VIROVÉ CHOROBY ČESNEKU A NÁVRH OZDRAVENÍ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnické fakulta v Lednici Ústav zelinářství a květinářství VIROVÉ CHOROBY ČESNEKU A NÁVRH OZDRAVENÍ Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Kristina Petříková, CSc. Vypracoval: Martina Kudělková Lednice 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Virové choroby česneku a návrhy ozdravení vypracovala samostatně a použila jen prameny, které jsem uvedla v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne:... Podpis studenta:... - 2 -

Poděkování Touto cestou si dovoluji poděkovat vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Kristině Petříkové, CSc. za vedení při zpracování bakalářské práce a všem, kdo mi pomáhali a poskytovali odborné rady a informace - 3 -

OBSAH: 1. Úvod 2. Cíl 3. Literární přehled 3.1 Obecná charakteristika česneku 3.1.1 Zařazení česneku 3.1.2 Původ česneku 3.1.3 Morfologie česneku 3.1.4 Účinné látky, účinky, význam česneku 3.1.5 Odrůdy česneku 3.1.6 Agrotechnika 3.1.6.1 Hnojení česneku 3.1.6.2 Sklizeň 3.1.7 Situace pěstování česneku v ČR 3.1.8 Další druhy česneku 3.1.9 Choroby a škůdci česneku 3.1.9.1 Choroby abiotického původu 3.1.9.2 Choroby biotického původu 3.1.9.3 Škůdci 3.2 Virové choroby česneku 3.2.1 Viry 3.2.2 Charakteristika rostlinných virů - fytovirů 3.2.3 Významné viry napadající česnek 3.2.3.1 Rod POTYVIRUS 3.2.3.2 Rod CARLAVIRUS 3.2.3.3 Rod ALLEXIVIRUS 3.2.3.4 Čeleď REOVIRIDAE 3.2.4 Ostatní viry, které případně mohou infikovat česnek 3.2.5 Metody detekce virů 3.2.5.1 Vizuální metody 3.2.5.2 Sérologické metody 3.2.5.3 Molekulárně genetické metody (PCR) 3.2.5.4 Elektronová mikroskopie - 4 -

3.2.6 Eliminace virů na česneku 3.2.6.1 Meristémové kultury 3.2.6.2 Termoterapie 3.2.6.3 Chemoterapie 3.2.6.4 Stem - disc dome culture (SD - Dome culture) 3.2.6.5 Ozdravení česneku v našich podmínkách 4. Diskuse 5. Závěr 6. Souhrn, resume 7. Literatura - 5 -

1. ÚVOD Česnek kuchyňský (Allium sativum) patří k nejstarším kulturním plodinám, který provází lidstvo již od dávných dob. Je ceněn jako zelenina, koření, ale také jako léčivá rostlina pro své antibiotické účinky. Česnek se řadí do čeledi Alliaceae - česnekovité, ve které se nachází další řada hospodářsky významných plodin jako jsou především cibule (Allium cepa), pór (Allium porrum), nebo pažitka (Allium schoenoprasum). V oblasti zelenin česnek řadíme k cibulovým zeleninám. Pěstování a výnos česneku negativně ovlivňují viry. Viry negativně působí na kvalitu i kvantitu produkce česneku, což může vést i k vysokým ekonomickým ztrátám. Je známo několik patogenních virů, které se vyskytují ve všech oblastech pěstování česneku, z toho ve většině případů je česnek infikován hned několika viry najednou. K nejdůležitějším rodům virů napadajících česnek a celý rod Allium patří rody Potyvirus (Onion yellow dwarf virus a Leek yellow stripe virus), Carlavirus (Garlic common latent virus, Shallot latent virus) a Allexivirus, dále potom Garlic dwarf reovirus z čeledi Reoviridae. Protože česnek netvoří semena, rozmnožuje se vegetativně, převážně výsadbou stroužků. Pomocí vegetativního reprodukčního materiálu se ale přenášejí virové choroby. Negativně ovlivňují vývoj jedince i celého porostu a tím pádem i výnos. Je proto nutné najít vhodný ozdravovací způsob, který přispěje ke zdravé produkci česneku. K těmto metodám patří především ozdravení česneku pomocí meristémové kultury, z ní vyplývající termoterapie, méně pak chemoterapie a stem - disc dome culture. - 6 -

2. CÍL Cílem práce bylo podat přehled a popsat virové choroby napadající česnek kuchyňský (Allium sativum) a zpracování návrhů na jeho ozdravení. A to jak z literárních rešerší, tak i v našich podmínkách. Součástí práce byla také botanická charakteristika, význam a způsob pěstování Allium sativum se zaměřením na jeho choroby a škůdce. Získané materiály a informace slouží k objasnění této problematiky. - 7 -

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ČESNEKU 3.1.1 Zařazení česneku: Druh: Allium sativum - česnek setý Rod: Allium - česnek Čeleď: Alliaceae - česnekovité Řád: Liliales - česnekotvaré Třída: Liliopsida - jednoděložné Oddělení: Magnoliophyta - krytosemenné Podříše: Cormobionta - vyšší rostliny Říše: Plantae - rostliny (Konvička, 1998; Jelínek, Zicháček, 2003) Dělení česneku s ohledem na vnitřní rytmus druhu Allium sativum, tvorby lodyhy a stavbu cibule: 1. var. Sagittatum (Kuzěncov) = typ H paličák 2. var. Bulhare (Kuzněcov) = typ U širokolistý nepaličák 3. var. Variabilis (Konvička) = typ A úzkolistý nepaličák, kontinentální ekotypy (Konvička, 1998) Klasifikace Kuzněcova: 1. ssp. Sagitatum česnek paličák s třemi ekotypy Středoasijský, Kavkazskokarpatský a Východo-středomořský 2. ssp. Vulgare česnek nepaličák s třemi ekotypy Kontinentální, Jihomořský a Jihoruský (Kóňa, Kóňová, 2005) Z pohlednu technického rozdělení zelenin, řadíme česnek do skupiny cibulovin (Pokluda, 2008) - 8 -

3.1.2 Původ česneku Česnek je znám odpradávna. Jeho původ je ve Střední Asii, kde je kulturní plodinou. Planě roste v Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu a na severním Kavkaze. Roste zde převážně ve vyšších nadmořských výškách nad 500 metrů nad mořem. (Petříková a kol., 2006). Vznikl pravděpodobně z planého druhu Allium longicuspis. (Rabinowitch & Currah 2002). V Číně se pěstoval už od 2. stol př. Kristem, v Mezopotámii a Egyptě odnepaměti. Z Egypta se přes Řecko a Řím dostal česnek do celé Evropy. Zde mají zásluhu na rozšíření česneku hlavně benediktinské kláštery. Česnek byl v Evropě s výjimkou Anglie všeobecně oblíben. (Konvička, 1998) 3.1.3 Morfologie česneku Česnek je trvalka, u nás pěstovaný jako jednoletá nebo dvouletá zelenina. Jako u všech zástupců rodu Allium, se i u česneku tvoří svazčitý kořenový systém. Dělená cibule je složena z podlouhlých pacibulek - stroužků vyrůstajících z podpučí, které jsou kryty šupinatým obalem (Janča, Zentrich, 1994). U paličáků tvoří cibuli dvě skupiny stroužků, kdežto u nepaličáků je počet skupin 3 7. Stroužky jsou zásobními a rozmnožovacími orgány, které se vyvinuly z kolaterálních pupenů. Dužina je tvořena zásobním pletivem dužnatého listu. Stroužky jsou chráněny dvojvrstvou slupkou, která jim dává barvu. U nepaličáků je často slupka ze tří vrstev a je jemnější než u paličáků. Velikost a počet stroužků jsou odrůdový znak. Květní lodyha je u paličáků 0,8 1 m vysoká, také vyrůstající z podpučí, ukončená lichookolíkem řídce rozložených sterilních kvítků, který je obalen v toulci. Jednotlivé květy se skládají z 6 okvětních lístků zelenavě bílé až růžové barvy. Podle Kuzněcova plané formy ve své domovině ve střední Asii, v nadmořských výškách 3000 metrů, kvetou a tvoří semena. Kulturní formy ale semena netvoří. U sterilních forem bývají prašníky žlutozelené, smrštěné, matné, v normálním stavu červenofialové, lesklé. Mezi jednotlivými květy se nachází dužnaté vegetativní útvary pacibulky, které bývají lidově považovány za semena. Mohou sloužit k vegetativními množení. Listy česneku jsou ploché, žlábkovité, tmavě zelené a ojíněné s listovými pochvami. U paličáků je počet listů obalujících lodyhu vyšší (až 15 listů) jako u nepaličáků ( průměrně 10 listů). (Konvička, 1998; Petříková a kol., 2006) - 9 -

