ALJAŠKA tvorba zájezdu pro vybranou cestovní kancelář Bakalářská práce

Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra cestovního ruchu ALJAŠKA tvorba zájezdu pro vybranou cestovní kancelář Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Eva Janoušková Ph.D. Tomáš Krchňavý Jihlava 2009

Abstrakt Cílem této bakalářské práce je vytvoření standardního poznávacího zájezdu na Aljašku a charakteristika topografické, psychologické, zdravotní a chronologické přípravy a všech nezbytných součástí potřebných pro sestavení kvalitního produktu cestovního ruchu. Teoretická část práce charakterizuje základní údaje o dané lokalitě jako jsou například historie, přírodní a klimatické poměry, ekonomickou a hospodářskou situaci ve státě nebo problematiku původního obyvatelstva. Detailněji popisuje místa realizace zájezdu a doplňuje tím základní informační minimum. Praktická část je tvořena samotným zájezdem, který je zde rozplánován do jednotlivých dnů a přehledně uspořádán do denních itinerářů. Každý z nich obsahuje nezbytné údaje jako například časy odjezdů a příjezdů nebo kilometráž. Itineráře jsou také doplněny podrobnou charakteristikou navštívených míst. Abstract The main target of this bachelor thesis is to produce a standard cognitive trip to Alaska. The preparation of topographical, psychological, health and chronological issues is an essential part of composing a top quality tourist industry product. The theoretical part of the thesis provides the basic data about the above mentioned place, such as history, nature and climate, economics in the state as well as the problems of native inhabitants. It gives a detail description of the destination and thus tops up the information minimum. The practical part is formed by the trip itself, which is separated into particular days and gives itineraries for all of them. Each of the provides the necessary data, such as arrival and departure parts or the number of kilometres. Detail portrayals of the visited places are also added. 2

Rád bych touto cestou poděkoval RNDr. Evě Janouškové Ph.D. za odbornou spolupráci při realizaci této bakalářské práce, za poskytnutou pomoc i za metodické vedení. Dále za množství tvůrčích připomínek a dílčích námětů při odborných konzultacích. 3

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil pouze literaturu a zdroje uvedené v přiloženém seznamu. V Brně dne 13. listopadu 2009. 4

Obsah 1 Teoretická část... 10 1.1 Základní fakta... 10 1.1.1 Přírodní poměry... 10 1.1.2 Moře a pobřeží... 11 1.1.3 Ledovce... 12 1.1.4 Klima... 12 1.1.5 Historie... 13 1.1.6 Politický systém... 16 1.1.7 Obyvatelstvo... 17 1.1.8 Flóra a fauna... 18 1.1.9 Ochrana přírody a národní parky... 19 1.1.10 Národní parky... 20 1.1.11 Hospodářství... 22 1.1. 14 Sídla... 24 2 Praktická část... 27 2.1 Příprava průvodce na zájezd... 27 2.1.1 Topografická příprava... 27 2.1.2 Psychologická příprava... 27 2.1.3 Zdravotní příprava... 27 2.1.4 Chronologická příprava... 28 2.2 Ukázka propagačního materiálu na zájezd... 28 2.3 Podrobný popis zájezdu... 31 2.3.1 První den... 31 2.3.2 Druhý den... 32 2.3.3 Třetí den... 35 2.3.4 Čtvrtý den... 36 2.3.5 Pátý den... 38 2.3.6 Šestý den... 41 2.3.7 Sedmý den... 42 2.3.8 Osmý den... 44 2.3.9 Devátý den... 45 6

2.3.10 Desátý den... 47 2.3.11 Jedenáctý den... 49 2.3.12 Dvanáctý den... 51 2.3.13 Třináctý den... 53 2.3.14 Čtrnáctý den... 55 2.3.15 Patnáctý den... 57 2.3.16 Šestnáctý den... 59 2.4 Kalkulace zájezdu... 61 3 Závěr... 63 4 Zdroje... 65 5 Přílohy... 69 7

Úvod a cíl práce Úvod do problematiky Motivací pro vytvoření této bakalářské práce byla snaha o vytvoření netypického produktu cestovního ruchu, kterým aktivní poznávací zájezd na Aljašku bezpochyby je. Zájezdy do této oblasti v současné době nabízí několik českých cestovních kanceláří (CK Sport s, CK Karavela, CK Shenkos..). Po pečlivém prostudování jejich itinerářů však mohu konstatovat, že tyto zájezdy jsou uskutečňovány spíše pasivní formou. Mým cílem je tedy vytvořit zájezd, který se bude od těch již na trhu uvedených odlišovat právě zaměřením na aktivnější realizaci. Myslím, že právě tento způsob poznávání Aljašky na našem trhu chybí a je tedy vhodným tématem ke zpracování. Většina turistů přijíždějících na Aljašku poznává její krásu jen ze svých automobilů nebo turistických autobusů. Pravou divočinu této oblasti je však nutné zažít doslova na vlastní kůži. Nic člověku neutkví v paměti tak jako setkání s medvědem během treku neporušenou přírodou, projížďka na kajaku mezi obrovskými ledovými krami nebo fantastický výhled, který se mu naskytne po zdolání dlouhého výstupu na jednu z tisíců hor. Při plánování tohoto zájezdu jsem se tedy snažil, aby bylo těchto zážitků pro moje klienty co nejvíce. Věřím, že vytvořením pestrého itineráře zažijí momenty, které si budou pamatovat po celý život. Cíle práce Hlavní cíl Hlavním cílem této práce je detailní naplánování zájezdu a jeho nabídka konkrétní cestovní kanceláři. Vytvoření komplexního produktu, který bude vhodný k uvedení na trh. Produktu, který musí obsahovat všechny nezbytné složky jako jsou například přesný výpočet kilometráže nebo kalkulace ceny. Zároveň se ale musí jednat o zájezd, který osloví širokou skupinu potenciálních zájemců a nabídne alternativu k ostatním podobným produktům, které již na trhu existují. 8

Vedlejší cíl Vedlejším cílem je charakteristika dané oblasti z hlediska lokalizačních, selektivních a realizačních předpokladů. V teoretické části jsou uvedeny podrobné informace o historii, přírodních poměrech nebo nejvýznamnějších kulturně historických atraktivitách. Důležitou součástí je také charakteristika národních parků, které budou během zájezdu předmětem návštěvy. 9

1 Teoretická část 1.1 Základní fakta 1.1.1 Přírodní poměry Název Aljaška pochází z aleutského jazyka a znamená Velká země. Rozprostírá se na aljašském poloostrově a přilehlých ostrovech v severozápadní části severoamerického kontinentu. Má rozlohu 1 528 225 km čtverečných a díky své rozloze je největším státem USA, tvoří 16% rozlohy Spojených států. Nejsevernějším bodem Aljašky je mys Barrow, nejjižnější bod se nachází na ostrově Amatignak. Pobřeží Aljašky je omýváno ze tří stran. Severní pobřeží omývá Severní ledový oceán (Beaufortovo moře), na jihu Tichý oceán a na západě Čukotské a Beringovo moře. Délka pobřeží činní 54 563 km. Velmi členité je tichomořské pobřeží, kde příliv dosahuje výšky téměř 6 metrů a v Cookově zátoce dokonce až 9 metrů. Východní hranici tvoří kanadské provincie Yukon a Britská Kolumbie. Pobřežní vody Beringova moře, kromě jižní části poloostrova Seward, jsou většinou mělké, s dlouhými písčinami a lagunami. Pobřeží Čukotského moře je značně podobné. Beringovo moře přes zimu zamrzá a okrajové oblasti ledu tvoří jeden z největších světových rybářských regionů. Na Aljašce rozlišujeme několik geografických oblastí. K jižním horstvům Aljašských Kordiller, táhnoucích se od Aljašky podél tichomořského pobřeží až do Britské Kolumbie, patří Pobřežní hory, Wrangellovo pohoří, pohoří Chugach a Kenai a Aljašské pohoří s nejvyšší horou Aljašky a zároveň celé Severní Ameriky Mount McKinley měřící 6194 m. Na jihozápadě na Aleutských ostrovech se táhne Aleutské pohoří. Ve střední části Aljašky leží mezihorské kotliny, s nimiž sousedí severní horstva Aljašských Kordiller, tvořená v této části Brooksovým pohořím. Za ním se táhnou Arktické pobřežní nížiny, dosahující až k Beaufortovu moři. 1 Na Aljašce je přes 3 000 řek, které tečou do 3 světových stran a ústí do dvou oceánů. Do Severního ledového oceánu na severu, do Beaufortova moře, teče po tektonické poruše řeka Colville, největší tok Arktické pobřežní nížiny. Do Kotzebue Sound na západě ústí řeky: Noatak, Kobuk a Selawik. Do Tichého oceánu, do Beringova moře 1 Zdroj: Dufresne, J. Alaska. Hawthorn, Lonely Planet Publications, 2000. ISBN 0 86442 754 9 10

