Porovnání výskytu obezity u dětí mladšího školního věku v Praze a ve Vídni

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Porovnání výskytu obezity u dětí mladšího školního věku v Praze a ve Vídni Vypracovala: Mgr. Veronika Stýblo Vedoucí práce: doc. PaedDr. Vladislav Kukačka, Ph.D. České Budějovice 2016

Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne 19. ledna 2016 Veronika Stýblo

Anotace Obezita je poslední dobou často nazývána jako epidemie 3. tisíciletí. Její výskyt se za poslední léta rapidně zvýšil nejen u dospělých, ale také u dětí. Právě nárůstem dětské obezity se Česká republika i Rakousko řadí na jedno z předních míst v Evropě. Práce popisuje příčiny, výskyt a následky nemoci. Dále se zabývá možnou prevencí. Praktická část je věnována zjišťování stavu obezity, stravovacími a pohybovými návyky dětí mladšího školního věku na základních školách v Praze a ve Vídni. K tomuto zjištění sloužilo dotazníkové šetření, které vzhledem k důvěryhodnosti odpovědí bylo směrováno k rodičům dětí. Výzkumu se týkal 170 žáků ve věku 7-11 let. Podle výsledků výzkumu se hodnoty BMI u největšího procenta vybraných žáků pohybují v pásmu 25. 50. percentilu, tedy v pásmu středních hodnot. Zvýšenou hmotností a obezitou trpí více dětí z Vídně. U 11 % dívek a 13 % chlapců z Vídně byla zjištěna zvýšená hmotnost, u 7 % dívek a 10 % chlapců dokonce obezita. U chlapců z Prahy trpí zvýšenou hmotností pouhých 6 %, obezitou nikdo. V kategorii dívek trpí 13 % zvýšenou hmotností a 3 % obezitou. Klíčová slova: BMI index, nadváha, obezita, percentilový graf, období mladšího školního věku

Abstract Obesity has come to be known as the epidemic of 3 rd millennium. Currently, the prevalence of overweight has increased significantly not only among adults, but also among children. Both the Czech Republic and Austria rank themselves among the countries with the highest increase of juvenile obesity in Europe. The thesis envisions describing the reasons, occurrence and effects of the disorder along with the possibility of prevention thereof. The empirical part seeks to examine eating habits, physical activity and their correlation to the degree of obesity among children attending the primary school in Prague and Vienna. For this purpose, the screening test took a form of a questionnaire which targeted parents due to the reliability of the information. In brief, a total of 170 pupils aged 7 11 took part in the research. The research demonstrates that the majority of tested participants range between 25 50 per cent, i.e. among intermediate group values. More participants from Vienna are affected by overweight as well as by obesity. Among the participants from Vienna, overweight was diagnosed in 11 % of girls and 13 % of boys and obesity in 7 % of girls and 10 % of boys respectively. On the other hand, only 6 % of boys in Prague suffer from overweight (none of the boys reached the obesity level) whereas 13 % of girls are overweighed and only 3 % of them are obese. Key words: BMI index, overweight, obesity, percentage graph, primary school education

Obsah 1 Úvod... 6 2 Teoretická část... 8 2.1 Somatická charakteristika dětí mladšího školního věku... 8 2.2 Obezita... 8 2.2.1 Problematika dětské obezity... 11 2.2.2 Příčiny dětské obezity... 13 2.2.3 Prevence dětské obezity... 16 2.2.4 Zdravotní rizika obezity... 21 2.2.5 Klasifikace nadváhy a obezity... 22 2.2.6 Terapie dětské obezity... 23 3 Praktická část... 25 3.1 Cíle práce... 25 3.2 Výzkumné otázky... 25 3.3 Charakteristika výzkumného souboru... 26 4 Výsledky... 27 5 Závěr... 45 6 Seznam použitých zdrojů... 46 7 Přílohy... 48

1 Úvod Obezita je již řadu let řazena ke globálním problémům lidstva. Její výskyt se za poslední léta zvýšil nejen u dospělých, ale také u dětí, a to ve stále dřívějším růstovém období, např. již v předškolním věku. Alarmující jsou nejen příčiny, průběh a následky tohoto onemocnění, ale také stále přibývající počet postižených, který rapidně roste nejen ve vyspělých zemích, ale také v mnoha zemích rozvojových. Z osobního problému jednotlivce se stal závažný problém medicínský a svým rozsahem i celospolečenský a ekonomický. Obezita je proto řazena mezi tzv. civilizační choroby. V některých případech se dokonce již hovoří o světové epidemii (Pařízková, Lisá, 2007). Obezita je definována jako chronické metabolické onemocnění, které je charakterizováno zvýšeným podílem tuku na tělesném složení se současným vzestupem tělesné hmotnosti nad normální rozmezí. Jedná se o nemoc a současně o důležitý rizikový faktor podílející se na vzniku řady dalších onemocnění, jako jsou např. diabetes 2. typu, hypertenze, astma, ortopedické a psychologické problémy atd. Zvažován je také vztah obezity a některých zhoubných nádorů. Obezita by proto s ohledem na svoje následky měla být léčena (Kunešová et al., 2005). Co se týče historického vývoje, nebyla obezita vždy považována za opravdový problém. Byl to naopak boží dar a privilegium nejvyšších společenských tříd. Kypré ženské tvary představovaly symbol krásy a plodnosti a také u dětí byla obezita hodnocena jako přednost. Větší zásoby tuku byly předpokladem k snadnějšímu přežití v období moru a válek. Ve 20. století představili módní návrháři nový ideál krásy modelku Twiggy měřící 170 cm a vážící pouhých 41 kg. Tento vzor začal u spousty žen a dívek náhle způsobovat nespokojenost s vlastním tělem (Málková, Krch, 2001). V dnešní konzumní společnosti má na děti velký vliv především reklama. Stále sledujeme propagaci vyhublých modelek a reklamy na nejrůznější diety. Na druhé straně jsou hojné i reklamy na cukrovinky a pokrmy z fastfoodů, které jsou tolik oblíbené zejména u dětí. 6

I přestože v dnešní době existuje nespočetná řada preventivních programů a organizací, které se zabývají obezitou, postižených stále přibývá. Velká většina naší společnosti vidí obezitu často pouze jako kosmetický, nikoliv jako závažný zdravotní problém přinášející mnohá zdravotní rizika (Fořt, 2004). Problém obezity je velice závažný také v dětské populaci. Právě nárůstem dětské obezity se Česká republika (dále jen ČR) řadí na jedno z prvních míst v Evropě. Rakouské ministerstvo zdravotnictví také uvádí neustálý nárůst počtu dětí s nadváhou. 24 % dětí ve věku od 7 do 14 let zde trpí nadváhou či obezitou. Od roku 2008 do roku 2012 stoupla tato hodnota o 6 % (Bundesministerium für Gesundheit, 2013). Mezi nejčastější příčiny nárůstu obezity patří nedostatek pohybu, sedavý způsob života a nesprávná, nevyvážená strava. Děti by měly svou stravu doplnit o dostatečné množství čerstvého ovoce a zeleniny a pravidelně snídat. Je prokázané, že lidé, kteří nesnídají, mají větší předpoklady stát se obézními (Kejvalová, 2010). Z našeho dotazníku vyplynulo, že více než 80 % dětí snídá každý den. Nejdůležitějším faktorem podílejícím se na životním stylu dětí jsou rodiče, kteří by měli vést svoje děti již od útlého věku k pravidelné pohybové aktivitě a správnému stravování. Proto je nezbytně nutné klást důraz na prevenci vzniku obezity formou vzdělávání nejen dětí, ale i jejich rodičů. Hlavním cílem práce je zjištění stavu obezity u dětí mladšího školního věku v Praze a ve Vídni a jejich pohybových a stravovacích návyků. K tomuto zjištění posloužilo dotazníkové šetření, které bylo směrováno k rodičům dětí prvního stupně. Výsledné hodnoty by měly děti a jejich rodiče přimět k tomu, aby se zamysleli nad životním stylem, v lepším případě je motivovat k členství v různých sportovních klubech či kroužcích a k pravidelné pohybové aktivitě vůbec. Dále by měla práce zdůraznit důležitost prevence, která by měla probíhat jak v rodině a ve škole, tak na úrovni regionální a státní. Dětem a jejich rodičům by měla pomoci nalézt řešení, jak předcházet výskytu obezity. Toto téma jsem si vybrala, protože si uvědomuji závažnost tohoto fenoménu a důležitost boje proti obezitě právě v této populační skupině. Jako učitelka tělesné výchovy mám v rukou možnost alespoň zčásti pomoci dětem a jejich rodičům nalézt řešení, jak výskytu obezity předcházet, popř. jak s ní bojovat. 7