3.1.4 Účinné látky, účinky, význam česneku Obsahové látky : Glykosidně vázaná silice, sloučeniny síry, fytoncidy, vitaminy A,C,D, skupiny látek podobné pohlavním hormonům, jod a další minerální látky a stopové prvky. Důležitý je obsah až 0,4 % alliinu, který se postupně mění na allicín, látku se silným antibakteriálním a antimykotickým účinkem. K látce antibiotické povahy nalézající se v česneku patří také garlicin Dále obsahuje látky insulinových vlastností. Suché cibule obsahují asi 30 40 % sušiny. (Konvička, 1998; Kóňa, Kóňová, 2005) Parametry nejdůležitějších látek (průměrné obsahy ve 100 gramech) : Voda 61,3 g Bílkoviny 6,21 g Lipidy 0,27 g Sacharidy 25,04 mg Vitamin C 18,175 mg Minerální látky 1,39 mg (Kóňa, Kóňová, 2005) Použití: Česnek se u nás používá jako zelenina, koření, ale v hojné míře také jako léčivá rostlina. Celkově má velmi pozitivní vliv na lidský organismus. Již v dobách, kdy ještě nebyly známy léky antibiotického účinku, byl česnek využíván jako přírodní antibiotikum. (Konvička, 1998; Kóňa, Kóňová, 2005) Mimořádně ceněnou vlastností česneku jsou jeho antibakteriální a protiplísňové účinky. Například z asi 560 kmenů zlatého stafylokoka jich česnek přes 500 spolehlivě ničí. Dokáže také hubit rozšířené plísně Candida albicans, které bývají příčinou rakovin a jiných vážných onemocnění (Janča, Zentrich, 1994). Česnek pozitivně působí na tak zvané civilizační choroby. Snižuje krevní tlak. Působí antiskleroticky tím, že rozšiřuje cévy a brání vzniku tukových usazenin na stěnách cév. Snižuje hladinu cholesterolu a urychluje jeho vyplavování z těla. Celkově blahodárný vliv má na trávicí ústrojí (proti nadýmání, křečím, podporuje trávení a jiné). Dá se říci, že česnek je v alternativní medicíně lék budoucnosti. Jediným negativem může být jeho typický nezaměnitelný zápach, který se po požití vylučuje všemi póry těla a pro většinu lidí je nepříjemný. Ten je však v porovnání s jeho účinky zanedbatelný. - 10 -

(Konvička, 1998; Kóňa, Kóňová, 2005; Janča, Zentrich 1994) Drogou jsou cibule u česneku kuchyňského, u medvědího i listy, které se sbírají koncem března a v dubnu a používají se prakticky stejně jako cibule. Cibule se sbírají v létě v době zavadání natě. Česnek se nesuší, nechá se pouze oschnout na poli, zbaví se natě a v chladu a suchu se skladuje v syrovém stavu. 3.1.5 Odrůdy česneku a) paličák (zimní modrý) - mají fialové stroužky s narůžovělými šupinami. Bývají složeny do dvou řad obvodové a středové. Vyznačují se tvrdým pevným krčkem, který je spodní částí květního stvolu b) nepaličák jak už vypovídá název, nevytváří květní stvol. Je charakteristický tvorbou velkých cibulí. Jeho šupiny jsou bílé. Dále můžeme dělit: 1) širokolistý nepaličák (bílý zimní) 2) úzkolistý nepaličák (jarní) (Petříková a kol., 2006) Paličák a širokolistý nepaličák dávají zpravidla vyšší výnosy, ale hůře se přes zimu skladují. Vysazují se od poloviny října, zakoření, naraší a brzy na jaře pokračují v růstu. Při jarní výsadbě dávají menší výnosy, neboť jejich vegetační období je pak kratší. Proto se na jaře (březen, začátek dubna) sázejí jarní odrůdy - úzkolisté nepaličáky, které sice dávají nižší výnosy, ale lépe se skladují. V místech s mírnější zimou je lze vysazovat i na podzim, v tom případě mají trochu vyšší výnosy, ale horší skladovatelnost. (Šrot, 1987) Dále můžeme odrůdy česneku rozlišit dle barvy vnějšího blanitého obalu obepínajícího stroužky modrý (modrofialový obal a fialově žilkované stroužky) a bílý česnek. (Petříková a kol., 2006) - 11 -

Tab. 1 Uznané odrůdy česneku (dle Státní odrůdové knihy) v roce 2007: Jarní Rok zápisu Dakar 1991 Japo 1961 Ozimý Anin 2000 Anton 2000 Benátčan 1997 Bjetin 2003 Blanin 1997 Dukát 1995 Džambul 2003 Elin 2000 Jovan 1994 Kalen 2006 Lukan 1994 Matúš 2001 Mojmír 1999 Ropan 1978 Slavin 2003 Tantal 1998 Tristan 1998 Vekan 1995 3.1.6 Agrotechnika Česnek se rozmnožuje výhradě vegetativně - stroužky, ojediněle i pacibulkami. Pro tvorbu cibulí je nezbytná jarovizace a to nejlépe při teplotách do 10 ºC. Vyžaduje záhřevné hlinité až hlinitopísčité půdy, dobře provzdušněné. Nesnáší zamokření a vysýchavé půdy. Naopak je celkem tolerantní k mrazivějším zimám. Abychom předešli chorobám a škůdcům sázíme jej po sobě nejdříve za 4-5 let. Česnek je světlomilná - 12 -

