Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Mezinárodní obchod Cestovní ruch Dominikánské republiky (diplomová práce) Autor: Vedoucí práce: doc. Ing. Jarmila Indrová, CSc. Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne podpis studenta

Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Jarmile Indrové, CSc. za vstřícný přístup při vedení mé práce. - 2 -

Obsah Úvod... 5 1 Základní pojmy v oblasti cestovního ruchu... 7 1.1 Definice cestovního ruchu... 7 1.2 Typy cestovního ruchu... 9 1.3 Účastníci cestovního ruchu... 14 1.4 Destinace cestovního ruchu... 15 1.5 Činitelé rozvoje a rozmístění cestovního ruchu... 17 1.5.1 Selektivní faktory... 17 1.5.2 Lokalizační podmínky... 19 1.5.3 Realizační předpoklady... 20 1.6 Pojmy Statistika a Statistika cestovního ruchu... 26 2 Obecná charakteristika Dominikánské republiky... 27 2.1 Geografie... 27 2.2 Podnebí... 29 2.3 Demografie... 31 2.4 Historie... 32 2.5 Ekonomická charakteristika... 34 3 Předpoklady k rozvoji cestovního ruchu v Dominikánské republice... 41 3.1 Selektivní předpoklady... 41 3.2 Lokalizační předpoklady... 41 3.2.1 Přírodní podmínky a atraktivity... 42 3.2.2 Společenské podmínky a atraktivity... 48 3.3 Realizační předpoklady... 52 3.3.1 Doprava... 52 3.3.2 Ubytování... 54 3.3.3 Stravování... 56-3 -

3.4 Nabídka zájezdů do Dominikánské republiky z České republiky... 57 3.4.1 Pobytové zájezdy... 57 3.4.2 Poznávací zájezdy... 59 3.5 Význam cestovního ruchu pro Dominikánskou republiku... 60 3.5.1 Mezinárodní příjmy z cestovního ruchu... 60 3.5.2 Mezinárodní výdaje v cestovním ruchu... 61 3.5.3 Zaměstnanost v cestovním ruchu... 63 4 Příjezdový cestovní ruch Dominikánské republiky... 65 4.1 Příjezdový cestovní ruch dle regionů... 65 4.1.1 Příjezdový cestovní ruch Severní Ameriky... 68 4.1.2 Příjezdový cestovní ruch Centrální a Jižní Ameriky... 69 4.1.3 Příjezdový cestovní ruch Evropy... 70 4.1.4 Příjezdový cestovní ruch Asie a ostatních zemí... 71 4.2 Přílety do jednotlivých lokalit Dominikánské republiky... 72 4.3 Ubytování a obsazenost ubytovacích zařízení... 74 4.4 Příjezdový cestovní ruch dle měsíců v roce... 75 4.5 Profil turistů příjezdového cestovního ruchu a jejich motivace... 76 4.5.1 Pohlaví... 76 4.5.2 Věk... 77 4.5.3 Motiv cesty... 78 Závěr... 80 Použitá literatura... 82 Knižní zdroje... 82 Internetové zdroje... 83 Seznam tabulek... 87 Seznam grafů... 87 Seznam obrázků... 88-4 -

Úvod Mezinárodní cestovní ruch se v současné době jeví jako odvětví s velkou dynamikou. Dle UNWTO 1 překročily příjezdy s minimálně jednodenním přenocováním v roce 2012 celý jeden bilion návštěvníků s ročním přírůstkem 4 %. Navzdory ekonomické krizi se očekává další přírůstek kolem 3 % i v roce 2013. Cestovní ruch Dominikánské republiky nebyl vybrán náhodně. Jedná se o turistický region s obrovským potenciálem. Většina lidí má Dominikánskou republiku spojenou s luxusními hotelovými resorty All-inclusive s krásnými písčitými plážemi. To je však pouze jedna strana této nádherné země. Ta druhá poskytuje svým návštěvníkům dobrodružné výlety, sjíždění divoké řeky na raftu, putování tropickým pralesem a pochopitelně koupání v panensky čistém moři. Inspirací pro tuto diplomovou práci byli zejména přátelé a rodina, kteří se do Dominikánské republiky vydali z různých důvodů a přivezli si spoustu nádherných zážitků. Cílem této práce je analyzovat minulý a současný stav příjezdového cestovního ruchu Dominikánské republiky. Dílčím cílem je pak zhodnocení současného stavu na trhu cestovního ruchu Dominikánské republiky (kolik turistů přijíždí, odkud jsou a jakou mají strukturu, geografické rozmístění turistů, motivy příjezdu), význam pro národní hospodářství země (HDP, příjmy a výdaje na cestovní ruch, zaměstnanost) a předpoklady pro další rozvoj. Zejména atraktivity, které se nacházejí na území Dominikánské republiky a aktivity, které se dají v místě pobytu provozovat. K dosažení stanoveného cíle jsou použity následující metody analýza, syntéza, komparace, metoda přímého rozhovoru s odborníky z praxe, statistické metody. Statistiky příjezdového cestovního ruchu zpracovává El Banco Central de la República Dominicana (Národní banka Dominikánské republiky). Dalším zdrojem informací je Světová banka a asociace Asonahores - Národní asociace hotelů a cestovního ruchu podporující projekty zesilující odvětví cestovního ruchu a pohostinství. Tato organizace dále reprezentuje hlavní soukromé subjekty hotelnictví a stravovacích zařízení. Snaží se o zkvalitnění služeb a rozvoj udržitelného cestovního ruchu. Dalšími zdroji jsou zejména interní publikace Národního turistického úřadu Dominikánské republiky, propagační brožury cestovních agentur, průvodce 1 UNWTO: World tourism barometer [online];[ cit. 13. února 2013]; dostupné z: http://mkt.unwto.org/en/barometer - 5 -

a časopisy o cestování. Velmi důležitým zdrojem informací o Dominikánské republice byl i osobní kontakt na Národním turistickém úřadě Dominikánské republiky. Úvodní kapitola obsahuje obecné vymezení základních pojmů z oblasti cestovního ruchu, které jsou relevantní vzhledem k obsahu zbylé části práce. Definuje cestovní ruch jako takový a zahrnuje typologii cestovního ruchu, jeho účastníků, charakterizuje destinaci cestovního ruchu a analyzuje předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. První teoretická část je zasvěcena všeobecné charakteristice a terminologii cestovního ruchu. Další část se pak věnuje konkrétně Dominikánské republice, její geografii, demografii, historii a ekonomické charakteristice, ve které již nastiňuje význam cestovního ruchu pro tuto nádhernou zemi z hospodářského hlediska. Další část se již zaměřuje na konkrétní letoviska, zajímavosti a možnosti jejich využití. Hlavním účelem není popsat nejznámější turistické lokality, ale přiblížit čtenářům především oblasti, které v sobě skrývají potenciál pro další rozvoj v oblasti cestovního ruchu. Místa zmiňovaná v této práci, jsou právě ta místa, která dle Národního turistického úřadu Dominikánské republiky do země přilákají do budoucna více turistů. Praktická část práce zhodnocuje předpoklady rozvoje cestovního ruchu a statistická data příjezdového cestovního ruchu Dominikánské republiky. Zejména příjezdy z jednotlivých regionů světa, počty a obsazenost ubytovacích zařízení, přílety do jednotlivých letovisek, návštěvnost během roku a vliv na některé makroekonomické údaje. Zároveň nastiňuje aktuální trendy příjezdového cestovního ruchu. V další části je popsán stav současného cestovního ruchu z hlediska motivace, věkové struktury a pohlaví turistů směřujících do Dominikánské republiky. - 6 -

