Bruselský styl a jeho vliv na současný design nábytku a interiéru

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Bruselský styl a jeho vliv na současný design nábytku a interiéru Bakalářská práce 2011 Milan Kozel

Prohlášení o autorství: Prohlašuji, že jsem Bakalářskou práci na téma: Bruselský styl a jeho vliv na současný design nábytku a interiéru zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 9. května 2011... Kozel Milan

Poděkování: Chtěl bych poděkovat vedoucímu své bakalářské práce, Ing. Milanu Šimkovi, Ph.D., za jeho odborné vedení, za poskytnutí mnoha cenných rad, věcných připomínek, nekonečnou trpělivost a ochotu.

Název Bakalářské práce: Bruselský styl a jeho vliv na současný design nábytku a interiéru Autor: Kozel Milan Abstrakt: Účelem práce je snaha poukázat na přínos bruselského stylu pro český design nábytku a interiéru, jak v minulosti, tak i vliv na nábytkový a interiérový design současný. Popisuje účast Československa na světové výstavě v Bruselu a změny životního stylu v průběhu padesátých a šedesátých let dvacátého století. Součástí práce je i vlastní ideový návrh užitného předmětu v intencích bruselského stylu. Klíčová slova: Brusel, EXPO 58, 60. léta, design, interiér, bruselský styl, ČSSR Title of the Bachelor thesis: Brussels style and its influence on contemporary furniture and interior design Author: Kozel Milan Abstract: The purpose in the work is to highlight the contribution to Brussels style for the Czech furniture and interior design in the past and the impact upon furniture and interior design contemporary. It describes the participation of Czechoslovakia at the World Exhibition in Brussels and changes of lifestyle during the fifties and sixties of the twentieth century. The work also includes conceptual design in keeping with the Brussels style. Keywords: Brussels, EXPO 58, 60 s, design, interior, Brussels style, Czechoslovakia

OBSAH 1 ÚVOD... 1 2 CÍL PRÁCE A METODIKA... 2 3 POLITICKÁ A HOSPODÁŘSKÁ SITUACE... 3 3.1 Západní státy... 3 3.2 Východní blok... 4 4 VÝSTAVA EXPO 58 A VZNIK BRUSELSKÉHO STYLU... 7 4.1 EXPO 58... 7 4.1.1 Světová výstava v Bruselu... 7 4.1.2 Československá účast... 8 4.2 Bruselský styl... 9 4.2.1 Vysvětlení pojmu... 9 4.2.2 Znaky... 10 5 UPLATNĚNÍ BRUSELSÉHO STYLU v ČSSR... 11 5.1 Situace v Československu... 11 5.2 Užité umění a interiér... 13 5.2.1 Nábytek... 14 5.2.2 Lampy a svítidla... 14 5.2.3 Sklo, porcelán a keramika... 15 5.2.4 Obytné interiéry... 18 5.3 Architektura... 19 5.3.1 Brusel v Brně... 20 5.3.2 Praha... 22 5.3.3 Další stavby... 23 6 VLASTNÍ IDEOVÝ NÁVRH... 24 6.1 Inspirace... 24 6.2 Vlastní návrh... 26 6.2.1 Materiály... 26 6.2.2 Tvar... 27 6.2.3 Stolek Midi... 28 6.2.4 Stolek Minu... 28 7 DISKUZE... 30 8 ZÁVĚR... 33 9 SUMMARY... 34 10 POUŽITÁ LITERATURA... 35 11 SEZNAM OBRÁZKŮ... 36

1 ÚVOD Pojmem bruselský styl označuje designérský a architektonický styl konce 50. a především počátku 60. let minulého století. Úzce souvisí s účastí tehdejšího Československa na výstavě EXPO 58, na níž ČSR zaznamenalo mimořádný úspěch a posbíralo řadu cen. Měl vystřídat poválečnou tvorbu ovlivněnou socialistickým realismem, do níž se promítal ideologický podtext tehdejšího režimu. Nejkomplexněji se tento styl uplatnil v návrzích a realizacích interiérů, které byly charakterizovány výrazným dekorativním pojetím. Častěji je ale spojován s pozdějším neodborným použitím stylových prvků v nesourodých prostředích způsobeném lidovou aplikací v pozdější ČSSR. Dochází k necitlivému užití barvy a samoúčelnému členění prostoru, což odporovalo původnímu záměru, až dosáhlo hranice kýče. Ve své práci chci poukázat, že i přesto se v řadě případů podařilo vytvořit zcela nadčasové produkty, jež se staly ikonami designu let šedesátých a které mohou být vzory dodnes - a to i ve světě o více než padesát let starším. 1

2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem práce bylo upozornit na vliv bruselského stylu, který se promítl jak do českého nábytku, tak do celého interiéru a to nejen v minulosti, ale i do designu současného. Popsat změny životního stylu lidí v průběhu padesátých a šedesátých let dvacátého století, a vyzdvihnout nejvýznamnější autory a díla dané doby. Tato práce byla vytvořena kompilační metodou, kdy bylo čerpáno jak z dobové literatury (z druhé poloviny minulého století), tak literatury novodobé, jež zkoumané období hodnotí s odstupem, bez ideologického zabarvení. Dále bylo použito metody komparační, a to při porovnávání a následném nacházení některých shodných znaků designu nábytku z let šedesátých a ze současnosti. Součástí práce je i vlastní ideový návrh užitného předmětu v intencích bruselského stylu, konkrétně konferenčního stolku. 2

3 POLITICKÁ A HOSPODÁŘSKÁ SITUACE Svět je po druhé světové válce rozdělen "železnou oponou" na dva politicky odlišně orientované bloky Západ v čele s USA a východní část Evropy přiklánějící se k SSSR. V padesátých letech docházelo k mnoha změnám životního stylu - způsoby trávení volného času a cestování, styl bydlení a stravování, charakter a doba práce apod. Tempo změn se lišilo mezi Spojenými státy a Evropu, kde byl dále výrazný rozdíl mezi Západem a Východem. 3.1 Západní státy V druhé polovině padesátých let zažívaly kapitalistické země velký rozkvět související s ekonomickým růstem ve Spojených státech, které nepoznamenala světová válka do takové míry jako evropské země. Výroba dokázala uspokojovat jak základní potřeby, tak nabízet produkty zvyšující kvalitu běžného života a přeměňovala postupně životní styl - měnil se veřejný i rodinný život. Prosazovala se zde standardizovaná výstavba malých prefabrikovaných rodinných domů tvořící celé sídelní celky. V Evropě se situace různila podle rozsahu válečných škod. Velice důležité ve většině zemí, jimiž prošla válka, byla obnova a výstavba nových bytů, a tak kolem velkých měst vznikala celá nová předměstí a čtvrti. Šlo jak o blokovou zástavbu navazující na meziválečné tradice, tak o panelové domy, jež měli vyřešit nedostatek bytů po válce. Nejednalo se ale o výstavbu panelových domů v takovém rozsahu jako na východě Evropy. Změnou prošel i nábytek samotný - byl nyní lehčí, vzdušnější, menší, snadno přenositelný, aby odpovídal novým, méně prostorným bytům. Používat nové syntetické materiály pro výrobu oděvů a bytových textilií, které vyžadovaly méně náročnou údržbu. V domácnostech se začaly objevovat dnes již běžné elektrospotřebiče - lednice, gramofony, rádia. Velký boom zažívala televize a obrázkové časopisy, kde se objevovaly první reklamy. V USA vznikaly první fast foody (McDonald's roku 1955) a rozšířil se prodej instantních potravin a polotovarů. To přineslo do domácností nový rytmus a především evropské ženy se mohly častěji věnovat vlastní kariéře. Automobil se stal postupně standardní výbavou rodiny, rostl 3

