Pravěk NŘ 18, 2008, 273-319 VIŠŇOVÉ (OKR. ZNOJMO). KERAMICKÝ SOUBOR Z MLADŠÍ DOBY BRONZOVÉ S PROBLEMATICKOU VYPOVÍDACÍ SCHOPNOSTÍ DAVID PARMA 1.0 Úvod Záchranný výzkum při stavbě kanalizace v obci Višňové provedli pracovníci Ústavu archeologické památkové péče Brno v letech 2005 a 2006 pod vedením Zdeňka Čižmáře, a to ve svém závěru za poměrně náročných klimatických podmínek. Nezvykle početné nálezy umožňují oddělené zpracování obou souborů sídlištního materiálu z mladší doby bronzové a z doby laténské, následující stať je zaměřena na starší komponentu; nálezy Obr. 1. Višňové. Poloha zkoumané lokality (1) a lokalit Křepice Hradisko (2) a Trstěnice Horní díly (3; mimo výřez). 273
David Parma z doby laténské budou vyhodnoceny samostatně. Za ochotné a nezištné zpřístupnění materiálu děkuji především Z. Čižmářovi, níže uvedený popis terénních situací je plně převzat z jím vyhotovené nálezové zprávy (ČIŽMÁŘ 2006); na zpracování terénní dokumentace a nálezů se podílela J. Kašpárková. Celý soubor je uložen v Jihomoravském muzeu Znojmo pod inventárními čísly A31455/1-2163, v níže uvedeném popisu nálezů byl pro zjednodušení vynechán shodný úvodní identifikátor A31455, u jednotlivých nálezů tedy figuruje pouze pořadové číslo za lomítkem. Kresebnou dokumentaci nálezů provedl autor, na dalším zpracování se podílely L. Melišová a M. Holemá. Použitá terminologie vychází z přehledného souhrnu M. Salaše (SALAŠ 2005, obr. 1), který vhodně kombinuje základní středoevropskou osnovu se systémem regionálních stupňů. Obr. 2. Višňové. Celková situace archeologicky pozitivní části stavby kanalizace dle podkladů investora. 2.0 Poloha lokality Zkoumaná lokalita se nachází v katastrálním území obce Višňové, okr. Znojmo, přibližně 700 m východně od jejího intravilánu (obr. 1:1). Jde o polohu na mírném svahu o nadmořské výšce 288-300 m n. m., s jihovýchodním až východním sklonem, prakticky v bezprostřední blízkosti bezejmenné vodoteče. Podloží na lokalitě představují spraše, v nižších částech překryté mohutnými vrstvami splachů s řadou nálezů, přemístěnými z vyšších poloh sídliště. 274
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností 3.0 Postup výzkumu a jeho metodika Záchranný výzkum, vyvolaný výstavbou kanalizace a čistírny odpadních vod v obci Višňové, proběhl během listopadu 2005 až prosince 2006. Průběžně byly sledovány jednotlivé hloubené výkopy, po zjištění archeologických situací následoval během listopadu a prosince záchranný výzkum. V již vyhloubených rýhách o šířce 0,7 m byly začištěny a dokumentovány profily, vybrané objekty byly následně odkryty kompletně v ploše (502, 504, 505A a 505B); z těchto objektů pochází rozhodující množství nálezů (obr. 2). 4.0 Zastoupené komponenty a jejich charakteristika Archeologicky pozitivní situace byly v rámci celé stavby zjištěny pouze v jediném místě, celkem se podařilo dokumentovat 9 objektů a vybrané delší úseky profilů. Starší komponentu reprezentuje 5 sídlištních objektů velatické fáze KSPP, mladší trojice typických polozemnic s bohatým nálezovým inventářem datovatelných do stupňů Lt C2/D1; dva objekty nebylo možné datovat (souhrnně tab. 1). Objekt č. Datování Poznámka 500 pr.zem bez nálezu 501 pr.zem bez nálezu 502 la.b-d chata 503 br.vel 504 la.b-d chata 505 br.vel dvojice jam 505A a 505B 506 br.vel 507 la.b-d chata 508 br.vel Tab. 1 Datování jednotlivých sídlištních objektů. 5.0 Popis terénních situací Výkop 503 (obr. 18) Celý/část: dokumentován profil Půdorys: - Rozměry /max. hloubka (m): šíř. 0,4/0,3 Orientace: - Horní hrana: pozvolná Stěny: šikmé Dolní hrana: pozvolná Dno: ploché Profil: vakovitý Další popis: - Poznámka: - Interpretace: sídlištní jáma Výplně: 138 - tmavě hnědá prachová hlína, středně ulehlá, skvrny světlé spraše mírně, drobky mazanice nahodile 275
David Parma Výkop 505A (obr. 3,4) Celý/část: ano, kopán celý Půdorys: nepravidelně kruhový Rozměry /max. hloubka (m): prům. 1,9/1,4 Orientace: - Horní hrana: ostrá Stěny: přímé, šikmé Dolní hrana: pozvolná Dno: konvexní Profil: tvaru U Další popis: max. průměr na dně 1,8 m Poznámka: spolu s obj. 505B tvoří soujámí propojené nepravidelnou jámou o hloubce max. 0,3 m Interpretace: zásobní jáma Výplně: 132 - tmavá hnědá - šedá prachová hlína, středně ulehlá až ulehlá, drobky a zlomky mazanice do 3 cm 133 - kamenný zával - lomové kameny do velikosti 0,5 x 0,4 x 0,4 m 100% 134 - světle hnědá prachová hlína, středně ulehlá 149 - světlá spraš Výkop 505B (obr. 3,4) Celý/část: ano, kopán celý Půdorys: nepravidelně kruhový Rozměry /max. hloubka (m): prům. 1,85/1,35 Orientace: - Horní hrana: ostrá Stěny: přímé, šikmé Dolní hrana: pozvolná Dno: konvexní Profil: tvaru U Další popis: max. průměr na dně 2,9 m Poznámka: spolu s obj. 505B tvoří soujámí propojené nepravidelnou jámou o hloubce max. 0,3 m; při snižování kresebně dokumentována dílčí koncentrace nálezů v k. 121 Interpretace: zásobní jáma Výplně: 121 - tmavá hnědá - šedá prachová hlína, středně ulehlá až ulehlá, drobky a zlomky mazanice do 3 cm, koncentrace závaží a keramiky 122 - propálená uhlíková mikrovrstva pod nádobkou v k. 121 135 - světlá spraš 136 - světle hnědá prachová hlína, středně ulehlá, místy čočky světlé spraše a drobky mazanice 137 - tmavě šedá prachová hlína, středně ulehlá - u stěn kyprá, zlomky uhlíků a mazanice do 5 cm nahodile 139 - světle hnědá prachová hlína 70%, čočky světlé spraše 30%, středně ulehlá 148 - světlá spraš Výkop 506 Celý/část: dokumentován profil Půdorys: - Rozměry /max. hloubka (m): šíř. 3,1/0,8 Orientace: - Horní hrana: ostrá Stěny: přímé, šikmé Dolní hrana: pozvolná Dno: ploché, konvexní Profil: tvaru U Další popis: - Poznámka: - Interpretace: sídlištní jáma Výplně: 124 - světle šedá prachová hlína, středně ulehlá 125 - světle hnědá prachová hlína 50%, světle šedá prachová hlína 50%, drobky mazanice a uhlíků nahodile Výkop 508 Celý/část: dokumentován profil Půdorys: - Rozměry /max. hloubka (m): šíř. 0,25/0,05 Orientace: - Horní hrana: nezřetelná Stěny: šikmé Dolní hrana: pozvolná Dno: konvexní Profil: tvaru V Další popis: - Poznámka: - Interpretace: sídlištní jáma Výplně: 129 - světle šedá prachová hlína, středně ulehlá, skvrny světlé spraše 20% 276
