METODY SKUPINOVÉ SP I. Jitka N. Sinecká MSSP. 2 Druhy skupin
Typologie pojetí skupin Podle velikosti -rozhodující je způsob kontaktu Malé skupiny umožňují bezprostřední kontakt "tváří v tvář" ( 20-40 osob) Velké skupiny budují svůj pocit identity na základě interakcí v malých skupinách Podle povahy vazby mezi členy V primárních skupinách převažují osobní kontakty laděné často intimně. Vztah ke skupině se tvoří skrze vztahy k jejím jednotlivým členům. V sekundární skupině získává určitý vztah ke svým "kolegům" právě a teprve na základě toho, že jsou členy téže skupiny jako on.
Další dělení skupin Dle formálnosti vztahů Formální a neformální - Může však být primární skupina formální (skupina přátel při hře podle pravidel) a naopak Dle členství - podle způsobu, jakým je jedinec se skupinou spjat Do členské skupiny jedinec aktuálně náleží Na referenční skupinu se orientuje svými hodnotami a svým jednáním i v případě, že není jejím členem. Může být i - Negativní referenční Někdy označováno jako "out-group a "in-group"
Další možné dělení Dle stálosti Dle časového ohraničení Dle míry exkluzivity (otevřenosti) Dle zaměření - Skupiny rekreační, vzdělávací, zaměřené na rozhodovací proces a řešení problémů, svépomocné a podpůrné skupiny, skupiny pro výcvik lidských vztahů, skupiny zaměřené na dosažení sociálních cílů atd.
Svépomocné skupiny Skupiny charakteristické absencí formálního vůdce Ve světě v současné době nejrychleji rostoucí forma pomoci Jsou důležitou silou v neprofesionální části komunity, reagují na současnou potřebu většího výběru způsobů poskytnutí sociální pomoci Slouží i netypické klientele
Příčiny růstu svépomocných skupin Odráží potřeby společnosti, doplňuje služby, které chybí, nebo jsou pro určitou skupinu nedostupné Roste počet neúplných rodin, lidé se zvl. v USA více stěhují od svých blízkých Mění se hodnoty uspokojování potřeb Skupiny nahrazují někdejší tradiční komunitní uspořádání
Typy svépomocných skupin pro fyzické a duševní choroby pro změnu návykového chování pro překonání krize spojené s náhlou změnou skupiny pro přátele a příbuzné osob s duševními problémy atd.
Terapeutická komunita Terapeutická komunita TK jako forma řízení oddělení, zařízení či instituce Spočívá v přechodu od tradiční autoritativně hierarchické organizace k organizaci s důrazem na všestrannou otevřenou komunikaci a spoluúčast pacientů na spolurozhodování a léčbě. Pacienti přestávají být pasivními pacienty při léčbě, jsou vedeni ke vzájemné pomoci. Za maximální počet členů terapeutické komunity se považuje 400 členů.
pojetí TK jako metoda léčení vyžadující dynamický kontext Jde o společně žijící skupiny osob v rámci komunity. vytvářející malé organizované skupiny Společenství je jistým modelem společnosti, bydlí odděleně, komunita může mít jednu či více skupin Takto pojatá komunita má optimální počet 24 36 pacientů.
Význam skupiny pro jedince členství ve skupině - možnost emočního vyjádření, otevřené, nic nehrozí, jsem mezi svými emoční podpora - vytváření klimatu psychického bezpečí pro členy skupiny, každý přijat takový jaký je i se svou odlišností, pomáhá jiným - ve skupině každý člen dává do popředí svou podporu ostatním, sdílí s nimi jejich problémy, empatie, interpretace, návrhy, rady sebeexplorace a sebeprojevení - projevení skrytých myšlenek, musí být pozitivní kontext od ostatních členů) odreagování při projevu silných emocí dochází k abreakci modelové situace ze života, psychodrama, úleva klienta zpětná vazba prohlubuje skup. dynamiku náhled klient si uvědomí dříve neuvědomované skutečnosti, vztahy, souvislosti, maladaptivní chování, interpersonál. Učení získávání nových informací a sociálních dovedností - modelové situace použitelné pro život
Tyto výukové materiály vznikly v rámci realizace projektu INUL Inovace studijního oboru sociální práce KSP FSE UJEP Ústí n. L., reg. č. projektu CZ.1.07/2.2.00/07.0011, projekt je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.