VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Výskyt vybraných profesionálních alergií u sester Bakalářská práce Autor: Vlasta Hledíková Vedoucí práce: Mgr. Jana Truplová Jihlava 2014
Anotace Tato bakalářská práce je zaměřená na téma výskytu vybraných profesionálních alergií u sester. V teoretické části se zabývá nejdříve alergickými reakcemi, imunitním systémem, dědičností a alergickým onemocněním od diagnostiky až po léčbu a případné komplikace. Druhou oblastí popisovanou v teoretické části jsou potenciální alergeny v každodenní práci sestry, např. desinfekce, rukavice a další pomůcky, se kterými sestra přichází v průběhu jedné směny několikrát do kontaktu. Praktická část se věnuje zpracování otázek z dotazníku pomocí grafů, kde zjišťuji výskyt alergických reakcí v návaznosti na další faktory. Klíčová slova: alergická reakce, alergie, desinfekce, rukavice Annotation This bachelor thesis focuses on occurrence of selected occupational allergies common for nurses. The first section of the theoretical chapter deals with allergic reaction, immune system, heredity and allergies from diagnosis up to the treatment and possible complications. The second section covers potential allergens present in nurse's everyday duty (eg. disinfectants, medical gloves and other common requisites). Practical chapter provides analysis of responses from the survey conducted among nurses from Jihlava Hospital. Results are presented as graphs followed by short discussion in context of other relevant factors. Keywords: allergic reaction, allergies, disinfection, medical gloves
Poděkování Děkuji Mgr. Janě Truplové za odborné vedení, drahocenné rady i čas, který se mnou strávila. Poděkování patří také respondentům, kteří byli ochotni zapojit se do dotazníkového šetření. Poděkovat bych chtěla i mé rodině a přátelům, kteří mi byli v době psaní této práce velkou oporou.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis
Obsah 1 Úvod... 7 1.1 Cíl výzkumu... 8 1.2 Hypotézy... 8 2 Teoretická část... 9 2.1 Alergologie a imunologie... 9 2.1.1 Základní pojmy alergologie a imunologie... 9 2.1.2 Imunitní systém... 10 2.1.3 Alergie... 11 2.1.4 Kontaktní ekzém... 14 2.2 Alergeny v práci sestry... 15 2.2.1 Pomůcky k péči o pacienta, péče o tyto pomůcky... 15 2.2.2 Desinfekce... 16 2.2.3 Hygiena rukou... 18 2.2.4 Ochranné oblečení a pomůcky... 19 3 Praktická část... 22 3.1 Metodika výzkumu... 22 3.2 Charakteristika vzorku respondentů... 22 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí a průběh výzkumu... 22 3.4 Zpracování získaných dat... 22 3.5 Vlastní výsledky výzkumu... 23 3.6 Diskuse... 45 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 48 4 Závěr... 49 Seznam použité literatury... 51 Seznam grafů... 53 Seznam příloh... 54
1 Úvod Tématem této práce je výskyt vybraných profesionálních alergií u sester. Alergie jsou v dnešní době, i díky nárůstu výskytu, velmi diskutovaným tématem hlavně v obecné rovině. Na pultech obchodů se běžně setkáváme s bezlepkovými potravinami a jinými hypoalergeními výrobky. Výrobci se snad předhánějí v tom, kdo vyrobí lepší desinfekci pro domácnosti a ty díky tomu působí jako přísně sterilní operační sál, kde za několik málo minut začne další operace. Je otázkou, zda se i díky těmto vlivům nezvyšuje výskyt alergií a jejich komplikací v populaci. V nemocničních zařízeních jsou naopak jiné podmínky. Do kontaktu zde přichází mnoho nemocných a proto je na desinfekci a celkově zamezení přenosu nákaz mezi pacienty, případně na boj proti vzniku různých infekcí, kladen velký důraz. Za tímto účelem jsou používány desinfekční prostředky, různé jednorázové a ochranné prostředky. Na jedné straně chrání před přenosem a vznikem nemocí, na straně druhé mohou nemoci způsobovat. V teoretické části se zaměříme na alergická onemocnění, jejich výskyt v populaci a možnou genetickou zátěž, imunitní systém a jeho složky. Podrobněji se setkáváme s diagnostikou alergických onemocnění, včetně různých testů až po těžké komplikace těchto onemocnění. Druhá část teoretických poznatků je věnována látkám a materiálům, se kterými sestra neustále ve zdravotnickém zařízení přichází do kontaktu. Jsou to například desinfekce, rukavice a další ochranné prostředky, které jsou v dnešní době běžně používány. 7
1.1 Cíl výzkumu Cíl první Zmapovat výskyt alergických reakcí na ochranné a pracovní pomůcky používané ve zdravotnických zařízeních se zaměřením na rukavice a desinfekční prostředky v každodenní práci sestry. Cíl druhý Zjistit zda sestry léčené pro alergologické nebo kožní onemocnění mají alergické reakce na desinfekce a rukavice. 1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1 Domnívám se, že výskyt alergických reakcí na ochranné a pracovní pomůcky nepřesáhne 20%, což je průměrný výskyt alergických onemocnění v populaci. Hypotéza č. 2 Sestry, které potvrdily léčbu alergického nebo kožního onemocnění, mají v 50 % případů reakce po kontaktu s rukavicemi nebo desinfekcemi. 8
2 Teoretická část 2.1 Alergologie a imunologie 2.1.1 Základní pojmy alergologie a imunologie Alergologie a imunologie jsou lékařské obory, které pečují o zdravou imunitu. Imunologie je základní vědou, která v současnosti patří mezi nejrychleji se rozvíjející obory. Mezi klady imunologie patří velké pokroky, například v boji proti infekčním onemocněním při transplantacích nebo krevních transfuzích. Aplikovanou disciplínou imunologie je alergologie. Ve středu zájmu alergologie jsou nejčastější poruchy imunity, které jsou také známy jako alergie. Vzhledem k tomu, že alergická reakce může postihnout jakýkoliv orgán, je alergologie oborem multidisciplinárním (Zavázal, 2000). Imunologie a alergologie se zabývají imunitní odpovědí, což je obranná reakce těla na cizí látky, které mohou být jak živé, tak i neživé. Celý proces začíná na povrchu těla při kontaktu člověka s alergenem a pokračuje obranou tkáňových buněk a dalšími látkami. Imunitní odpověď je zakončena odezvou v lymfatických orgánech v místě infekce nebo reakcí celého organismu na kontakt s alergenem (Zavázal, 2000). Imunitní reakci v těle způsobuje kontakt člověka s antigenem. Antigen je souhrnný název pro tzv. vetřelce napadající organismus. Tyto látky mohou mít mikroskopické rozměry (bakterie, písně atd.), které jsou na hranici viditelnosti. Oproti tomu některé organismy způsobující imunitní reakci mohou několikanásobně přesahovat velikost člověka příkladem může být tasemnice (Zavázal, 2000). Antigen, který má schopnost vyvolat alergickou reakci se nazývá alergen. Alergeny můžeme rozdělit na živé a neživé. Do skupiny živých alergenů řadíme všechny mikroorganismy jako například viry, bakterie, kvasinky či plísně. Do druhé skupiny, tedy mezi neživé alergeny, patří například prachové částice, které způsobují prachové alergie, zvířecí srst či chlupy, léky (lékové alergie) nebo potraviny způsobující tzv. potravinové alergie. Téměř jakákoliv látka, se kterou přicházíme pravidelně do styku, se může stát alergenem, například prací prostředek na prádlo nebo kosmetické přípravky (Zavázal, 2000). 9