na západě, se vlévá vůbec největší řeka Aljašky Yukon s druhou nejdelší řekou Kuskokwim (1 165 km). Další podstatně menší řeky Sustina, Matanuska, Chitina, Cooper pramenící v Alaska Range a Wrangell Mts., ústí do Aljašského zálivu v Tichém oceánu stejně jako několik řek pramenících v Kanadě a tekoucích aljašským územím na jih či na západ, např. řeky Alsek, Stikine a Taku. Na Aljašce se nachází okolo tří milionů jezer větších než 20 acrů (8,1 ha), jsou rozptýlena v tundře i mezi lesy a jsou převážně ledovcového původu. V létě na nepropustném permafrostu na severu Aljašky vznikají nesčetná jezera a bažiny, mezi nimiž se proplétají potoky a říčky. Stojaté povrchové vody pokrývají v letních měsících asi pětinu arktického pobřeží. Jezera mají většinou protáhlý, eliptický tvar a užším koncem směřují k severu. 2 Největším jezerem Aljašky je Illiama Lake, ležící na úpatí Aljašského poloostrova, je 130 km dlouhé, 32 km široké a zabírá plochu 2 647 km 2. Další významná jezera jsou Aleknagik, Becharof, Clark, Minchumina, Naknek, Selawik, Skilak, Teshekpuk a Tustumena. 1.1.2 Moře a pobřeží Pobřežní čára měřená hrubě podél pobřeží je asi 10 690 km dlouhá. Ovšem, jestliže započteme všechny zátoky, ostrovy a poloostrovy, dosáhne délka pobřežní čáry hodnoty 54 563 km. Velmi členité je tichomořské pobřeží, příliv tu dosahuje výšky okolo 6 m, v Cookově zátoce až 9 m. Právě pacifické pobřeží je často bičováno bouřemi a občas i vlnami tsunami, vznikajícími jako důsledek podmořské zemětřesné činnosti. Hlavní mořský proud, který je přítomen v Aljašském zálivu, přenáší masy teplé vody podél pobřeží směrem na západ. Tento tzv. Aljašský proud pokračuje dále podél Aleutského souostroví, kde se jeho část stáčí na sever a západnímu pobřeží přes Beringův průliv až k mysu Barrow přináší teplou vodu. Příbřežní vody Beringova moře, kromě jižní části poloostrova Seward, jsou většinou mělké s dlouhými písčinami a lagunami. Pobřeží Beringova a Čukotského moře je většinou podobné. Beringovo moře na zimu zamrzá a okrajové oblasti ledu se stávají jedněmi z největších světových rybářských regionů. Během léta led postupně směrem k 2 Zdroj: Dufresne, J. Alaska. Hawthorn, Lonely Planet Publications, 2000. ISBN 0 86442 754 9 11

severu taje, což umožňuje příbřežní lodní dopravu v Severním ledovém oceánu během pozdního léta. 1.1.3 Ledovce Téměř 5 % povrchu Aljašky je pokryto ledovci. Těch je tu asi 100 tisíc. Největší ledovce se vyskytují směrem na severozápad od Juneau. Plošně největším aljašským a rovněž severoamerickým ledovcem je Malaspina Glacier, který pokrývá plochu 2 200 km 2 na pobřežních plošinách mezi zátokami Jakutat Bay a Ice Bay. Podle dat získaných seismickými metodami je síla ledovce asi 600 m a lože, v němž spočívá, má dno 240 300 m pod úrovní mořské hladiny. Ledovcový splaz Hubbard Glacier je označován za nejdelší na celé Aljašce, měří 144 km a místy je až 16 km široký. K nejznámějším ledovcům dále patří např. ledovce Bering (plošně nejrozsáhlejší ledovcový systém Aljašky), Black Rapids, Canwell, Castner, Columbia, Gulkana, Matanuska, Mendenhall, Portage či Worthington. 3 Téměř 5% povrchu Aljašky je pokryto ledovci, kterých je zde kolem sta tisíc, kterých je zde kolem sta tisíc. Největší ledovce se nalézají severozápadně od hlavního města Aljašky Juneau. Největší z nich, který pokrývá plochu 2 200 kilometrů čtverečných, je ledovec Malaspina ležící mezi zátokami Jakutat Bay a Ice Bay. Ledovcový splaz Hubbard Glacier je označován za nejdelší na celé Aljašce a dosahuje délky 144 kilometrů a šířky až 16 kilometrů. Další velké ledovce jsou Columbia, Bering, Matanuska, Portage, Wortington, Canwell, Castner a Gulkana. 1.1.4 Klima Aljaška má velmi rozdílná klimatická pásma. Nejnižší teploty 60 stupňů Celsia byly zaregistrovány v centrální Aljašce, v létě však teploty mohou vystoupit až na +38 stupňů ve stínu. Až do dubna nebo do května krajinu pokrývá sníh, Ke konci května praskají ledy na velkých vodních tocích jako jsou řeky Yukon a Kuskokwim. Severské léto je krátké, ale intenzivní, a trvá od poloviny června do konce srpna. Podzim trvá pouze několik týdnu v září. V říjnu začíná zima, která je zde dlouhá osm měsíců. Podnebí severní Aljašky zmírňují vliv Beaufortova moře. Například v Nome dosahují letní teploty okolo +23 stupňů Celsia ve stínu a nejnižší zimní teplota tohoto města 3 Zdroj: Kreutzkamp, D. Západní Kanada a Aljaška. Praha, Miloš Uhlíř, 2001. ISBN 80-86223-13-2 12

