HISTORIE A SOUČASNOST ŠLECHTĚNÍ DROBNÉHO

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI HISTORIE A SOUČASNOST ŠLECHTĚNÍ DROBNÉHO OVOCE V ČR Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing.Libor Dokoupil,Ph.D. Vypracovala Denisa Trněná V Lednici 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Historie a současnost šlechtění drobného ovoce v ČR vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne.. Podpis diplomanta

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce, ing. Liboru Dokoupilovi, Ph.D., za odborné vedení a poskytnutí cenných informací.

OBSAH 1. ÚVOD 5 2. CÍL PRÁCE.. 6 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED. 7 3.1. HISTORIE OVOCNICTVÍ A ŠLECHTĚNÍ V ČR...7 3.2. DŮVODY A METODY ŠLECHTĚNÍ...11 3.3. ŠLECHTITELSKÁ PRACOVIŠTĚ...12 3.3.1. VÝZKUMNÝ A ŠLECHTITELSKÝ ÚSTAV OVOCNÁŘSKÝ HOLOVOUSY...12 3.3.2. ŠLECHTITELSKÁ STANICE VELKÉ LOSINY..14 3.3.3. ŠLECHTITELSKÁ STANICE TURNOV...15 3.3.4. MARTIN VRÁNA....16 3.3.5. ZDENĚK TYPLT...16 3.4. HISTORIE PĚSTOVÁNÍ JAHODNÍKU...17 3.4.1.ŠLECHTĚNÍ JAHODNÍKU V ČR.18 3.4.2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA - JAHODNÍK.18 3.4.3. POPIS ODRŮD JAHODNÍKU VYŠLECHTĚNÝCH V ČR...19 3.5. HISTORIE PĚSTOVÁNÍ MALINÍKU.22 3.5.1. ŠLECHTĚNÍ MALINÍKU V ČR..23 3.5.2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA MALINÍK...23 3.5.3. POPIS ODRŮD MALINÍKU VYŠLECHTĚNÝCH V ČR..23 3.6. HISTORIE PĚSTOVÁNÍ ANGREŠTU...24 3.6.1. ŠLECHTĚNÍ ANGREŠTU V ČR..24 3.6.2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ANGREŠT...25 3.6.3. POPIS ODRŮD ANGREŠTU VYŠLECHTĚNÝCH V ČR..25 3.7. HISTORIE PĚSTOVÁNÍ RYBÍZU..34 3.7.1. ŠLECHTĚNÍ RYBÍZU V ČR...34 3.7.2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA- RYBÍZ...34 3.7.3. POPIS ODRŮD RYBÍZU VYŠLECHTĚNÝCH V ČR.....35 4. DISKUSE...40 5. ZÁVĚR...42 6. ABSTRAKT...43 7. LITERÁRNÍ ZDROJE.45 8. PŘÍLOHY...48 4

1. ÚVOD K drobnému ovoci patří jahody, maliny, angrešt, rybíz a další. Drobné ovoce má velký význam pro člověka. Pro člověka má tato skupina ovoce velký význam, neboť jde o velmi hodnotnou potravinu s mimořádně užitečnými výživnými a léčivými vlastnostmi, které jsou dány značným množstvím jednoduchých cukrů, minerálů, ovocných kyselin, vlákniny a vitamínů. Výhodou drobného ovoce je jeho značná nenáročnost na klimatické podmínky. Proto je také jeho pěstování značně rozšířeno hlavně mezi drobnými pěstiteli (NĚMEC, 1955). Drobnoplodé ovocné druhy začínají plodit dříve než ostatní ovocné druhy. Jahodník například plodí již druhý rok po výsadbě, maliník, rybíz a angrešt plodí ve druhém až třetím roce po výsadbě. Drobné ovoce vyniká vysokou a pravidelnou plodností, přičemž většina drobného ovoce dozrává dříve než plody ostatních ovocných druhů. Vyniká svými chuťovými vlastnostmi, kterých se využívá jak při konzumaci v čerstvém stavu, tak v konzervárenském průmyslu. O značné oblibě drobného ovoce svědčí i fakt, že se šlechtitelské stanice i soukromí šlechtitelé i nadále věnují šlechtění stále nových rezistentních odrůd. Díky tomu bylo zaregistrováno ve Státní odrůdové knize v průběhu posledních deseti let hned několik nových odrůd. 5

2. CÍL PRÁCE Cílem práce je vytvořit co nejpodrobnější přehled odrůd drobného ovoce vyšlechtěného v ČR. V textu jsou uvedeny i jednotlivé šlechtitelské stanice a výzkumné ústavy, práce se současně zabývá historií šlechtění. 6

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Historie ovocnictví a šlechtění v ČR Šlechtění rostlin je tak staré jako pěstování rostlin samo. K šlechtění dochází už s počátky domestikace rostlin, ke které došlo již v neolitu. Zpočátku byly pěstovány převážně obiloviny, pak následovaly luskoviny, zelenina a teprve později okopaniny, olejniny a ovoce (CHLOUPEK, 1995). Záměrné šlechtění umožnilo až objevení pohlavnosti rostlin Camerariem v 17. století. Za zakladatele šlechtění je považován Angličan Knight, Francouz Vilmorin zavedl individuální výběr a náš slavný rodák Johann Gregor Mendel prokázal, že pouze hybridizace poskytuje novou genetickou variabilitu. V Čechách jsou nejstarší doklady o ovocných plodinách známy především ze zápisů o vrchnostenských a klášterních zahradách. Známý španělský kupec Ibrahim Ibn Jakub se uznale vyjadřoval o zahradách Slovanů a zmiňoval se především o jabloních, hrušních a broskvoních. I známý kronikář Kosmas se zmiňoval o zahradách ve své Chronica Boemorum (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). K největšímu rozvoji ovocnictví dochází za vlády Karla IV. (1316-1376), který byl velký podporovatel ovocnictví a zejména pěstování révy. Toto zlaté období ovocnictví trvalo pouze do začátku období husitských válek. Tehdy ovocnictví velmi utrpělo a dokonce bylo nařizováno stromy ničit (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). Další pozitivní období nastává opět až za vlády císaře Rudolfa II. (1552-1612), který zval do Prahy učence a podporoval rozvoj vědy. Z Rudolfova období se zachovalo dílo Tadeáše Hájka z Hájku známé jako Herbář T. Hájka z Hájku, v němž byly zobrazeny i hlavní druhy pěstovaných ovocných druhů. Známé je také dílo českého lékaře a botanika Adama Zálužanského ze Zálužan Methodi herbariae libri tres které mělo značný podíl na procesu šlechtění (SALAŠ, LUŽNÝ, 2008). V období Třicetileté války dochází k ničení mnoha kulturních a materiálních hodnot, což bylo pohromou nejen pro obyvatelstvo, ale i pro kulturu, vědu, zemědělství a mnohá zahradnická odvětví. Po skončení Třicetileté války dochází opět k rozkvětu zemědělské a zahradnické činnosti. Jedno z největších děl té doby Miscelanea historica 7