plodina, vyžaduje slunné nezastíněné polohy a nepřehuštěné porosty. Ve fázi intenzivní tvorby listů a cibulí je náročný na vláhu. V období dozrávání potřebuje naopak sušší počasí.čr (ha) Výsadbovým materiálem jsou již zmíněné stroužky. Vybírají se vždy jen kvalitní zdravé stroužky z uznaných sadeb. Stroužky je nutné velikostně roztřídit a dle toho vysazovat. Pokud mám stroužek pod 1 gram, z výsadby se vyloučí. Je dobré provádět moření jako ochranu proti houbovým chorobám a háďátku. Pro podzimní výsev je potřeba asi 1 tuna stroužků na hektar, přičemž nejvhodnější termín výsadby je konec října, listopad. Pro jarní je zapotřebí přibližně 1,2-1,3 tuny. Nejméně měsíc před výsadbou musíme půdu hluboko zrýt - 30 cm, aby česnek dobře zakořenil a přes zimu nevymrzl. Pro jarní výsadbu musíme půdu zrýt už na podzim. Do připravené půdy vysazuje stroužky do hloubky 5-8 cm (na jaře maximálně 5 cm) ve sponu 0,3 (04,) x 0,1 (0,12) m u paličáků, u nepaličáků je spon menší. Po výsadbě se povrch uválí a po vzejití česneku prokypří. Za měsíc až dva se může prokypření zopakovat. Počet rostlin na hektar je 300 400 tisíc. Pokud se v průběhu vegetace objeví plevele, může se porost ošetřit herbicidy. V případě potřeby se také zavlažuje. Jako předplodina jsou vhodné okopaniny a obilniny (ne ale příbuzné). (Hlušek a kol., 2002; Petříková a kol., 2006; Kóňa, Kóňová, 2005; Šrot, 1987) 3.1.6.1 Hnojení česneku V osevním postupu se zařazuje do druhé trati, to znamená, že nesnáší přímé hnojení chlévským hnojem. Do půd s dobrou zásobou humusu můžeme zařadit až do třetí trati. Důvodem je intenzivní růst nadzemní části na úkor cibule. Opatrnosti je třeba dbát v případě dusíku, protože nadměrné množství může způsobovat sníženou jakost, skladovatelnost i odolnost vůči chorobám. Protože je náročný na síru, volíme hnojení ledkem amonným a síranem draselným. Je citlivý na chlor, proto se nedoporučují draselné soli (v nevyhnutelném případě hnojíme na podzim předešlého roku, aby se chlor vyplavil). Optimální ph pro pěstování česneku je 6,5 7,2. Česnek patří do plodin středně náročných na fosfor, draslík a dusík a náročných na hořčík. Je také velmi náročný na síru. Na podzim aplikujeme 20 30 kg.ha PO, 56 100 kg.ha KO. 70 % dusíkatého hnojiva (ve formě síranu amonného) aplikujeme na podzim, zbytek na jaře (ve formě ledkové). Všechna hnojení se plánují s ohledem na předpokládaný výnos (viz tabulka 2) a zásobu živin v půdě. - 13 -

(Hlušek a kol., 2002; Petříková a kol., 2006; Kóňa, Kóňová, 2005; Šrot, 1987) Tab.2 Odběr živin z jedné tuny produkce v kg (Hlušek a kol., 2002) N 2,8 P 0,5 K 4,7 Ca 1,7 Mg 0,3 S 0,8 3.1.6.2 Sklizeň Při sklizni je důležité určit správný termín, jinak dochází k vysokým ekonomickým ztrátám. Předčasně sklizený česnek je náchylnější k mechanickému poškození, špatně se suší a skladuje. Naopak při pozdní sklizni může docházet k rozpadavosti cibule (hlavně u paličáků), snížení pevnosti natě (u nepaličáků) a celkově tak ke zhoršené kvalitě a skladovatelnosti. Hlavním ukazatelem stupně zralosti česneku je obsah sušiny. Rozdíl je opět mezi paličáky a nepaličáky. Zralost česneku nepaličáku poznáme podle žloutnutí listů a poléhání natě. Obsah sušiny by měl být u úzkolistých 33 34 % a u širokolistých 36 39 %. Obsah sušiny u paličáků by se měl pohybovat od 33 34 %. Projevuje se ohýbáním a zasycháním natě v horní polovině (ne poléháním), žloutnutím a zasycháním listů. (Kóňa, Kóňová, 2005). Podle Petříkové a kol. (2006) by měl být obsah sušiny u podzimních odrůd 33 34 % a u jarních odrůd 36 39 %. Ozimé odrůdy sklízíme převážně v červenci a jarní odrůdy v srpnu. Česnek se vyorává a nechává se oschnout. Teprve poté se třídí a skladuje při teplotě 0 5 ºC a vlhkosti 65 % (Petříková a kol., 2006). Při teplotě 0,6 0 ºC a vzdušné vlhkosti vydrží uskladněný až 7 měsíců (Kóňa, Kóňová, 2005). (Hlušek a kol., 2002; Petříková a kol., 2006; Kóňa, Kóňová, 2005; Šrot, 1987) - 14 -

3.1.7 Situace pěstování česneku v ČR Údaje dle Situační a výhledové správy z roku 2007: Tab. 3 Vývoj osevních ploch česneku (ha) v ČR od roku 2000 do roku 2007: 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 1393 1018 41 38 21 49 37 63 Od roku 2002 údaje bez dopočtu sektoru domácnostní obyvatelstva. Tab. 4 Celková sklizeň česneku (v tunách) v ČR v letech 2000-2006: 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 7111 5405 2239 953 1927 1712 2079 Ý Tab. 5 Průměrný hektarový výnos v ČR (v tunách) v letech 2000-2006: 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 5,11 5,31 5,24 2,5 5,79 5,22 6,17 Průměrné výnosy ve světě: 6,5 t/ha Průměrné výnosy v Evropě: 5,5 t/ha (Itálie až 9 t/ha) voj osevní Tab. 6 Roční spotřeba česneku v ČR v kg na osobu v letech 2000-2006: 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1,2 1,1 0,8 0,9 1 0,8 0,8 Tab. 7 Dovoz česneku (v tunách) do ČR v letech 2004-2006: 2004 2005 2006 8251 7042 6928-15 -

Tab. 8 Vývoz česneku (v tunách) z ČR v letech 2004-2006: 2004 2005 2006 430 626 402 Shrnutí: V ČR se v posledních letech snižuje pěstování zeleniny. Z tabulek 3 a 4 je patrné, že se to týká i česneku, přičemž u nás jeho pěstování rapidně klesá. Tabulka 3 ukazuje, že pěstební plochy se zmenšily více jak dvacetkrát. Pozitivní ale může být to, že se průměrný výnos stále zvyšuje a blíží se ke světovému průměru, přičemž evropský průměr v roce 2006 již překonal. Spotřeba česneku je u nás v posledních letech stabilní a pohybuje se v rozmezí od 0,8 1,2 kg česneku na osobu za rok. Dovoz česneku podle tabulky 7 má snižující se charakter. 3.1.8 Další druhy česneku Allium ursinum - česnek medvědí Patří k našim původním rostlinám, v bukových a dubových porostech vytváří rozlehlé porosty. Vyskytuje se po celé Evropě a v severní Asii. Je to vytrvalá, 30-60 cm vysoká bylina s trojhranným nebo zaobleným stonkem. Stonek vyrůstá z cibule a jen na něm mnoho svěže zelených jazykovitých listů. Květy vytvářejí bílé hvězdičky v polokulovitých květenstvích na konci stonku. Před kvetením a během něj vydává silnou česnekovou vůni. Plodem je tobolka, semena jsou lesklá, černá. Množí se vegetativně na podzim (skupinkami cibulí). Generativní množení je složité a praktikuje se hlavně při přenášení česneku medvědího do nových ekologických podmínek. Má rád humózní, propustné půdy ve stínu a polostínu, půdní reakce mu vyhovuje jako česneku kuchyňskému, ale snese i mírně kyselé půdy. Listy, pokud jsou sbírány před květem, se používají jako koření a mají podobné léčebné účinky jako Allium sativum. Kromě listů se sbírá i kvetoucí nať a cibule. Všechny části se používají čerstvé (také se suší, ale potom ztrácí své vlastnosti). Mohou se také používat do podsadby a podrostu jako okrasná rostlina. (Kóňa, Kóňová, 2005) - 16 -