význam mobility - ať už za prací nebo odpočinkem. Zatímco na americkém kontinentu sloužil automobil k demonstraci stylu a úspěšnosti, na kontinentu starém se těšila velké oblibě malá úsporná auta (Fiat 500, VW Brouk aj.). 3.2 Východní blok Také ve východní části Evropy procházela společnost změnami, a to především životního stylu. Hospodářství Československa se v socialistickém bloku orientovalo na těžký průmysl, především zbrojní. Ostatní odvětví se rozvíjela jen pozvolna nebo dokonce stagnovala. Krizová odvětví byla především spotřební a potravinářský průmysl, zemědělství a služby. Tato úzká orientace a opomíjení životní úrovně vedlo k nárůstu sociálního napětí. Stabilizaci společnosti měl napomoci v druhé polovině padesátých let růst zaměstnanosti, snižování cen a zvyšování mezd, čímž se zvýšila kupní síla obyvatelstva. Nabídka v obchodech jí však nedokázala pružně reagovat neodpovídala, a proto lidé neměli své peníze za co utratit. Roku 1960 byl oficiálně připojen přívlastek "socialistická" do názvu státu. Následovala další ekonomická krize kolem roku 1962 (druhý rok 3. pětiletky), kdy se stále více ukazovala nutnost změn v řízení hospodářství. Od roku 1965 tak začaly opatrné zásahy do centrálně řízené ekonomiky. Současně s těmito pokusy o oživení docházelo i k uvolňování ve veřejné a kulturní sféře. Změny na vesnicích byly jen pozvolného rázu. Mnoho lidí odcházelo za nabídkou pracovních míst do měst. Příliv obyvatel z venkova měl za následek nutnost výstavby nových bytů. Docházelo ovšem k upřednostňování kvantity nad estetickou a užitnou kvalitou staveb. Řešením se měla v ČSSR stát panelová sídliště, jež měla v letech 1958-1970 umožnit vznik 1 200 000 nových bytů. Bylo důležité vybrat modelový typ domu, co se týče struktury bytu (velikost a rozmístění pokojů), veřejných prostor i jeho zařízení. Nábytek a další bytové doplňky však opět zaostávaly za poptávkou, a tak, místo aby vznikaly moderní bytové celky tvořené bytovými sestavami, museli se lidé spokojit s dostupnými jednotlivými kusy nábytku nebo interiér dotvářet svépomocí. Mezi další nedostatky můžeme zařadit nevyhovující infrastrukturu v okolí vznikajících sídlišť a nedokončenost a neupravenost okolí domů. Velice se rozšířil nový trend chataření a chalupaření a budování nových rekreačních a chatových oblastí. S tím 4

souviselo i např. kutilství, zahrádkaření, myslivost a jiné činnosti související s trávením volného času. Mezi mladými byly oblíbené tzv. taneční čaje. V souvislosti s výraznou zaměstnaností žen, která v první polovině šedesátých let dosahovala až 45 % (podíl žen na celkový počet pracujících), se rozvíjely instituce pečující o děti již od útlého věku. Tyto změny v oblasti výchovy a zaměstnanosti žen zasahovaly do tradičního pojetí rodiny. Ve většině případů musely ženy zvládat po své práci i starost o domácnost. V tomto jim měly být nápomocny nové Podniky služeb, jež zahrnovaly např. prádelny, čistírny nebo opravny a které tak měly vyplnit mezeru v oblasti služeb. Také v ČSR vzrůstal počet elektrických spotřebičů na domácnosti, i když v menší míře než na Západě, a i dostupný sortiment a množství bylo menší. Nejvíce rozšířené byly například pračky a televizory (v polovině šedesátých let byly v každé druhé domácnosti), lednici měla ve stejné době zhruba každá třetí domácnost. Kvůli nedostatku větších spotřebičů byly vypisovány pořadníky. Nejobtížnější byla situace na trhu s automobily, na které se zakládala spoření, ovšem nabídka opět nedokázala uspokojit poptávku. Proto byl v této době oblíbeným a cenově přijatelnějším dopravním prostředkem motocykl, často doplněný ještě o postranní vozík. Z rodinného prostředí se stravování přesouvalo do závodních a veřejných jídelen, popř. do jídelen školních. Objevuje se nové typy občerstvovacích podniků rychlá občerstvení a populární mléčné bary. Hitem byly také samoobslužné prodejny bufetového typu, vznikala i spousta samoobslužných prodejen potravin a spotřebního zboží. V centrech měst vznikaly buď nové, nebo po válce zrekonstruované městské pasáže. Městské prostředí bylo oživeno dynamickým osvětlením a neonovými reklamami. Televizní vysílání bylo v ČSR zahájeno již v roce 1953, ale vždy jen na několik hodin týdně. Až od přelomu let 1958 a 1959 vysílala televize denně. Výraznější zájem o koupi televizoru se projevil až po snížení ceny přijímačů (z tehdejších 4000 Kč na 2000 Kč průměrný měsíční plat 1300 Kč) a po zahájení vysílání sportovních přenosů (1955). Ve vysílání se začala objevovat i reklama, ovšem jiná než na Západě neměla podbízet, pouze informovat a měla mít spíše výchovný charakter. 5

Změny životního stylu způsobovaly nové uvažování nad problematikou moderního bydlení, úpravou interiéru, tvarem spotřebních předmětů, módou, ale i architekturou nebo designem. Hledaly se nové cesty a vyjadřovací prostředky. Socialistický realismus používaný od konce války měl být nahrazen stylem novým, který by navázal na dobu mezi válkami funkcionalismus a konstruktivismus a který by se vyrovnal aktuálním světovým trendům. Objevuje se nové tvarosloví - organicky oblé, proudnicové a geometricky hrotité tvary, nové materiály, barvy a jejich neobvyklé kombinace. Velký vliv na něj měl tzv. mezinárodní styl, dále tvorba italských a skandinávských designérů. Firmy vyrábějící nábytek využívaly funkční řešení sektorového nábytku oproti dosavadním nábytkovým souborům. Sektorový nábytek měl tu výhodu, že jej bylo možné přestavovat a přizpůsobovat libovolnému interiéru, popř. jej postupně dokupovat a doplňovat dle potřeby. Velký význam měly v druhé polovině padesátých let odborné časopisy, především Tvar, které přinášely informace o umění na Západě. 6