regni Bohemiae je napsáno v latině a sepsal je jezuitský kněz Bohuslav Balbín (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). Za vlády Marie Terezie (1717-1780) dochází k opatřením zaměřeným především na lepší využití půdního fondu. Do tohoto programu byla zahrnuta i podpora zahradnictví. Na Moravě se o povznesení ovocnictví, vinařství a zahradnictví zasloužil kněz z řádu Milosrdných bratří P. Norbert Adam Boccius. Nejznámější a mimořádně ceněnou byla zahrada poděbradského kněze, děkana P. Matěje Rösslera, nazývaná Sans pareil. Rössler je i autorem obsáhlé publikace Pomona Bohemica, která mapuje tehdejší stav a sortiment ovoce v Čechách (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). Všechny tyto údaje jen potvrzují nebývalý zájem o ovocnictví v českých zemích. Dokladem je i značný nárůst nových odrůd, z nichž mnohé se lokálně, pod místními názvy (krajové odrůdy), zachovaly do dnes. Z toho důvodu vznikla přirozená potřeba vytvořit organizaci, která bude schopna řídit další rozvoj ovocnictví. V důsledku toho vzniká v roce 1830 Pomologická společnost, jejímž úkolem bylo udržování známých a osvědčených odrůd, vyhledávání a testování odrůd nových, správné určování a pojmenovávání odrůdy a péče o rozvoj ovocnictví (SALAŠ, LUŽNÝ, 2008). V roce 1845 vyšla kniha J. L. Aehrenthala, která popisovala návody k ovocnaření a výběru vhodných odrůd. K rozvoji ovocnictví přispívala i řada odborných publikací. Odborná literatura a předávané zkušenosti byly jakýmsi návodem, jak zlepšovat odrůdovou skladbu vlastním šlechtěním (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). Devatenácté století díky pokroku v biologických vědách i technice zaznamenává značný posun vpřed. Jsou již známy práce švédského přírodovědce, lékaře a botanika Carla Linného (1707-1778), byla prověřena pohlavnost rostlin profesorem R. J. Camerariem (1665-1712) a naznačeny praktické možnosti a využitelnost hybridizace profesorem J. G. Koelreuterem (1733-1806). Snad nejvíce diskutovanou byla teorie o původu a vývoji druhů v podání CH. R. Darwina (1800-1882) (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). V tomto období, plného rozporných vědeckých diskusí, přichází v roce 1865 moravský rodák, řeholní kněz Augustiánského řádu z Brna Johann Gregor Mendel (1822-1884) se svým epochálním objevem dědičnosti. Vědecký svět však nevěnoval nijak známému vědci pozornost. Muselo uplynout třicet pět let, aby tři světově známí 8

vědci, Correns, De Vries, Tschermak, znovu objevili a potvrdili Mendelovy závěry. Učinili tak nezávisle na sobě v roce 1900. Tímto potvrzením závěrů Mendela se otevřela nová epocha výzkumu šlechtění a šlechtitelská praxe. Na Moravě (v Brně) tak vznikla nová, důležitá vědní disciplína, genetika (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). Méně známý je i fakt, že Mendel byl i úspěšný šlechtitel ovocných druhů a okrasných rostlin. Ve svém šlechtitelském programu měl třicet hybridních jabloní a čtyři hrušně. Mendelovou snahou bylo vyšlechtit nové odrůdy vysoké kvality, přizpůsobené podmínkám stanoviště. Mendel se zúčastňoval se svými výpěstky i okolních výstav. Jím vyšlechtěná novošlechtění byla pěstována v zahradě kláštera na Starém Brně. Mendlovými objevy a následným znovuobjevením jeho genetických poznatků začíná další éra rozvoje šlechtitelského výzkumu a jeho další využití v praxi (OREL, 2003). Prvním skutečným šlechtitelem ovocných plodin byl Josef Eduard Proche (1822-1908). Měl blízké kontakty s tehdejšími ovocnáři (Říha, Bláha, Šámal). Byl vrstevníkem J. G. Mendela (1822-1884), se kterým se i setkal. Ve svém ovocném sadě měl okolo 1873 odrůd ovocných druhů. Proche je právem označován za Otce českého šlechtění ovocných plodin (NĚMEC, 1955). Dalším vynikajícím propagátorem ovocnictví, a díky tomu i vlastního šlechtění, byl rodák z Chlumce nad Cidlinou, Jan Říha (1853-1922). Byl významným pomologem uznávaným v celé Evropě. Říha, který se osobně znal s Prochem a byl si vědom významu jeho práce, se po jeho smrti snažil zachránit Procheho cenný sbírkový materiál a šlechtitelský sortiment především ovocných druhů. Záměr se mu zdařil a sortiment byl přemístěn, zprvu do Újezdu u Průhonic a po roce 1951, kdy dochází k reorganizaci výzkumu a šlechtění do oblasti východních Čech, do Holovous u Hořic v Podkrkonoší. Tam byl zřízen nový Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský (SALAŠ, LUŽNÝ, 2008). Dalším významným dílem J. Říhy je publikace o ovocných druzích a jejich odrůdách, pěstovaných v českých zemích, která vyšla v roce 1919 pod názvem České ovoce. Byla to již třetí, v češtině vydaná pomologie, nicméně v té době nejkompletnější. Další známou českou pomologickou publikací bylo několika svazkové dílo Lidová pomologie od Josefa Vaňka (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). 9

Nadšeným ovocnářem a propagátorem zahradnictví byl Václav Šámal (1821-1910), který vyšlechtil a do pěstitelské praxe uvedl odrůdu angreštu Triumphant. Tato odrůda je stále oblíbená a pěstovaná. Další významná šlechtitelská rodina je rodina Králíčků, která působila po tři generace v Metličanech. Z odrůd, které byly vyšlechtěny, zůstává stále v oblibě odrůda angreštu Králíčkův červený. V rodině Králíčků byla udržována odrůda Zlatý fík, která byla vyšlechtěna J. E. Prochem a je trvale v oblibě. Obdobně se proslavila i rodina Šolců z Velvar. Od roku 1903 bylo vyšlechtěno několik desítek odrůd drobného ovoce. I přesto, že mnohé nejsou oficiálně registrované, zůstávají stále v oblibě zvláště u drobných pěstitelů. Registrovaná je např. odrůda Šolcova naděje (pochází z roku 1937) (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). Nesmírně záslužná je i činnost pomologa, pedagoga, výzkumného pracovníka a vychovatele šlechtitelů Otty Bočka (1893-1964), který je autorem hodnotné ovocnářské publikace Pomologie považované za velmi cennou učebnici (SALAŠ, LUŽNÝ, 2008). Nelze zapomenout na dalšího ze šlechtitelů drobných bobulovin Ing. Bohumila Košáka (1900-1984) z Kozolup na Berounsku. Ve 20. -30. letech minulého století vedl školkařský podnik a věnoval se především šlechtění rybízu (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). Velkým přínosem pro šlechtitelskou činnost v českých zemích bylo založení prvního výzkumného a šlechtitelského ústavu v tehdejší Rakousko-Uherské monarchii. Byl to Fürst Johann von Liechtenstein - Pflanzenzüchting - Institut, později zkráceně jako Mendel - Institut - Mendeleum založený v letech 1912-1913 v Lednici na Moravě. Prvním ředitelem a iniciátorem byl jeden ze znovuobjevitelů Mendelových zákonů, profesor Dr. Erich Tschermak - Seysenegg. Po roce 1918 byl dalším ředitelem Prof. Dr. Franz Frimmel Traisenau (1888-1957). Práce ústavu a obzvlášť F. Frimmela zcela zásadně ovlivnila směry šlechtění u nás (SALAŠ, LUŽNÝ, 2006). Mimořádně ceněným přínosem pro rozvoj šlechtění i genetiku ovocných plodin byl vznik Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích u Hořic v Podkrkonoší. Další významnou roli v rozvoji ovocnictví plnila střední zahradnická škola na Mělníce, v Děčíně - Libverdě, Brně-Bohunicích, Ostravě -Zábřehu a také střední zahradnicko-vinařská škola ve Valticích. Po II. světové válce mělo velký podíl na vzestupu ovocnictví nově budované vysoké zahradnické učení při tehdejší Vysoké 10

