Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna

Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-), Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon, Jakub Novotný (-kuban-), Adam Prášil (-adyctu-), Martin Rosocha (-ros-), Zuzana Šotová (-shos-), Eliška Straková (-elle-), Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek(-chinano-), Anna Kolářová (-an.ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-) Grafika: Anna Kolářová Web: David Viktora Ilustrace : Dayva Nguyen, Do Milana, Kristýna Vojtíšková Neoznačené foto: Kristýna Vojtíšková Tisk : Martin Rosocha Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese prispevky@casopisgym.cz Náklad 120 výtisků. Cena: 30,- Kč Vydáno dne 4,3,2010

EDITORIAL NECHCI UČIT, PŘESTO POUČUJI -tt- Učitelství jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organizmu; děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné; vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, dizgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest vyhražena mé duševní práci a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vstřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním. Otokar Březina v dopise Anně Pammrové, 1892 Ano, jak jste jistě pochopili, tématem tohoto čísla jsou učitelé a vše kolem nich. Na začátek jsme si vám dovolili servírovat dva dosti kontroverzní pohledy: geniální titulku (jde o proslulou scénu z filmu The Wall, pokud jste neviděli, vřele doporučuji), a pak také výše uvedený citát. To všechno jen proto, abych mohl říct, že nic z toho naštěstí pro naši školu neplatí. Třeboňské gymnázium rozhodně není mlýnkem, ze kterého vyleze neurčitá masa lidí, naopak, zde se tvoří osobnosti. Ani studenti nesplňují více jak polovinu vlastností uvedených v dopise Anně Pammrové. Přesto to občas mají učitelé těžké. Pro uvědomění si této zkušenosti stačilo podívat se na webovou stránku GYMu. Na to, kolik nám to dá práce, kolik času nad časopisem, který právě čtete, trávíme, je odezva téměř nulová. Myslím si, že učitelé to tak občas mají podobně (jeden z důvodů, proč opravdu nechci být učitelem). Není divu, že oba tábory navštěvuje frustrace. Máte pocit, že tak trochu přeháním? Dobře, budu konkrétnější. Na této škole je určitě mnoho studentů, kteří píší básničky kromě světlých výjimek potvrzujících pravidlo nám nikdo žádnou neposlal. Soutěže? Téměř bez reakcí. Překlad haiku, fotka (dvou)měsíce, šachový koutek? Nic, nic a ještě jednou nic. Víte, být školním časopisem s třetím nejlepším obsahem je hezká věc. Ale když nemáte od studentů vlastního gymnázia potřebnou odezvu, je to všechno k ničemu. O nic vás neprosím, jen zesiluji hlas, který asi nebyl poslední dobou moc slyšet: Stojíme o vás, o vaše připomínky, básně, fotky, články, názory...nejsme žádná uzavřená skupina intelektuálů/podivínů, nebojte se přijít mezi nás. Dost bylo pesimismu. Mojí milou povinností je představit vám nového externistu, Dana Urbánka ze sexty. Organizátor studentských voleb by vám v budoucnu měl představovat různé filmy, a aby to bylo opravdu zajímavé, zaměří se také na ty krátkometrážní. Doufám, že i díky němu budete GYM číst se stejnou, ne-li větší chutí něž doposud. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení a radost ze snad už přicházejícího jara vám přeje Tomáš Tichý, šéfredaktor GYMu

2 Komiks 3 Editorial Nechci učit, přesto poučuji 5 Posbíráno Seriózní informace někdy i o neseriózních věcech 6 Projektárium Možná netušíte, co všechno se u nás děje 7 Co se děje v ředitelně 8 Učitelský speciál Učitelem od A po Z Grafy nálad 10 Učitelská anketa 17 Rozhovor s H. Soukupovou 18 Který z našich učitelů je nejlepší 19 Kdo bude učit vaše děti? 20 Prababička učitelka - před mnoha a mnoha lety by každý z vás už dostal rákoskou! 21 Fotografie dvou-měsíce Kdo je tím nejlepším fotografem? Proč s námi nemluvíte? 22 Kam to dotáhli: V. Vochoska Od samých jedniček až ke Klausovi 24 Hry 25 Jazykové okénko Šachový koutek Záhady na 64 polích Proč hrajeme 26 Zapomenutá místa Pomoc, hoří! 27 Etický koutek Kontinentální blogáda 28 Dekahovor: Z. Kučera 29 Kulturel: Hra snů 30 Dream Art a jeho historie 31 Sny Davida Lynche Nejslavnější sny v historii Youtube tip 32 Dvojitý rozhovor: J. Vančura 33 T. Jungvirt 35 Rozhovor s talentem: Čangi Povídání s nejmladší členkou a jediným stále dobře naladěným člověkem redakční rady 36 Drby Kdo, s kým, kde, proč, tentokrát i o učitelích 37 Módní policie 38 Na závěr 39 Šlesvikomiks 40 Inzerce - Kupte, prodejte, věnujte! Mimo školu je mým největším koníčkem zahrada. Dotaženo k promoci Naladěno na náladu

Posbíráno PO CELÉ ŠKOLE PRO VÁS SBÍRALA SBERAčKA LESNÍCH JAHOD -ako- Protidrogové prevence není nikdy dost, a tak se se svým týmem a kytarou vydal nám všem známý pan Týmal z Jindřichova Hradce tentokrát do sekundy a tercie, aby jim v úterý 15. února připomněl, jaké nástrahy jim život může postavit do cesty. Protidrogovou preventistkou na naší škole je Kateřina Janů, je dobré vědět, že je připravena podat pomocnou ruku. Skladbou učitelského sboru zamíchala Miroslava Mrázková, která odešla na začátku února na svou druhou mateřskou dovolenou. Stihla nám prozradit sladké tajemství, že malé Emičce přivede na svět během léta brášku. Posilou za paní Mrázkouvou je bioložka Hana Soukupová, která bude vyučovat v sekundě, sextě a třetím ročníku. Za celou redakci GYMu jí přeji ty nejpříjemnější pedagogické zkušenosti! (více v rozhovoru uvnitř GYMu) V pondělí 31. ledna uspořádali naši tělocvikáři N. Krčálová a P. Werner tradiční pololetní turnaj pro dívky jako vždy v přehazované a volejbale. Nejmladší tři ročníky se utkaly v přahazované, na vítězném dortu si zaslouženě pochutnaly terciánky D. Andrlová, H. Truongová, K. Klabouchová, R. Albertová, M. Bohoňková, J. Kolíková a N. Straková. Volejbalového turnaje ze zúčastnilo celkem devět mužstev (ženstev?). Ve dvou skupinách sehrály dívky stylem každý s každým zápasy o postup do finále. Dva nejlepší týmy mezi sebou sehrály dva zápasy o první a druhé místo, stejně tak se bojovalo o místa další. Po dramatických soubojích v přeplněné tělocvičně, která v některých okamžicích doslova burácela nadšením, vyhrála překvapivě parta kvartánek, která podávala celý turnaj stabilní vyrovnaný výkon a postupně porazila všechny soupeřky. Vítěznou pizzu převzaly za jásotu svých spolužáků K. Macháčková, A. Bohuslávková, D. Papáčková, B. Kovaříková a K. Němcová. Na dalších místech se umístil 4. ročník, septima a kvinta (jinak ozdoba turnaje!!). Největší odměnou byla jistě pro vítězné týmy možnost zahrát si po skončení turnaje přátelská utkání s brilantně sehraným týmem učitelů. 5 Výše sepsaný bod je důkazem toho, že redakce GYMu nutně potřebuje akčního sportovního redaktora, jenž se postará o šťavnaté komentáře všech sportovních akcí, kterých se naši žáci často velmi úspěšně účastní. Zájemci nás mohou navštívit v redakci GYMu kterékoliv pondělí o velké přestávce. V jedné nejmenované třídě mě zaskočili dva žáci, kteří si při hodině literatury hlasitě sepisovali taháky na němčinu ne tím, že chtěli podvádět, taháky si koneckonců někdy sepsal každý, nicméně jejich přidrzlá otevřenost, s jakou zareagovali na mou devastaci jejich motáků, jejich údiv nad tím, že si nevážím jejich pečlivé přípravy zřejmě na nějaký test a svévolně ji ničím, místo abych jim ji čestně vrátila k případnému použití, že je vůbec při literatuře ruším výkladem literatury pánové, úroveň!! Jsme rádi, že jste zaregistrovali na našich webových stránkách šéfredaktorský blog Vánoční show aneb jak jsem byl zrazen, pod kterým se objevila některá videa z této povedené akce, stejně tak i doposud 15 komentářů. V tomto GYMu se už k show z důvodu neaktuálnosti nevracíme, máte-li k ní ještě co říci, připojte se na webu do diskuse! KVIN! TA! DO! TÓ! HÓ! HMM...

