečnost a ochrana údajů Protoţe základní registry obsahují citlivá data, přístup k nim můţe mít pouze oprávněná osoba, a to pouze v rozsahu zákonného oprávnění. Důleţitou součástí systému základních registrů je tzv. ORG-převodník zajišťující ochranu osobních údajů, které jsou uloţeny v základních registrech. ORG-převodník generuje pomocí speciálního algoritmu pro kaţdou fyzickou osobu zdrojový identifikátor fyzické osoby (dále jen ZIFO ). ZIFO je neveřejný identifikátor, z něhoţ nelze odvodit osobní údaje o osobě, které byl přiřazen. Ze ZIFO a kódu agendy je ORG-převodníkem dále odvozen agendový identifikátor fyzické osoby (dále jen AIFO ). AIFO je neveřejný identifikátor, jenţ je určen výlučně k jednoznačné identifikaci fyzické osoby v agendě, pro niţ byl vytvořen. V praxi to tedy znamená, ţe úředník má ke kaţdé agendě, jejíţ prostřednictvím se připojuje k základním registrům, vygenerován unikátní AIFO. Je tedy zřejmé, ţe systém základních registrů je vţdy schopen pomocí AIFO jednoznačně určit osobu, která v daném okamţiku s chráněnými daty předmětné agendy pracovala. Orgány veřejné moci mají zákonem danou povinnost o kaţdé transakci s údaji v základních registrech informovat osobu, o které jsou tyto údaje vedeny. Tyto informace se zasílají prostřednictvím datových schránek souhrnně za kaţdý uplynulý rok v případě běţných transakcí a bez zbytečného odkladu v případě změny referenčních údajů. Základní registry jsou projektem, jehoţ realizace posunula celý český egovernment na vyšší kvalitativní úroveň. Představují mocný nástroj, který veřejnosti výrazně zjednodušuje a zkracuje úřední řízení se státními institucemi, jejichţ AIS jsou s ISZR propojeny. 3.3 Datové schránky 3.3.1 Právní ukotvení a definice datových schránek Základní právní normou, která upravuje problematiku pouţívání datových schránek, je zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Ve Sbírce zákonů byl publikován 19. srpna 2008 a účinnosti nabyl 1. července 2009. Tento zákon vymezuje datovou schránku jako elektronické úloţiště, které je určeno k doručování orgány veřejné moci, provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci 18
a dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících osob a právnických osob [9]. Správcem a zřizovatelem datových schránek je Ministerstvo vnitra ČR, provozovatelem Česká pošta. Motivací k zavedení datových schránek bylo především zajistit vyšší efektivitu v komunikaci mezi orgány veřejné moci a soukromým sektorem, mezi orgány veřejné moci navzájem a dosáhnout sjednocení postupů v problematice doručování. Datové schránky nahrazují nezabezpečenou e-mailovou komunikaci pomocí běţných protokolů SMTP, IMAP nebo POP3 mnohem bezpečnějším a důvěryhodnějším komunikačním nástrojem. Základní komunikační entitou je datová zpráva. 3.3.2 Datová zpráva Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu definuje v 2 datovou zprávu jako elektronická data, která lze přenášet prostředky pro elektronickou komunikaci a uchovávat na technických nosičích dat, používaných při zpracování a přenosu dat elektronickou formou, jakož i data uložená na technických nosičích ve formě datového souboru. Datová zpráva se skládá z obálky a vlastního obsahu zprávy, kterým můţe být jedna nebo více příloh v některém z povolených elektronických formátů. Seznam povolených formátů příloh je uveden v příloze č. 3 vyhlášky č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností uţívání a provozování systému datových schránek. Informační systém datových schránek umoţňuje odeslat pouze datovou zprávu s přílohami, jejichţ celková velikost nepřesahuje 20 MB [10]. 3.3.3 Informační systém datových schránek Informační systém datových schránek (dále jen ISDS ) je informačním systémem veřejné správy, který obsahuje údaje o datových schránkách, jejich uţivatelích, přístupech do schránky a dalších událostech spojených s jejich provozem [11]. Správcem systému je Ministerstvo vnitra, provozovatelem Česká pošta s. p., která je drţitelem poštovní licence. Údaje ze systému jsou neveřejné, správce ani provozovatel systému nemají přístup do datových schránek jiných uţivatelů. Zřizovatelem datových schránek je Ministerstvo vnitra ČR. Mohou být zřízeny dvěma způsoby: 19