Okrasné česneky Některé druhy rodu Allium jsou pro svoji odlišnost v barvě, velikosti a formě květů využívány jako okrasné rostliny. Mohou být používány jako záhonové (A. flavum), do skalek (A. christophii), k řezu (A. molly, A. giganteum), ale i k sušení (A. christophii, A. schubertii, A. karataviense aj.). Mohou se vyznačovat také příjemnou vůní (A. odorum) nebo naopak typickým česnekovým zápachem (A. ursinum, A. molly). Častěji pěstovaných je asi 30 druhů. Popis některých okrasných druhů Allium christophii - Česnek původem z Turkestánu, vysoký 0,8 m, kvete v červnu a červenci modrofialově. Vhodný pro použití do skalek, záhonová rostlina, do suchých vazeb, k řezu. Allium molly - Rostlina vyskoká max. 25 cm, domovinou v jižní Evropě, kvete od května do července žlutým okolíkem. Využití má jako záhonová rostlina a k řezu Allium flavum (česnek žlutý) - Česnek vysoký 25-50 cm, původní od jižní Evropy až po Kavkaz, u nás se vyskytuje vzácně na Jižní Moravě. Je okrasný hlavně žlutozeleným květem v červenci. Celá rostlin je stříbřitě šedá. Používá se do zahrádek, na záhony, ale je citlivý k silným mrazům. Allium giganteum, A. rosenbachianum - Podobné pozdní česneky kvetoucí v červnu až srpnu. Mají husté kulovité, velké květenství fialové barvy mohou být vysoké až 1,2 m. Potřebují spíše slunné stanoviště. Dobře se uplatní v trvalkových záhonech nebo stepních zahradních partiích. Jsou vhodné i k řezu nebo sušení. Alluim caeruleum - Pochází z východní Evropy, Sibiře. Hustý kulovitý lichookolík, menší jak u předešlých okrasných, kvete v květnu azurově modře. Allium scorodoprasum (česnek ořešec) - Druh rozšířený v ČR a dále na severozápad po Anglii, Skotsko a Irsko, na sever po pobřeží Baltu v Německu a - 17 -

Švédsku, na východ v Pobaltí až do Petrsburské oblasti. Dosahuje výšky 40 100 cm. Lichookolík je kulovitý 1,5 3,0 cm v průměru, tvořený z přisedlých temně purpurových pacibulek a několika (0 20) květů. Květní stopky má dlouhé až 3( 4) cm a často fialové, listeny stříbřitě bílé. Allium odorum (syn. A. ramosum, A. odoratum, A. tuberosum) - česnek voňavý - Léčivá, medonosná, okrasná rostlina, až půl metru vysoká. Má bílé, hvězdičkovité květy vydávající příjemnou vůni. Pochází z horských oblastí Číny a Mongolska, Indie, Japonsko, jižní Sibiř, Kazachstán, střední Asie. Zajímavý je tím, že je to teplomilný druh, ale snáší i mrazy až - 45 C. Další významné okrasné druhy: A. angulsum, A. oleraceum, A. spherocephalon, A. strictum, A. vineale, A. chinense, A. atropurpureum, A. narcisiflorum, A. aflatuense, A. karataviense aj. (Kóňa, Kóňová, 2005; Konvička, 1998; VYMAZAL, Miloš. Profizahrada.cz [online]. 2001-2008 [cit. 2008-04-23]) 3.1.9 Choroby a škůdci česneku 3.1.9.1 Choroby abiotického původu Sluneční úžeh Sluneční úžeh se projevuje plošným vyblednutím nebo zhnědnutím suchých suknic. U vrchní dužnaté suknice dochází k zasychání a svrašťování pletiv. Napadá části cibulí, které jsou vystaveny přímému slunečnímu záření a to především při dosoušení sklizených cibulí na poli. Náchylnější jsou odrůdy s tenkou suchou suknicí nebo tmavou suknicí. Zasychání špiček listů Rostlina takto reaguje na poškození kořenové soustavy (například suchem, škůdci). Vyrovnává tím poměr nadzemní a podzemní části. Příčinu je třeba hledat v podzemní části. - 18 -

Genetická porucha česneku Tato choroba se vyskytuje téměř výhradně u česneků nepaličáků, převážně u širokolistých odrůd. Česneky nepaličáky mají uprostřed cibulí menší středové stroužky. Tyto stroužky vyrůstají na zcela redukovaném květním stvolu. Ze zatím nejasných příčin může tento redukovaný květní stvol se středovými stroužky prorůstat z podpučí směrem nahoru. To způsobuje tvarové deformace cibulí. V některých případech středové stroužky zcela opustí cibuli a nad ní vytvoří na květním stvolu menší cibulky ze středových stroužků, které vypadají jako pacibulky. Tato porucha dokazuje, že středové stroužky nepaličáků mají základ ve stroužcích paličáků. (Rod et al., 2005) 3.1.9.2 Choroby biotického původu Fusariová hniloba (Fusarium oxysporum) Kosmopolitně se vyskytující půdní houba, napadající česnek, cibuli, šalotku, pór a pažitku. Na česneku a cibuli má největší význam. Ve větším rozsahu se vyskytuje jen v některých letech nebo některých lokalitách. U česneku je tato choroba nejčastějším původcem trouchnivění (zhnědnutí a zasychání pletiv stroužků), které se ale projeví až za několik týdnů. Do rostliny proniká přes špičky kořenů. Na příčném řezu jsou místa mezi stroužky vyplněny bílým až narůžovělým myceliem. U starších rostlin česneku a cibule způsobuje červenání kořenů, které přechází na podpučí a na cibule. Později jsou zakrslé listy, žloutnou a za vlhkého počasí se tvoří jemné, bělavě narůžovělé povlaky (pavučinky). U cibule způsobuje také padání klíčních a vzcházejících rostlin. Na napadeném vegetativním materiálu se ale symptomy nemusí projevit.vyskytuje se v těžších, vlhčích půdách, při teplotách kolem 20 C při mechanickém poškození a nevhodné závlaze. Ochrana se provádí likvidací posklizňových zbytků, přerušením osevních postupů nejméně na 4 roky, moření a česneku. Modrá hniloba (rod Penicillium) Na česneku infikuje uskladněný materiál, který byl vystaven mechanickému poškození, nebo mladé vzcházející rostliny poškozené mrazem. U cibule napadá suché suknice, - 19 -

dužnaté jen při mechanickém poškození. Napadá také okrasné cibuloviny. Způsobuje vodnatění na suknicích a na jejich povrchu povlaky s modrošedozeleným povlakem. Prevence je ochrana před mechanickým poškozením, otlačením, uskladnění do max. 5 C, před uskladněním materiál nechat dostatečně oschnout. Rzivost cibule (Puccinia alli) Řadí se k jednobytným rzím (celý vývoj probíhá na jednom hostiteli). Zprvu napadala pouze pažitku, dnes je významným patogenem u česneku kuchyňského, póru, cibuli a okrasné cibuloviny napadá ojediněle. První příznaky na jaře jsou světlé, žlutozelené tečky (aeccia), později v létě se objevují pomerančově oranžové čárky (letní výtrusy uredia) a na konci léta tmavě hnědé kupky zimních spor (teleutospory), kterými houba přezimuje. Při silném výskytu způsobuje žloutnutí a zasychání pletiv, mladé rostliny mohou až odumírat. Více se šíří při vysoké vzdušné vlhkosti a přehuštěných, dusíkem přehnojených porostech. Ochrana a prevence proto spočívá v nepřehuštěných a nepřehnojených porostech, likvidaci napadených posklizňových zbytků a dodržování intervalu osevního postupu. Bílá hniloba cibule (Sclerotium cepivorum) Jedna z nejvýznamnějších chorob cibulovin vyskytující se po celém světě. Na podzemní části, bázi, i nadzemní části se vytvářejí bělavé jemné povlaky, později s drobnými černými sklerocii. Způsobuje žloutnutí a vadnutí listů od bazální části k růstovému vrcholu. Vyskytuje se v chladnějším, vlhčím počasí v létě a při zvýšeném obsahu dusíku a nízkém ph. Půdu zamoří na 8, ale i více let. Ochrana není účinná, porost se musí zlikvidovat a přerušit osevní sled. Sazovitost česneku (Helmithosporium allii) Na vnější obalových šupinách bílých odrůd česneku tvoří černé povlaky konidií. Pokud je česnek pěstován ve vlhkých půdách, patogen výrazně ovliňuje velikost cibulí, někdy není možné pěstovat česnek vůbec. - 20 -