Celé první pololetí trval vnitřní turnaj šachového kroužku naší školy. Vítězem putovního poháru pro letošní rok se stal kvartán Pavel Čurda (mimochodem člen legendární šachové hlídky PraTiČíČur!!), stříbrem byl ověnčen Tomáš Tichý (ten, který NENÍ šéfredaktor GYMu), na bronzovém stupínku se tentokrát se stejným ziskem tísnili Martin Prach (VII.), Jiří Pecha (VI.) a Jakub Moravec (IV.). Zpráva Martina Rosochy hovoří o šachovém skokanovi roku, kterým se stal primán Antonín Kotrč na děleném šestém místě. Naši přeborníci se zúčastnili 15. února krajského kola této soutěže a opět úspěšně nádherné čtvrté místo z dvaceti! Gratulujeme! Na závěr tohoto bodu se překvapeně a nechápavě ptám proč nevyhrávají ženy??? Vracejte knihy, které jste si půjčili v Přečti a vrať další čtenáři na ně netrpělivě čekají!! Letos si jindřichohradecký okres vybral nejméně atraktivní termín jarních prázdnin druhý únorový týden. Překvapivou kompenzací bylo doslova jarní počasí, které je provázelo nemáme my štěstí?? V předminulém GYMu jsme pro vás psali v Jazykovém okénku o osudech tanzánského studenta Sylvestera, se kterým měli ostatně někteří z vás možnost osobně podiskutovat během jeho krátké podzimní návštěvy Třeboně při hodinách angličtiny. Dobrodružnou cestu za ním do africké Tanzánie podnikla během jarních prázdnin kvintánka Terezka Lindová, která s ním procestovala i ostrovní Zanzibar. Určitě ji pro vás vyzpovídáme a přineseme v příštím čísle zajímavou reportáž. I paní uklízečky přicházejí a odcházejí. Velkým překvapením byl pro mě důchodový věk paní L. Klímové, která se s námi po deseti poctivě odpracovaných letech na začátku roku rozloučila, aby si užila zaslouženého odpočinku mezi svými blízkými. Přejeme na dálku hodně klidu a pohody! Projektárium -ako- Uběhly další dva měsíce a já přináším čerstvé informace, pro mnohé schované pod pokličkou našeho projektu s magickým názvem Konkurenceschopnost pro Třeboňsko. Jen čas ukáže, jak budeme díky všemu, čím se snažíme projekt vyplnit, takzvaně konkurenceschopnější moc bych si každopádně přála, aby vše, o čem vás tady pravidelně spravuji, bylo k užitku nás všech, abychom projektové prostředky využili maximálně efektivně a smysluplně. Posuďte sami. 01 GYM tímto máme za sebou už neuvěřitelné sedmnácté číslo, redakce se rozšiřuje, srší nápady. Byť pokaždé bojujeme s termínem uzávěrky, vše funguje, jak má. Čekáme na vyhlášení další soutěže školních časopisů, kterou vyhlásil tentokrát pražský Syndikát novinářů. Bohužel nejsou výsledky k dnešnímu dni známy. Jsme v kontaktu se slovenským časopisem Ťahák, stále vymýšlíme možnosti smysluplné spolupráce. 02 Rozvoj partnerství jak přesně popsala Ivana Čurdová, nejdůležitější aktivita této části spí, neboť se týká tzv. prožitkových kurzů, které už máme pro letošní rok za sebou (Římov, 2010). Ale Milada Benedová v současnosti pečlivě připravuje organizaci projektového týdne, kterého se v dubnu kromě našich zúčastní i němečtí studenti. 03 Rozvoj podnikatelských znalostí a dovedností v lednu proběhla v rámci volitelného SZV ve třetím ročníku a septimě výuka zaměřená na založení fiktivní studentské firmy a účetnictví, kterou vedla lektorka Ing. Stanislava Hátleová z OA v Třeboni. 17. února se vybraní žáci 2. a 3. ročníku zúčastnili on-line školního kola celostátní soutěže Finanční gramotnost. 04 Rozvoj znalostí, schopností a dovedností v oblasti environmentální výchovy tercie pracuje na zpracovávání tématu Cesta odpadu a recyklace, vyrobila o tomto pro vás všechny u učebny chemie nástěnnou koláž, na které bude dále pracovat (viz foto). V souvislosti s tímto připravuje Štěpánka Otepková společně s třeboňskou Nadací pro vydru informační dopoledne. 05 Regionální zeměpisný a dějepisný katalog Ivana Kubínová připravila pro kvartu na úterý 22. února tříhodinovou interaktivní přednášku na téma Google Earth, spojenou s praktickými ukázkami využití tohoto programu v běžném životě. Povede ji pan Miloš Bukáček z Nového Města nad Metují. Pokračují i práce na katalogu, tercie dodělává texty o vybraných lokalitách pro připravovaná DVD, druhý ročník je v závěrečné fázi příprav jednotlivých prezentací. Možná se prý dočkáme i toho, že je uvidí ostatní třídy naší školy. Jako výborný nápad se bezesporu ukáže propojení této aktivity s výtvarnou výchovou, při které budou žáci vybraná místa kreslit či malovat a zároveň hledat jejich uměleckou hodnotu přiřazováním k jednotlivým stavebním slohům. 06 Videoklipy na různá etická témata Zdeněk Kučera spokojeně se svými žáky dokončil v pořadí páté DVD. 2. února zorganizoval účast na přednášce Etika a život kolem nás prof. Jana Sokola, které se v Českých Budějovicích spolu s ním zúčastnilo téměř 40 žáků. Více na projektových stránkách www.gymtrebon.cz.