Ze zákona orgánům veřejné moci, právnickým osobám zřízeným zákonem, právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku, insolvenčním správcům, advokátům a daňovým poradcům. Na ţádost pro subjekty, kterým není datová schránka zřizována ze zákona. Jedná se o většinu fyzických osob podnikatelů a část právnických osob (církve a občanská sdruţení). Pokud obsahuje ţádost všechny zákonem dané náleţitosti, zřídí těmto subjektům ministerstvo datovou schránku bezplatně do 3 pracovních dnů ode dne podání ţádosti. Datová schránka je pojmenována jedinečným identifikátorem, který je správcem ISDS vytvářen automatizovaně pomocí algoritmů pro generování náhodných čísel. 3.3.4 Přístup do datové schránky Dle ustanovení 8 zákona č. 300/2008 Sb. mohou do datových schránek přistupovat tyto kategorie osob s následujícími oprávněními: 1. K přístupu do datové schránky fyzické osoby je oprávněna fyzická osoba, pro niž byla datová schránka zřízena. 2. K přístupu do datové schránky podnikající fyzické osoby je oprávněna podnikající fyzická osoba, pro niž byla datová schránka zřízena. 3. K přístupu do datové schránky právnické osoby je oprávněn statutární orgán právnické osoby, člen statutárního orgánu právnické osoby nebo vedoucí organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro něž byla datová schránka zřízena. 4. K přístupu do datové schránky orgánu veřejné moci je oprávněn vedoucí orgánu veřejné moci, pro něhož byla datová schránka zřízena. Výše uvedené oprávněné osoby se do datové schránky přihlašují pomocí přístupových údajů, které jsou jim zasílány poštou do vlastních rukou. Dle 1 vyhlášky č. 194/2009 Sb. tvoří přístupové údaje uţivatelské jméno a bezpečnostní heslo. Uţivatelské jméno je pro kaţdou osobu jedinečné, tvoří ho řetězec nejméně šesti a nejvýše dvanácti znaků, který je vytvořen automatickým generováním. Bezpečnostní heslo nesmí být shodné s uţivatelským jménem a je tvořeno řetězcem nejméně osmi a nejvýše třiceti dvou znaků. Vţdy je tvořeno kombinací číslic, písmen a přípustných speciálních znaků. 20
Přihlášení pomocí přihlašovacích údajů není jedinou metodou, jak se lze k datovým schránkám přihlásit. Vyhláška připouští i přihlášení prostřednictvím elektronických prostředků, tzv. nosičů, které obsahují soukromý kryptografický klíč, veřejný kryptografický klíč a certifikát slouţící k autentizaci uţivatele (dále jen autentizační certifikát ), vše v souladu s technickými normami uvedenými v příloze vyhlášky. Za účelem posílení bezpečnosti má uţivatel moţnost zvolit rozšířené zabezpečení přihlašování vyuţitím jednorázového hesla buď formou SMS kódu doručeného prostřednictvím placené sluţby Premium SMS nebo formou bezpečnostního kódu generovaného software/hardware prostředkem dle specifikace RFC4226 [12]. Bezpečnostní heslo je pak tvořeno statickou částí (přihlašovací údaje obdrţené od správce ISDS po zřízení datové schránky) a tímto jednorázovým bezpečnostním kódem. Pokud oprávněná osoba obdrţela jeden z výše uvedených prostředků pro přihlášení ke své datové schránce, můţe se k ní připojit dvěma způsoby: přímo přes webové rozhraní na adrese https://www.mojedatovaschranka.cz/ nebo přes rozhraní aplikační pomocí programu, který je schopen se s rozhraním ISDS propojit. Aplikační rozhraní je vyuţíváno zejména velkými organizacemi, které pouţívají vlastní komplexní systém pro správu dokumentů (DMS). Příkladem takového systému mohou být aplikace pro vedení elektronické spisové sluţby u orgánů veřejné moci. Obrázek 2 : Webové rozhraní pro přístup k datové schránce přihlašovací stránka 21