2 Teoretická část 2.1 Somatická charakteristika dětí mladšího školního věku Mladší školní věk je orientačně vymezen věkem mezi 6-7 lety a 11 12 lety. Raný školní věk trvá od nástupu do školy, tedy od 6 7 let do 8-9 let. Je charakteristický velkou změnou v životě, kterým je nástup do školy. Střední školní věk od 8 9 let do 11 12 let je obdobím, kdy dítě přechází na 2. stupeň základní školy a začíná dospívat. Období mladšího školního věku je, co se týče růstu, rovnoměrné. Děti za rok vyrostou asi o 4,5 5,5 cm a přibývají na hmotnosti přibližně 2 3 kg. V některých případech však dochází k prvním výskytům dětské obezity (u šestiletých dětí je to 6 %, u osmiletých až 16 % dětí), v jedenácti letech dívky předstihují chlapce ve výšce i váze, a to vlivem dřívější menstruace. V tomto věku je také důležité správné držení těla (školní brašna na obě ramena, protahování po dlouhodobém sezení ve škole). Mozek v tomto období již dosahuje hmotnosti dospělého člověka. Významné je zdokonalování v hrubé motorice. Pohyby jsou rychlejší a lépe koordinované. Roste zájem o pohybové hry a zdokonaluje se koordinace zápěstí a prstů. Co se týče psychického vývoje, dochází k navazování prvních dlouhodobých kamarádských vztahů, s postupným nástupem puberty dochází ke vzdorovitosti, utváření žebříčku životních hodnot a prezentování vlastních názorů (Langmeier & Krejčířová, 2006). 2.2 Obezita Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je obezita od roku 1998 definována jako nadměrné množství tuku v organismu. Jedná se o celoživotní multifaktoriálně podmíněnou metabolickou poruchu. I když příčiny obezity jsou různé, v principu jde vždy o vyšší příjem energie, než je její výdej. Ve většině vyspělých států světa představuje obezita jednu z nejrozšířenějších nemocí. Podle studie Emmanuela Gakidou z washingtonské university trpělo nadváhou či obezitou v roce 1980 857 miliónů lidí, v roce 2013 jsou to již 2,1 miliardy, z toho 671 milionů trpí obezitou. Náklady, které jsou ročně vynakládány na léčbu nadváhy či obezity, se 8

pohybují kolem 3,5 bilionů dolarů (Spiegel online, 2014). Obezita přispívá k rozvoji řady závažných chronických nemocí, jako jsou cukrovka, problémy s dýcháním, přetěžování pohybového aparátu, nádorová onemocnění, zažívací či kožní potíže, hypertenze a s tím související ateroskleróza se všemi svými riziky. Při obezitě je riziko onemocnění hypertenze šestkrát a cukrovky sedmkrát vyšší než při normální hmotnosti. Nemoci spojené s obezitou jsou po onemocněních souvisejících s kouřením druhou nejčastější příčinou úmrtí, kterým je možné předcházet. Němečtí lékaři dokonce tvrdí, že obézní lidé mají větší náchylnost k rakovině než kuřáci. Vážné jsou také problémy sociální a psychické. Obezita je brzdivým faktorem motorické výkonnosti. Velká většina obézních se nerada pohybuje, jejich tělesná zdatnost je ze 75 % velice špatná. Obézní jedinci mají pohybovou aktivitu až o dvě třetiny menší než průměrní jedinci (Lisá et al., 1990; Riegerová, 1994; uvádí Suchomel, 2004). Více než 57 % dospělé populace v ČR trpí nadváhou nebo obezitou. Bohužel tento trend stále narůstá, a to jak u dospělých, tak i u dětí (viz obrázek 1, 2, 3). Ještě větší nárůst nemocných zaznamenává Rakousko, kde trpí nadváhou či obezitou přes 65 % mužů a přes 53 % žen. Tímto se Rakousko řadí na přední příčky v Evropě (viz obrázek 2). Základními příčinami vzniku nadváhy či obezity je nadbytek energeticky bohatých potravin a nedostatek přirozeného pohybu. Genetické předpoklady jsou příčinou vždy určitého počtu obézních jedinců populace, ale nemohou způsobovat takovýto růst. 9

Obr. 1: Trend vývoje hmotnosti v ČR na základě údajů z let 2001, 2005, 2008 Zdroj: (Obesity NEWS, 2010) Jak vyplývá z obrázku, počet jedinců trpících nadváhou a obezitou se v ČR neustále zvyšuje. Zatímco v roce 2001 trpělo obezitou 15 %, v roce 2008 je to o 7 % více. Procento jedinců s normální váhou tím pádem klesá. V roce 2001 mělo normální váhu 52 % populace, v roce 2008 je to 42 %, čili o 10 % méně. Tento výzkum byl proveden v roce 2008 agenturou STEM/MARK v rámci projektu Žij zdravě, který se uskutečnil za podpory Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Obr. 2: Procentuální výskyt nadváhy a obezity v Evropě z roku 2010, srovnání mužů a žen Zdroj: (Ceskenoviny.cz, 2011) 10

2.2.1 Problematika dětské obezity Jak jsem již zmiňovala v úvodu mé práce, neustálý nárůst počtu jedinců trpících nadváhou či obezitou představuje velmi závažný celospolečenský problém. Životní styl dospělých se bez pochyby přenáší i na jejich děti, není tedy divu, že počet postižených také rapidně stoupá i v dětské populaci. Každý zdravotní problém má své příčiny. Na vzniku obezity se nejčastěji podílí nízká tělesná aktivita, nesprávné stravovací návyky, genetická predispozice, psychologické příčiny a konzumní životní styl. Obvykle se jedná o kombinaci více příčin. Nejefektivnějším řešením je však prevence, a to již v raném věku. Vztah mezi obezitou rodičů a jejich dětí je vědecky ověřen. U rodičů normální tělesné hmotnosti je pravděpodobnost výskytu obezity jejich dětí jen 7 10 %. Větší riziko, 40-50 %, hrozí tam, kde se obezita vyskytuje alespoň u jednoho rodiče. Jsou-li obézní oba rodiče, bude v 80 % obézní i jejich dítě. Výskyt obezity v těchto rodinách není způsoben geny, ale spíše nesprávnými stravovacími návyky, které děti od rodičů přejímají (Kňourková, 1990; Parr, 1998; Sedlak, 1991; uvádí Suchomel, 2004). Rodiče dítěte, kteří mají sami sklon k obezitě nebo jí dokonce již trpí, by si měli uvědomit, že časná nadváha dítěte je prvním krokem k pozdější obezitě. Dle Gregory (2004) zůstává 70 až 80 % obézních dětí obézními i v dospělosti. Právě tyto nepříznivé prognózy by měly vést rodiče k zamyšlení a ke změně jejich každodenních návyků. Dalším motivem pro radikální prevenci by měl být fakt, že obezita je jedním z faktorů výrazně přispívajících ke zvýšení pravděpodobnosti vzniku některých chronických civilizačních onemocnění. (Fořt, 2004). Zjistit přesné údaje o výskytu dětské obezity je složité. Často se setkáváme s nejrůznějšími fakty. Oficiální statistiky se většinou liší od mediálních informací. Všichni se ale shodují v jednom počet obézních dětí stále stoupá. Z výzkumu projektu Caterpillar Research trpí v současné době nadváhou každé 4. dítě, obezitou každé 7. a monstrózní obezitou 4 ze sta dětí. (Sdetmiprotiobezite.cz, 2014) 11