Alergeny vyvolávají alergie a alergické reakce. V dnešní době se slovo alergie používá všeobecně jako slovo nadřazené atopii a anafylaxi. Atopie je druh alergické reakce, která je zprostředkována imunoglobulinem E (IgE). Atopická reakce se nemusí projevit přímo v místě kontraktu s alergenem (alergeny se velmi často do těla dostávají vdechnutím či požitím) a je zde určitý podíl genetické predispozice. Na podkladě atopií mohou vznikat onemocnění jako astma, alergický ekzém, kopřivka nebo pylová rýma. Anafylaxe je typem alergie, kde je průvodním znakem nadměrná reakce organismu na alergen, proti kterému je již vytvořena protilátka. Alergická reakce je charakterizována jako změněná reakce člověka na působení antigenu. Pojem alergická reakce je velmi podobný nebo je ztotožňován s pojmem hypersenzitivita a přecitlivělost což jsou souhrnné pojmy pro projevy vystupňované alergické reakce (Bystroň, 1997). 2.1.2 Imunitní systém V celém lidském těle se nacházejí buňky imunitního sytému a jeho orgány, které působí jako jeden celek. Rozložení buněk imunitního systému je různé, větší kumulace buněk a orgánů imunitního systému se nachází především v místech kontaktu se zevním prostředím. V takových místech se nacházejí specializované struktury na rozpoznávání, zpracovávání a odstraňování antigenů, tedy látek rozpoznaných jako cizích, proti nimž je vytvořena protilátka. Veškeré buňky imunitního systému vznikají z kmenových buněk kostní dřeně, kde dorůstají a dozrávají. Zde se rozčleňují vzhledově, tvarově a funkčně. Z kmenové kostní tkáně putují zralé buňky do periferních lymfatických orgánů, kterými jsou lymfatické uzliny, slezina, sliznice a podslizniční lymfatické uzly, kde plní svojí úlohu (Bystroň, 1997). Buněčná imunita je zajištěna pomocí lymfocytů. Tento druh imunity je důležitý především v boji proti původcům některých onemocnění. Buněčná imunita má také svoji nedílnou úlohu v oblasti transplantací, transfuzí, při nádorových onemocněních i v obraně proti nitrobuněčným parazitům. V těle člověka se vyskytují dva druhy lymfocytů: T-lymfocyty a B-lymfocyty. Za buněčnou imunitu jsou zodpovědné T- lymfocyty a jejich původ je spojen s funkcí thymu (brzlík). Asi 70 % T-lymfocytů se nachází v krvi a zbývajících 30 % je uloženo ve slezině a lymfatických uzlinách. B- lymfocyty se vyvíjejí odlišným způsobem a jejich hlavní úloha se nachází v protilátkové imunitě. B-lymfocyty se nacházejí především v dřeni sleziny a v lymfatických uzlinách (Podstatová, 2001). 10
Nedílnou součástí imunitního systému jsou imunoglobuliny. Ty jsou charakterizovány jako bílkoviny, které zajišťují protilátkovou imunitu. Imunoglobuliny se v těle člověka objevují jako odpověď na kontakt s antigeny infekčních agens. Podle velikosti a vnitřní struktury se imunoglobuliny dělí do pěti základních tříd - IgM, IgG, IgA, IgD, IgE. IgM (imunoglobulin M) se účastní primární odpovědi, tzv. akutní fáze onemocnění. Neprochází placentou k plodu a je prvním imunoglobulinem, který si dítě vytváří po narození samo. Dalším druhem je imunoglobulin G (IgG), který se začíná vytvářet asi deset dní po vzniku imunitní reakce. IgG může jako jediný přestupovat z krve matky do krve plodu v posledních týdnech těhotenství. IgA se vyskytuje v krevní plazmě, ve slizničních sekretech (sekret horních cest dýchacích, sliny) a hlavním úkolem je především ochrana sliznic. Imunoglobulin E se nachází podobně jako IgA hlavně v sekretech trávicího a dýchacího traktu, chrání tělo před parazity a ve vyšších koncentracích se vyskytuje u atopiků. Posledním imunoglobulinem je IgD, u kterého není zatím přesně objasněna jeho úloha v protilátkové imunitě, vyšší koncentrace jsou však známy u autoimunitních onemocnění (Podstatová, 2001). 2.1.3 Alergie Termín alergie charakterizuje přecitlivělost na určitou látku, kterou imunitní systém těla rozpozná jako cizí (potraviny či léky) a začne proti ní tvořit protilátky. Alergeny mohou do těla vstoupit požitím, vdechnutím, dotykem nebo také injekční aplikací. Až 20 % populace trpí nějakou formou alergie, která se častěji vyskytuje u dětí a jejíž výskyt v posledních letech roste. Alergie mohou vzniknout i při dlouhodobé expozici látkám, se kterými člověk přichází denně do styku. Tento druh alergie často souvisí s výkonem povolání, například zdravotníci (v 7-10 % případů udávají alergii na latex), kuchařky nebo uklízečky (Bydžovský, 2008). Reakce, ke které dochází po kontaktu s alergenem, může nastat s různou intenzitou a různou prodlevou od prvního kontaktu. Velmi často se objevuje tzv. okamžitá reakce, ta se projevuje v rozsahu sekund až minut, ale může se projevit i s odstupem hodin. K reakci na kontakt s alergenem může však dojít i v řádu dní a dokonce i týdnů. Alergická reakce se nejčastěji projevuje hlavně na kůži a sliznicích jako zarudnutí, otok či kopřivkovým exantémem. Projevy alergické reakce mohou být i celkové, sem řadíme například nevolnosti, zvracení, horečky, tachykardii nebo křeče (Bydžovský, 2008). 11