Plísňovitost cibule (Peronospora destruktor - plíseň cibulová) Tento obligátní parazit je nejzávažnější a nejčastější onemocnění cibule kuchyňské, ale napadá i sazečku, pór, pažitku a okrasné nebo volně rostoucí druhy rodu Allium. Vyskytuje se kosmopolitně v mírném pásmu. Objevuje se zejména v chladném ( kolem 10 15 C) a vlhkém prostředí, při vysoké vzdušné vlhkosti a silné rose (především v noci a brzo ráno). Projevuje se vybledle zeleným, žlutavým nebo hnědavým zbarvením skvrn oválného tvaru na listech, až vadnutím. Rostliny jsou zakrslé a zkroucené a na povrchu se objevuje šedavý povlak. Následkem je vadnutí, poléhání a odumírání stvolů a listů. Redukuje se asimilační plocha, což má negativní dopad na cibule a jejich skladovatelnost. Do rostlin proniká průduchy. Šíří se napadenými posklizňovými zbytky a větrem. Jedná se o systémovou chorobu, pokud je vysazen nakažený materiál, projeví se infekce již v prvních vývojových stádiích. Ochrana se realizuje dodržováním pěstebních zásad (likvidace posklizňových zbytků, nepřehuštěné porosty, prostorová izolace, nepřehnojení porostů), fungicidy a smáčedly. Fytoplasmová žloutenka aster - Aster yellows phytoplasma Choroba se vyskytuje u více než 300 druhů, včetně pažitky, česneku kuchyňského a semenných porostů cibule. Chorobu přenášejí křísci. Typické příznaky se objevují na květenstvích. Prodlužují se květní stopky (nepravidelně rozkladitá květenství), květy se místo v semena přeměňují v drobné cibulky. U česneku paličáku pacibulky prorůstají v listy. Dále se objevuje žloutnutí, proplétání, odumírání listů. (Rod et al., 2005, Šafránková, 2007) 3.1.9.3 Škůdci Háďátko zhoubné (Dityenchus dipdsaci) Je to 1-1,8 mm dlouhý polyfág, který škodí na česneku (i uskladněném), cibuli, brukvovitých, některých miříkovitých a bobovitých. Řadí se do kmene hlísti (Nematoda). Typické je houbovatění rostlinných pletiv. Způsobuje deformaci listů, ztloustnutí a praskání řapíků a lodyh, při silném napadení prachniví kořeny a báze stonků. Vyskytuje se ohniskově a vyhovují mu těžší půdy s vysokou vlhkostí a vlhké - 21 -

chladné jaro. Šíří se půdou, kde také několik let přežívá, a napadenými rostlinami (při jejich rozpadu). Do rostlin se šíří bázemi stonků buď poraněním nebo průduchy. V jedné rostlině se nachází několik jeho generací. K ochranným opatřením patří používání zdravé sadby a osiva, přerušení osevního sledu na 4-6let, moření česneku a sterilizace půdy parou ve sklenících při předpěstování rostlin, správné hnojení. V půdě žijí také antagoniské háďátek houby rodu Arthrobotrys a Dactylaria. Houbomilka česneková (Suillia univittata) Je to rezavě zbarvená, asi 8 mm velká moucha se skvrnami na křídlech. Bílé, asi 11 mm dlouhé larvy vyžírají báze listů a způsobují deformaci nejmladších listů a zahnívání u báze. Napadeny mohou být i rostliny, které dosud nevzešly. Po druhotném napadení patogeny rostliny umírají. Nenapadá jarní česnek. Škodí také na cibuli a póru. Ochrana je zajišťována chemickými postřiky nebo zálivkou česneku, izolační vzdáleností od loňských porostů, před přezimováním položit netkanou textilii. Vrtalka pórová (Phytomyza gymnostoma) V posledních letech významný škůdce póru, ale napadá celý rod Allium. Dospělci jsou černě matní s šedavým popraškem. Napadené cibule se deformují, praskají, při vlhku hnijí. K ochraně přispěje likvidace posklizňových zbytků, hluboká orba a insekticidy na bázi syntetických pyrethroidů. Má přirozeného antagonistu, lumka Phygadeuon punctiventris. Třásněnka zahradní (Thrips tabaci) Žlutě zbarvený polyfágní škůdce cibulovin a zeleniny. Na listech se objevují černé kupičky trusu v nepravidelných, lesklých skvrnách. Při silném výskytu listy žloutnou, nekrotizují, retardují a deformují se. V našich podmínkách může mít 3-5 generací v roce. Vyhovuje mu teplé a suché počasí. Jako prevence je důležité odstraňování posklizňových zbytků, závlaha podmokem. K ochraně jsou povoleny registrované přípravky na bázi syntetických pyrethroidů a pirimiphos methylu. Má řadu přirozených nepřátel jako ploštice, zlatoočky, pestřenky, slunéčka, dravé třásněnky a několik rodů hub. - 22 -

Květilka cibulová (Delia antiqua) Škodí na cibuli, česneku, póru, pažitce i okrasných cibulovinách. Larvy první generace žijí v kořenovém krčku a mladé lodyze, druhé generace je uvnitř cibule a způsobuje její zahnívání, třetí generace je v posklizňových zbytcích. Listy se kroutí a vadnou. Jako ochrana se používá netkaná textilie a insekticidy na bázi diazinonu a fenitrothionu. Jeho přirozeným antagonistou je drabčík Aleochara bilineata, který likviduje asi pětinu larev a kukel a hlavně parazitoid Trybliographa rapae, který parazituje až 80 % larev. Larvy likvidují i některé rody hub. Vlnovník česnekový (Aceria tulipae) Tito drobní roztoči pronikají mezi suknice cibulí, způsobují kroucení, kadeřavost, žloutnutí hlavně mladých listů česneku a cibule. Přezimují v půdě a napadeném materiálu. Nepřímou škodlivostí je přenos virů. Prevence napadení je používání pouze uznané sadby, dodržení přerušení osevního sledu, popřípadě máčení sadby ve vodě o teplotě 55 C. Molík česnekový (Acrolepia assectella) Housenky tohoto motýla škodí minováním, později vykusováním listů česneku, cibule, póru a pažitky od vrcholu k bázi listů. Zeleninu tržně znehodnocuje. Při silnějším napadení způsobuje jako druhotné poškození zahnívání srdéček. Prevence poškození je dodržení přerušení osevního sledu a vzdálenosti jednotlivých porostů, kontrola výskytu pomocí lapáků a lapačů. Také má mnoho přirozených nepřátel, k nimž patří lumci, drabčíci, střevlíci, zlatoočky, pavouci, mravenci. Larvy (drátovci) kovaříkovitých (Elateridae) Jedná se rozšířené škůdce s lokálním významem. Larvy škodí vykusováním chodbiček v cibulích. Jejich vývoji prospívá vysoká půdní vlhkost, rostlinný pokryv a vysoký podíl organického materiálu. Objevují se dvakrát během roku. (Rod et al., 2005, Šefrová, 2006) - 23 -