1 Základní pojmy v oblasti cestovního ruchu 1.1 Definice cestovního ruchu Cestovní ruch je složitým sociálně ekonomickým jevem, který se dotýká celé řady základních ekonomických i neekonomických procesů společnosti. 2 Cestovní ruch patří mezi velmi dynamicky se rozvíjející odvětví. Je neodmyslitelnou součástí moderní společnosti a týká se téměř každého z nás. Jedná se o využití volného času, kdy lidé opouštějí své domovy za účelem rekreace, aktivního nebo pasivního odpočinku, poznávání nového prostředí, lidí apod. Úmyslná změna prostředí se často stává zájmovou, vyhledávanou činností, která je cílena na určitý okruh zájmu (hobby), jako je např. poznávání přírody, památek, nových kulturních zážitků nebo sportovních aktivit. Je to činnost lidí, kteří cestují na přechodnou dobu do míst mimo jejich běžné životní prostředí. Toto využívání volného času obyvatelstva se stává velmi výraznou složkou spotřeby obyvatelstva a zároveň je důležitou podnikatelskou sférou, která hraje velkou roli v oblasti rozvoje národních ekonomik. Vytvářením investičního a podnikatelského prostředí se významně podílí na zaměstnanosti obyvatel ať už stálé, příležitostné nebo sezonní. Generováním finančních prostředků pro rozpočty územních celků vytváří cestovní ruch příjmy, podílí se přímo i nepřímo na rozvoji dalších oborů, které s cestováním souvisí. Je velmi obtížné definovat cestovní ruch z pohledu jeho účelovosti. Jedná se o velmi mnohotvárnou podnikatelskou disciplínu měnící se v podmínkách a čase. O vymezení cestovního ruchu jako aktivity se pokoušelo mnoho autorů. První pokusy se objevily na začátku 20. století u autorů, jako STRATDNER (1905), SCHULLERN (1911), nebo MOERGENROTH (1927). Další autoři jako BORMAN, GLUCKMANN anebo FEDOR pak kladli důraz na odlišení cestovního ruchu od širšího pojmu cestování jako takového. Mnoho těchto definic je možné shrnout do výstižné definice H.POSTERA (1933), který vymezil cestovní ruch jako lokální nebo územní nahromadění cizinců s přechodným pobytem, které podněcuje vznik vzájemných vztahů mezi cizinci na straně jedné a domácím obyvatelstvem, místem a jeho krajinou na straně druhé. 3 2 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 8 3 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 11-7 -

OGILVIE a NORVAL upozorňují na ekonomický charakter cestovního ruchu, J. KAŠPAR pak shrnuje definici cestovního ruchu jako cestování a dočasný pohyb lidí mimo místo trvalého bydliště, obvykle ve volném čase a to za účelem rekreace, poznání a spojení mezi lidmi. 4 Za klasiky cestovního ruchu jsou však považováni švýcarští profesoři W.HUNZIKER a K. KRAPF. Jejich dílo se stalo mezníkem teorie cestovního ruchu. Roku 1942 bylo vydáno společné dílo s názvem Základy všeobecné nauky cestovního ruchu. Zde je cestovní ruch definován jako souhrnné označení vztahů a jevů, vznikajících na základě cesty a pobytu na místně cizích osob, pokud se pobytem nesleduje usídlení a pokud s ním není spojena žádná výdělečná činnost 5. Tato definice se stala základem pro další vývoj cestovního ruchu. Z mnoha vytvořených definic lze shrnout tyto základní prvky cestovního ruchu: 6 - Dočasnost změny místa stálého bydliště a dočasnost mimo něj - Nevýdělečný charakter cesty a pobytu - Mezilidské vztahy, které cestovní ruch vyvolává Snaha o sjednocení definice cestovního ruchu byla dalším cílem, který měl umožnit statistické sledování cestovního ruchu a porovnání ukazatelů v mezinárodním měřítku. Mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu, kterou pořádala v roce 1991 v kanadské Ottawě Světová organizace cestovního ruchu (WTO) 7, se stala mezníkem. Představitelé 91 zemí přednesli jednotný návrh na unifikaci základních pojmů cestovního ruchu. Tak došlo ke sjednocení přesné klasifikace pojmů v oblasti cestovního ruchu na mezinárodní úrovni jako: Činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí a to na dobu kratší než je stanovena 8, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávající výdělečné činnosti v navštíveném místě 9. Tato definice přesně stanovila, 4 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 11 5 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 10 6 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 11 7 Od prosince roku 2005 vystupuje organizace pod názvem United Nations World Tourism Organization UNWTO 8 Pro mezinárodní cestovní ruch je tato doba jeden rok, u cestovního ruchu tuzemského se jedná o 6 měsíců 9 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 12-8 -

že za cestovní ruch se nepovažuje pohyb osob v místě bydliště, krátkodobé přestěhování za prací nebo dlouhodobá migrace. 1.2 Typy cestovního ruchu Cestovní ruch v závislosti na mnoha faktorech jak na straně poptávky, tak na straně nabídky, nabývá zcela konkrétní formy. Cestovní ruch tak můžeme dělit podle toho, v jaké podobě je realizován a to na základě těchto kriterií: 10 převažující motivace účasti na cestovním ruchu cestovní ruch rekreační pasivní odpočinek, aktivní pobyt v přírodě, sport, chalupaření a chatařství cestovní ruch kulturně poznávací poznávání tradic, návštěvy kulturně historických objektů, kulturních akcí cestovní ruch s náboženskou orientací poutní turistika, návštěva církevních památek cestovní ruch se vzdělávacími motivy programové zájezdy např. s výukou jazyků, sportu, programy s odborným vedením cestovní ruch se společenskými motivy návštěvy přátel, společenských akcí, klubová turistika zaměřená na skupiny lidí společných zájmů cestovní ruch zdravotně orientovaný lázeňské, relaxační pobyty, zaměřené na zdravotní prevenci cestovní ruch sportovně orientovaný aktivní i pasivní účast na sportovních akcích cestovní ruch zaměřený na poznání přírodního prostředí poznávání přírody a života v ní (flory a fauny), ekoturistika zaměřená na odpovědnosti chování k přírodě cestovní ruch s dobrodružnými motivy aktivity spojené s intenzivními zážitky, testování vlastních fyzických a morálních vlastností často hraničícím s nebezpečím 10 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 17-27 - 9 -