Co se děje v ředitelně Co mají společného student a rostliny? Obé se musí šlechhtit. A to vyžaduje šlechetnost. Vzpomínáte si na onu fotku v p ř e d m i n u l é m čísle Gymu, ze které se na znít podivně, ale přesně tam, kde tenkrát. Ne že by snad za nás šibalským úsměvem culila šestiletá holčička s baculatými tvářičkami a copánky s mašlí? Zdalipak víte, kde byste ji dnes našli? Možná to bude těch uplynulých 52 let nestihla Jana Coufalová vystudovat víc než základní školu. Je to tím, že dospívala současně s vývojem školy, z níž si pouze na pět let odskočila na vysokou. Po jejím úspěšném absolvování se (tehdy už paní učitelka ) vrátila zpět na naše gymnázium, aby se po letech vyučování stala opatrovnicí své dlouholeté vychovatelky. A tak zatímco většina z nás prochází školou života, tahle žena prochází životem školy, jehož běh již osmnáctým rokem utváří. Jak tam tak na prahu ředitelny stojím, mimoděk mě napadne: Je to už dlouho, co ona holčička rozpletla copy a šibalský úsměv mezitím vystřídal rafinovaný pohled. Spousta věcí se od té doby změnila, jen ta stará budova a baculatá tvářička paní ředitelky jsou pořád stejné. A nebo je toho víc? Jak vlastně probíhá všední den v ředitelně, čeho všeho už byla tato místnost svědkem? Staré kyvadlové hodiny na stěně klidně tikají a ani se nezastaví, aby popřály své denní spolubydlící dobré ráno. Je sedm hodin, když paní ředitelka usedá k počítači a kontroluje poštu, prochází neveřejné stránky zřizovatele ( jihočeského kraje) a dívá se, co píší. Potom jako správná manažerka rozdělí práci tak, že dá učitelům úkoly do šuplíku ve sborovně. První hodinu většinou učí a svými matematickými úlohami neúnavně burcuje mozky rozespalých prváků z ranní otupělosti. Vyučování patří k jejím nejoblíbenějším činnostem možná proto, že přináší zjevné výsledky. Z jejích hodin totiž žáci odcházejí s hlavami obtěžkanými vědomostmi. Fyzikáři ji ovšem podezřívají, že se tím snaží zpochybnit zákon zachování energie. Zhruba od devíti hodin se paní ředitelka zabývá čtením vyhlášek, vypracováváním školních dokumentů (vzdělávacích programů), popřípadně přípravou nových maturit a kritérii přijímacího řízení. V těchto dopoledních hodinách také často přijímá rozličné návštěvy z řad učitelských i studentských, s nimiž rokuje např. o přestupcích či pochvalách. Pokud -teza- byste měli zájem takovou diskuzí projít, máte dvě možnosti vyšvihnout se z řad nebo udělat pořádný průšvih. Otázka však zní, jestli pak není lepší zůstat skryt v anonymitě šedého středu, který se na dveře ředitelny bude dívat jen zvenku. Na druhou stranu však máte možnost ovlivnit náladu paní ředitelky, kterou úspěch, kterým zviditelníte školu, jistě potěší. V opačném případě však právě jakési chtěné zlo v podobě materiální devastace nebo všetečných pomluv, jí podle jejích vlastních slov dokáže náladu zkazit nejsnáze. A nejsou tím vinni jen žáci! I ředitel je jenom člověk, který stejně jako ostatní potřebuje tzv. dobýt baterky. Ve čtvrt na dvanáct se tedy paní ředitelka vydává - kam jinam než do školní jídelny, která ovšem v tuto dobu ještě zeje prázdnotou. A odpoledne to začne nanovo. Vypracovává se hodnocení školy, vyřizují se telefonáty, kontroluje se vše kontrolovatelné, především však vše, co se hospodaření školy týče to je práce, nad kterou paní ředitelka zrovna nejásá a zrovna té je velmi mnoho. Ještě že má k ruce spolehlivé lidi. Na řadu přicházejí také často nepříjemná jednání s rodiči, neústupně trvajícími na nevinnosti své ratolesti, která jí už dávno není. Není se co divit, že právě z těchto jednání má paní ředitelka největší obavy dopadne vše ve skutečný prospěch našeho žáka? Notnou dávku odvahy si však musí dodat i při prosazování nových projektů, která s sebou přinášejí jistá rizika a nepochopení ze strany veřejnosti. V těchto 7 případech se paní ředitelka řídí heslem: Nadchnout se většinou znamená nedomyslet všechny důsledky. Naproti tomu ale právě zařizování a budování jsou věci, které má na své práci vedle učení nejraději. Je úterý a rafička na starých hodinách líně překračuje druhou hodinu odpolední, aby nevědomky ohlásila začátek pedagogické rady. Sami učitelé se však na tyto porady od rána těší, což dokazuje mravenčí švitoření, s nímž se tou dobou sunou ke sborovně, ne o moc rychleji než ony staré hodiny. A pak se probírá, řeší, diskutuje a zkoumá až do večera, kdy se ze sborovny sunou mravenečkové nesoucí obrovský náklad úkolů a foukající si bolístky. O konečných výsledcích rady s přihlédnutím k názorům zúčastněných totiž rozhoduje paní ředitelka. Jak známo, rozhodování však znamená především odpovědnost, a proto není její pozice vždy záviděníhodná. Na otázku, zda by se znovu rozhodla tuto práci dělat, však odpovídá bez rozmýšlení : Určitě bych to udělala znovu, mám to povolání ráda a ke gymnáziu mám i jistý citový vztah. Společně se zahradou je to můj koníček. Kdo ví, možná mezi zahradničením a učením existuje nějaká skrytá spojitost. Koneckonců škola je přece taky taková zahrada, ve které si vychováváte a šlechtíte rostlinky. Děkuji paní ředitelce za rozhovor a přeji hodně trpělivosti se zaléváním.

UČITELSKÝ SPECIÁL Je to mnohdy nevděčná práce. Pozitivní zpětná vazba přijde málokdy, většinu času musí učitel pozorovat nesoustředěné, nevnímavé a často i ignorantské pohledy studentů. K tomu spousty papírování, povinná školení, přípravy na hodinu, opravování testů, vymýšlení testů. Učitelování není pro idealisty. Kdo nestojí nohama na zemi, je ušlapán davem. Existuje ale i druhá strana mince. Je-li pravda, že člověk je ve své podstatě jen egoista a veškeré jeho konání je podníceno pouze touho stoupnout v očích druhých, zkrátka zvýšit si ego, pak je učitelství naprosto dokonalá profese. Učitel přeci třímá v rukou velkou moc. Kdo jiný dokáže tak silně ovlivňovat, vštěpovat hodnoty, formovat charakter? Vědomosti jsou jen částí toho, co si student z hodin odnáší. Právě proto by mělo být toto povolání více exkluzivní. S velkou mocí přichází velká zodpovědnost, říká se. Jsou si učitelé tohoto břemene vědomi? Mají na paměti, že jejich chování a vyjadřování ovlivňuje desítky mladých lidí kolem nich? V GYMu se snažíme dopátrat toho, jak učitelé na naší škole prožívají svůj den, jak vnímají jednotlivé hodiny a tedy jak stagnuje jejich nálada. I ta se samozřejmě promítá do vyučování. Mimo jiné v tomto tématu najdete maturanty, kteří o učitelování silně uvažují. -kuban- Učitelské grafy nálady Právě se ocitáte na samotném prahu mého zrealizovaného nápadu Učitelských grafů nálady. Máte jedinečnou možnost shlédnout několikero grafů, zaznamenaných během jediného dne - úterý 1.února. Povšimněte si prosím, co zlepšuje našim vyučujícím náladu, a rozhodně musíte dojít ke stejnému závěru jako já, učitelé opravdu lidé jsou! Není tedy na škodu jim občas udělat radost! Děkuji všem vyučujícím, kteří se opravdu s nadšením mého nápadu zhostili a Ticháčkovi za jeho obrovskou práci při tvorbě grafů. Omlouvám se těm, kteří nedopatřením nemohli svůj graf nálady odevzdat. Ze statistického hlediska jde o velmi zajímavé údaje. Pokud mají učitelé něco společného, pak je to nesnášení 5-ti minutových přestávek. Někdo si u nich postěžoval na nedostatek odpočinku, někdo na dozor, a paní Tichá upřímně napsala: parodie na přestávku. Překvapivým trendem je zlepšující se nálada -lad-tt- po ránu. Ano, je to neuvěřitelné - většině učitelů po vstupu do třídy na 1. hodinu stoupá (a to celkem o dost) nálada. Posledním jednotícím prvkem je velká přestávka. Rozloučení s Miroslavou Mrázkovou a také výborné občerstvení udělalo pozitivní dojem skoro na každého. Jinak platí: co učitel, to originál. Někteří zůstávají celý den v totálním klidu, jejich křivka je tedy naprosto rovná, někteří naopak létají nahoru-dolu, takže jejich křivka připomíná seismograf při zemětřesení. K. Janů šla až nad stanovenou mez značící učitelskou extázi, M. Rosocha zase tvoří učebnicový příklad, jak mu nálada během dne setrvale klesá dolů...takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, avšak nejlepší bude, když si grafy pořádně prostudujete sami. Pokud máte nějakého oblíbence, o kterém chcete vědět každý detail, pak vám dobře poslouží webová stránka časopisu. Zde bude mít každý učitel vlastní graf a přiložené kompletní komentáře. Přeji příjemnou zábavu.

Ptáme se učitelů 1. Proč jste se stali učiteli? Bylo to nouzové řešení nebo Vaše opravdové dlouhodobé přání? 2. Co by se muselo stát, abyste jimi přestali být? 3. Kdy jste se stali učiteli? 4. Co na své práci nemáte rádi? 5. Je pro vás důležité být oblíbený u žáků? 6. Máte pocit, že vám vyučování stále toho samého leze na mozek? 7. Myslíte si, že učíte dobře? Jana Coufalová 1. Asi proto, že na konci šesté třídy ZŠ jsem dostala za úkol od učitelky matematiky doučit svého spolužáka matematiku reparát (opravnou zkoušku) udělal za 3 a ze mne je učitelka. Ze spolužáka zedník, dodnes se kamarádíme. 2. Starobní důchod. 3. Asi na vysoké škole žáci mi při praxi říkali souško, tj. soudružko učitelko psal se asi tak rok 1975. 4. Je toho málo. Hlavně nemám ráda, když žák úspěšně předstírá, že nemá předpoklady a zatím je to jen lenost a nedostatek sebekázně. 5. Obliba u žáků je příjemná, ale ne za každou cenu. 6. Já teď učím tak málo, že mi učení téhož na mozek určitě neleze. Ani v minulosti si nevzpomínám, že by mi učení téhož vadilo. Každá třída je jiná a tím i vyučování v ní. 7. Občas takový pocit mám, jen nevím, zda to není pud sebezáchovy, abych nepropadla depresím a smutku. Pavel Krejča 1. Ani dlouholeté přání 0ani nouzové řešení, prostě shoda okolností. Ale o tom už jsem psal do GYMu tak asi před rokem. 2. Nyní v mém věku už snad jen přírodní katastrofa. Ale dříve mohlo být důvodů víc, koneckonců učitelování jsem na několik let přerušil. 3. Hned po absolvování vysoké školy, tedy v r. 1975. A pak znovu v roce 1990. 4. Papírování, formální administrativu. Plány, výkazy, třídní knihy (hlavně přehled absence, když už políčka přetékají). 5. Každý učitel je rád, když ho žáci berou. Ale lacinou oblibu (aspoň dočasnou) si lze získat u některých žáků např. mírností, hezkými známkami, úsměvy, přehnaně přátelským jednáním. Po tomto druhu oblíbenosti netoužím. 6. Přestože učím přes 30 let, tento pocit kupodivu nemám. Spíš mám stále nedostatek času na studium věcí, ke kterým jsem se zatím nedostal, k pro- mýšlení, jak to či ono na základě nových poznatků vyložit jinak a lépe, jak zapojit do výuky moderní techniku. Rozhodně neomílám stále stejnými slovy něco, co jsem se kdysi jednou provždy naučil z nějakého posvátného sešitu. 7. To musí posoudit žáci, jakože posuzují. Ale ne hned na základě prvního dojmu, ale později, nejlépe po letech. Až budou moci na základě dalších životních zkušeností posoudit, nakolik to vše bylo k něčemu dobré. Markéta Drábková 1. Dlouhodobé přání to nebylo. Naopak, moje mamka učitelka vždy říkala hlavně nebuď učitelka. Nepracovala jsem s dětmi, nejezdila na tábory Ve škole mi matika nevadila a biologii jsem měla ráda. Taky dějepis. když jsem se na gymplu rozhodovala kam dál, jela jsem se podívat i třeba na,,textilku,, do Liberce. O peďáku jsem vůbec neuvažovala. Nakonec jsem chtěla na přírodovědu. Obory, které byly tehdy k mání / systematická biologie nebo molekulární biologii/ mně ale taky nějak nevyhovovaly. Nejuniverzálnější byla učitelská kombinace. No a s matikou jsem měla největší šance na přijetí / situace byla o hodně jiná než dnes, kdy se na VŠ dostane každý, kdo trefí do vrat/. Vyhovovala mi šíře záběru, i když to byl docela,,záhul. Studenti odborné