3.2 VIROVÉ CHOROBY ČESNEKU 3.2.1 VIRY Říše nebuněční (podbuněční) - Subcellulata Oddělení viry - Vira (Jelínek, Zicháček, 2003) Věda zabývající se viry se nazývá virologie. Viry jsou nebuněčné živé organismy, které se mohou rozmnožovat pouze v hostitelských (metabolicky aktivních) buňkách, jsou to intrabuněční parazité. Pojem virus byl dlouho synonymem pro jed, psát slovně poison. Až s rozvojem výkonnějších optických mikroskopů (elektronový mikroskop, 1939) se upřesnil pojem virus jako infekční agens menší než bakterie, tzv. filtrovatelné (ultramikroskopické) viry. Viry jsou složeny z nukleové kyseliny (DNA nebo RNA) a bílkovinného obalu (kapsid). Nemají vlastní aparát pro syntézu bílkovin ani metabolický aparát. Jejich velikost se pohybuje v desítkách až stovkách nanometrů a téměř všechny jsou submikroskopické, pozorovatelné pouze v elektronovém mikroskopu. Viry představují velmi heterogenní skupinu mikroorganismů, jak v šíři hostitelů, tak ve struktuře a reprodukci. (Navrátil, 2008; Rosypal a kol., 2003; Jelínek, Zicháček, 2003) Při pozorování v elektronovém mikroskopu byly rozlišeny tyto tvary: izomerický (sférický), baciliformní, tyčkový, vláknitý (flexibilní a fixní), složený, komplexní (Navrátil, 2008) Jednotlivá částice viru, která infikuje hostitelskou buňku a množí se v ní, se nazývá virion. Reprodukce virů má pět fází: 1. adsorpce na buňku 2. penetrace (průnik) do buňky 3. uvolnění a replikace virového geonomu 4. skládání (maturace, zrání) virionů 5. uvolnění nových virionů z buňky (Navrátil, 2008; Jelínek, Zicháček, 2003) - 24 -

3.2.2 CHARAKTERISTIKA ROSTLINNÝCH VIRŮ - FYTOVIRŮ Jsou to vnitrobuněční obligátní parazité, kteří až na výjimky nemají schopnost překonávat celulózové buněčné stěny. Dnes je známo asi 1000 rostlinných virů řadících se do 36 čeledí, z čehož se většina vyskytuje na kulturních plodinách. (Rosypal, 2003, Navrátil, 2008) Proces napadení buňky virem: Vstup viru do rostliny K průniku viru do buňky rostlin dochází pasivním způsobem (na rozdíl od živočišných a bakteriálních virů), zpravidla při mechanickém poškození, poranění. Pokud je ovšem poškození tak velké, že umírá hostitelská buňka, nepřežívá v ní ani vir. Jen zcela ojediněle mohou viry proniknout do rostliny průduchy. (Navrátil, 2008; Jelínek, Zicháček, 2003) Přenos a šíření virů mezi hostiteli 1. přenos reprodukčním materiálem a) vegetativní přenos - Obvykle bývá spojen s činností člověka. Jedná se o přenos virů reprodukčním materiálem při vegetativním množení. A to jak množárenským materiálem, tak kontaminovanými pracovními nástroji. b) generativní přenos (přenos semeny) - V semenech bývají viry vázány na embrya, endosperm a testu. I když je pravděpodobnost přenosu semeny velmi nízká, rostliny z nich vyrůstající mohou mít až epidemiologický význam. c) přenos pylem - Je nevýznamný, pouze vzácně vede k nové infekci. (Navrátil, 2008; Jelínek, Zicháček, 2003) 2. přenos pomocí vektorů - zoochorie Mnohé druhy hmyzu jsou přenašeči jak virů (nejčastěji), tak bakterií a hub. K předání choroby dochází nejčastěji při příjmu potravy. Ale také například pouhým dotykem, nebo kladélkem. Nejčastějšími přenašeči je hmyz, který často střídá hostitele. A dále hmyz s bodavě sacím nebo kousacím ústním ústrojím. Patří k nim nejčastěji mšice, - 25 -

mery a křísi. Mezi vektory dále patří členovci. Epidemiologický význam mají půdní háďátka (třída hlístice, Nematoda). (Navrátil, 2008; Jelínek, Zicháček, 2003) Z tohoto pohledu můžeme přenos rozdělit na perzistentní a neperzistentní. Perzistentní - Je potřeba dlouhého sání. Virus se dostává potravou do těla přenašeče, do zažívacího traktu, hemolymfy a slinných žláz. Projde celým tělem vektora a odtud kousacím nebo sacím ústrojím infikuje další rostliny. Vektor si ponechává infekčnost po dlouhou dobu, i celý život. Pokud se vir ve vektoru množí, jedná se o propagativní typ, pokud se nemnoží, hovoříme cirkulativním přenosu. Největší koncentrace perzistentních virů je v cévních svazcích. Zvláštní případ je transovariální přenos u mšic z matky na potomstvo Neperzistentní - K přenosu viru stačí krátká doba sání (asi do minuty). Vektor si infekčnost uchovává jen krátkou dobu (max. několik hodin) Semiperzistentní - Nastává tehdy, pokud je doba nutná k projití viru tělem vektory kratší než 3 hodiny. (Šefrová, 2006) 3. přenos zoosporami hub 4. mechanický přenos - využívá se u testovacích, experimentálních rostlin Jeden vir může být přenesen několika způsoby. (Šefrová, 2006) Rozvoj infekce a reakce hostitele Pokud je hostitelská buňka citlivá k infekci (v místě infekce se objevují lokální příznaky), dochází ke změnám v jejím metabolismu a vir se začíná reprodukovat (objevují se systémové příznaky). Výsledkem interakce virus - hostitel je nemoc, choroba. Choroba se vyznačuje množením viru, poškozením funkcí rostliny a následným projevem symptomů. Jejich přítomnost se projevuje charakteristickými vizuálními příznaky, jako jsou barevné změny, mozaiky, žloutenky, pruhy, kresby, nekrózy na listech, deformace květů, změny tvaru - deformace, zakrslost (což vede až k odumírání), nižší výnos, zhoršené chuťové vlastnosti a skladovatelnost, a snížení - 26 -

imunity vůči dalším napadením. Příznaky můžeme pozorovat na částech rostlin, nebo na celých rostlinách. Objevují se nejen na úrovni makroskopické, ale také histologické a cytologické. Řada virů je ovšem latentních a neprojevují žádné viditelné příznaky. V přírodě téměř neexistuje bezvirózní rostlina. (Navrátil, 2008; Jelínek, Zicháček, 2003) Šíření choroby v rostlině Infekce se v rostlině šíří cévními svazky (xylémem a floémem) a z buňky na buňku prostřednictvím plasmodesmat. (Navrátil, 2008) Reakce rostlin na infekci Dle reakce rostlin na infekci je můžeme rozdělit do několika skupin: > imunní - viry zde nevznikají, nemnoží se, nejsou pozorovány virové příznaky, přítomnost viru není možné dokázat - rostlina není hostitelem viru > rezistentní - rostlina je hostitelem viru, ale brání se jeho replikaci a šíření > tolerantní - virus se v hostiteli množí, ale příznaky choroby nejsou silné a nezpůsobují silné ekonomické ztráty > vnímavá - virus se v hostiteli silně množí, objevují se typické příznaky choroby, jsou zde časté silné ekonomické ztráty (Navrátil, 2008) 3.2.3 VÝZNAMNÉ VIRY NAPADAJÍCÍ ČESNEK Pěstování a výnos česneku je negativně ovlivňováno viry. Viry negativně působí na kvalitu i kvantitu produkce česneku, což vede k vysokým ekonomickým ztrátám. Je známo několik patogenních virů, které se vyskytují ve všech oblastech pěstování česneku, z toho ve většině případů je česnek infikován hned několika viry najednou. K nejdůležitějším rodům virů napadajících česnek a celý rod Allium patří rody Potyvirus (Onion yellow dwarf virus a Leek yellow stripe virus), Carlavirus (Garlic common latent virus, Shallot latent virus) a Allexivirus, dále potom Garlic dwarf reovirus z čeledi Reoviridae. - 27 -