škole zemědělské v Brně. Z didaktických, praktických i organizačních důvodů bylo detašováno do Lednice na Moravě (SALAŠ, LUŽNÝ, 2008). Šlechtěním drobného ovoce, zejména rybízu, angreštu a meruzalky se zabývá šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách. Se stejně vynikajícími výsledky se šlechtěním jahodníku zabývá šlechtitelská stanice Turnov. Naše výzkumná a šlechtitelská pracoviště dosáhla v minulém století nemalých úspěchů, které je v Evropě řadí mezi ty nejlepší. 3.2. Důvody a metody v šlechtění Šlechtění je metoda zvyšování kvality potomstva dlouhodobým cílevědomým výběrem rodičů s požadovanými znaky. Šlechtění se využívá u živočichů, rostlin i dalších skupin organismů. Výsledkem šlechtění může být zlepšení vlastností stávající odrůdy nebo vytvoření odrůdy nové. Šlechtění též zahrnuje rozmnožování a udržování plodin doporučených a povolených k pěstování, tzn. odrůd, které svými vlastnostmi, kvalitou a produkcí splňují nároky uživatelů (GRAMAN, ČURN, 1998). Základní cíle šlechtění rostlin: zvýšení odolnosti (rezistence) vůči negativním vlivům - šlechtění na odolnost vůči mrazu, suchu, zasolení půdy, chorobám a škůdcům. zvýšení výnosu a vylepšení žádoucích vlastností - větší velikost užitkové části rostliny, lepší látkové složení, zkrácení délky vegetační doby (méně vhodné klimatické podmínky). zlepšení vlastností pro pěstování - šlechtění na nepoléhavost, rovnoměrné dozrávání, odolnost k vypadávání semen, toleranci k herbicidům, k toxicitě těžkých kovů, efektní využívání živin. rychlejší a efektivnější rozmnožování - bez poškození žádaných vlastností u vybraných odrůd (množení rostlin in vitro, klonováním). tvorba rostlin s novými využitelnými vlastnostmi - genetické manipulace 11

Metody šlechtění: tradiční metody šlechtění (klasické, konvenční) o o o o výběr - z populace rostlin se vyberou ty rostliny, které mají nějakou zajímavou vlastnost. Dnes se výběr využívá zejména při šlechtění nových odrůd z původních krajových odrůd. křížení (hybridizace) - je druhá nejstarší šlechtitelská metoda a nejpoužívanější metoda při šlechtění rostlin. Křížením dochází ke spojování dvou nebo více rodičů, kteří mají odlišné genetické znaky a vlastnosti. Křížení může být vnitrodruhové (křížení 2 jedinců téhož druhu) nebo mezidruhové (křížení 2 jedinců 2druhů rybíz+angrešt=josta). mutace - je náhlá změna genotypu rostliny, která se dědí na potomstvo. Mutace může být spontánní (samovolné, vzniklé chybou v replikačním a reparačním mechanismu DNA) a indukované, tj. uměle vyvolané mutageny (chemické látky, radioaktivní záření). Spontánní mutace jsou poměrně vzácné, měly význam v prvopočátcích šlechtění. Dnes se v šlechtitelství využívají zejména indukované mutace. polyploidizace - dochází k znásobení počtu chromozómových sad v buňce. Nejčastěji působením kolchicinu. netradiční metody šlechtění (nekonvenční) o biotechnologické a molekulární metody - mikropropagace rostlin pomocí rostlinných explatátu in vitro (GRAMAN, ČURN, 1998). 3.3. Šlechtitelská pracoviště 3.3.1. Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy Výzkumný ústav vznikl 1. 3. 1951, kdy v rámci reorganizace Ovocnicko - vinařského ústavu v Praze a Ovocnického ústavu v Průhonicích byla jednotlivá zahradnická odvětví rozdělena do samostatných ústavů. 12

Výzkumný ústav ovocnářský byl přesunut do historické budovy zámku v Holovousích, ve východních Čechách. Obec Holovousy se nachází asi v polovině cesty mezi městy Jičínem a Hradec Králové. Pěstování ovoce mělo v této oblasti již dlouhou tradici. V původní budově zámku bylo kdysi vladycké sídlo, později přebudované na tvrz, která patřila Holovouským z Holovous. Zámek měl celou řadu majitelů. Byli to například Karlíkové z Nežetic, rodina Smiřických, Leveneurových, Sosnovce z Vlkanova, Valdštýna a dalších, kteří původní tvrz přebudovali na zámek. Na začátku 20. století rodina Malínských zámek zrekonstruovala do dnešní podoby. V rámci restitucí nabyli zpět holovouský zámek původní vlastníci. Od 1. 1. 1952 se výzkumný ústav stal jedním z ústavů Ministerstva zemědělství ČSR, v roce 1956 přešel pod přímé vedení Československé akademie zemědělských věd a v roce 1977 byl přičleněn jako samostatná hospodářská organizace k VHJ Sempra Praha. Součástí výzkumného ústavu byly šlechtitelské stanice Těchobuzice, Velké Losiny a Velehrad. K 1. 7. 1997 byla založena nová společnost s ručením omezením pod názvem Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. Vlastníky obchodních podílů nové společnosti jsou Sempra Praha a. s., p. Jaroslav Muška, Ing. Václav Ludvík, Ing. Milan Kamler, Ing. Jan Blažek, CSc., Ing. Josef Kosina, CSc., Ing. Miroslav Lánský a Ing. František Paprštein, CSc. Ředitelem ústavu a jednatelem společnosti je Ing. Jaroslav Vácha. Ústav je organizačně členěn na ředitelství, oddělení ekonomiky a služeb, oddělení technologií, oddělení ochrany, oddělení genetiky a šlechtění a oddělení genofondů. Stěžejní činností této organizace je nadále vědecko-výzkumná a šlechtitelská činnost v oblasti ovocnářství. K dalším aktivitám patří poradenská a vzdělávací činnost, publikační činnost a vydávání neperiodických tiskovin, diagnostická a zkušební činnost v ochraně rostlin, znalecká činnost v oboru zemědělském, obchodní a obecná zemědělská činnost, která zahrnuje rovněž výrobu školkařských výpěstků. Výzkumná činnost ústavu se prakticky týká všech ovocných plodin, které se pěstují na území České republiky jako tržní kultury. Výzkumný ústav se v činnosti 13

šlechtění dělí na dva úseky. Úsek novošlechtění se věnuje novým, perspektivním odrůdám jabloní, třešní, meruněk a slivoní, získaných selekcí a následným testováním ve staničních pokusech. Úsek udržovacího šlechtění je zajišťován ve spolupráci se Semprou Praha a.s., zabezpečuje především udržovací šlechtění všech v ČR registrovaných odrůd slivoní. V menším měřítku je zabezpečováno udržovací šlechtění u vybraných odrůd jabloní, hrušní, třešní, meruněk, jahodníku a některých podnoží. Další neméně významnou činností ústavu je účast na projektu Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin v ČR. V současné době obsahuje kolekce celkem 2252 především ovocných druhů, z toho 51 angreštů, 70 jahodníků, 56 maliníků, 9 rybízů bílých, 28 rybízů černých a 13 rybízů červených. (ANONYM, 2013a) 3.3.2. Šlechtitelská stanice Velké Losiny Šlechtitelská stanice byla založena v roce 1947 ve Velkých Losinách v objektu dr. L. Adametze. Od prvopočátků se její činnost soustředila na hodnocení jednotlivých odrůd pěstovaných v podhorských podmínkách. Od konce padesátých let minulého století se zaměření stanice rozšířilo i o šlechtění. Po překonání počátečních těžkostí zde byly dosaženy dobré výsledky nejen ve šlechtění drobného bobulovitého ovoce, ale i ve zlepšování pěstitelských technologií. První krokem bylo převzetí rozpracovaného materiálu drobného ovoce ze ŠS Velehrad, kde byla ukončena činnost ŠS. Výsledkem dobré práce šlechtitelů bylo několik odrůd, které doplnily stávající sortiment (černý rybíz Nigra, angrešt Produkta a Roman ). Bylo započato s vlastním křížením, a při tom bylo využito stávající široký sortiment, který zde byl vysazen a hodnocen. Znalost jednotlivých vlastností dávala předpoklad pro správný výběr rodičovských párů ke křížení. Byla a je stále používána metoda klasického křížení, se kterou se dosahuje dobrých výsledků. Hlavní činností šlechtitelské stanice je šlechtění angreštu, rybízu, malin, jeřábů a lísky. Kromě šlechtitelské činnosti se stanice zabývá i produkcí ovocnářských 14