biologie se už od třeťáku nimrali ve své specializaci, my jeli stále na plné obrátky od teorie množin přes antropologii až po estetickou výchovu. Bylo toho dost, zvlášť když ještě začaly praxe a chodili jsme sami učit. Tam jsem zjistila, že mi učit nevadí. K univerzálnosti jsem asi vždycky tíhla, jakmile mne něco nutilo do specializace, vycouvávala jsem. Když mne vybrali do sportovní školy, nešla jsem tam. Když se učitelka na klavír začala zmiňovat o konzervatoři, ztratila jsem,,tah na branku,, a přestala jsem cvičit, když nás, vítěze matematických olympiád, chtěli dát do matematicko - fyzikální třídy, díky rodičům z toho byla třída přírodovědná, abychom si mohli vybrat jako nepovinný předmět i biologii a chemii. I při tělocviku na VŠ jsem si vybrala,,plavání hry a ne třeba volejbal. Takže dost věcí umím lehce nadprůměrně, ale díru do světa v dnešní době, která nutí odmala ke specializaci, rozhodně neudělám. No a práce učitele je asi nejuniverzálnější. Člověk je trošičku vědec, trošičku herec, trochu úředník, trochu manažer, trochu policajt, trochu psycholog i trochu blázen... Myslím, že ze školství mizí muži i pro svou větší potřebu specializace a vyniknutí. Když už učí, vybírají si podobnější obory matika-fyzika a pokud učí třeba biologii, zase se k ní dostali třeba přes ornitologii a teprve zájem rozšiřují, když už teda musí. 2. Už se stalo. Přehlcení. Právě pro obrovský rozptyl povinností, které stále přibývají, a náročnosti na soustředění a čas jsem usoudila, že by bylo rozumné vysednout, nebo ze mne bude přece jen specialista blázen. Učitel prostě s prací není nikdy hotov a po 13 letech jsem potřebovala alespoň občas pocit, že pro dnešek padla. 3. S mojí první třídou. Někteří moji spolužáci byli praxí otřeseni a utekli hned po prvním roce ze školství. Já měla mimořádné štěstí, protože hned v mé první třídě byli hrozně prima lidi. Pravda, z matematiky měli většinou 3 nebo 4. Ale bydlela jsem taky na intru, po škole jsme chodili na výlety, pouštěli draky, čistili studánky, sehráli řadu sportovních utkání Po roce jsem se stěhovala, tak se to nestihlo pokazit nějakými problémy. Ještě po letech mi někteří posílali fotky ze svatby a narozených dětí, abych věděla. Byl to ale dost specifický učňák, pouze 6 učitelů ve sborovně, rodinná atmosféra, děti,,socialisticky vycepované ze základek, takže moje tehdejší ulítlé nápady realizovali s nadšením a nasazením. A měly respekt. A hlavně učitel nebyl totálně zahlcený administrativními hloupostmi jako dneska. Prostě jsem hned na začátku slízla učitelskou smetanu a pomohlo mi to přestát některé krizovky třeba na základce. 4, Když učení ve třídě je asi tak ¼ pracovní doby. Zdá se mi, že ostatních povinností přibylo tolik, že na vlastní učení nezbývá energie. A člověk vlastně ani neví, co celý den dělal. Ví jen, že není hotov a že zcela určitě je zas něco pozdě, špatně. Je to trochu jako zamuchlané nitě. Je nároční sledovat nit jedné barvy nezapomenout, co plánoval, slíbil, řekl třeba v jedné třídě. No a mezitím se zauzlují nitě jiných barev. 5. Jako vedlejší produkt to je příjemné. Být ale hlavně oblíbená za každou cenu je cesta do pedagogických pekel. A být oblíbená u některých typů studentů, tak to by byl i důvod k zamyšlení. 6. Tak především biologie tak frčí dopředu, že víc leze na mozek rozvírající se nůžky mezí středoškolskou biologií a reálnou biologií. Představa, že lze učit podle předloňských příprav je naivní. Ne gymplu jsem na plný úvazek byla 8 let. První rok jsem se seznamovala s rozsahem učiva podle učebnic dělala si vlastně výpisky, další roky rozšiřovala o novinky a další zdroje, dohledávala pomůcky v kabinetě, pak pro změnu zjednodušovala, začala vynechávat. 11 Do toho se neustále mění koncepce ze sedmiletého studia 8, z osnov ŠVP, zmizení laborek, změny maturitních otázek, a tedy i důraz na jiné věci, změna učebnic Změnily se možnosti od diáků k videu až po internet, od tabule a křídy k meotaru až dataprojektoru. Spíš se nestíhá převádět,,média. I každá třída je trochu jiná. Někde lze,,do žlabu nasypat víc, někde by to byly perly sviním. Takže mám pocit, že učení,,stále toho samého je jen dětská báchorka. V matematice je trochu jiná situace, ale co bych za to dala, učit i tam alespoň 3 roky po sobě to samé. 7. Učím, jak umím a hlavně jak zvládám. V televizi hodinový pořad, který má zaujmout, chystá celá plejáda lidí jejich seznam běží po filmu 5 minut v titulkách. Učitel je na to sám a zábavných hodinových pořadů má na každý den nachystat zhruba 5. Pokud nemusí akutněji suplovat, dozorovat, dělat inventarizaci v kabinetě, organizovat exkurzi, sepisovat plány (třeba evakuace) a hodnocení plnění plánů, sepsat grant, sepsat hlášení o grantu, vybírat peníze na cokoliv, zaobírat se zámky v šatnách, přezůvkami a absencemi a absťáky svých svěřenců Asi tak.