Alergická reakce se může projevovat těžkými a v některých situacích až život ohrožujícími stavy. Do této skupiny reakcí zařazujeme anafylaktický šok, který je charakterizován jako druh distribučního šoku, který se rozvíjí v průběhu minut v reakci na prudkou alergickou reakci organismu. Mezi další těžké reakce na kontakt s alergenem patří Quinckeho edém (otok hrtanu a následné dušení), bronchospazmus (zúžení průdušek, které nastává nejčastěji po intravenózní aplikaci léků v průběhu několika sekund) a exofoliativní epidermolýza (což je výsev krvavých puchýřů, prosáklé podkoží a odlučování pokožky v cárech, tato reakce má pozdější nástup než předchozí závažné projevy) (Bydžovský, 2008). Diagnostika alergií Pro potvrzení alergického onemocnění je nutno projít několika lékařskými vyšetřeními. Mezi nejdůležitější část vyšetření v alergologii patří sběr anamnestických údajů, tzv. anamnézy neboli dat z předchorobí. Lékař od pacienta sbírá data o současném stavu (příznaky, současné obtíže), anamnézu osobní (prodělaná onemocnění, úrazy, alergie), pracovní (pracovní podmínky), sociální (životní prostředí a rodinné poměry), rodinnou (onemocnění rodičů, možné genetické predispozice), u žen gynekologickou (menarché, pravidelnost menstruace, porody, potraty, klimakterium) a farmakologickou (pravidelně užívané léky, lékové alergie) (Navrátil, 2008). V případě diagnostiky alergického onemocnění věnujeme zvýšenou pozornost rodinné anamnéze, která hraje roli u onemocnění atopického původu. Rodinná anamnéza však nemá stejnou vypovídací hodnotu v případech, kdy se jedná například o lékové alergie nebo kontaktní ekzémy. V osobní anamnéze se zajímáme především o různé alergické projevy již od narození dítěte. Opomenuty by neměly být také projevy jako zažívací obtíže, kožní onemocnění nebo časté obstrukční bronchitidy. Zvýšenou pozornost věnujeme přímé manifestaci alergického onemocnění. Všímat bychom si měli i časových údajů, kdy se obtíže manifestují (jaro, léto). Vlivy domácího a pracovního prostředí by neměly být opomíjeny stejně jako údaje o kontaktu pacienta s novými podněty či látkami. V anamnestických údajích by neměla chybět ani data o možných projevech alergie a délce jejich trvání (Bystroň, 1997). Po odebrání anamnézy je lékařem určen další diagnostický postup. Většina projevů alergií se odhaluje aspekcí (vyšetření pohledem) a auskultací (vyšetření poslechem). V průběhu vyšetření se zaměřujeme na celkový stav nemocného a na orgány, které jsou 12
alergií postiženy. Mezi projevy alergií patří například alergické postižení oční spojivky, alergická rýma, postižení dutiny ústní, průduškové astma nebo alergie zažívacího traktu. U kožních alergií se zaměřujeme na kopřivku různého tvaru, velikosti a lokalizace a svědění, které je pro pacienta velmi nepříjemné a omezující. Ekzémy se mohou vyskytovat v několika podobách od sušších plošek pokožky na různých částech těla s různým stupněm zarudnutí až po mokvající plochy, které se vyskytují nejčastěji v místech kožních záhybů, ale mohou se vyskytnut kdekoliv na těle alergika (Bystroň, 1997). Svůj význam v diagnostice alergií mají i různé testy, nejčastěji kožní, které jsou nejpoužívanější. Méně často jsou používány testy, kdy jsou alergeny aplikovány přímo na sliznice (spojivka, nosní sliznice). Dalším méně využívanou možností jsou provokační testy, kdy je pacient vystaven alergenu formou bronchoprovokačního testu (pacient vdechuje daný alergen) nebo expozičního testu, kdy jsou nemocným podávány lékové či potravinové alergeny perorální cestou. Většinu testů lze provádět přímo v ambulanci lékaře, pouze provokační a expoziční testy je doporučeno provádět v průběhu hospitalizace (Bystroň, 1997). Svojí roli mají v průběhu diagnostického procesu i laboratorní vyšetření. Pacient nejčastěji podstupuje tzv. funkční vyšetření plic neboli spirometrii (vyšetřuje se kapacita plic, vitální kapacita plic, minutová klidová a maximální ventilace). V některých případech se odebírá krev na vyšetření eozinofilie a také vyšetření funkční aktivity eozinofilů. IgE se v krvi vyšetřuje v případě, že není možné provést kožní testy nebo jsou výsledky těchto testů nedostatečné. Dále se vyšetřuje například krev k stanovení hodnot krevního obrazu, hladiny minerálů v krvi, stolice na parazity, RTG vyšetření plic a vedlejších nosních dutin, základní imunologická vyšetření či vyšetření zažívacího traktu při podezření na potravinovou alergii (Bystroň, 1997). Léčba alergických onemocnění V případě diagnostikovaného alergického onemocnění je potřeba zahájit léčbu. Tato léčba musí být komplexní a zahrnuje například odstranění alergenu a zamezení dalšího vlivu na pacienta. Dalším krokem v léčbě je léčba alergického zánětu, imunoterapie, která může být doplňována vhodnou podpůrnou léčbou. Odstranění neboli eliminace alergenu je nejúčinnějším léčebným i preventivním opatřením, méně náročná je u pacientů s diagnostikovanou lékovou nebo potravinovou alergií. V případě, že se 13
eliminace podaří v plném rozsahu, nepotřebuje klient většinou už další terapii. Léčba alergického zánětu by měla být komplexní. Léčbu volí lékař podle intenzity a typu alergické reakce. K léčbě jsou používány preparáty z řad kortikosteroidů (Pulmicort), antihistaminik (Zyrtec, Zaditen), stabilizátorů buněk alergického zánětu (Tilade) a dalších skupin léčiv. Další možností léčby je specifická imunoterapie. Tento druh terapie zasahuje do etiopatogenetického mechanismu onemocnění a může se využit v případech, kdy nelze odstranit alergeny z okolí pacientova prostředí nebo nezabírá běžná léčba alergií. Pomocná léčba neodstraňuje příčinu onemocnění, ale tlumí jeho projevy a řadí se sem používání různých mastí a pudrů, léků na tlumení kašle, oční kapky či lázeňská terapie (Bystroň, 1997). 2.1.4 Kontaktní ekzém Toto onemocnění je způsobeno kontaktem kůže s předměty nebo chemickými sloučeninami, které vyvolají alergickou reakci. Kontaktní ekzém může být reakcí na styk s jakoukoliv látkou, se kterou člověk přichází do kontaktu. Kontaktní alergie na rukou se nejčastěji projevuje u profesionálních expozic například alergie na mýdla, gumové nebo kožené rukavice, rostlinné alergeny, různé kosmetické přípravky a věci, se kterými je člověk denně v kontaktu. Z rukou se mohou alergeny přenést na jakoukoliv část těla, a proto musíme věnovat pozornost i tomuto faktu. Nejdůležitější je odhalení a odstranění alergenů. Profesní dermatitidy přecházejí až v 25 % do chronické fáze i při přechodu na jiné pracoviště. V akutních stádiích se léčba zaměřuje na zklidnění projevů. Po zklidnění následuje léčba lokálními kortikosteroidy. Lokální terapie je doplňována antihistaminiky, která se používají ke zmírnění svědění (Zavázal, 2000). 14