školkařských materiálů drobného bobulovitého ovoce. Pro izolaci zdravých materiálů je od roku 2005 využíván přírodní prostorový izolát v Maršíkově. V současné době má šlechtitelská stanice několik hybridů ve staničních zkouškách, se kterými se v nejbližší době počítá pro rozšíření sortimentu nabízených odrůd. V rámci udržovacího šlechtění a na něj navazující množení je na stanici soustředěna většina odrůd ze sortimentu drobného ovoce. Zastoupení jednotlivých druhů je následující rybíz 29 odrůd, angrešt 17 odrůd, maliník 12 odrůd, ostružiník 2 odrůdy, meruzalka 3 klony, jeřáb 2 odrůdy a líska 3 odrůdy. Z toho je vyšlechtěno na ŠS Velké Losiny 10 odrůd angreštu, 5 odrůd červeného rybízu, 6 odrůdy černého, 2 odrůdy bílého rybízu, 1 odrůda maliníku a 3 klony meruzalky podnožové (ANONYM, 2013b). 3.3.3. Šlechtitelská stanice Turnov Šlechtitelská stanice byla založena v roce 1949 v objektu statku v Borčicích na Turnovsku, kde probíhalo soukromé šlechtění ing. J. Součka a to především zelenin. Počátkem 50. let byl ke stanici připojen zestátněný zahradnický velkozávod dr. Maška známého šlechtitele jahod v Turnově. Později byla ke stanici dále připojena pracoviště Semín, Valdštýnsko a "Vrchhůra". Od roku 1977 do roku 1992 byla stanice v rámci VHJ Sempra Praha součástí VŠÚZ Olomouc. I přes značnou zelinářskou specializaci probíhalo na stanici ve značném rozsahu též šlechtění ovocných dřevin a květin. V 60. letech se stanice stala specializovanou stanicí pro šlechtění zelenin. V důsledku této činnosti organizovala provádění mezistaničních zkoušek zelenin, kořeninových a léčivých rostlin včetně jejich vyhodnocování. Dále poskytovala rozsáhlý laboratorní servis pro ostatní zelinářské stanice mimo jiné speciálních analýz a šlechtění s využitím meristemových kultur, které bylo využíváno ve šlechtění jahod a v hybridním šlechtění zelenin. V oblasti šlechtění zelenin dosáhla stanice velmi významných úspěchů, především v hybridním šlechtění košťálovin. Byly zde vyšlechtěny naše první hybridy 15

kedlubnu a kapusty hlávkové i četné další odrůdy zelenin (salátu, salátové čekanky, ředkvičky a jiných). Úspěšné šlechtění probíhalo i na úseku ovocných plodin. Bylo zde vyšlechtěno 6 odrůd jahodníku a 3 podnože pro třešně. Tato činnost má již ve šlechtitelské stanici v Turnově čtyřicetiletou tradici. V minulosti zde vzniklo pod vedením ing. Hůlkové několik nových odrůd, jako například Roxana, Dagmar, Adriana či stáleplodící Lidka. V současné době se provádí udržovací šlechtění celého sortimentu povolených odrůd kromě Vandy (Holovousy). Stanice je po privatizaci součástí SEMPRA PRAHA a.s. Na pracovišti "Vrchhůra", které je dosud činné, probíhá šlechtění jahod a produkce roubů a podnoží ovocných dřevin. V roce 1998 byla založena společnost s ručením omezeným SEMPRA TURNOV s. r. o. (ANONYM, 2013c). 3.3.4. Martin Vrána Mezi velmi významné soukromé šlechtitele patří pan Martin Vrána ze Zborovic, kterému věhlas přinesly odrůdy z vlastního šlechtění Prima a Karmen. Pan Vrána se zaměřil především na šlechtění odrůd odolných k hnědému padlí angreštovému a odrůd s nižší trnitostí. Na adresu odrůdy Prima pan Vrána uvedl, že za dobu prodeje odrůdy od r. 2003 neobdržel žádnou reklamaci nebo stížnost na výskyt padlí. Jak uvádí p. Vrána, podíl na rozšíření hnědého padlí angreštového má i skutečnost, že do sortimentu byly zavedeny odrůdy, které jsou na tuto chorobu dosti citlivé. Cesta je stejná jako u strupovitosti jabloní a to ve šlechtění na rezistenci. V loňském roce zaregistroval p. Vrána dvě nové odrůdy žlutoplodou odrůdu Dagmar a karmínovou odrůdu Alan (NESRSTA, 2012) 3.3.5. Zdeněk Typlt Novým jménem na poli šlechtění je pan Zdeněk Typlt ze Slavohostic, který si dal stejné cíle ve šlechtění jako pan Vrána. Podařilo se mu vyšlechtit dvě odrůdy angreštu odolné vůči hnědému padlí angreštovému a s nižší trnitostí. Jako šlechtitelskou metodu použil křížení a to odrůd Invicta a Zlatý fík, které přinesly zajímavé a odlišné odrůdy od známého sortimentu. Názvy odrůd si šlechtitel vybral podle 16

nedalekých kopců u svého bydliště a tak vznikla odrůda Zebín a Veliš. Právní ochrana těmto odrůdám byla udělena v r. 2012 (NESRSTA, 2012). 3.4. Historie pěstování jahodníku Druhy planě rostoucích jahodníků určitě zpestřovaly stravu již primitivnímu člověku v prehistorické době. Písemné zmínky o jahodníku pochází z dob Hippokrata a Plinia staršího, ale už Ovidius a Vergilius opěvovali jahody jako dary Matky Země. První doložené archivní záznamy však pocházejí z Anglie z roku 1483, kde byl jahodník obecný pěstován především v klášterních a královských zahradách. Pěstování velkoplodých odrůd jahodníku nemá až tak dlouhou historii. Se zušlechťováním jahodníku začal na začátku 17. století v Anglii pěstitel Ehrhardt, který se věnoval rozmnožování jahodníku virginského. Téměř o sto let později bylo do Francie dovezeno několik rostlin jahodníku chilského F. chiloensis Duch. Podle dostupných literárních pramenů došlo ve Francii v roce 1766 k náhodnému křížení a vzniku nové formy jahodníku. Tyto rostliny byly velmi podobné dnešním odrůdám jahodníku velkoplodého Fragaria x ananassa Duch. Díky dalšímu záměrnému křížení vznikaly postupně nové cenné formy velkoplodého jahodníku, které vynikaly především vyšší odolností k nízkým teplotám a obojakými květy. Nové hybridní druhy měly tužší dužninu, aromatickou chuť a ustálený tvar (PEIKER, 1962). Mezi první šlechtitele jahodníku se řadí Angličani W. Keen, A. Knight a W. Pitmaston. Z Anglie, Holandska i Francie se pak velkoplodý jahodník rozšířil po celé Evropě. K nám se dostal z Německa, kde se vysazoval převážně v okolí Hamburku. Na našem území se o propagaci zasloužil velký pěstitel jahodníku Rudolf Strimpl, který začal s pěstováním a šlechtěním na svém statku v Chlístově u Neveklova. 17