4 VÝSTAVA EXPO 58 A VZNIK BRUSELSKÉHO STYLU 4.1 EXPO 58 Výjimečné postavení zaujímá pro Čechy a Slováky světová výstava EXPO 58, a to nejen z důvodu specifické historické situace a silně prožívaného úspěchu, ale i s výstavou úzce spjatou s novou vlnou v oblasti designu a užitého umění známou jako bruselský styl. 4.1.1 Světová výstava v Bruselu Slavnostní zahájení výstavy EXPO proběhlo 17. dubna 1958 v Bruselu a trvala až do 19. listopadu téhož roku. Celkem bylo na ploše 2 km2 postaveno přes 150 výstavních pavilonů. Počet zúčastněných států se ve zdrojích různí pohybuje se od 46 do 52. Byly zde pavilony jednotlivých států, všeobecné, zasvěcené různým tématům, jako např. věda, umění, elektřina, atomová energie, nebo pavilony jednotlivých firem (Coca-Cola, Philips aj.). Šlo o první velkou světovou výstavu od konce druhé světové války. Prostor výstaviště byl charakteristický hojnou zelení a vodními plochami. Celému areálu dominovala futuristická stavba Atomia (Obr. 4.1), 102 metrů vysoký model atomu železa, který sloužil zároveň i jako restaurace. Obr. 4.1 Atomium Obr. 4.2 Pavilon USA Obr. 4.3 Pavilon SSSR Celá výstava měla odrážet mírové naděje lidstva zaznívající i v ústředním hesle bruselské výstavy Bilance světa pro svět lidštější. Avšak obě velmoci - Sovětský svaz (Obr. 4.2) a Spojené státy americké (Obr. 4.3) - a jejich spojenci ji chápaly spíše jako možnost agitace a mírové ideové soupeření. Šlo tedy o soutěž mezi dvěma tábory, kde 7

byly představeny vrcholy soudobé vědecké a umělecké produkce a vize budoucího vývoje vědy, techniky a životního stylu. Z bloku socialistických států se nakonec zúčastnili jen SSSR, MLR a ČSR. 4.1.2 Československá účast O účasti na výstavě se začalo uvažovat už v roce 1955, kdy byla např. založena Varšavská smlouva, otevřeno Gottwaldovo mauzoleum, odhalen Stalinův pomník nebo se konala první spartakiáda. V tomto roce se podala předběžná přihláška k účasti na výstavě v Bruselu. Kromě politických a kulturních ambicí šlo o obnovení pověsti technicky vyspělé země a o znovunavázání předválečných obchodních kontaktů. Československý pavilon, jehož půdorys měl tvar obráceného písmene L (Obr. 4.4) doplněného o drobně a křehce působící budovu restaurace Praha (Obr. 4.5), navrhli František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný. V areálu se nacházel v blízkosti Sovětského pavilonu a jedné ze vstupních bran výstaviště. Ústřední téma naší prezentace znělo Jeden den v Československu a rozpracoval jej Jindřich Santar do tří částí odpovídající pracovnímu dnu. Návštěvníky nejprve čekala prohlídka špičkových výrobků v sekci práce a odpočinek, a poté v části kultura asi třičtvrtěhodinové představení Laterny magiky (spojení baletu, divadla a filmových projekcí). Následovala restaurace kompletně vybavená bruselským sklem a porcelánem, kde se mohli hosté občerstvit. Obr. 4.4 Československý pavilon Obr. 4.5 Restaurace Praha 8

Za svůj úspěch vděčí Československo nejen atraktivně zpracované expozici, ale také do značné míry pečlivě naplánované propagaci. Už během příprav na EXPO navštívila skupina belgických novinářů Prahu, aby se seznámili s přípravou naší expozice. I během samotné výstavy byla pořádána řada tiskových konferencí a besed s novináři. Vrcholem propagačních akcí určených pro novináře bylo uspořádání leteckého zájezdu do Prahy v duchu hesla Jeden den v Československu, kde byl připraven další doprovodný program. Zvláštní pozornost byla věnována personálu, který měl za úkol informovat návštěvníky a propagovat náš průmysl a kulturu. Kvůli obavám z nepřátelsky laděných otázek návštěvníků z kapitalistických států byl vypracován rozsáhlý příkladový manuál, kde byly formou záludných otázek a ideologicky správných odpovědí uvedeny argumenty, které měli pracovníci pavilonu uplatnit proti případným tazatelům. Šlo o otázky jak na všední realitu v Československu, dostupnost vystavovaného zboží, možnosti cestování, tak na další otázky spjaté s historií země (Benešovy dekrety aj.). Všechny československé exponáty, které byly přihlášeny do soutěže, získaly ceny - ze 170 ocenění 56 velkých cen, 47 čestných diplomů, 35 zlatých, 18 stříbrných a 14 bronzových medailí. Jako celek byl pavilon oceněn Zlatou hvězdou - získal 18,72 z možných 20 (Havránek a kol. 2008). A ačkoliv sklidily naše prezentace úspěch při celkovém hodnocení exponátů, nelze o stejném úspěchu hovořit v souvislosti s obchodním efektem. Prodaných dárkových předmětů bylo prodáno velké množství (mnohdy poptávka převyšovala nabídku), avšak s navázáním obchodních kontaktů to bylo horší. Většinou obchody ztroskotaly na nepružnosti a nepřipravenosti socialistické výroby. 4.2 Bruselský styl 4.2.1 Vysvětlení pojmu Pojmem bruselský styl, popř. zkráceně brusel, se označuje styl vzniklý v přímé souvislosti se vznikem československé expozice na světové výstavě v Bruselu roku 1958. Uplatnění našel již krátce před samotnou výstavou a jeho vliv trval především 9

v první polovině šedesátých let minulého století, v některých případech se však zachoval až do současnosti. Za obdobu československého bruselského stylu se může považovat belgický Le Style Expo, jinak také známý jako Style Atome, popř. ve Velké Británii Cherry Cocktail Style. Dodnes je však pojem bruselský styl vnímán a hodnocen rozporuplně. 4.2.2 Znaky Co si ale vlastně představit pod pojmem Bruselský styl? Jaké byly jeho znaky? Vznikl v době, kdy svět okouzlen možnostmi vědy a techniky věřil v pokrok a budoucnost, kterou lze naplánovat, v mírové využití atomu a vesmírného výzkumu. Stavěl se do opozice proti masivnímu, tmavému a těžkopádnému novým stylem, který byl vzdušný, plný pohybu, jasných barev a neonů. Propojovaly se zde emoce a technologie, což dalo vzniknout novým tvarům inspirovaných dobýváním vesmíru - tvary raket a sputniků, elips a spirál, motivy tehdy populární nukleární chemie a genetiky - chemická schémata, atomy, molekuly, šroubovice apod. Dále tvarově čerpal z tzv. mezinárodního stylu, kde převažuje asymetrie a excentričnost, nepravidelně zakřivené plochy, různě orientované geometrické obrazce, lehkost hraničící až se ztrátou stability. Rozvíjen byl odkaz funkcionalismu strohost a účelnost a byl tvarován praktický sériově vyráběný odlehčený typ nábytku pro typizované malé domácnosti. Odlišoval se použitím asymetrických tvarů a kompozice. Lehkost zdůrazňoval ztenčením a šikmým postavením nosných prvků nábytku, otevřením interiéru pouze opticky děleného prostupnými mřížemi a příčkami, jenž se dal snadno uspořádávat. Díky snadno tvarovatelným materiálům doplněným o syntetické barvy a jejich neobvyklým kombinacím a odstínům se otevřely nové netušené možnosti. Tímto se bruselský styl uplatnil nejvíce v návrzích a realizacích interiérů a výstavnictví. Typické byly pastelové odstíny barev (modrý blankyt, hráškově zelená, šedivá a další) nebo stěny interiérů dělené diagonálou. Úspěšný byl model formování prostoru, výrazné barevné řešení, zapojení originálních výtvarných děl, efektivní použití osvětlení. 10