2.2 Alergeny v práci sestry Nelékařský zdravotnický personál přichází denně do kontaktu s mnoha látkami. Jak bylo již napsáno, jakýkoliv materiál či látka mohou po různé délce kontaktu vyvolat alergickou reakci. V této části se zaobírám látkami a ochrannými prostředky, se kterými denně přichází zdravotní sestra do styku a na které se u ní mohou vyskytnout alergie a alergické reakce. 2.2.1 Pomůcky k péči o pacienta, péče o tyto pomůcky Téměř neustále sestra přichází do kontaktu s pomůckami, které slouží k péči o pacienta. V dnešní době se používají nejčastěji tři druhy pomůcek k péči o pacienta (jednorázové pomůcky, pomůcky pro opakované použití, individuální pomůcky), zvláštní skupinu pak tvoří uzavřené systémy. Výběr pomůcek a způsob zacházení s nimi má velký význam pro prevenci vzniku nozokomiálních nákaz a také profesních alergií (Vytejčková, 2011). Jednorázové pomůcky Sortiment jednorázových pomůcek se v dnešní době ve zdravotnických zařízeních rozšiřuje. Takové pomůcky výrazně snižují riziko přenosu nozokomiálních i profesních infekcí. Jednorázové pomůcky snižují náklady spojené s desinfekcí a sterilizací a jsou také komfortní nejen pro zdravotníky, ale i pro pacienty. Do této skupiny se řadí například jednorázové žínky, injekční stříkačky, jehly, některé nástroje, rukavice a další (Vytejčková, 2011). Takové pomůcky slouží pouze k jednomu použití, tedy nesmí být resterilizovány a následně tedy používány u dalších pacientů. Pokud se jedná o pomůcky sterilní, tak je nutné pravidelně kontrolovat datum expirace a neporušenost obalu. Použité jednorázové pomůcky se likvidují jako infekční odpad dle platných norem a zákonů (Vytejčková, 2011). Opakovaně použitelné pomůcky I přes trend jednorázových pomůcek stále existují pomůcky, které je potřeba použít opakovaně. Mezi takové se řadí například podávky nebo většina chirurgických nástrojů. U těchto pomůcek je nutné zabránit přenosu infekcí a zabezpečit důkladné odstranění 15
mikroorganismů. Ke splnění těchto podmínek se postupuje podle platných dekontaminačních postupů. Mezi tyto postupy patří mytí, praní, žehlení, desinfekce a sterilizace (Vytejčková, 2011). Opakovaně používané pomůcky jsou na oddělení uloženy sterilizované či jinak zbavené mikroorganismů a jsou uloženy v k tomu určených prostorách dle platných norem. Použité prádlo se ihned ukládá do pytlů, které jsou uzavřeny a převáženy do prádelny k řádnému ošetření. Nástroje se po použití noří do desinfekčních roztoků, a to na dobu doporučenou výrobcem aktuálně používaného desinfekčního prostředku na nástroje, a následně jsou mechanicky očištěny. Takto desinfikované nástroje jsou většinou odesílány na centrální sterilizaci k resterilizaci. Pomůcky, které nevyžadují sterilizaci (podložní mísy, močové lahve) jsou po řádné desinfekci uloženy na vyhrazené místo na oddělení (Vytejčková, 2011). Individualizace pomůcek Maximum pomůcek je vhodné v rámci prevence přenosu nozokomiálních nákaz individualizovat. Do kategorie individualizovaných pomůcek se řadí například pomůcky k zajištění osobní hygieny nebo některé druhy léčiv, jako jsou například nosní kapky nebo masti. Individualizované pomůcky by měly být označeny jménem pacienta a před použitím u jiného pacienta je nutné zajistit důkladnou dekontaminaci (Vytejčková, 2011). Uzavřené systémy S přenosem nozokomiálních nákaz, profesních infekcí a alergií souvisejí i uzavřené systémy. Používání uzavřených systémů znamená velký pokrok v předcházení vzniku nozokomiálním i profesním nemocem. Tyto systémy snižují riziko kontaminace zdravotníka, prostředí nebo pomůcek biologickým materiálem. Uzavřené systémy se používají například při odběrech krve, odsávání z dýchacích cest nebo dlouhodobé katetrizaci močového měchýře (Vytejčková, 2011). 2.2.2 Desinfekce Likvidaci většiny nebo všech mikroorganismů s výjimkou bakteriálních spór zajišťuje proces nazývaný desinfekce. S desinfekcí se na nemocničních odděleních setkáváme dnes a denně. Dle zkušeností z praxe se dají desinfekce rozdělit do dvou velkých skupin 16
(Fotografie zástupců jednotlivých skupin desinfekčních prostředků jsou součástí přílohové části práce). Jedna velká skupina desinfekcí se používá při péči o pacienta a při diagnostických postupech jako jsou například odběry krve, katetrizace močového měchýře nebo péče o operační a chronické rány. Jedná se tedy o desinfekce, které přicházejí do kontaktu s lidskou kůží, ať už s kůží pacienta či zdravotníka. Druhá velká skupina desinfekcí se používá k dekontaminaci ploch, povrchů a nástrojů (Bydžovský, 2008). Volba desinfekčního postupu vychází ze znalostí mechanismů a cest přenosů infekcí nebo vnějších vlivů, které mohou tento proces ovlivnit. V dnešní době rozlišujeme tři základní druhy desinfekce - fyzikální, chemickou a fyzikálně-chemickou (Vytejčková, 2011). Fyzikální desinfekce využívá například metody varu za atmosférického tlaku či v přetlakových nádobách. Další možností je desinfekce pomocí ultrafialového záření, proudícího horkého vzduchu, pasterizací nebo filtrací (Vytejčková, 2011). Chemická desinfekce využívá k ničení mikroorganismů chemické desinfekční přípravky ve stanovené koncentraci a době působení pro požadované spektrum účinnosti. V dnešní době se nejčastěji používají alkoholové, aldehydové, chlorové a jodové roztoky. Desinfekční přípravky jsou rozdělovány podle použití na přípravky k desinfekci ploch (Incidin, Incidur, Desprej, Ajatin), pokožky a rukou (Manisoft, Spitaderm, Septonex, Jodisol, Cutasept, peroxid vodíku, Septoderm), povrchů a předmětů (Sekusept, Incidin, Incidur, Meliseptol HBV). Veškeré chemické desinfekční přípravky by měly být skladovány v odpovídajících prostorách v původních neporušených obalech dle doporučení výrobce (Vytejčková, 2011). Většina desinfekčních prostředků se v dnešní době dostává na oddělení v koncentrované podobě, a proto se před vlastním použitím musí ředit. Koncentrované prostředky ředíme v nádobách k tomu určených studenou nebo teplou vodou. Koncentrát desinfekčního prostředku aplikujeme do vody, nikdy ne obráceně. Všechny nádoby obsahující desinfekční roztok musí být řádně označeny názvem roztoku a jeho koncentrací, časem a datem ředění přípravku. V průběhu desinfekce je nutné dodržovat dobu expozice a koncentraci roztoku dle návodu výrobce. Vždy volíme takový desinfekční prostředek a postup desinfekce, díky kterému nedojde k poškození desinfikovaného materiálu. V rámci prevence nozokomiálních nákaz je nutné dodržovat na pracovištích tzv. 17