3.4.1. Šlechtění jahodníku v ČR Ke konci 19. století byl ve zkouškách Státní ovocné školky v Chlumci nad Cidlinou sortiment odrůd jahodníku velmi bohatý. Když byla přemístěna do Průhonic, v roce 1925, dosáhl počet odrůd úctyhodného počtu 120 odrůd. Od konce 50 let 20. století bylo šlechtění jahodníku soustředěno na Šlechtitelské stanici v Turnově, na krátkou dobu na ŠS ve Velehradě a Velkých Losinách. Z odrůd, které na těchto pracovištích vyšlechtily je nejstarší odrůda Karmen (1971), je dosud uznávaná za nejlepší odrůdu s výbornou chutí (DLOUHÁ, 2003). Dalším pracovištěm které se šlechtěním jahodníku v současné době zabývá je Moravoseed Mikulov, šlechtitelské pracoviště ve Svijanském Újezdě. 3.4.2. Obecná charakteristika jahodník Jahodník Fragaria L. patří do čeledi růžovitých Rosaceae, řádu růžokvětých Rosales. Charakteristickým znakem rodu Fragaria je přeměna květního lůžka ve zdužnatělé lůžko, které spolu s nažkami tvoří nepravý plod, jahodu. Ve volné přírodě byl u tohoto rodu určen velký počet druhů, uvádí se až 45 druhů, přičemž na vzniku kulturních odrůd se podílí jen sedm z nich. Tři z nich jsou evropského původu- Fragaria vesca L. (jahodník obecný) a jeho stáleplodící forma F. semperflorens Duch. (jahodník měsíční), F. pratensis L. (jahodník chlumní) a F. elatior L. (jahodník vyšší). Velká část pěstovaných odrůd jahodníku je odvozena od hybridního druhu Fragaria x ananassa Duch. (jahodník velkoplodý). Jeho první formy vznikly náhodným křížením druhu F. virginiana Duch. (jahodník virginský) a F. chiloensis Mill. (jahodník chilský) (DLOUHÁ, 2001). Podle plodnosti jahodník rozlišujeme na jednouplodící, remontantní a měsíční. Většina kulturních odrůd patří do skupiny jednouplodících, rostliny vytvářejí květní pupeny během krátkého dne, kdežto během dlouhého dne vytvářejí odnože. Druhou skupinu tvoří remontantní odrůdy, které vytvářejí květní pupeny i odnože v podmínkách dlouhého i krátkého dne. Jsou to tak zvané neutrální odrůdy k délce dne. Kvetení a tvorba odnoží jsou trvalé a probíhají od časného jara až do pozdního podzimu. Do třetí skupiny řadíme odrůdy pocházející z jahodníku měsíčního. Tyto odrůdy opakovaně 18

kvetou a plodí až do příchodu prvních mrazů. Nevytvářejí odnože a množí se semeny (DLOUHÁ a kol., 2003). 3.4.3. Popis odrůd jahodníku vyšlechtěných v ČR Historické odrůdy: Bohumír Landovský Vyšlechtěna Františkem Landovským. Plody značně veliké, dlouze kuželovité. Barva jasně červená. Dužnina narůžovělá, chuť má velmi příjemnou, sladce navinulou, aromatickou (VANĚK, 1941). Maškův semenáč Plod střední až veliký, zploštěle kulovitý. Barva červená. Dužnina bělavě růžová, jemná, šťavnatá, sladce navinulé chuti, mírně aromatická (VANĚK, 1941). Prof. Dr. Jelínek Vyšlechtěna František Landovským. Plody prostředně velké, podlouhlé. Barva červená. Dužnina jemná, chuť má velmi sladkou, příjemně aromatickou (VANĚK, 1941). Současné odrůdy: Adriana (obr. 1) Vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici v Turnově, křížením odrůd Roxana x Dagmar. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v r. 1993. Plody jsou menší, kuželovité, vyrovnané, sytě červené barvy. Dužnina je pevná, plody mají vysoký podíl kyselin a nízký obsah cukrů. Je poměrně odolná proti plísni šedé, ale je citlivá na napadení bílou skvrnitostí (RICHTER a kol., 2002). Dagmar (obr. 2) Je to kříženec odrůd Festivalnaja x Senga Sengana vyšlechtila ji Ing. Miluše Hůlková ve Šlechtitelské stanici v Turnově. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v r. 19

1980. Je udržována na Šlechtitelské stanici v Turnově a je zařazena do cyklického ozdravování pomocí meristémové kultury. Plod středně velký. Dužnina tmavě červená, kompaktní. Chuť má výrazně sladkokyselou, kořenitou. Je značně odolná proti plísni šedé, středně odolná proti fytoftoře kořenů, netrpí padlím a listovými skvrnitostmi (KUTINA a kol., 1992). Dita Vyšlechtěna křížením odrůd Tenira x Dagmar ve Šlechtitelské stanici Turnov. Do Státní odrůdové knihy v r. 2002. Plod je středně velký, široce kuželovitý až kulovitý. Barva je červená. Chuť příjemně navinulá, aromatická. Je vysoce odolná proti napadení plísní šedou (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2005). Ilona Vyšlechtěna křížením odrůd Dagmar x Tenira ve Šlechtitelské stanici Turnov. Plod je kuželovitý, barva sytě červená (ANONYM, 2013d). Karmen (obr. 3) Byla vyšlechtěna jako kříženec odrůd Georg Soltwedel x Sparlee na Šlechtitelských stanicích ve Velehradě a ve Velkých Losinách Ing. Břetislavem Mičulkou, Ing. Lubomírem Šenkem, CSc. a Ing. Martou Holubovou. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v r. 1971. Je udržována na Šlechtitelské stanici ve Velehradě. Je zařazena do cyklického ozdravování pomocí meristémové kultury. Plody jsou široce tupě kuželovité i slabě žebernaté. Plod je velmi velký. Dužnina je středně tuhá, sytě červená. Chuť je sladší, velmi aromatická. Je odolnější proti plísni šedé. Netrpí fytoftorou kořenů a krčku. K padlí je náchylnější jen v některých lokalitách ( HORÁK, 1990, DLOUHÁ, 2000). Lesana (obr. 4) Vyšlechtil ji Ing. Jiří Vašek a Jan Šťastný. Ve Státní odrůdové knize od r. 2000. Je první českou odrůdou, která je právně chráněna. Plod je středně velký až velký, kuželovitý, tmavě červený. Chuť je sladce navinulá, aromatická. Odolnost je nízká proti napadení fytoftorou kořenového krčku (RICHTER a kol., 2002). 20

Lidka (obr. 5) Vyšlechtila ji Ing. Miluše Hůlková na Šlechtitelské stanici v Trutnově, kde je také udržována. Je křížencem odrůd Hummi Gento x Ostara. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v r. 1986. Je zařazena do cyklického ozdravování pomocí meristémové kultury. Plody jsou široce kulaté, mírně hranaté, tvarově dosti proměnlivé. Dužnina je kompaktní, barva oranžově červená, chuť má nasládlou, aromatickou. Proti plísni šedé je dosti odolná, netrpí kořenovými hnilobami a padlím. Remontantnost je výraznou vlastností odrůdy (KUTINA a kol., 1992). Olívie (obr. 6) Vyšlechtěna křížením odrůd Dagmar x Elista ve Šlechtitelské stanici v Turnově. Plody jsou středně veliké, kuželovité. Barva je tmavě červená. Chuť je sladce navinulá (ANONYM, 2013d). Prima (obr. 7) Vyšlechtěna v Moravoseed Mikulov. Je to kříženec Avanta x Jewel. Ve Státní odrůdové knize od r. 2001. Plod je středně velký, většinou má tvar kulovitý. Barva je světle červená. Chuť sladce navinulá, dobrá, aromatická. Vysoká odolnost proti napadení plísní šedou, střední proti napadení fytoftorou (DLOUHÁ a kol., 2003). Roxana Vyšlechtila ji křížením odrůd Surprise des Halles x Senga Sengana Ing. Miluše Hůlková na Šlechtitelské stanici v Turnově, kde je udržována. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v r. 1974. Plod je široce kuželovitý až srdčitý, velmi málo variabilní od prvních do posledních plodů. Dužnina je sklovitá, barvy světle červené. Chuť má výrazně sladkokyselou. Je odolná proti listovým skvrnitostem, padlí i kořenovým hnilobám, středně odolná proti plísni šedé (KUTINA a kol., 1992). Sabinka Ve Státní odrůdové knize od r. 2004. Plod je středně velký, kuželovitý. Barva červená až tmavě červená. Chuť je sladce navinulá, aromatická. Středně až vysoce odolná k napadení plísní šedou (RICHTER, 2004). 21