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 3. Višňové. Obj. 505. 277
David Parma Obr. 4. Višňové. Obj. 505 a výběr nálezů. 278
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 5. Višňové. Výběr nálezů. 279
David Parma Obr. 6. Višňové. Výběr nálezů. 280
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 7. Višňové. Výběr nálezů. 281
David Parma Obr. 8. Višňové. Výběr nálezů. 282
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 9. Višňové. Výběr nálezů. 283
David Parma Obr. 10. Višňové. Výběr nálezů. 284
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 11. Višňové. Výběr nálezů. 285
David Parma Obr. 12. Višňové. Výběr nálezů. 286
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 13. Višňové. Výběr nálezů. 287
David Parma Obr. 14. Višňové. Výběr nálezů. 288
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 15. Višňové. Výběr nálezů. 289
David Parma Obr. 16. Višňové. Výběr nálezů. 1-10 keramika, 11 kost, 12-14 bronz. 290
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 17. Višňové. Obj. 506 a výběr nálezů (1-5 kost). 291
David Parma Obr. 18. Višňové. Obj. 503 a 508. Obr. 19. Višňové. Obj. 505B, k. 121, fragment keramického předmětu i. č. 1491 (viz též obr. 16:10). 292
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 20. Višňové. Základní tvarové spektrum keramiky. 293
David Parma Obr. 21. Višňové. Výběr mazanice. Plnou čarou značen otisk, čerchovaně povrch, šrafy propálení. 294
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Obr. 22. Višňové. Výběr mazanice. Plnou čarou značen otisk, čerchovaně povrch, šrafy propálení. 295
David Parma 6.0 Popis nálezů - keramika Keramické nálezy jsou popsány pomocí metodiky a keramického kódu vypracovaného K. Šabatovou (Vitula - Šabatová 2002, 11-38, zde podrobně objasněn princip). Původní kód bylo nutné doplnit a modifikovat, publikace této verze je autorem připravována a z prostorových důvodů není součástí této studie; rozhodující část popisu je ovšem možné bez nesnází rozklíčovat s pomocí výše uvedené publikace. Popis je prezentován formou zkráceného tabelárního výstupu z databáze (tab. 2), vynechány jsou atypické výdutě (zlomky, u nichž není možné popsat žádnou charakteristiku tvarovou ani výzdobnou). Uváděná inventární čísla jsou krácena (viz výše), šedý filtr v kresbách symbolizuje úpravu povrchu tuhováním. 7.0 Popis nálezů - ostatní artefakty 1487-505B, k. 121 - jeden větší a množství menších fragmentů závaží válcovitého tvaru (obr. 16:6) 1488-505B, k. 121 - fragment kuželovitého závaží s horizontálním provrtem (obr. 16:5) 1491-505B, k. 121 - odlomená nožka nebo spíše část keramického předmětu ( špulky?) - pravidelně kruhový půdorys, dno vklenuté, vrch odlomený; povrch jemně hlazený, prům. 66 mm, výška 28 mm, váha 66 g (obr. 16:10) 1619-505B, k. 121 - polovina přeslenu, prům. 35 mm, tl. 11 mm, 5 g (obr. 16:4) 1620-505B, k. 121 - kuželovité závaží o kruhové podstavě s horizontálním otvorem v horní třetině, prům. 7,5 cm, výška 11,5 cm, váha 775 g (obr. 16:7) 1621-505B, k. 121 - fragment závaží, obdélný půdorys s kruhovým horizontálním otvorem v horní třetině, dochována přibližně polovina a k ní 27 dalších drobných zlomků; výška 13 cm (obr. 16:3) 1622-505B, k. 121-3 keramické zlomky nejspíše z kuželovitých závaží (obr. 16:2) 1624-505B, k. 121 - KPI, úlomek kosti s příčně sbroušeným dlátovitým ostřím o šířce 11 mm, patrné silné uhlazení používáním; dél 10,5 cm, 46 g (obr. 17:2) 1625-505B, k. 121 - KPI, část žebra s příčně odříznutým koncem a stopami po dalších příčných řezech těsně pod ním, povrch je mírně ohlazen; dél. 18, 5 m, 31g (obr. 17:5) 1626-505B, k. 121 - KPI, zlomek zvířecího žebra, mírně ohlazen používáním, jedna z delších hran ohlazena výrazněji; dél. 15 cm, šířka 3,5 cm (obr. 17:4) 1710 - obj. 505B, k. 136, hl. 50-70 cm - zlomek bronz. plechu, mírně deformován, s jednou původní oblou hranou, šíř. 25 mm, tl. 1 mm, 5 g (obr. 16:13) 1711-505B, k. 136 -přibližně kulatý valoun s patrnými stopami po obroušení - nejspíše roztírač 1712-505B, k. 136 - valoun 1713-505B, k. 136 - plochý zlomek těžké horniny, bez patrných stop po opracování 1714-505B, k. 136 - malý zlomek zrnotěrky 1824-505B, k. 137 - KPI, kostěná jehla s odlomeným koncem, povrch leštěný, na jedné straně zahrocený, na druhé plochý se zbytkem kruhového otvoru; dochovaná dél. 9, 7 cm, 2 g (obr. 16:11) 1825-505B, k. 137 - KPI, kostěný nástroj s upraveným hrotem vyrobený ze zlomku dlouhé kosti, povrch ohlazený užíváním; dél. 13 cm, 59 g (obr. 17:1) 1929, 1930-505B, k. 139-2 drobné bronzové slitky, amorfní, váha 9 g a 1 g (obr. 16:12 - větší kus) 1931-505B, k. 139 - ŠI, úštěp silicitu hnědé barvy se zbytkem světlé kůry 1932-505B, k. 139 - zlomek plochého kamene, pravděpodobně zrnotěrky, síla 4,5 cm 1933-505B, k. 139 - zlomek zvířecí kosti, na zahroceném konci patrné zbytky opracování a ohlazení intenzivním používáním; před zahrocením byla kost jednostranně podélně plošně sbroušena dél. 112 mm (obr. 17:3) 1986-505A, k. 132 - zlomek kruhového keramického předmětu se silně otřelým povrchem, patrně jde o odlomený kus plastické výzdoby, prům. 20 mm, 2 g 296
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností 1987-505A, k. 132 - větší část jehlancovitého závaží s horizontálním otvorem v horní třetině, dochovaná šíř. 9,5 cm, 1220 g (obr. 16:1) 2094-505A, k. 134 - bronzová tyčinka ostře čtyřhranného profilu, na jednom konci pozvolně se zužující bez zahrocení, protilehlý je odlomen; průřez 2 x 2 mm, dél. 79 mm (obr. 16:14) 2097-505A, k. 134 - závaží jehlancovité s horizontálním otvorem, čtvercového půdorysu; šíř. 12 cm, výška 13, 5cm, 1605 g (obr. 15:14) 2098-505A, k. 134 - závaží jehlancovité s horizontálním otvorem, čtvercového půdorysu; šířka 8,5 cm, výška 12 cm, 740 g (obr. 15:13) 2099, 2100, 2101-505A, k. 134 - menší zlomky závaží skart - 505B, k. 121-2 druhotně upravené keramické zlomky ze dna; první tenkostěnný jemnozrnný, sbroušeno do kruhového tvaru, nejspíše s provrtem, tl. 4 mm (obr. 16:9); druhý silnější, zrnitý materiál, tl. 10mm, sbroušeno do oválného tvaru (obr. 16:8). 