Přístupové údaje jsou oprávněným osobám zaslány do vlastních rukou bezodkladně po zřízení schránky. Ke zpřístupnění datové schránky dojde prvním přihlášením oprávněné osoby nebo patnáctý den po doručení přístupových údajů. 3.4 Elektronický podpis Problematiku elektronického podepisování upravuje jako základní právní norma zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Zákon v 2 vymezuje pojem elektronický podpis jako údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 3.4.1 Zaručený elektronický podpis Česká legislativa definuje pojem zaručený elektronický podpis. Ten lze chápat jako jakousi vyšší právní formu elektronického podpisu. Jeho náleţitosti upravuje zákon č. 227/2000 Sb. Dle 2 tohoto zákona musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto poţadavky: 1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou, 2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, 3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, 4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat Zaručený podpis tedy zajišťuje integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. 3.4.2 Uznávaný elektronický podpis Nejvyšší právní formou elektronického podpisu, který je definován českou legislativou, je uznávaný elektronický podpis. Zákon č. 227/2000Sb. jej jmenuje jako jedinou formu podpisu, kterou lze uţít k podepisování nebo označování dokumentu v podobě datové zprávy při komunikaci s orgány veřejné moci. Uznávaný elektronický podpis je zákonem v 11 odst. 3 definován jako: 22
a) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňují jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, b) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. 3.4.3 Princip elektronického podepisování Princip elektronického podpisu je zaloţen na vyuţití páru kryptografických klíčů, privátního a veřejného. Privátní klíč se ukládá do důvěryhodného úloţiště jeho majitele (typicky na disk počítače nebo na čipovou kartu), veřejný klíč je volně zveřejněn. Při šifrování zpráv se aplikuje princip asymetrické kryptografie. Nejprve je vytvořen otisk (tzv. hash) dokumentu, krátký řetězec konstantní délky vytvořený z libovolně dlouhého textu pomocí hashovacího algoritmu. Vyhláška č.194/2009 Sb. povoluje pro komunikaci prostřednictvím datových schránek hashovací algoritmy SHA-1 (délka otisku 160 bitů), SHA-2 (256, 384 nebo 512 bitů) a RIPEMD (160 bitů). Vytvořený hash je pak zašifrován privátním klíčem odesílatele. Tím vznikne elektronický podpis, který je spolu s dokumentem zaslán příjemci. Na straně příjemce následně dojde k výpočtu hashe z dokumentu a dešifrování hashe elektronického podpisu pomocí veřejného klíče odesílatele. Jestliţe jsou oba hashe totoţné, je celá zpráva povaţována za důvěryhodnou. Vlastnictví privátního a veřejného klíče i svou identitu prokazuje majitel prostřednictvím kvalifikovaného certifikátu, který mu je vydán certifikační autoritou, nezávislým důvěryhodným subjektem. Na území ČR v současné době působí tři kvalifikovaní poskytovatelé certifikačních sluţeb: První certikační autorita, a. s., Česká pošta, s. p. a eidentity a. s. [13]. Certifikační autorita ověří totoţnost subjektu ţádajícího o certifikát, jehoţ prostřednictvím sváţe identifikaci ţadatele s daty pro tvorbu elektronického podpisu. Všichni kvalifikovaní poskytovatelé certifikačních sluţeb mají své kvalifikované certifikáty, které pouţívají 23