Obr. 3: Výskyt závažné hmotnosti dětí v ČR na základě údajů z let 2009 2013 Zdroj: (Sdetmiprotiobezite.cz, 2014) Hraniční hodnoty pro stanovení nadváhy a obezity (např. hraniční hodnoty percentilů) se u různých autorů liší. Podle Hainerové (2009) je v ČR doporučeno BMI 97. percentilem hodnotit jako obezitu a BMI 90. 97. percentilem jako nadváhu. S jiným názorem se setkáváme v publikaci od Gregory (2004), kdy hraniční hodnota nadváhy je stanovena 85. 90. percentilem a hranice obezity 90., 91., 95. nebo 97. percentilem. Abychom zabránili nejednotnosti dat, stačilo by stanovit přesná kritéria, podle nichž se při hodnocení dětské nadváhy a obezity bude postupovat. Mezinárodní asociace pro studium obezity vypracovala nové definice nadváhy a obezity u dětí, což usnadní vzájemné porovnávání jednotlivých studií. Podle nich trpí v České republice nadváhou či obezitou 17 % dětí mladšího školního věku. Z obrázku vyplývá, že nejhorší situace je v Itálii, kde trpí nadváhou či obezitou 36 % dětí. Špatná situace je například také ve Španělsku, kde trpí nadváhou či obezitou 34 % dětí. 12

Obr. 4: Procentuální zastoupení dětí ve věku 7 11 let trpících nadváhou či obezitou v Evropě z roku 2003 Zdroj: (MATTHEWS, 2007) 2.2.2 Příčiny dětské obezity Většina odborníků se shoduje v tom, že nejčastější příčinou vzniku obezity je nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Samozřejmě se na nárůstu rizika vzniku obezity podílí mnoho faktorů, a to většinou v kombinaci. Heinerová (2009) uvádí následující rizikové faktory vzniku obezity: nesprávná výživa, nedostatek pohybové aktivity, zejména sedavý způsob života (např. čas strávený sledováním televize či u počítače), genetické faktory a vliv rodiny (v rodině, kde se vyskytuje nadváha a obezita, se genetická predispozice ke vzniku obezity projeví, jestliže jedinec žije v prostředí, kde jsou k dispozici potraviny s vysokým obsahem energie či pokud není dítě podporováno k pohybové aktivitě), psychologické faktory (některé děti řeší svůj stres, emoce či nudu jídlem, tedy tak jako jejich rodiče), 13

socioekonomické vlivy (děti pocházející z rodin s nízkým příjmem jsou náchylnější ke vzniku obezity), prenatální rizikové faktory. Sociálně-ekonomické podmínky života dítěte Podle Hainerové (2009) jsou děti pocházející z rodin s nízkým příjmem daleko náchylnější ke vzniku obezity než děti z vrstev středních a vysokých. U těchto rodin chybí dostatek informací o zdravé výživě a převládá zde konzumace levných nekvalitních potravin. Důsledkem může být specifický typ podvýživy, vyplývající z nedostatku mnoha důležitých látek obsažených v přirozených potravinách. Dítě by se mělo od malička učit, jaké potraviny a pokrmy jsou pro něj vhodné, a podle toho se stravovat. Žádní odborníci ani výživoví poradci nic nesvedou, pokud nebude hlavním iniciátorem zdravé výživy a životního stylu rodina. Jestliže rodiče vedou dítě k pravidelné pohybové aktivitě, zdravě a pravidelně se stravují a poskytují dítěti dobré rodinné zázemí, jsou příčiny ke vzniku obezity minimální. Tlak prostředí Velký vliv na dětskou psychiku má televizní reklama. Děti těžko odhadnou klamnou informaci od skutečnosti a často těmto reklamám podlehnou. Stát hraje v tomto případě důležitou roli. Měl by věnovat zvláštní pozornost reklamě na potravinářské výrobky a zvláště reklamě zaměřené na děti. Již zmíněné sledování televize je v dnešní době zejména u dětí velice oblíbené. Příliš časté sledování televize podporuje návyk na sedavé zaměstnání. Omezuje aktivní přístup k životu, redukuje rozvoj širších zájmů a může mít negativní vliv na kognitivní vývoj a utváření sociálních dovedností dítěte (Pařízková, J., Lisá, L. et al., 2007, s. 188). I z mého dotazníku vyplynulo, že sledování televize patří k velice oblíbeným činnostem dětí. U chlapců a dívek z Vídně je sledování televize na druhém místě hned po hraní na počítači. 14

Zdravotní příčiny Další příčinou vzniku obezity může být také funkční porucha štítné žlázy, jejíž hormony se podílejí na metabolismu živin a energie. Její nedostatečná funkce způsobuje únavu, ospalost, snížení tělesné teploty a zvýšení tělesné hmotnosti, která bývá způsobena především zadržováním vody (otoky). Z hormonu tyroxinu, který štítná žláza produkuje, vyrábějí játra a některé další orgány trijódtyronin, který je účinnou látkou zvyšující metabolické pochody. Během hladovění a stresu se přeměna tyroxinu na trijódtyronin zpomaluje, obsah trijódtyroninu v krvi klesá a dochází k hypofunkci štítné žlázy. Nedostatečnou výživou se tedy látková výměna zpomalí zablokováním tvorby a účinnosti hormonu, který metabolismus zvyšuje (Šonka et al., 1990). Vliv na vznik obezity může mít také porucha činnosti nadledvin (tzv. Cushingův syndrom), kdy dochází k nadbytku hormonu kortizolu, nebo může být důsledkem dlouhodobého podávání kortikoidů. První případ není příliš častý, ale stále se rozmáhající užívání kortikoidů (především u astmatiků, bronchitiků, či pacientů s ekzémy a lupénkou) je mimořádně rizikové. Zejména dlouhodobé podávání těchto léků dětem se nedoporučuje. Zvýšenou aktivitu nadledvin působí také stres, který je v dnešní době bohužel už i u dětí stále častější. Genetické příčiny Genetické dispozice patří mezi významné rizikové faktory vzniku obezity. Pravděpodobnost, že dítě dvou obézních rodičů bude obézní, je vysoká. Podle doc. MUDr. Vojtěcha Hainera, CSc. je asi u 40 až 70 % obézních vznik obezity dán genetickými faktory. Dědičnost se přitom uplatňuje různým způsobem, např. rozdílnou schopností spalovat základní živiny (zejména tuky), různou velikostí výdeje energie v klidu a po jídle, stupněm spontánní pohybové aktivity a přednostním výběrem některých chutí. Je potvrzen i fakt, že i hmotnostní úbytek je geneticky předurčen. Na základě srovnávacích studií dvojčat žijících odděleně a společně byl vliv prostředí na vznik obezity odhadnut na 30 % (Hainerová, 2009). 15