cestovní ruch s profesními motivy obchodní cestovní ruch služební cesty, obchodní kontrakty kongresový cestovní ruch semináře, konference, odborná setkání cestovní ruch veletrhů a výstav výstavy často spojené s uzavíráním obchodů incentivní cestovní ruch stimulační či motivační cestovní ruch na náklady zaměstnavatele, např. dovolená, semináře, exkurse jako odměna pro zaměstnance cestovní ruch specificky orientovaný nákupní cestovní ruch např. do zahraničí místo realizace domácí cestovní ruch účastníci nepřekračují hranice svého státu zahraniční cestovní ruch vždy dochází k překročení hranic výjezdový cestovní ruch - pasivní, outgoing příjezdový cestovní ruch - aktivní, incoming tranzitní cestovní ruch průjezd účastníků přes území určitého státu mezinárodní cestovní ruch pohyb účastníků mezi státy, dle WTO se jedná o souhrn zahraničního příjezdového a zahraničního výjezdového cestovního ruchu. Jedná se o nejširší pojem cestovního ruch z hlediska jeho územní realizace. Zahrnuje pohyby účastníků mezi státy a regiony bez konkrétního teritoriálního určení. 11 světový cestovní ruch souhrn veškerého výjezdového a příjezdového cestovního ruchu cestovní ruch světa veškerý realizovaný celosvětový cestovní ruch, tj. souhrn domácího i zahraničního cestovního ruchu všech států světa vztah k platební bilanci státu zahraniční cestovní ruch aktivní příjezdy = příliv deviz zahraniční cestovní ruch pasivní výjezdy = odčerpání devizových prostředků 11 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. 1. vydání, Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1287-7, str. 8-10 -

délka pobytu krátkodobý pobyt do 3 přenocování dlouhodobý v domácím cestovním ruchu do 6 měsíců, v zahraničním do 1 roku způsob zabezpečení cesty a pobytu organizovaný ucelený zájezd, kdy pobyt a služby zajišťuje podnikatelský subjekt neorganizovaný individuální, veškeré služby si účastník zajišťuje sám počet účastníků individuální účastník cestuje sám nebo maximálně s rodinou skupinový zájezd zajištěn hromadně způsob financování komerční - účastník si hradí náklady sám sociální - účastník cestuje za přispění instituce, např. dětské tábory, lázeňské pobyty věk účastníků cestovní ruch dětí školní či zájmové výlety, organizované letní tábory, zimní lyžařské pobyty cestovní ruch mládeže pobyty pro mládež ve věku 15 24 let cestovní ruch seniorů pobyty a aktivity pro účastníky v důchodovém věku cestovní ruch rodin s dětmi rodinná rekreace cestovní ruch věkové skupiny mezi 40-50 rokem- tzv. babyboomers, skupina, která má již odrostlé děti, dostatek volného času, ekonomicky aktivní a v dobrém fyzickém stavu, což jim umožňuje věnovat se intenzivně cestování - 11 -

převažující prostředí městský cestovní ruch krátkodobá městská turistika zaměřená na poznávání zajímavých měst venkovský cestovní ruch pobyt v prostředí venkova tzv. agroturistika, pobyt na farmách či statcích spojený s aktivní účastí života na venkově (práce na poli apod.) lázeňský cestovní ruch dlouhodobé léčebné pobyty v lázeňských místech cestovní ruch ve střediscích cestovního ruchu přímořská, horská střediska ostatní kritéria dle ročního období cestování sezonní i mimosezonní dle způsobu ubytování hotel-kategorie, camp, barman apod. dle použitého dopravního prostředku letecky, autobusem, vlastní další kritéria Vzhledem k zaměření této práce je důležité přesně vymezit jednotlivé typy cestovního ruchu především z pohledu místa realizace, přestože již bylo v krátkém přehledu toto hledisko zmíněno. Kromě základního kriteria dělení cestovního ruchu na domácí a zahraniční, rozlišujeme dále cestovní ruch na vnitrostátní, národní, mezinárodní, světový a cestovní ruch světa. 12 Domácí cestovní ruch je realizován účastníky cestovního ruchu pouze na území vlastního státu, nedochází k překročení státní hranice. Můžeme ho definovat jako cestování a pobyty občanů mimo místo jejich trvalého bydliště za účelem využití volného času, profesních povinností, realizace obchodu nebo za jiným účelem, který netrvá déle než 6 měsíců a je kompletně realizovaný ve vlastním státě. 13 12 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 23 13 VYSTOUPIL, Jiří; ŠAUER, Martin: Základy cestovního ruchu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4205-2, str. 37-12 -

Zahraniční cestovní ruch je naopak specifický tím, že účastník při jeho realizaci vždy překračuje státní hranice. Z pohledu daného státu má zahraniční cestovní ruch dvě charakteristiky: výjezdový cestovní ruch, který je také označován jako pasivní cestovní ruch, případně termínem outgoing nebo outbound tourism představuje výjezdy účastníků dané země do zahraničí příjezdový cestovní ruch, označovaný jaké jako aktivní cestovní ruch, incoming nebo inbound tourism, je souhrnem příjezdů všech zahraničních účastníků do dané země Cestovní ruch vnitrostátní podle UNWTO zahrnuje veškerý cestovní ruch provozovaný na území daného státu. Nejde tedy pouze o domácí cestovní ruch, ale jeho součástí je zároveň cestovní ruch příjezdový. Tento vnitrostátní typ bývá také označován jako cestovní ruch vnitřní. Cestovní ruch národní tvoří domácí a výjezdový cestovní ruch. Je tedy souhrnem cestovního ruchu obyvatelstva určité země. Mezinárodní cestovní ruch je zahraničním cestovním ruchem více států či regionů, kde účastníci využívají pohyb mezi jednotlivými zeměmi bez konkrétního teritoriálního určení. Jedná se o nejširší pojem realizace cestovního ruchu. Cestovní ruch světový je souborem, který zahrnuje veškerý příjezdový a výjezdový cestovní ruch realizovaný účastníky cestovního ruchu všech států světa. Zahrnuje tedy veškerý cestovní ruch, při kterém dochází k překročení státní hranice. Cestovní ruch světa je nekomplexnějším pojmem cestovního ruchu, který zahrnuje veškerý realizovaný cestovní ruch světa. Na rozdíl od světového cestovního ruchu zahrnuje kromě příjezdového a výjezdového cestovního ruch také cestovní ruch domácí, tedy vše, bez ohledu na to, zda dojde k překročení státní hranice nebo nedojde. - 13 -