k podepisování certifikátů, jeţ vydávají, tzv. kořenové certifikáty. Ty jsou volně dostupné na webových stránkách certifikačních autorit a na stránkách Ministerstva vnitra ČR. Pokud je má uţivatel nainstalovány na svém počítači, všechny na něm provozované aplikace důvěřují certifikátům vydaným touto certifikační autoritou. 3.5 Elektronická značka Pojem elektronická značka byl do našeho právního řádu zaveden v novele zákona o elektronickém podpisu, jeţ vyšla ve sbírce zákonů pod č. 440/2004 Sb. Elektronická značka je zde v 2 definována jako údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které splňují následující požadavky: 1. jsou jednoznačně spojené s označující osobou a umožňují její identifikaci prostřednictvím kvalifikovaného systémového certifikátu, 2. byly vytvořeny a připojeny k datové zprávě pomocí prostředků pro vytváření elektronických značek, které označující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, 3. jsou k datové zprávě, ke které se vztahují, připojeny takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat. Technicky se elektronická značka nijak neliší od elektronického podpisu. Také vzniká šifrováním pomocí privátního klíče a ověřuje se aplikací veřejného klíče, obsaţeného v certifikátu. Skutečný rozdíl spočívá v tom, ţe elektronická značka je zaloţena na systémovém kvalifikovaném certifikátu, jeţ můţe být vydán jak fyzické osobě, tak i právnické osobě či organizační sloţce státu. Z toho vyplývá, ţe elektronická značka není, na rozdíl od elektronického podpisu, spjata s konkrétní fyzickou osobou, a proto můţe být pouţita k automatickému strojovému označování dokumentů a plní funkci jakéhosi firemního či úředního razítka. 3.6 Elektronické časové razítko Časové razítko propojuje elektronicky vytvořený dokument s časovým okamţikem jeho vzniku. Zaručuje tedy, ţe nejpozději v razítkem označeném časovém okamţiku dokument existoval. Pokud je časové razítko vydáno v souladu s českou legislativou kvalifikovaným poskytovatelem certifikační sluţeb časovou autoritou, hovoříme o tzv. kvalifikovaném časovém razítku. Tento pojem byl po právní stránce vymezen, 24
stejně jako elektronická značka, novelou zákona o elektronickém podpisu, tedy zákonem č. 440/2004 Sb. Kvalifikované časové razítko je zde v 2 definováno jako datová zpráva, kterou vydal kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb a která důvěryhodným způsobem spojuje data v elektronické podobě s časovým okamžikem, a zaručuje, že uvedená data v elektronické podobě existovala před daným časovým okamžikem. Princip označování elektronickým razítkem spočívá v tom, ţe hash dokumentu, pro který má být razítko vystaveno, je časovou autoritou opatřeno aktuálním časovým údajem získaným např. z přesných atomových hodin. Takto vytvořená data jsou následně zašifrována privátním klíčem časové autority, čímţ je zaručena důvěryhodnost vloţeného časového údaje. Vytvořené časové razítko je zasláno zpět ţadateli. Při ověření platnosti časového razítka na straně ţadatele se opět zjistí hash dokumentu, pro který se časové razítko vystavovalo, a jeho hodnota se porovná s hashem časového razítka dešifrovaného veřejným certifikátem časové autority. Pokud se oba hashe shodují, časové razítko je neporušené a časový údaj platný. 3.7 Portál veřejné správy Informační systém umístěný na adrese http://portal.gov.cz, který byl pro veřejnost spuštěn v roce 2003. Portál je nejobsáhlejším a nejvýznamnějším ze všech portálů veřejných institucí. Jeho správcem je Ministerstvo vnitra ČR. Hlavní funkcí portálu je podávat občanům informace ze všech oblastí veřejné správy. Je vcelku přehledně a intuitivně členěn dle jednotlivých sfér ţivota veřejnosti, aby mohl být nápomocen i osobám, jejichţ stupeň počítačové gramotnosti není vysoký. 3.8 Czech POINT Czech POINT (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál) je projektem s garancí státu, jehoţ cílem je redukovat administrativní zátěţ ve vztahu občana a veřejné správy. Ideou je vytvořit sluţbu pro rychlou a efektivní komunikaci se státem prostřednictvím jednoho univerzálního kontaktního místa. Zde je moţné získat a ověřit dokumenty ze širokého spektra činnosti státních institucí např. výpis z Katastru nemovitostí, výpis z Obchodního rejstříku, výpis z Rejstříku trestů apod. 25