Prenatální faktory V poslední době se spousta výzkumů zaměřuje na příčinu prenatálních faktorů vzniku obezity. Mezi nejčastější faktory, které vznik obezity ovlivňují, patří stav výživy matky, metabolismus glukózy u matky, kouření matky, dále porodní hmotnost dítěte a způsob kojenecké stravy. Velmi důležité je z hlediska prevence také kojení v prvních měsících života. Podle rakouského ministra zdravotnictví (Stöger, 2011) má výživa matky v těhotenství vliv na to, jaké chutě bude dítě později upřednostňovat. 2.2.3 Prevence dětské obezity Prevence je prvním a základním řešením vzniku nadváhy a obezity. Velkou měrou se na jejím rozvoji podílí již stav matky před početím. Dnes je již zcela známo, že pravděpodobnost vzniku obezity u dětí stoupá, pokud byla matka obézní již před otěhotněním. Důležité je předcházet vytváření špatných stravovacích a pohybových návyků. Velký vliv má výběr potravin již v raném dětství. Vystavení dítěte různým nevhodným potravinám ovlivňuje výběr jídla samotným dítětem i v pozdějším věku (Kast-Zahn, Morgenroth, 2007). Prenatální období Těhotné ženy by měly konzumovat stejné množství stravy jako před těhotenstvím. Důležitou roli v rozvoji nadváhy dítěte hraje také skladba stravy těhotné ženy. Plod si totiž dokáže vytvořit návyk na stravu přijímanou matkou. To je zřetelné u alkoholu a kofeinu a platí to bohužel i u cukrů a tuků (Kejvalová, 2010). Kojenecké a batolecí období Kojení je jednou z nejlepších prevencí vůbec. Složení mateřského mléka plně odpovídá potřebám dítěte a žádná strava ho nedokáže nahradit. Velmi důležité je také období několika měsíců po odstavení. Předčasné odstavení kojence a následná umělá kojenecká výživa vede k výrazně rychlejšímu nárůstu hmotnosti. Rodiče musí při výživě dbát na správný obsah a poměr specifických živin. Děti by minimálně do 16

tří let neměly jíst to, co jejich rodiče. Předčasný a později nadbytečný příjem nevhodných (slazených) druhů mléčných potravin je jednou z hlavních příčin stoupajícího výskytu nadváhy a následných zdravotních problémů (Fořt, 2004). Puberta a období zastavení růstu Období puberty je pro rozvoj obezity zlomové. Během něj dochází k ukončování tělesného růstu a dokončování vývoje tělesných orgánů a tkání. Redukce tělesné hmotnosti je obtížná. Pokud dítě samo nechce změnit životosprávu, není snadné ho v tomto období přesvědčit. Další základní problém rozvoje nadváhy a obezity dětí školního věku spočívá v neznalosti problematiky výživy rodičů a v nevhodném školním stravování. Individuálně kolem 15. až 18. roku dochází k definitivnímu zastavení růstu. Pokud v tomto období přetrvává nadměrný příjem potravy, který se na tělesné hmotnosti v pubertě neprojevil, v tomto období se zcela jistě ukáže. Organismus už nepotřebuje tolik energie, protože se nevyvíjí, a proto je nutné si svou stravu více hlídat. Výživa Celá rodina by měla dbát na pestrou stravu, bohatou na zeleninu, ovoce, celozrnné potraviny, tmavé pečivo, polotučné mléčné výrobky, ryby a drůbež. Děti by měly jíst pravidelně 5-6x denně. Při nedostatečné frekvenci přijímaných potravin (1 2x za den) vzniká adaptivní hyperlipogeneze, jejímž důsledkem je zvýšené ukládání glykémie. Při poklesu glykémie se zvyšuje pocit hladu, který vede k nekontrolovanému zvýšení příjmu potravy s následným ukládáním přebytku energie do tukových rezerv (Hlúbik, 1994). Velikost porce musí odpovídat jejich růstu, hmotnosti a pohybu. Neměly by se používat živočišné tuky, ale kvalitní rostlinné tuky a oleje. Nutné je omezit cukry, sladkosti, sladké nápoje, méně solit a dbát na pitný režim. Nejvhodnější jsou voda a neslazené čaje. Hainerová (2009) uvádí další zdravé jídelní návyky u dětí: jíst pomalu a v klidu, dbát na příjemnou atmosféru u jídla, nepoužívat jídlo jako formu odměny, 17

zákaz konzumace určitých potravin spíše zvýší jeho preferenci, naopak nucení do určitého jídla naopak sníží preferenci, servírovat jídlo na menší talíře, nekonzumovat jídlo před televizí či počítačem konzumace jídla je potom neřízená. Velký důraz klade Bieler (2001) na důsledné žvýkání. Většina obézních dětí jí příliš rychle. Žvýkání usnadňuje a urychluje trávení. Například celulóza, která se nachází v zelenině, musí být důkladně rozrušena žvýkáním, jelikož naše tělo nedisponuje žádným enzymem, který by ji rozrušil. Při nedostatečném rozžvýkání pak dochází k hnilobnému rozkládání způsobujícímu plynatost a nadýmání. Pyramida výživy (obr. 5) vyjadřuje názorným způsobem, jak by měla být strava složena, aby co nejvíce vyhovovala výživovým doporučením a zásadám racionální výživy. Nejvíce potravin bychom měli konzumovat z dolních pater, nejméně z vrcholu pyramidy. Obr. 5: Pyramida výživy Zdroj: (Mateřská škola Obora, 2012) Největší podíl potravin tvoří tzv. cereální produkty, což jsou potraviny vyrobené z obilovin, např. chléb, pečivo, rýže, těstoviny. Tyto potraviny původně obsahovaly všechny tři základní živiny (bílkoviny, tuky, sacharidy) ve vhodném poměru a vysoké kvalitě. Díky průmyslovému zpracování obsahují však v dnešní době z větší části sacharidy. Místo původních kvalitních přírodních tuků se přidávají tuky ztužené s velkým přídavkem kuchyňské soli a jednoduchých cukrů. Přesto jsou 18