1.3 Účastníci cestovního ruchu Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) vymezila obecné definice cestovního ruchu. Zároveň stanovila další pojmy související s cestovním ruchem. Zejména se jedná o definici účastníka cestovního ruchu a jeho typologii. Na základě hlavních znaků jednotlivých typů účastníků cestovního ruchu můžeme definovat účastníka cestovního ruchu obecně jako každou osobu, která pobývá přechodně mimo místo svého trvalého bydliště, přičemž hlavní účel její cesty není vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. Přechodnou dobou se pro účely domácího cestovního ruchu rozumí pobyt do 6 měsíců, u mezinárodního cestovního ruchu je tato doba 1 rok. UNWTO rozlišuje čtyři základní typy účastníků cestovního ruchu: 14 Stálý obyvatel (rezident) v rámci mezinárodního cestovního ruchu je toto osoba, která žije v zemi alespoň jeden rok před příjezdem do jiné země na dobu kratší jednoho roku. 15 v rámci domácího cestovního ruchu je toto osoba, která v tomto místě žije alespoň šest po sobě jdoucích měsíců před příjezdem do jiného místa na dobu kratší šesti měsíců. 16 Návštěvník (visitor) v rámci mezinárodního cestovního ruchu se jedná o účastníka, který cestuje do jiné země, než ve které má své bydliště a to na dobu přechodnou, nejdéle však na jeden rok. V zájmu platnosti obecné definice cestovního ruchu musí mít účel cesty nevýdělečný charakter. 14 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 13-14 15 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 13 16 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Cestovní ruch: Základy. 2. přepracované vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4, str. 13-14 -

v rámci domácího cestovního ruchu se jedná o účastníka, který má v dané zemi trvalé bydliště, ale cestuje na místo v zemi mimo své bydliště a na dobu, která je kratší šesti měsíců. Účel jeho cesty neslouží k vykonávání výdělečné činnosti. Turista (tourist) Účastník, který v navštíveném místě nebo zemi minimálně jednou přenocuje. S ohledem na délku pobytu turisty dále dělíme na turisty na dovolené (holidaymakers). Tito lidé obvykle tráví v navštíveném místě nebo zemi větší počet dnů nebo vykonají více než určitý počet přenocování na jednom nebo různých místech. Účastník, který nepřekročí daný limit, ale v navštíveném místě nebo zemi stráví alespoň 24 hodin a alespoň jednou zde přenocuje, je nazýván krátkodobě pobývající turista (short-term tourist). Výletník(excursionist,same-day visitor) Jednodenní návštěvník (excursionist, same-day visitor) je účastník cestovního ruchu, který v navštíveném místě nebo zemi stráví dobu kratší než 24 hodin a to bez přenocování. 1.4 Destinace cestovního ruchu Rozvoj cestovního ruchu je podmíněn existencí vhodného teritoria, které je vázáno na krajinný systém. Přírodní i antropogenní (vytvořený lidskou činností) potenciál je rozmístěn nerovnoměrně a kvalitativně různorodě. Destinace cestovního ruchu může být chápána z více hledisek. Jedno z hledisek je marketingové, kdy se jedná o produkt cestovního ruchu vytvořený poskytovateli jednotlivých služeb cestovního ruchu a druhé z hledisek je geografické, kdy destinace je území tvořené určitými specifiky. Dle WTO se destinace cestovního ruchu charakterizuje jako místo s atraktivitami a s nimi spojenými zařízeními a službami cestovního ruchu, které si účastník cestovního ruchu - 15 -

nebo skupina vybírá pro svou návštěvu a které poskytovatelé přinášejí na trh 17. Destinací se rozumí taktéž přirozený celek, který má z hlediska podmínek rozvoje cestovního ruchu jedinečné vlastnosti, odlišné od jiných destinací. 18 Výkladový slovník cestovního ruchu pod tímto pojmem rozumí v užším pojetí cílovou oblast v daném regionu, pro kterou je typická významná nabídka atraktivit a infrastruktury cestovního ruchu a v širším pojetí země, regiony, lidská sídla a další oblasti, které jsou typické velkou koncentrací atraktivit cestovního ruchu, rozvinutými službami a další infrastrukturou cestovního ruchu, jejichž výsledkem je velká dlouhodobá koncentrace návštěvníků. 19 Autorka knihy Marketing: destinace cestovního ruchu, doc. Ing. Alžbeta Kiráľová, CSc., dále určuje typologii destinací cestovního ruchu dle nejtypičtější atraktivity primární či sekundární nabídky 20 : městský přímořský horský venkovský autentický třetí svět jedinečný exotický exkluzivní hlavní města rozvinutá tradiční centra cestovního ruchu střediska cestovního ruchu účelově vybudované resorty (například Disneyland apod.). V této práci budeme pod pojmem destinace rozumět její geografické pojetí, tedy jako územní celek nebo jeho část, který má svá specifika. 17 KIRÁĽOVÁ, Alžběta: Marketing: destinace cestovního ruchu. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2003. ISBN 80-86119-56-4., str. 15 18 KIRÁĽOVÁ, Alžběta: Marketing: destinace cestovního ruchu. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2003. ISBN 80-86119-56-4, str. 15 19 PÁSKOVÁ, Martina; ZELENKA, Josef: Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002. ISBN 80-239-0152-4, str. 59-60 20 Jednotlivým destinacím často odpovídá více destinačních typů - 16 -

1.5 Činitelé rozvoje a rozmístění cestovního ruchu Pojem činitelé rozmístění v sobě zahrnuje vnitřní a vnější ekonomické vlivy, které určují vztah mezi daným objektem hospodářské činnosti a teritoriem. Ve vztahu k rozmístění je nutné hodnotit činitele rozmístění z dvojího hlediska- z hlediska funkce a z hlediska charakteru. Funkcí rozumíme faktory a podmínky rozmístění. Faktory rozmístění jsou skutečnosti, které na rozmístění působí z hlediska potřeb daných charakterem činnosti v objektu konkrétní lokalizace 21, na rozmístění působí zevnitř. Podmínkami pak chápeme skutečnosti, které působí na tento objekt zvenku Jak už bylo zmíněno, činitelé anebo předpoklady rozvoje cestovního ruchu jsou dány více faktory a podmínkami, které vymezují potenciál dané destinace a zejména mají vliv na rozmístění cestovního ruchu ve světě. Z ekonomického a geografického hlediska se dělí: Činitelé, které podněcují vznik cestovního ruchu ve funkci poptávky a nazývají se selektivní (stimulační) faktory. Činitelé, které vytvářejí podmínky (možnosti) pro jeho lokalizaci ve vztahu nabídky daného teritoria a nazývají se lokalizační podmínky. Činitelé, které umožňují realizaci jako takovou a nazývají se realizační podmínky. 1.5.1 Selektivní faktory Selektivní faktory mají vliv na stranu poptávky. Stimulují její vznik a působí přímo na účastníka cestovního ruchu a motivují ho k cestě na určité místo, do určité destinace. Tyto faktory mají zejména význam z geografického hlediska a mají velmi důležitý význam v rozvoji cestovního ruchu. Pomocí těchto faktorů se mohou využít předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu v konkrétní oblasti. Selektivní faktory se dělí se na faktory objektivní a subjektivní. 85970-36-8, str. 3 21 HRALA, Václav: Geografie cestovního ruchu. 4., upravené vydání., Praha: IDEA SERVIS, 2002. ISBN 80- - 17 -