Zuzana Dvořáková 1. Už od malička jsem si hrozně ráda hrála na pani učitelku, a protože moje maminka je taky učitelka, byla jsem přímo u zdroje. Řekla bych, že to bylo moje dlouhodobé přání. 2Zároveň jsem chtěla takové zaměstnání, které není stereotypní, kde se pořád něco děje a to je škola takřka ideální. 2. Těžko říct. 4. Vadí mi, že si většina lidí myslí, že práce učitele spočívá v tom, že si odučíte pár hodin denně, každou chvíli máte volno a prázdniny a že je to vlastně strašně jednoduchá práce. Ale tak to bohužel vůbec není. Kdo si to nezkusí, nepochopí. 5. Myslím si, že mnohem důležitější než oblíbenost je autorita. Pokud jsou učitelé se žáky příliš velkými kamarády, mohou na to dojet, nicméně pokud je učitel u žáků oblíbený, mají ho rádi a zároveň je schopný si ve třídě zjednat pořádek, spolupráce mezi žáky a učitelem je pak mnohem jednodušší, a tak by to mělo být. 6. Poněvadž učím teprve druhý rok, rozhodně mi nevadí, když opakuji to samé. A myslím si, že stejná probíraná látka se dá prezentovat mnoha způsoby, to už záleží na každém z nás. 7. Mám se pořád co učit, ale snažím se. Ale zda učím dobře, to musí posoudit někdo jiný. Martin Rosocha 1. Být učitelem pro mne znamená možnost podílet se na stavu společnosti; činit ji lepší, snažit se, aby lepší byla, aby nezakrněla v uspokojení z dostatku. V dnešní době je to, zdá se, nejenom nouzové řešení, rovněž však splnění mého dlouhodobého přání s tím něco udělat, nikoli jenom remcat. 2. To je jednoduché. Pokud učitelem jednou jste, těžko jím být přestanete. Na druhou stranu je spousta učitelů, kteří se učiteli nikdy nestanou, protože jimi nikdy nebyli, byť to mají v popisu zaměstnání. Třetí skupinou jsou učitelé, kteří učí pouze z vlastní vůle a touhy, byť bez vzdělání, a ti nemohou přestat být učiteli, když jimi nejsou. 3. Upřesňuji pro neznalé; učitelem jsem se ještě de facto nestal, neb mi chybí nezbytné padagogické mi- nimum. V naší zemi se můžete maximalisticky pedagogicky snažit do urvání, papíry jsou ale papíry, a ty já doposud nemám. 4. Nemám rád studenty, kteří si neváží vzdělání a berou ho jako samozřejmost zdarma. Rovněž mi vadí skutečnost, že tu samozřejmost vytváříme také my tím, jak vlídně k takovým studentům přistupujeme. 5. Důležité je, aby studenty učení bavilo. Pokud se k tomu přidá milá skutečnost, že je učitel oblíbený, pak to vypadá v našich krajinách podezřele. Nuže, proč by ale tato situace nemohla nastat? Tedy ano, je pro mne důležité být oblíbený, stejně jako je pro mne důležité, aby studenty bavilo učení a aby se něco naučili. 6. Jeden z důvodů, proč jsem se stal učitelem, je fantastická možnost různorodosti hodin. I kdyby přišla řeč na stejnou látku, nikdy před vámi nestojí stejná třída. Nekonečná kombinace různých kolektivů, učiva, pohybujícího se rok od roku vpřed, a vůle učitele měnit své metody výuky k lepšímu, vyučování toho samého vylučují. 7. Učitel, který si nemyslí, že učí dobře, by neměl učit. Rovněž tak učitel, který si myslí, že učí dobře, a nemíní na tom nic zlepšovat. A konečně učitel, který si myslí, že učí dobře, zároveň ale ví, že má co zlepšovat, a žene se přitom za učitelem, který bude ideální, tak ten by se měl také rozhodně nad sebou zamyslet. Lenka Janovská 1. Učitelkou jsem se stala, proto, že můj zájem o češtinu a cizí jazyky přerostl v přání předávat svůj zájem dál, a učitelská profese se mi zdála nejvhodnější. 2. Myslím, že by musel nastat syndrom tzv. vyhoření, moment, kdy už ve své práci nenacházíte smysl, máte pocit, že vše je zbytečné, že práci neděláte rádi, a to by byl moment, kdy bych zkusila něco úplně jiného. 3. Učitelkou jsem se stala před téměř devíti lety, kdy jsem začala pracovat jako učitelka cizích jazyků na střední škole.

4. Občas vyhaslé pohledy svých žáků, neustálé opakování jasných pravidel slušného chování, pozdní ale i to přináší člověku uspokojení z toho, co dělá. vazba od nich. Ta někdy funguje až po delší době, návraty domů, neuspokojivé výsledky písemných 6. V žádném případě, u jazyků, které vyučuji, tomu prací. tak nikdy nemůže být. Jazyk, zvláště třeba angličtina, je tak mnohotvárný, že v něm sám stále nalé- 5. Nevím, jaká je definice a měřitelnost termínu oblíbený, ale pro své žáky chci být hlavně kvalitní zám nové dosud nepoznané věci. Mám rád fenomén učitelkou, která je naučí. Nejen znalostem, ale i píli, objevitelství, ten mě provází od dětství, takže si pečlivosti, snaze. Pokud toto znamená oblíbená, ano, myslím, že mi vydrží až do konce mých dní. taková chci být. 7. To je otázka pro mé žáky a také dospěláky, kterých jsem spousty vyučoval ve večerních jazykových kurzech. Myslím si, že neučím špatně. 6. Zatím takový pocit nemám, ale co není, může být.. 7. Odpověď jsem nastínila již v otázce o oblíbenosti. Snažím se učit dobře, odevzdávám své práci hodně a věřte, několikrát jsem zažila atmosféru ve třídě, kdy jsem viděla, že žáci mi dávají najevo ano, jen tak dál, tohle nás zajímá. A proto: Jedeme dál, žádný učený z nebe nespadl, ale bez práce nejsou koláče, a tak s chutí do toho! Milan Sudický 1. Nouzové řešení v žádném případě. Pocházím z učitelské rodiny, mými prvními učiteli na 1. stupni ZŠ byli moji rodiče. Ovšem moje rozhodnutí pokračovat v jejich šlépějích zrálo delší dobu. Až na gymplu, zřejmě také pod vlivem toho, že jsem se zamiloval do anglického jazyka, jsem o ničem jiném pak už neuvažoval. 2. Já už jsem jednou jím přestal být, po dobu 6 let jsem pracoval mimo školství. Důvodem pro můj tehdejší odchod ze školství bylo zčásti zklamání z vývoje, kterým se škola ubírala v letech po sametové revoluci a zčásti ležely v rovině mezilidských vztahů. 3. Učit jsem začal už během vojenské prezenční služby na středním vojenském učilišti v Novém Mestě nad Váhom, to bylo už v minulém tisíciletí, přesněji v roce 1973. 4. Protiví se mi práce, které podle mého názoru učitelům nepřísluší (příliš mnoho administrativy atd.) a pak také lenost a neochota ke kooperaci u svých žáků. 5. Neřekl bych být oblíbený, ale mít pocit, že dokážu žáky něco naučit, k čemuž je ale třeba zpětná Milada 13 Benedová 1. Opravdové dlouhodobé přání a k tomu zvídavý obdiv a úcta k jazykům. 2. Nechci ani pomyslet. Stačí chvilka a život se z mnoha různých - většinou záporných - důvodů od základu změní. Nejen učitelům. 3. Podle diplomu v roce 1983. 4. Lenost a povrchnost některých studentů. Zbytečná byrokracie ze strany státu. 5. Pro mne je důležité nebýt neoblíbená či nenáviděná. 6. Neleze. Pokud učím studenty s tvůrčím myšlením, nechám se s chutí obohatit neotřelým pohledem na věc. 7. To ať posoudí jiní.