4 IT gramotnost Pro kvalitní a efektivní vyuţívání sluţeb, které poskytuje egovernment, je nezbytně nutné, aby občan jako klient státních institucí disponoval základními schopnostmi a dovednostmi pro práci s výpočetní technikou. Měl by pochopit a být schopen vysvětlit základní pojmy z oblasti informačních technologií, naučit se tyto technologie rutinně ovládat a s jejich pomocí vyhledat, třídit a zpracovávat informace. Souhrn takových schopností nazýváme počítačovou gramotností. Informační a komunikační technologie jsou dnes jiţ běţnou součástí našeho kaţdodenního ţivota a schopnost populace pracovat s prostředky výpočetní techniky bývá jedním z důleţitých indikátorů vyspělosti jednotlivých zemí. Ani bezproblémové osvojení práce s IT technologiemi však nemusí mít potřebný efekt, pokud jednotlivec postrádá motivaci tyto technologie ve svém kaţdodenním ţivotě pouţívat. Motivace k uţívání výpočetní techniky bývá velmi často oslabována nepřekonatelnými obavami ze zvládnutí práce s informačními technologiemi a také subjektivními pocity jedince, ţe uţití digitálních technologií není v jeho konkrétní situaci přínosné. Tyto pocity bývají často způsobeny malým povědomím o moţnostech, které IT technologie nabízejí. Motivační sloţku IT gramotnosti v ČR lze názorněji rozkrýt z odpovědi na otázku o důvodech nepouţívání digitálních technologií (typicky internetu). V odpovědi uvedlo 32 % respondentů, kteří nepouţívají internet, ţe neví, jak jej pouţívat, 25 % respondentů internet shledalo neuţitečným, dalších 22% nemá počítač nebo internetové připojení a 5 % respondentůů odpovědělo, ţe internet je pro ně příliš drahý. Zbytek uvedl jiné důvody [14]. Významným přínosem k odstranění digitálního vyloučení části populace ČR v oblasti přístupu internetu jsou aktivity knihoven. Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních sluţeb, nařizuje provozovatelům knihoven umoţnit všem obyvatelům bez rozdílu bezplatný přístup k internetu. Jednou z výslovně uvedených sluţeb je mj. zprostředkování informací ze státní správy. Dle statistického průzkumu z počátku roku 2013, který zkoumal přínosy IT technologií ve veřejných knihovnách v ČR, vyuţilo bezplatné veřejné připojení k internetu v uplynulých dvanácti měsících 0,3 milionu dospělých (tj. 4 % dospělých). Z tohoto průzkumu vyplývá, ţe hlavními důvody obyvatel ČR pro uţití počítačů 26
v knihovnách jsou bezplatné internetové připojení (33 % respondentů), skutečnost, ţe respondent nevlastní počítač (19 % respondentů) a nemoţnost připojit se k internetu někde jinde (18 % respondentů). Přibliţně kaţdý pátý uţivatel počítače ve veřejné knihovně (22 %) vyuţil ve sledovaném období bezplatného připojení ke komunikaci s veřejnou správou. Nejčastějším formami této komunikace bylo získávání informací z internetových stránek veřejných institucí (17 %), stahování úředních formulářů (9 %) a posílání vyplněných formulářů (9 %) [15]. Vybavení knihoven bezplatným připojením k internetu v praxi cílí mimo jiné na nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva, které jsou z hlediska digitálního vyloučení jednou z nejrizikovějších skupin. 4.1 Cesty k získání IT gramotnosti K získání IT gramotnosti vedou tři základní cesty: Individuální učení zřejmě nejpřínosnější cesta k nabytí dovedností. Probíhá tempem, které je kaţdému jednotlivci vlastní a vyplývá z jeho kaţdodenních reálných potřeb. K efektivitě individuálního učení je třeba silná motivace jedince, snadný přístup k IT technologiím a alespoň základní úroveň předchozích znalostí. Vzhledem k výše uvedeným předpokladům nebývá tato metoda učení účinná u starších a sociálně vyloučených jedinců. Učení prostřednictvím neformálních skupin těmito skupinami mohou být např. rodina, zájmový klub, on-line komunity. Jde o neformální proces, ve kterém se jedinci učí pomocí pozorování, dotazů a přebírání dovedností od počítačově gramotnější autority. Práce v důvěrně známém prostředí nevyvolává ostych a stres obvyklý u oficiálních kurzů, proto můţe být velmi efektivní zejména u starších jedinců. Formalizované vzdělávání prostřednictvím oficiálních kurzů nebo školní výuky. Nevýhodou můţe být menší souvislost mezi obsahem výuky a reálnými potřebamí účastníků kurzů. 4.2 IT gramotnost v Kraji Vysočina základní statistické údaje Pro stálé zvyšování počítačové gramotnosti obyvatel Kraje Vysočina je jedním z nejdůleţitějších faktorů vybavenost domácností informačními technologiemi a jejich připojení k Internetu. Ze statistických údajů [16] vyplývá, ţe v kategorii vybavenosti 27