Objektivní faktory Objektivní faktory jsou veškeré skutečnosti, které jsou dány nezávisle na vůli účastníka cestovního ruchu. Jsou odrazem situace v konkrétní oblasti a souvisí s politickým, ekonomickým a demografickým uspořádáním, mírou urbanizace společnosti a životním prostředím. Mezi nejdůležitější objektivní faktory patří mírové uspořádání světa, které je nezbytné pro rozvoj cestovního ruchu, dále vnitropolitická stabilita a charakter politického systému. Míra urbanizace je spojena zejména s růstem role města a s velkou koncentrací nezemědělské hospodářské činnosti, která se posunula směrem na venkov. Obyvatelé velkých měst kladou velké požadavky na cestovní ruch, k čemuž přispívá i fakt, že obyvatelé měst patří zpravidla do vyšších příjmových kategorií. Tato města jsou často také cílovou destinací mnoha obyvatel zejména na krátkodobé pobyty za účelem poznání destinace. Mezi další důležité faktory patří životní úroveň, dostatek volného času a životní styl. K dobru cestování hraje fakt, že za posledních několik desítek let se stále zkracuje pracovní fond a naproti tomu prodlužuje dovolená. Demografická struktura má vliv jak na intenzitu cestovního ruchu, frekvenci a délky pobytů, tak na výběr destinace. Rozdíly v preferencích jsou zřetelné i mezi venkovským a městským obyvatelstvem. Mezi objektivní faktory se řadí i vliv cestovního ruchu na životní prostředí. Protože je cestování spojeno s výstavbou nových objektů, s dopravou, s koncentrací lidí v chráněných oblastech apod., příroda je vystavována obrovské zátěži a je stále více narušována. Subjektivní faktory Subjektivními faktory se rozumí zejména veškeré psychologické pohnutky, které působí na obyvatele a které je stimulují k účasti na cestovním ruchu. Tyto stimuly mají velký vliv na výběr destinace. Mohou být jak vnějšího charakteru (reklama, propagace, módnost, sezónnost ), tak i charakteru vnitřního (vnímání rizika, preference dopravního prostředku, vzdělání, osobní preference, apod.). - 18 -

1.5.2 Lokalizační podmínky Lokalizační podmínky mají ve vztahu k rozvoji cestovního ruchu druhotný význam po stimulačních faktorech. Dělí se na přírodní podmínky a atraktivity a na společenské podmínky a atraktivity. Jsou souhrnem všech činitelů, které nabízejí možnost pro umístění cestovního ruchu právě na tom daném místě. Fakticky jsou fyzickou základnou pro rozvoj cestovního ruchu v daném regionu. Zaujímají rozhodující postavení při lokalizaci realizace cestovního ruchu, rozhodují o funkčním využití konkrétního střediska z hlediska přírodních možností a kvality společenských podmínek a atraktivit. V zásadě však poskytují jen možnosti. Jak budou využity, rozhodují selektivní faktory a realizační podmínky. Přírodní podmínky a atraktivity Přírodní podmínky mají význam zejména ve vztahu k rozmístění v tom, že tvoří stabilní podmínky, jsou buď neměnné anebo měnné v pravidelných intervalech, takže tvoří ve vztahu k určitému teritoriu (areálu) konstantní charakteristiku. Svoji kvalitou vytvářejí předpoklady pro formy cestovního ruchu a pro jeho rajonizaci. Atraktivitami jsou ojedinělé zvláštnosti a úkazy, které tvoří danou destinaci přitažlivější oproti jiné. Klimatické poměry Jedná se o jednu z hlavních podmínek realizace a rozmístění cestovního ruchu. Působí na něj prostřednictvím hodnot jako teplota, vlhkost vzduchu, množství a rozdělení srážek, délka slunečního svitu, podnebné pásy, apod. V cestovním ruchu mají největší význam dva podnebné pásy: mírný a subtropický. Klimatické poměry se projevují v určitém časovém průběhu, tzv. sezónnosti cestovního ruchu. V subtropickém klimatickém pásu je hlavní sezónou léto, což je dáno vysokou hladinou letních teplot, velkým množstvím sluneční radiace, příznivého rozdělení srážek a pravidelného chodu počasí. Mírný pás naopak umožňuje rozdělení sezóny na zimní a letní, protože poskytuje tzv. vertikální klimatickou zonalitu dle nadmořské výšky. Hydrologické poměry Hydrologické poměry patří mezi nejdůležitější lokalizační podmínky v globálním hledisku. Místa s vhodnými hydrologickými podmínkami jsou velmi vyhledávaná turisty - 19 -

z celého světa. Každý hydrologický úkaz má svá specifika pro realizaci cestovního ruchu a pro koncentraci turistů s různými psychologickými pohnutkami. Podzemní vody vytvářejí vynikající předpoklady pro léčebnou lázeňskou turistiku. Lázeňská střediska s minerálními prameny patří mezi nejstarší centra cestovního ruchu. Jejich rozmístění je vázáno na geologickou a tektonickou činnost. Mezi střediska s nejznámější minerálními prameny patří oblast Vichy ve Francii, Baden-Baden Německu, Karlovy Vary v České republice apod.). Mezi další typ podzemních vod patří gejzíry, což jsou prameny charakteristické nepravidelným únikem vody vyvrhované turbulentně do okolí a doprovázené vodní parou. 22 Nejproslulejší oblasti, kde se gejzíry vyskytují, jsou Island, Nový Zéland a oblasti v Yellowstonském národním parku v USA. Pro povrchové vody je důležitý jejich stav a to hlavně kvalita a čistota vody, dostupnost, kvalita pláží, možnosti zázemí (hotely, kempy, sociální zařízení apod.). Z povrchových vod je nejatraktivnější moře, zejména v rámci dlouhodobých pobytů. Polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy se soustřeďuje ve Středozemním moři, celosvětově mezi nejnavštěvovanější lokality patří ostrovy amerického Středomoří, Florida, Havajské ostrovy, úseky kalifornského pobřeží USA a Mexika, jihovýchodní Austrálie, ostrovy Indického oceánu Mauricius, Réunion, Seychely, Madagaskar a pobřeží Thajska. U jezer a umělých vodních ploch určuje jejich funkční využití zeměpisná šířka, vertikální zonalita a lokální poměry. Více využívána jsou jezera a nádrže dále od moře. Mezi nejhojněji navštěvované oblasti s tímto typem vodních ploch jsou alpská jezera, jezera Velké Británie (zejména Skotsko), dále jezera v Polsku, Německu a na jihu Finska. Mezi jedno z nejznámějších jezer patří Balaton v Maďarsku a Ladožské jezero v Rusku. 1.5.3 Realizační předpoklady Realizační předpoklady jsou činitelé, které fakticky umožňují realizaci cestovního ruchu. Jedná se zejména o ubytovací a stravovací služby, dopravu. Mají dominující postavení pro fázi uskutečnění. Svou nabídkou tvoří tzv. nabídkový strop pro výše uvedené podmínky. Jinými slovy, když není kapacita těchto služeb, nemůže se již uskutečňovat další cestovní ruch. Proto je také tolik důležitá dopravní tepna, počet letišť, ubytovací kapacity apod. 22 WIKIPEDIA. Gejzír [online];[ cit. 1. února 2013]; dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/gejz%c3%adr - 20 -