klesla na 44 stupňů. Umírněné jsou zimní teploty především na Aleutských ostrovech, ležících mezi Beringovým mořem a Pacifikem. Tato poloha má vliv i na počasí, které vysloužilo Aleutám přídomek kolébka větrů. Poměrně mírné podnebí má jižní centrální Aljaška, dokonce i v zimě, která je zde ve své nádheře místy zvláště velkorysá. Ve Valdezu napadlo jednou v zimě dokonce sedm metrů sněhu. Sněhové srážky v kontinentální centrální Aljašce jsou oproti tomu poměrně malé. Mírná jihovýchodní Aljaška podél tzv. Inside Passage je domovem obchodníků z deštěm. Na samé špičce trůní Ketchikan, který se díky svým 4 000 mm srážek ročně směle může nazývat aljašským hlavním městem dešťů. 1.1.5 Historie Prvními obyvateli Aljašky byli zřejmě lidé z doby ledové. Ti se stěhovali ze Sibiře směrem na východ a na Aljašku vstoupili přes pevninský most, který v prehistorických dobách spojoval Asii a Severní Ameriku (zhruba před 30 000-40 000 lety). Poté byl v době meziledové zalit mořem a oba kontinenty byly odděleny dnešním Beringovým průlivem. Počátek novodobých dějin Aljašky je možno zaznamenat v 17.století, tehdy byli prvními zájemci o tato území sibiřští kozáci, lovci a obchodníci, kteří přišli na Aljašku právě přes Beringův průliv. Výskyt bělochů na území Aljašky byl ještě v polovině devatenáctého století velice ojedinělý, nicméně země byla již v době vlády Ivana Hrozného cílem několika ruských výprav a od poloviny 17.století ruští badatelé, mnohdy pomocí krvavého násilí, pronikali na pobřeží Aljašky. Císařským výnosem Petra Velikého z roku 1724 byl dánský námořní kapitán v carských službách, Vitus Jonassen Bering, pověřen průzkumem severovýchodního moře, aby zjistil hranice ruské říše, prozkoumal Kamčatku a kraj, kde snad Amerika sousedí s Asií, a navázal kontakt s tamními domorodci. Po tříletém putování přes Sibiř dorazila Beringova expedice na Kamčatku k ústí stejnojmenné řeky, kde po pečlivé přípravě postavili loď, se kterou vyplul Bering 14.července 1728 z přístavu Petropavlovsk, aby pátral po pevninském mostě, o kterém mnoho geografů a význačných vědců věřilo, že někde v mlhách a ledu severních moří spojuje asijský kontinent se Severní Amerikou. I 13

když byli velmi blízko břehům Aljašky aniž by o tom věděli, díky mlze a silným bouřím byli nuceni se vrátit. 4 K objevení Aljašky došlo pak v roce 1730, kdy podkormidelník Fjodorov a zeměměřič Gvozděv dopluli kolem Diomedových ostrovů až k pobřeží Aljašky, obepluli nejzápadnější výběžek, vystoupili na břeh a pobřeží topograficky zakreslili. Byli tedy prvními cizinci na březích Aljašky. Jejich zpráva o objevení však dorazila do Petrohradu až v roce 1738, kde se mezitím již připravovala další expedice pod vedením Beringa. Sice se podařilo Beringovi na druhý pokus dorazit k břehům Aljašky a přistát, ale při dalším prozkoumáváním pobřeží jeho loď ztroskotala a posádka musela nouzově přezimovat. Bering dostal kurděje a s několika dalšími námořníky zemřel na ostrově Komandor. Později ostrov i průliv pojmenoval Beringovým jménem anglický mořeplavec James Cook v roce 1778. Beringova výprava měla velký vědecký význam, týkal se však jen malé skupiny vědců a kartografů. Daleko víc se rozšířilo vyprávění o hojném výskytu mořských vyder, které při své plavbě Beringova posádka viděla. Obchodníci s kožešinami neztráceli čas a vydali k dalšímu objevování pobřeží Aljašky a vybíjení zvířat, které byly tak ceněny pro své kožešiny. Navíc docházelo čím dál častěji k setkávání ruských obchodníků a badatelů s původními obyvateli, Aleuty a indiány. Zatímco Aleuté, poměrně mírní nebyli nepřátelští vůči cizincům, Indiáni byli válečně naladění a často docházelo k bojím mezi cizinci a indiány. První stálá osada založená bělochy byla na ostrově Kodiak a další rychlým tempem přibývaly. V roce 1799 byla založena rusko-americká společnost, která dostala výsadní právo obchodovat na pobřeží Ameriky a přilehlých ostrovech. Společnost dále pokračovala ve výzkumu a obsazování dalších oblastí Aljašky jako ruský majetek. Postupem času připlouvali k břehům Aljašky britské a americké lodě a zkupovali od ruských obchodníků kožešiny. Rusko-americká společnost se musela ve stále větší míře spoléhat na dodávky anglických a amerických obchodníků, kteří působili v oblasti. Rusko-americkou společnost ohrožoval nejen nedostatek zásob, ale také klesající počet kožešin. Roky neomezeného vybíjení mořských vyder znamenaly pro tyto živočichy téměř vyhubení. I přes další objevování bohatství Aljašky se rozhodla carská vláda Aljašku prodat. Po prohrané krymské válce dospěla k přesvědčení, že v případě dalšího válečného konfliktu s Brity by Aljašku neuhájila a neudržela. Proto zahájila tajná jednání s vládou 4 Zdroj: Tesař, J. Aljaška. Praha: Metramedia, 2000. 219 S. ISBN 80-238-5799-1 14

Spojených států o prodeji. Americká vláda zaplatila zadluženému ruskému carovi celkem 7,2 milionů dolarů za koupi Aljašky. Americký senát nákup podporoval a schválil, protože si uvědomoval její strategickou polohu a znal její bohatství kožešin, ryb a minerálních zdrojů. Smlouvu podepsal americký ministr zahraničí William Seward. Vzápětí se ale na ministra snesla vlna kritiky jak v tisku tak i ve veřejnosti za nerozumnou koupi a rozhazování státních peněz. Až další generace ocenila moudré jednání ministra a koupi Aljašky. Státní obřad předání se uskutečnil v bývalém hlavním městě ruské Aljašky Sitka 18. 1867. Pochyby a kritika koupě Aljašky se rozplynuly po prvních zprávách o objevení zlata v oblasti Juneau a Dougles v 80.letech na jihovýchodní Aljašce. Roku 1890 žilo na Aljašce 32 000 lidí především indiáni, Inuité a Aleuti. To se však obratem změnilo. Ještě téhož roku vyrostl doslova přes noc Fortymile-Camp, největší osada u řeky Yukon se dvěma sty sruby, šesti saloony a vlastnoručně zbudovanou operou. Roku 1893 bylo pak nalezeno zlato u Birch Creeku. Uprostřed divočiny vzniklo hlučné město divokého Západu s 28 saloony zvané Circle. Avšak tyto události ještě předčila zlatá horečka na Klondiku. V průběhu roku 1898 přišlo ke břehům Yukonu do města Dawson City na 40 000 lidí. V dekádě 1897 1907 bylo v různých částech Aljašky v provozu přes padesát zlatokopeckých táborů. Mnohé zanikly jako města duchů, ale některé jako Nome a Fairbanks přežily a zlatá horečka přivedla na Aljašku tolik potřebné obyvatelstvo. Naleziště zlata byly rychle vyčerpány a zlatá horečka upadla. Mnozí zlatokopové a dobrodruzi i přesto zde zůstali. Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století se začal rozvíjet turistický průmysl podél pobřeží Aljašky. Luxusní zámořské parníky přivážely turisty, kteří nocovali a stravovali se na lodích. Parníky zastavovali v přístavech Wrangell, Sitka a Juneau, kde domorodé ženy nabízely lidové výrobky. Rozvíjející turistický ruch ustal se začátkem první světové války. Válka přímo Aljašku nezasáhla, ale ovlivnila její ekonomiku. Na druhé straně se rozvinulo rybářství, hornictví a dřevoprůmysl. 5 Strategická poloha byla velmi důležitá během 2.světové války. Vzrůstající politická a vojenská moc Japonska znamenala přímé ohrožení Aljašky. V roce 1937 přišlo varování, že japonští rybáři u pobřeží Aljašky jsou ve skutečnosti vojenští vyzvědači. V předvečer války Kongres odsouhlasil výstavbu vojenských základen po celém území Aljašky. 3.června 1942 japonská eskadra válečných lodí napadla námořní základnu 5 Zdroj: Tesař, J. Aljaška. Praha: Metramedia, 2000. 219 S. ISBN 80-238-5799-1 15