Martin Krynický 1. Z větší části okamžitá improvizace. V rámci své vzpoury proti společnosti jsem se v sedmnácti rozhodl, že na VŠ vůbec nepůjdu a vydám se na cestu kolem světa. Ve chvíli, kdy už začalo jít do tuhého, jsem se nakonec rád nechal přesvědčit, že jednu přihlášku na VŠ podám. Moji podmínkou byla Praha (nebyl jsem sám, kdo doufal, že se NĚCO stane a určitě by se to stalo v Praze), MFF jsem vybral kvůli tomu, že mně celý život všichni vykládali, že mně to jde, učitelství kvůli očekávaným nižším nárokům a také kvůli tomu, že jsem se zařekl (a alespoň to dodržel), že nikdy nebudu vědec. Roli asi hrála i moje záliba v táborech a poslední krásnej studentskej rok na gymnáziu. 2. Stačilo by, aby se to nezlepšilo. Učení v Praze jsem bral jako něco zvláštního, co nemůže mít kvůli výjimečnosti Buďánky moc společného s tím, co mě čeká na normální škole a tak jsem svoji relativní neúspěšnost příliš neřešil. Když jsem po příchodu do Strakonic během dvou měsíců poznal, že o moje vysvětlování skoro nikdo nestojí a skoro všichni jsou spokojení s tím, že dostanou nějakou známku (což mimochodem znamená totální popření všeho, na čem stálo mé vzdělávání na VŠ), hodně jsem uvažoval o tom, že se budu živit počítači (i moje správcování sítě ve Strakonicích bylo částečně přípravou na budoucí povolání). Neudělal jsem to hlavně proto, že i když jsem byl skoro celou dobu silně nespokojený 4s výsledky i průběhem své práce, neustále jsem něco zkoušel a postupně se to zlepšovalo. Navíc jsem se nikdy neocitl v situaci, kdy bych neměl po krachu aktuálního pokusu další nápad, co ještě změnit a vyzkoušet. Jediný rok, kdy jsem měl pocit, že už je to dost dobré, aby se to dalo dělat až do důchodu, byl poslední rok ve Strakonicích. Přestěhováním do Třeboně Kateřina jsem se vrátil zase na začátek. Což není nic protitřeboňského, je to konstatování faktu. Nebýt tehdejšího relativního úspěchu a současného neúspěchu neměl bych příležitost tak podrobně zkoumat, čemu jsem za své štěstí vděčil. 3. Na začátku čtvrťáku na vysoké škole, kdy si mě vedoucí katedry didaktiky fyziky vybral, abych učil na gymnáziu Mensy. Byla to tehdy fantastická škola s opravdu rodinnou atmosférou a nádhernými vztahy mezi učiteli a větší částí studentů (například jediná, kde si při obědě obě skupiny normálně spolu sedali a povídali u jednoho stolu). Hodně na mě zapůsobilo, že děti, které jsem tehdy učil (a které byly o pět, šest let mladší než já), měly v sobě energii, kterou vrstevníci v té době s tím, jak začínali chodit do práce, rychle ztráceli. 4. Tematické plány, nemožnost učit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ostatní papírování se dá přežít (jen hlupák zůstane bezdětný kvůli tomu, že děti občas brečí). Úplně nejhorší je pak atmosféra pohrdání a nechuti v některých hodinách v některých třídách, konkrétně v septimě, kam bohužel chodím většinou dost nerad. 5. Bylo by dobré upřesnit, co znamená být oblíbený. Určitě je pro mě důležité dosáhnout toho, aby studenti respektovali moji roli učitele, stejně jako já se snažím respektovat jejich roli studenta (čtení Respektu při hodinách fyziky k tomu bohužel zatím nepatří). To je důležitější než obliba získaná tím, že člověk dělá to, co se od něj chce a co je populární. Pro mě osobně je navíc důležité něco, čemu říkám osobní vztahy. Pro některé své bývalé studenty jsem díky spoustě času, který jsme spolu strávili, a díky věcem, které jsme spolu zažili, víc než jeden z mnoha učitelů, které v životě potkali. A mnozí z mých bývalých studentů jsou pro mě daleko víc než osoby, se kterými jsem musel vydržet, abych si vydělal na chleba. Někdy to funguje od první chvíle, s jinými jsme se potkali na konci čtvrťáku, beru to jako něco, co můžu získat snad jen díky učitelování. 6. Ještě nikdy jsem nebyl v situaci, kdy bych učil stále to samé. Zatím pokaždé jsem to učil v různé míře jinak než předtím i svoje učebnice pořád přepilovávám a dost mě zajímá, jestli to příště dopadne lépe než naposledy (nejhorší je čekat na rozuzlení několik let). Navíc samotná matematika (fyzika) a příklady (pokusy) nehrají hlavní roli. Ta je studentů a ti jsou pokaždé jiní. 7. Bohužel české školství se zcela programově odmítá zabývat tím, jaká je efektivita výuky, takže u srovnání s ostatními by šlo pouze o ne příliš podložené dohady. Z různých indicií si přesto myslím, že jsem nikdy neučil podstatně hůř než kdokoliv z kolegů, které jsem okolo sebe potkal. Když srovnám sebe se sebou, tak si myslím, že jsem se postupně zlepšoval a u posledních dvou strakonických tříd jsem byl se svým výkonem v podstatě spokojený (nečekal jsem zázraky). Teď je to zase horší, ale třeba se to zase zlepší. Janů Vzhledem k tomu, že jsem z učitelské rodiny, tak jsem k tomu měla vždycky blízko. Od dětství jsme si se sestřenicí hrály na školu, ve které seděli plyšáci a během pár let i mladší sourozenci. I když musím říct, že jeden čas jsem chtěla být průvodkyní na zámku nebo kadeřnice. Pro mě to nouzové řešení nebylo, ale vím, že několik mých spolužáků šlo na pajdák, protože tam se přece dostane každej. To je možná pravda, ale jen pár vydrží do konce třeba

náš kruh, začínalo nás 19 a dokončilo 5. Nevím, jestli bych chtěla přestat být učitelem. Spíš bych změnila působiště. Naši školu mám moc ráda, ale občas se mi zasteskne po jazykovce žádné zkoušení, testy, žádní otrávení studenti, žádná byrokracie. Prostě přijdete do práce, odvedete co nejlepší práci a tím to hasne. Studenti na jazykovce už pochopili, na co jim jazyk je a proč se ho musí učit, takže nehází ksichty a jedou, protože si za svoje studia pěkně a hodně platí. Půl roku nebo rok se učí, a pak si napíšou test něco jako je nová maturita - a to je jejich výsledek. Buď požadovanou úroveň získají, nebo ne. Tím jsem tak trochu odpověděla i na další otázku, nejvíc mi vadí, že (i když to tak občas nevypadá) věnuju hodně času přípravám na hodiny, a pak se z pléna ozve: A proč to mám dělat? Tohle dělat nebudu! nebo si vytáhnou sešity z jiného předmětu a dávají mi najevo, že to, co jsem připravila, nestojí za nic. To zamrzí. Já se na gymplu angličtiny bála, moje třídní a zároveň učitelka angličtiny byla sice neuvěřitelně vzdělaná a hodně naučila, ale spousta z nás měla z jazyka horečky. Byla mi skvělým příkladem a zároveň odstrašujícím. Chtěla bych umět naučit tolik, co ona, ale na druhou stranu bych nechtěla, aby se studenti do mých hodin báli. Nevím, jestli mám ten správný přístup a jestli by to takhle mělo vypadat, ale na druhou stranu mám snahu. Nejsem žádný profík, učím teprve čtvrtým rokem. Uvidíme, člověk se neustále učí.. 15 někdy v roce 1995. 4. Nemám nijak zvlášť rád úkoly, které nesouvisejí bezprostředně s přímou výukou či přípravou na ni - např. dozory, vyřizování třídnické dokumentace, zpracovávání různých hodnotících zpráv, zápisů, nekonečné vyřizování omluvenek atd. Divím se, že se ve škole 21. století stále tolik papíruje a chybějí další zaměstnanci, kteří by mohli vykonávat právě tyto přebývající činnosti, dále že ve školách nejsou vrátnice, které by vyřizovaly příchody a odchody žáků, včetně omlouvání nepřítomnosti. 5. Obliba určitě napomůže společnému cíli učitele a jeho žáků, ale rozhodně není nutnou podmínkou, která musí být za každou cenu splněna... 6. Na to, abych toto mohl říct, neučím dostatečně dlouho. Zatím jsem nic nevyučoval naprosto identicky ve všech skupinách, protože každá z nich si žádá své. Řada doplňkových materiálů a stále obměňované učebnice k výuce angličtiny a anglické Petr Kopeček 1. Tak předně musím podotknout, že být učitelem nikdy nemůže být tzv. nouzovým řešením. Jedná se o náročnou a společensky velmi významnou profesi, kterou opravdu nemůže vykonávat každý. Jen z nouze by nikdo na této pozici dlouho nevydržel. Takže pro mě připadá v úvahu pouze ta druhá možnost. 2. Nad tím jsem dosud nikdy nepřemýšlel a nedá se to podle mě v žádném zaměstnání předem odhadnout. 3. Začínal jsem různým doučováním a vedením anglického kroužku už před maturitou, tedy přibližně konverzace vás prostě nenechají ustrnout. Nechť žije neustále nové plánování! 7. Snažím se, výsledky nechť posoudí jiní. Zároveň si rád nechám poradit a upřímně vítám každého, kdo nebude školství z jiných profesí pouze kritizovat, ale sám se aktivně pokusí alespoň někdy někomu něco pravidelně vysvětlovat a předávat. Ono to totiž není tak jednoduché, jak se může zvenku zdát, že? Anna Kohoutová 1. Učitelkou jsem chtěla být prakticky odjakživa jen asi ve druhé třídě mnou krátce proběhla touha stát se provazolezkyní. 2. Naprosto vědomě bych si v životě chtěla zkusit i něco jiného. Až mi život postaví do cesty zajímavou nabídku, přijmu ji. Ale není pro mě mnoho atraktivnějších profesí, než je učitel, to zdůrazňuji. 3. Od první chvíle, kdy jsem si stoupla před plnou třídu, jsem cítila, že jsem se pro toto povolání narodila. Od začátku mě to bavilo. 4. Máloco mi vadí. Nemám ráda srážky s tupci, ignoranty a neslušnými žáky. To se naštěstí stává jen občas.