3.2.3.1 Rod POTYVIRUS Patří do čeledi Potyviridae, která byla objevena a vyhlášena v roce 1959. Tato čeleď je nejpočetnější skupinou rostlinných virů, řadíme k ní přes 150 druhů. Název rodu a jeho základní charakteristika jsou odvozeny od typového člena Y viru bramboru (Potato virus Y, PVY). Genom potyvirů je tvořen jednovláknovou +RNA. Do rodu Potyvirus řadíme 126 virů, 28 blíže neurčených virů a další 15 je zatím zkoumáno.tyto viry jsou přenosné mšicemi, nejvýznamnější jsou rody Aphis, Myzus a Macrosiphium, a to způsobem neperzistentním nebo semiperzistentním. K významným virům tohoto rodu napadajícím česnek patří Onion yellow dwarf virus (OYDV) a Leek yellow stripe virus (LYSV). ONION YELLOW DWARF VIRUS (OYDV) - virus žluté zakrslosti cibule Jedná se o typického zástupce potyvirů. Virové částice jsou pružné, vláknité, asi 775 nm dlouhé. Napadá celý rod Allium (jen u póru nemá většího významu, ani se zde neobjevují příznaky). Je to virus běžně se vyskytující na cibuli, šalotce a česneku. U citlivých odrůd může být velice škodlivý speciálně tam, kde se neprovádí ochranná, fytoasanační opatření. Ve většině zemí způsobuje až padesáti procentní ztráty. Je to virus vyskytující se kosmopolitně a největší význam má u semenných porostů. Může být přenášen více jak 50 druhy mšic nepersistentním způsobem nebo vegetativním množením. Virus přežívá v infikovaných cibulích, stroužcích, pacibulkách, ve vytrvalých zeleninách, v okrasném a volně rostoucím česneku. Pro detekci viru se obvykle používá ELISA test. Pro experimentální a izolační účely se využívá Chenopodium murale. Symptomy se u česneku neprojevují tak silně jako u cibule. Na česneku se objevují velice slabé chlorotické, světle žluté až žlutozelené podélné pruhy. Mohou přecházet ve žlutou mozaiku. Redukuje se velikost cibulí a růst nadzemní části. Rozsah napadení závisí na odrůdě a na množství viru. Pokud se vyskytuje v kombinaci s jinými viry, způsobuje větší poškození a ztráty. Například ve Francii (Lot et al., 1998) způsobil OYDV ztráty 39-60 %, v Řecku zaznamenali jeho výskyt až u 98,5% testovaných rostlin (Dovas et al., 2001a). U nás se vyskytoval od 7-100%, v závislosti na odrůdě (Klukáčková a kol., 2007) - 28 -

Na cibuli a šalotce je hlavním příznakem zpomalený růst a zakrnělost. Listy jsou zploštělé, zkroucené, od báze se na nich objevují nezvyklé žluté proužky, které při silné infekci splývají a celé listy mohou být chloroticky žluté. Působí povadlým dojmem. Zhoršuje se skladovatelnost, během níž dochází k předčasnému rašení. U póru nedochází k barevným ani tvarovým změnám, choroba se v našich podmínkách projevuje poškození kořenů háďátky. Příznaky jsou četnější a výraznější v chladném počasí. V prvním roce nemusí být pozorovány žádné příznaky. Od dalších let mohou být ale napadány i květní stvoly, které sice neztrácejí turgor jako listy, ale objevují se na nich vizuální projevy (stejné jako u listů). Virus má podobné příznaky jako při fyziologický poruchách (popálení herbicidy, nedostatek ve výživě, popřípadě poškození mrazem). Proto můžeme OYDV celkem snadno zaměnit s jiným poškozením. (Diekmann, 1997; Rod et al., 2005) LEEK YELOW STRIPE VIRUS (LYSV) - virus žluté proužkovitosti póru Jedná se o dalšího významného potyvira, napadajícího výhradně celý rod Allium. Nejvíce je napadán pór a česnek. Virus byl poprvé popsán Walkeyem et al. (1987) v Anglii. Jeho pružné a vláknité částice jsou dlouhé přibližně 820 nm. Stejně jako OYDV může způsobovat redukci výnosu až o 50% (Diekmann, 1997). Například ve Francii se snížil výnos až o 54 %. Směsná infekce LYSV a OYDV dále redukuje výnos (Lot et al., 1998). Lunello et al. (2007) uvádí, že v Argentině snížil LYSV způsobil redukci hmotnosti a obvodu u česneku až o 74 %. Příznaky na česneku se projevují nerovnoměrným, světle zeleným proužkováním na mladých listech, které ve spodních a středních částech přechází do žluté barvy. Virus redukuje průměr stonku, ale významně neovlivňuje výšku rostlin (Diekman, 1997). Na póru se infekce projevuje zřetelným proužkováním listové čepele, které se objevuje od báze postupující nahoru, ojediněle i zcela chlorotické. Napadené rostliny špatně snáší ranní mrazy a tím pádem dochází k předčasnému úhynu. Rostliny infikované LYSV se přenáší mšice neperzistentním způsobem a vegetativním množením (ne generativně). K izolaci a biologickým testům (například při mechanické inokulaci) se používají Chenopodium quinoa, Ch. amaranticolor, Ch. album (Bos, 1981), Ch. murale (Mohamed & Zouny, 1980) - 29 -

3.2.3.2 Rod CARLAVIRUS Rod Carlavirus patří do čeledi Flexiviridae. Název má rod odvozen od typového člena Carnation latent virus. Genom carlavirů je tvořený jednovláknovou +RNA. V některých částech světa (Jižní a Střední Amerika, Indie, Čína, Evropa) byli v česneku detekováni i zástupci r. Carlavirus. (Bos, 1999). K nejvýznamnějším a nejčastěji se vyskytujícím zástupcům patří Garlic common laten virus (GarCLV) a Shallot latent virus (SLV). GARLIC COMMON LATENT VIRUS - GarCLV Nejčastěji se vyskytujícím zástupcem je Garlic common laten virus (van Dijk, 1993b, 1994; Dovas et al., 2001a). Hlavní způsob přenosu viru je vegetativně množeným materiálem, zejména u česneku. GarCLV je přenášen hůře mechanickou inokulací. Přenos mšicemi je pochybný (van Dijk, 1993b; Barg et al., 1994, 1997). Doposud nebyl zaznamenán přenos tohoto carlaviru semeny. K experimentálním účelům slouží Chenopodium quinoa, Ch. amaranticolor, a jiné druhy merlíků, dále Nicotiana occidentalis a především druhy čeledi Alliaceae (van Dijk, 1993b). Virové částice GarCLV jsou vláknité, přibližně 650 nm dlouhé a nepatrně ohebné (Diekman, 1997). GarCLV byl detekován ve všech oblastech, kde se pěstuje česnek. Poprvé byl GarCLV detekován ve Francii v roce 1981 jako Garlic latent virus - GCL (Delecolle & Lot, 1981). Později je v Japonsku detekovaný GLV z importovaného česneku přejmenován na GarCLV (van Dijk, 1993b). Záznamy o jeho výskytu jsou z Asie, Evropy, Jižní Ameriky (Bellardi et al., 1995; Fajardo et al., 2001; Mavrič et al., 1999;) a nedávno v Severní Americe (Pappu et al., 2005). Tento virus je v česneku a póru latentní, to znamená, že většinou v hostitelské rostlině nevyvolává žádné symptomy. V přítomnosti jiných virů (kromě potyvirů) může vyvolat slabé příznaky na česneku a póru. Pokud je ale snížen výnos cibulí, mají na to vliv hlavně ostatní viry přítomny v rostlině. Graichen (1991) zjistil, že přítomnost carlaviru zesiluje symptomy potyvirů. - 30 -