Tamara Vyšlechtil ji křížením odrůd Senga Sengana x Cambridge Rearguard Zdeněk Pavlišta na Šlechtitelské stanici v Turnově, kde byla též udržována. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v r. 1979, vyškrtnuta byla v r. 1989. Plod je široce kuželovitý. Jeho velikost je střední a rychle se od prvních plodů zmenšuje. Dužnina je sklovitá s malou dutinkou, tmavě červeně zbarvená. Chuť má příjemnou, sladce navinulou. Netrpí skvrnitostmi listů a jen slabě je napadána kořenovými hnilobami a padlím. Proti plísni šedé je dosti odolná (KUTINA a kol., 1992). Valika (obr. 8) Vyšlechtěna křížením odrůd Tohoku 9 x Dania ve Šlechtitelské stanici v Turnově. Plody jsou středně velké, kulaté. Barva je světle červená. Chuť aromatická, nasládlá (ANONYM, 2013d). Vanda Je to radiomutant odrůdy Gorella. Byla vyšlechtěna Výzkumným ústavem ovocnářským v Holovousích. Registrována ve Státní odrůdové knize v r. 1996. Plody jsou kuželovitého tvaru, velké. Barva oranžově červená. Chuť má navinulou, slabě aromatickou. Odolnost proti napadení plísní šedou je vysoká, proti napadení hnilobou krčku a kořenů je rovněž vysoká (DLOUHÁ, 2000). 3.5. Historie pěstování maliníku Počátky pěstování maliníku zahradního sahají až do středověku, kdy byl pěstován a zušlechťován mnichy v klášterních zahradách. První ušlechtilé formy maliníku se dostaly do Evropy už za křižáckých válek z Přední Asie. Z maliníku západního Rubus occidentalis L. pocházejí odrůdy s černými plody. Podle literárních pramenů byl tento druh na konci 18. století zaveden do kultury. Jeho nejrozšířenější odrůda Cumberland se pěstuje v Americe dodnes. K významným velkoplodým odrůdám maliníku vyšlechtěným v 50. letech minulého století v Anglii patřily Malling Promise a Malling Exploit. V řadě západoevropských států se ještě v 80. letech pěstovaly na větších plochách (DLOUHÁ a kol., 2003). 22

3.5.1. Šlechtění maliníku v ČR Při šlechtění nových odrůd maliníku se největší důraz klade na zlepšení zdravotního stavu. Důraz se klade zejména na odolnost proti houbovým a virovým chorobám, jakož i na odolnost proti virovým přenašečům. Současně se šlechtí na výnos a kvalitu plodů. Maliník se intenzivně šlechtí především v Anglii a Kanadě. 3.5.2. Obecná charakteristika - maliník Rod Rubus L. je velmi početný rod polokeřů s mělkým kořenovým systémem. Tento rod náleží k řádu růžokvětých Rosales, čeledi Rosaceae, a dělí se na dva podrody Ideobatus (maliník) a Eubatus (ostružiník). Podle nových poznatků systematické botaniky má tento rod více než 50 samostatných druhů, a díky tomu dal vzniknout vysokému počtu mezidruhových kříženců. Podrod Ideobatus zahrnuje tři nejvíce rozšířené druhy, a to R. idaeus L., R. occidentalis L. a R. spectabilis Purch. Tyto druhy jsou nejvýznamnější a daly vzniknout kulturním odrůdám maliníku zahradního. Na maliníku se sklízejí nepravé plody, které jsou složeny z drobných peckoviček na zdužnatělém lužku (DLOUHÁ a kol., 2003). 3.5.3. Popis odrůd maliníku vyšlechtěných v ČR Granát Odrůda vyšlechtěna křížením odrůd Lloyd George x Pruská Ing. Janem Šimánkem, CSc. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v r. 1982. Je udržována ve Šlechtitelské stanici ovocnářské Velké Losiny. Plod je velký, kulovitý až protáhlý, s velkým množstvím peckoviček. Barvu má sytě červenou. Po dozrání předčasně neopadává. Dužnina má harmonicky sladkou, aromatickou chuť. Proti chorobám je poměrně odolná (KUTINA a kol., 1992). 23

Mája Vznikla křížením hybridního materiálu LS 68-11-53 x Vislucha na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v r. 1992. Plody jsou středně velké, jasně červené, lesklé. Chuť sladkokyselá, aromatická, s výraznou vůní po lesních malinách. Je méně citlivá na napadení houbovými chorobami (DLOUHÁ a kol., 2003). 3.6. Historie pěstování angreštu Druhy rodu Grossularia se pěstovaly již od 12. století, opět byly centrem šlechtění klášterní zahrady. První, kdo tento rod popsal, byl Ruellie v roce 1536. V širší míře se však začal pěstovat až od 16. století. Do té doby šlo převážně o formy druhů angrešt obecný (G. uva-crispa), v Evropě angrešt šípkový (G. cynosbati), angrešt ostrotrnný (G.oxyanthoides) a angrešt rozkladitý (G. divaricata), která se v Severní Americe využívá jako podnož. Angrešt burejský (G. burejensis) má původ v Asii. Kultura angreštu vznikla nezávisle na sobě ve Francii a v Rusku. Z Francie se rozšířila do ostatních částí Evropy, především do Anglie, Německa, již méně směrem na jih. Poměrně záhy se dostaly evropské angrešty i do Ameriky. Největší pozornosti angreštu se dostalo od poloviny 16. století v Anglii, což trvá dodnes. Z Anglie se angrešt postupně rozšiřuje zejména do německých zemí. V roce 1797 popsal E. L. Christe 71 odrůd a po roce 1831 jich bylo známo už 722. Intenzivním šlechtěním docházelo ke zvětšování plodů z původních 0,4 až 0,6 g na téměř 56 g. V Rusku se angrešt ve větší míře začal pěstovat až v 19. století. Většinou to byly odrůdy odolné vůči mrazu a s výrazně menšími plody (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002). 3.6.1. Šlechtění angreštu v ČR První zmínka o angreštu v Čechách je z roku 1772, podstatně více se rozšířil až koncem 19. století. Největší zásluhy na rozšíření angreštu v Čechách má ovocnář a šlechtitel J. Proche ze Sloupna a školkař J. Šámal. Z Čech také pochází roubování na meruzalku zlatou, poté se tento způsob pěstování rozšířil do Německa. 24