1 5 5. Čím jsem starší, tím méně potřebuji tu tzv. všeobjímající lásku. Je vyčerpávající se snažit, aby mě měl každý rád. Nemusím být oblíbená za každou cenu, nepotřebuji, aby se mnou ostatní souhlasili záleží mi ale na tom, aby mi rozuměli a aby si mě vážili, protože se k nim chovám férově, vstřícně a slušně. 2 6. V literární historii, dějinách hudby i gramatice existuje pevná kostra, které se musím držet, ta se opakuje ale čím ji naplním, je na mně pořád čtu, vzdělávám se, chodím s očima otevřenýma a své výklady s chutí stále doplňuji, měním a kombinuji. To považuji na práci učitele kromě hledání patřičné formy výuky - za hodně atraktivní, totiž že NEMUSÍ učit stále totéž. 7. Dělám všechno pro to, aby to tak bylo, ale po každé odučené hodině bych vám řekla něco jiného. Někdy se cítím jako Komenský, někdy jako idiot, který táhne do kopce přetěžkou káru na tenkém provázku, který má zadřený do zápěstí (to se mi před nedávnem fakt zdálo!). Poznáte stoly ostatních učitelů?6 3 4

9 6 Posila biologického kabinetu ROZHOVOR S VESELOU UČITELKOU HANOU SOUKUPOVOU -jna- 17 jménu zatím přiřadit tvář. Hodlám to v nejbližších Sekundáni, sextáni a třeťáci, těšte se! Spolu s paní Soukupovou přichází změna do vašich hodin biologie. Čerstvý vítr v podobě nové kantorky k nám nepřichází z daleka. Hana Soukupová je třeboňská rodačka. Učila na Základní škole Na Sadech, po mateřské nastoupila do Českých Budějovic a nyní se chystá i na zdejší gymnázium. Některým z vás se již možná poštěstilo posilu učitelů biologie spatřit, já sama se přiznávám, že ač jsem vytvořila tento rozhovor, nemohu si ke dnech napravit, ale zatím jsem získala pár informací, které Hanu Soukupovou pomohou mě i vám přiblížit. 7 8 Temperamentní dobrák od kosti Můžete se studentům v krátkosti představit? Jaké předměty učíte? Mohla byste zkusit v krátkosti charakterizovat Vaši povahu? Jmenuji se Hana Soukupová, pocházím z Pošumaví. Po studiu na Gymnáziu v Prachaticích jsem absolvovala studium na PF JU v Českých Budějovicích, obor fyzika-biologie. Od roku 1996 žiji v Třeboni. Na zdejším gymnáziu budu vyučovat biologii a biologické praktikum. Zároveň vyučuji fyziku a přírodovědné praktikum na GON v Českých Budějovicích.

Charakterizovat nestranně svoji povahu je pro člověka většinou obtížné. Proto napíši, jak se vidím a doufám, že to zároveň co nejvíce odpovídá i tomu, jak mne vidí ostatní. Myslím si, že jsem skoro typický sangvinik, tj. energická, veselá, upřímná a temperamentní osobnost. Snažím se být spravedlivá, i když to není vždy zcela jednoduché. Ctím pravdu a nemám ráda lež, přetvářku, povýšené chování a zbabělost. Z jaké školy k nám přicházíte a máte odtud špatné, či dobré zkušenosti? V současné době učím na Gymnáziu olympijských nadějí v Českých Budějovicích. Tato práce se mi líbí a naplňuje mne. Co očekáváte od místních studentů? Vím, že jste také učila na základní škole, myslíte, že se žáci nižšího gymnázia liší od žáků základní školy, popř. v čem? V průběhu prvních hodin, které jsem na zdejším gymnáziu odučila, jsem si všimla, že budu vzdělávat ve většině případů studenty bystré a snaživé. Při výuce mám ráda vzájemnou diskusi a oboustranně aktivní řešení předkládaných problémů. Proto očekávám, že zdejší studenti budou plně využívat svých schopností a dovedností a pevně věřím, že jim prvotní elán, který jsem v nich objevila, dlouho vydrží a bude je posouvat ve vzdělávání tím správným směrem. Myslím si, že žáci nižšího gymnázia jsou děti jako každé jiné. Mají svá tajná přání, rádi slyší pochvalu, hůře nesou případný neúspěch a většinou jsou hraví a soutěživí. Narozdíl od jiných dětí však měly svůj osobní důvod, proč si zvolily studium na výběrové škole. Jsou to děti, které dokázaly již v útlém věku něco více, byly dobré a odlišovaly se osobními úspěchy. Studiem na gymnáziu se jim otevírají širší možnosti s množstvím alternativ, jak formovat a rozvíjet svoji osobnost. 18 Jaké třídy budete učit? Budu učit biologii v sekundě, v sextě a ve 3. ročníku čtyřletého gymnázia, kde budu zároveň učit i biologické praktikum. Hlavním tématem tohoto čísla GYMu je učitelství. Čím u Vás pedagogická škola zvítězila, když jste si před lety vybírala školu? Co je Vaší motivací k učení a předávání vědomostí studentům, kteří jsou často neteční a nemají vůli studovat? Ke kantořině jsem měla sklony vždycky. Již na základní škole jsem doučovala matematiku své vrstevníky, proto má volba byla předem jasná. Vybrala jsem si studium na PF JU, protože zde jsem si mohla zvolit libovolnou kombinaci předmětů pro svoji aprobaci. A má motivace? To je jednoduché, prostě mě ta práce baví. Je pro mne vždy novou výzvou, je zajímavá a nikdy není jednotvárná. Nutí mne se neustále vzdělávat, sledovat nové trendy. Je plná překvapení. Mám možnost podílet se na rozvíjení lidského potenciálu. Připadám si jako sochař, který tvoří a formuje, ale na rozdíl od neživého studeného kamene mám tu čest formovat živý materiál. O to je to složitější a sebemenší chyba může být fatální. Ze své pedagogické praxe vím, že netečnost a nedostatek vůle se dá většinou snadno eliminovat cílenou motivací, poutavým výkladem a osobitým přístupem. Poslední osobní otázka: Máte rodinu, děti? Jsem vdaná. Mám dvě děti, synovi je 10 let a dcerce 3 roky. Který z našich učitelů je nejlepší? Kdo je zvědavej, bude brzo starej! Každý z nich se snaží být tím nejlepším, každý z nich sklízí pochvaly i kritiku. Ale kdo z nich je ten nejlepší? Který z našich učitelů je tím : nejchytřejším, nejschopnějším, nejmilejším, nejkrásnějším, nejpřívětivějším, nejobětavějším, nejcílevědomějším, nejvěrohodnějším, nejvšestrannějším, nejvstřícnějším, nejvřelejším, nejsebejistějším, nejdobrotivějším, nejvynalézavějším, nejpřátelštějším, nejhodnějším, nejkreativnějším, nejvíce sexy, nejvkusnějším, nejvíce vůdčím, nejosobitějším, nejvychovanějším, nejšikovnějším, nejpřejícnějším, nejvelkodušnějším, nejoriginálnějším, nejusměvavějším, nejšťastnějším, nejúctyhodnějším, nejvtipnějším, nejmilovanějším, nejlaskavějším, nejsrdečnějším, nejrespektovanějším, nejnezávislejším, nejobdivuhodnějším, nejmilovanějším, nejmírumilovnějším, nejpřizpůsobivějším, nejlíbeznějším, nejvíce podporujícím, nejpraktičtějším, nejučenlivějším, nejvíce inspirujícím, nejcitlivějším, nejtolerantnějším, nejprsatějším, nejpohodovějším, nejpohotovějším, nejpůsobivějším, nejdůslednějším, nejpůvabnějším, nejvíce komunikativním, nejakčnějším, nejspolečenštějším, nejnaslouchavějším, nejpopulárnějším, nejbezchybnějším, nejbohatším, nejoptimističtějším, nejsvéráznějším, nejvyrovnanějším, nejupřímnějším, nejobdivovanějším? -lad-