SHALLOT LATENT VIRUS - SLV Druhým objeveným zástupcem r. Carlavirus infikujícím rod Allium je Shallot latent virus (SLV). Byl objeven ve více jak 80 druzích tohoto rodu. Virus má mírně ohebné vláknité částice a délce 650 nm. SLV je rozšířen v zemích Asie a Evropy (Bos, 1982; van Dijk, 1993b; Barg et al., 1994) a záznamy o výskytu jsou i z Mexika (Barg et al., 1997). Symptomy se na hostiteli projevují stejným způsobem jako u GarCLV. Pokud se vyskytují slabé symptomy na česneku, cibuli, šalotce a póru, vytváří se světle zelené proužkování na listech. Jeho výskyt je však spojován za současné přítomnosti potyvirů, u kterých intenzitu příznaků potlačuje (Paludan, 1980; Graichen, 1991). Virus se šíří mechanickým způsobem nebo mšicemi, a to neperzistentní způsobem. Přenos SLV mšicemi je méně efektivní než u potyvirů (Bos, 1982; van Dijk, 1993b). Vegetativní šíření SLV převažuje u česneku a šalotky. Přenos viru semeny nebyl prokázán. Pro experimentální účely se využívají Chenopodium spp., Vicia faba (van Dijk, 1993b). SLV systematicky infikuje Nicotiana occidentalis a N. hesperis, a široký okruh zástupců čeledi Alliaceae. Mezi carlaviry infikující česnek patří také Garlic latent virus (GLV), který byl poprvé izolován v Japonsku (Lee et al., 1979) z česneku. Tento virus se řadí k SLV a sérologicky je od něj nerozeznatelný (Tsuneyoshi et al., 1998b). 3.2.3.3 Rod ALLEXIVIRUS Tento rod se řadí do čeledi Flexiviridae. Do tohoto poměrně nového rodu Allexivirus je řazena skupina blíže nespecifikovaných virů označována souhrnným názvem Miteborne viruses. Název rodu je odvozen od typového člena Shallot virus X. Vývojově jsou mezi potyviry a carlaviry. Virové částice jsou obvykle flexibilní, vláknité, o délce 700-800 nm. Druhy jsou svou délkou příbuzné Potyviridae. Jsou tvořeny jednou molekulou +RNA a ve svém genomu obsahují gen pro plášťový protein (Bos, 1999). Mezi tyto viry se řadí Mite - borne latent virus a Shallot mite - borne latent virus, Shallot virus X, viry česneku A, B, C, D, Garlic mite-borne mosaic virus, Garlic mite-borne filamentous virus (GarMbFV). Jmenované viry jsou rozšířeny kosmopolitně - záznamy o výskytu jsou z Brazílie (Filho et al., 2004), Argentiny (Conci et al., 2003), Japonska (Takaichi et al., 1998), Slovinska (Barg et al., 1997), Ruska, Holandska, Německa (Navrátil, 2008) - 31 -

atd.. Infikuje především česnek, cibuli, šalotku, pór a divoce rostoucí druhy póru (A. ampeloprasum complex). Příznaky jsou obecně velmi slabé, nebo žádné (od toho název - doslovný překlad zní jako mírně nesený, skrytý virus) (Diekmann, 1997). Symptomy se na hostiteli projevují slabým proužkování, slabou mosaikou nebo mohou také zůstávat latentní, bez příznaků (Yamashita et al., 1996). Jsou přenášeny pomocí vektora - roztoče Aceria tulipae (van Dijk, 1991) perzistentním způsobem nebo mechanickým přenosem. Nejsou žádné záznamy o přenosu semeny. Díky snadnému přenosu u vegetativně množených cibulovin a přítomnosti roztočů, je výskyt těchto virů v Evropě a Asii vysoký (hlavně u česneku a šalotky). K experimentálním účelům jsou používány hlavně rostliny rodu Allium. (Diekmann, 1997) 3.2.3.4 Čeleď REOVIRIDAE Zástupcem této čeledi napadajícím česnek je Garlic dwarf reovirus. GARLIC DWARF REOVIRUS (GDV) Virové části jsou ikosahedrické, dvouvrstevné, o průměru 65-70 nm. RNA je dvouřetězcová, segmentovaná. Virus není přenášen mechanicky, ale vektor přenášející tento virus, není znám. Pravděpodobně se jedná o skákající hmyz. Virus je šířen také infikovaným materiálem. Hostitelem viru je česnek. Doposud je na česneku omezená distribuce a nízký výskyt tohoto viru, ale má vysoký potenciál pro zničení úrody česneku. Prvotní příznaky se projevují červenáním konečků bazálních listů. Většina z napadených rostlin neprodělává normální vývoj. Příležitostně může vývoj probíhat normálně, ale později se buď internodia netvoří, nebo jsou velice zkrácená. Rostliny mohou mít vějířovitý vzhled. V některých případech se může zdát, že napadené zakrslé rostliny se znovuobnoví, uzdraví. Ale nové listy se opět objeví se zkrácenými internodii. Většina silně zakrslých listů se zbarvuje do tmavě zelené barvy. Na žilnatině se mohou objevovat zduřeniny, nádorky. Cibule napadených rostlin mají hruškovitý tvar, jsou svraštělé, scvrklé s houbovitou, porézní strukturou. I když některé stroužky mají normální velikost, většina stroužků je malých. Přítomnost viru byla zatím omezena jen na území jižní Francie. Virové částice mohou být pozorovány elektronovým mikroskopem. Virus se detekuje pomocí DAS - ELISA testu. (Diekmann, 1997) - 32 -

3.2.4 OSTATNÍ VIRY, KTERÉ PŘÍPADNĚ MOHOU INFIKOVAT ČESNEK Podle Diekmanna (1997) se na česneku mohou vyskytnout ještě další viry, mají však pouze velice malý nebo jen lokální význam. Je to Cucumber mosaic cucumovirus, který byl detekován v Jugoslávii (Stefanac, 1980), Lettuce necrotic yellow rhabdovirus v Austrálii (Sward, 1990), Tobacco mosaic tobamovirus, který se vyskytl v Rusku (Vasiljeva & Mozhaeva, 1978), Tobacco rattle tobravirus, detekován v Holandsku, Dánsku a Německu (Kristensen & Engsbro, 1966; Graichen, 1975; van Dijk, 1993; van Slogteren, 1958) a nakonec Turnip mosaic potyvirus ve Slovinsku a Izraeli (Ravnika, pers. Comm. Gera et al., 1997) (Diekmann, 1997) 3.2.5 METODY DETEKCE VIRŮ 3.2.5.1 Vizuální metody Tradičně používané kontroly porostů česneku jsou založeny na vizuálním hodnocení rostlin. Tato metoda je však často nepřesná a nespolehlivá, protože některé rody virů (například carlaviry) nemusí v hostiteli vyvolat žádné symptomy. Naopak některé viry mohou vyvolávat podobné příznaky a proto může dojít k jejich záměně. Podobné nebo někdy i stejné viry z různých geografických oblastí byly díky tomuto chybně označeny jako podobné druhy (například potyviry). (Rabinowitch, Currah, 2002) 3.2.5.2 Sérologické metody Dnes patří k nejpoužívanějším diagnostickým metodám pro detekci rostlinných virů. Jsou velmi citlivé, specifické a přesné. Jejich principem je reakce protilátky s antigenem. K nespolehlivějším a nejčastěji používaným technikám patří diagnostická imunochemická metoda Enzyme linked immunosorbent assay = ELISA. ELISA testy jsou levné a nenáročné na vybavení a přípravu vzorků. Vyznačují se vysokou specifičností a citlivostí, je zde možnost detekce více virů najednou (směsná antiséra). Pomocí testu ELISA lze získat i údaje o sérologické příbuznosti izolátů virů. Při - 33 -