5 UPLATNĚNÍ BRUSELSÉHO STYLU V ČSSR Měsíc po skončení bruselské výstavy byly v Praze poprvé představeny některé oceněné exponáty, modely, plány a fotografie pavilonu. Již v průběhu výstavy EXPO 58 se poukazovalo na tvarovou a stylovou odlišnost vystavovaných a v Československu prodávaných výrobků. Bruselské výrobky se skloňovaly ve všech pádech jako výrobky moderní a žádoucí, zároveň však na našem trhu nedostatkové. Proto se odborná veřejnost stále více snažila dostat brusel do výroby a prodeje, čímž chtěla jak nasytit trh moderními výrobky, tak pozvednout úroveň vkusu obyvatelstva (Kusák 1959). Významnou roli sehrál v šíření kvalitních návrhů Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK), který vznikl na počátku roku 1959. Šlo o výzkumný a inspirační institut, který měl dbát na technickou a estetickou kvalitu výrobků spotřebního průmyslu a spolupracovat s podniky při zavádění nových výrobních programů. 5.1 Situace v Československu Největším problémem bylo umožnění vlivu výtvarníků na výrobu. Bohužel se tuto situaci nepodařilo zásadně a rychle zvrátit. Výrobní program velkých podniků byl iniciativou výtvarníků ovlivněn jen v malé míře. Realizací zajímavých a tvarově i materiálově neobvyklých výrobků se ujala vývojová střediska a malá výrobní družstva, velká řada návrhů zůstala nerealizovaná. Malosériová výroba stačila uspokojit jen malou část zájemců. Hodnocení bruselu je nesnadné, protože jeden z jeho hlavních oborů uplatnění interiéry (restaurací, hotelů, pasáží) - se ve své původní podobě do dnešních dob nedochoval a lze jej sledovat a hodnotit pouze z dobové fotodokumentace. V širokém podvědomí jsou však často kvalitní realizace překryty neodbornými aplikacemi stylových prvků v nesourodém prostředí. Většinou tak bruselský styl neevokuje přímo bruselské EXPO 58 a kvalitní realizace, ale spíše následné lidové aplikace. Samotný pojem bruselský styl se objevil nedlouho po samotné výstavě v Bruselu v jednoznačně negativní souvislosti. Nesouvisel s produkcí jednotlivých nových produktů, ale s dobovou tvorbou veřejných interiérů restaurací, denních a mléčných 11

barů, domů služeb apod. Vlivem množství realizací a časté neodborné aplikaci stylových prvků došlo v krátké době k tomu, že se z původně nápaditého principu stalo klišé. Necitlivé užití barev a samoúčelné členění prostoru odporovalo nejen samotnému účelu, ale překročilo dokonce hranici kýče. Výrazný byl tento fakt např. v interiérech vesnických obydlí nebo v bytech tehdy vznikajících panelových sídlišť, které nevkusně kopírovaly prostory prodejen a veřejných interiérů. Ne neobvyklým jevem byla kombinace nábytku z meziválečného období s několika málo výraznými kusy nábytku z posledních let v bruselském stylu. Jelikož v poválečném období do konce padesátých let nevznikl v oblasti designu nový výrazný styl, byly interiéry bytů většinou složeny z pozůstatků meziválečné i starší výroby, popř. z nových součástí, které se stylově příliš nelišily od starého. Ekonomická situace obyvatelstva nebyla příliš nakloněna k novému zařizování domácností a ani kapacita státní výroby nebyla schopna uspokojit případný zájem. Nejnovější trendy byly představovány v periodikách (např. časopis Domov) jako prototypy, které se měly teprve dostat v průběhu roku do výroby. A tak začali lidé potřebu po novém vybavení uspokojovat svépomocně nábytek, výmalby nebo i vnitřní dekorace interiérů. Na stěnách se vedle pseudolidových ornamentů začaly objevovat trojúhelníkové a lichoběžníkové vzory na pozadí pastelových ploch. V exteriérech nalezly stejné vzory uplatnění na plotových a brankových mřížích. Takto docházelo k míchání starých zařizovacích prvku s novými, zcela odlišnými, a tak se stávaly spíše karikaturami původních inspiračních zdrojů. Kultivovanější veřejnost začala stylem opovrhovat. Mezi širokou veřejností se však nadále těšil velké oblibě a stal se tak jakýmsi moderním kýčem. Mnohdy v transformované podobě přežívá v obydlích starší generace nebo rekreačních chatách dodnes. Dále se tento styl uplatnil například v aranžérství výkladní skříní, které spolu se světelnými reklamami, neonovými nápisy a poutači formovaly podobu městského interiéru. Hlavním úkolem ale nebylo propagovat a prodávat zboží, kterého bylo v prodejnách spíše nedostatek, ale vychovávat a připomínat různá výročí a aktuální události. Díky své materiálové a cenové nenáročnosti umožňovala flexibilně reagovat na různé stylové a tematické vlny. Uplatněny byly často trojúhelníkové 12

a lichoběžníkové barevné plošky, tyčové či provazové konstrukce, zvětšené fotografické detaily doplněné grafickou nebo plastickou dekorací a dobovým písmem. 5.2 Užité umění a interiér Faktorů, které ovlivňovaly podobu nábytku na konci padesátých a počátku šedesátých let bylo mnoho změny ve způsobu života, charakter nových staveb, prefabrikovaná panelová výstavba ale také ideologie. V třicátých letech byl funkcionalismus pozvolna nahrazován organickým tvaroslovím. Geometrické tvary, lesklé a hladké plochy skla a chromovaného kovu, minimum dekoru pozvolna ustupovaly nové dekorativnosti, zaobleným organickým tvarům, anorganické materiály vystřídaly organické. Opět člověk objevil krásu masivního přírodního dřeva, teplých barev vycházejících z barev přírody, ale na druhou stranu také nové materiály a technologie. Prioritou byl levný, ale kvalitní nábytek pro všechny, stejně jako dostatek hygienických a slušných bytů. Po válce tedy bylo na co navazovat. Jenže od roku 1948 u nás byla nábytková tvorba výrazně ovlivněna vnuceným socialistickým realismem, který měl pomoci formovat nového socialistického člověka. V ÚBOKu (1959) se sešli architekti a teoretici spjatí s předválečnou avantgardou (Hrůzová, Kittrichová, Koželka, Skalík, Nedoma a další), kteří se snažili sledovat vývoj v zahraničí, k čemuž jim výražně pomohla právě účast na světové výstavě v Bruselu. Snažili se ale i aplikovat názory renomovaných teoretiků, architektů, psychologů a sociologů, aby vytvořili inspirativní teorie pro vytváření bytového interiéru a nábytku v nové bytové výstavbě. Informace o dění u nás a v zahraničí šířily odborné časopisy Tvar, Umění a řemesla, Domov aj. Pomáhaly tak výrobcům i spotřebitelům orientovat se na trhu a tříbit vkus. Lze říci, že padesátá a šedesátá léta v Československu v navrhování nábytku, přes všechny možné hospodářské a politické překážky, čerpala z meziválečné doby. Určitý vliv měl samozřejmě i skandinávský a italský design té doby. Bruselský styl lze tedy označit jako jistý neofunkcionalismus s organickými a humanizujícími rysy. 13

