ONA DÍVKA LOVEC ON (TERAPEUT) OTEC MATKA NENADĚLÁŠ Lenka Dobrovolná Dětské hřiště s pískovištěm. Někde na hřišti ON a Na pískovišti Mami? Tati? Slyšíte? Mami? Tati? Někdo? Kdokoli? Zpívá. Utíkej, utíkej nekoukej zpátky Stíny se dlouží a život je krátký Utíkej, utíkej cesty zpět není Nebo chceš skončit dva metry pod zemí?(písnička se v nějaké formě ozve v každé scéně z minulosti.) Vlastně se nic nestalo. Žiju. Nikdo neumřel. Tak v čem je problém? V mojí hlavě. Jak se máš? Dobře. Každý ráno vstanu. Nasnídám se. Uběhne den. Pak je večer. Jdu spát. Zdají se ti sny? Ne. --- Nevim. Nevíš? Nevzpomínám si. Jak se cítíš? Prázdná. Co rodina? Poslala jsem jim na Vánoce pohled. To je všechno? Matka mi volá. Dvakrát týdně. O čem mluvíte? O životě. O ničem. Telefonní hovor. Během hovoru DÍVKA na pískovišti staví hrad, nebo spoustu báboviček, nebo tak něco. Ahoj.
MATKA Ahoj. Jak je? Dobrý. Kdy přijedeš? Nevim. Víkend? Nevim. Koupili jsme novou skříň do ložnice. Fajn. Jaký jsi měla týden? Jako vždycky. Co včera večer? Nic. A jinak seš v pohodě? Jo. Jasně. Děláš někde? Mami! Chodíš s někým? Mami! Dělej se svým životem něco! (Típne jí hovor) Měj se! Co vztahy? Nic. Sex? Občas. Jen tak? Jen tak. Jak se pak cítíš? Necítím. Pověz mi něco o tvém dětství Pokračuje ve stavění. U toho si brouká písničku ze začátku. LOVEC číhá na kořist a postupně začne zpívat text (třeba poslední verš) DÍVKA se trochu vyděšeně rozhlédne. Nic nevidí a vrací se k tomu, co dělala předtím. Není co. Kde jsi vyrůstala? V paneláku. V malým městě. Nic zajímavýho. Bábovičky jsou už po celém obvodu pískoviště. Opět si broukne. LOVEC začne šlapat po jejím výtvoru (jsou to jakoby hradby), když to celé shodí, nakloní se k ní. Zazpívá poslední dvojverší.
LOVEC. 10. 20. Už jdu. No tak, aspoň jednu vzpomínku. Nezáleží na tom. Kde bydlíš teď? V takový zapadlý uličce. Nejezděj tam tramvaje. Nesvítěj pouliční lampy. Z baráku se loupe omítka, ale je to levný. Nebojíš se? Čeho? Chodit v noci domů. Sama. Proč bych měla? Může to být nebezpečné. Ne víc, než kdekoli jinde. Dívka na zemi. LOVEC ji zasypává pískem, snaží se křičet, ale nemůže. LOVEC si zpívá písničku ze začátku. OTEC. OTEC. OTEC. OTEC. OTEC. Máš si s kým promluvit? Ne. Proč ne? Není o čem. Proč ne? Nikomu nevěřim. Mami? Tati? Někdo. Pomoc. Ani rodičům? Seš vtipnej. Nedělej scény! Nic se ti nestalo! No tak! Budeš všem pro smích! Přestaň bulet! Copak nejseš velká holka? Nenuť mě chodit ven samotnou. Seš normální? Mám strach. Z čeho prosím tě? Z něho. Už zase? Je to dva roky. Nemůžu si pomoct. Mám strach.
OTEC. Pauza. Dost už. Máš přátele? Mám. Trávíš s nimi čas? Jo. Co děláte? Jdem se opít a pak domů. Každej sám? Jak kdy. Piješ hodně? Nevim. Co je to za lidi? Na tom nezáleží. Záleží ti vůbec na něčem? Nechci umřít. Takže chceš žít? Chci přežít. Daří se to? Snažim se dejchat. Stačí to? Dusim se. Jak dlouho už. Dlouho. Je to nuda. Dělej něco. Co? Najdi si práci. Studuj. Zaplať si kurz keramiky, cokoli Seš jak moje matka. Nevím jak ti pomoct, nic mi neříkáš Slova jsou zbytečný. Nikdo neposlouchá. Dívka se brodí pískem, jakoby něco hledala. Co je ti? Je všude. MATKA Nemůžeš to nechat plavat? Bojim se. OTEC. Nemáš čeho. Nic se neděje. Mohlo by. OTEC. Budeš tady zavřená do konce života? Co chceš dělat? Nic nechápete. Co ta terapie? Nakresli obrázek. Uklidni se. Dejchej zhluboka. Zapomeň.
Ta paní byla příjemná. Nic nechápe. Nechte mě bejt. Nikdy. Nevěříš mi. Nemám proč. Víš co je to strach? Víš ty co je to strach? Ty víš co je to strach. Má dlaně na očích. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20. LOVEC. LOVEC. LOVEC.... Smích. Cítím to z tebe. Čichá k Dívce. Víš co je to strach. Strach. Víš jaké to je být jen kořist. Jsi jen kořist. Strach! Kdo se bojí, přežije. To strach tě drží při životě. Co radost? Štěstí? Láska? Neblbni. Na tom nezáleží. Nezáleží, kdo seš, kam jdeš, co máš, jak vypadáš. Záleží jen na tom, jak rychle dokážeš utýct. Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát. Už jdu. Svěř se. V transu, někde ve svých vzpomínkách. Pomoc. Pomoc.Tečou mi slzy. Běžim. Pomoc. Nikdo? --- Probere se. Překvápko. Už jdu. Vysoký studený zdi. Dovnitř nikdo nesmí. Nikoho nepouštěj. Nikomu nevěř. Věř mi. Nemůžu. Ozývají se hlasy: Chudinka. Hahahaha. Nakresli obrázek. Už dost. Čeho se bojíš?potřebuješ něco? Mlč. Nemluv o tom. Atd.. DÍVKA: Ticho!
. Nečum! DÍVKA+. Já nejsem, žádná zasraná anomálie kterou budete litovat. DÍVKA+. Tvářit se soucitně. Šuškat si mezi sebou. Na nic se neptejte. Na nic se neptej stejně vás to nezajímá.. stejně s tím nic nenaděláš. (Pauza) Nechci lítost. Nechci pochopení. Chci pryč. Chci utéct. Křič. LOVEC. Křič! Křič. LOVEC Křič! Křič. ON+LOVEC. Křič. Křič! KŘIČ!!! DÍVKA+ Tak už chcípni. Jako pes. Jako krysa nakažená morem, samej hnisavej bolák. Ohavný nehybný tělo, kterýho se netknou ani mrchožrouti. Trp, ať se můžu nadechnout. Chcípni, ať můžu přežít. Dlouhá pauza. DÍVKA na pískovišti hloubí hrobečky a u toho si říká: máma, táta, doktorka, učitel, kamarádka, kamarád, všichni (jakoby nic) Celkem trauma co? Nenaděláš. KONEC