cereálie i nadále doporučovány odborníky a na celkově přijaté energii by se měly podílet z 60 75 %. Vysoce nebezpečné jsou cereální snídaňové směsi a různé druhy müsli, které jsou mezi dětmi velice oblíbené. To vyplývá i z mého dotazníku. Velmi často obsahují mnoho cukru, přídavků ztužených tuků či mouky. Druhou skupinou by mělo být ovoce a zelenina zdroje vitamínů, minerálů a vlákniny. Zhruba 60 % dětí v dotazníku uvedlo, že jí ovoce každý den. Zeleninu kolem 37 53 %. Třetí patro tvoří maso, ryby, luštěniny, vejce, ořechy, mléko a mléčné výrobky. Tyto potraviny představují základní zdroje bílkovin (proteinů). 9 % dívek z Prahy uvedlo, že nejí maso vůbec. Děti nejčastěji preferují kuřecí maso, na druhém místě je u českých dětí maso vepřové, u rakouských dětí ryby. Potraviny z vrcholu pyramidy bychom měli konzumovat velice zřídka a vybírat vhodné druhy. 21 26 % dětí z Prahy uvedlo, že jí sladkosti každý den. Naproti tomu děti z Vídně uvádějí ve 47 % každodenní konzumaci sladkostí. Pojem fast food je dětem také dobře známý. Často se takto stravuje 10 % dívek a 17 % chlapců z Prahy. U vídeňských dětí to jsou pouze 4 % dívek a 5 % chlapců. Výživa zasahuje do psychického vývoje dítěte od samého počátku jeho života. Má vliv na vývoj nervové soustavy, rozvoj motorického a senzorického systému, ale také na další vlastnosti tvořící základ osobnosti dítěte. Nevhodná výživa v dětství ovlivňuje kvalitu života v dospělosti a může být zdrojem pozdějších psychických problémů. Zvláštní význam má předškolní období, dávající základ dlouhodobým vzorcům jídelního chování. (Pařízková, J. & Lisá, L. et al., 2007, s. 189). Pohybová aktivita dětí Pohyb by měl tvořit nedílnou součást života každého člověka. Pro společnost představuje nejméně nákladný preventivní prostředek při předcházení civilizačním onemocněním a zlepšení zdraví obyvatelstva. Nedostatek správného pohybu nebo pohybu vůbec nejvíce zhoršuje zdraví moderního člověka. Při pravidelné pohybové aktivitě můžeme předejít řadě vážných onemocnění, jako je srdečně cévní onemocnění, cukrovka, některé druhy rakoviny a samozřejmě obezita. 19

Je všeobecně dokázáno, že pohybová aktivita působí na tělo pozitivně v mnoha ohledech: zabraňuje hmotnostnímu nárůstu, má pozitivní vliv na kardiovaskulární aparát, snižuje tělesné tukové zásoby, brání úbytku netukové tkáně, příznivě ovlivňuje TK, inzulinovou senzitivitu a glukózovou toleranci, zlepšuje parametry tělesné zdatnosti, vytrvalosti a svalové síly, pozitivně ovlivňuje psychiku, čímž zvyšuje sebevědomí a odolnost proti stresu, zvyšuje energetický výdej, u některých jedinců snižuje chuť k jídlu, u dětí podporuje spalování tuků, vývoj svalů, kostí a napomáhá navodit normální spánkový režim. Během posledních desetiletí došlo k výraznému poklesu spontánní fyzické aktivity, jako je chůze po schodech, chůze pěšky atd. Vinu nese především moderní technika (dálkové ovladače, jezdící schody atd.) a prudký nárůst automobilové dopravy. Děti by měly upřednostňovat aerobní sportovní aktivity, jako je svižná chůze, jízda na kole, plavání, cviky zpevňující svalový aparát. Pohybová aktivita musí být pro dítě hlavně zábavou. Doporučuje se 30 60 minut pohybové aktivity denně 5 dní v týdnu. Sledování televize či používání počítače by měly děti snížit na max. 2 hodiny denně. Důležité je, aby celá rodina šla příkladem, a to jak v pohybové aktivitě, tak ve zdravém stravování (Hainerová, 2009). Z našeho průzkumu vyplývá, že 19 % chlapců z Prahy a 23 % chlapců z Vídně tráví svůj volný čas nejraději hrami na počítači, 19 % dívek z Prahy 23 % a dívek z Vídně sledováním televize. Stále velmi důležitá a dodnes populární forma terapie je účast dětí v různých pohybových kroužcích, na tělesné výchově či pobytech na táborech nebo soustředěních s celodenním programem. Náš dotazník uvádí, že 33 % dětí z Prahy se věnuje každý den pohybové aktivitě či kroužkům, 21 % dívek a 35 % chlapců z Vídně uvádí totéž. 2 % dívek a v 5 % chlapců z Vídně ale také uvádějí, že se pohybu 20

nevěnují vůbec. Tuto skutečnost neuvedl z pražských dětí nikdo. Bylo dokázáno, že organizovaná pohybová činnost v dětství má pozitivní vliv na provádění pravidelné pohybové aktivity v dospělosti. Je tedy pravděpodobné, že pohybově aktivní dítě bude také pohybově aktivním dospělým. Školní tělesná výchova by měla podporovat zdravý životní styl dětí a dospívajících a vytvářet pozitivní vztah ke sportu. U otázky, zda mají děti rády tělesnou výchovu, odpovědělo 100 % dotazovaných ano. 2.2.4 Zdravotní rizika obezity Nadváha či obezita zvyšuje riziko výskytu mnoha onemocnění. Dlouhodobé lékařské výzkumy prokázaly, že obezita: zvyšuje riziko všech typů kardiovaskulárních onemocnění, jako je ischemická choroba srdeční (ICHS), infarkt myokradu, selhání srdce, porucha srdečního rytmu, tromboembolická choroba, plicní hypertenze, choroba krevního tlaku aj., přináší zvýšené riziko výskytu cukrovky, má vliv na vznik rakoviny, především střev, konečníku, jater, dělohy aj., poškozuje imunitní systém a snižuje odolnost organismu, je spojená s respiračními komplikacemi. Obézní lidé trpí často dušností, syndromem spánkové apnoe, souvisí s hromaděním tuku v tkáních břicha a klinicky se projevuje chrápáním, denní ospalostí, poruchami paměti a pozornosti, poklesem intelektuálních schopností nebo ranními bolestmi hlavy, zvyšuje riziko dalších, v dnešní době zcela běžných onemocnění, jako jsou problémy pohybového systému a trávicího systému, gynekologické poruchy, poruchy plodnosti, komplikace v těhotenství, kožní problémy (ekzémy, plísně, strie, celulitida, zvýšené ochlupení), psychické poruchy a deprese. Děti trpící obezitou se často vyhýbají pohybové aktivitě, a to většinou ze strachu, že se jim vrstevníci budou smát pro jejich neobratnost. Proto tyto děti spíše tíhnou k sedavému způsobu života, čímž rozvoj obezity ještě podporují. Obézní 21

děti mají také menší sebevědomí a trpí pocitem méněcennosti. Nadváha a obezita znepříjemňují život nejen psychicky a vzhledově, ale především zdravotně, zhoršují nejen kvalitu, ale snižují i délku života (Fořt, 2004). 2.2.5 Klasifikace nadváhy a obezity Nejčastěji je ke klasifikaci nadváhy a obezity používán výpočet indexu tělesné hmotnosti (dále jen BMI), který porovnává tělesnou hmotnost k tělesné výšce pacienta. V roce 1994 uznala International Obesity Task Force (IOTF) BMI jako standardní ukazatel míry obezity i u dětí. BMI = váha [kg]/ (výška [m])2 Podle naměřených hodnot BMI se poté klasifikuje podváha, zdravá váha, nadváha a různé stupně obezity. Tabulka 1: Klasifikace tělesné hmotnosti a jejích rizik dle BMI vytvořená Světovou zdravotnickou organizací (WHO 1997) BMI klasifikace < 18,5 podváha 18,5-24,99 optimální váha 25-29,99 nadváha 30-34,99 35-39,99 obezita prvního stupně obezita druhého stupně > 40 obezita třetího stupně Zdroj: (Studentske.eu, 2008) Přesněji se u dětí a dospívajících určuje nadváha či obezita podle percentilu BMI (viz přílohy), který současně zohledňuje věk a pohlaví dítěte. Dle již zmíněného vzorečku se vypočítá hodnota BMI a ta se zanáší do grafu na osu y. Na osu x se zanese věk dítěte. 22