5.2.1 Nábytek V 60. letech byl nábytek díky použití plastů charakteristický drobnějším měřítkem, odlehčeností, snadnější údržbou a výraznými barvami. Dříve tradiční nábytkové komponenty určené do ložnic a obývacích pokojů byly nahrazeny jednotlivými nábytkovými kusy a samostatný skříňový nábytek nahrazen sektorovým (Obr. 5.1). Místo dříve obvyklé manželské postele se objevovala jednotlivá lůžka. Úložný nábytek se nově vyráběl z dýhované dřevotřísky. V kuchyňském nábytku se uplatnil tvrzený a tepelně odolný plast, tzv. umakart (povrh tvořen melaminovou libovolně barevnou i vzorovanou fólií). Tradiční pružinové čalounění nahradily polyuretanové pěny (o její degradaci a následném rozpadu na prášek se ještě nevědělo). Revoluci způsobily plasty rovněž ve tvarech sedacího nábytku. Tvary stolů a stolků se rozšířili o ledvinovité (Obr. 5.2) a trojúhelníkové (nebo čtvercové) se zaoblenými hranami na šikmo vsazených nohách. Interiér padesátých a šedesátých let ovládla asymetrie, abstraktní geometrické vzory, pěnové čalounění a potahy z umělých textilií. Velice oblíbené byly v interiérech lineární vzory s barevnými akcenty na závěsech, kobercích i potahových textiliích. Lavina plastů nahrazující přírodní materiály však tento styl postupně degradovala. Obr. 5.1 Montovaný sektorový nábytek - Monti 300 Obr. 5.2 Stolek, UP Závody 5.2.2 Lampy a svítidla K výrazným změnám došlo v koncepci umělého osvětlení interiéru i v tvarování a charakteru svítidel. Vlivem vzniku více funkčních zón v jedné místnosti muselo být 14

umístěno několik svítidel v jednom prostoru. Například nad jídelní stůl, jenž už nebyl středem místnosti, se vrátily stahovací lampy s jednobarevnými skleněnými nebo kovovými stínidly. Díky nízkým stropům zcela vymizely lustry na dlouhé závěsné tyči. Naprostou novinkou bylo zářivkové osvětlení, které se hojně využívalo veřejné interiéry a kanceláře, kuchyně, chodby, pracovny apod. Závěsná svítidla z opakního i vícevrstvého skla nebo průsvitného porcelánu měla asymetrický tvar připomínající obrácený deštník (Obr. 5.3), kapkovité formy štíhlých váz, stylizovaných zvonů květin nebo zjednodušených ženských aktů v pastelových barvách a v jejich kombinacích, se zvlněnými vertikálními liniemi nebo jinými geometrickými vzory. Další možností byly jednobarevná lakovaná svítidla výrazných barev (žlutá, oranžová, červená) vyrobené z plechu (Obr. 5.4). Častá byla nástropní nebo nástěnná svítidla půlkulatého tvaru z mléčného skla, navazující na dobu předválečných interiérů. Již v této době se objevily papírové lampiony, hladké i různě skládané, a bodové reflektory a zapuštěná bodová svítidla. Nejvýznamnějšími výrobci té doby byli podnik Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí nebo družstva ZUKOV a NAPAKO. Obr. 5.3 Různé tvary a dekory svítidel Obr. 5.4 Stolní lampa Drupol 5.2.3 Sklo, porcelán a keramika Rovněž v tomto odvětví užitého umění se uplatňovaly dekorativní znaky bruselského stylu nepravidelné trojúhelníky, hvězdice, amorfní tvary, překřížené linky a kontrasty černé se žlutou, růžovou nebo hráškově zelenou barvou. Většinou se jednalo především o nápojové soupravy s malovaným nebo sítotiskovým vzorem. Umělecké sklo tehdejší dekorativní trendy neovlivnily. Díky velkému úspěchu na světové výstavě v Bruselu, který Československo několikrát zopakovalo i na dalších výstavách (např. v São Paolu, 15

Corningu, Moskvě), vyvolalo československé umělecké sklářství obrovský zahraniční zájem, jenž přetrval až do současnosti. Co se týče keramiky, lze o uplatnění bruselu v tomto odvětví hovořit již od roku 1955, kdy se se zpožděním začalo uplatňovat tvarosloví a dekorativnost inspirované Západem biomorfní formy, aerodynamické linie, deformace pravidelných tvarů a osová asymetrie. U nás se stal brusel vhodnou náhradou za historicismus a socialistický realismus. V roce 1958 byly závody zpracovávající keramiku spojeny v národní podnik SPOJKER (Spojené keramické závody). Porcelán vyráběný především pro export zastoupila v Československu keramika, jež nebyla sice natolik kvalitní a trvanlivá, ale byla výrazně levnější. Přeorientování výroby na nový styl nastalo takřka okamžitě po světové výstavě. Servisy byly typické kombinací dvou barev a naprostou absencí plastického dekoru, na organicky tvarovanou keramiku se aplikovaly různé abstraktní ornamenty. Do výroby se však přímo ze světové výstavy dostalo jen několik exponátů a to především kvůli funkčním nedostatkům a nízkému komerčnímu potenciálu soubory Asmanit (Obr. 5.5), Brusel a Elka. Obr. 5.5 Soubor Asmatit, Jaroslav Ježek Za zmínku stojí práce vytvořené před světovou výstavou EXPO 58 např. Jaroslavem Ježkem (Oblázek, Asmanit, Elka, Kleopatra, Koníci), Lydií Hladíkovou, Marií Rychlíkovou (Praha, Obr. 5.6), Děvanou Mírovou (souprava pro bruselskou restauraci, Obr. 5.7), Jaroslavem Jetmarem (Giovanna), Vladimírrem Tichým, Jiřím Bradáčem (Žirafa, Obr. 5.8), Otto Eckertem a dalšími. 16

Obr. 5.6 Praha, M. Rychlíková Obr. 5.7 Souprava, D. Mírová Obr. 5.8 Žirafa, J.Bradáč Nejvýznamnější autorem výrobků z keramiky byl již zmíněný Jaroslav Ježek, jehož nejvýznamnějším dílem je moka souprava Elka (Obr. 5.9). Mezi lety 1958 a 1960 vytvořil množství návrhů od extravagantních servisů, jež kvůli své malé praktičnosti patřily spíše k vystavování (Ex, Manon, Tria), přes civilnější soubory vhodné k dennímu užívání (Jánošík známý též jako Cyrano, Orava, Blanka) a stolní soupravy, až po stylizované figurky (Labuť, Pelikán, Bažant, Kočka aj., Obr. 5.10), kdy míra stylizace hraničí s abstrakcí. Po roce 1958 působili kromě již zmíněných výtvarníků i Václav Šerák, Karel Němeček (Ivana), Jaroslav Pýcha, Václav Tikal, Vladislav Švarc, Jindřich Marek, Jitka Forejtová, Jiří Černoch, Slavoj Banset nebo Milan Chlíbec (Leona). Obr. 5.9 Moka souprava Elka, J. Ježek Obr. 5.10 Labuť, Pelikán, Bažant, J. Ježek Již v polovině šedesátých let byl ale trh přesycen a prvotní vysoký zájem o moderní výrobky z keramiky opadl. Přesto v tomto relativně krátkém období vzniklo mnoho děl, která byla na srovnatelné umělecké úrovni se západními zeměmi. 17