Doprava Doprava je jednou ze základních podmínek realizace. Podmiňuje styk účastníka ruchu mezi výchozím bodem odjezdu a příjezdu. Zároveň rozhoduje, na jakém prostoru se může cestovní ruch uskutečňovat. S rozvojem poptávky po cestovním ruchu roste význam dopravy pro jeho rozmístění i realizaci. Díky modernizaci se snižují náklady na cestování, zvyšuje se kvalita služeb, bezpečnost, rychlost a kapacita dopravních prostředků. Zvyšování dostupnosti některých lokalit pak paradoxně vede ke snižování jejich atraktivity a podporuje masovost krátkodobého cestovního ruchu. Může působit až dvojznačně - snadné dosažení některých lokalit může snižovat zájem o ni. Zejména automobilová doprava, která vede ke zhoršování životního prostředí. Rozmístění dopravních tepen nebylo primárně určeno pro účely cestovního ruchu, přesto na něj mělo a má značný vliv. Naopak k rozšiřování dopravní infrastruktury za účelem právě cestovního ruchu dochází stále ve větší míře. Železniční doprava má důležitý význam zejména pro dlouhé vzdálenosti. Existují však turistická místa a regiony, které vlaky využívají přímo jako místní atraktivitu a součást turismu. Automobilová doprava patří objemově mezi nejdůležitější druhy přepravy osob za účelem turismu. Nejdůležitější část připadá na individuální motorismus s krátkodobými domácími pobyty. V rámci dopravy na delší vzdálenosti se čím dál tím více se rozšiřuje kooperace s dalšími druhy dopravy, zejména s námořní dopravou. Vodní vnitrozemská doprava se podílí na cestovním ruchu spíše okrajově. Má výletní, rekreační a okružní funkci. Námořní doprava si udržuje svůj význam hlavně jako přeprava na ostrovy bez leteckého spojení a na vnitřních mořích. Rostoucí význam má z hlediska realizace okružních plaveb. Tyto okružní trasy nabízejí poznávání společenských a přírodních atraktivit spojených s propracovanými kulturními programy, dobrým jídlem a často i tematickými programy během plavby. Letecká doprava se prosazuje na delší vzdálenosti v mezikontinentálním měřítku. Pro cestovní ruch jsou realizovány tzv. chartery, což jsou speciální lety spojující turisticky zajímavé lokality s oblastmi, ze kterých se dopravují turisti. - 21 -

Ubytování a stravování Jedná se o materiální základnu zabezpečující realizaci cestovního ruchu. Jejich koncentrace a úroveň je limitující pro realizaci cestovního ruchu v dané lokalitě. Klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 23 Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky vznikla ve spolupráci Asociace hotelů a restaurací České republiky za podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR a České centrály cestovního ruchu - CzechTourism. V současné době byla sestavena jednotná klasifikace pro kategorie hotel, hotel garni, penzion, motel a botel pro období 2013-2015. Oficiální jednotná klasifikace se stala součástí evropského systému Hotelstars Union, který v současné době sjednocuje klasifikační kritéria v rámci České republiky, Německa, Rakouska, Maďarska, Švýcarska, Švédska, Nizozemí, Lucemburska, Litvy, Lotyšska, Estonska a Malty. Jedná se o poměrně velký evropský region a Hotelstars Union zaručuje stejné parametry kvality pro všechny zúčastněné. Klasifikace má pouze doporučující charakter a slouží jako pomůcka pro zařazení ubytovacích zařízení do příslušných tříd dle minimálních stanovených požadavků. Je tedy na samotném provozovateli, zdali certifikaci podstoupí či nikoliv. Cílem je lepší orientace spotřebitelů a zprostředkovatelů, zvýšení transparentnosti trhu ubytování a zkvalitnění poskytovaných služeb. Definice kategorií ubytovacích zařízení: Hotel, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených (zejména stravovací). Člení se do pěti tříd. Hotel garni má vybavení jen pro omezený rozsah stravování (nejméně snídaně) a dělí se do čtyř tříd. Motel, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených pro motoristy a čelení se do čtyř tříd. Zařízení se nachází s v blízkosti pozemních komunikací 23 HOTELSTARS: Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2013-2015 [online]; [ cit. 1. července 2013]; dostupné z: http://www.hotelstars.cz/?do=metodology - 22 -

s možností parkování. Recepce a restaurace může být mimo ubytovací část. Ubytovací zařízení jinak splňuje veškeré požadavky pro kategorii Hotel 1*-4*. Penzion, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 5 pokoji pro hosty, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb, však s ubytovacími službami srovnatelnými s hotelem; pro účely klasifikace je penzion specifikován jako ubytovací zařízení s nejméně 5 a maximálně 20 pokoji pro hosty. Člení se čtyř tříd. Omezenými službami stravování se rozumí zejména absence restaurace. Penzion však musí mít minimálně místnost pro stravování, která může sloužit i k dennímu odpočinku hostů. Botel je ubytovací zařízení umístěné v trvale zakotvené osobní lodi. Zařazuje se nejvýše do čtyř hvězdiček. Krom pár výjimek se na něj vztahují stejná kritéria jako na hotel příslušné třídy. Specifická hotelová zařízení o Lázeňský/ Spa hotel o Lázeňský hotel garni o Resort/ Golf resort Depandance je vedlejší budova ubytovacího zařízení bez vlastní recepce, organizačně související s hlavním ubytovacím zařízením, které pro depandance zajišťuje plný rozsah služeb odpovídající příslušné kategorii a třídě a není vzdáleno více než 500m. Ostatní ubytovací zařízení, kterými jsou kempy (tábořiště), chatové osady a turistické ubytovny. Klasifikace ubytovacích zařízení rozdělení do tříd: Ubytovacím zařízením typu hotel garni, penzion, motel a depandance mohou být přiděleny maximálně ****. Zařízení, která splňují v rámci jednotlivých tříd více než jen povinná kritéria, mohou získat ještě označení Superior. * Tourist ** Economy *** Standard **** First Class ***** Luxury - 23 -