Dalšími přesnějšími metodami měření složení těla je bioelektrická impedance a hydrodenzitometrie. Méně přesná metody je měření kožních řas. Ta je prováděna pomocí kaliperu. Procento tuku zjišťováno na základě součtu tloušťky dvou kožních řas (tricipitální + na lýtku). K rozložení tělesného tuku se používá pro výzkumné účely počítačová tomografie nebo nukleární magnetická rezonance. Ukazatelem abdominální obezity je obvod pasu, popř. dříve používaný poměr mezi obvodem pasu a boku. Obvod pasu se měří v polovině vzdálenosti mezi dolním okrajem posledního žebra a horním okrajem lopatky kosti kyčelní. Toto měření může být problematické u jedinců s abdominálním typem obezity, proto se v Čr dává přednost obvodu břicha (Hainerová, 2009). 2.2.6 Terapie dětské obezity Tato podkapitola vychází z publikace Hainerové (2009). I přes rozsáhlé studie zaměřené na příčiny vzniku obezity nebyla jasná příčina jejího vzniku dosud uspokojivě vysvětlena. Způsob jejího vyléčení rovněž není dodnes nalezen a ve velké většině je stoprocentní vyléčení nedosažitelné. Léčba obezity závisí na jejím stádiu a na věku dítěte. Základem je změna životního stylu, a to zejména s ohledem na výživu a stupeň fyzické aktivity. Dětské tělo je ve stádiu vývoje, proto není drastické dietní omezení a nadměrný úbytek hmotnosti žádoucí. U dětí mladších sedmi let je cílem spíše udržení aktuální hmotnosti než samotný hmotnostní úbytek. Hmotnostní úbytek se doporučuje u dětí starších sedmi let či u dětí se zdravotními komplikacemi, přičemž by neměl přesáhnout hranici 0,5 kg za týden. Terapie obezity by měla být vedena lékařem, dietní sestrou, psychologem a specialistou na pohybovou aktivitu. Největší úlohu však hrají rodiče, kteří musí změnit zvyklosti všech členů rodiny, zlepšit jídelní návyky, zvýšit podíl pohybové aktivity a omezit sedavý způsob života. Důležité je také zjistit, zda obezita dítěte nesouvisí s problémy v rodině či ve škole, zda nemá obézní dítě sklony k depresím, úzkostem či patologickým jídelním návykům. Mezi další způsoby terapie dětské 23

obezity patří kognitivně behaviorální terapie, farmakoterapie či bariatrická chirurgie. Kognitivně behaviorální terapie Kognitivně behaviorální terapie obezity vychází z toho, že je možné nevhodné jídelní a pohybové návyky změnit a odnaučit. Je založena na několika technikách doplněných výukou o výživě, dietetice, přípravě vhodných pokrmů a o pravidelné adekvátně zvýšené pohybové aktivitě. Mezi techniky patří sebepozorování (např. formou záznamu jídelníčku), sebekontrola jedení, pozitivní sebeposilování a relaxační techniky (Hainerová, 2009, s. 98). 24

3 Praktická část 3.1 Cíle práce Cílem práce je posoudit stav rozdílu obezity u dětí mladšího školního věku v Praze a ve Vídni a porovnat jejich stravovací a pohybové návyky. 3.2 Výzkumné otázky Ke zjištění stanovených cílů bylo použito dotazníkové šetření (zcela anonymní), které kvůli důvěryhodnosti odpovědí bylo provedeno rodiči dětí prvního stupně základních škol v Praze a ve Vídni. Počet vyhodnotitelných dotazníků z Prahy činil 80 a z Vídně 90. Předpokládáme, že děti žijící v České republice jsou více vedeny k pravidelným sportovním aktivitám a návštěvě nejrůznějších pohybových kroužků. Tato tradice hraje v České republice důležitou roli dodnes. Je zde také kladen velký důraz na zdravé stravování a na prevenci obezity. Výchova rodičů je také disciplinovanější. Děti žijící v Rakousku mají volnější, liberálnější výchovu, je zde kladen spíše důraz na to, co považuje dítě za vhodné. Děti nejsou tolik vedeny k pravidelné pohybové aktivitě, mají tedy větší sklon ke vzniku nadváhy či obezity. K vyhodnocování dotazníků nám posloužil program Microsoft Excel. Dotazník obsahoval 16 otázek, a to konkrétně otázky úvodní (pohlaví, věk, výška a váha) a dále otázky uzavřené a polootevřené. Otevřené rodiče uváděli vlastní odpovědi. Patří sem otázka č. 2 (úvodní informace: výška, váha, věk). Polootevřené rodiče vybírali jednu z navržených odpovědí, popřípadě je dále upřesnili. Patří sem otázky č. 3, 6, 8, 9, 11, 12, 13 a 14. Uzavřené otázky rodiče vybírali jednu z nabízených odpovědí. S těmito otázkami se rodiče při vyplňování dotazníku setkali u otázek č. 1, 4, 5, 7, 10, 15, 16. Plné znění dotazníku je uvedeno v příloze. 25

3.3 Charakteristika výzkumného souboru Měření se zúčastnilo celkem 170 žáků ve věku 7 11 let. Tabulka 2 ukazuje počet chlapců a dívek z jednotlivých měst. Tabulka 2: Počet jedinců zúčastněných na našem měření, rozdělených podle pohlaví a místa bydliště Vysvětlivky: n = počet Praha Vídeň Počet dívek n = 42 n = 47 Počet chlapců n = 38 n = 43 26

4 Výsledky Z údajů (konkrétně otázek 1 a 2) získaných z vyplněných dotazníků byly vypočítány hodnoty BMI. Přestože se tento index u dětí a dospívajících výrazně mění s věkem, je při posuzování hmotnosti k tělesné výšce používán nejčastěji. Vypočtené hodnoty BMI jsme vyhodnotili podle vzorečku a zanesli do percentilových grafů BMI. Ty jsou specifické pro obě pohlaví a zachycují období od narození do 18 let. Vycházeli jsme z rozdělení percentilových grafů BMI do pěti pásem: A. pásmo nad 97. percentil (dále jen P) = OBÉZNÍ JEDINCI, B. pásmo mezi 76. a 97. P = jedinci se ZVÝŠENOU HMOTNOSTÍ, C. pásmo mezi 25. a 75. P = jedinci s NORMÁLNÍ HMOTNOSTÍ, D. pásmo mezi 3. a 24. P = jedinci se SNÍŽENOU HMOTNOSTÍ, E. pásmo pod 3. P = jedinci s NÍZKOU HMOTNOSTÍ. Výsledky uvádíme v tabulkách a grafech s doplňujícím komentářem. Tabulka 3: Počet jedinců, u kterých bylo na základě dotazníku možné vypočítat hodnoty BMI Vysvětlivky: n = počet Praha Vídeň Počet dívek n = 39 n = 44 Počet chlapců n = 32 n = 38 27

Otázka č. 1, 2: Je vaše dítě dívka/chlapec? Uveďte prosím u vašeho dítěte: věk, výšku, váhu. obezita zvýšená hmotnost normální hmotnost snížená, nízká hmotnost 39% 7% 11% 43% Graf č. 1: Procentuální zastoupení dívek z Vídně v kategoriích BMI (n = 44) obezita zvýšená hmotnost normální hmotnost snížená, nízká hmotnost 33% 3% 13% 51% Graf č. 2: Procentuální zastoupení dívek z Prahy v kategoriích BMI (n = 39) 28

obezita zvýšená hmotnost normální hmotnost snížená, nízká hmotnost 34% 0% 6% 60% Graf č. 3: Procentuální zastoupení chlapců z Prahy v kategoriích BMI (n = 32) obezita zvýšená hmotnost normální hmotnost snížená, nízká hmotnost 32% 10% 13% 45% Graf č. 4: Procentuální zastoupení chlapců z Vídně v kategoriích BMI (n = 38) Největší procento žáků se pohybuje v pásmu normální hmotnosti. Zvýšenou hmotností a obezitou trpí více děti z Vídně. U 11 % dívek a 13 % chlapců z Vídně byla zjištěna zvýšená hmotnost. U 7 % dívek a 10 % chlapců dokonce obezita. U chlapců z Prahy trpí zvýšenou hmotností pouhých 6 %, obezitou nikdo. V kategorii dívek trpí 13 % zvýšenou hmotností a 3 % obezitou. 29