v Dutch Harbor na ostrově Unalaska v Aleutském souostroví. Japoncům se podařilo obsadit několik ostrovů, ale téměř po roce se je podařilo vybojovat zpět. Rok 1942 výrazně zdůraznil strategickou a geografickou důležitost Aljašky. Ve stejném roce dokončila americká armáda stavbu silnice Alaska Highway, pro civilní dopravu byla otevřena až po válce. Vojenské investice během druhé světové války i ve studené válce padesátých přinesly rozkvět města Anchorage a hospodářský rozvoj celého vnitrozemí Aljašky v podobě výstavby dalších vojenských posádek, letišť, raketových a radarových základen. Studená válka a hrozba sovětského nebezpečí hned posílila a armáda je dodnes jedním z hlavním pilířů ekonomické prosperity země. Na Velký pátek roku 1964 zasáhlo jižní střed Aljašky extrémně silné zemětřesení o síle 9,2 na Richterově stupnici a nový stát hodně zdevastovalo. Zemřelo při něm 131 lidí. Zemětřesení zničilo centrum Anchorage (budoucí největší město), přístavní města Valdez, Seward a Cordova a mnohé další osady. Jednalo se o vůbec největší zaznamenané zemětřesení na severoamerickém kontinentu. Nález ropy na pobřeží Severního ledového oceánu a postavení ropovodu napříč Alajškou od severu k jihu však vrátil 49. stát na cestu k ekonomické prosperitě. Díky ropě došlo k obrovskému ekonomickému růstu a v polovině 80. let měl State of Alaska nejvyšší příjem na hlavu mezi všemi státy USA a příjem z ropy tvořil 80% státních příjmů. Ekonomická základna státních příjmů dostala ve 2. polovině 80.let dvě velké rány. Jedna z nich byl propad cen ropy na světových trzích a druhou byl obrovská ekologická katastrofa související se ztroskotáním tankeru Exxon Valdez v roce 1989. Od 90.let do dneška probíhají velké názorové a lobbistické boje mezi lidmi environmentalisticky a ekonomicky smýšlejícími s tématem dalšího směřování a rozvoje Aljašky. První skupina se staví striktně proti dalšímu ropnému využívání Aljašky a zejména stavbě pevninského ropovodu a považuje těžbu ropy za fatální pro zachování panenské přírody této země Poslední hranice. Turistický boom, který započal někdy před 20 lety je považován současně za alternativní zdroj příjmů spolu s rozumně využívanými přírodními zdroji Aljašky. 1.1.6 Politický systém Aljaška patří od roku 1867 k USA. Je to výsledek jednání vedených ministrem zahraničí Spojených států Sewardem, který tuto obrovskou zemi získal za cenu 7,2 milionu 16

dolarů. Přesto se mnozí Američané této koupi posmívali a nazývali ji Seward s Folly, Sewardovým bláznovstvím, ale po objevení prvního naleziště zlata změnila veřejnost názor. Dne 3. ledna 1959 se Aljaška stala 49. spolkovým státem USA. Hlavním městem je od roku 1900 Juneau. I na Aljašce tvoří parlament dvě komory: House of Representatives a senát. Předsedou aljašské vlády je guvernér. Zastupuje ho Secretary of State. Současný guvernér státu Aljaška je Frank H. Murkowski. Politický systém země je v podstatě založen na dvou politických stranách, Demokratické a Republikánské. Heslem státu Aljaška je: North to the future (Na sever k budoucnosti). 1.1.7 Obyvatelstvo Při sčítání v roce 2000 měla Aljaška 626 932 obyvatel, což je o 14 procent více vzhledem ke sčítání v roce 1990, kdy žilo na Aljašce 550 043 obyvatel. Přesto se počtem obyvatel řadí až na 48. místo mezi státy unie (před Vermontem a Wyomingem). Vykazuje ovšem zcela jasně nejnižší hustotu zalidnění - 0,4 obyvatele na čtverečný kilometr (r. 2000). Naprostá většina obyvatelstva je koncentrována při pobřeží a v údolí řek, naopak velká část centrální a severní Aljašky je neobydlena. V roce 1990 žilo 68 procent obyvatel v oblastech klasifikovaných, jako městské a populace tu vykazuje výrazně vyšší přírůstek obyvatelstva, než na venkově. Již od prvních dnů osidlování Aljašky, přitahovaly menší či větší města více přistěhovalců, nežli venkov. Běloši tvoří 69,3 procenta celé aljašské populace. Největší menšinou jsou potomci původních obyvatel Aljašky - Eskymáci, Aleuťané a místní populace Indiánů - kteří tvoří asi 15,6 procent všech obyvatel Aljašky. Eskymáci obývají zejména severní arktickou část, ale i pacifické oblasti, to jsou tzv. tichomořští Eskymáci. Výrazně méně je Aleuťanů, obyvatel západní části Aljašky - Aleutských ostrovů. Na jihu Aljašky žijí skupiny tzv. lesních Indiánů, z nichž nejpočetnější je kmen Tlingitů, žijící spíše na jihovýchodě území. Ve vnitrozemí žije další významný indiánský kmen Athabasků. Početně slabší jsou dva indiánské kmeny, které na Aljašku přišli v 17. a 18. století z Kanady - Haidové a Tsimshianové, obývající jihovýchod Aljašky. Dále tu žijí asiaté 4 %, černoši 3,5 %, domorodí Hawaici a jiné tichomořské národy 0,5 %. 7% obyvatel jsou míšenci. Současná aljašská populace je relativně mladá. V roce 2000 bylo 30% obyvatelstva mladší 18 let. Prvními evropskými osadníky Aljašky se stali ruští obchodníci s kožešinami na ostrově Kodiak. Stejně jako v jiných částech světa 17

i zde příchod bělochů vedl k vymírání populace původních obyvatel, hlavně následkem zavlečených infekčních nemocí, alkoholu a vzájemných konfliktů mezi domorodci a přistěhovalci. S příchodem ruských lovců kožešin se snížil počet domorodých Aleuťanů, obývajících Aleutské souostroví, z původních 20 000 na pouhé 2000. V polovině 19. století se populace původních obyvatel nebezpečně snížila během epidemií tyfu a spalniček. 6 V roce 1867, kdy proběhlo na Aljašce první sčítání lidu, tu žilo 32 000 obyvatel, z toho bylo pouze 430 přistěhovalců z Evropy. To bylo v roce, kdy USA koupily Aljašku od Ruska. Poté ještě počet původních obyvatel mírně klesal. S objevem zlata na Aljašce sem přicházely, především z Ameriky, tisíce lidí za bohatstvím. Mnozí z nich tu založili osady a již odtud neodešli.tím prudce vzrostl počet obyvatel Aljašky. Ovšem zároveň také stoupal i počet původních obyvatel, kteří v roce 1906 již tvořili téměř polovinu z celkového počtu 63 000 obyvatel. V roce 1968 byla na Aljašce objevena ložiska ropy a se stavbou transaljašského ropovodu přibývalo i pracovních příležitostí. Během období 1940-1980 vzrostl počet obyvatel Aljašky ze 72 500 na 402 000. 1.1.8 Flóra a fauna Nejsevernějším vegetačním pásmem je arktická tundra. V ní převládají zakrslé keře, polštářové rostliny a lišejníky. Pod tenkou vrstvou humusu se nachází trvale zmrzlá půda permafrost. Průměrná teplota nejteplejšího měsíce je nižší než 10 stupňů Celsia. V tundře roste až 400 různých druhů rostlin. Čím více se blížíme k pólu, čím výše stoupáme, tím více se tento počet zmenšuje a nakonec se rozprostře pustá pláň nejsevernější Arktidy. Typickými zvířaty jsou pižmoni, lumíci, sovy sněžné a v létě sobi. Hranice + 10 stupňů Celsia probíhá na Aljašce v blízkosti hlavního hřebenu Brooksova pohoří, v Yukonu se táhne na východ a pokračuje na sever od řeky Mackenzie. Směrem na jih od této hranice se nachází subarktická oblast, v níž se v nejzápadnější části Aljašky rozprostírají louky. Z největší části však ráz krajiny určuje široký pás tajgy, kde převládají smrky bílé a smrky černé. Zvláště na okrajích pasek a podél vodních toků prosvětlují tmavé lesy břízy papírodárné a topoly balzámové. Tato země patří losům, 6 Zdroj: Kreutzkamp, D. Západní Kanada a Aljaška. Praha, Miloš Uhlíř, 2001. ISBN 80-86223-13-2 18