Čeští šlechtitelé se též věnovali intenzivnímu šlechtění angreštu a získali řadu dobrých odrůd, některé z nich dosahují světové úrovně, např. Zlatý fík, Triumphant, Králíčkův červený a Česká koruna. Nejvíce odrůd vyšlechtil J. Šolc ve Velvarech, kromě něj se šlechtění věnovali také J. Šámal, J. Proche, J. Králíček a Č. Nuhlíček. V současné době se šlechtění na území ČR věnují pracovníci Šlechtitelské stanice Velké Losiny. Zaměřují se především na šlechtění odrůd odolných na zimovzdornost, na beztrnné odrůdy a odolnost proti hnědému padlí (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002). 3.6.2. Obecná charakteristika - angrešt Angrešt, nazývaný též srstka, je rod z čeledi srstkovité Grossulariaceae. Dělí se do dvou sekcí: Robsonia a Grossularia. Význam pro šlechtění má asi 16 druhů, k nejdůležitějším se řadí angrešt obecný (Grossularia uva-crispa). Vytváří ostnité keře s dlanitolaločnatými listy a drobnými jednotlivými květy, plody jsou většinou kulaté nebo oválné bobule, často štětinatě chlupaté. Pěstované odrůdy jsou samosprašné, nevyžadují přítomnost jiné odrůdy. Podle doby zralosti rozlišujeme odrůdy rané, středně rané a pozdní. Na základě barvy slupky rozeznáváme odrůdy běloplodé, červenoplodé, zelenožlutoplodé a žlutoplodé (RICHTER, 2004). 3.6.3. Popis odrůd angreštu vyšlechtěných v ČR Historické odrůdy od roku 1900-1950: Azur Odrůda vyšlechtěna J. Šolcem ve Velvarech v r. 1920. Plody velké. Barva tmavozelená. Dužnina chutná, mírně nakyslá, středně aromatická (VANĚK, 1941). Česká koruna Odrůdu vyšlechtil Josef Šolc starší a uvedl do praxe ve Velvarech v r. 1905. Do Listiny povolených odrůd byla zapsána v r. 1954. Je udržována na Šlechtitelské stanici ovocnářské Velké Losiny. Plod je oválný, soudkovitý, velký. Dužnina světle zelená, 25

šťavnatá, chuť sladkokyselá, aromatická. Odrůda je odolná proti hnědému padlí angreštovému i proti antraknóze (KUTINA a kol., 1992). Dr. Ing. K. Kamenický Vyšlechtěn J. Šolcem ve Velvarech v r. 1934. Plody jsou veliké, hruškovitého tvaru. Barva je karmínově červená. Dužnina je velmi jemná, sladce navinulé a aromatické chuti (VANĚK, 1941). Dr. K. Leger Vyšlechtěn J. Noálem z Kolína. Plody jsou veliké, dlouze oválné. Barva je rumělkově červená. Dužnina je příjemná, navinulá a značně nakyslá (VANĚK, 1941). Dr.L.Rieger Vyšlechtěna J. Šolcem ve Velvarech výběrem z hromadných výsevů v r. 1908. Plody velké zelenočervené. Dužnina sladká, dobrá (BLATNÝ a kol., 1971). Green oliv Vyšlechtěn E. Prochem ze Sloupna. Plody jsou střední velikosti, kulovité až mírně protáhlé. Barva je hnědavě zelená. Dužnina není šťavnatá, běžné chuti (VANĚK, 1941). Jan Zborovský Vyšlechtěn J. Šolcem ve Velvarech. Plod je velký, velice nepravidelný. Barva zeleně žlutá. Dužnina sladce navinulé chuti (VANĚK, 1941). J. Lokaj Vyšlechtěn J. Lokajem z Čelákovic. Plody jsou kulovité, oválné. Barva je bělavě zelená. Dužnina je jemná, sladce a výrazně navinulé chuti (VANĚK, 1941). Karpíškova červená Vyšlechtěna K. Karpíškem z Lysé nad Labem. Plody jsou značně velké, kulovité. Barva je červená. Dužnina je sladká a mírně navinulá (VANĚK, 1941). 26

Karpíškova kulatá Vyšlechtěna K. Karpíškem z Lysé nad Labem. Plody jsou nepravidelně kulovité. Barva je tmavě červená. Dužnina je jemná, výrazně navinulé, velmi lahodné chuti (VANĚK, 1941). Karpíškova žlutá Vyšlechtěna K. Karpíškem z Lysé nad Labem. Plody jsou velké, oválné. Barva je žlutě zelená. Dužnina je velmi jemná, příjemné, sladce navinulé, aromatické chuti (VANĚK, 1941). Králíčkův červený Byl vyšlechtěn Josefem Králíčkem v Metličanech u Nového Bydžova, jako kříženec odrůdy Forester x neznámá odrůda. Prvé záznamy o této odrůdě pocházejí z r. 1922. Plody jsou velké, kulovité, tmavě purpurové barvy. Dužnina zelenožlutá, sladce nakyslá, výrazně aromatická. Odrůda je relativně odolná vůči padlí (BLATNÝ a kol., 1971). Lahůdka Vyšlechtěna J. Šolcem ve Velvarech v r. 1910. Plody středně velké až velké. Barva sytě až tmavě červená. Dužnina chutná, jemná sladkokyselá, výrazná (BLATNÝ a kol., 1971). Negro Vyšlechtil ji J. Šolc ve Velvarech v r. 1926. Plody jsou velké. Barva tmavě rudě červená. Dužnina velmi dobré chuti, sladkokyselá (BLATNÝ a kol., 1971). Non plus ultra Vyšlechtěna E. Prochem ze Sloupna. Plody jsou velké, dlouze elipsovité nebo oválné. Barva je žlutavě zelená. Dužnina je velice jemná, sladká, šťavnatá, aromatická (VANĚK, 1941). 27

Otec Palacký Odrůda byla vyšlechtěna J. Šolcem ve Velvarech. Plody velmi velké až obrovské. Barva světle trávově zelená. Chuť je středně aromatická, jen lehce nakyslá (BLATNÝ a kol., 1971). Perla Vyšlechtěna J. Šolcem ve Velvarech v r. 1914. Plody jsou veliké, kulovitě protáhlé nebo oválné. Barva je rudě červená. Dužnina má velmi příjemnou, sladkou a značně navinulou chuť (VANĚK, 1941). President Masaryk Vyšlechtěna J. Šolcem ve Velvarech, výběrem z hromadných výsevů. Uvedena v r. 1936. Po 2. světové válce přejmenována na Český zázrak. Plody jsou velké, bílo zelené. Dužnina sladká, výrazně aromatická, příjemně nakyslá (BLATNÝ a kol., 1971). Slunozář Vyšlechtěná J. Šolcem ve Velvarech. Plody jsou středně velké. Barva krásně sytě žlutá. Dužnina jemná, sladkokyselá (BLATNÝ a kol., 1971). Šolcův miláček Vyšlechtěná J. Šolcem ve Velvarech v r. 1926. Plody jsou středně velké až velké. Barva červenofialová, temná. Dužnina velmi jemná, chuť velmi dobrá, jemně kořenitá, příjemně nakyslá (BLATNÝ a kol., 1971). Šolcova naděje Pochází z výběru hromadných výsevů šlechtitele Josefa Šolce z Velvar v r. 1937. Plody jsou velké, dužnina je sladkokyselá, šťavnatá, světlezelená. Je dost odolná proti antraknóze, ale náchylnější k americkému padlí angreštovému (VANĚK, 1941). Triumphant Vyšlechtěn E. Šámalem z Mladé Boleslavi. Plody jsou velmi veliké, oválné. Barva je žlutá. Dužnina je sladce navinulá, příjemné chuti (VANĚK, 1941). 28