desinfekční program, dle kterého jsou v pravidelných intervalech desinfekční prostředky na pracovišti měněny (Vytejšková, 2011). Chemická desinfekce, která se provádí u chirurgických nástrojů určených k opakovanému použití, je prováděna několika způsoby, a to například ponořením, otřením, postřikem nebo pěnou. Při ředění prostředků určených k chemické desinfekci a při vlastním provádění chemické desinfekce se vždy řídíme podle návodu výrobce (Vytejčková, 2011). Vyšší stupeň desinfekce se provádí u pomůcek, které nemohou být z různých důvodů sterilizovány. Pomůcky, které prošly tímto druhem desinfekce, jsou určeny k okamžitému použití, skladovány mohou být maximálně 8 hodin v uzavřených kazetách nebo skříních a kryté sterilní rouškou. Každý prostředek nebo pomůcka, u kterého je použita tato metoda desinfekce, má veden deník. V tomto deníku jsou zaznamenány všechny údaje, například o druhu použitého roztoku, je zde zaznamenáno jméno pacienta, u které ho byl takový prostředek použit, a identifikační údaje personálu (např. jméno), který vyšší stupeň desinfekce provedl (Vytejčková, 2011). 2.2.3 Hygiena rukou S desinfekcí úzce souvisí i problematika hygieny rukou. Na pokožce rukou rozeznáváme stálou (rezidentní) a přechodnou (tranzietní) mikroflóru. Na povrchu a ve vnitřních vrstvách epidermis se nachází rezidentní flóra, je trvalá a mechanicky ji nelze odstranit. Tento druh mikroflóry způsobuje infekce pouze u vnímavých pacientů nebo dostane-li se do sterilních tkání či jiných lokalit. Přechodná mikroflóra se nachází na povrchu kůže, je získávána například kontaktem zdravotníka s pacientem nebo kontaktem s kontaminovanými předměty apod. Životnost této mikroflóry je omezená, je častou příčinou nemocničních infekcí. Jejímu přenosu lze zabránit správnou desinfekcí a hygienou rukou (Vytejčková, 2011). Zásady péče o ruce jsou definovány ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví č. 195/2005 Sb. - zrušeno vyhláškou č. 306/2012 Sb. Pokud u zdravotníka vznikne alergická reakce na rukou, je nutné zjistit, co reakci vyvolalo, a dále postupovat dle platných doporučení. Mezi látky, které mohou vyvolat alergickou reakci, se kromě desinfekční prostředků řadí i rukavice a vonné a konzervační látky v pomůckách, se kterými zdravotnický personál přichází denně do kontaktu (Vytejčková, 2011). 18
Hygiena rukou se provádí například mytím nebo desinfekcí. U mytí rozeznáváme tři základní druhy, tj. mechanické mytí rukou jako součást osobní hygieny, mytí před chirurgickou desinfekcí a hygienické mytí rukou. Desinfekce rukou se provádí desinfekčními prostředky k tomu určenými, které jsou zpravidla alkoholové nebo gelové. Ve zdravotnických zařízeních se provádí hygienická desinfekce rukou (redukce přechodné mikroflóry s účelem přerušení cesty přenosu mikroorganismů) nebo chirurgická desinfekce rukou před operačními výkony (redukce množství trvalé i přechodné mikroflóry z pokožky rukou a předloktí). Hygienická desinfekce rukou se provádí po kontaktu s pacientem, s biologickým materiálem, po sundání rukavic, před aseptickými činnostmi a před kontaktem s pacientem (Vytejčková, 2011). 2.2.4 Ochranné oblečení a pomůcky Každé pracoviště zdravotnického zařízení vyžaduje specifické ochranné pomůcky, které musí být účinné po celou dobu jejich používání, a používání těchto pomůcek nesmí způsobovat zdravotní rizika. Tyto pomůcky chrání jednak zdravotníka před přenosem různých infekcí, ale mohou vést i k vzniku a rozvoji alergického onemocnění. Ochranné pomůcky a oblečení poskytuje ze zákona zaměstnavatel (Vytejčková, 2011). Již při příchodu na oddělení se sestra dostává do kontaktu s ochranným oděvem, což je uniforma, jejíž nedílnou součástí jsou i přezůvky. Uniforma se skládá buď z šatů, nebo haleny a kalhot. Po skončení služby by měla být použitá uniforma odeslána do ústavní prádelny. V případě bariérové ošetřovatelské péče používá zdravotnický personál i další osobní ochranné pomůcky, kam se řadí rukavice, čepice, roušky, brýle, zástěry a empíry. Tyto ochranné pomůcky jsou v dnešní době ve většině případů jednorázové. Při výběru pomůcek sestra hodnotí riziko přenosu mikroorganismů na pacienta a riziko kontaminace zdravotníka. K postupu při bariérové ošetřovatelské péče má každé zdravotnické zařízení vypracovány standardy ošetřovatelské péče (Vytejčková, 2011). Zástěry, empíry Nejčastěji jsou používány empíry látkové nebo jednorázové. Empíry se dělí také podle dalších vlastností, například na propustné a nepropustné, sterilní či nesterilní. Empír musí maximálně zakrývat oblečení a jeho zajišťování probíhá pomocí tkaniček na zádech a za krkem (Vytejčková, 2011). 19
Dle standardů se zástěry používají například při hygienické péči o pacienta nebo při podávání stravy. V dnešní době, stejně jako v případě empírů, můžeme volit z několika možností jako například gumové, omyvatelné nebo nepropustné jednorázové zástěry (Vytejčková, 2011). Čepice a ústenky Čepice používané ve zdravotnických zařízeních jsou nesterilní a pouze jednorázové. Pod čepici se schovávají všechny vlasy, v případě dlouhých vlasů je doporučeno jejich vyčesání do drdolu (Vytejčková, 2011). Ústenky chrání jejich uživatele před přenosem kapénkové infekce. Dělí se podle počtu vrstev na dvouvrstvé, trojvrstvé nebo čtyřvrstvé. Ve většině ústenek se nachází v horní části kovový proužek, který se před nasazením tvaruje podle tvaru nosu. K upevnění ústenek se používají tkaničky nebo gumičky (Vytejčková, 2011). Rukavice Hlavním úkolem rukavic je zajištění mechanické bariéry, která snižuje riziko přenosu mikroflóry z pacienta na personál a opačně. Neméně důležitou úlohou je také ochrana před agresivními účinky desinfekčních prostředků nebo dalších škodlivin, se kterými přichází zdravotnický personál do styku. Rukavice se používají například při zajišťování hygienické péče u pacienta, odběrech biologického materiálu, aplikaci některých druhů léčiv nebo při péči o tělo zemřelého (Mikšová, 2006). Dle typu výkonu se rozhodujeme mezi sterilními a nesterilními rukavicemi. Sterilní rukavice se používají například při cévkování močového měchýře, kanylaci centrální žíly, intubaci, punkcích či při operačních výkonech. Nesterilní rukavice volíme například při odběrech biologického materiálu, hygienické péči o pacienta, kanylaci periferní žíly, manipulaci s pacientem a u některých vyšetření nebo ošetřování ran. Sterilní i nesterilní rukavice se oblékají na čisté a suché ruce (Richards, 2004). Ve zdravotnických zařízeních se nejčastěji používají tyto druhy rukavic: nitrilové, latexové a vinylové. Polyetylenové rukavice nebyly shledány jako vhodné pro klinické použití. Nitrilové rukavice jsou vhodné u výkonů, kde hrozí kontaminace krví nebo jinými tělesnými tekutinami, při práci s ostrými nástroji nebo desinfekcí. Výhodou nitrilových rukavic je jejich pevnost, odolnost proti průniku nebezpečných chemikálií 20
a jsou odolné proti propíchnutí. V případě bariérové ošetřovatelské péče se využívají rukavice latexové, které jsou pružné, pevné, pohodlné pro personál a byla u nich prokázána bariérová ochrana. Pouze některé druhy latexových rukavic mohou být využity při práci s cytostatiky nebo desinfekcí. Největší nevýhodou latexových rukavic je častý vznik alergických reakcí. Použití vinylových rukavic je doporučeno u výkonů, kde je minimální riziko kontaminace biologickým materiálem či při práci s čisticími prostředky. Vinylové rukavice jsou slabé, snadno propíchnutelné a jinak poškoditelné. Bylo zjištěno, že tyto rukavice mají malou odolnost vůči chemikáliím a asi v 60 % jsou propustné pro viry. Někteří výrobci nabízejí pudrované a nepudrované verze rukavic (Kozlier, 1995). 21
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro výzkumnou část bakalářské práce jsem zvolila kvantitativní metodu, formou dotazníkového šetření. Tato metoda byla zvolena z důvodu získání informací od velkého počtu respondentů za krátký časový úsek. Sestavený dotazník byl anonymní a obsahoval celkem 22 otázek (viz příloha č. 1). Většina otázek v dotazníku byla uzavřená, několik otázek bylo polootevřených, otevřené otázky jsem v dotazníku nevyužila. V úvodu dotazníku jsem zkoumala věk respondentů, jejich nejvyšší dosažené vzdělání, oddělení, na kterém pracují, vzdělání a pohlaví. Další otázky se týkaly jednotlivých cílů a hypotéz. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů Dotazník byl určen pro zdravotní sestry pracující na lůžkových odděleních Nemocnice Jihlava, kde na odděleních byly uloženy v obálkách. Po vyplnění byly dotazníky vloženy do obálky, které byly následně zalepeny, aby byla zajištěna anonymita respondentů. Dále byly dotazníky šířeny prostřednictvím webu survio.cz. Celkem bylo náhodně rozdáno 250 dotazníků. Vyplněných dotazníků se navrátilo 169, což je návratnost 68 %. 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí a průběh výzkumu Dotazníkové šetření probíhalo v Nemocnici Jihlava po schválení náměstkyní pro ošetřovatelskou péči. Šetření probíhalo na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, chirurgickém, ortopedickém, traumatologickém, interním, kardiologickém, onkologickém a neurologickém oddělení. Dále sběr dat probíhal na internetu za pomoci webu survio.cz. Sběr dat probíhal v období srpna a září roku 2013. 3.4 Zpracování získaných dat Pro zpracování získaných dat byly použity programy pro statistické vyhodnocení Microsoft Office Excel 2010 a Microsoft Office Word 2010. Přehled zjištěných údajů je uveden v podobě grafů s krátkým slovním komentářem. 22
Absolutní četnost 3.5 Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 1: Vaše pohlaví? 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 Muž Pohlaví respondentů Žena Graf 1 Pohlaví respondentů Z grafu číslo 1 je patrné, že dotazníkového šetření se z celkového počtu 169 respondentů zúčastnilo 6 (3,5 %) mužů a 163 (96,5 %) žen. 23
Absolutní četnost Otázka č. 2: Jaký je Váš věk? 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 15-30 let 31-45 let 46-60 let 61 a více Věk respondentů Graf 2 Věk respondentů Z grafu číslo 2 vyplývá, že nejpočetněji je zastoupena skupina respondentů ve věku 15-30 let. Tato skupina je zastoupena 92 (54,4 %) respondentů. Druhou nepočetnější skupinou jsou zdravotníci ve věku 31 až 45 let, kteří jsou zastoupeni 56 (33,1 %) respondenty. 20 (11,8 %) respondentů uvedlo, že je ve věkové kategorii 46 až 60 let. Věkovou kategorii 61 a více let zvolil 1 (0,6 %) respondent. 24
Absolutní četnost Otázka č. 3: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Středoškolské Vysokoškolské Vyšší odborné Vzdělání Graf 3 Nejvyšší dosažené vzdělání V otázce číslo 3 jsme se respondentů dotazovali na jejich nejvyšší dosažené vzdělání. 76 respondentů (44,9 %) uvedlo, že mají středoškolské vzdělání. Vysokoškolského vzdělání dosáhlo 54 (31,9 %) respondentů. Vyšší odborné vzdělání uvedlo 39 (23,1 %) respondentů. 25
Absolutní četnost Otázka č. 4: Na jakém oddělení pracujete? 70 60 50 40 30 20 10 0 Oddělení Graf 4 Zastoupení jednotlivých oddělení Při pohledu na graf číslo 4 zjišťujeme, že nejvíce respondentů dotazníkového šetření pracuje na interním oddělení, přesně 61 (36,1 %) respondentů. Na chirurgickém oddělení pracuje 27 (16 %) respondentů. 21 (12,4 %) respondentů pracuje na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. 15 (8,9 %) respondentů uvedlo, že pracují na neurologickém a ortopedickém oddělení. Z kardiologického oddělení se šetření zúčastnilo 14 (8,3 %) respondentů. Z oddělení traumatologie a onkologie se šetření zúčastnilo po 8 (4,7 %) respondentech. Z toho tedy vyplývá, že 71 (42 %) respondentů pracuje na odděleních chirurgického typu a 98 (58 %) dotazovaných na pracovištích interního typu. 26
Absolutní četnost Otázka č. 5: Jak dlouho jste na tomto oddělení? 60 50 40 30 20 10 0 do jednoho roku 1-3 roky 4-6 let 7-10 let 11 a více let Délka pracovního poměru na oddělení Graf 5 Délka pracovního poměru na oddělení Z grafu číslo 5, kde je zobrazena délka pracovního poměru na posledním oddělení, je možné zjistit, že do jednoho roku pracuje na svém oddělení 33 (19,5 %) respondentů. Do tří let pracuje na daném oddělení 49 (28,9 %) respondentů. 40 (23,7 %) respondentů pracuje na posledním oddělení v rozmezí 4 až 6 let. V rozmezí 7-10 let pracuje na oddělení 14 (8,3 %) respondentů. 33 (19,5 %) respondentů pracuje na stávajícím oddělení 11 a více let. 27