vlkům a baribalům neboli medvědům černým. Subarktická oblast končí tam, kde průměrná teplota přesahuje více než čtyři měsíce ročně hranici + 10 stupňů Celsia. Zde se podél celého pobřeží Pacifiku daří deštným lesům, v nichž převládají smrky sitka. K typickým obyvatelům těchto lesů patří jelenci ušatí a orli bělohlaví. Na ostrově Kodiak je největší koncentrace medvědů hnědých neboli grizlly. V národním parku Katmai zase medvědi hnědí dorůstají největší velikosti díky hojnosti potravy zejména lososů, kteří jim poskytují bohatý zdroj tuku. Černý medvěd baribal je jeho menší příbuzný, který je rozšířen všude kromě severního okraje Aljašky. Bílý medvěd lední se objevuje na Aljašce pouze v zimních měsících, kdy samice přichází porodit do teplé nory jedno až dvě mláďata. Zbytek roku tráví na ledových krách lovem tuleňů. Na Aljašce žije přes 20 000 medvědů grizzly. Mrož pacifický obývá břehy Aljašky a Aleutských ostrovů. Od tuleňů a lachtanů se liší mohutnými kly i způsobem života. Netvoří harémy, ale páry a oba rodiče pečují o své mládě. Všude na Aljašce najdeme divokou zvěř, ale nikde jí není tolik a tak odlišné jako v parku Denali. Roste tu na 430 druhů rostlin a žije 23 druhů savců. Mezi nejčetnější patří los, grizzly, černý medvěd (asi největší koncentrace medvědů je v parku kolem Sable Pass), horská ovce (Ovis dalli), liška, vlk, sob, orel (nejvíce jich je na ostrově Admirality v blízkosti Juneau), jestřáb, na 20 druhů vodních ptáků. V některých letních měsících nutno počítat s obrovským množstvím komárů. 7 1.1.9 Ochrana přírody a národní parky Na území Aljašky se nachází 9 národních parků, 2 národní památky, 10 národních chráněných oblastí, 2 národní historické parky a 2 národní lesy. Z celkové rozlohy Aljašky je chráněno 13% území. Na ochranu přírody je zvláště kladen důraz, vznikají různé programy na ochranu a uchování přírodního bohatství Aljašky. Ochraně přírody napomáhá odlehlost a špatná dostupnost některých oblastí, v ostatních případech je nutné regulovat turismus, rybolov a hospodářskou činnost k zachování původních ekosystémů. 7 Zdroj: Kalivoda, J. Aljaška a oblast Yukonu. Praha, Vodnář, 2006. ISBN 80-86226-72-7 19

1.1.10 Národní parky Katmai National Park Když v roce 1916 badatel Robert Griggs přecházel Katmai Pass a z mnoha tisíců otvorů v zemi viděl vystupovat až do výšky 300 metrů páru, pojmenoval tyto končiny Valley of Ten Thousand Smokes, Údolí 10 000 kouřů. Již v roce 1918 bylo území kolem údolí Katmai prohlášeno národním památníkem. Za tu dobu se vulkanická činnost v oblasti značně uklidnila. Samotný park byl založen v roce 1980 na rozloze 16 600 kilometrů čtverečních. Park leží necelých 500 kilometrů jihozápadně od Anchorage. Povrch je zde velice hornatý, nejvyšší vrcholy jsou Mount Denison (2 304 m. n m.), Snowy Mount (2 148 m. n.m), Mount Katmai (2030 m), Kukak Volcano (2O25 m). Vrcholy jsou pokryty ledovci Hook, Hallo, Serpent Tongue. 8 Sílu a nepředvídatelnost ztělesňují hlavní symboly této divoké krajiny: vulkány a medvědi. Na ploše parku žije největší množství státem chráněných "nejlepších rybářů" - 750 kusů medvědů hnědých. Nalezneme zde 15 aktivních vulkánů, poslední erupce v roce 1912 byla desetkrát silnější než sopka Svaté Heleny ve státě Washington. Tehdy výbuch sopky způsobil celosvětové ochlazení způsobené popelem, který se dostal až do stratosféry. Kyselý déšť, jež se později snesl na jihu Kanady, propaloval oblečení obyvatelům kanadského Vancouveru. Mezi nejoblíbenější a zároveň nejzajímavější jsou výlety k vodopádům Brooks Falls, kde medvědi hnědí loví lososy jen několik metrů od turistů. Vydáte-li se na vrchol Dumpling Mount, nabídne se vám pěkný výhled na okolní hory a jezero Naknek Lake. Již ve zmiňovaném údolí Valley of Ten Thousand Smokes lze i dnes sledovat tisíce projevů postvulkanismu fumaroly a gejzíry, vyvrhující páru do 200 metrových výšek. V parku se nachází pouze jediný, bezplatný a jednoduše vybavený kemp Brooks, který je otevřen od května do začátku září. 8 Zdroj: Nps.gov [online]. 2009 [cit. 2009-09-15]. Dostupné z < home.nps.gov/applications/parksearch/ > 20

Glacier Bay National Park Park byl založen v roce 1980 na rozloze 12 000 kilometrů čtverečních. Je dosažitelný pouze lodí a je jakousi námořní dálnicí. Dokonce i velké zaoceánské lodě směřující do jiných odlehlých míst Aljašky, se při své plavbě zde zastavují, aby si nadšenci a milovníci přírody přišli na své. Národní park Glacier Bay a přírodní rezervace Tatshenshini-Alsek jsou společně zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO jako mezinárodní přírodní rezervace. Oblast byla objevena kapitánem Georgem Vancouverem roku 1794. Pro vědce je tato oblast přírodní laboratoří především pro výzkum vlivů ledovců, jejich úbytku v závislosti na reprodukci života na nově vznikající pevnině a dynamice výskytu zvěře. Lze tuto oblast považovat za poslední zbytky doby ledové. V jižním části zálivu, který byl naposled zaledněn před více jak 200 lety, zapustili kořeny smrky. V severní části parku kde se ledovce udržely podstatně déle je pouze řídká vegetace a krajina má drsnější ráz. Před 50 až 100 lety kdy ledovec ustoupil ze svahů, roste vrba, olše a lišejníky. Nově vytvořený ekosystém vytvořil ideální podmínky pro život savců jako jsou vlci, horské kozy, losi, černé a hnědé medvědy. Oceán omílající ledovce a pobřeží Glacier Bay poskytuje hojnost potravy lososům, vzácným orlům bělohlavým, tuleňům, kosatkám a velrybám. 9 Další významné národní parky a rezervace Denali National Park (viz str. 54) Kenai Fjords National Park (viz str. 35) Wrangell St.-Ellias National Park (viz str. 38) Aniakchak National Monument and Preserve Bering Land Bridge National Preserve Cape Krusenstern National Monument Gates of the Arctic National Park and Preserve Klondike Gold Rush National Historic Park Lake Clark National Park and Preserve 9 Zdroj: Nps.gov [online]. 2009 [cit. 2009-09-15]. Dostupné z < home.nps.gov/applications/parksearch/ > 21