Velvarský skvost Vyšlechtěna J. Šolcem ve Velvarech v r. 1905. Plody jsou velké. Barva růžově červená. Dužnina chutná, jemná, sladká a aromatická (BLATNÝ a kol., 1971). Vosykův semenáč Vyšlechtěn O. Vosykou z Nymburku. Bobule jsou velké. Tvar dlouze oválný. Dužnina je žlutozelená, chuť velmi sladká (VANĚK, 1941). Zlatoháv Vyšlechtěn J. Šolcem ve Velvarech v r. 1928. Plody jsou veliké, oválné až kulovité. Barva zlatavě žlutá. Dužnina je velice jemná, chuť lahodně sladká, mírně navinulá (VANĚK, 1941). Žlutý semenáč Vyšlechtěna Č. Nuhlíčkem ve Všerubech u Plzně jako semenáč neznámého původu, vybraný z hromadných výsevů. Plody středně velké až velké. Barva zelenožlutá. Dužnina masitá, silná, velmi chutná (BLATNÝ a kol., 1971). Odrůdy od roku 1950-2013: Alan Vyšlechtěn M. Vránou ze Zborovic. V Listině povolených odrůd od 26. 11. 2012. Plod je středně velký až velký, kulovitého tvaru. Barva karmínově červená. Chuť sladkokyselá. Odrůda je odolná proti napadení padlím (NESRSTA, 2012). Astor (obr. 9) Kříženec odrůd Dan s Mistake x Zelený hruškovitý. V Listině povolených odrůd od r. 2003. Plod je velký až velmi velký, elipsovitý. Barva je červená. Chuť je sladce navinulá, aromatická. Odrůda je málo odolná proti napadení hnědým padlím angreštovým a středně proti antraknóze (RICHTER, 2004). 29

Astrid (obr. 10) Vyšlechtěn na Šlechtitelské stanici ovocnářské ve Velkých Losinách. Vznikl křížením odrůd Dan s Mistake x Zelený hruškovitý. V Listině povolených odrůd je od r. 1993. Plody jsou středně velké, kulovitě elipsovitého tvaru, chuť je sladší a aromatická. Je jen středně odolná proti hnědému padlí angreštovému (RICHTER a kol., 2002). Dagmar Vyšlechtěna M. Vránou ze Zborovic. V Listině povolených odrůd od 11. 6. 2011. Plod je velký, elipsovitého tvaru. Barva žlutá. Chuť navinule sladká. Odrůda je odolná proti napadení padlím (NESRSTA, 2012). Darek Vyšlechtěn na Šlechtitelské stanici ovocnářské ve Velkých Losinách. V Listině povolených odrůd od r. 2007. Plody jsou středně velké až velké, kulovité. Barva je medově žlutá. Chuť sladkokyselá. Odrůda je středně odolná proti napadení hnědým padlím angreštovým (STRAKOVÁ, 2010). Dekor (obr. 11) Byl vyšlechtěn křížením Bílý nádherný x Zlatý fík. V Listině povolených odrůd od r. 2001. Plody jsou velké zelené barvy. Chuť sladkokyselá. Je středně odolná proti napadení hnědým padlím angreštovým a antraknózou (RICHTER a kol., 2002). Finál Vyšlechtil ji pan Jiří Ptáček z Opočna křížením odrůd Zlatý fík x Industrie. V Listině povolených odrůd od r. 1995. Plody jsou červené, velké, chuť je sladkokyselá. Je náchylnější k hnědému padlí angreštovému (BLAŽEK a kol., 1998). Chryso (obr. 12) Vyšlechtěn na Šlechtitelské stanici ovocnářské ve Velkých Losinách. Získán křížením odrůd Dan s Mistake x Zlatý fík. V Listině povolených odrůd je od r. 1997. Plody jsou velké světle zelené, elipsovitého tvaru. Barva je žlutá, dužnina pevná, 30

žlutobíla, chuť sladkokyselá a aromatická. Má zvýšenou odolnost proti hnědému padlí angreštovému i antraknóze (BLAŽEK a kol., 1998). Kompakta Vznikla z volného opylení odrůdy Česká koruna. V Listině povolených odrůd od r. 1997. Plody středně velké až velké, elipsovité. Barva zelená. Chuť sladkokyselá, aromatická, velmi lahodná. Je středně odolná proti napadení hnědým padlím angreštovým a málo odolná proti antraknóze (RICHTER a kol., 2002). Karát Vyšlechtěn na Šlechtitelské stanici ovocnářské ve Velkých Losinách. V Listině povolených odrůd od r. 2007. Plody jsou velké, kapkovité. Barva je fialovočervená. Chuť sladkokyselá připomíná odrůdu Zlatý fík. Je odolná hnědému padlí angreštovému (STRAKOVÁ, 2010). Matys Vznikla jako mutace odrůdy Zlatý fík. V Listině povolených odrůd od r. 2001. Plody středně velké až velké, lahvicovité. Barva vínově červená. Chuť je sladce navinulá, aromatická, velmi dobrá. Odolnost je střední proti napadení hnědým padlím angreštovým (RICHTER a kol., 2002). Mistral Kříženec Dan s Mistake x Zlatý fík. V Listině povolených odrůd od r. 2000. Plody jsou středně velké až velké, elipsovité. Barva světle zelená. Chuť sladkokyselá, aromatická. Odolnost je nízká proti hnědému padlí angreštovému (RICHTER a kol., 2002). Prima Kříženec MV 11-92 x MV 32-93. Registrována 2003. Plod je velký až velmi velký, elipsovitý. Barva je zelenožlutá. Chuť je sladkokyselá, středně aromatická. Odolnost proti napadení hnědým padlím angreštovým je vysoká i proti napadení antraknózou (RICHTER, 2004). 31

Produka Získána ze semenáčků neznámé odrůdy. Vyšlechtili ji Ing. Břetislav Mičulka, Karel Jašík a Ing. Marta Holubová na Šlechtitelských stanicích Velehrad a Velké Losiny. Do Listiny povolených odrůd byla zapsána v r. 1975. Je udržována na Šlechtitelské stanici Velké Losiny. Plod je oválný až široce vejčitý, středně velký. Dužnina žlutozelená, navinulé chuti. Je poměrně odolná vůči hnědému padlí angreštovému a středně odolná proti antraknóze (KUTINA a kol., 1992). Roman Získána křížením odrůd Zelený hruškovitý x Česká koruna. Vyšlechtil ji Ing. Břetislav Mičulka, Karel Jašík a Ing. Marta Holubová na Šlechtitelských stanicích Velehrad a Velké Losiny. Do Listiny povolených odrůd byla zapsána v r. 1984. Je udržována na Šlechtitelské stanici Velké Losiny. Plod je pravidelně oválný, větší. Dužnina je nazelenalá, velmi dobré sladkokyselé chuti. Je středně odolná proti hnědému padlí angreštovému a antraknóze (KUTINA a kol., 1992). Skvost (obr. 13) Vznikla křížením odrůd Dan s Mistake x Zlatý fík na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách. V Listině povolených odrůd je od r. 1996. Plody jsou velké, elipsovitého tvaru. Barva je světle zelená v konzumní zralosti až žlutá. Chuť je sladkokyselá, aromatická. Je nadprůměrně odolná proti hnědému padlí angreštovému a středně proti antraknóze (RICHTER a kol., 2002). Terno Kříženec odrůd Bílý nádherný x Zlatý fík. V Listině povolených odrůd od r. 2000. Plod středně velký, elipsovitý. Barva žlutozelená. Chuť sladkokyselá, aromatická. Středně odolná proti napadení hnědým padlím angreštovým (RICHTER a kol., 2002). Veliš Kříženec Invicta x Zlatý fík. Vyšlechtěn Z. Typltem ze Slavohostic. Právní ochrana udělena 2012. Plod střední až velký, vejčitý. Barva je žlutozelená. Chuť sladká, velmi aromatická. Odrůda je odolná proti napadení hnědým padlím angreštovým (NESRSTA, 2013). 32