8.0 Vyhodnocení 8.1 Charakteristika keramického souboru Z celkem pěti objektů datovaných do mladší doby bronzové poskytly výraznější nálezový soubor pouze dva - obj. 505 A a 505 B. Zbývající tři (503, 506 a 508) jsou datovatelné pouze rámcově do KPP a v následujícím rozboru nefigurují - jejich informační hodnota spočívá pouze ve sdělení, že objekty 505A a B jsou součástí kumulace sídlištních jam různého tvaru a rozměrů a nejde o solitéry. Ostatně pouze objekty 505 byly plošně zkoumány, ostatní pouze vzorkovány ve stěně výkopu. Vzhledem k charakteristickému tvaru je vysoce pravděpodobné, že oba objekty 505A i B představují funkčně zásobní jámy - sila. Jakékoliv případné uloženiny související přímo s touto funkcí (kumulace organického odpadu na dně, stopy propálení stěn) ovšem chybí. Dle dochování tvarů jam lze předpokládat, že byly zaplněny během krátkého časového úseku a nedocházelo k destrukci jejich stěn vlivem dlouhodobého působení povětrnostních vlivů. Celý soubor keramiky KPP z lokality představuje 2195 kusů o hmotnosti přibližně 66 kg, jeho základní strukturu prezentuje tab. 3. Dále je pracováno již pouze s materiálem z obj. 505A a B, přičemž za základní srovnávací jednotku v tabulkách nejsou brány jednoduše výplně dvou objektů, ale rozlišené obsahy jednotlivých vrstev (kontextů). Část nálezů z povrchu je v rámci obou objektů nerozlišena (k 120, 0-15). Tyto jednotlivé kontexty se významně liší početností keramického souboru, z dokumentace je ovšem zároveň zřejmé, že odlišný je i objem těchto kontextů a otázkou zůstává, do jaké míry je rozdíl v množství keramiky z jednotlivých vrstev zároveň i rozdílem hustoty výskytu keramických zlomků (jde o vztah mezi množstvím keramiky a objemem vrstvy). Zde by bylo nutné znát přesný objem jednotlivých vrstev, dle zkušenosti autora se užití dokumentovaného profilu pro přesnější výpočty nehodí. Otázkou ostatně zůstává, do jaké míry je reálné i rozlišení keramiky z jednotlivých kontextů - některé vrstvy byly 297
David Parma rozlišeny evidentně až při dokumentaci profilu a žádný materiál z nich k dispozici není (obj. 505A: 133, 149, 505B:135, 148). Pro získání přesných dat by bylo nutné jednotlivé vrstvy v ploše preparovat a geodeticky dokumentovat, což ovšem jistě není náplní záchranného výzkumu. Pro určení hustoty keramického zlomku v obou objektech jako celcích byl vypočten jejich objem jako objem idealizovaného komolého kužele; při poměrně pravidelném tvaru obou jam se zdá takovýto výpočet na základě půdorysných plánů a hloubky doplněné z profilu poměrně přesný. Objem výplně obj. 505A byl takto stanoven na 2,28 m 3, objem výplně obj. 505B na 5,14 m 3. Keramický soubor z obj. 505A tvoří celkem 681 zlomků o celkové váze 21516 g, hustota výskytu keramických zlomků je tedy 299 zlomků na 1 m 3 výplně, popř. 9437 g keramiky na 1 m 3. Keramický soubor z obj. 505B tvoří celkem 1497 zlomků o celkové váze 39460 g, hustota výskytu keramických zlomků je 291 zlomků na 1 m 3, popř. 7677 g keramiky na 1 m 3. Je zřejmé, že hustota výskytu zlomků je v obou objektech prakticky shodná, otázkou je příčina nižší hmotnosti na 1 m 3 v obj. 505B. Průměrná hmotnost keramického zlomku (zlomek je základní jednotkou, kus představuje více přímo slepených zlomků; VITULA - ŠABATOVÁ 2002, 13) z obj. 505A je 31,59 g, z objektu 505B 26,36 g; průměrná hmotnost kusu z obj. 505A činí 35,92 g, z obj. 505B 28,66 g. Je tedy zřejmé, že při téměř shodném nasycení výplní obou objektů keramikou je soubor z obj. 505B tvořen drobnějšími, více fragmentarizovanými zlomky. Tento stav je patrně ovlivněn přítomností velkých fragmentů zásobnicových nádob v obj. 505 A (viz níže). Zajímavé je silné kolísání průměrné hmotnosti zlomku a kusu v rámci jednotlivých kontextů (tab. 5) - výrazně větší zlomky pocházejí z k. 137 v obj. 505B, podíl slepitelných zlomků zde ovšem zvýšený není; snad zde hraje svou roli relativně nízká početnost tohoto souboru. Celkově lze hodnotit keramický soubor z obou objektů jako srovnatelný, a to silně fragmentarizovaný. Zřejmé je to zejména ze zastoupení jednotlivých základních kategorií fragmentů v kusech (tab. 4). Počtem zcela převládají po slepení kusy kategorie 1 (okraj, zlomek hrdla, výduti, či dna, ucho; VITULA - ŠABATOVÁ 2002, obr. 3), tedy drobný rozšlapaný materiál - 91,57 % v obj. 505A, 87,40 % v obj. 505B. Kusy kategorie 3 (hrdlo s výdutí, celý profil výduti, celý tvar), tedy velké nerozšlapané fragmenty s lomy, jsou zastoupeny 1,18 % v obj. 505A a 1,39 % v obj. 505B. Celé rekonstruovatelné tvary jsou zastoupeny zcela stopově, pokud jde o podíl v celkovém počtu kusů. Tomu odpovídá i podíl kusů slepitelných ze dvou a více zlomků na celkovém počtu kusů (tab. 5) - v obj. 505A představuje 2%, v obj. 505B 4%. Pokud ovšem tento podíl vyjádříme hmotnostně, představuje hmotnost slepených kusů v obj. 505A 298
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností 50%, v obj. 505B 27%. Je zřejmé, že tento stav je způsoben přítomností několika velkých a těžkých fragmentů zásobnicových nádob, zejména kusu č. 1990 v obj. 505A (obr. 5:7). K dalším kvantitativním charakteristikám souborů patří zastoupení okrajů a den. Podíl okrajů v kusech činí v obj. 505A 11,8%, v obj. 505B 12,3 %, podíl částí den v kusech je v obj. 505A 3%, v obj. 505B 6,1%. Zastoupení keramiky s patrnými stopami přepálení je zanedbatelné, jde pouze o tři kusy z obj. 505B o celkové hmotnosti 84 g. Materiál s těmito kvantitativními vlastnostmi, v hovorové řeči charakterizovatelný jako spousta malých střepů a několik málo větších fragmentů, dobře odpovídá představě terciárního odpadu dle pojetí M. Kuny a E. Neustupného (NEUSTUPNÝ 2007, 70), tedy materiálu přemístěného (splachy či zasypáním) z původního odpadního areálu. Je pravděpodobné, že takovýto nálezový soubor se v místě svého původního uložení akumuloval v průběhu delšího časového úseku, než došlo k jeho přemístění do zaniklého sila, přičemž při tomto přesunu mohl být doplněn několika většími keramickými fragmenty. Soubor s těmito vlastnostmi může být stěží vhodným podkladem pro vyčleňování případných keramických horizontů, při své početnosti a při vědomí metodologických omezení ovšem přece jen jisté interpretační možnosti nabízí. Keramické soubory ze všech jednotlivě odlišených kontextů fakticky splňují (a výrazně překračují) kritéria pro klasifikovatelnost