Absolutní četnost Otázka č. 6: Jste léčen/a pro alergické onemocnění? 140 120 100 80 60 40 20 0 Ano Současná léčba alergického onemocnění Ne Graf 6 Léčba alergického onemocnění v současnosti V otázce číslo 6 jsem zjišťovala, zda jsou respondenti v současné době léčeni pro alergické onemocnění. Z grafu vyplývá, že 50 (29,6 %) respondentů se v současné době s nějakým alergickým onemocněním léčí. 119 (70,4 %) respondentů odpovědělo na tuto otázku negativně. 28
Absolutní četnost Otázka č. 7: Léčil/a jste se v minulosti s alergickým onemocněním? 120 100 80 60 40 20 0 Ano Léčba alergického onemocnění v minulosti Ne Graf 7 Léčba alergického onemocnění v minulosti Graf číslo sedm poukazuje na to, že 70 (41,2 %) dotazovaných se v minulosti léčilo s alergickým onemocněním. 99 (58,7 %) dotazovaných uvedlo, že se v minulosti s alergickým onemocněním neléčilo. 29
Absolutní četnost Otázka č. 8: S jakým druhem alergií se léčíte/jste se léčil/a?d (odpovězte prosím, pokud jste v otázkách 6 či 7 zvolili možnost ano) 35 30 25 20 15 10 5 0 Kontaktní alergie Léková alergie Potravinová alergie Vdechovaná alergie Druh alergie Graf 8 Druh léčené alergie Otázka č. 8 se týkala respondentů, kteří v předchozích dvou otázkách (otázka č. 6 a 7) vybrali možnost ano, tedy že se léčí nebo se léčili s alergickým onemocněním. Zabývala jsem se proto tím, s jakým druhem alergie byli nebo jsou tito respondenti léčení. Na otázku odpovědělo 76 respondentů. 23 (30,3 %) dotazovaných vybralo možnost kontaktních alergií, léčbu lékových alergií uvedlo 13 (17,1 %) dotazovaných. Nejméně zúčastněných vybralo možnost potravinových alergií, tj. 10 (13,1 %). Naopak nejvíce se účastníci šetření léčili nebo léčí s vdechovanou alergií a to v 30 (39,5 %) případech. 30
Absolutní četnost Otázka č. 9: Jaký druh rukavic využíváte na pracovišti nejčastěji? 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Latexové Nitrilové Vinylové Druh rukavic na pracovišti Graf 9 Nejčastěji používané rukavice na pracovišti Z grafu 9 vyplývá, že nejčastěji jsou používány nitrilové rukavice a to v 67 (39,6 %) případech. Druhé nejpoužívanější jsou rukavice latexové, se zastoupením 60 (35,5 %). Vinylové rukavice jsou nejčastěji používány na 42 (24,9 %) pracovištích. 31
Absolutní četnost Otázka č. 10: Kolik času v průběhu jedné služby přibližně trávíte v rukavicích? 60 50 40 30 20 10 0 Minimum Asi čtvrtina Méně než polovina Čas trávený v rukavicích Více než polovina Téměř tři čtvtře Graf 10 Délka času používání rukavic v průběhu jedné směny Otázka č. 10 zjišťovala u respondentů průměrnou délku používání rukavic za jednu směnu. 49 (28,9 %) respondentů uvedlo, že rukavice používá více než polovinu jedné pracovní směny, 45 (26,6 %) respondentů tráví asi čtvrtinu jedné směny v rukavicích. Méně než polovinu pracovní doby přichází do kontaktu s rukavicemi 36 (21,3 %). 22 (13 %) dotazovaných používá rukavice minimálně, naopak téměř tři čtvrtiny pracovní doby v rukavicích pracuje 17 (10,1 %) respondentů. 32
Absolutní četnost Otázka č. 11: Používáte rukavice při práci s desinfekčními prostředky (prostředky k desinfekci povrchů a nástrojů)? 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 Ne Ano Použití rukavic při práci s desinfekcemi na nástroje nebo povrchy Graf 11 Používání rukavic při práci s desinfekcemi na povrchy nebo nástroje Graf číslo 11 poukazuje na to, že při práci s desinfekcemi na nástroje nebo povrchy rukavice používá 159 (94,1 %) respondentů, naopak rukavice nepoužívá celých 10 (5,9 %) respondentů. 33
Absolutní četnost Otázka č. 12: Pokud pracujete s desinfekcí na kůži (desinfekce před zavedením invazivního vstupu, péče o operační rány apod.), používáte rukavice? 140 120 100 80 60 40 20 0 Ne Ano Používání rukavic při práci s desinfekcemi na kůži Graf 12 Používání rukavic při práci s desinfekcemi na kůži Jednou z hlavních zásad zamezení přenosu nozokomiálních nákaz nebo infekcí je desinfikování před každou aseptickou činností. Proto jsme v otázce číslo 12 zjišťovali, zdali zdravotníci používají rukavice při práci s těmito druhy desinfekcí. 48 (28,4 %) dotazovaných uvedlo, že nepoužívá rukavice při každém použití těchto desinfekcí. Naopak 121 (71,6 %) dotazovaných rukavice používá. 34
Absolutní četnost Otázka č. 13: Dodržujete všechny zásady práce s desinfekčními prostředky? 140 120 100 80 60 40 20 0 Ano Ne Nevím Dodržování zásad při práci s desinfekcí Graf 13 Dodržování zásad při práci s desinfekčními prostředky Z grafu číslo 13 můžeme vyčíst, že 123 (72,8 %) účastníků šetření dodržuje zásady spojené s prací s desinfekčními prostředky. 22 (13 %) účastníků naopak všechny zásady nedodržuje a 24 (14,2 %) zúčastněných neví, zda tyto zásady dodržuje. 35
Absolutní četnost Otázka č. 14: Jak často přicházíte v průběhu jedné směny do kontaktu s desinfekcí? 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Minimálně Občas Několikrát denně Téměř neustále Četnost kontaktu s desinfekcí Graf 14 Kontakt s desinfekcí v průběhu jedné směny Otázka 14 zjišťovala, jak často v průběhu jedné směny přijdou respondenti do kontaktu s desinfekcí. 4 (2,4 %) dotazovaní zvolili možnost minimálně, 10 (5,9 %) dotazovaných uvedlo, že do kontaktu s desinfekcí přichází občas. Několikrát denně přijde do kontaktu s těmito látkami 60 (35,5 %) dotazovaných. Téměř neustále přichází do kontaktu 95 (56,2 %) dotazovaných. 36
Absolutní četnost Otázka č. 15: Ošetřujete ruce ochrannými krémy po desinfekci rukou? 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Občas Pravidelně Výjimečně Jiné Používání ochranných krémů Graf 15 Používání ochranných krémů na ruce Ochrana pokožky rukou po desinfekci je velmi podstatná a je třeba zohledňovat, jak se zdravotníci k této problematice staví. 84 (49,7 %) respondentů používá ochranný krém občas, pravidelně jej používá 56 (33,1 %) respondentů. Výjimečně použije ochranný krém 26 (15,4 %) dotazovaných. Odpověď jiné zvolili 3 (1,8 %) respondenti a dodali, že krém použijí maximálně dvakrát za směnu, pokud je k dispozici, nebo že na oddělení mají krém nekompatibilní s používanou desinfekcí. 37