Otázka č. 3: Snídají vaše děti: a. Každý den. b. Jen o víkendech. c. Jen v pondělí až pátek. d. Jiné. Stručně napište, co snídají nejčastěji. každý den jen o víkendech vůbec 5% 2% 93% Graf č. 5: Četnost snídání (dívky Praha, n= 42) každý den jen o víkendech občas 13% 6% 81% Graf č. 6: Četnost snídání (dívky Vídeň, n= 47) 30

každý den jen o víkendech vůbec 5% 3% 92% Graf č. 7: Četnost snídání (chlapci Praha, n = 38) každý den jen o víkendech občas 9% 2% 89% Graf č. 8: Četnost snídání (chlapci Vídeň, n = 43) Jak vyplývá z grafů, nejvíce dětí snídá každý den, a to více děti z Prahy. Nezanedbatelné procento (13 %) dívek z Vídně snídá jen o víkendech. Rodiče z Prahy nejčastěji uváděli, že děti snídají cornflakes, či jiné druhy cereálií. Na druhém místě byl chleba se šunkou či sýrem. Rodiče dětí z Vídně nejčastěji uváděli Nutellabrot chléb s nutelou a také cornflakes. Cereální snídaně jsou u dětí velmi oblíbené. V dnešní době existuje nespočetné množství druhů a v televizi jsou prezentovány jako vhodné pro děti. 31

U rodičů často vzbudí pojem cereálie dojem, že jde o zdravou pochutinu. Bohužel je v nich obsaženo příliš mnoho cukrů, tuků i soli a obsah vlákniny je minimální. Otázka č. 4: Odkud získá dítě svačinu: a. Od rodičů. b. Koupí si ji samo. c. Nesvačí. d. Jiné Většina dotazovaých dětí získává svačinu od rodičů. 2 % dívek z Vídně uvedla, že si svačinu připravují sami. Nesvačí pouze 3 % chlapců z Prahy a 2 % chlapců z Vídně. Jídelníček mladších dětí je ještě snadno ovlivnitelný rodiči. Proto je nejvhodnější připravovat zdravé svačinky doma a nikoliv dávat dětem peníze na nákup svačiny v bufetu, kde si děti většinou raději koupí sladkosti. Svačina je stejně jako snídaně v rámci pravidelného a vyváženého stravování nezbytně důležitá. Dodá dětem potřebnou energii a zachová vyváženou hladinu krevního cukru. Pokud děti pravidelně svačí, jsou ve škole méně unavené, lépe se soustředí a jsou schopné podávat dobré výkony ve škole či při sportu. 32

Otázka č. 5: Kolikrát jí vaše dítě během dne? a. 6x, b. 4x - 5x, c. 2x 3x, d. 1x. 6x 4x - 5x 2x - 3x 3% 34% 63% Graf č. 9: Počet denních jídel (dívky Praha, n = 42) 6x 4x - 5x 2x - 3x 4% 11% 85% Graf č. 10: Počet denních jídel (dívky Vídeň, n = 47) 33

6x 4x - 5x 2x - 3x 8% 31% 61% Graf č. 11: Počet denních jídel (chlapci Praha, n = 38) 6x 4x - 5x 2x - 3x 7% 28% 65% Graf č. 12: Počet denních jídel (chlapci Vídeň, n = 43) Většina dotazovaných rodičů tvrdí, že jejich děti jedí 4x 5x, 6x denně jí 34 % dívek z Prahy. Děti by měly jíst pravidelně 5-6 x denně. Při nedostatečné frekvenci přijímaných potravin (1 2x za den) vzniká adaptivní hyperlipogeneze, jejímž důsledkem je zvýšené ukládání glykémie. 34

Otázka č. 6: Jaké množství tekutin vypije denně vaše dítě? a. Méně než 1 litr. b. 1-1,5 litru. c. 1,5-2 litry. d. Více jak 2 litry. méně než 1 litr 1-1, 5 litru 1,5-2 litry více jak 2 litry 17% 9% 24% 50% Graf č. 13: Množství vypitých tekutin za den (dívky Praha, n = 42) méně než 1 litr 1-1, 5 litru 1,5-2 litry více jak 2 litry 0% 9% 6% 85% Graf č. 14: Množství vypitých tekutin za den (dívky Vídeň, n = 47) 35

méně než 1 litr 1-1, 5 litru 1,5-2 litry více jak 2 litry 18% 8% 32% 42% Graf č. 15: Množství vypitých tekutin za den (chlapci Praha, n = 38) méně než 1 litr 1-1, 5 litru 1,5-2 litry více jak 2 litry 0% 21% 14% 65% Graf č. 16: Množství vypitých tekutin za den (chlapci Vídeň, n = 43) Všeobecně můžeme říci, že děti z Prahy vypijí denně více tekutin než děti z Vídně. Dokonce 14 % chlapců z Vídně vypije denně méně než 1 litr. Více jak 2 litry denně nevypije z vídeňských dětí nikdo. Naproti tomu 17 % dívek a 18 % chlapců z Prahy vypije denně více jak 2 litry tekutin. U otázky č. 7: Jaké nápoje pijí děti nejraději, byla u všech dětí na 1. místě pitná (neslazená) voda. Rodiče mohli dále vybírat z možností: šťávy a limonády, mléko, čaj, džusy. Šťávy a limonády jsou u dětí na druhém místě. 36

Pro děti je nejzdravější pití neslazených nápojů, jakými je voda, ovocné či bylinkové čaje a mléko. Ve slazených nápojích dítě přijímá rychlou cukernou energii, ale žízeň neuhasí. Děti, které ve škole pijí limonádu, coca colu, ledové čaje apod., mají často problém s pozorností, jsou nesoustředěné, roztěkané. Neví, co si počít s tak rychle nahromaděnou energií. Nápoje tohoto druhu obsahují příliš cukru, umělých barviv a konzervantů, což vede k obezitě, vzniku zubních kazů a celkově zatěžuje trávicí systém. Otázka č. 8 a 9: Jí vaše dítě ovoce/ zeleninu? a. Každý den. b. 4x týdně. c. 2x - 3x týdně. d. 1x týdně. e. Jiné Velice potěšující výsledky jsme zaznamenali u otázky týkající se konzumace ovoce a zeleniny. Většina dětí jí ovoce každý den, větší procento děti z Vídně. To samé platí o zelenině. Zeleninu však častěji jedí děti z Prahy. 37