souboru, stanovená K. Šabatovou při zpracování sídlištního materiálu analogického stáří z Přáslavic (minimálně 1000 g nebo 40 zlomků; ŠABATOVÁ 2007, 112). Dobře rozlišené soubory z jednotlivých kontextů / vrstev lze teoreticky použít jako základní stratigrafickou jednotku vstupující do dalšího zpracování, přičemž obvyklá kategorie objekt (základní jednotka užitá při zpracování materiálu z Přáslavic) vzniká v podstatě sloučením několika takových kontextů. Do jaké míry lze používat při dalším zpracování pouze srovnávání jednotlivých kontextů, je do značné míry i otázkou kritiky pramenů. V této souvislosti lze zmínit problematiku intruzí v objektech z Višňového. Jde celkem o 5 spolehlivě rozlišitelných zlomků keramiky z doby laténské. Tři drobné zlomky (13, 5 a 25g) pocházejí ze svrchních částí výplní obou objektů (k. 120, 121 a 132) a nepředstavují interpretační problém, oproti tomu dva relativně větší zlomky (44, 108 g) pocházející ze spodního zásypu obj. 505B (k 139) z hloubky 0,8 až 1,3 m od povrchu skrývky problémem jsou. Může jít o doklad přemisťování keramiky v rámci objektu např. bioturbací, nebo o následek přehmatu při laboratorním zpracování výzkumu. První možnost nastoluje otázku, do jaké míry mohla být přemisťována mezi vrstvami keramika z doby bronzové (a tedy otázku druhotné homogenizace 299
David Parma keramických souborů z jednotlivých vrstev), druhá otázku o důvěryhodnosti vyčleněných souborů. Při dalším porovnání s keramickými soubory z Přáslavic je zřejmé, že soubory z obj. 505A a B jsou svou početností extrémní - na této lokalitě jsou srovnatelné pouze s nálezovými soubory z několika rozsáhlejších hliníků, s nimiž ovšem nejsou srovnatelné vzhledem k diametrálně odlišnému objemu těchto rozsáhlých jam (ŠABATOVÁ 2007, 109). Dalece převyšují i hodnoty standardního souboru keramiky doby bronzové, stanovené na základě přáslavického materiálu - průměr 5302 g a 112 zlomků (ŠABATOVÁ 2007, 117). Lépe srovnatelná je průměrná hmotnost zlomku a kusu, stanovená v Přáslavicích na 45 g u zlomku a 118 g u kusu (ŠABATOVÁ 2007, 121). Hodnoty z Višňového (tab. 4) jsou mírně nižší a výrazně méně rozdílné v případě zlomku a kusu. Podíl slepitelných zlomků je obtížně srovnatelný pro specifické vlastnosti souborů z Višňového i mírně odlišnou metodiku výpočtu (viz níže; počet kusů oproti počtu zlomků u K. Šabatové), nicméně celkově je zřejmé, že stupeň fragmentarizace souboru z Višňového je v porovnání se standardním souborem keramiky z Přáslavic vyšší. Velmi dobře je srovnatelný podíl okrajů a den v kusech - pro Višňové jde u okrajů o 13,49% (obj. 505A), respektive 14,22 % (obj. 505B), u den pak 3,04 % (obj. 505A) a 6,11% (obj. 505B). Jde o hodnoty velmi blízké standardnímu souboru z Přáslavic (ŠABATOVÁ 2007, 127, tab. 9). Větší zlomkovitost a nižší průměrné hmotnosti souboru z Višňového můžou být ovlivněny skutečností, že zde byl jednoznačně zpracován kompletní, pečlivě vyzvednutý soubor, zatímco v případě Přáslavic je zřejmé, že nejmenší zlomky v materiálu z výzkumu chybí (ŠABATOVÁ 2007, 127). Tato okolnost dobře vynikne při porovnání četnosti zastoupení jednotlivých velikostních kategorií v kusech - výrazné převaze sloučené kategorie fragmentů 1 ( drobné, rozšlapané ) v souboru z Višňového (tab. 4) se hodnoty z Přáslavic (ŠABATOVÁ 2007, 126) ani nepřibližují. Podíl typické keramiky, tedy zlomků, u nichž je možné sledovat vedle základních charakteristik (keramická třída, povrch, hmotnost) sledovat alespoň jeden další znak tvarový či výzdobný, činí v přepočtu na počet kusů 20,8 % (celkem 456 kusů). Hmotnostní podíl typické keramiky je ovšem výrazně vyšší, jde o 48,6 % (absolutně 32057 g) z celkového souboru. Svůj podíl na této skutečnosti má již zmíněná přítomnost větších fragmentů zásobnicových nádob, stejně jako skutečnost, že i některé větší atypické zlomky byly přiřazovány při zpracování k jiným větším fragmentům (jakkoliv je nebylo možné fyzicky slepit) na základě subjektivní domněnky, že se jedná o zlomky téže nádoby. Takovýto přístup je při určování kvantitativních 300
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností vlastností souboru zavádějící, proto byly při dalším zpracování všechny takovéto kusy brány jako kus jediný. Z typologického hlediska jsou v souboru zastoupeny všechny předpokládatelné základní tvary (obr. 20; k terminologii Vitula - Šabatová 2002, 28), jejich četnost v kusech je vyjádřena v tab. 6. Zdaleka nejpočetnější jsou prosté mísy (TC1) s kónickými či oblými stěnami a prostým kalichovitým (HC; k terminologii ŠABATOVÁ 2007, 290) či kalichovitě rozevřeným okrajem (HD). Důležitá je absence zduřelých okrajů HH, spjatých spíše se starším vývojem, či charakteristických mis se zataženým okrajem zdobeným hraněním či tordováním. Dvojčlenné a trojčlenné mísy jsou zastoupeny minimálně, jde o tvary s esovitě nasazeným hrdlem a kalichovitým okrajem (obr. 5:9; 14:5; 12:9), ostře profilované kusy se nepodařilo identifikovat. Další relativně početnou a typologicky důležitou skupinu představují dvojčlenné a trojčlenné šálky (TE2, TE3), přičemž jsou zastoupeny obě základní skupiny. Četněji se vyskytuje varianta s hrdlem ostře nasazeným na nízkou spodní výduť a s ven vyhnutým okrajem (obr. 9:7, 8; 13:9, 10), méně početné jsou klasické šálky esovitého profilu s kalichovitým okrajem (obr. 6:8; 11:11; 13:3), zastoupené navíc spíše v provedení z hrubšího materiálu. Pokud lze ve fragmentárním souboru soudit, převažují ucha prostá pásková, jen mírně vytažená nad okraj; z 53 popsaných uch pouze v jediném případě jde o typickou velatickou formu s hraněným profilem (navíc uplatněnou na džbánu; obr. 14:1). Početněji jsou zastoupeny ještě zlomky zásobnic (TG), identifikované spíše na základě masivnosti provedení. Z rekonstruovatelných tvarů je zastoupen hrncovitý (obr. 5:7; 8:10) i spíše mísovitý (obr. 12:10) tvar, hrdlo je v provedení prostém kalichovitém (HC) či s mírně ven vyhnutým okrajem (obr. 5:5; 9:4). Typicky velatický střechovitě hraněný okraj chybí. Hrncovité nádoby se objevují pouze ve variantě s esovitou profilací a prostým kalichovitým hrdlem (obr. 5:10; 10:1; 14:8). Další tvary jsou ve zlomkovitém souboru jen obtížně jednoznačně identifikovatelné, z čehož vyplývá i jejich nízké zastoupení. Pouze u dvou kusů (snad z téhož jedince) můžeme předpokládat, že jde o zlomky dvojkónické nádoby s ostrým lomem (obr. 10:12), podobně jen u dvou kusů lze předpokládat, že jde o zlomek amforovité nádoby. Pochybnosti chybí u menší dvouuché nádoby s šikmo žlábkovanou horní výdutí (obr. 11:12), odlišně je formována ostře lomená výduť jiné, větší amfory (obr. 5:8); z amforovité nádoby by snad mohl pocházet i zlomek hrdla s ven vytaženým okrajem (obr. 6:13). Tři identifikovatelné džbánky jsou zcela rozdílných forem - u nejlépe dochovaného kusu s ostře nasazeným kalichovitým hrdlem 301