1.1.11 Hospodářství V roce 2008 žilo na Aljašce 322 000 ekonomicky aktivních obyvatel. Z nich je naprostá většina zaměstnána v terciérním sektoru hospodářství ve sféře služeb. 35 % je zaměstnáno provozem restaurací a hotelů, federální, státní či místní správa spolu s armádou zaměstnávají dalších 13 % EAO. 22 % EAO pracuje v obchodu, 11 % v dopravě, 4 % v bankovnictví. Stavebnictví stejně jako průmysl zaměstnává 5 % EAO, těžba 3 % (dohromady tvoří sekundární sektor hospodářství). Pouze 4 % pracují v primárním sektoru zemědělství, lesnictví a rybolovu. 10 Zemědělství Na území Aljašky je přes 380 000 hektarů, na kterých hospodaří místní farmáři. Nejlepší podmínky pro zemědělství se nachází ve vnitrozemí, podél říčních údolí, kde nejsou tak vydatné srážky jako v jiných oblastech a zimy jsou dlouhé a studené. Období umožňující pastvu pro dobytek trvá velmi krátce, asi 100 dní v roce, po zbytek roku musí být dobytek ustájen. Nejvíce chovaného dobytku je na ostrově Kodiak. Pro pěstování plodin nejsou příliš vhodné podmínky, sezóna trvá pouze 90 100 dnů. Místní farmáři pěstují hlavně kořenovou zeleninu, brambory, ječmen, květák, kapustu a jiné. Rybolov Velmi důležitým odvětvím je rybolov. Aljaška dosahuje největší produkce ulovených ryb v celých Spojených státech. Hlavní rybářská sezóna začíná s tahem lososů, kteří se vracejí z moře do řek, aby se vytřeli. Ale rybolov se provozuje během celého roku. Mezi další lovené ryby patří hlavně platýs, kteří zde dosahují ohromných velikostí, a sleď. Také je Aljaška důležitým producentem garnátů a krabů. 10 Zdroj: Kalivoda, J. Aljaška a oblast Yukonu. Praha, Vodnář, 2006. ISBN 80-86226-72-7 22

Lesnictví Aljašské lesy zabírají asi 35% území státu. Jedná se většinou o rozptýlené a řídké lesní porosty kombinované s křovisky. Navíc většina potenciálně produktivního lesa se nachází v nedostupných oblastech. Přesto okolo 1,6 milionů ha lesa podél pobřeží a další podobně velká plocha lesa ve vnitrozemí je využívána ke komerčním účelům. Nejhodnotnější dřevo (především jedle) se nachází v Tongass National Forest a v Chugach National Forest podél pobřeží. Stromy se tu nachází jen několik kilometrů od dostupné vodní (námořní) dopravy. Většina aljašského řeziva se vyváží do Japonska. Průmysl Aljaška produkuje jednu čtvrtinu z celkové produkce ropy v USA a řadí se tak v objemu těžby na druhé místo za Texas. Hlavní střediska těžby (stejně jako zemního plynu) jsou soustředěna na severu Aljašky v oblastech okolo Prudhoe Bay, menší výskyt je na poloostrově Kenai a v Cookově zálivu. Aljaška produkuje také ještě významné množství zlata, zinku, stříbra a olova. Těžba zlata je lokalizována hlavně v oblasti blízko Fairbanks, kde byly v průběhu 80. a 90.let otevřeny nové doly, a v údolí řek Yukon a Kuskokwim. Těžba zinku byla zahájena severně od Kotzebue. Uhlí se nachází v mnoha oblastech. V polovině devadesátých let bylo nejvýznamnější ložisko v údolí Healy River, asi 230 kilometrů jižně od Fairbanks, uhlí se také těží na poloostrově Kenai a v údolí řeky Matanuska. Na konci šedesátých let byla objevena na severu Aljašky bohatá ložiska ropy. Necelých deset let trvalo vybudování ropovodu dlouhého 1270 kilometrů, protínající Aljašku od Severního ledového oceánu až k nezamrzajícímu přístavu Valdez na jižním pobřeží Aljašky.Tady se ropa přečerpává do obrovských tankerů a odváží se do rafinérií v USA. Stavba tohoto zajímavého díla dala práci 30 000 dělníků. Ropovod překonává celkem tři pohoří. Nevyšším bodem, který musí překonat, je Atugin Pass v Brooks Range ve výšce 1444 m. Ropovodem se přepravuje přes 20% celkové spotřeby v USA. Stavba přišla na 8 miliard dolarů. 23

1.1.12 Sídla Juneau Hlavní město státu Aljaška má 31 283 obyvatel, leží na jihovýchodním pobřeží při úpatí Mt. Roberts a Mt. Juneau a někdy je nazýváno Malé San Francisco. Původně zde byl tábor Indiánů kmene Tlingit, v roce 1880 zde dva prospektoři Joe Juneau a Dick Harris nalezli zlato na nynějším Gold Creeku. Jednalo se o jedno z největších nalezišť zlata. Město vzniklo jako tábor zlatokopů na Gold Creek, první rok své existence se jmenovalo Harrisburg. Důl byl uzavřen roku 1917 a zdejší naleziště za 36 let své činnosti vydalo zlato v hodnotě 66 milionů dolarů. 11 Juneau se stalo hlavním městem Aljašského teritoria oficiálně v roce 1900, ovšem vláda se sem přestěhovala z bývalého hlavního města Sitka až o 6 let později. Nyní je zde sídlo státní administrativy. Významný je rybolov a zpracovatelský průmysl, dále dřevařský a těžební průmysl a nezanedbatelný ekonomický vliv má i turistický ruch. Doprava do města je v podstatě možná pouze letecky nebo lodí. Zajímavosti: Mount Roberts Tramway lanovka na zdejší dominantu, Alaska State Museum, Alaskan Brewing Company prohlídka místního pivovaru, výlet k ledovci Mendenhall. Ketchikan Město se rozkládá na ostrově Revillagigedo v oblasti národního lesa Tongass. Má pouze asi 9 900 obyvatel. Někdy bývá nazýváno Lososí hlavní město světa. Původně zde byla vesnice Tlingitů. Počátky osídlení jsou spojeny spíše s lovem lososů a jejich zpracováním, nejstarší konzervárna je známá již od roku 1886. I do dnešních dnů je dominantní lov a zpracování lososů. Dalším důležitým momentem v historii a ekonomice města je nepochybně těžba, zpracování a vývoz dřeva, v poslední době však významným způsobem roste i podíl cestovního ruchu a služeb. Mezi hlavní zajímavosti patří původní indiánské totemy v Totem Heritage Center, přístav, Tongass National Forest. 11 Zdroj: Lyon, J. USA. Praha, Svojtka & Co., 2003. ISBN 80-7237-450-8 24