Otázka č. 10: Jak často jí vaše dítě sladkosti? a. Každý den. b. 2x 3x za týden. c. 1x za týden. d. Nejí sladkosti. každý den 2x - 3x týdně 1x týdně nejí sladkosti 9% 10% 21% 60% Graf č. 17: Četnost konzumace sladkostí (dívky Praha, n = 42) každý den 2x - 3x týdně 1x týdně nejí sladkosti 2% 4% 47% 47% Graf č. 18: Četnost konzumace sladkostí (dívky Vídeň, n = 47) 38

každý den 2x - 3x týdně 1x týdně nejí sladkosti 0% 21% 26% 53% Graf č. 19: Četnost konzumace sladkostí (chlapci Praha, n = 38) každý den 2x - 3x týdně 1x týdně nejí sladkosti 0% 9% 47% 44% Graf č. 20: Četnost konzumace sladkostí (chlapci Vídeň, n = 43) Větší konzumaci sladkostí můžeme sledovat u dětí z Vídně. 47 % děvčat i chlapců jí sladkosti každý den. Naproti tomu české děti konzumují sladkosti většinou 2x 3x týdně. Dokonce 10 % dívek z Prahy nejí sladkosti vůbec. Kombinace jednoduchých cukrů a tuků představuje největší riziko. Jednoduché cukry se tráví rychle, načež dochází k rychlému vzestupu hladiny krevního cukru. Jeho pokles poté vede k pocitu hladu. Rodiče děti často odměňují sladkostmi a děti mají z jejich konzumace o to větší radost. 39

Otázka č. 11: Jí vaše dítě pokrmy z fast foodů (Mc Donald, KFC a jiné)? a. Ne. b. Velice zřídka. c. Ano, často. ne velice zřídka ano, často 10% 45% 45% Graf č. 21: Četnost konzumace pokrmů z fast foodů (dívky Praha, n = 42) ne velice zřídka ano, často 4% 13% 83% Graf č. 22: Četnost konzumace pokrmů z fast foodů (dívky Vídeň, n = 47) 40

ne velice zřídka ano, často 17% 16% 67% Graf č. 23: Četnost konzumace pokrmů z fast foodů (chlapci Praha, n = 38) ne velice zřídka ano, často 5% 23% 72% Graf č. 24: Četnost konzumace pokrmů z fast foodů (chlapci Vídeň, n = 43) 45 % dívek z Prahy nejí pokrmy z fast foodů, u dívek z Vídně jsou to pouhá 4 %. 17 % chlapců a 10 % dívek z Prahy uvedlo častou konzumaci pokrmů typu fast food, naproti tomu pouze 4 % dívek a 5 % chlapců z Vídně uvedlo totéž. U otázky č. 12, týkající se oblíbeného druhu masa, vybírali rodiče z ryb, kuřecího, vepřového, hovězího masa nebo možnosti jiné. Největší procento všech 41

dětí dává přednost konzumaci kuřecího masa. Na druhém místě stojí konzumace ryb, u chlapců z Prahy vepřové maso. Pouze dívky z Prahy uvedly, že nejedí maso a to v 9%. Bílkoviny jsou nezbytné pro správný dětský růst a vývoj. Dobrý zdroj představují právě ryby a libové maso, dále sýry, zakysané mléčné výrobky, tvaroh, luštěniny atd. Otázka č. 13: Navštěvuje vaše dítě pohybový kroužek? a. Ano. b. Ne. c. Pokud ano, jaký kroužek U této otázky uvedlo 100 % rodičů dětí z Prahy, že jejich dítě navštěvuje pohybový kroužek. 21 % dívek a 36 % chlapců z Vídně žádný kroužek nenavštěvuje. Mezi nejoblíbenější kroužky patří u chlapců fotbal, florbal a hokej, u dívek tanec, gymnastika a plavání. U 14. otázky: jak často se děti věnují pohybovým aktivitám či kroužkům, uvedlo největší procento všech dětí 2x - 3x týdně. Pravidelná pohybová aktivita je nezbytnou součástí zdravého životního stylu a významným preventivním faktorem vzniku obezity. 42

Otázka č. 15: Jakou činnost dělá vaše dítě rádo ve svém volném čase? a. Sleduje televizi. b. Hraje hry na počítači. c. Navštěvuje kroužky. d. Chodí rádo ven. e. Jiné. sledování televize hraní na počítači návštěva kroužků chodí rádo ven jiné 13% 19% 8% 34% 26% Graf č. 25: Oblíbené volnočasové aktivity (dívky Praha, n = 42) sledování televize hraní na počítači návštěva kroužků chodí rádo ven jiné 20% 23% 10% 35% 12% Graf č. 26: Oblíbené volnočasové aktivity (dívky Vídeň, n = 47) 43

sledování televize hraní na počítači návštěva kroužků chodí rádo ven jiné 11% 22% 31% 19% 17% Graf č. 27: Oblíbené volnočasové aktivity (chlapci Praha, n = 38) sledování televize hraní na počítači návštěva kroužků chodí rádo ven jiné 13% 15% 33% 23% 16% Graf č. 28: Oblíbené volnočasové aktivity (chlapci Vídeň, n = 43) U všech dětí je nejoblíbenější pobyt venku, uvedlo to cca 30 %. Na druhém místě je u dívek z Prahy návštěva kroužků, u chlapců z Vídně hra na počítači (23 %). U dívek z Vídně a chlapců z Prahy je na druhém místě sledování televize, a to kolem 20 %. V části jiné si děti nejčastěji hrají s kamarády, chodí do bazénu, čtou nebo něco vyrábějí. U poslední otázky, zda mají děti rády tělesnou výchovu, odpovědělo 100 % ano. 44

5 Závěr Práce popsala problematiku obezity u populace dětí mladšího školního věku. Zaměřila se na příčiny, průběh a zdravotní rizika obezity, problematiku prevence, diagnostiku a terapii dětské obezity. Na základě dotazníkového šetření práce porovnala stav obezity u vybraných dětí mladšího školního věku v Praze a ve Vídni a jejich stravovací a pohybové návyky. Naše výzkumné předpoklady se potvrdily. Po zanesení hodnot BMI do percentilových pásem se ukázalo, že se hodnoty BMI u největšího procenta vybraných žáků pohybují v pásmu 25. 50. percentilu, tedy v pásmu středních hodnot. Zvýšenou hmotností a obezitou trpí více děti z Vídně. U 11 % dívek a 13 % chlapců z Vídně byla zjištěna zvýšená hmotnost. U 7 % dívek a 10 % chlapců dokonce obezita. U chlapců z Prahy trpí zvýšenou hmotností pouhých 6 %, obezitou nikdo. V kategorii dívek trpí 13 % zvýšenou hmotností a 3 % obezitou. Děti žijící v České republice jsou více vedeny k pravidelným sportovním aktivitám a návštěvě pohybových kroužků. 100 % rodičů dětí z Prahy uvedlo, že jejich dítě navštěvuje pohybový kroužek, zatímco 21 % dívek a 36 % chlapců z Vídně žádný pohybový kroužek nenavštěvuje. U pražských dětí se také ukázala menší konzumace sladkostí. Většinou uvedli rodiče konzumaci sladkého 2x 3x týdně. Dokonce 10 % dívek z Prahy nejí sladkosti vůbec na rozdíl od vídeňských dětí, kde 47 % děvčat i chlapců jí sladkosti každý den. Velice potěšující výsledky jsme zaznamenali u otázky týkající se konzumace ovoce a zeleniny. Většina dětí jí ovoce a zeleninu každý den. Zdravá výživa a vhodné pohybové návyky by se měly také rozvíjet na úrovni školní docházky. My, budoucí učitelé můžeme děti pozitivně motivovat ke zdravé životosprávě a dostatečné pohybové aktivitě. Díky našemu přístupu můžeme ovlivnit jejich celkový vztah ke sportu i v pozdějším věku. Nejdůležitější je v boji proti obezitě prevence. Ta by měla probíhat v první řadě v rodině. Rodiče musí jít svým dětem příkladem a uvědomit si, že pokud mají sami sklon k obezitě nebo jí dokonce již trpí, je nadváha v dětství prvním krokem k obezitě v dospělém věku. 45