Klasifikace ostatních kategorií ubytování je stanovena v dokumentu Doporučení upravující základní ukazatele pro poskytování ubytovacích služeb v rámci ubytování v soukromí, v kempech, chatových osadách a turistických ubytovnách. Pro požadavky tříd klasifikace pro kategorii hotely, hotely garni, motely a botely jsou vytvořeny tabulky s určitými kritérii v jednotlivých oblastech (např. budova-recepce) a kritériích (oddělená oblast/samostatný recepční pult). Pro zařazení do jednotlivé třídy musí ubytovací zařízení splnit počet povinný kritérií pro jednotlivé třídy a minimální body, které jsou každé třídě stanoveny. Minimální body jsou pak součtem bodových hodnot povinných kritérií a bodových hodnot splněných volitelných požadavků. Graf 1: Počet povinných kritérií u jednotlivých tříd ubytovacích zařízení 24 Klasifikace ubytovacích zařízení Dominikánské republiky Turisté ve světě se často setkávají s tím, že jednotlivé kategorie a třídy ubytování neodpovídají klasifikaci, na kterou jsou zvyklí ve své zemi. V České republice se zabývají klasifikací tři důležité instituce, nejinak je tomu i ve světě. Nejen rozdílnost institucí tvoří limitující faktory pro vytvoření globálního 24 Graf dostupný v publikaci HOTELSTARS: Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2013-2015 [online];[ cit. 1. července 2013]; dostupné z: http://www.hotelstars.cz/?do=metodology - 24 -

kvalitativního standardu. Kromě zmíněného se jedná o rozdílnost tradic, právního řádu, standardů služeb, úrovně legislativy, místní tradice chápání jednotlivých kategorií, rozdílnost ubytovacích zařízení, kvalita pracovní síly, rozdíly v definicích, pojmech a spousta jiných. Na oficiálních stránkách Ministerstva turismu Dominikánské republiky se neudává žádná jednotná klasifikace. Rovněž viceprezident Národní asociace hotelů a cestovního ruchu (Asonahores), Arturo Villanueva, v roce 2012 oficiálně uvedl, že neexistuje žádná jednotná klasifikace hotelů, která by hodnotila jejich úroveň 25. Při prohlížení historie na internetu narazíte na některé prameny klasifikace, ze kterých současné hodnocení hotelů může vycházet. Z roku 1984 26 pochází jeden z prvních dokumentů, který rozděluje ubytovací zařízení do pěti tříd dle hvězdiček. Pro každou třídu jsou individuálně sepsána kritéria, která musí splňovat. Jako dozor nad touto klasifikací bylo určeno Ministerstvo cestovního ruchu a Klasifikační komise. Tato komise se skládala z Ministra pro cestovní ruch, který sloužil rovněž jako výkonný tajemník. Mohl být reprezentován jinými úředníky a dalšími 2 zástupci z Národní asociace hotelů a cestovního ruchu (Asonahores). Z roku 2004 vychází další pramen, který na 68 stranách detailně popisuje požadavky každé třídy a který vychází ze specifikace z roku 1984. V roce 2008 pak španělská firma vyhrála konkurz na novou klasifikaci, která obsahovala překlasifikaci 150 hotelů v zemi. Důvodem pro novou klasifikaci bylo, že hotely, které jsou nejvíce navštěvovány turisty ze západní Evropy a severní Ameriky často neodpovídají deklarovaným pěti hvězdičkám. Nové řazení mělo rozdělit ubytovací kapacity do pěti kategorií - městské hotely, hotely na pláži, hotely v horách, apartmánové hotely a vily. Na stránkách Ministerstva turismu 27 najdeme zmínky, že proběhla nová klasifikace u 54 ze 150 deklarovaných hotelů, nikde však není k naleznutí oficiální znění, dle jakých pravidel byla nová klasifikace provedena a je velmi pravděpodobné, že nebyl vypracován nový zákon, který by specifikoval klasifikaci pro ostatní hotely a zejména pro nově vznikající ubytovací zařízení. Národní turistický úřad Dominikánské republiky rovněž nemá bližší informace k této problematice a oficiální zdroje Asonahores a Ministerstvo turismu jiné dokumenty, než zmiňované, neposkytují. 25 El diario digital de la República Dominicana: República Dominicana no tiene calsificación de calidad en hoteles del país [online];[ cit. 26. června 2013]; dostupné z: http://diariodom.com/articulos/2012-07-03/25959-asonahores-34-rd-notiene-clasificacion-de-calidad-en-hoteles-del-pais-34-.php 26 El rincón del vago : Normas de hoteles y restaurantes dominicanos [online];[ cit. 26. června 2013]; dostupné z: http://html.rincondelvago.com/normas-de-hoteles-y-restaurantes-dominicanos.html 27 Ministerio de turismo de República Dominicana: El Sistema Nacional de Clasificación Hotelera [online];[ cit. 1. července 2013]; http://www.sectur.gob.do/desktopmodules/engagepublish/printerfriendly.aspx?itemid=192&portalid=0-25 -

1.6 Pojmy Statistika a Statistika cestovního ruchu Statistika je vědní obor zabývající se zkoumáním jevů, které mají hromadný charakter. Zkoumání těchto jevů má velký význam ve všech oblastech národního hospodářství, cestovní ruch nevyjímaje. Statistické šetření, nebo li zjišťování hodnot volených znaků, má obrovský význam pro vytváření prognóz a odhadnutí vývoje ve sledovaných oblastech. Statistika cestovního ruchu se pak zaměřuje na výše uvedené aspekty a zejména na zkoumání cestovního ruchu ve vztahu k platební bilanci jednotlivých zemí, vytíženosti ubytovacích zařízení, strukturu návštěvníků dané země apod. 28 V rámci cestovního ruchu se z časového hlediska sběr dat provádí nejčastěji měsíčně, ročně anebo v jiných časových intervalech dle potřeby pro konkrétní účely. Hlavními dodavateli statistických podkladů jsou podniky cestovního ruchu, jako ubytovací zařízení, restaurace nebo letiště a jiná podobná zařízení. Hlavním metodickým centrem pro statistiku cestovního ruchu Dominikánské republiky je Centrální banka Dominikánské republiky (Banco Central de la República Dominicana), organizace Asonahores a Světová banka. 28 INDROVÁ, Jarmila, a kol.: Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. 1. vydání, Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1287-7, str. 50-26 -