David Parma (obr. 14:1) převažuje vertikální rozměr, u kusu s nízkou horní výdutí, kuželovitým hrdlem a ven vyhnutým okrajem (obr. 8:6) převažuje rozměr horizontální. Původní podoba třetího exempláře je problematická (obr. 9:1), snad by se blížila spíše první, vyšší formě. Pokud budeme sledovat pouze zastoupení jednotlivých variant okrajů a hrdel v souboru z Višňového bez ohledu na jednotlivé tvary, dominuje jasně skupina hrdel kalichovitých a kalichovitě rozevřených (HC, HD; 35,8%), výrazněji zastoupeny jsou ještě hrdla ven vyhnutá (HF; 11%) a hrdla v horní části ostře vyhnutá (HE; 5,6 %) Podíl zdobené keramiky v celkovém počtu kusů činí 1,74%, prakticky tedy můžeme považovat takovouto keramiku za nezdobenou. Nejpočetněji se vyskytuje výzdoba plastická v podobě prstované lišty (PA5) či drobného pupku či výčnělku (PC, PE; obr. 11:12; 12:10; 14:8), ve dvou případech se objevuje vodorovné hranění či fasetování na lomu výduti misek či šálků (obr. 12:7, 13:7). Zcela unikátní je zlomek šálku či mísy se svislou plastickou lištou na vnitřní straně výduti v místě ucha (obr. 6:12). Zahloubená výzdoba se objevuje pouze v osmi případech - vedle již zmíněného šikmého žlábkování na amforovité nádobě (obr. 11:12) se podobná výzdoba objevuje ještě na dalším zlomku horní výduti (obr. 6:10), na jiném zlomku hrdla se objevuje žlábkování vodorovné (obr. 11:2). Na již zmiňovaném džbánu se objevuje výzdoba ze svazků svislých rýh (obr. 14:1), na míse potom řada důlků (obr. 4:7). Ve výzdobě okraje dominuje prstování a důlkování figurující především na větších tvarech (obr. 5:7; 7:7; 10:11; 13:5), pouze v jediném případě se na jednočlenné nádobě objevují laloky - v tomto případě jde o vytažený lalok v místě ucha (obr. 15:11); třikrát se objevuje vnitřní hranění okraje (obr. 4:3; 10:8). Významnou charakteristikou keramického souboru z Višňového je zastoupení některých typických povrchových úprav - zejména bylo sledováno tuhování, leštění, rýhování a drsnění povrchu (tab. 7). Jasně nejpočetnější je drsnění (27,9 %), což při velkých rozměrech takto především upravovaných zásobních nádob nepřekvapuje, významněji je zastoupeno ještě tuhování (8,03 %), překvapivě málo pak leštění (2,84 %) a rýhování (1,73 %). Jak je z tab. 7 zřejmé, zastoupení podílu těchto povrchových úprav v rámci jednotlivých kontextů značně kolísá. 8.2 Drobné nálezy Mezi drobné nálezy můžeme zařadit několik artefaktů z bronzu, keramiky, a dále kostěnou industrii. Z objektu 505A (k 136) pochází drobná bronzová tyčinka čtyřhranného profilu, jejíž jeden konec se zužuje, druhý je odlomen (obr. 16:14). Je možné, že jde o fragment šídla s ulomeným hrotem, ovšem 302
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností právě kvůli jeho absenci to nelze spolehlivě doložit. Z objektu 505B pochází zlomek bronzového plechu s jednou oblou dochovanou hranou, blíže funkčně neurčitelný (obr. 16:13); dle konstantní síly je možné spekulovat, že by snad mohlo jít o část břitvy či jiného plochého litého artefaktu. Dva další drobné bronzové artefakty z obj. 505B lze považovat za víceméně amorfní slitky (č. 1929, 1930; obr. 16:12); otázkou je, do jaké míry může jejich přítomnost signalizovat místní zpracování bronzu. Ze souboru keramiky lze vyčlenit soubor předmětů, které nepředstavují zlomky nádob. Jde především o slabě vypálená závaží, zastoupená minimálně šesti jedinci; z několika celých kusů je zřejmé, že jde o variantu kuželovitou (obr. 16:6,7) i jehlancovitou (obr. 15:13,14; 16:1,3), v obou případech s horizontálním otvorem v horní části. Závaží se vyskytují ve svrchní části zásypu obj. 505B (k 121) a ve svrchní i spodní části zásypu obj. 505A (k 132, 134). Soubory závaží tohoto typu nejsou nijak neobvyklým nálezem, o čemž svědčí např. nález 48 kompletních kusů a dalších zlomků ze sídlištních objektů starší fáze KSPP z Mauer bei Amstetten v Dolním Rakousku (ACHTER 2007). Zbývající drobné keramické artefakty se koncentrují ve spodní části zásypu obj. 505B (k 121). V případě silného zlomku s otvorem uprostřed jde nejpravděpodobněji o fragment přeslenu (obr. 16:4), u slabšího zlomku kruhového tvaru s otvorem mimo střed (obr. 16:9) by snad mohlo jít o fragment závěsku s početnými analogiemi (PODBORSKÝ 1970, 96; M. Lochner interpretuje tyto předměty jako drobná závaží - LOCHNER 1991, 257 - což je obecně v rakouské literatuře běžné). V případě zlomku dalšího plochého keramického předmětu (obr. 16:8) je jeho původní podoba neurčitelná, evidentně však nejde o tvar kruhový. Oba posledně jmenované předměty jsou druhotně vybroušeny z plochých střepů. Kvalitním výpalem a pečlivě hlazeným povrchem se od uvedených artefaktů odlišuje část předmětu kruhového tvaru o průměru 66 mm s vklenutým dnem (obr. 16:10). Pro interpretaci se nabízí dvě základní možnosti - může jít o odlomenou, extrémně tenkou nožku drobné nádobky nebo spíše o část jiného drobného předmětu, snad jakési špulky. V souvislosti s nálezy z dolnorakouského Oberravelsbachu se problematikou těchto předmětů krátce zabývala M. Lochner - popisuje jejich výskyt ve středodunajském prostoru zejména v době halštatské a v závěru pozdní doby bronzové (LOCHNER 1986). Relativně početný je soubor kostěné industrie. Kvalitním zpracováním se vyznačuje zvláště fragment jehly s hrotem a odlomeným kruhovým očkem (obj. 16:11), oproti tomu zbylé artefakty jsou opracovány jen velmi hrubě. Trojici artefaktů se zahroceným koncem (jednou z obj. 505A, dvakrát 505B; 303