prostředky výpočetní techniky prošly domácnosti v regionu Vysočina v posledním desetiletí poměrně prudkým vývojem. Jestliţe v roce 2005 bylo osobním počítačem vybaveno 34 % domácností, v roce 2013 to bylo jiţ 69 %. Ještě strmějším růst je patrný v podílu domácností připojených k Internetu. V roce 2005 jich bylo připojeno 21 %, v období do roku 2013 včetně došlo ke strmému nárůstu na 68 %. Ještě v roce 2005 byla většina domácností připojena k internetu pomalými typy připojení (např. vytáčená telefonní linka). Rychlý vývoj technologií způsobil, ţe tato pomalá připojení byla postupně nahrazena vysokorychlostními systémy (ADSL, VDSL, Wi-Fi ). Ve všech výše uvedených ukazatelích Kraj Vysočina v roce 2013 mírně zaostával za celorepublikovým průměrem. V podílu domácností vybavených osobním počítačem o 3 %, v podílu k Internetu připojených domácností o 4 % a v podílu vysokorychlostně připojených o 5 %. 69,0% 67,6% 65,1% 34,4% 20,7% 7,2% Osobní počítač Připojení k Internetu Připojení k vyskorychlostnímu Internetu 2005 2013 Graf 1: Podíl domácností v Kraji Vysočina vybavených IT technologiemi (zdroj: Český statistický úřad) Dalším sledovaným ukazatelem je podíl jednotlivých uţivatelů informačních technologií a některých elektronických sluţeb na celkové populaci Kraje Vysočina. V roce 2005 uţívalo osobní počítač 42 % občanů, v roce 2013 uţívání počítače činilo 69 %. K internetu v roce 2005 přistupovalo 32 % populace, v roce 2013 to bylo jiţ 69 %. Charakteristickou sluţbou, která můţe být poskytována skrze internet, je nákup zboţí. Tuto sluţbu vyuţívalo v roce 2005 pouze 7 % občanů, v roce 2013 prostřednictvím internetových e-shopů nakupovalo jiţ 36 % obyvatel. 28
Zajímavé je srovnání nárůstu počtu majitelů mobilních telefonů a uţivatelů osobních počítačů. Nárůst počtu uţivatelů osobních počítačů ve sledovaném období je výrazně strmější. Je to způsobeno tím, ţe vybavenost mobilními telefony nastala o několik let dřive neţ masivní vybavování domácností osobními počítači. Většina populace regionu tak jiţ v roce 2005 mobilní telefon vlastnila. 96,4% 80,3% 69,4% 69,3% 42,0% 32,5% 36,1% 7,4% Mobilní telefon Osobní počítač Internet Nákup přes Internet 2005 2013 Graf 2: Podíl občanů v Kraji Vysočina vyuţívajících IT technologie a sluţby (zdroj: Český statistický úřad) Vzhledem k příznivě se vyvíjejícím cenám počítačů, notebooků a tabletů se dá předpokládat, ţe podíl domácností vybavených touto výpočetní technikou a také připojením k internetu nadále poroste. Snadný přístup k IT technologiím je jedním z nejdůleţitějších předpokladů pro rozvoj digitální gramotnosti jedince formou individuálního učení. Domácnost vybavená počítačem vytváří i příznivé neformální prostředí pro předávání IT dovedností mezi členy rodiny. Největšího efektu lze touto formou učení dosáhnout u dětí činících své první kroky při práci s výpočetní technikou a také seniorů, kteří v mládí nemohli projít etapou počátečního IT vzdělávání, protoţe počítače v podobě jak ji známe dnes ještě neexistovaly. 4.3 Opatření pro rozvoj IT gramotnosti v Kraji Vysočina 4.3.1 Rekvalifikační kurzy s IT tématikou Jsou určeny pro uchazeče o zaměstnání a jsou zabezpečovány prostřednictvím Úřadu práce ČR. Cílem těchto rekvalifikačních kurzů je zvýšení úrovně IT gramotnosti 29