Cestovní vní ruch Dominikánské republiky Bc. Kateřina Kate Rokosová 2 Obecná charakteristika Dominikánské republiky 2.1 Geografie Obrázek 1: Ostrov Hispaniola29 Dominikánská republika, vlastním jménem La República Dominicana, se rozprostírá na území velkém 48 734 km2 30 na východní straně ostrova Hispaniola. Název dal tomuto ostrovu Kryštof Kolumbus, jehož loď lo Santa Maria přii své první plavbě najela na mělčinu. Nazval jej Malé Španělsko ělsko (španělsky (špan La Espaňola, lat. Hispaniola). spaniola). Dominikánská republika tento ostrov sdílí spolu s územně územn menší republikou Haiti, která se rozkládá na západní straně stran ostrova. Svým územím pokrývá téměř tém dvě třetiny ostrova z celkových 76 192 km2. Ostrov Hispaniola je omýván ze severu Atlantským oceánem a na jihu Karibským mořem. mo Tento ostrov je druhý největší ětší tší ostrov Velkých Antil (Grandes Antilles). Od sousední Kuby jej odděluje luje asi 80 km široký Nevětrný Nev průliv, z druhé strany pak asi stejně široký průliv (Canal de la Mona) odděluje ěluje jižní část č ostrova od Portorika. Maximální vzdálenost mezi jihem a 29 Island of Hispaniola (obrázek) [online];[ cit. 11. února 2013]; dostupné z: http://fs.huntingdon.edu/jlewis/syl/ircomp/mapscaribb.htm 30 HARVEY, Sean. ROUGH GUIDES: GUIDES Turistický průvodce: vodce: Dominikánská republika. 1. vydání. Nakladatelství JOTA, Brno, 2006. ISBN 978-80-7217 7217-518-5-27 -

severem ostrova je 265 km a mezi východem a západem 390 km (z Cabo Engaño do Las Lajas). Obrázek 2: Maximální vzdálenosti na ostrově 31 Hlavní a také největší město Dominikánské republiky je Santo Domingo de Guzmán s 2,25 miliony obyvatel, které leží se na jižním pobřeží. Bylo založeno již v roce 1498 a tak je nejstarším městem nejen na ostrově Hispaniola, ale zároveň nejstarším městem, které Evropané založili na západní polokouli v Novém světě. Druhé největší město je Santiago de los Caballeros s 942,5 tisíci obyvateli. Nachází se uprostřed úrodného údolí Cibao a je známé svými tabákovými výrobky. Topografii Dominikánské republiky tvoří nejrůznější vysočiny, nížinaté oblasti, mangrovové bažiny, pobřeží, tropický deštný prales, karibské pláže, mohutné pohoří, řeky a jezera, která poskytují možnost jedinečných výletů do přírody. Většinu návštěvníků, kteří přijíždějí do Dominikánské republiky, uchvátí krásné, dlouhé, bílé nebo zlaté pláže, které se táhnou v délce 600 km z celkových 1 633 km pobřeží. V zemi se nachází čtyři pohoří, která oddělují úrodná údolí, kterými protékají velké řeky. Pohoří Cordillera Septentrional prochází severní částí ostrova od Bahía de Monte Cristi do Bahía de Samaná. Mezi středovým a severním pohořím se nachází nejrozsáhlejší a 31 Mi país: Geografía [online];[ cit. 1. února 2013]; dostupné z: http://mipais.jmarcano.com/geografia/index.html - 28 -

nejúrodnější údolí Valle del Cibao, v němž panuje subtropické podnebí a jehož rozloha zabírá 39,5 % celého území. Nejvyšším místem celého ostrova je hora Pico Duarte s nadmořskou výškou 3175 m n. m., která se nachází v největším pohoří republiky, v Cordillera Central. Naopak nejnižším místem je slané jezero Enriquillo. Zajímavostí je, že hladina tohoto jezera je 40 m pod úrovní moře. I přes svoji nevelkou rozlohu má Dominikánská republika mnoho řek. Nejdelší z nich je se svými 329 km řeka Artibonito, následuje Severní Yaque (296 km), Yuma (209 km), Jižní Yaque (183 km) a řeka Ozama (148 km). Najdeme zde taky mnoho lagun, například laguny Oviedo a Trujín na Barahona, a podzemní lagunu nazývanou Tres Ojos, která leží nedaleko hlavního města. Z ostrovů jsou nejznámější a turisticky nejnavštěvovanější Saona, Catalina a Cayo Levantado. 2.2 Podnebí Ostrov Hispaniola se rozkládá těsně pod obratníkem Raka, což ovlivňuje ráz počasí v této oblasti. Toto území je charakteristické tím, že leží v koridoru severovýchodních pasátových větrů. Celoroční teploty se kolísají v rozmezí 20-30 C. Z pohledu středoevropana pro tento ostrov existuje jediné období a to léto. Málokdy teploty překračují průměrné hodnoty, a tak je počasí ostrova Hispanioly příjemné po celý rok. To však neplatí pro dešťové srážky, které s sebou pasátové větry přinášejí a hrají největší rozdíl mezi místním létem a zimou. V průměru se pohybují srážky okolo 100-200 mm za měsíc, a jsou závislé na ročním období a také záleží na srážkové oblasti. Nejvhodnější počasí pro návštěvu ostrova je v průběhu evropské zimy, a to od ledna do dubna. Nejméně vhodné období je pak v středoevropském létě, tedy od května do října. Toto období bývá srážkově nadprůměrné. Přesto nejsou tyto deště stálé, ale intenzivní a krátké, trvající maximálně několik desítek minut. Toto deštivé období způsobuje vysokou vlhkost vzduchu. Teplota vody se v celoročním průměru pohybuje kolem 27 stupňů Celsia. Co se týká konkrétních letovisek, jižní pobřeží ostrova včetně hlavního města Santo Dominga, bývá nejvíce deštivé v průběhu evropského léta, kdežto východní pobřeží se známou rekreační oblastí La Romana bývá nejvíce postiženo dešti v období října. Další - 29 -

vyhledávaná oblast, poloostrov Samaná, se nachází v severovýchodní části a s ohledem na počasí ji není vhodné navštěvovat v únoru a březnu, kdežto vnitrozemí je deštivé v květnu. Místní deště bychom mohli přirovnat k přívalovým dešťům, které jak rychle přišly, tak rychle i odejdou. Přesto jsou velmi prudké a i za krátkou chvilku naprší spousta vody. Turistickou sezonu ovlivňují kromě dešťů silné hurikány, které každoročně sužují karibskou oblast, včetně Dominikánské republiky. Ostrov Hispaniola je přímo v koridoru tropických bouří a bohužel málokterý hurikán, který prochází touto oblastí, se mu vyhne. Následky takovéto bouře pak mohou být zničující. Tyto tropické bouře mají epicentrum na sever od rovníku v Atlantském oceánu a vlivem otáčení země se pohybují směrem k severozápadu rychlostí několika desítek kilometrů za hodinu. Pokud hurikány nezaniknou nad oceánem, první pevnina, která jim stojí v cestě, jsou pak karibské ostrovy. Nejčastěji se tyto bouře vyskytují v průběhu srpna až října, ale často vypuknou hurikány i v listopadu a prosinci. Historicky nejničivější hurikán z listopadu roku 2007 byl pojmenovaný Noel a vzal život 160 lidem. Celý ostrov byl na několik měsíců ochromen a následky této bouře jsou patrné ještě dnes. Byla zničena celá rozvodná síť na třetině území Dominikánské republiky, byla zničena kanalizace, lidé zůstali bez elektřiny a bez pitné vody. V prosinci téhož roku se přihnal na ostrov hurikán Olga a následují rok další tři - Gustav, Hannah a Ike. Hurikány s sebou nesou i riziko sesuvy půdy a záplavy, které ve svém důsledku mohou napáchat ještě větší škody než samotná bouře. - 30 -