Sitka Leží na ostrově Baranof na jihovýchodě Aljašky a má 8890 obyvatel. Dříve oblast obývali Indiáni kmene Tlingit. V roce 1799 zde zakládá Alexander Baranof obchodní stanici a jednu z prvních osad, která se stává hlavním opěrným bodem Ruska a hlavním městem Aljašky za jeho panování. Indiáni však toto místo vypálili a znovu bylo objeveno až v roce 1804. Téhož roku proběhla poslední bitva mezi Rusy a Indiány kmene Tlingit. Hlavním ekonomickým zdrojem pro městečko je dřevařství a rybolov. Město je jedním z nejvýznamnějších přístavů co do objemu výlovu lososů na světě. 12 Turisticky atraktivní je kostel St.Michael s Church z roku 1844, zrekonstruovaný po požáru v roce 1966, má nádherné ikony, Totem Square Náměstí Totemů, Národní historické muzeum, muzeum Sheldon Jackson s exponáty masek, oděvů a výrobků Eskymáků. Skagway Je vystavěno v severní části Lynnského kanálu v blízkosti hranic s kanadskou provincií Britská Kolumbie. Počet obyvatel je pouze 850. Jsou zde jen minimální srážky. Město má bohatou historii. V době zlaté horečky se nechvalně proslavilo svou nezákonností. Roku 1887 tu byli jen dva obyvatelé, ale do roku 1897 se město rozrostlo až na 20 000 a stalo se největším městem Aljašky. Sloužilo jako první zastávka dychtivých zlatokopů, kteří dále pokračovali přes Chilkootský průsmyk k slavné řece Yukon za zlatým snem. Některým se tato cesta stala v krutých zimních měsících osudnou. Zlatá horečka také podnítila výstavbu železnice White Pass& Yukon Railroad. Stavba úzkokolejky trvala ve velmi tvrdých podmínkách necelé dva roky. K výstavbě byla použita pouze lidská síla, lopaty, krumpáče a střelný prach. V dnešních dobách historická cesta nabízí asi 3 hodinový výlet v pohodlných vagónech, který vám poskytne úžasný pohled na ledovec George Glacier, rokle Dead Horse Gulch a vodopády Bridal Veil Falls. Na konci cesty uvidíte White Pass 2,885 stop (970 m) n.m., který je také státní hranice mezi Spojenými Státy a Kanadou. Dodnes se zachovalo v centru města několik původních staveb, které byly zrekonstruovány a budí dojem westernového města. Historická část 12 Zdroj: Lyon, J. USA. Praha, Svojtka & Co., 2003. ISBN 80-7237-450-8 25

města je součástí Národního historického parku Klondike Gold Rush (Zlatá horečka Klondiku). Zrekonstruované budovy v uličkách městečka jsou také Arctic Brotherhood Hall postavená v roce 1899 z 20 000 kusů naplaveného dřeva nebo Mascot Saloon postaven v roce 1898 plný vzpomínek a památek na časy slavného salónu. Homer Malebné město, kterému dominuje návrší Baycrest Hill. Leží na jihozápadě poloostrova Kenai v zálivu Kachemak Bay. Žije zde asi 4000 stálých obyvatel. V letních měsících ale počet narůstá díky rybolovu, který s cestovním ruchem a těžbou uhlí tvoří největší část příjmu místních obyvatel. Je zde významný nákladní i turistický přístav využívaný též pobřežní stráží USA. Bylo založeno kolem roku 1800 při uhelném dole. Je postavené z dostupných přírodních materiálů, řada budov je stále ještě srubových a město vyzařuje jakousi mystickou a magickou sílu. Homer je sídlem vysoké školy, můžeme zde navštívit národopisné muzeum a zajímavé jsou lodní výlety po Kachemak Bay. Nome Nachází se na západním pobřeží Aljašky a je hlavním přístavem v Beringově moři a významným obchodním centrem severozápadní části státu. Bylo založeno v roce 1898 třemi muži, kteří zde nalezli zlato a město lákalo další dychtivé zlatokopy. Od té doby se toho moc nezměnilo. Dodnes tu žije početná populace Indiánů, kteří udržují své tradice a rituály. Lidé se živí tím, co příroda nabízí, lovem zvěře či rybolovem. Město je ze všech stran obklopeno tundrou. Většina památek na zlatou horečku se nedochovala, neboť požáry v roce 1905 a 1934 zničily valnou část staveb. Nome je také známé díky každoročním závodům psích spřežení, jehož start je v Anchorage. 26

2 Praktická část 2.1 Příprava průvodce na zájezd Předmětem této bakalářské práce je vytvoření standardního zájezdu pro cestovní kancelář na Aljašku. Délka tohoto poznávacího zájezdu je sedmnáct dní a zahrnuje exkurze do nejvýznamnějších kulturně historických a přírodních atraktivit oblasti. Při tvorbě produktu je třeba dodržovat dané části, které při pečlivé přípravě zaručí bezproblémový průběh akce. Jedná se o topografickou, psychologickou, zdravotní a chronologickou přípravu. 2.1.1 Topografická příprava Hlavním předmětem topografické přípravy je přesné určení trasy a její prostudování na podrobných mapách. Jelikož jsem Aljašku navštívil osobně, mohu tedy čerpat z vlastních zkušeností. Po celou dobu svého pobytu jsem shromažďoval materiály o navštívených lokalitách, ze kterých jsem vytvořil podrobné informační minimum, které je teoretickou částí této bakalářské práce a zabývá se například problematikou historie, přírodních poměrů, klimatu a ekonomickou analýzou oblasti. 2.1.2 Psychologická příprava Základem psychologické přípravy průvodce na zájezd je podrobné poznání zúčastněných. Při tvorbě zájezdu, který bude nabídnut klientům cestovní kanceláře musí průvodce přesně specifikovat požadavky na složení skupiny. Jelikož se jedná o typ zájezdu, který je zaměřen především na aktivnější poznání Aljašky, je nutné dopředu upozornit klienty na vyšší zdravotní riziko. 2.1.3 Zdravotní příprava Aljaška je součástí Spojených států amerických a považuje se za bezpečnou zemi s nízkou úrovní kriminality. Díky stabilní politické a ekonomické situaci zde nehrozí ozbrojené konflikty nebo náhlé změny vládních poměrů (na rozdíl od afrických či jihoamerických států, u kterých musíme s tímto rizikem při tvorbě zájezdu počítat). 27

Úroveň zdravotní péče na Aljašce patří k nejvyšším v celých Spojených státech. Před cestou do oblasti není nutné žádné očkování. Rizika spojená s konzumací jídla či vody jsou zde velmi nízká. Zájezd je určen pro osoby s dobrou fyzickou kondicí, které netrpí například sníženou mobilitou nebo u kterých je vyžadován lékařský dohled. Tento zájezd není doporučován pro rodiny s dětmi či seniory. Před odjezdem se doporučuje lékařská prohlídka či konzultace s průvodcem, případně s pracovníkem cestovní kanceláře. 2.1.4 Chronologická příprava Podkladem pro tvorbu chronologické přípravy byl můj osobní deník, který jsem si vedl během svého pobytu na Aljašce. V deníku bylo zaznamenáno například aktuální počasí nebo právě probíhající kulturní události v navštívených lokalitách (Dny města Anchorage, Trh inuitského umění, Závod Iditarod atd.). Jednotlivé dny zájezdu jsou detailně rozepsány do itinerářů s popisem navštívených míst. Obsahují časové údaje či údaje o stravovacích a ubytovacích zařízeních). 2.2 Ukázka propagačního materiálu na zájezd (viz následující dvě strany) 28