Kdo bude učit vaše děti?! -adyctu- Vzhledem k tomu, že hlavním tématem tohoto GYMu je učitelování, profesorování, vtloukání nových vědomostí do hlavy, přecházení z jedné strany třídy na druhou..., připravili jsme si pro vás anketu, týkající se uchazečů o studium pedagogické. Dotázal jsem se čtyř žáků ze čtvrťáku na jejich budoucí učitelské studium. Jaká je vlastně motivace studentů vzdělávat ostatní? Je peďák jen záchrana nebo se mezi těmito mladými lidmi najde někdo, jenž neztrácí ideály a učení ostatních je jeho snem? Zde máte reakce těch, kteří jednou můžou učit i vaše děti: Jak dlouho přemýšlíte nad studiem pedagogické fakulty, popřípadě s jakou vážností? Je pro vás pedák jen záchrana? P. Kaiseršatová(4.): Pro peďák jsem se rozhodla již ve školce a nikdy jsem nepřemýšlela o ničem jiném, takže hodně hodně dlouho. A. Ehrlichová (4.): Protože pocházím z učitelské rodiny, přemýšlím nad studiem pedáku už dlouho. Ale opravdu vážně nad tím přemýšlím teprve poslední rok a určitě ne jako nad záchranou. J. Suchomel (4.): Když sem se ve třeťáku rozhodoval, co dál dělat, pedák pro mě byl jasná volba. A není to jen záchrana. K. Tejčková(4.): Nad studiem pedagogické fakulty přemýšlím už od dětství. Už jako malá jsem si pořád hrála se svými kamarády na školu. Hrozně ráda jsem jim opravovala sešity a známkovala jejich výsledky. Často jsme také sedávali a vyráběli různé věci. V jejich kolektivu se mi velice líbilo. Když už jsem byla větší, každý rok jsme pořádali v naší vesnici pro děti dětský karneval a na den dětí jsme pro ně připravili pohádkový les s překvapením. Tato práce mě velice bavila. Jaké předměty chcete studovat? Dokážete si sebe 19 sama představit před skupinou lidí, jakou reprezentujete v současnosti vy? P. Kaiseršatová: Vždy jsem chtěla učit matematiku, jen druhý předmět se měnil. Teď jsem se rozhodla pro matematiku a zsv a navíc psychologii. Vystupovat před lidmi a jednat s nimi mi nevadí, spíš naopak mě to hodně láká. Je to výzva postavit se před puberťáky a čelit jim. A. Ehrlichová: Já bych chtěla studovat učitelství 1. stupně základní školy a tam se učí vlastně všechno, není zde žádné speciální zaměření. No, rozhodně si nedovedu představit, že bych stála před třídou uřvaných maturantů a měla jim vykládat nějakou látku.. J.Suchomel: Chci studovat tělocvik a zeměpis, jsou to jediné dva předměty, co mě ve škole aspoň trochu baví. K.Tejčková: Nejraději bych chtěla studovat učitelství na prvním stupni. Mám velmi ráda malé děti a myslím si, že učitelka v první třídě musí být hodná a milá, navodit dětem ve škole příjemné prostředí a dobrou atmosféru. Protože když se prvňáčkovi bude líbit v první třídě, tak se bude do školy těšit, ale jestli bude zklamaný, bude školu nenávidět celých devět let. V devátém ročníku jsme dostali za úkol vybrat si jeden vyučovací předmět a vžít se do role učitelky a učit před celou třídou. Tato role učitelky se mi velice líbila a myslím si, že v budoucnu toto povolání zvládnu. Co Vás motivuje nastoupit na učitelskou dráhu? Těšíte se na učitelství? P. Kaiseršatová: Učitelkou jsem chtěla být opravdu již od školky, svou sestru jsem trápila hrami na školu pořád. Nikdy jsem ani nad ničím jiným nepřemýšlela. Podle toho jsem i vybírala střední školu. Chtěla jsem pracovat s lidmi, s mladými lidmi o to víc. A ani moje výška, kvůli které lidi tvrdí, že to není povolání pro mne, mi v tom nezabrání.

A.Ehrlichová: Určitě mě motivuje moje maminka a babička. Chtěla bych být dobrá učitelka, stejně jako byly ony. Na prvním stupni se vlastně děti učí to, co budou celý život potřebovat a já bych je to chtěla naučit dobře. J.Suchomel: Motivace na učitelskou dráhu je veliká, chci dělat to, co mě baví. Baví mě dělat sporty všech druhů a při studiu tělocviku si to pořádně užiju. S učitelstvím nemám problémy, rád vysvětluju věci své mladší sestře, když neví, jak na to. Prababička učitelka Je to takové rodinné prokletí učitelství, či snad poslání? Jak jinak nazvat stav, kdy mám v rodině snad 11 učitelů? Tak jsem jednoho dlouhého zimního večera poprosila svou babičku - učitelku, aby mi vyprávěla o mé prababičce, taktéž učitelce... Tvoje prababička byla učitelkou na obecné vesnické škole. Její předchůdkyně se nesměly vdávat, takže většinou učili muži nebo mladé ženy. Svobodné starší dámy byly vzácnější. Prababička vystudovala reálné gymnázium a roční učitelský ústav. V roce 1929 v 21 letech dostala místo ve vesnici dosti vzdálené od jejího domova, kde měla bydlet v pokojíčku u sedláka a pracovat jako industriální učitelka. To znamenalo, že měla učit ruční práce, hlavně starší děti, které nešly po pěti třídách obecné školy na školu měšťanskou, ale chodily do obecné školy pořád dál. Už po dvou měsících dostala prababička stálé místo v jiné vesnici, kde poté učila na obecné škole (tj. prvním stupni základní školy) celý život. Pro mladou učitelku bylo samozřejmě těžké najít si ve vesnici manžela, protože pro sedláka byla špatnou partií kvůli své neschopnosti starat se o hospodářství. Ve třídách bylo tehdy 40 i více žáků, kteří mohli patřit do jednoho, ale i do pěti ročníků. Plat měla tehdy asi 600 Kč, z toho 200 Kč posílala matce a bratrovi, kteří měli malé hospodářství. Na vesnici tehdy učitel patřil k několika málo vzdělaným lidem: lékař, farář, učitelé, lesník, později četníci, poštmistr, případně bohatší sedlák, který měl střední školu. Po druhé světové válce byl postaven několikabytový dům pro učitele, který již měl tekoucí vodu a splachovací záchody. Nutno podotknout, že ostatní vesničané považovali učitele za panstvo. Mladí svobodní učitelé ve volném čase chodili na procházky, botanizovali, cvičili v Sokole, nacvičovali divadlo, organizovali výlety, vesnické oslavy, muzicírovali. Když si prababička u místního truhláře nechala dělat nábytek do svého pokojíčku, dětem se to velmi líbilo, protože v mnoha domácnostech vlastně žádný pořádný nábytek neměli. Vymožeností bylo vlastnit rádio a prababiččina kolegyně měla K.Tejčková:. Co mě motivuje dostat se na učitelskou dráhu? Je to především práce s dětmi a práce v kolektivu. Tato práce je velice kreativní, nemůže se to brát jako každodenní rutina. Učitel na prvním stupni není jen učitelem, ale také hlavně vychovatelem. Musí mít k dětem nějaký vztah, musí je chápat, tolerovat a mít je rád. Myslím si, že učitelství není jen povolání, ale i poslání a na tuto učitelskou kariéru se moc těším. fotografický aparát, se kterým fotila drobné události vesnického života. Děti chodily do školy z dalekého okolí pěšky, takže v zimě nebo v plískanici přišly dost zbědované. Když dala zmáčeným děvčatům suché punčochy, vzpomínaly na to ještě po letech. U školy nebyla jídelna a děti chodily na oběd domů, tedy ty, které to měly blízko, ty ze vzdálenějších míst měly s sebou kus chleba a běhaly o polední pauze kolem školy. Ve třídě byla zásoba lískových prutů na udržení kázně a největší darebáci měli za úkol zásobu doplňovat. Během vyučování se chodilo často ven, v zimě se o tělocviku sáňkovalo, v létě běhalo za humny. V přírodopise se rostliny vyučovaly přímo venku za školou. Paní učitelka samozřejmě nikdy nechodila v kalhotách a také tělocvik učila a předváděla v sukni. Prababička se v roce 1938 vdala a následující rok se jí narodila první dcera, tedy já, a o tři roky později druhá dcera (také budoucí učitelka). Moje matka učila dál, k nám dětem měla služku mladinkou švagrovou, která by jinak musela na nucené práce do Německa. V domácnosti tehdy bylo mnohem víc práce než dnes i když neměli učitelé hospodářství. Za války se učitelé museli přizpůsobit požadavkům režimu, například dělat zkoušky z němčiny. A po válce se zase přizpůsobovali novému režimu a byli nuceni agitovat pro komunistickou stranu. Tvá prababička šla do důchodu v roce 1963, za tu dobu učila stále v té samé vesnici tři generace žáků. Byla přísná, ale spravedlivá a jak ji měli všichni rádi! Mě učila pět let, a to věru nebylo nic příjemného, protože byla na mě ze všech nejpřísnější, aby si ostatní děti nemyslely, že mi nadržuje. Pro většinu z dětí, které učila, byla základní škola jediným vzděláním v životě. Tak jak by se ti to líbilo, Lado, kdybys musela zítra místo sezení v lavici celý den dřít na poli? -lad-