5.2.4 Obytné interiéry V Praze se pokusili architekti a designéři ÚBOKu demonstrovat zařiditelnost bytů v prefabrikovaných panelových domech, ze kterých později vyrůstala v podstatě totožná sídliště ve městech i na venkově. K tomu sloužilo sídliště Invalidovna, kde šlo o pokus komplexního vybavení malého až minimálního bytu. Navazovali na předválečné aktivity Svazu československého díla, kdy se ale jednalo o tzv. sociální bydlení, které se po válce povýšilo na běžný standard. Vybavení interiéru bylo vybíráno z výroby, chybějící typy nábytku nebo dekorací byly dodatečně navrhovány, popř. bylo poukazováno na mezery na trhu. Velký úložný nábytek byl soustředěn do větších celků formou vestavěných skříní. Ostatní nábytek byl preferován variabilní a kombinovatelný a odpovídal bruselskému stylu ať už odlehčený sedací, stolový, lůžkový nebo malý úložný nábytek. Jen tak se daly vybavit malé panelové byty, aby nebyly přeplněné nábytkem (Obr. 5.11). Realizace nových návrhů a jejich zavádění do výroby bylo na rozdíl od skla, keramiky, porcelánu a textilu mnohem složitější, a tak se mnoho dobrých návrhů (především plastového nábytku) dočkalo jen ocenění, nikoli realizace. Příznivější situace byla v menších družstvech a komunálních podnicích, které dokázaly reagovat na trendy mnohem pružněji. Za zmínku stojí Dřevotvar Jablonné a HIKOR Písek, kde se vyráběl nábytek inspirovaný skandinávským designem upravený pro místní podmínky. Kuchyním se věnovaly Emanuela Kittrichová a Ivana Čapková a dále například národní podniky Interier, Jitona Soběslav aj. Obr. 5.11 Příklady "bruselských" interiérů od architekta Ladislava Maška a kreslíře Harryho Löwita 18

5.3 Architektura Bruselský styl se ve výkladech dějin české architektury dvacátého století spojuje s přijetím principů pozdního internacionálního stylu a s odmítnutím dogmatického tradicionalismu stalinské sorely. Absolutnost změny paradigmatu přitom ukazuje na totalitní prostředí, v němž ke změně došlo. V otevřené společnosti by tradicionalismus, ač politicky podmíněný, pravděpodobně nemohl být bezezbytku zavržen. Uvedený styl představuje latentní problém jak v otázce vztahu architektury a módy, tak vzhledem k neurčitosti vymezení samotného pojmu. Jde přitom o univerzální neurčitost, jak dokládají dobové kritické reakce na styl EXPO 58 v západní Evropě. V tomto příspěvku je bruselský styl chápán jako hypotéza, jež nám dovolí specifikovat vývojové procesy v české architektuře dané doby. (Havránek a kol. 2008) Čím se bruselský styl v architektuře vyznačuje? Je to především svým působením na city, kladením důrazu na materiály, tvar a prostorové i konstrukční řešení. Ve větší míře se z materiálů prosadilo sklo na fasádách, neonových reklamách, v mozaikách, používaly se různé podoby keramiky, plastické hmoty, umakart, laminát, nátěry ve výrazných barvách, vlnitý plech, eternit apod. Prostor a hmota získaly na dynamice, používaly se geometrické tvary jako trojúhelníky, lichoběžníky, spirály, parabolické a kónické tvary, obecně pak spíš s principy asymetrie. Konstrukčně se prosadily skořepinové klenby, lanové střechy, závěsné skleněné fasády, konstrukce z přepjatého železobetonu, panely (z betonu i plechu), umělé hmoty aj. Skleněné fasády umožnily lepší propojení interiéru s exteriérem, zalamované, vlněné či jinak zprohýbané stěny, stropy a střechy umožnily vytvářet do té doby nebývalé efekty. Od roku 1956 se uvolňovaly ideologické bariéry a socialistický realismus postupně začínal nahrazovat volnější proudění myšlenek. K tomuto výrazně napomohlo bruselské EXPO 58, kdy tehdejší projekční podniky odebíraly i západní odborné časopisy a někteří architekti mohli cestovat na Západ. Inspiraci pro vznik bruselské architektury můžeme pozorovat např. u P. L. Nerviho, Alvara Alta, Eero Saarinena, Arne Jacobsena, Oscara Niemeyera, Viljo Revella a dalších. Obecné pozornosti se těšila v československém tisku skandinávská architektura, příznačná svou střídmostí a kvalitou. 19

Ještě v době bruselské výstavy se nový styl projevil v interiérech obchodů a restaurací, hojně se budovala výstaviště Brno, Ostrava, Olomouc, Liberec a hotelové domy a ubytovny. Vznikaly i experimentální projekty, z nichž byly některé realizovány např. dům typu V, zvaný lidově šumperák, od Vladimíra Kalivody a Jana Vaňka (Obr. 5.12). Zajímavě působí i projekt prefabrikované chaty V1 architekta Jaroslava Vaculíka z počátku šedesátých let, který využívá zvlněný eternit k opláštění kovové konstrukce budovy stojící na ocelových nosnících (Obr. 5.13). Obr. 5.12 Dům typu V, V. Kalivoda a J. Vaněk Obr. 5.13 Prefabrikovaná chata V1, J. Vaculík Podoba staveb plánovaných v závěru padesátých let se rychle měnila vlivem bruselu - např. přepracovaný plavecký stadion v Praze-Podolí navržený Richardem F. Podzemným. V Brně naproti hlavnímu nádraží byl roku 1958 postaven mléčný bar s organicky tvarovaným podhledem, benátskou dlažbou a barevnými akcenty od Zdeňka Řiháka a Jaroslava Brychty nebo v Praze restaurace Moskva od Jiřího Kadeřábka, který použil skleněnou závěsnou fasádu. 5.3.1 Brusel v Brně Důsledně se bruselský styl uplatnil v Brně, kde byla snaha obnovit veletržní život. Původně navržený pavilon Z (Obr. 5.14) byl následně roku 1958 přepracován Zdeňkem Alexou, Zdeňkem Denkem, Zdeňkem Pospíšilem a Milanem Steihauserem. Následně vznikají další pavilony pavilon X, jehož autoři Antonín Ševčík a Radek Russ se inspirovali bruselským pavilonem, pavilon B od Zdeňka Alexy a Antonína Nutce odkazující na brusel uplatněním skleněné mozaiky a pavilon C (Obr. 5.15) od týmu 20