David Parma obr. 17:1-3) lze považovat nejspíše za šídla, případně snad i dláta (obr. 17:2), funkci dvojice žeber s patrnými stopami řezání a obroušení při používání (obr. 17:4,5) nelze bez dalšího, bližšího zkoumání stanovit. Nálezové spektrum dále doplňují kamenné artefakty - dva úlomky zrnotěrek z obj. 505B (č. 1714, 1932), valoun se stopami obroušení - roztírač (č. 1711) z téhož objektu, a dále drobný silicitový úštěp (č. 1931). 8.3 Mazanice Vedle dalších nálezů pochází z výplně obj. 505 i soubor 258 kusů mazanice o celkové váze 11491 g. Soubor je rozptýlen mezi jednotlivými kontexty nerovnoměrně, rozhodující část pochází z k. 121 v obj. 505B (48% zlomků) a z povrchové vrstvy k. 120 (26 % zlomků). Z celkového množství je 42 % zlomků amorfních, tedy bez jakýchkoliv otisků, 1,5 % jsou zastoupeny plasticky tvarované kusy, zbylou část představují zlomky s otisky či dochovaným povrchem. V této kategorii jsou zastoupeny velmi různorodé typy, nejpočetnější a nejvýraznější skupinu (jde o necelou polovinu v rámci všech kusů s otisky) však představují zlomky s jednostranně hlazeným, rovným, do světla propáleným povrchem (obr. 21:1-9, 11, 19; 22:2-6, 16, 23). Tuto snadno rozlišitelnou, velmi svéráznou kategorii lze nejspíše považovat za zlomky pracovních ploch nadzemních otopných zařízení, snad jakýchsi krbů. Dále lze rozlišit širokou škálu otisků konstrukčních prvků od prutů (obr. 22:7) přes tyčovinu různého průměru (obr. 21:17,20; 22:10) po kuláče (obr. 22:8,14, 17, 24) a štípané prvky (obr. 21:13; 22:9, 11). Zastoupeny jsou i ploché zlomky tenkých vrstev hliněných omítek aplikovaných na rovnou stěnu (obr. 21:8, 10, 21), stopy nátěrů či jiných náročnějších povrchových úprav zjištěny nebyly. Vzhledem k výše uvedené charakteristice keramického souboru je zřejmé, že i v případě souboru mazanice silná fragmentárnost a opakované redeponování znemožňují úvahy nad konkrétním provedením jednotlivých staveb. Význam souboru tak lze spatřovat spíše v ilustrativní či v obecně srovnávací rovině. 9.0 Závěr a diskuse Záchranným výzkumem v letech 2005 a 2006 zachycená lokalita je vůbec prvním známým nalezištěm na katastru obce (obr. 1:1). Pokud budeme chtít nálezy z mladší doby bronzové zasadit do regionálního kontextu, pak je nutné uvést zejména blízkou opevněnou výšinnou lokalitu Křepice Hradisko, situovanou na ostrožně nad soutokem Křepičky a Stupešického potoka, která se nachází přibližně 3 km západním směrem (obr. 1:2). Opevnění zde není spolehlivě datováno, v bohaté sekvenci osídlení od eneolitu po dobu železnou 304
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností je výrazně zastoupen materiál stupně Ha B (PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, obr. 25) a méně výrazně i materiál řazený obecně do stupně Ha A (ŘÍHOVSKÝ 1963, obr. 13:H). Do počátku stupně Ha A a do stupně Ha B klade osídlení Hradiska i M. Salaš (SALAŠ 1987, Abb. 1). Další relativně blízkou lokalitou je poloha Trstěnice Horní díly, situovaná přibližně 2 km VJV od zkoumané polohy (obr. 1:3), odkud jsou zmiňovány blíže neurčené nálezy hrobů velatické fáze KSPP (PODBORSKÝ - VILDOMEC 1972, 220). Pro širší srovnání je pak důležitý dobře publikovaný materiál z pohřebiště v Oblekovicích, vzdáleného přibližně jen 12 km vzdušnou čarou jižně (ŘÍHOVSKÝ 1968), a sídlištní materiál z Těšetic (PODBORSKÝ a kol. 2005, 185 ff). Při pokusu o bližší časové zařazení keramického souboru z obj. 505 je nutné mít na zřeteli důležitá metodologická omezení. První vychází ze samotné struktury souboru, který lze charakterizovat jako silně fragmentární, pouze s minimálním zastoupením větších kusů nádob. Druhým je absence poznatků o bližším prostorovém kontextu obj. 505, vyplývající z povahy liniového výkopu. Víme, že obě sila nejsou na lokalitě osamocenými objekty, nemáme však představu o jejich poloze v rámci sídelního areálu mladší doby bronzové (okraj / centrální část) ani o tom, zda jde o objekty výjimečné či běžné. Podobně nedokážeme posoudit, zda extrémní početnost keramického souboru z obou objektů je na lokalitě pravidlem či výjimkou. Tato početnost je zároveň výhodou, neboť se jedná o dostatečně reprezentativní vzorek sídlištní keramiky vhodný pro další komparaci minimálně v regionálním kontextu, jakkoliv vzhledem k výše uvedeným formálním vlastnostem nejde o soubor vhodný např. pro definování užších regionálních keramických horizontů. Zde je na místě srovnání např. se souborem z obj. 1546 z Těšetic, který je při výrazném zastoupení celých tvarů naopak k podobnému účelu vhodný (PODBORSKÝ a kol. 2007, 185 ff). Nálezové soubory z objektů 505A a 505B se evidentně příliš neliší svými formálními vlastnostmi ani typologickým spektrem, větší variabilitu lze sledovat spíše mezi soubory z jednotlivých vyčleněných kontextů (vrstev) než z objektů jako celků. Z tohoto důvodu jsou dále všechny soubory z Višňového vyhodnoceny jako jediný celek. Na první pohled výrazným faktorem je spíše absence řady výrazných keramických typů než jejich prezence. Zcela chybí prvky charakteristické pro starší vývoj související ještě s mohylovou kulturou, jako jsou např. mísy se široce přehnutým a uvnitř odsazeným okrajem (skupina zduřelých okrajů HH), dvoukónické nádoby s oblým lomem, nízké esovitě profilované šálky, či obecně výzdoba vycházející ze starších vzorů. Podobně chybí některé vysoce charakteristické 305