Absolutní četnost Otázka č. 16: Desinfikujete si ruce po každém kontaktu s pacientem? 140 120 100 80 60 40 20 0 Ano Ne Nevím Desinfekce po kontaktu s pacientem Graf 16 Desinfekce rukou po kontaktu s pacientem Z grafu číslo 16 vyplývá, že 130 (76,9 %) dotazovaných si desinfikuje ruce po každém kontaktu s pacientem. Dalších 33 (19,5 %) dotazovaných uvedlo, že desinfekci na ruce nepoužívá po každém kontaktu s pacientem, a 6 (3,6 %) respondentů vybralo možnost nevím. 38
Absolutní četnost Otázka č. 17: Vyskytují se u Vás nějaké reakce po sundání rukavic? 120 100 80 60 40 20 0 Ano Ne Nevím Reakce po použití rukavic Graf 17 Reakce po použití rukavic Otázka číslo 17 zjišťovala, zda se u zdravotníků zapojených do průzkumu vyskytují reakce po sundání použitých rukavic. Možnost ano vybralo 67 (39,6 %) zdravotníků, 101 (59,8 %) zvolilo možnost ne a 1 (0,6 %) zdravotník vybral možnost nevím. 39
Absolutní četnost Otázka č. 18: Jak se projevuje Vaše reakce (odpovězte prosím, pokud jste u otázky č. 17 zvolili možnost ano)? 35 30 25 20 15 10 5 0 Zarudnutí Kopřivka, ekzém Pálení Svědění Suchá kůže Druh reakce Graf 18 Popis reakce na rukavice Na otázku číslo 18 odpovědělo celkem 72 respondentů. 32 (44,5 %) dotazovaných charakterizovalo reakci po sundání rukavic jakou suchou kůži, 17 (23,6 %) zdravotníků tuto reakci charakterizovalo jako svědění. Třetí nejčastější reakcí je kopřivka a ekzém a to v 9 (12,5 %) případech. Možnost zarudnutí byla zvolena osmkrát (11,1 %). 6 (8,3 %) respondentů vybralo možnost pálení. 40
Absolutní četnost Otázka č. 19: Máte reakci po desinfekci rukou (pokud vyberete možnost ano, popište prosím stručně tuto reakci, např. pálení, zarudnutí, puchýřky)? 140 120 100 80 60 40 20 0 Ano Ne Nevím Reakce po použití desinfekce Graf 19 Reakce po použití desinfekce na ruce Z grafu číslo 19 vyplývá, že 131 (77,5 %) dotazovaných neudává reakci po použití kožního desinfekčního prostředku, 1 (0,6 %) dotazovaný vybral možnost nevím. V 37 (21,9 %) případech byla zvolena možnost ano a reakce krátce popsána jako dvojení nehtů, ragády, pálení, suchá kůže, štípání, zarudnutí. Pálení v kombinaci s kopřivkou, popraskanou kůží, puchýři, ragádami, svěděním. Zarudnutí v kombinaci s pálením, ekzémem, puchýři, suchou kůží a svěděním. 41
Absolutní četnost Otázka č. 20: Léčíte se s kožním onemocněním? 140 120 100 80 60 40 20 0 Ano Ne Nevím Léčba s kožním onemocněním Graf 20 Léčba kožního onemocnění v současnosti Otázka číslo 20 zjišťovala, zda se účastníci šetření léčí s kožním onemocněním. Z grafu vyplývá, že 40 (23,7 %) zdravotníků zapojených do tohoto šetření se s nějakým druhem kožního onemocnění léčí. 127 (75,1 %) zdravotníků toto tvrzení popřelo a 2 (1,2 %) dotazovaní neví, zda se s nějakým druhem kožního onemocnění léčí. 42
Absolutní četnost Otázka č. 21: Trpí někdo ve Vaší rodině alergickým onemocněním? 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Ano Ne Nevím Alergické onemocnění v rodině Graf 21 Výskyt alergického onemocnění v rodině Výskyt alergických onemocnění je částečně geneticky podmíněn, a proto i nás zajímalo, zda se v rodinách dotazovaných vyskytují alergická onemocnění. 64 (37,9 %) zúčastněných uvedlo, že se v jejich rodině alergické onemocnění vyskytuje. 95 (56,2 %) zúčastněných neudalo výskyt alergického onemocnění v rodině. O výskytu alergického onemocnění v rodině neví 10 (5,9 %) zdravotníků zapojených do dotazníkového šetření. 43
Absolutní četnost Otázka č. 22: Byla někomu ve Vaší rodině diagnostikována profesionální alergie? 160 140 120 100 80 60 40 20 0 Ano Ne Nevím Profesionální alergie v rodině Graf 22 Výskyt profesionálních alergií v rodině Poslední otázka zjišťovala, zda se v rodinách dotazovaných vyskytují profesionální alergie. 7 (4,2 %) respondentů neví, zda se tento druh alergie vyskytuje v jejich rodině, 142 (84 %) respondentů vybralo možnost ne. V rodinách 20 (11,8 %) účastníků šetření se tento druh alergického onemocnění vyskytuje. 44
3.6 Diskuse Hypotéza č. 1: Domnívám se, že výskyt alergických reakcí na ochranné a pracovní pomůcky nepřesáhne 20 %, což je průměrný výskyt alergických onemocnění v populaci. K hypotéze číslo jedna se v dotazníku vztahovaly otázky č. 5, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 17, 18, 19, 21 a 22. V otázce číslo 4 jsem zjišťovala, jak dlouho pracují respondenti na daném oddělení. Z grafu, který se k této otázce váže, vyplývá, že nejsou výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami, mimo kategorie 7-10 let. Z vyhodnocení otázky číslo devět vyplývá, že na různých odděleních jsou nejčastěji používány nitrilové rukavice, a to v 67 (39, 6 %) případech. Velmi často v 60 (35,5 %) případech jsou používány latexové rukavice, které mají, jak uvádí Barbora Kozlier, velmi často sklon alergizovat. Vinylové rukavice jsou nejčastěji používány na 42 (24,9 %) pracovištích. Vyhodnocením otázky číslo deset jsem zjistila, že 49 (28,9 %) respondentů rukavice používá více než polovinu jedné pracovní doby, 45 (26,6 %) respondentů tráví asi čtvrtinu jedné směny v rukavicích. Méně než polovinu pracovní doby jich přichází do kontaktu s rukavicemi 36 (21,3 %). 22 (13 %) dotazovaných používá rukavice minimálně, naopak téměř tři čtvrtiny pracovní doby v rukavicích pracuje 17 (10,1 %) respondentů. S časem tráveným v rukavicích úzce souvisí i čas, po který sestra přichází do kontaktu s desinfekcemi na kůži a desinfekcemi na povrchy či nástroje. Otázka číslo dvanáct zkoumala, zda jsou rukavice používány sestrami, vždy když pracují s desinfekcemi na kůži. Po vyhodnocení zjišťujeme, že 48 (28,4 %) dotazovaných nepoužívá rukavice při každém použití těchto desinfekcí. Zda sestry používají rukavice i při manipulaci s desinfekcemi na nástroje nebo povrchy, zjišťovala otázka číslo 13, kde jsme zjistili, že 22 (13 %) účastníků nedodržuje všechny zásady pro práci s těmito látkami a 24 (14,2 %) zúčastněných neví, zda tyto zásady dodržuje. Používání ochranných krémů na ruce je velmi důležité pro prevenci alergických onemocnění. Zda jsou tyto ochranné pomůcky používány, zjišťovala otázka č. 15. 84 (49,7 %) respondentů používá ochranný krém občas, pravidelně jej používá 56 (33,1 %) respondentů. Možnost výjimečně zvolilo 26 (15,4 %) dotazovaných. S odpovědí jiné 45