Zdeňka Alexy, Miloslava Matiovského a Ferdinanda Lederera, který svým výrazem navazoval na první ze čtyř postavených bruselských pavilonů, na pavilon Z. Administrativní budova u vstupu do areálu výstaviště, postavená dle návrhu Miroslava Spurného, je napojena na kruhovou patrovou výseč, která tvoří hlavní bránu výstaviště. Obr. 5.14 Pavilon Z, Brno Obr. 5.15 Pavilon C, Brno Ze stejného období jako brněnské pavilony pocházejí i hotely International (Obr. 5.16) a Continental (Obr. 5.17). První zmiňovaný International byl navržen Milošem Kramolišem a Arnoštem Krejzou na okraji historického jádra města (ulice Husova). Na první pohled upoutá průčelí členěné strukturou panelů jednotlivých buněk. Použity byly nové bruselské materiály (hliníkový plech a umělé hmoty) a tvary (diagonály a trojúhelníky). Interiéry jsou jako jedny z mála zachovány jako příklad bruselského stylu doplněného řadou výtvarných děl. Mladší z dvojice hotelů Continental stojí na brněnské Kounicově ulici a jeho autory jsou Zdeněk Říhák, Alois Semela a Vladimír Kovařík. Jde o věžovou budovu stojící na půdoryse ve tvaru písmene Y. Za zmínku stojí vestibulu dominující spirálovitě zavěšené schodiště, doplněné o dekorativní trojúhelníkový motiv podhledu a benátskou dlažbu. Na oba hotely se však snesla vlna kritiky za přílišnou výraznost a množství použitých výrazových prostředků. Kritizována byla i nedostatečná spolupráce architektů s výtvarníky. 21

Obr. 5.16 Hotel International, Brno Obr. 5.17 Hotel Continental, Brno 5.3.2 Praha Největší pozornost vzbuzovaly experimenty v hromadné bytové výstavbě např. sídliště Invalidovna, které se budovalo pod vedením Jiřího Novotného, Josefa Poláka a Vojtěcha Šaldy v sousedství barokní Invalidovny v Praze-Karlíně (Obr. 5.18). Sídliště mělo sloužit jako zkouška nového panelového systému a dispozičního uspořádání domů. I přes soustředění bruselské estetiky spíše na výtvarné prvky a interiéry, představovalo sídliště svým celostním řešením další stupeň vývoje bruselského stylu. Jedním z využití dokončených bytů mělo být k výstavě interiérového zařízení. Obr. 5.18 Fasáda hotelu Invalidovna Obr. 5.19 Makromolekulární ústav, K. Prager Za zmínku dále stojí tehdejší nová budova letiště v Praze-Ruzyni, u níž byly použity skleněné stěny a bruselský mobiliář, od týmu Karla Filsaka, budova Makromolekulárního ústavu od Karla Pragera (Obr. 5.19). Mezi výrazné realizace bruselského stylu se řadí řešení věží Emauzského kostela dle návrhu F. M. Černého 22

(Obr. 5.20). Nadšení technikou, vědou a kosmem se projevilo při návrhu televizní věže a hotelu na Ještědu od Karla Hubáčka (Obr. 5.21). Obr. 5.20 Emauzský kostel, F. M. Černý Obr. 5.21 Televizní věž a hotel Ještěd, K. Hubáček 5.3.3 Další stavby Budovány byly výstavní areály v Ostravě na Černé louce v sousedství centra, v Olomouci v návaznosti na městské sady a v Liberci. Architektonicky významný je olomoucký pavilon A od Petra Braunera, v jehož okolí jsou malé pavilonky a vyhlídková lávka. V Liberci byly pavilony prostředkem k experimentům pavilon 01 navržený libereckým ateliérem 7 inspirovaný španělským pavilonem z Bruselu, pavilon F od Miroslava Masáka, který čerpal inspiraci v bruselském pavilonu Západního Německa. V průběhu šedesátých let nabývaly na síle minimalistické, brutalistické či technicistní tendence, jež bruselský styl postupně překonaly a nahradily. 23

6 VLASTNÍ IDEOVÝ NÁVRH Při tvorbě vlastního ideového návrhu jsme se snažil co nejvíce vycházet z intencí bruselského stylu, jeho charakteristických tvarů a filosofie - odlehčený, snadno přenositelný nábytkový prvek, nesoucí znaky stylu "brusel" jako zaoblené hrany stolové desky, kónický tvar nohou, které jsou navíc šikmo vsazené. 6.1 Inspirace Jako inspirace mi posloužily tři tvarově a materiálově velmi podobné, z toho dva takřka totožné, konferenční stolky vyráběné v šedesátých letech v UP závody, n.p. Bučovice (Obr. 6.1), Český nábytek, n. p. Týniště nad Orlicí a Interier Praha (Obr. 6.2). Vyrobeny jsou z lakovaného masivního bukového dřeva. Stolová deska z opaxitového skla je vsazená v drážce. Lze se setkat se dvěma variantami tohoto stolku - s černým a bílým sklem. Rozměry stolku jsou 600 x 1100 x 550 mm nebo 540 x 880 x 500 mm. Obr. 6.1 UP závody, n.p. Bučovice Obr. 6.2 Český nábytek a Interier Praha Tento typ konferenčního stolku mne zaujal svými jednoduchými a čistými tvary. Ačkoliv byly pro "brusel" charakteristické stolky ledvinovitého tvaru, zvolil jsem si záměrně obdélníkový tvar stolové desky. Více tak podle mého odráží filosofii bruselského stylu, kdy kromě estetických měřítek byla důležitá i funkčnost a praktičnost. Obytné prostory té doby se zmenšovaly a bylo potřeba vyžít maximálně obytný prostor, k čemuž je vhodnější pravidelný, byť lehce modifikovaný obdélník, nežli organický ledvinovitý tvar. Dále mě u těchto stolků z první poloviny šedesátých let zaujalo ne příliš obvyklé použití opaxitového skla. Častější bylo použití např. 24