David Parma prvky keramiky KSPP, zejména misky se zataženým okrajem s vodorovným hraněním a amforovité nádoby a zásobnice se střechovitě hraněným okrajem. Ze zastoupených tvarů působí starším dojmem zejména vysoký džbán s ostře nasazeným kalichovitým hrdlem (obr. 14:1), k jehož tektonice najdeme v jihomoravském prostředí analogie spíše ještě v pozdně mohylovém prostředí (Strachotín jáma 22, ŘÍHOVSKÝ 1982, tab. 31:4,5; Brno - Maloměřice, hrob, ŘÍHOVSKÝ 1982, tab. 2:1,4,5,6,7), hraněné ucho a výzdoba svazky rýh však patří spíše k prvkům KSPP; podobný tvar se vyskytuje i v jámě z Maissau/2 v doprovodu typické keramiky velatické fáze KSPP (LOCHNER 1991, Taf. 64:2). Nasazení uch pod rozhraním hrdla a výduti na amforovité nádobě (obr. 11:12) je obecně spíše prvkem starším, ovšem šikmé žlábkování či fasetování horní výduti je charakteristické zejména pro starší stupeň velatické fáze KSPP reprezentovaný materiálem z pohřebišť Lednice a Baierdorf. Zvláště charakteristické šálky velatického typu jsou zastoupeny variantou s ostrým lomem výduti a prohnutým hrdlem (obr. 9:7) i variantou s oblým lomem (obr. 6:8). Obě se vyskytují běžně v časném i starším stupni velatické fáze KSPP, do stejného časového intervalu spadá i výskyt vodorovného fasetování výdutí na těchto či podobných nádobách (obr. 12:7; 13:7). Důležitá by mohla být úplná absence charakteristických, vysoko nad okraj vytažených, profilovaných uch u těchto nádob. I ve zlomkovém materiálu jsou poměrně snadno identifikovatelné a přestavují rys charakteristický především až od staršího stupně velatické fáze (reprezentativní je kolekce šálků z obj. 1546 z Těšetic; PODBORSKÝ a kol. 2007, 185 ff). Při shrnutí výše uvedeného je zřejmé, že keramický soubor z obj. 505 z Višňového lze spolehlivě zařadit do intervalu časný (Blučina - Kopčany) až starší (Lednice - Baierdorf) stupeň velatické fáze KSPP a je evidentně starší než většina hrobů z Oblekovic, případné bližší datování v tomto rámci je ovšem problematické. Takovýto výsledek je při velké početnosti a zdánlivé vysoké charakterističnosti souboru jistým zklamáním, plně ovšem odpovídá omezením vyplývajícím ze specifických kvantitativních vlastností popsaným výše, především vysoké míře fragmentarizace. Nelze vyloučit, že soubor vznikl přemístěním materiálu akumulovaného v povrchovém odpadním areálu v delším časovém úseku. Je možné, že při srovnání s reprezentativním množství jiných chronologicky i geograficky bližších celků, zpracovaných podobnou metodikou, se podaří vypovídací hodnotu celku z Višňového v budoucnu vytěžit lépe (ostatně především se záměrem publikace srovnávacího materiálu pro další studium vznikl i tento příspěvek). 306
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností Literatura ACHTER, D. 2007: Ein urnenfelderzeitlicher Webgewichtsfundkomplex aus Mauer bi Amstetten, Niederösterreich, Fundberichte asu Österreich 46, 99-152. ČIŽMÁŘ, Z. 2006 : Višňové 2005-2006, výstavba kanalizace + ČOV, rukopis nálezové zprávy č. 185/06 v archivu ÚAPP Brno. LOCHNER, M. 1986: Ein urnenfelderzeitliches Keramikdepot aus Oberravelsbach, Niederösterreich, Archaeologica Austriaca 70, 295-315. 1991: Studien zur Urnenfelderkultur in Waldviertel (Niederösterreich), Wien. NEUSTUPNÝ, E. 2007: Metoda archeologie, Plzeň. PODBORSKÝ, V. 1970: Jihomoravská halštatská sídliště I, SPFFBU E 15, 7-100. PODBORSKÝ, V. a kol.: Pravěk mikroregionu potoka Těšetičky/Únanovky. K problematice pravěkých sociálních struktur. Brno 2005. PODBORKÝ, V. - VILDOMEC, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno. ŘÍHOVSKÝ, J. 1963: K poznání starší fáze kultury středodunajských popelnicových polí - velatické kultury, Sborník českoslovesnké společnosti archeologické 3, Brno, 61-115. 1968: Das Urnengräberfeld in Oblekovice, Fontes archaeologici Pragenses 12, Praha. 1982: Základy středodunajských popelnicových polí na Moravě, Studie AÚB X/1, Praha. SALAŠ, M. 1987: Zur Frage der jungbronzezeitlichen Höhensiedlungen in Südmähren, in: Die Urnenfelderkulturen Mitteleuropas, Praha, 277-285. SALAŠ, M. 2005: : Bronzové depoty střední až pozdní doby bronzové na Moravě a ve Slezsku, Brno. ŠABATOVÁ, K. 2007: Sídlištní areál střední a mladší doby bronzové v Přáslavicích, rukopis disertační práce uložený na FF MU Brno (http://www.is.muni.cz/th/9482/ff_d/dis_text.pdf). VITULA, P. - ŠABATOVÁ, K. 2002: Přáslavice. Díly pod dědinou, Kousky a kukličky (II). Pohřebiště a sídliště z doby bronzové (katalog), Archaeologiae Regionalis Fontes 4, Olomouc. VIŠŇOVÉ (BEZ. ZNOJMO). EINE KERAMIKKOLLEKTION AUS DER JÜNGEREN BRONZEZEIT MIT PROBLEMATISCHEM AUSSAGEWERT Die Rettungsgrabung anlässlich des Kanalisationsaufbaus in der Gemeinde Višňové wurde in den Jahren 2005 und 2006 durch die Mitarbeiter des Instituts für Bodendenkmalpflege Brno unter der Leitung von Zdeněk Čižmář durchgeführt, ihre letzte Phase fand unter ziemlich schwierigen Klimabedingungen statt. Die ungewöhnlich zahlreichen Funde erlauben eine 307
David Parma getrennte Bearbeitung der beiden Kollektionen von Siedlungsmaterial aus der jüngeren Bronzezeit und der Latenezeit; der folgende Artikel widmet sich der älteren Komponente; latenezeitliche Funde werden selbständig ausgewertet werden. Die betreffende Fundstelle befindet sich auf dem Katastralgebiet der Gemeinde Višňové, Bez. Znojmo, ca 700 m östlich von ihrem Intravilllan (Abb. 1:1). Sie liegt auf dem mäßigen Abhang von 288-300 m Seehöhe, der zum SO bis O neigt, praktisch in unmittelbarer Nähe eines namenlosen Wasserlaufs. Archäologisch positive Situationen wurden im Rahmen der Baustelle nur auf einer einzigen Stelle festgestellt, insgesamt wurden 9 Objekte und ausgewählte längere Profilabschnitte dokumentiert. Die ältere Komponente repräsentieren 5 Siedlungsobjekte der Velaticer Phase der Schlesischen Urnenfelderkultur. Keramikfunde sind mittels der Methodik und des Keramikkodes K. Šabatovás beschrieben (VITULA - ŠABATOVÁ 2002, 11-38, mit detaillierter Erklärung des Prinzips). Der ursprüngliche Kode musste ergänzt und modifiziert werden, die Publikation dieser Version wird vom Autor vorbereitet und aus Raumgründen ist nicht Bestandteil dieser Studie; der entscheidende Teil der Beschreibung ist jedoch ohne Probleme anhand der oben angeführten Publikation zu erschließen. Die Beschreibung wird in Form des verkürzten Tabelaroutputs aus der Datei präsentiert (Tab.2). Die ganze Kollektion der urnenfelderzeitlichen Keramik besteht aus 2195 Stk von ungefähr 66 kg, ihre Grundstruktur zeigt Tab. 3. Weiter wird nur mit Material aus Objekt 505A und B gearbeitet, wobei als grundlegende Vergleichseinheit in den Tabellen nicht einfach Ausfüllungen der beiden Objekte dienen, sondern ausgesonderte Inhalte einzelner Schichten (Kontexte). Der Umfang der Ausfüllung des Objekts 505A wurde auf 2,28 m3 berechnet, jener des Objekts 505B auf 5,14 m 3. Die Keramikkollektion aus Objekt 505A bilden insgesamt 681 Fragmente vom Gesamtgewicht 21 516 g, die Vorkommensdichte der Keramikfragmente beträgt also 299 Bruchstücke pro 1 m3, bzw. 9 437 g Keramik pro 1 m3. Die Keramikkollektion aus Objekt 505B besteht aus 1 497 Fragmenten vom Gesamtgewicht 39 460 g, die Vorkommensdichte der Keramikfragmente ist 291 Bruchstücke pro 1 m 3, bzw. 7 677 g Keramik pro 1 m 3. Es ist offensichtlich, dass die Vorkommensdichte der Bruchstücke in den beiden Objekten praktisch identisch ist. Keramikkomplexe aus den beiden Objekten sind also vergleichbar, beide stark fragmentiert. Dies geht deutlich von der Vertretung einzelner Grundkategorien von Fragmenten hervor (Tab. 4). Nach Zusammenkleben überwiegen zahlenmäßig Bruchstücke der Kategorie 1 (Rand, Hals-, Ausbauchungs- oder Bodenfragment, Henkel; VITULA - ŠABATOVÁ 2002, Abb. 3), also das winzige zertretene Material - 91,57% 308
Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností im Objekt 505A, 87,40% im Objekt 505B. Bruchstücke der Kategorie 3 (Hals mit Ausbauchung, ganzes Ausbauchungsprofil, ganzes Gefäß), also große, unzertretene Fragmente mit Brüchen, sind mit 1,18% im Objekt 505A und 1,39% im Objekt 505B vertreten. Vollständige rekonstruierbare Gefäße sind ganz schwach vertreten. Das Material mit diesen quantitativen Eingenschaften, die in der Mundsprache als viele kleine Scherben und ein Paar größere Fragmente charakterisiert wird, entspricht gut der Vorstellung über den tertiären Abfall in der Auffassung M. Kunas und E. Neustupnýs (NEUSTUPNÝ 2007, 70), also den von dem ursprünglichen Abfallareal versetzten Material. Es ist wahrscheinlich, dass dieser Fundfonds auf seiner ursprünglichen Stelle während eines längeren Zeitabschnitts akkumuliert worden war, bevor er in das untergegangene Silo versetzt wurde, wobei er bei diesem Transfer mit einigen größeren Keramikfragmenten ergänzt werden konnte. Aus dem typologischen Gesichtspunkt sind in dem Fundkomplex alle vorausgesetzten Grundformen vertreten (Abb. 20; zur Terminologie siehe VITULA - ŠABATOVÁ 2002, 28), ihre Menge in Stk ist der Tab. 6 zu entnehmen. Bei weitem am zahlreichsten sind einfache Schüsseln (TC1) mit konischen oder abgerundeten Wänden und einfachem kelchförmigem (HC; zur Terminologie siehe ŠABATOVÁ 2007, 290) oder kelchförmig offenem Rand (HD). Wichtig ist die Abwesenheit geschwollener Ränder HH, die eher in der älteren Entwicklungsphase vorkommen, oder der charakteristischen Schüsseln mit eingezogenem, gekanntetem oder tordierten Rand. Zwei- oder dreiteilige Schüsseln sind minimal vertreten, es handelt sich um Formen mit S-förmig aufgesetztem Hals und kelchförmigem Rand (Abb. 5:9; 14:5; 12:9), scharf profilierte Stücke konnten nicht identifiziert werden. Eine weitere relativ zahlreiche und typologisch wichtige Gruppe stellen zwei- und dreiteilige Tassen (TE2, TE3) dar, wobei die beiden Grundgruppen vertreten sind. Häufiger kommt die Variante mit dem scharf auf die niedrige untere Ausbauchung aufgesetzten Hals und dem ausladenden Rand vor (Abb. 9:7,8; 13:9,10), seltener sind klassische S-profilierte Tassen mit kelchförmigem Rand (Abb. 6:8; 11:11; 13:3), die eher aus groberem Material hergestellt sind. Soweit im fragmentarischen Fundkomplex festgestellt werden kann, überwiegen einfache Bandhenkel, die nur leicht über den Rand gezogen sind; von 53 beschriebenen Henkeln geht es nur in einem einzigen Fall um die die typische Velaticer Form mit gekanntetem Profil (darüber hinaus ein Krug; Abb. 14:1). Zahlreicher sind auch fragmentarisch erhaltene Ohrringe vertreten (TG), die meistens anhand der massiven Ausführung identifiziert wurden. Von rekonstruierbaren Formen ist der Topf (Abb. 5:7; 8:10) und die Schüssel 309
David Parma (Abb. 12:10) vertreten, der Hals ist kelchförmig (HC) oder mit mäßig ausladendem Rand (Abb. 5:5; 9:4). Der typisch Velaticer, dachförmig gekannteter Rand kommt nicht vor. Topfartige Gefäße erscheinen nur in Variante mit S-Profilierung und einfachem kelchförmigem Hals (Abb. 5:10; 10:1; 14:8). Bei einer näheren chronologischen Eingliederung des Keramikkomplexes aus Objekt 505 sind wichtige methodologische Einschränkungen zu beachten. Die erste geht von der Struktur selbst der gegebenen Kollektion heraus, die als stark fragmentarisch zu schätzen ist, mit einer minimalen Vertretung größerer Gefäßfragmente. Eine weitere Einschränkung stellt die Unkenntnis des näheren Raumkontextes des Objekts 505 dar, die durch den Charakter der künettenartigen Grabung gegeben ist. Man weiß, dass die beiden Silos nicht die einzigen Objekte auf der Fundstelle darstellen, aber ihre Situierung im Rahmen des jungbronzezeitlichen Siedlungsareals (Rand / Zentralteil) ist nicht bekannt und es ist auch nicht klar, ob es um ausnehmende oder geläufige Objekte ging. Ähnlich kann man nicht entscheiden, ob die extreme Größe des Keramikfundfonds auf der Fundstelle eine Regel oder eine Ausnahme darstellt. Diese Zahlenmenge ist vorteilhaft, denn es handelt sich um eine repräsentative Probe der Siedlungskeramik, die für einen weiteren Vergleich minimal im regionalen Kontext geeignet ist, wenn es sich auch wegen der oben angeführten formalen Charakteristiken nicht um einen Komplex handelt, der z.b. für die Definition engerer regionaler Keramikhorizonte geeignet wäre. Hier bietet sich der Vergleich z.b. mit der Kollektion aus Objekt 1546 in Těšetice, die dank der starken Vertretung vollständiger Formen dagegen zu einem ähnlichen Zweck geeignet ist (PODBORSKÝ und Kol. 2007, 185 ff.). Die Fundkomplexe aus Objekten 505A und 505B unterscheiden sich weder durch ihre formalen Charakteristiken noch das typologische Spektrum offensichtlich nicht viel voneinander, eine größere Variabilität ist eher zwischen Komplexen aus einzelnen ausgesonderten Kontexten (Schichten) als aus den ganzen Objekten zu beobachten. Aus diesem Grund werden weiter alle Komplexe aus Višňové als ein einziges Ganze ausgewertet. Ein auf den ersten Blick deutlicher Faktor ist eher die Abwesenheit zahlreicher ausgeprägter Keramiktypen als ihr Vorkommen. Es fehlen total Elemente, die für die ältere Entwicklungsphase charakteristisch sind und mit der Hügelgräberkultur im Zusammenhang stehen, wie z.b. Schüsseln mit breit umgelegtem und innen abgesetztem Rand (Gruppe geschwollener Ränder HH), doppelkonische Gefäße mit obgerundetem Bruch, niedrige S-profilierte Tassen oder allgemein das von älteren Mustern herausgehende Dekor. 310