Aljaška aktivně Poznávací zájezd 17 dní, letecky, pro skupinu 12 15 osob Poznejte nespoutanou divočinu Aljašky a oblasti legendárního Yukonu. Uvidíte ledovcová údolí a hory sahající až do nebes. Užijte si let kolem nejvyšší severoamerické hory nebo pozorování velryb a kosatek v křišťálových vodách aljašských fjordů. Vrátíte se do doby zlaté horečky, do časů objevování této vzdálené krajiny a vyzkoušíte si rýžování zlata. Uvidíte na vlastní oči království zvířat v národním parku Denali. Vychutnejte si také aktivně strávenou dovolenou v jednom z nejkrásnějších koutů Země! 1. den Odlet z Prahy přes Düsseldorf a Atlantu do Anchorage 2. den Přesun na poloostrov Kenai do Sewardu (přes Girdwood, zlatokopecký důl Crow Creek Mine, ledovec Portage) 3. den Seward - plavba výletní lodí mezi fjordy a pobřežní ledovce národního parku Kenai Fjords fascinující mořský život (kosatky, velryby) 4. den Přejezd údolím řeky Matanuska k pohoří Wrangell, ledovec Exit, Glenn Highway, důl Independence Mine 5. den Přejezd přes Glennalen do pohoří Wrangell, prohlídka bývalého dolu Kennicott a přilehlého městěčka McCarthy 6. den Wrangell denní trek Bonanza Mine Trail 7. den Z Wrangellu přejezd do Valdezu, panoramatická silnice plná vodopádů a ledovců, zastávka u ledovce Wortington 8. den Valdez denní výlet v kajacích do NP Prince William Sound 9. den Z Valdezu přesun k městu Tok s výhledem na NP Wrangell St Ellias, kratší trek Eagle trail, přejezd do Dawson City, divadlo 10. den Dawson City prohlídka legendárního zlatokopeckého města 11. den Příjezd do Fairbanks, dálnice Top of the World, Alaska Highway 12. den Fairbanks prohlídka druhého největšího aljašského města 13. den Národní park Denali, seznámení s parkem, trek Horseshoe Lake, 14. den Národní park Denali celodenní výlet autobusem do národního parku 15. den Národní park Denali rafting, vyhlídkový let kolem Mt McKinley, trek 16. den Anchorage, večer odlet do Prahy 17. den Přílet do Prahy 29

Trasa zájezdu Fairbanks Dawson City (Kanada) NP Denali Valdez Wrengell/St. Ellias Anchorage Seward Cena: 65 500,- Cena zahrnuje: Letenka + letištní a bezpečnostní taxy Dopravu minibusem 13x kemp, 1 x hostel Služby českého průvodce Fakultativní výlety (plavba lodí, kajak, rafting) Vstup do národního parku Denali Pojištění léčebných výloh Cena nezahrnuje: Stravování Vstupy do muzeí a na další atraktivity Vízum do Kanady (75 CAD) Kontakt: ktomas@seznam.cz 30

2.3 Podrobný popis zájezdu 2.3.1 První den Tabulka č.1: Itinerář prvního dne Od Do Místo Popis trasy Km Poznámka Praha Odlet z letiště Praha 07:00 08:15 - Ruzyně Ruzyně do Düsseldorfu 09:45 15:45 19:45 (CET) 13:45 (EST) 23:15 (EST) 19:15 (AST) 19:15 Flughafen Int. Düsseldorf (SRN) Hartsfield Jackson Int. Airport Atlanta (USA) Ted Stevens Int. Airport Anchorage (USA, AK) Odlet z Düsseldorfu do Atlanty Odlet z Atlanty do Anchorage Přílet do Anchorage - 22:00 Anchorage Ubytování v hostelu - - - Nutnost podstoupení bezpečnostní prohlídky (cca 45 min) Odjezd pronajatými vozy do hostelu Popis trasy Po příletu na letiště Ted Stevens International Airport v Anchorage se ubytujeme v hotelu Backpacker s. Hotel využijeme k odpočinku po dlouhém letu, pro zájemce je na večer plánovaná prohlídka města. Kdo nevyužije možnost prohlídky, bude mít šanci ještě poslední den před odletem seznámit se s naším výchozím bodem. Zajištěné ubytovací služby Hostel Backpacker s Inn 327 Eagle Street Anchorage, AK 99501, United States kontakt: (907) 277-2770, www.alaskabackpackers.com 31

2.3.2 Druhý den Tabulka č.2: Itinerář druhého dne Od Do Místo Popis trasy Km Poznámka 08:00 Anchorage Odjezd z hotelu 08:30 09:00 Po cestě Beluga mineme Indian Point Point 27 Vyhlídka 09:30 10:30 Girdwood 60 Prohlídka 11:00 13:00 Ledovec Portage Přejezd na poloostrov Kenai Peninsula 15:30 Seward 204 76 dolu Návštěva visitor centra, procházka po naučné stezce vedoucí v okolí jezera, oběd Prohlídka města, ubytování v kempu Popis trasy Druhý den se po nutné aklimatizaci vydáme směrem na jih k poloostrovu Kenai. Cestou se zastavíme na několika zajímavých místech než den ukončíme v cílovém místě Seward. Beluga Point Na této vyhlídce uděláme krátkou přestávku. Pokud nám bude přát štěstí, naskytne se nám možnost pozorovat bílé velryby běluhy, plující kolem silnice lemující záliv Turnagain Arm. Indian Point Cestou mineme tento starý zlatý důl, v roce 1890 zde nález zlata způsobil zlatou horečku. Tábor zlatokopů byl při ústí potoka a postupně se rozrůstal v malé městečko nazvané Hope City, jedno z největších na Aljašce, které mělo v letech 1895-1898 asi 32

700 obyvatel. Dodnes je místo obydlené a ještě se zde rýžuje zlato. Je zde zpřístupněn Peter Strong s Log Cabin Home, dílna a část dolu. Girdwood Malá vesnička Girdwood leží v údolí asi 35 km jižně od Anchorage obklopena Národním lesem Chugach. Turisty je navštěvována zejména jako lyžařské středisko Alyeska Resort. V zimních měsících jsou zde nádherně upravené sjezdovky s různou obtížností. Girdwood je také označován jako centrum urbanistů, malířů a hippies. Nás hlavně bude zajímat přilehlá bývalá zlatokopecká vesnička Crow Creek Mine, kde se dodnes nacházejí dobové chatrče ze dřeva bývalých zlatokopů i ostatních obyvatel této malebné vesničky. Zlato zde bylo objeveno v roce 1898 osmi muži, kterým se říkalo Crow Creek Boys. Bylo zde jedno z největších nalezišť zlata ve střední Aljašce. Vesnička dnes slouží turistům jako skanzen. Ledovec Portage Nachází se nedaleko od Girdwoodu již na poloostrově Kenai směrem k městu Seward. Pod ledovcem je stejnojmenné jezero, po kterém plují kry odlamující se z velké masy ledu. Samotný ledovec si razí cestu údolím mezi rozeklanými štíty hor směrem k jezeru, kde vznikají tyto krásné scenérie plujících ledových ker, které budeme mít možnost pozorovat. Seward Je považován za vstupní bránu do národního parku Kenai Fjords, ale i samotné město má co nabídnout. Bylo založeno v roce 1792 Rusy se záměrem vybudovat zde loděnici, protože v okolí Sewardu bylo dost stavebního materiálu na stavbu lodí. Později se zde rozvinul hlavně rybolov, který je i dnes společně s cestovním ruchem hlavním zdrojem příjmů zdejších obyvatel. My absolvujeme prohlídku malebných ulic města s dřevěnými obchody a hospůdkami. Pro zájemce o mořský a podmořský život bude příležitost k návštěvě místního Sea World Center sloužícího k představení místní fauny a flóry a její ochrany. Velice zajímavé pro nás bude prohlídka přístavu, kde každý den rybáři vracející se z lovu ukazují a prodávají své úlovky. Všímavým pozorovatelům se možná naskytne možnost zahlédnout mořské vydry krmící se v přístavu. 33