umakartové stolové desky, nebo tradiční dýhy. Jelikož sklo splňuje všechny kvalitativní, trvanlivostní, bezpečnostní, hygienické požadavky na materiál, ponechal jsem jej v materiálové skladbě výrobku. Z mého subjektivního pohledu navíc působí kombinace dřeva a skla esteticky čistěji. Snahou bylo tedy zachovat určité základní rysy daného nábytkového prvku, avšak tvarově a materiálově jej oživit a přizpůsobit pro dnešní dobu. Pozornost byla věnována i použitým materiálům, neboť opaxitové sklo se v současné době na území Evropy nevyrábí. Opaxit (v posledních letech známý jako Chodopak) je označení plochého opakního skla vyráběného v Čechách. Výroba skla byla na našem území roku 2001, po více než osmdesáti letech, ukončena. Opakní sklo patří do skupiny tzv. zakalených skel. Materiál je charakteristický silně zakalenou, neprůhlednou a často i neprůsvitnou strukturou. Jedná se o ploché sklo barvené ve hmotě, vyráběné litím a rozválcováním skloviny na licím stole. Sklo má jeden povrch hladký a lesklý, spodní strana je jemně rýhovaná. Je odolné proti kyselinám a louhům, nenasákavé, neporézní, mrazuvzdorné a antigrafiti. Díky těmto vlastnostem se jedná o hygienický materiál. Dá se vrstvit, tepelně tvrdit a ohýbat. Vyráběno bylo v minimální tloušťce 6 mm. Opakní sklo se však používá v nábytkářství spíše ojediněle a to z několika důvodů: - rýhování rubové strany, čímž mezi dřevem a sklem vznikaly mezery, které se musely následně olištovat, zapustit do plochy, orámovat nebo přilepit lepidlem s obsahem pigmentu, - tloušťka skla, která není v nábytkářství příliš častá - běžně se používají tloušťky 4 až 5 mm oproti minimální tloušťce opakního skla 6 mm. Proto se opakního sklo využívalo nejhojněji v exteriéru např. na obklady fasád, výklady obchodů, sokly budov, balkónové výplně apod. V interiéru našlo sklo uplatnění na sokly schodišť, obklady stěn, podhledy nebo dveře. (Šimek 2002) Stolová deska je tvořena stolovým rámem vyrobeným z bukového dřeva, na kterém leží opaxitové sklo, a dvěma bukovými lištami ve tvaru písmene U, které částečně kryjí nedoléhavost skla kvůli rýhované rubové straně a které drží skleněnou tabuli na místě a brání jejímu nechtěnému pohybu po ploše dolní dřevěné stolové desky. Skleněná tabule není připevněna k hlavní kostře stolku napevno, je pouze vložena, což je výhoda 25

při neopatrné manipulaci s nábytkovým prvkem a následném poškození skla, které pak lze snadno nahradit novým. 6.2 Vlastní návrh 6.2.1 Materiály Kvůli již zmíněnému ukončení výroby bylo nutné opaxit nahradit materiálem jiným. Jednou z možností je sklo Lacobel. Jedná se o čiré plavené sklo pokryté na jedné straně vysoce kvalitním hladce naneseným lakem. Navíc je vysoce odolný proti poškrábání, skvrnám a agresivním čistícím prostředkům, jelikož nalakovaná strana je chráněna vrstvou skla. Dostupná je i bezpečnostní verze, kdy je na lakovanou stranu skla nanesena polypropylenová folie, která slouží při rozbití skla k přilepení střepů na folii a zabránění zranění, ochraně lakované strany proti poškození a proti vniku vlhkosti do lakované vrstvy (především při použití v koupelnách a kuchyních). Sklo Lacobel je vyráběno v tloušťkách 3, 4, 5, 6 a 8 mm a v 25 barevných odstínech. V návrhu jsou použity, stejně jako u předlohy, barva bílá nebo černá - konkrétně "čistě bílá" (RAL 9003) a "klasická černá" (RAL 9005). Dalším možným materiálem je smaltované sklo, jenž nachází uplatnění především jako fasádní sklo, ale je možné uplatnit jej v interiéru (dveře, celoskleněné stěny, nábytkové sklo, sprchové kouty atd.). Velkou výhodou je snadná údržba a mnohem větší povrchová pevnost oproti klasickému sklu. Mícháním barev lze získat téměř celou stupnici odstínů v systému RAL. Vzniká nanesením keramické barvy s příměsí skleněných částí na skleněnou tabuli v tenké rovnoměrné vrstvě, po následném sušení a vizuální kontrole je pak v kalicí lince při rovnoměrném ohřátí na teplotu okolo 620 C zapečena trvale na povrch skleněné tabule. Vyrábí se skleněné tabule o maximálním rozměru 1250 x 3200 mm a síle 6, 8, 10, 12, 15 a 19 mm. Alternativou může být také sklo Blackpearl. Jedná se o sklo s tvrdým povlakem, probarvené ve hmotě, podobně jako původní opaxit. Ačkoliv se obvykle uplatňuje při výrobě parapetů a oboustranných zrcadel, použil materiál pro svůj návrh stolu např. belgický designér Alain Berteau. Vyráběno je sklo Blackpearl pouze v tloušťce 8 mm. 26

Keramika, ač v mnohém předčí vlastnosti opaxitového skla (větší barevná škála, menší křehkost apod.), je porézní materiál stejně jako přírodní kameny, což zhoršuje jeho udržovatelnost a hygieničnost. U přírodních kamenů je další nevýhodou vysoká cena a dostupné tloušťky až od 17 mm. Ostatní materiál - tedy bukové lakované dřevo, tvořící nosnou část stolku, zůstane zachováno. Z něj jsou vyrobeny nohy i stolový rám a krycí lišty. 6.2.2 Tvar Tvarově vychází návrh z výše zmíněných konferenčních stolků. Zachován zůstává kónický tvar nohou i jejich zešikmení, typické pro bruselský styl. Stolová deska má tvar obdélníku, avšak protější hrany nejsou rovnoběžné, ale vypouklé směrem vně od středu stolku. To dodává tvaru stolku větší dynamiku a zároveň příjemně zaoblený vzhled. Navrženy jsou dva stolky, zachovávající ráz "bruselu", jež se od sebe liší zpracováním stolové desky, a to po stránce tvarové, materiálové a konstrukční. Původní idea je viditelná již z prvotních náčrtků stolků Midi (Obr. 6.3) a Minu (Obr. 6.4). Pro rychlejší a snazší rozlišení těchto dvou návrhů je použitá rozdílná barva skleněné stolové desky. Obr. 6.3 Náčrtek stolku Midi Obr. 6.4 Náčrtek stolku Minu 27

6.2.3 Stolek Midi Boční hrany, které jsou vypouklé směrem ven od středu stolu plynule navazují na dolní část stolové desky. Kónické nohy jsou našroubovány přímo do korpusu stolové desky, ve které jsou vyfrézované čtyři závity pod úhlem 80. Sklo je vsazeno do polodrážky na protiskluzové podložky. Jde tedy o demontovatelnou konstrukci, což je výhodné především kvůli lepší skladebnosti a následnému transportu zboží. V porovnání se stolky sloužícími jako inspirace působí stolek Midi čistějším a uhlazenějším dojmem, čehož bylo dosáhnuto zapuštěním nohou přímo do stolové desky (Obr. 6.5 a Obr. 6.6). Rozměry stolu jsou 880 x 600 x 500 mm (d x š x v). Použito je bukové dřevo na celou kostru stolu, zaoblená část, v níž jsou upevněny nohy, je vyrobena ze spárovky. V jemném kontrastu s přírodní kresbou dřeva je horní stolová plocha je ze skla Lacobel o tloušťce 5 mm čistě bílé nebo černé barvy. Nohy jsou dlouhé 500 mm, v horní části ø 50 mm a v dolní části ø 30 mm, kde je zaoblení dolní hrany 30 mm. Obr. 6.5 Stolek Midi - perspektiva Obr. 6.6 Stolek Midi - boční pohled 6.2.4 Stolek Minu U druhého návrhu, stolku Minu, je konstrukčně více vycházeno z šedesátých let. Boky jsou lemovány bukovým pásem o tloušťce 5 mm, který je na delší straně uprostřed rozšířen směrem dolů (Obr. 6.7 a Obr. 6.8). Nohy, opět kónického tvaru, jsou našroubovány do vyfrézovaných závitů, kde stejně jako u stolku Midi vzniká styk 28