jednotlivce na úroveň potřebnou pro efektivní vyuţívání digitálních technologií a na úroveň uplatnitelnou na trhu práce. Pobočka Úřadu práce pro Kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě vypsala v roce 2015 výběrové řízení na dodavatele těchto rekvalifikačních kurzů: Základy obsluhy osobního počítače, Počítačová gramotnost, Správce operačních systémů pro malé a střední organizace, Technik PC a periferií. Tyto rekvalifikační kurzy by měly být pořádány v letech 2015 2018 v Havlíčkově Brodě, Jihlavě, Pelhřimově, Třebíči a Ţďáru nad Sázavou [17]. U nezaměstnaných osob můţe být klíčovým problémem správné obsahové zacílení rekvalifikačního kurzu. Je ţádoucí, aby v uchazeči rozvíjel digitální schopnosti a dovednosti, které bude skutečně moci uplatnit na pracovním místě, o které se hodlá ucházet. Dalším problémem můţe být nevhodný výběr rekvalifikačního kurzu v důsledku nesprávného vyhodnocení vlastní IT gramotnosti. Většina kurzů totiţ předpokládá u účastníka určitou úroveň počátečního IT vzdělání. 4.3.2 Bezplatné internetové připojení ve veřejných knihovnách Dle údajů, které pro Český statistický úřad v roce 2014 shromáţdilo Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (dále jen NIPOS ), bylo v Kraji Vysočina 527 veřejných knihoven a 72 jejich poboček. V těchto knihovnách bylo umístěno 841 počítačů, z nichţ bylo 777 připojeno k internetu. Bezplatného připojení v knihovnách vyuţilo ve sledovaném roce téměř 89 tisíc návštěvníků knihoven [18]. Jak vyplývá z celostátního průzkumu šetřícího motivaci k uţívání internetu ve veřejných knihovnách (viz úvod do kapitoly 4), bezplatné připojení je většinou pouţíváno občany, kteří nemají moţnost připojit se k internetu jiným způsobem. Lze předpokládat, ţe většinou jde o občany, kteří nemají finanční prostředky na pořízení vlastního počítače či připojení k internetu. Vybavení knihoven počítači s internetem není opatřením, které by výrazně přispívalo k rozvoji IT gramotnosti, napomáhá však nízkopříjmovým vrstvám obyvatelstva vyhnout se úplnému digitálnímu vyloučení. 30
4.3.3 Opatření pro seniory Občané vyššího věku jsou z hlediska digitálního vyloučení jednou z nejrizikovějších skupin. Jednou z hlavních příčin je absence učení digitálních dovedností a vědomostí v období prvotního vzdělávání. V době, kdy v ČR začaly osobní počítače zvolna přicházet na trh, byli dnešní senioři ve středním věku a všechny zcela nové informace o IT technologiích začali vstřebávat aţ ve druhé polovině svého ţivota. Starší lidé často pochybují o přínosu IT technologií a o tom, ţe zvládnou osvojení práce s výpočetní technikou. Hlavní roli v jejich lepším začlenění do digitálního ţivota hraje rodina. Podrobným šetřením tištěné a internetové inzerce bylo zjištěno, ţe kurzy se zaměřeřením na osvojení základů výpočetní techniky, které by byly určeny výslovně pro seniory, nabízejí v Kraji Vysočina pouze dva komerční subjekty. 4.3.4 Univerzita třetího věku Univerzita třetího věku (dále jen U3V ) zřízená při Vysoké škole polytechnické v Jihlavě umoţňuje osobám ve věku nad 50 let zvyšovat svoji digitální gramotnost ve čtyřech programech zaměřených na IT tématiku: Pracujeme s PC MS Office 4 semestrální výuka, Digitální fotografie 2 semestrální výuka, Grafika a prezentace na webu 4 semestrální výuka, GPS Vyuţití pro turistiku a geocaching 2 semestrální výuka, Trénink mozku pomocí PC 2 semestrální výuka. Prvně jmenovaný program podává kromě vyuţívání MS Office rovněţ základní informace o vyuţití počítačů v běţném ţivotě. Ostatní programy jiţ vyţadují základní znalost práce s výpočetní technikou [19]. Výuka probíhá formou přednášek, seminářů, cvičení a exkurzí v rozsahu zpravidla 2 3 hodiny týdně. Vlastní studium je bezplatné, platí se pouze zápisné 500 Kč za semestr [20]. Velkou výhodou studia na U3V jsou generační blízkost a podobné vstupní znalosti posluchačů, jeţ působí příznivě na rychlejší odbourávání pocitu ostychu, izolovanosti a nepotřebnosti, kterými senioři velmi často trpí. Výuku vedou akademičtí pracovníci s bohatými pedagogickýmí zkušenostmi, coţ by mělo být, na rozdíl od některých kurzů v komerční sféře, zárukou kvality předávání potřebných vědomostí. 31